Bolest zad je snad po chřipce nejčastějším zdravotním problémem. Bolest zad zažije za život převážná většina lidí, uvádí se většinou mezi 80-90% populace. Bolest zad není nic však určitého, jde o celý soubor možností, k čemu mohlo dojít a i v dnešní moderní době máme většinu lidí, u kterých se zkrátka ani nezjistí skutečná příčina bolestí. Může leckdy jít jen o to, že jste byly příliš unavení či až příliš ve stresu. Tedy jednoduše řečeno, bolesti zad jsou celkem běžným problémem. U chřipky ale také z toho nejste zničení, že jste nemocní, že? I bolest zad nemusí nutně znamenat žádnou tragédii. Je však být ve střehu.
Co však by nemělo být běžné je totiž rozhodně přístup. Jistě byste se měli zamyslet, proč ke všemu došlo a to stejně jako u chřipky. I u chřipky se ptám, jestli jsem se dobře oblékl, či mám dost vitamínů, mám horší imunitu a proč to tak je atd… Jestliže budu mít chřipku častěji, budu se ptát o to důrazněji. To je správný přístup. Hledání příčiny a prevence.
2. Měli bychom si vzít příklad ze čtyřnožců, kteří netrpí bolestí zad ?
Jistě se dnes můžete také jako já setkat s různým porovnáváním člověka s různými zvířaty, tedy s kočkou, psem a dalšími. Sám jsem slyšel „ Podívej, jak se protahuje pes a nemá
problémy se zády“? To je však obrovský omyl. Pro lidskou páteř je charakteristický ostrý úhel přechodu mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí. Vzpřímené držení těla představuje v porovnání se čtyřnohými obratlovci v biologickém ohledu zvýšené zatížení pro páteř samo o sobě: nese hlavu, trup, horní končetiny atd… U čtyřnožců jsou výjimečné problémy s ploténkami oproti lidem, i když i u zvířat se s problémy výjimečně setkáváme (Jezevčíci, buldoci…). Vzpřímené držení těla je však na rozdíl od čtyřnožce závislé na mnoha pochodech a to i třeba psychických či zatížení, životním stylu, zatímco u čtyřnožců je páteř ve způsobu klenby. Tedy u čtyřnožců je zatížení páteře rovnoměrné, u lidské páteře je tomu jinak. Tedy my jsme na rozdíl od čtyřnožců nuceni pracovat na stabilitě vzpřímeného držení těla, a tedy i na tom, co ji ohrožuje. Proto je tak komické a absurdní např. na západě celkem moderní core tréninky pro pejsky a další absurdnosti, které jistě ale dobře vydělávají.
3. Když dojde k problému se zády, ležte a odpočívejte?
Všichni jistě znají známé pravidlo o tom, že v prvních hodinách po ataku zad by měli být v klidu a odpočívat. V řádě různých poranění hodiny odpočinku jistě přibývají. Ano, to je jistě pravdivé tvrzení, protože musíme vše v prvé řadě uklidnit, uvolnit, ulevit bolesti, zabránit dalšímu šíření do jiných oblastí.
Nicméně, to se liší od toho, k čemu skutečně došlo a je zcela vždy zásadní, udržovat se aktivní, tedy co nejrychleji rehabilitovat, jak jen je to možné. Mnohé studie dokazují to, že čím déle strávíte na lůžku, tím horší je možná rekonvalescence.
Tedy je třeba rychlý návrat do původní činnosti, což souvisí nejen s funkcí páteře, ale vše souvisí i s psychikou atd.
Prodloužený klid na lůžku je ve své podstatě neužitečný, a je spíše spojen s vyšší úrovní bolesti, většímu postižení dané oblasti, delšímu zotavení. Tedy, čím déle osoba zůstane v posteli, tím horší se bolest stává.
4. Svalnatí lidé si koledují o problémy se zády?
Velice často se můžete setkat s tvrzením, že velkými svaly a cvičením se zátěží můžete bolesti zad způsobit a jako prevenci bolestí zad je třeba cvičit různá „zdravotní“ cvičení a uvolňovat se. Jistě je pravdou, že mnohé cvičení, které jsou chytře uchopeny jako je pilates, jóga a mnohé další cvičení, nám mohou pomoci zlepšit, naší mobilitu, motorickou kontrolu či nás dokáží uvolnit. To vše je také důležité. Avšak zůstat jen při tom by byla obrovská chyba. Proč? Obecně, svalově mohutní lidé mají menší problémy s ploténkami. Staticko –dynamické požadavky hrají velkou úlohu při onemocnění a postižení meziobratlové ploténky. Mohutnější muskulatura odolá snadněji větší zátěži, odporu, který na nás číhá na každém kroku. Je denní režim pro nás představuje mnoho možné odporové zátěže, na kterou musíme být připraveni. Hubenější, rachitičtější, málo svalnatí lidé, také hůře odolávají různým dysbalancím, vadným držením těla apod. Každé poškození související s páteři je přímo či nepřímo spojené se statikou a dynamikou páteře. Tedy síla a svaly jsou zde velice důležité. Samozřejmě jeli síla a svaly nabírány nevhodným způsobem, tedy v chybném nastavení tréninku, technice, svalové koordinaci atd., pak je to časovanou bombou. Časovanou bombou je však i bláhovost mnoha těch, kteří si myslí, že jim různá cvičení na podložce dá vše co potřebují.
5. Více bolesti v zádech, znamená větší problémy se zády?
Ani jedna páteř není stejná. K tomuto závěru došel profesor Debevec z Lublaně, když zkoumal mnoho a mnoho rentgenů lidí. Nenašel ani dvě podobné páteře. Máme člověka z velkým výhřezem ploténky bez bolestí.
