Nehleďte jen na svůj jídelníček a nezapomínejte zeleninu zařazovat do jídelníčku také svým dětem!
Začněte už odmalička
Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Toto známé přísloví platí i v tomto případě. Proto by měla být zelenina v jídelníčku již od raného věku. Jednotlivé druhy zeleniny zařazujte do dětského jídelníčku postupně, můžete začít s příkrmy z mrkve, brambor, dýně a postupně zařazovat i další druhy. Více se tomuto tématu budeme věnovat v samostatném článku.
Zkoušejte, zkoušejte, zkoušejte..
Možná děti budou ze začátku zeleninu odmítat, ale buďte trpěliví. Nové jídlo musí děti vyzkoušet několikrát (dle výzkumů až 7x, někdy dokonce až 20x), než ho vezmou na milost a začne jim chutnat. Ale samozřejmě to neznamená, že budete dítě do zeleniny nějak nutit.
Zelenina musí vypadat lákavě
Špenátový protlak nevábné barvy ze školní jídelny toto kriterium pravděpodobně nesplní, není divu, že většinou potom končí v odpadcích. Vyhrajte si s přípravou zeleniny a udělejte ji dětem co nejhezčí – barevnou, různých tvarů, na hezkém obrázkovém talíři apod.
Zapojte zeleninu do hry
Nechte děti, ať si zeleninu na talíř sami aranžují, sestavujte ze zeleniny na talíři panáčka nebo třeba oblíbené zvířátko.
Zelenina se dá skrýt do mnoha pokrmů
I pro ty, kteří zatím zeleninu odmítají, se dá vymyslet, jak zeleninu nenápadně do pokrmů zapasovat. Zelenina se dá připravit opravdu na mnoho způsobů. Kromě čerstvé zeleniny a klasické vařené či dušené zeleniny vyzkoušejte například různé placičky, nákyp, připravte pomazánku nebo dip, do kterého si budou děti namáčet například špalíčky mrkve, okurky apod.
Výborně fungují také zeleninové polévky, do kterých se může skrýt spousta zeleniny, aniž by to strávník zaregistroval.
Vyzkoušejte zeleninové šťávy
Na někoho mohou zafungovat i zeleninové šťávy, servírujte je v pěkný skleničkách s barevným brčkem a uvidíte, že to i zarytí odmítači zeleniny ocení.
Zapojte děti do přípravy
Poproste děti, ať vám s přípravou zeleninového jídla pomůžou. Vezměte dítě na nákup a nechte ho, ať si samo vybere zeleninu, kterou si chce připravit. Pokud máte zahrádku, tak si s dětmi vypěstujte vlastní zeleninu.
Jděte dětem příkladem
Když dítě uvidí zeleninu na vašem talíři, tak je určitě pravděpodobnější, že ji sní také, než když nad ní budete ohrnovat nos. V tomto ohledu poproste i ostatní členy rodiny, kteří třeba ještě zeleninu nemají příliš v lásce, aby se těchto gest vyvarovali.
Nenuťte své děti jíst zeleninu. Naučte je to!
Hrášek, mrkev, cuketa, rajče… Vyzkoušeli jste už všechny dostupné druhy zeleniny. Krájíte, strouháte, vykrajujete velryby a sněhuláky. Vaříte ve vodě i v páře, dusíte nebo schováváte pod maso. I kdybyste se postavili na hlavu, zakázali Večerníčka nebo zatrhli kapesné, není to nic platné. Vaše dítě jíst zeleninu nebude.
Proč?
Zajímá vás proč? Proč sousedovic dítě sní zeleninovou polévku a vaše se na ni ani nepodívá? Proč kamarádky dítě v dětském koutku zdlábne dvě mrkve a vzteká se, když nemá další? Zatímco vaše vydoluje mrkev i z kuřecí rolády. Proč od všeho zeleného rovnu utíká pryč, jako by to bylo jedovaté?
Mám pro vás odpovědi, rady a vlastní zkušenosti.
Pokud máte malá miminka nebo jste v očekávání a říkáte si, že vám se to nestane, vaše děti jíst zeleninou budou, tak mám pro vás jednu radu. Začněte brzy.
Nepodceňujte důležitost zeleniny jako prvního příkrmu.
Všechna ostatní jídla – kaše, ovoce i maso jsou buď sladší, nebo chuťově výraznější a miminku se z nich bude na zeleninu špatně přecházet.
Co si budeme povídat, i ten přechod z mléka, ať už mateřského nebo umělého, je pro ně náročný. Pokud podávání zeleniny oddálíte a dopřejete jim nejdříve sladší chutě, stejně jako je mléko, mohlo by být zařazení zeleniny do dětského jídelníčku obtížnější, než když ji zavedete hned jako první příkrm.
Neodkládejte to
Čím déle začnete se zeleninou „naostro“, to znamená, čím déle ji svým dětem začnete pravidelně dávat, tím bude obtížnější je tomuto návyku naučit.
Předpokládám, že není vaším cílem dítě nutit. Chtít po něm, aby sedělo u stolu, dokud nesní zeleninové rizoto, není nejlepší způsob, jak ho naučit zeleninu jíst. Maximálně tím docílíte toho, že dítě jídlo do sebe „nějak nacpe“, aby mělo klid.
V horším případě bude následovat kolotoč vzdoru, vztekání nebo trucování. A příště nanovo. Kdo by tohle vydržel? To svému dítěti zeleninu raději nedáte, abyste si zachovali zdravý rozum. A já vás chápu. Jak tedy na to? Jak docílit toho, aby vaše dítě zeleninu snědlo nebo si o ni dokonce řeklo?
Zapojte je
Nechte je, ať se o zeleninu zajímají. Ví vůbec, jak vypadá mrkev? Možná si teď ťukáte na čelo, ale opravu vaše děti viděly mrkev jinak než nastrouhanou v misce nebo ještě hůře, než jako příkrm ve skleničce? Nemám nic proti strouhání mrkve, ani skleničkám, ale…
Ukažte jim mrkev pěkně celou i s natí. Nejlépe jim ji půjčte do ruky, ať mají možnost si ji prohlédnout. Předveďte jim, jak se mrkev připravuje – ukrojte nať, umyjte, oškrábejte, nakrájejte nebo nastrouhejte. Menší děti se můžou koukat nebo pomáhat, větší můžou udělat vše sami. Takto to udělejte s každou zeleninou.
Mají vaše dcery rády růžovou? A už viděly ty růžové kuličky, které vypadají jako velké korálky, dají se jíst a říká se jim ředkvičky? Když nakrájíte lilek, máte parádní kola od auta nebo můžete „postavit“ třeba sněhuláka. Lilek si drží tvar, i když se podusí nebo orestuje.
Vůbec nejlepší příležitost k zapojení dětí je, pokud máte možnost zeleninu vypěstovat. Nemyslím tím, abyste z vlastní úrody nakrmili celou armádu. Na malý záhonek vám stačí i malá zahrádka, terasa, a pokud o to opravdu stojíte, tak i balkon.
Nikdy nezapomenu na úžas mé starší dcery, když zjistila, že zatáhne za „to zelený“ a vyleze jí mrkev
Jo, opravdu ta mrkev, kterou když umyje a oškrábe, může si ji dát na svačinu. A víte, jak taková mrkev, kterou samy vyndají ze záhonu, chutná? Mnohem lépe. Zeptejte se svých dětí.
Jděte příkladem
Možná už máte předškoláky nebo školáky a říkáte si, že na výše zmíněné rady je pozdě. Možná ano, možná ne. Nic nedáte za to, když je vyzkoušíte. Pro všechny věkové kategorie vašich dětí mám ještě jednu radu. Jděte jim příkladem.
Zamyslete se upřímně, jak jste na tom s konzumací zeleniny vy? Pokud se začnete kroutit a vymýšlet, že už je u vás stejně pozdě na to něco měnit, že zeleninu nejíte celý život, tak už to teď nevytrhnete a že vám vlastně vůbec nechutná, proč by ji měly jíst vaše děti? Jak je chcete naučit zeleninu jíst a nenutit je, když nemají ten příklad, tu oporu ve vás?
Loni se mi neplánovaně povedla jedna věc. Moje děti, tehdy ve věku 2 roky a 4,5 let, měly nejraději papriku, okurku, rajče a podobnou zeleninu, která se dá jíst syrová. Já sama mám ráda různé zeleninové saláty a jím je opravdu často. Říkala jsem si, že salát je na ně ještě brzy, stejně listové saláty rády nemají, tak jim je nebudu dávat.
Nejdříve to začalo tím, že se starší dcera pořád ptala, co v tom salátu mám. Pak se začala ptát, proč to jím a jestli je to dobrý. Dát si ho ale nechtěla. A ve třetí fázi došla k tomu, že si ho taky chtěla dát. A když ho chtěla starší, tak mladší samozřejmě nemohla zůstat pozadu ????
Takže k mému velkém překvapení občas připravuji 3 saláty. Nedají si ho denně, sní ho maličko, ale došly k tomu samy, bez nátlaku, bez stresu, a protože chtěly. A jsou na nejlepší cestě k tomu, naučit se zeleninu jíst, protože chtějí. Nebudou ji jíst proto, že jim to někdo nařídil.
Takhle to zkuste. Netlačte na pilu, jděte příkladem. Nemějte přehnaná očekávání, nejlépe žádná. Děti jsou zvědavé a napodobují vás.
15 potravin, které by se vaše děti měly naučit jíst. Proč jsou pro ně důležité?
Dostat do malých dětí jiné jídlo, než jsou ta jejich oblíbená, je často nadlidský výkon. Zatímco červenou papriku obyčejně milují, zelenou nechtějí vzít to ústa v žádném případě. Nevadí, skvělé je, že jí alespoň něco.
Klidně svému potomkovi dávejte každý den jednu kyselou okurku, pokud ji má rád, jasně pestrost by byla lepší, ale pořád dobré, že do sebe dostane nějakou zeleninu. Nemá rád mrkve vařenou ale jenom strouhanou nevařenou? No a! Vzpomeňte si na to, jak jste sami tato jídla v dětství nesnášeli a nenuťte do nich vaše děti. Na některých zásadách ale trvejte.
1. Pečivo a obiloviny
Začněme tím, na čem bude jídelníček vašich dětí postaven, a to je pečivo a obiloviny. Jedí jenom bílé rohlíky? Nechtějí nic celozrnného. U malých dětí je to v pořádku.
Zatímco dospělí by měli denně sníst cca 25-30 gramů vlákniny, dětský organismus by si ale s takovým množstvím vlákniny neuměl poradit – hlavně v případě malých dětí. Trápil by je průjem.
Celozrnné pečivo a přílohy je učte jíst postupně.
2. Zelenina
Zatímco dítě do čtyř let by mělo mít denně dvě porce zeleniny, větší by jí mělo jíst čtyřikrát denně. Ano, není to snadné, zkuste ale zjistit, jaký druh zeleniny vaše dítě má rádo a klidně mu jen prostě dávejte pořád dokola, Některé děti dokáží sníst denně dvě okurky jiné 300 gramů ledového salátu.
3. Maso
I když mnoho dětí maso zrovna nemiluje, v jídelníčku by nemělo chybět.
Nechtějí ho kousat? Kupujte jim mleté, jak totiž vysvětlují odborníci ze společnosti Výživa dětí: maso obsahuje takzvané esenciální aminokyseliny – látky, které tělo potřebuje pro svou správnou funkci, pro obnovu tkání a dětský organismus také pro růst. Maso je také zdrojem některých minerálních látek – např. železa, fosforu, zinku, hořčíku. Obsahuje také vitaminy skupiny B, vitamin A a D.