Máme člověka z většími dysbalancemi, většími kyfotickými či lordotickými křivkami bez známek bolestí a oproti tomu člověka na první pohled zdravého z obrovskými bolestmi. Větší bolest nemusí znamenat větší problém, i lidé jsou na bolest rozdílně citlivý.
I bolest jako taková je závislá na řadě mnoha faktorů, i samotná bolest je závislá na řadě možných zkušeností z minulosti z hlediska strachu, tréninku, stresu, životního stylu, vrozených dispozic atd…Jinak bude vše vnímat voják, jinak žena s dětmi, jinak obtloustlý úředník z kanceláře.
Chci tím vším říci, že bolest může znamenat mnoho věcí a že výše bolesti je rozličná a nemusí předznamenávat větší problém a naopak. Tedy i někdo bez známek bolesti nemusí být bez problému, které se však vytváří.
6. Naší dávní předci či lidé v pravěku neměli problémy se zády?
Idealizování si minulosti je věc velice běžná, bohužel i v tomto případě musím mnohé
zklamat. Mluvit o pravěku je něco zcela mimo, protože nějakých vykopávek z té doby máme, co by se za nehet vešlo. Máme o tom tak málo informací co se týká vykopávek a ještě méně, co se týká informací ohledně pohybu. Tedy vše co můžeme, je tak akorát se domnívat. Co však máme dochované, jsou např. kosterní pozůstatky z dob, kdy můžeme zhruba mluvit o nějakých našich předcích (tedy cca 7-8století). Z této doby jsem našel záznamy, kde můžeme u žen mezi lety 30-50let najít spodylolýzu, rozštěpy páteře, různé deformity atd… Tedy to jasně nasvědčuje, že zde problémy se zády rozhodně byly. A to mluvíme o době, kdy ještě nenastala větší urbanizace společnosti, která měla zásadnější negativní vliv na náš pohybový aparát.
Mimochodem již Hippokratés (460-377př.n.l.) psal o bolestech zad a problémů s nimi. Tedy bolesti zad není nic, co by bylo záležitostí dnešní doby. Můžeme však v dnešní době mluvit o mnohem a mnohem rychlejších změnách, co se týká pohybu a zdravotních důsledků nejen ohledně páteře, ale celého pohybového aparátu.
7. Existuje perfektní sed či nikoliv?
Měli bychom všichni sedět rovně, že ano? Zdravé sezení ve správném nastavení. Všichni to
známe, jsou na to speciální kurzy a školení. Mnozí jezdí po firmách a vše učí. Skvělé. A co když je to všechno protimluv? Co když je to v základu zbytečné, komerční a možná i hloupé? Na rozdíl od všeho možného, bylo prokázáno jedno, a to, že statické sezení a to i v optimálním držení těla není dobré pro bolest zad. Je sice pravdou, že mnoho lidí pociťuje větší problémy z flekční, tedy ohnuté či předsunuté pozice sedu, přirozeně z hlediska vyššího tlaku na mnohé svaly, vazy a následně i obratle a ploténky. Ale je i dost lidí, kteří mají problémy i když udržují rovný sed či ti, kteří se naučí sedět „zdravým“ způsobem. Různé sezení a držení těla vyhovuje různým lidem, co je však důležité? Pohyb. Dlouhodobý tlak na sedací nerv (nervus ischiadicus) vám často způsobí bolest zad. Vaše ploténka potřebuje pohyb pro její lepší hydrataci a prokrvení. Vaše celá páteř nenávidí vše statické a dává nám to jasně najevo množstvím problémů. Tedy je třeba mít co nejvíce pohyblivý a rozmanitý sed a ne sed narovnaný – statický. Vše statické je nesmyslné. Vše rigidní je chybné, což u toho statického hrozí. Když píšu, měním neustále pozice, převracím se, chvíli jsem tak, chvíli rovně, chvíli na boku, chvíli na břichu, chvíli na bobku. Od té doby je mi fajn.
Naučte se stále měnit pozice, místo toho zachovat si stejnou „dokonalou pozici. Variabilita, uvolněnost místo statické „přesné“ tuhosti.
8. Těžká práce je nebezpečná pro naše záda?
Většina lidí má povědomí, že těžká práce představuje větší riziko pro naše zdravá záda.
Tady předpokládá se, že např. takový horníci, zedníci, nosiči a další budou mít větší problémy se zády. Člověk by i čekal, že takový zemědělci na tom budou kvůli častému ohýbání zad o mnoho hůře. Opak je tomu však pravdou. Dle výzkumu profesora Debevce bylo z 500 operovaných pacientů až 80% lidí z oblasti lehkých a středně těžkých prací. Tedy zaměstnání jako jsou úředníci, řidiči, studenti, ženy v domácnosti atd…). Pracovníci v zemědělství na tom byly vůbec nejlépe. Co z toho odvodit? Že slabost celkově ohrožuje dnes naše záda. Co je tedy rozhodně pravdou ohledně našich předků je to, že rozhodně více pracovali, nebáli se těžké práce a pak odpočinek byl velice potřebný. My spíše celý den odpočíváme a naše práce je spíše formou velkého stresu.
- (Autor: Martin Snášel)
- Zdroje:
- toneuptoronto.com
www.independent.ie
www.linkedin.com
Antropologie – příručka pro studium kostry ( 1999)
Když bolest zad trvá déle než tři měsíce, vyhledejte odborníka
S bolestí zad se potýkají lidé mezi čtyřiceti a šedesáti lety, ale nevyhýbá se ani mladším, děti nevyjímaje.
Pomůže našim zádům, když budeme sedět jako podle pravítka, uleví se nám, když týden proležíme v posteli? Na ty toto otázky zná odpověď Róbert Tirpák, vedoucí lékař Kliniky miniinvazivní a endoskopické léčby zad EuroPainClinics, který se specializuje na léčbu kořenového syndromu zad. Na dalších řádcích navíc uvede na pravou míru mýty a polopravdy, které o bolesti zad mezi lidmi panují.
Bolí tě záda? Lehni do postele, na gauč a odpočívej
V tomto případě se jedná o určitou polopravdu. „V akutní fázi bolesti zad může být odpočinek skutečně užitečný, napomáhá k uklidnění bolesti a urychluje uzdravení. Avšak akutní fáze trvá obvykle jen několik dní, řekněme den nebo dva.
Posléze už je určitě dobré dopřát zádům pohyb,“ radí Róbert Tirpák a doplňuje: „Stačí pár cviků, prozatím pár minut zaměřených na střed těla, tzv. core, kterým označujeme skupinu svalů hlubokého stabilizačního systému.
Jejich posílením docílíme správného a aktivního držení těla, můžete odstranit potíže s bolestmi zad, krční páteře, ale také kyčlí, kolenou a ramen. Pokud si pak zvyknete na pravidelné cvičení, je to ideální.“
Sportuji, takže bolest zad se mě netýká
Bohužel toto není pravda. Ani při pravidelném sportu neexistuje žádná záruka. Dokonce i dobří sportovci mohou trpět bolestí v zádech. A platí to i u hojně doporučovaném plavání.
„Ač je teplota vody v bazénu 27 až 29 stupňů pocitově v pořádku, pro naše svaly je stále nízká a na člověka trpícího bolestmi beder nepůsobí dobře. V takové vodě spíše svaly v oblasti bederní páteře a pánve ztuhnou, i když je jeho páteř při plavání v horizontále.
V tom se pozitivní vliv plavání na svalový aparát trochu přeceňuje,“ řekla již dříve fyzioterapeutka Iva Bílková.
Autor: Depositphotos.com
Bolest zad trápí děti, dospělé i seniory
To, že sportujete, navíc ani negarantuje, že máte správné držení těla. Výrazně zátěžové jsou jednostranně zatěžující sporty. Ideální je rovnováha mezi zátěží a relaxem, správně procvičování svalů, ale také jejich uvolňování.
Rizikové jsou, jak u zaměstnání, tak i u sportu, nepřirozené nebo nepřirozeně dlouhé vynucené polohy. Dlouhodobé nesprávné držení těla totiž může způsobit nepravidelnou deformaci meziobratlové ploténky, a časem může dojít dokonce k jejímu výhřezu.
Pak mohou přijít zdravotní komplikace, které vám velmi znepříjemní každodenní fungování.
„S výhřezem meziobratlové ploténky je velmi často spojován vznik tzv. kořenového syndromu. Mezi jeho typické projevy patří silná bolest zad v bederní oblasti „vystřelující“ jednostranně do dolních končetin.
Při kořenovém syndromu máte problém stoupnout si na špičky nebo zvednou nohu do schodů, silná bolest v bedrech vám zabrání udělat předklon nebo záklon.
Při neléčení vás může zcela vyřadit z běžného života,“ doplňuje Róbert Tirpák.
O tom, že bychom se neměli při sezení na židli hrbit, víme asi všichni. Když se ale budete vehementně snažit a dlouho sedět rovně a nehybně, ani tím svým zádům radost neuděláte. Stejně jako ve všem i v tomto případě platí všeho s mírou. Strnulý posed uvolněte a čas od času se opřete o opěradlo židle, nohy nechejte na zemi a bederní část páteře ponechte lehce zakřivenou.
Nicméně ani tak nemáte vyhráno. „Celodenní sezení je ideální proložit několikrát denně, nebo i několikrát za hodinu, stáním nebo chůzí. Můžete se projít do kuchyňky pro kávu nebo jen obejít kancelář dokola. Stejně tak můžete sezení kompenzovat alespoň krátkou pohybovou aktivitou po práci v průběhu večera,“ radí Róbert Tirpák.
Zkusit můžete i jednoduché cviky, kterými své tělo v práci protáhnete.
Galerie: Tipy na každodenní cviky do kanceláře
Jednou problémy se zády, navždy problémy se zády
„Bolest zad je u lidí velmi častým jevem, což ale neznamená, že s ní musí mít problém stále dokola.
Každá bolest má svou příčinu,“ komentuje lékař a dodává: „Proto určitě nepodceňujte prevenci – hýbejte se, vždy ke cvičení zařazujte protažení, nezvedejte těžké předměty, a když, tak správně za pomoci svalů nohou a hýždí.“ Nikdy nezvedejte těžké předměty v předklonu. Nejlepší je podřepnout si a mít pod kontrolou vzpřímená záda.
Častějšími oběťmi bolestí zad bývají obézní lidé a lidé s nadváhou. Tuk totiž přetěžuje páteř i klouby a celkově vede i k mnohým dalším zdravotním potížím. Proto je dobré kontrolovat a regulovat svou váhu.
„Bolesti v zádech zmizí za pár dní a nemusí se již nikdy opakovat.
U bolesti zad, která se během dalších dní zhorší, nebo se jedná už o chronickou bolest trvající déle než tři měsíce, určitě vyhledejte pomoc odborníků,“ dodává Róbert Tirpák
Bolest zad vyřeší jedině operace
Chronická bolest zad, tzn. bolest trvající déle než tři měsíce, představuje pro lidský organismus výraznou zátěž.
Nejenže vás omezuje po fyzické stránce, ale může vést i k narušení vaší psychické rovnováhy, protože jste omezení ve vašem společenském, rodinném i pracovním životě.