4. Mléko a mléčné výrobky
Pro děti jsou mléko a mléčné výrobky významným zdrojem vápníku, který je potřebný pro zdravý růst a vývoj kostí a zubů. I když se dospělým doporučují nízkotučné výrobky, pro zdravé děti jsou zbytečné.
Navíc hlavně ty malé potřebují pro svůj růst a vývoj velké množství energie i tuků. Přednost by měly mít polotučné jogurty (2 – 5 procent tuku) a sýry s obsahem tuku do 45 procent tuku v sušině.
Pro děti, které hýbou, jsou vhodné i smetanové jogurty.
5. Olivový olej
Tuky jsou nedílnou součástí jídelníčku, už proto že jsou přirozeně v mase, mléčných výrobcích nebo třeba sladkém pečivu. Děti pro svůj správný růst potřebují větší množství tuku, jsou totiž aktivnější než dospělí.
Je to pro ně zdroj energie, vitamínů a dalších látek potřebných pro vývoj a růst těla. Pro děti stejně jako pro dospělé ale platí, že jsou pro ně zdravější tuky rostlinné než tuky živočišné. Chybu neuděláte ani olejem řepkovým.
6. Tmavé maso
I když je drůbeží svým složením velice výhodné, protože nemá tolik tuku, zdaleka neobsahuje všechny vitamíny a minerální látky (především železo) v takovém množství, aby byla jejich potřeba v těle trvale pokryta: proto je vhodné jíst i tmavé druhy masa. Z nich je nejvhodnější libové hovězí nebo telecí. Opět stejná rada: roštěnku do nich asi nedostanete, ale koule z hovězího masa v rajčatové omáčce určitě ano. Na druhou stranu, rozhodně nemusí tmavé maso jíst denně.
7. Ovoce
Určitě bude snazší, aby vaše dítě jedlo ovoce než zeleninu. Přitom ovoce by dítě mělo sníst o něco méně, protože je v něm hodně jednoduchých sacharidů a má celkově vyšší energetickou hodnotu.
Do čtyř let mají jíst 2 porce, pak už čtyři. Jednu porci ovoce představuje například jeden banán, ½ šálku drobného ovoce jako jsou jahody.
Také máte zkušenost s tím, že když dítěti nakrájíte jablko nebo broskev, sní jí spíše, než když bude v celku?
8. Ryby
V jídelníčku dětí by měly být zastoupeny alespoň dvakrát týdně. Rybí maso obsahuje ve svém tuku mastné kyseliny, které jsou důležité pro zdraví srdce a cév a u dětí podporují správný růst a duševní vývoj. Je v něm také větší množství vitaminů D a E a v mořských rybách jodu. Kromě rybích prstů by se měli naučit jíst i třeba lososa.
9. Luštěniny
Pro dospělé jsou luštěniny ideální součástí jídelníčku a mohli by je jíst několikrát denně. Mají v sobě bílkoviny, zasytí a nejsou v nich tuky. I pro děti je taková čočka či cizrna dobrá potravina.
Pozor ale: obsahují velké množství vlákniny, se kterým si trávicí systém malého dítěte ještě nemusí dokázat poradit. Proto malým dětem místo hrachové kaše nebo čočky na kyselo připravujte z luštěnin lisované polévky nebo pomazánky.
Luštěniny prostě po uvaření prolisujete a zbavíte je části vlákniny.
10. Ořechy
Do jídelníčku dětí patří i ořechy, většinou jim chutnají a není třeba a je k jídlu nutit, je v nich spousta tuků s příznivým složením.
Nejcennějšími látkami v nich jsou nenasycené mastné kyseliny, které prospívají zdraví srdce a cév. Protože ořechy mají malé množství sacharidů, hodí se jako náhrada pamlsků nebo součást ovocného salátu.
Pozor si musíte dávat pouze tehdy, když vaše dítě ještě neumí pořádně kousat a mohlo by se stát, že je vdechne.
11. Sladkosti
Ano zní to divně, že by se dítě mělo naučit jíst sladkosti, když tělu nikterak neprospívají. Ale! Kdo děti má, dobře ví, že není dost dobře možné vyloučit je z dětského jídelníčku úplně.
Pro zdravé děti naštěstí platí, že v podstatě neexistují potraviny, které by pro ně byly zakázané. Sladkosti do dětského jídelníčku patří – ovšem jenom jako zpestření.
Přednost dávejte kvalitním čokoládám s vyšším podílem kakaa, dortům s ovocem a želé. A hlavně, naučte dítě se ovládat.
12. Sůl
Se solí je podobné jako se sladkostmi, také nelze říci, že by se je děti měly naučit jíst, spíše by se jí měly naučit nejíst.
Zcela vyhnout se solení ale není nutné, tedy kromě dětí do jednoho roku, kterým se nedoporučuje solit vůbec. Jejich ledviny totiž ještě nejsou připraveny na zátěž. Ani větším dětem se nedoporučuje výrazně solit.
Zvykne-li si totiž dítě na slanou chuť už jako malé, bude ji vyhledávat i později.
13. Voda
Místo jakýchkoli sladkých nápojů, by se dítě mělo naučit zahánět žízeň obyčejnou vodou. Zdravému dítěti, které má dostatek pohybu, slazené nápoje v přiměřeném množství nijak neublíží, ale jakmile pohybu mohou přispět ke vzniku nadváhy nebo obezity. Netlačte děti, aby pili jako vy, tekutin mají vypít jen přiměřeně svému věku.