A ve vaší hlavě svítí červený varovný nápis „OPERACE“, další z polopravd spojená s bolestí zad. Neustálý pokrok s sebou přináší nové metody.
„V dnešní době již můžete kromě konvenční léčby zvolit i unikátní miniinvazivní a endoskopické metody, které jsou velmi přesné a účinné. Zákroky probíhají nejčastěji v lokální anestezii a trvají podle typu od třiceti do devadesáti minut. Provádí se v ambulantní péči a v režimu tzv. jednodenní chirurgie.
To znamená, že pacient se po zákroku a zhruba dvou klidových hodinách na lůžku může vrátit domů. Získáte tak velmi rychlé, ale zároveň i co nejšetrnější řešení svých obtíží, které v případě výhřezu meziobratlové ploténky a kořenového syndromu mohou cíleně vyřešit dlouhodobou bolest zad,“ uvádí Róbert Tirpák.
MUDr. Róbert Tirpák
Vedoucí lékař Kliniky miniinvazivní a endoskopické léčby zad EuroPainClinics, specializuje se na miniinvazivní a endoskopické techniky v oblasti léčby bolesti a na léčbu kořenového syndromu zad.
5 mýtů o plavání: Opravdu pomáhá na bolest zad? A proč dětem škodí kruhy a křidýlka?
- Plavání pod vodou je lepší s brýlemi • Autor: iStock.comPlavání je sport, který je je prospěšný pro celé tělo. Ano! Je to pravda, Ale platí jen v případě, že plavete opravdu správně. Pokud plavete legendárním stylem “paní radová”, tělu spíše škodí. Jaké další chyby nedělat? Přečtěte si, jaké mýty jsou s plaváním spojené.
- Jedním ze způsobů, jak se naučit správně plavat, jsou skupinové plavecké kurzy • Autor: iStock.com Určitě už jste slyšeli, že plavání prospívá páteři. Ano, při plavání se skutečně můžete dobře protáhnout, ale fyzioterapeuti vědí, že u rekreačních plavců je to spíše naopak. Navíc chyby, které škodí páteři, mají lidé zažité už odmala a dnešní děti v nich pokračují. Mezi nejčastější problémy patří špatné dýchání a zakloněná šíje nad vodní hladinou. Přitom dobře provedený styl prsa začíná výdechem do vody, následuje lehké splývání s uvolněním zádových svalů s protažením páteře od šíje po bedra a končí nádechem nad hladinou. Ruce a nohy pracují synchronně, nedochází k přetížení ramen, které celé tělo táhnou, jako je tomu v kraulu. “Při stylu kraul je důležité mít páteř rovně a při nádechu pod rukou rotovat hlavu střídavě na obě strany, například každé třetí tempo – při mrskání hlavou doprava doleva nad hladinou trpí kromě krční páteře nejvíc ramena a šíjové svaly,“ popisuje vedoucí fyzioterapeutka pražské FYZIOkliniky Iva Bílková.
- Kraul neboli freestyle klade velké požadavky na koordinaci rukou a nohou • Autor: iStock.com Ano, ale pokud neplavete již zmíněným stylem “paní radová”. “Vytrčená hlava nad hladinu a zlomená záda při rekreačním plavání ubližují páteři. Proto cítí-li lidé určité bolesti svalového aparátu, lze jim rekreační plavání doporučit pouze v případě, že dodrží správný plavecký styl. Tvrzení, že je obecně rekreační plavání skvělé na protažení, u nich může být velký omyl,“ upozornila Iva Bílková. Ideálním stylem pro narovnání páteře je znak, ovšem za předpokladu, že plavec zvládá orientaci v prostoru a nemusí se neustále dívat, kam plave, protože při neustálém napřimování hlavy a kontrole směru jen vyvíjí další nápor na zaťaté šíjové svaly a pozitiva narovnané páteře jsou rázem pryč.
- Trpí při plavání oči? • Autor: iStock.com Tak to je nesmysl, který asi vznikl z toho, že rodiče nechtěli, aby jejich děti měly po celodenním koupání červené oči. “Pokud není voda znečištěná, jsou na chvíli otevřené oči ve vodě přirozené a ničemu to nevadí. Nebezpečí představují zejména bakterie, ale v takové vodě není dobré plavat vůbec, natož otevírat oči. Dokonce i v moři jsou na chvíli otevřené oči v pořádku, pokud to tedy nezkoušíte v hustém a extrémně slaném Mrtvém moři, delší styk se slanou vodou už je pro oči nepříjemný,“ vyvrací další z mýtů Pavel Stodůlka, primář sítě očních klinik Gemini. Zdravé oči snášejí vodu bez problémů. Ovšem kdo má oči jakkoli podrážděné, třeba alergií, sennou rýmou nebo chronickou oční nemocí, měl by je důsledně chránit proti jakýmkoli podnětům a ve vodě používat plavecké či potápěčské brýle. Ty jsou podle primáře Stodůlky důležitým doplňkem také pro pravidelné a vytrvalostní plavce.
- Plavání je zdravé i pro malé děti • Autor: iStock.com Pokud jste si po náročné túře chtěli ulevit v bazénu, tak pozor. Pomůže vám jedině voda teplá, ideálně pak vířivka nebo termální koupel. Lidé se svalovými problémy by se měli vyvarovat koupání v chladné vodě, v níž svaly tuhnou ještě víc. „Ač je teplota vody v bazénu 27 až 29 stupňů pocitově v pořádku, pro naše svaly je stále nízká a na člověka trpícího bolestmi beder nepůsobí dobře. V takové vodě spíš svaly v oblasti bederní páteře a pánve ztuhnou, i když je jeho páteř při plavání v horizontále. V tom se pozitivní vliv plavání na svalový aparát trochu přeceňuje,“ míní fyzioterapeutka Iva Bílková.