14. Vejce
I když už se dávno není třeba bát vajec kvůli zvyšování hladiny cholesterolu, stále platí, že tuku je v nich je požehnaně. Vajíčko denně k snídani by třeba odborníci ze společnosti Výživa dětí nedoporučili. Podle nich by zdravé děti měly mít maximálně čtyři vejce týdně a přednostně v rozptýlené formě, tedy použité při přípravě pokrmů.
15. Jídla bez chemie
Úkol, který je zase hlavně pro rodiče, naučte děti jíst přirozené, průmyslově nezpracované potraviny.
Pokud si totiž zvyknou jíst hranolky s přidanou soli, cukrem a dalšími ochucovadly v podobě různých éček, pak už těžko někdy budou chtít jíst brambory.
Jednoduché chutě, to je něco, co dítě v raném věku ocení a pokud nebude znát jiné, vydrží mu to i do dospělosti. Je to jedna z účinných prevencí obezity.
Jak vyzrát na malé nejedlíky? Nenutit, neustupovat, nabízet..
Znají to mnozí. Vybíravost dětí nás občas přivádí k šílenství. Zelenina je fuj, ovoce je fuj, brambory jsou ble, rýže hnus, mléko nemohou pro změnu ani vidět. Nejlepší jsou suché rohlíky, suché knedlíky, tatranky a občas jogurt s magnetkou, ale jen, když jsou na ní zvířátka…
Zatímco svět se potýká s epidemií dětské obezity a někteří rodiče si rvou vlasy z toho, jak nezkrotný apetit jejich děti mají, jiní zase zoufale hledají způsob, jak své děti naučit jíst „pořádně“. Dětští lékaři svorně tvrdí, že stejně tak, jak přibývá dětí s nadváhou, stále častěji padají v ordinaci i rodičovské dotazy typu: „Proč mé dítě nejí?“
Proč nechce jíst?
I pediatr doktor Petr Karger nedávno prohlásil: „Proč mé dítě nejí? Je až zarážející, kolikrát tuto otázku slyším ve své ordinaci… Přitom je formulována špatně, neboť se jedná obvykle o to, že jí méně než dítě sousedky nebo že jí pouze něco.“
Radu má v tomto případě jedinou: Nesrovnávat s ostatními dětmi a věnovat pozornost tomu, zda dítě roste a prospívá adekvátně svému věku. Pokud si však vypěstovalo velmi úzký jídelníček sestávající například převážně ze suchých housek, samotných knedlíků a kukuřičných lupínků, je na místě se zamyslet ne nad dětmi, ale nad naším rodičovským přístupem.
aneb Jak na to, aby náš potomek jedl?Londýnský výživový specialista David Haslam na toto téma vydal celou knihu (Bojujete s dětmi při jídle?) a s čistým svědomím tvrdí: „Věřte, nebo ne, jídlo má být legrace. Poslední věcí, kterou by rodiče mohli udělat, by byla přeměna kuchyně v laboratoř, kde by matka při každé přípravě jídla odpočítávala denní dávky vitaminů, minerálů a dalších prospěšných látek.“
|
Nutriční terapeutka Jitka Rusková tvrdí: „Takové případy mívají mnohdy společné jmenovatele – rodiče a období vzdoru, případně dobu zavádění nemléčných příkrmů.
V těchto zlomových a náročných životních obdobích totiž ne všem dětem vše hned zachutná a to, co jim chutnalo dříve, najednou tvrdě odmítají. Rodiče často ve snaze nečinit dítěti násilí, poleví, a odmítanou potravinu nebo pokrm už vícekrát dítěti nepodají.
Přitom se ale mohlo jednat pouze o momentální rozmar dítěte, které zkoušelo, co si může k rodičům dovolit a za pár dní už by o své averzi nevědělo.“
Někdy v tomto období si tak už dost pravděpodobně zaděláváme na budoucí problém. „Pokud rodiče v této situaci dítěti ustoupí a raději mu nabídnou jinou potravinu („ještě že je ochotná sníst alespoň tu sušenku“), dítě může ve svém výběru potravin pokračovat a skutečně se dopracovat až do situace, že jí jen suché rohlíky a knedlíky a z ovoce banány,“ říká Jitka Rusková.
Nenutit, neustupovat, nabízet
Jaká je tedy rada odborníků? Především při náznacích podobného chování dítěti nepolevit. Odmítanou potravinu bychom do malého strávníka sice pod tlakem cpát neměli, ale můžeme několik dní počkat a pak mu ji znova bez zbytečných poznámek nabídnout. Pozor však na nátlak všeho druhu.
„Pokud by došlo na nucení dítěte do jídla, posiluje se tím pouze jeho averze, jídlo má spojené s nepříjemnými zážitky a rozhodně si jej neoblíbí. Je to určitě těžké, ale rodiče by se měli zdržet i poznámek typu: „Co by za to daly děti v Africe?“ nebo „Jestli tu mrkvičku nespapáš, budeš mít nemocná očička“ a podobně,“ upozorňuje nutriční terapeutka.
Hlady neumřou
Odborníci na dětskou výživu radí při výchově ke správnému stravování především obrnit se trpělivostí a vyvarovat se unáhlených reakcí.
Ač si to mnozí z nás nemusí chtít připustit, za „nechutenství“ našich dětí můžeme opravdu často sami.
Nutíme, nacpáváme, křičíme, vyhrožujeme, vydíráme, prosíme, honíme, běháme se lžící a bryndáme, odměřujeme, zkrátka děláme z jídla vše kromě příjemného rodinného rituálu – jen, aby se to naše dítě něčeho najedlo.
Jitka Rusková prohlašuje: „Dítě hlady úmyslně nezemře!“ Určitě se tedy podle ní nemusíme bát vyhladovění. „Pokud dítě během domluveného času (například 20 minut) nesní snídani, dostane až svačinu (ne zbytek od snídaně), pokud nesní ani svačinu, bude následovat až oběd a tak dále. I opravdu vybíravé děti se většinou chytnou.“
Když už fantazie a trpělivost rodičů nestačí, mohou se obrátit na dětského psychologa, který může nenápadnou formou hry zjistit příčinu problému a navrhnout konkrétní řešení. Nicméně správným přístupem, s dostatkem empatie a třeba s nápady, jak společné stolování oživit, lze jakékoliv problémy většinou zvládnout svépomocí a dobře.
Nejí vaše dítě ovoce a zeleninu? Možná mu opravdu nechutná – Babyweb.cz
Kdo zdědí takové geny, nestane se z něj superstar, ale pouze supertaster (z anglického taste – chutnat). Hezky česky mu můžeme říkat superchutnač. Supertaster není žádný mimozemský mutant, jak by se mohlo podle názvu zdát, dokonce není ani nijak ojedinělý. Je jich mezi námi celá čtvrtina.
Na jazyku má takový supertaster daleko více chuťových pohárků a díky nim umí vnímat chutě daleko intenzivněji než ostatní. Proto může být k některým potravinám daleko kritičtější. Lidově bychom řekli, že je v jídle vybíravý, ale tak jednoduše to zase nefunguje.
Supertasteři jsou nejvíc citliví na hořkou chuť v jídle, intenzivněji vnímají i chuť kyselou, tuky a umělá sladidla.
Proto úplně nevyhledávají některé typy zeleniny, jako je růžičková kapusta, zelí, brokolice, kedlubny, ředkve, vadí jim i kyselost některého ovoce a hořkost grepů. Celkový příjem ovoce a zeleniny je u supertasterů nižší.
Nemají tolik rádi ani alkohol, pivo se jim může zdát příliš hořké. Vyhýbají se tučným i příliš ostrým jídlům. Nevyhledávají ani hořkou černou kávu a čaj, pokud je pijí, tak slazené anebo s mlékem.
Supertasteři: sommelieři a šéfkuchaři
To všechno jsou jen obecná pravidla, která nemusí platit do detailu. Neznamená to, že čtvrtina populace nepije kávu ani pivo a nejí zeleninu a grepy.
To, že někdo vnímá chutě daleko výrazněji, ještě neznamená, že nemůže zmíněné potraviny vůbec pozřít. Naopak. Jde spíš o intenzitu požitku z jídla a citlivost ke kombinaci chutí.
Takže takový supertaster ani ve finále nemusí být vybíravý v jídle, spíš by se dalo říct, že si umí vychutnat dobré a chuťově vyvážené jídlo.
Když vaše dítě odmítá jakoukoliv zeleninu a ovoce a jedlo by nejraději jen párky v rohlíku, hranolky, chipsy a limonády, supertaster geny to nejspíš nebude.
Ale někdy opravdu i jinak nevybíravé dítě některé druhy rádo nemá, protože mu z popsaných důvodů opravdu připadají nepříjemně hořké a kyselé.
Řešení je jednoduché: Zkoušejte nabízet dětem všechny možné druhy ovoce a zeleniny, až najdete ty správné, které dětem tolik nevadí. Na výrazné chutě si třeba zvyknou později.
Jak to funguje
Celý systém vnímání chutí byl odhalen už před osmdesáti lety, kdy se zjistilo, že lidé jsou různě citliví na sloučeninu phenylthiokarbamid (PTC).
Látka sama o sobě není pro člověka nijak zvlášť významná, jen bylo zajímavé, že se lidé lišili ve vnímání její chuti. Zhruba čtvrtina populace cítí PTC jako bez chuti, říkáme jim non-tasteři.
Polovině populace se zdá hořká – to jsou tasteři – a některým se zdá nesnesitelně hořká a to jsou právě supertasteři.
Později byly objeveny další zajímavé souvislosti ve stravovacích návycích a vnímání chuti. Zajímavé jsou i teorie, proč se taková vlastnost mezi lidmi vyskytuje. Vnímání hořkého bylo údajně v pravěku důležité pro přežití. Hořké rostliny bývají často jedovaté, a tak se jedinci, kteří dovedli hořkou chuť rozpoznat, lépe vyhnuli otravě.
Je dobré být supertaster?
Být supertaster není žádná nemoc. Je to stejné, jako když má někdo tmavé nebo světlé vlasy. Stejně jako existují lidé s absolutním hudebním sluchem a jiní, co nepoznají ani „Skákal pes…“. S chutěmi je to podobné.
Vlastně se dá říct, že být supertaster žádný praktický důsledek nemá. Jediný významnější poznatek je, že supertasteři mají trochu jiný způsob stravování, jedí méně potravin s prospěšnými hořkými látkami.
Ty obecně fungují jako prevence vzniku rakoviny tlustého střeva.
Na druhou stranu jsou díky nižší konzumaci tučných jídel méně ohroženi chorobami srdce a cév. Také mezi nimi bývá méně alkoholiků a kuřáků. Supertasteři jsou údajně i štíhlejší, protože se, jednoduše řečeno, tolik neládují. Chuťově je uspokojí daleko menší množství jídla.
Čtěte také:
A jak jsem na tom já?
Existují dvě možnosti, jak zjistit, zda jste supertaster. První možnost je zcela zdarma a můžete si jí udělat i doma s dětmi. Stačí si obarvit jazyk třeba nějakou barevně výraznou potravinou.
Výborně poslouží nepřirozeně barevné mňamky z cukrárny, třeba modré nanuky, barevné žvýkačky a tak. Školou povinné děti vám určitě poradí, co bezva funguje. Přinejhorším použijte potravinářskou barvu.
Silně obarvené tečky na jazyku jsou chuťové papily, zodpovědné za vnímání chutí. Supertasteři by jich měli mít v kruhu o průměru 6 mm víc než třicet.
Druhá možnost vás vyjde zhruba na dvě stovky, protože si musíte objednat „Supertaster test“ až z Ameriky. Za pár dní vám poštou přijdou dva papírky napuštěné látkou PTC.