- Pokročilí plavci zvládají složitější styly • Autor: iStock.com Pomůcky používané ve výuce plavání dětí po desetiletí jsou zgruntu špatné. „Malé děti se stále učí plavat s kruhem nebo rukávky, které brání přirozenému pohybu paží, a dítě si tak fixuje nesprávný plavecký styl. Vhodnější pomůckou je plavecký pás, který se uváže kolem pasu dítěte. Lze z něj postupně odebírat jednotlivé plováčky, dokud se dítě nenaučí bezpečně ve vodě pohybovat samo. Pás podpírá hrudník dítěte a poskytuje mu větší stabilitu a volnost paží. Plave-li dítě s rukávky, ty jeho trup táhnou dolů, naopak s pásem dítě plave s napřímenou páteří,“ vysvětlila Iva Bílková. Pokud tedy dítě necháte ve vodě bez pomůcek – samozřejmě v případě, že v bazénu stačí a vy ho hlídáte, uděláte mu nejlepší službu. Dítě se postupně naučí plavat pod vodou a to je ten nejlepší způsob, jak si osvojit správný návyk: nevystrkovat zakloněnou hlavu a neškodit krční páteři.
7 rad, jak zabránit bolestem zad
Bolesti zad jsou dnes nejrozšířenější civilizační chorobou. V České Republice patří dokonce bolesti zad k nejčastějším příčinám pracovní neschopnosti.
Podle některých výzkumů jsou problémy se zády způsobeny dlouhodobým přetěžováním dolních končetin a bederní oblasti zad. Příčinu však je třeba hledatv mnoha dalších faktorech.
Chcete vědět, jak se vyvarovat každodenní bolesti zad? Co tuto bolest způsobuje a jak svým zádům pomoci? Přečtěte si, co všechno pro sebe můžete udělat a jak bolesti zad zredukovat na minimum.
Proč záda bolí?
Důvodu, proč lidi bolí záda, je hodně.
Většina příčin, které bolesti zad způsobují, je nepřímo spojená s nezdravým životním stylem, nedostatkem pohybu, sedavými zaměstnáními a špatným postavením páteře v průběhu dětství a dospívání, případně nedostatkem potřebných minerálů a vitaminů (vitamin D-antirachitický vitamin).
Další příčinou, kterou uvádí ve svých článcích prof. MUDr. Jan Pfeiffer, jedlouhodobé přetěžování dolních končetin a bederní části páteře. Hypotézu zdůvodňuje tak, že bolesti většinou začínají (není-li člověk v patologickém stavu, případně po nehodě) okolo 35 – 45 roku života.
Ještě před několika stoletími se jednalo o průměrnou délku života – naše páteř jednoduše nemusí být adaptovaná na to, aby nás unesla cca o dalších třicet let déle (průměrná střední délka života pro ČR z roku 2002 – muži 72,1, ženy 78,5 – zdroj www.czso.cz).
Bolest samozřejmě můžeme do jisté míry zmenšit tím, že se o svoji páteř budeme náležitě starat. Jak na to si povíme v následujících bodech:
Pravidelné cvičení
Proč je třeba pravidelně cvičit? Naše záda drží vzpřímeně skupina svalů, které je potřeba pravidelně posilovat. Je-li svalový korzet pevný, minimalizuje zatížení páteře a pomáhá ji udržovat ve fyziologicky přirozené pozici.
Jakékoli křivení se, hrbení a kroucení může ve výsledku znamenat neúměrné zatížení nervů a svalovou disbalanci, potažmo rychlejší bolestivou degeneraci páteře. Cvičení by mělo obsahovat kompenzační cviky na mezilopatkové svaly, které mají tendenci ochabovat (velmi rozšíření tzv.
horní syndrom – poloha ramenou svěšených dopředu a vyhrbená záda), bederní část páteře (která většinou díky špatnému postavení nese neúměrnou tíhu těla), a samozřejmě hlubokých břišních svalů (tzv. oblastcore), která je pro stabilitu postoje elementární.
Důsledný strečink
Stejně důležitý, jako pravidelné posilování, je také strečink zádových svalů. Pravidelné protahování uvolňuje přetížené svalové skupiny a pomáhá uvolnění jednotlivých obratlů.
Pro zdravá záda vykonáváme cviky jako rolování nahoru z hlubokého předklonu, různé druhy spinálních rotací, příp. pozice střechy, prkna nebo stolu z jógy.
Strečink může, je-li prováděn pravidelně a technicky správně, vydat za sportovní masáž a ušetřit vás ztuhlosti a problémům s pohybovým aparátem.
Masáže a rehabilitace
Masáže by měly patřit k životu stejně jako samotné cvičení. Nejenom pro lidi, kteří pracují manuálně, ale samozřejmě také pro ty, kteří mají povolání sedavá. Nadměrné zatížení je škodlivé stejně jako celodenní sezení, obzvláště nejsou-li k dispozici ergonomické pomůcky. Přetěžování určitých svalových skupin vede ke vzniku spasmy, které se mohou uvolnit důslednou masáží.
Zdravotní a kompenzační pomůcky
Ergonomické židle, velké míče (fitball) na sezení a protažení zad, nebo malé míče (overball) pro podepření beder nebo krční páteře vás můžou ušetřit spousty bolesti. Každý detail, na který se budete soustředit, vám může pomoci. Nepodceňujte sílu kompenzačních pomůcek a ergonomie. Zázraky sice nezmůžou, ale jako prevence vám mohou dost dobře pomoci.
Správná opěrná plocha pro záda během spánku
Řeč je samozřejmě o matraci a roštu. Také platí, stejně jako u ostatních kompenzačních pomůcek, že nezmůžou zázraky. Na druhou stranu zdraví není otázkou jedné věci, co děláte nebo neděláte.
Na zdraví se podepíše každá vaše volba, ať už se týká stravy, spánku, sportu, práce či psychiky.
To, jak se cítíme, a jak vypadá náš zdravý nebo nemocný organismus, je výsledkem našich myšlenek a skutků.
Stres jako nejtěžší zátěž organismu
Princip psychosomatiky už dnes většina lékařů bere jako nepopiratelný fakt. Psychika a tělo jsou neoddělitelně sloučeny, a proto nemůžeme popřít ani vliv stresu na naše tělo.
Ukazuje se, že stres má primárně vliv na oblast trapézů, které pod tlakem stresových faktorů tuhnou.
Nutkavé myšlenky, kterých se nemůžeme zbavit, naopak působí na krční páteř, a to tak, že ji blokují a zkracují zdvihače hlavy (m. sternocleidomastoideus).
Správná obuv
Ženy, které často nosí boty na podpatcích, jistě na vlastní kůži pocítily, jaký může mít módní obuv vliv na naše záda. V botách na podpatcích se koncentruje tlak váhy těla na první třetinu chodidla, a zatěžuje se přední strana nohy na úkor zadní.
Tím dochází ke zkracování šlach kotníku (achilovky) a lýtkových svalů. Paradoxně také dochází k ochabování hýžďových svalů, které nejsou do chůze zapojeny, a zadní strany stehen.
Stoj na podpatcích nutí ženy povolit bříško a prohnout bedra, což sice podporuje estetický sexy postoj, ale doslova škodí našim zádům.
Výběr správné obuvi (potažmo správný styl chůze) může mít zásadní vliv na naší zádovou pohodu. V obuvnictví si dobře rozmyslete, kolik jste ochotny za svoji parádu zaplatit, a především v jaké měně.
PRAVDA O BOLESTI ZAD!!! – přečtěte si 7 mýtů o bolesti..
PRAVDA O BOLESTI ZAD!!!
- přečtěte si 7 mýtů o bolesti zad…
- Mýtus: Vždy sedět vzpřímeně, aby se zabránilo bolesti zad.
Ano, shrbení je pro vaše záda špatné, ale sedět příliš rovně a ještě příliš dlouho, může způsobovat tlak na našich zádech. Pokud sedíte dlouho, zkuste se několikrát denně opřít se ve svém křesle s nohama na podlaze a v mírném oblouku v zádech. Ještě lepší je zkusit chodit zatímco telefonujete, nebo při čtení.
- Mýtus: zvedání těžkých předmětů způsobuje bolesti zad
Není důležité kolik toho zvedáte, ale to, jak to zvednete. Samozřejmě byste neměli zvedat nic, co by mohlo být pro vás příliš těžké. Zvedejte věci s rovnými zády a hlavou vzhůru. Pomocí nohy si zkuste zvednout náklad. Nekruťte a neohýbejte své tělo při zvedání – jak byste si mohli dělat, když se napr. snažíte ze židle vyzvednout upadlé pero.
- Mýtus: zůstat v posteli, dokud bolest zad sama neprojde.
Ano, odpočívání může pomoci při akutním zranění nebo napětí, které způsobuje bolesti zad, ale je to mýtus, že byste měli zůstat v posteli. Den nebo dva v posteli může vaše bolesti zad výrazně zhoršit. Aktuální lékařskou pomocí je i nadále být přiměřeně aktivní, co to půjde.
- Mýtus: Štíhlý lidé nebudou mít bolesti zad.
Každý může trpět bolestmi zad. Ve skutečnosti, lidé, kteří jsou příliš tencí, jako jsou pacienti s anorexií, poruchou příjmu potravy, mohou utrpět ztrátu kostní hmoty, což vede k fraktuře nebo drcení obratlů.
- Mýtus: Cvičení je špatné pro vaší bolesti zad.
Velký mýtus. Pravidelné cvičení může zabránit bolesti zad, a pro lidi, kteří trpí akutním zraněním s bolesti spodní části zad, mohou lékaři doporučit cvičební program, který začíná s jemným cvičením a postupně se zvyšuje intenzita. Akutní bolest tak může odeznít – cvičení plán může pomoci zabránit budoucímu opakování bolesti zad.
- Mýtus: Opravdu tvrdá matrace je nejlepší pro vaše záda.
Španělská studie osob s dlouhodobými bolestmi zad ukázala, že ti, kteří spali na středně pevné matraci – hodnocení 5,6 na stupnici od jedné až 10 – (tvrdá až měkká) – měla menší bolesti zad a postižení, než ti, kteří spal na pevné matraci (2,3 na stupnici). Nicméně různí lidé mohou potřebovat různé matrace.
- Mýtus: Bolesti zad je vždy způsobena zraněním.
Různé degenerace, zranění, nemoci, infekce a dokonce i dědičné předpoklady můžou způsobovat bolesti zad.
HLAVNÍ PŘÍČINOU JE ALE STRES, NEBO NEZPRACOVANÉ STRESOVÉ SITUACE! – JAK TO?
Stresové situace, nebo myšlení v kterém je možné registrovat strach postaví naše tělo do pozoru. Naše svalstvo se napne, protože je připraveno k úniku nebo k útoku. Ale my jsme v dnešní době nucení zachovat chladnou hlavu a nijak nereagovat. A tak tyto stresy potlačíme.