Vložíte si je do úst a počkáte, co se bude dít. Neucítíte-li žádnou chuť, jste non-taster. Bude-li papírek hořký, jste obyčejný taster. A jestli se vám bude pusa svírat hořkostí, jste s jistotou supertaster.
Můžete mít radost, v pravěku byste přežili!
Diskuze Dvouletá dcera nechce jíst ovoce a zeleninu
Milé maminky, jak už nadpis vypovídá, naše dcera (26m) nejí vůbec
ovoce ani zeleninu a neustálý nátlak mojí mamky mě donutil napsat sem Máte to taky někdo tak? Jediné co z ovoce
sní a má ráda je banán a rozmixovanou hrušku nebo jablko s troškou
mléčné Hami kaše při dopolední svačině. Přesnídávku občas taky vezme
na milost. Se zeleninou je to ale horší. Syrovou nechce vůbec, jednou
ochutnala jen papriku a dál ji jíst nechtěla. A když dám vařenou zeleninu
do jídla, tak ji většinou vybere (krom hrášku). Polévky taky jíst nechce
(vadí jí prostě jak je to voda s něčím, vyjí akorát nudle a maso)
Ovoce jen tak, že by kousala třeba jablíčko, tak to vůbec. Ani meloun
nechce Já si s tím už hlavu nedělám,
protože vím, že násilím to do ní stejně nenacpu, ale mamka straší, že
by jí měla udělat Dr. krevní testy, zda jí něco nechybí atd. Žádné zdrav. problémy ale nemá a nemocná
bývá taky zřídka. Mám jí dávat třeba nějaké vitamíny, které by ji
dávku zeleniny a ovoce nahradili? A pokud ano, tak jaké (kvalitní)? Předem
děkuji za vyjádření.
Velikost písma:
A když ji umixuješ nějaké smoothie, to ti taky nejí?
Myslim, že paprika pro 2leťačku není úplně chutná zelenina…a
krémové zeleninové polévky jsi zkoušela?
@aneta_ka prosim tě
neřeš kraviny na tvou mamku se vykašli moje prostředni neji a nejedla ovoce ani
zeleninu…ovoce ji vadilo ze je pry mokré asi myslela jak je
stavnate…zeleninu mizive pouze varenou napr v polivce ale žádný kvanta
dnes má 15 let a nevypadá ze by stradala…proste je typ co to neji taky na
mě vsichni útočili ale pouze do doby nez jsem razantně rekla ze to neji tak
at ji to nenuti i ve školce a mela jsem klid ja i ona. nutit nemá
smysl…
Příspěvek upraven
15.07.18 v 18:47
@Malaga já zkoušela
víc druhů zeleniny (okurka, rajčata) ale jedinou papriku chtěla ochutnat,
ale tím to haslo. Ani krémové polévky nechce Ona je hrozně masová, že prostě jak
v jídle není maso, tak je radši ohladu
A co vy doma? Jíte v rodině běžně ovoce a zeleninu? Na svačinu, jako
přílohu.. Deti obvykle napodobují rodiče, zvláště v tomto věku. Ve
všem.
Ja osobne deti nikdy do ovoce/zeleniny nenutila. Stačí, když to bylo při
každém jídle na stole a my jsme to s manželem jedli.
@Black_Orchids
manžel tomu moc nedá, ale já to jím furt. Dcera to vidí, ale nechce. Vadí
jí, jak je to ,,mokré“ a prostě si to nevezme
U nás 4 leťák jí jen z ovoce jahody, jablka, banány, maliny,
borůvky. A ze zeleniny NIC!
Je léto, tak se nechá trhat ovoce přímo, teď je třeba rybíz, možná
nějaké pozdější jahody, maliny, boruvky, když si to děti mohou sami
utrhnout, tak jim to potom úplně jinak chutná.
Máš kluk 19m má rád co si na zahradě „ukradne“. Já mám spíš
opačný problém, že rajčata jí furt a nejdou vyprat. To jsem odbočila.
Spíš mne napadlo vzít jí k někomu kdo má zahradu s ovocem/zeleninou,
když uvidí jak to jíte, tak to napodobí. Nebo melouny frčí v létě tak
zkusit to
Moje malá nám do dvou let jedla úplně všechno. Spásla nám celou
zahradu. Loni jako když utne a žádný ovoce, zeleninu nedá do pusy. Zeleninu
do ní dostávám v krémových polévkách do kterých dávám krutony, které
miluje, takže s němi sní i polívku. Z ovoce jí max. banán, když má
hodně velkej hlad, tak jabko a letošní úspěch je rybíz, který utrhne,
rozmačká a olíže si ruce. Už to neřeším.
U nás měl kluk taky takový období. Za sebe doporučuju nenutit, ať mu
to neznechutíš. Prostě dát na talíř a nechat, jestli si vezme. U nás
postupně začal znovu ochutnávat a teď, až na pár věcí (ananas, rambutan,
durian, žlutý meloun, červená řepa) sní všechno
Prostřední syn (4,5r) jí jen jablko a banán, jinak nic. Z vařeného jí
krémové zeleninové polévky a rajčatové omáčky na těstoviny. Všechny
možné druhy ovoce a zeleniny měl v puse přesně jednou. Poprvé a naposled.
Když je v koláči ovoce, tak ho taky nechce.
Sem tam utrhne malou jahodu, ale
jinak všechno nosí bráchovi.
Nepodařilo se mi s tím hnout. Přitom jeho starší brácha má syrové ovoce
a zeleninu moc rád, vařené zas tolik ne, to je pravda. Přitom já ovozel
jím dost, viděl to od malička i u bráchy. Už to moc neřeším, nabídnu,
nechce, OK.
Snažím se ho ukecat aby to aspoň ochutnal, ale moc se mi to
nedaří.