V našem svalovém aparátu však toto stažení přetrvává a při dlouhodobém působení zamezí přirozené hybnosti páteře. To následně může vyústit do různých problémů, bolestí a až dokonce i degenerací páteře. Tělo a duše jsou za jedno.
Jaká je psychická příčina vaši bolesti zad?
PÁTEŘ Představuje životní oporu.
- BEDERNÍ PÁTEŘ Vina. Ustrnutí v problémech minulosti. Touha mít od všech pokoj.
- HRUDNÍ PÁTEŘ Nedostatek citové opory. Pocit, že mne nikdo nemá rád. Potlačování projevů lásky.
- KOSTRČ A KŘÍŽOVÁ PÁTEŘ Strach z peněz. Nedostatek finanční podpory.
- KRČNÍ PÁTEŘ Odmítání vidět druhou stránku problému. Tvrdošíjnost a nepružnost.
Skutečně konkrétní příčinu je možné zjistit za pomoci určitých technik. Nalezením a zpracováním dané příčiny se můžete natrvalo zbavit vašich bolestí, které se neustále opakují. ¨
Záleží jen na vás, zda chcete být doživotně léčeni, nebo natrvalo vyléčení…
Mýty a pravda | Antikoncepce
Antikoncepce je dnes něco naprosto přirozeného a samozřejmého, a přece je obestřena spoustou mýtů.
Povědomí mnoha žen o vlastním těle, menstruaci, plodných dnech, vlivu hormonů a škále možností antikoncepce je skoro stejné jako povědomí jejich babiček někdy před půl stoletím.
Budete-li pokračovat ve čtení, pokusíme se vyvrátit nejčastější a nejzatvrzelejší omyly, které se o antikoncepci tradují. A třeba mezi těmi mýty překvapeně najdete i ten svůj.
Doufáme, že vám následující řádky budou k užitku, a že si po jejich přečtení budete moci zodpovědně říct: Antikoncepce je moje rozhodnutí.
Mýtus č. 1: Menstruace má přijít každý měsíc, moje tělo se tím čistí.
Není to pravda. Přesvědčení, že menstruační krvácení je vlastně čištění těla, při kterém se měsíc co měsíc z dělohy vyplavují bakterie nebo mrtvé buňky, je mýtus zakořeněný opravdu velmi pevně. Pravda je ale jiná. Z lékařského hlediska není každoměsíční krvácení nic přínosného.
Není tedy pravda, že by vám jakkoli škodilo, bude-li vaše menstruace v důsledku používání hormonální antikoncepce kratší nebo slabší. Zajímavé je i to, že ženy nikdy v historii nezažívaly tolik menstruací jako dnes – tedy až čtyři sta padesát za život! Mohla za to četná těhotenství a dlouhá období kojení.
A tak se dokonce nabízí otázka – není vlastně nemenstruovat přirozenější než menstruovat?
Mýtus č. 2: Pilulky se musí čas od času vysadit, to je známá věc
Není to pravda. Tenhle názor je stejně rozšířený jako zastaralý a nepravdivý.
Mnohé ženy jsou skálopevně přesvědčeny, že antikoncepční pilulky musejí pravidelně na pár měsíců vysadit, aby se tělo mohlo „zotavit“ z hormonů, které kombinované pilulky obsahují. A protože tomu věří, skutečně to i dělají a vůbec si tím nepomáhají.
Pravda je totiž taková, že k vysazování pilulek není absolutně žádný důvod, že to dokonce může být škodlivé. Na úplném začátku užívání kombinovaných pilulek totiž existuje jisté riziko trombózy, které se časem významně snižuje.
Jsou-li tedy pilulky pravidelně vysazovány, zvýšené riziko trombózy se opakovaně vrací vždycky s novým začátkem užívání. A ještě jeden fakt: přestávky v užívání pilulek nezvyšují ani šanci otěhotnět, protože doba, po kterou je užíváte, na to nemá žádný vliv.
Mýtus č. 3: Ženy, které kojí, nesmí užívat hormonální antikoncepci
Pouhá polopravda. Některé hormonální metody opravdu nejsou pro kojící matky vhodné, přípravky s obsahem estrogenů by se užívat neměly, protože estrogen by mohl ovlivnit tvorbu mléka.
Naproti tomu progestiny, zejména pak ty, které mají „místní“ účinky například ve formě hormonálních nitroděložních systémů, objem a složení mléka žádným způsobem neovlivňují.
Kojící ženy mohou také bez obav využívat tříměsíční injekce, hormonální implantáty a pilulky obsahující pouze progestin. Tak jako tak je ale dobré poradit se o nejvhodnější formě se svým gynekologem.
Mýtus č. 4: Pohlavní styk během menstruace je bezpečný, i když neberu žádnou antikoncepci
Naprostá nepravda. Věřit něčemu takovému je nejspolehlivější cesta k nechtěnému otěhotnění.
Neužívat antikoncepci během menstruace znamená nebezpečně si zahrávat, protože k oplodnění bezesporu dojít může! Délka menstruačního cyklu se totiž u každé ženy liší a pohybuje se v rozmezí 21 až 35 dnů.
K ovulaci dochází téměř vždy asi dva týdny před začátkem menstruace, tedy mezi 7. a 21. dnem cyklu. Vzhledem k tomu, že životnost spermie je (doslova) nepředvídatelná, nechráněný pohlavní styk může vést k otěhotnění od prvního dne periody.
Navíc některé ženy špatně vyhodnotí krvácení mezi menstruacemi, domnívají se, že menstruují, a jsou tedy „přirozeně chráněny“ – což, jak už víme, je dvojitý omyl. Prostě a jasně – nechcete-li otěhotnět, musíte antikoncepci užívat pravidelně.