@aneta_ka mám skoro
5-leťáka, kromě banánu nejí žádnou syrovou zeleninu a ovoce, občas
v polévce či zapečené v obědě. Nic s tím nenadělám.
@emma38 a jak jsi to
řešila ve škole? Staršímu zabalím na dopoledne pečivo a odpoledne ovoce
či zeleninu. Nemám tucha co s mladším.
Ráno bude mít pečivo nebo jogurt,
dopoledne ve škole pečivo, odpoledne v družině pečivo, večer většinou
taky pečivo. Se z něj stane
chodící rohlík
Jak naučit děti lépe jíst
Poradenské centrum Výživa dětí je provozováno Občanským sdružením Výživa dětí, které se snaží aktivně podporovat zdravý životní styl dětí, především podporou vhodného stravování.
Členy jsou přední odborníci z oblasti pediatrie a nutričního poradenství, kteří zaručují vysokou odbornou úroveň poskytovaných služeb a zajišťují, aby veškeré aktivity byly v souladu s nejnovějšími poznatky o zdraví dětí a jejich výživě.
Většina rodičů to zná – v dobré víře připravíte pro svoji rodinu chutné a zdravé jídlo, a pak se díváte na své dítě, jak nad ním sedí, různě posouvá kousky jídla po talíři a nejí.
Nabízíme Vám několik ověřených, praktických a v podstatě jednoduchých postupů, jak děti postupně naučit jíst to, co je pro ně dobré, například více zeleniny a ovoce.
1. pravidlo: Nechte děti „přijít jídlu na chuť“
2. pravidlo: Jděte příkladem
Mnoha věcem se děti naučí tím, že napodobují své starší sourozence a dospělé. Proto, když chcete děti naučit zdravým stravovacím návykům, měli byste je sami dodržovat.
Dávejte si pozor na to, co říkáte a děláte, děti Vás vnímají a napodobují. Příště až si budete nabírat salát z mísy, nandejte si pořádnou porci a ještě u toho poznamenejte, jak moc máte salát rádi.
Uvidíte, že děti sedící s Vámi u stolu si budou za chvilku na salátu pochutnávat také.
3. pravidlo: Dejte dětem vybrat
Zvlášť u ovoce a zeleniny je důležité dát dětem vybrat alespoň ze dvou nebo tří druhů. Když se dítěte ráno zeptáte, jestli chce pomerančový džus nebo třeba ananasový, učíte je tím rozhodovat se a uplatňovat svoji vůli.
Totéž platí pro další jídla – když si dítě může vybrat, kterou ze zeleninových příloh (třeba „baby“ karotku nebo hrášek nebo zelíčko?) si dá k obědu, uvědomí si, že na jeho názoru záleží.
Samozřejmě mu tím také umožníte, aby si vybralo to, co mu víc chutná nebo co ho víc láká (když si vybere Vámi navrženou novinku).
4. pravidlo: Mějte zeleninu a ovoce po ruce
Když děti přiběhnou domů na svačinu, většinou sáhnou po tom, co je první po ruce. Zařiďte to tedy tak, aby zelenina, ovoce a jiné zdravé svačinky ležely právě tam, kde je děti uvidí jako první. Na kuchyňském stole nechte mísu plnou ovoce a zeleniny.
Ovocné džusy dejte v ledničce na místo, které je pro děti nejdosažitelnější. Ať je mají na očích hned, když budou hledat něco studeného k pití.
Také můžete do ledničky nachystat malou krabičku s kousky ovoce nebo zeleniny, kterou si budou moci děti vzít na cestu.
5. pravidlo: Zapojte fantazii
Jíst ovoce a zeleninu může být nudné, ale když dětem umožníte zapojit fantazii, začne je to bavit.
Můžete třeba zkusit dát dětem oloupanou zeleninu a ovoce a nechat je, ať si do nich vykrajují legrační obličeje nebo třeba zvířátka.
Zatímco budou vytvářet své umělecké dílko, jistě jim nějaký ten odkrojený kousek přijde k chuti. Podobně si můžete hrát s uspořádáním kousků jídla na dětském talíři, fantazii se meze nekladou.
6. pravidlo: Hlavně když to křupne…
7. pravidlo: Děti rády pomáhají
Děti daleko spíše vyzkoušejí něco, co samy pomáhaly připravovat. Nechte je podílet se na vymýšlení jídel – ať třeba samy najdou recept, který se jim líbí.
Mohou se podívat do kuchařky, do časopisů nebo na internet, mohou se inspirovat u kamarádů. Až budou mít recept, mohou si vyzkoušet připravit nákupní seznam nebo se zapojit do hledání zajímavých potravin v obchodě.
Doma pak podle jejich receptu pokrm společně s nimi připravíte a uvidíte, že je pak nebudete muset do jídla nutit.
8. pravidlo: Přidávejte zeleninu a ovoce do oblíbených dětských jídel
Docela jednoduchý a účinný způsob, jak děti přimět sníst více zeleniny a ovoce. Jen je třeba na to myslet a nezapomenout.
K ranní porci cereálií přidejte do misky na plátky nakrájený banán, sýrovou pizzu ozdobte kousky červené a zelené papriky nebo pro děti připravte pravý jahodový koktejl (z mražených jahod, jogurtu a mléka).
Do sendviče přidejte salát nebo kousky okurky či ředkvičky, do kuřecího vývaru kousky mrkve, celeru, petrželky. Možností je skutečně spousta, jistě Vás napadne mnoho dalších způsobů, jak do jídelníčku Vašich dětí zařadit ještě více ovoce a zeleniny.
Netlačit, necpat, vytrvat – jak naučit dítě jíst jídlo. – Mateřská škola Montessori Ostrava
„Můžete si za to sami“ shrnují odborníci pověstné dětské vybírání jídla a přehrabávání se v něm. Rodiče často nutí dětem i takové jídlo, se kterým se zatím nesetkalo. Získává tak averzi a nastupuje vzdor!
A co teprve dětská obezita? Odborníci se shodují v tom, že genetika nehraje tak podstatnou roli, jako návyky rodičů. Obézní rodiče mají obézní dítě, i když k tomu dítě nemá předpoklady díky svým návykům. Ale jedno je jisté, naučit dítě jíst a naučit jej jíst vše vyžaduje velkou dávku trpělivosti rodičů i učitelů.
Proč vlastně dítě nechce hned vše sníst?
Pokud nejde o momentální nechutenství, pak to bývá většinou strach z neznámého. Jestliže dítě danou potravinu nevidělo a neochutnalo, neví a bojí se, proto na něj určitě netlačte. Výhružky, tresty nebo odměny v tomto případě mají opačný efekt.
Jak správně postupovat a naučit děti jíst (nejen nové jídlo)?
- Zapojte děti již při nakupování potravin. Děti milují ten pocit, že jsou důležitou součástí nějakého plánu. Rády pomáhají. Tím, že si dají potravinu do košíku, si již vytváří vztah k této potravině. Ale pozor na lákadla a oddělení sladkostí. Zaveďte je rovnou do ovoce a zeleniny.
- Nastavte pravidelný režim – dítě by mělo jíst zpravidla co 3 hodiny. Množství jídla by mělo být rozloženo nejlépe do tří hlavních jídel – snídaně, oběda a večeře, ale také do dvou až tří svačin – jako to má mateřská škola. Nikdy nezapomínejte na správnost nutričního vyvážení, proto by jedna z pěti porcí (nejlépe svačinka) mělo být ovoce nebo zelenina.
- Zapojte děti do samotné přípravy pokrmu – nechte děti pomáhat, vybalit, krájet, strouhat, přidávat do jídla, případně jen aranžovat na talíř. I tady podporujete vztah k potravině.
- I jídlo může být zábavné a krásné – nezapomínejte, že i my dospělci jíme očima a s tejné je to u dětí. Zpestřete jim svačinku nebo i oběd, že si pohrajete s aranžováním a z obyčejného chleba se sýrem a zeleninou na talíři vytvoříte např. vláček. Zapojte fantazii.
- Sami musíte jít příkladem – nenaučíte dítě jíst novou potravinu, pokud sami nepůjdete příkladem. Pokud sami nejíte určité jídlo, nemůžete to chtít po dítěti. I vy se musíte překonat a jít příkladem. Dospělý je přeci vzorem. Proč myslíte, že paní učitelky obědvají s dětmi?
- Jídlo je rituál – ani dospělí by neměli jíst za pochodu a dvojnásob to platí u dětí. Mateřská škola učí děti režimovým návykům, a nejen že děti jedí ve stejnou dobu, ale mají své vyhrazené místo u stolu, protože jíme u stolu, ale na jídlo je vyhrazen samostatný čas. Udělejte to také tak doma. Nezapomínejte na úklid po jídle, dítě by si samo mělo odnést nádobí a popř. se podílet na jeho umytí.
- Je důležité, z čeho se jí – oblíbený talíř s obrázkem a stejně tak hrníček mohou pomoci utvářet vztah k novému jídlu. Nepodceňujte proto to, z čeho jí a na čem jídlo servírujete.
- Opakování matka moudrosti – každé jídlo musí dítě vidět min. 11krát, aby si zapamatovalo, jak chutná….nezapomínejte, že nic nejde hned. Předkládejte jídlo stále dokola.
- Trochu šidit neuškodí – pokud něco dítě skutečně nejí, zkuste mu po malých částech dát nové jídlo do něčeho, co zná a má rádo. Ovoce můžete přidat do jogurtu nebo zeleninu rozmixovat do jiného jídla.
- Nechte jej podílet se na přípravě jídelníčku a uvidíte zázraky. Děti také mají rády svíčkovou a rajskou, takže ani manžel nebude ošizen. Nikdy však nezapomínejte na zdravý selský rozum a na to, že za vyváženost skladby jídel zodpovídá dospělý.
„Mrkvičku jedl, teď ji nechce“ – mění se dítěti chutě?
Ano, mění, stejně jako dospělému. Děti však na to nemají odůvodnění. Tak jako dospělý vnímá, že v určitém období má více chuť na maso (zejména v zimě) a v jiném na zeleninu, tak stejně to má dítě. Děti vědí, co potřebují, umí naslouchat svému tělu a potřebám, bez korekce zkušeností a rad, které nám to často komplikují. Tělo si řekne.
„Když ho nenakrmím, umře hlady“
I když nejedna maminka prožívá tyto úzkostné stavy, položme si otázku: „Opravdu dítě za den umře hlady?“ Pokud nemá hlad, mohlo být předchozí jídlo dost „těžké“ a vyvážené. Zde je potřeba brát ohled na věk dítěte (jinak je to u kojenců), ale opět platí „Dítě si řekne, že má hlad.“ Na pocit žízně by se naopak v rámci pitného režimu čekat nemělo.
Pokud nechce jíst právě dané jídlo, připravit mu něco nového?
Ze zkušeností víme, že děti umí taktizovat a snaží se dosáhnout svého. Pokud víte, že dítě dnes nechce snídat jídlo, které obvykle jí, pak bychom doporučovali nechystat nic nového. V tomto případě chce dítě dosáhnout svého.
Jiné je to ovšem s novou potravinou, pokud učíme dítě jíst novou potravinu, pak je potřeba ji zařazovat postupně a pomalu, nikoli vyhrožovat.
Proto je potřeba vždy zvážit, kdy, v jakém čase denního režimu (podle jeho náročnosti) dát novou potravinu, aby dítě skutečně nemělo hlad a nebylo oslabené.