Mýtus č. 5: Nitroděložní systémy nejsou pro ženy, které doposud nerodily
Není to pravda. Jako metodu volby je možno nitroděložní systémy doporučit většině žen požadujících dlouhodobou vratnou metodu antikoncepce, a to včetně žen, které dosud nerodily a žen po císařském řezu.
Pokud je nevhodné užívat pilulky nebo jiné metody (například kvůli nesnášenlivosti estrogenu), mohou být hormonální nitroděložní systémy dobrou alternativou.
Mají totiž vysokou účinnost v prevenci těhotenství, zcela odpadá nutnost každý den pamatovat na aplikaci, i menstruace je obvykle slabší, a tudíž i méně bolestivá. A jak je to s možností otěhotnět? I o tom panují zažité mýty.
Nitroděložní tělísko lze kdykoli odstranit a už příští měsíc můžete otěhotnět! I tady ale platí – zajděte za svým gynekologem a poraďte se, je-li hormonální nitroděložní antikoncepce právě pro vás to nejlepší řešení.
Mýtus č. 6: Menstruace prostě bolí a hotovo, je to nutné zlo
Není to pravda. Ano, křeče v břiše, bolest hlavy a zad, napětí v prsou, změny nálady nebo nevolnost – menstruace je pro mnohou ženu vážně utrpení. Ale je to opravdu nutné? Pokud máte podobné potíže, určitě zajděte za svým gynekologem, který vás vyšetří a poradí vám, jaké jsou možnosti úlevy od bolestí.
Každopádně je fakt, že i tady může antikoncepce výrazně pomoci. Menstruace je při užívání některých metod, například pilulek nebo hormonálního nitroděložního systému, slabší, a tudíž méně bolestivá. Je to způsobeno, především potlačením růstu děložní sliznice.
A nejde jen o snížení bolesti – je tu méně omezení, například v souvislosti s dovolenou, cvičením nebo pohlavním stykem.
Mýtus č. 7: Nitroděložní tělísko je měděná věc se škodlivými účinky
Naprostá nepravda. Strašení měděnými nitroděložními tělísky či kovovými spirálami se škodlivými účinky je opravdu nesmyslné. Ano, účinnost spirály je opravdu založena na iontech mědi, která narušuje pohyblivost spermií. Sliznice dělohy je krom toho pozměněna mírnou pseudozánětlivou reakcí, která zabrání usazení oplodněného vajíčka.
Dnes už ale existuje moderní alternativa měděného tělíska, a to ve formě hormonálního nitroděložního systému, který se sice podobně jmenuje, ale mechanizmus jeho účinku je jiný. Gynekolog zavede malé tělísko ve tvaru „T“, vyrobené z pružného plastu.
Tělísko obsahuje hormonální rezervoár, který postupně, po dobu několika let, podle typu, uvolňuje velmi malá množství hormonu, který navíc působí převážně lokálně, to jest přímo v děložní dutině. Hlen v děložním hrdle v důsledku toho zhoustne a chrání před proniknutím spermií. Děložní sliznice rovněž zeslábne, což zabrání usazení oplodněného vajíčka.
Vzhledem k tomu, že hormon působí spíše místně v děloze než přes krevní řečiště, obvykle se zachová přirozený menstruační cyklus s nepatrným působením na hormonální rovnováhu.
Mýtus č. 8: Během kojení rozhodně není možné otěhotnět
Naprostá nepravda. Tenhle mýtus už se opravdu přibližuje povídačkám o tom, že děti nosí čáp a že nejlepší antikoncepce je prášek (mezi koleny). Ano, kojení opravdu poněkud potlačuje ovulaci. Potlačuje, nikoli likviduje! Ovulaci kojící matky můžeme s jistotou zjistit až zpětně, tedy až tehdy, když zase začne menstruovat.
A ve chvíli, kdy se dítě začne přikrmovat a k mateřskému mléku se tedy přidává i jiná potrava, pravděpodobnost opětovného zahájení ovulace a návratu k plné plodnosti se výrazně zvýší – přestože matka i nadále kojí. Pokud tedy nechcete riskovat, měla byste antikoncepci užívat i během kojení.
Váš gynekolog vám spolehlivě poradí, které metody antikoncepce jsou pro vás v době kojení nejvhodnější.
Mýtus č. 9 : Jediná opravdu bezpečná metoda antikoncepce je pilulka
Úplný nesmysl. Moderní metody dlouhodobé antikoncepce, kam patří podkožní implantáty a nitroděložní tělíska (ať hormonální nebo nehormonální), dnes v běžné či typické populaci pilulky co do účinnosti kontroly porodnosti předběhly.
Mýtus č. 10: Antikoncepce, to je vagon umělých hormonů do těla
Není to pravda. Při užívání hormonální antikoncepce se utlumí činnost vaječníků, které následkem toho přestanou vyrábět své přirozené hormony.
V těle jsou tedy dál produkovány hormony jako dosud, jen z jiného zdroje. Jsou sice syntetické, je ale třeba vědět, že jsou těm přirozeným velmi příbuzné.
Jejich účinnost je navíc velmi vysoká, a tak je možné dávky hormonů dokonce oproti „normálnímu“ stavu organizmu ještě snížit.
Mýtus č. 11: Tampon zablokuje spermie
Úplný nesmysl. Tampon není prostředkem na kontrolu porodnosti a nechrání před otěhotněním. Spermie mají svůj cíl, jsou vytrvalé a cestu si najdou.
Mýtus č. 12: Při sexu v horké vodě není možné otěhotnět
Naprostá nepravda. Spermie vydrží hodně a horká voda jim rozhodně nijak neublíží.
Mýtus č. 13: Výplach kolou zabije spermie
To je samozřejmě nepravda – bez dalšího komentáře.