Experti z Ruské prezidentské akademie národního hospodářství a veřejné správy ve své analýze došli k závěru, že v důsledku potravinového embarga ceny zboží, které se nesmí dovážet ze Západu, vyrostly o tři procenta. Informoval o tom list Vědomosti.
Odborníci zdůrazňují, že kvůli embargu podražilo i zboží, na které se zákaz dovozu nevztahuje – v průměru o 2,9 procenta. Každý Rus tak v průměru ročně zaplatí v obchodě 4 380 rublů navíc, všichni obyvatelé Ruska 600 miliard rublů (asi 261 miliard korun). Ruská verze stanice BBC upozorňuje, že v zemích, proti kterým bylo ruské embargo zavedeno, se zdražení neprojevilo.
Podle listu Nězavisimaja Gazeta se sankční válka promítla i v kvalitě ruských potravin. „Pekaři dělají chléb z pšenice na krmivo, výrobci sýra používají nekvalitní palmový olej, v klobásách je méně masa. Když dnes chcete dřívější kvalitu, musíte vybírat mezi dražším zbožím,“ řekla listu Anna Vovková z Obchodní a hospodářské komory Ruska.
Data ruských statistiků na počátku ledna ukázala, že v Rusku se v kvůli rostoucím cenám a sankcím v posledních letech výrazně snížila spotřeba masa, ryb, mléčných výrobků a cukru. Lidé místo toho v daleko větší míře konzumují ovoce a zeleninu (více zde).
Poláci embargo přelstili
Ruský prezident Vladimir Putin uvalil embargo na dovoz potravin z USA, EU, Austrálie, Kanady a Norska v roce 2014 jako odpověď na protiruské sankce, kterými Západ potrestal Moskvu za anexi Krymu a agresi na východě Ukrajiny. Moskva embargo naposledy prodloužila do konce letošního roku. Ruské úřady v pondělí oznámily, že od srpna 2015 zlikvidovaly 10 700 tun zakázaných západních potravin, z toho 10 300 tun tvořily rostlinné produkty.
Cestu, jak obejít ruské embargo, podle všeho našli polští vývozci jablek. Polská jablka se exportují do ruských obchodů jako ovoce z Běloruska. Vývoz se tak vrací na rekordní úroveň z roku 2013. Ruské úřady poslední dobou pravidelně oznamují, že zadržely velké dodávky polských jablek s běloruskými certifikáty. Celníkům se však podaří zachytit jen část zakázaného zboží.
Na obcházení embarga si Rusové stěžují od samého začátku. Už v roce 2014 se ruský tisk pozastavoval nad údajem, že export mořských ryb ze suchozemského Běloruska se zvýšil o 98 procent. Minsk a Moskva jsou blízkými spojenci, vzájemné vztahy však v posledních měsících drhnou kvůli cenám ruských energetických surovin a kontrole občanů třetích zemí na hranicích.
Embargo na dovoz potravin do Ruska trvá už tři roky. Trhy se postupně vzpamatovávají
Evropští i ruští zástupci znovu prodloužili vzájemné hospodářské sankce, které byly uvaleny kvůli ruské anexi Krymu a konfliktu na východě Ukrajiny. Po třech letech jejich platnosti se zdá, že obě strany euroasijské pevniny se s ekonomickými problémy postupně vypořádávají. Situace na komoditních trzích se stabilizovala. V Česku dnes výrazněji trpí zejména ovocnáři.
Rada ministrů na konci června již po páté jednomyslně rozhodla o prodloužení hospodářských sankcí vůči některým odvětvím ruské ekonomiky, s platností do konce ledna 2018.
V reakci na unijní sankce přistoupil letos v červnu také Kreml k opětovnému prodloužení omezujících protiopatření na import potravin a zemědělských výrobků z EU, která by měla vypršet na konci příštího roku.
Rusko bylo druhou nejdůležitější cílovou destinací pro zemědělské produkty pocházející z EU. Před zákazem dosahoval export zemědělských a potravinářských produktů z EU do Ruska 12 miliard eur. V roce 2015 již jen 5,6 mld. eur. Celkový export zemědělských a potravinářských produktů z EU do třetích zemí se však zvýšil o 5,7 procent.
Mezi agrární sektory, které byly nejvíce postiženy zákazem dovozu, patří mlékárny, výrobci hovězího a vepřového masa, producenti ryb a pěstitelé ovoce a zeleniny. Naopak víno, olivový olej a další potraviny byly z ruských sankcí zcela vyloučeny.
Z údajů posledních několika měsíců vyplývá, že Rusko se postupně stává soběstačným v zemědělské produkci. Nízké ceny mléka, které Evropu v posledních letech nejvíce sužovaly, se již zvyšují. Negativní dopady obchodní války tak pociťují zejména ovocnáři, což platí i v případě České republiky.
Krize ovoce i mléka
Z údajů Eurostatu je patrné, že plocha pro pěstování ovoce se v EU meziročně zvýšila. Zatímco v roce 2015 se ovocné keře a stromy evropských pěstitelů rozprostíraly na ploše 2,3 milionů hektarů, v roce 2016 už to bylo 2,8 milionů hektarů.
Podle šetření Českého statistického úřadu se i v tuzemsku v posledním roce zvýšila celková výměra ovocných sadů o 1400 ha na 20 802 hektarů. Zároveň ale z důvodu nepříznivé ekonomické situace došlo u řady pěstitelů k zlikvidování staré výsadby a již nedošlo k jejímu nahrazení. To znamená, že ovocných rostlin, z nichž bychom mohli sklízet sladké plody, je dnes méně.
„Za poslední 3 roky trvání ruského embarga ubyly více než 3 tisíce hektarů ovocných sadů, které již nebyly nahrazeny novými. Jedná se o největší pokles od roku 1989. Plodných produkčních sadů tak máme v ČR již jen něco kolem 13,5 tisíce hektarů,“ uvedl pro EurActiv.cz předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík.
Ačkoliv vývoz ovoce v roce 2015 meziročně vzrostl o téměř 42 % na 229,0 tisíc tun v celkové hodnotě 4,5 mld. Kč, jedná se zejména o reexport dříve dovezeného, vysvětlil Ludvík. Tím pádem je i přes ruský zákaz český ovocnářský export na východ minimální. Česko totiž není v produkci čerstvých jablek, hrušek a dalších druhů ovoce soběstačné.
Ludvík: Ceny ovoce se kvůli nadbytkům na společném evropském trhu výrazně snížily až o 30 %.
Vzhledem k tomu, že Češi od roku 2012 konzumují stále více ovoce, import do tuzemska roste, především ze zemí EU. Situační a výhledová zpráva Ministerstva zemědělství z roku 2016 uvádí, že téměř 65 procent celkového objemu dovezeného ovoce pocházelo ze členských států. Tuzemští spotřebitelé nicméně preferují zvláště místní druhy – jablka, hrušky, švestky.
K rostoucí konzumaci přispělo i výrazné zlevnění ovoce až o 30 procent, které bylo způsobeno uvalením ruského embarga a vytvořením nadbytků na společném evropském trhu. Farmářské ovoce sice během posledních dvou let zdražilo, nikoliv však vlivem ruských sankcí.
Podle předsedy Ovocnářské unie to souvisí s nízkou úrodou ovoce, která byla v řadě zemí výrazně poškozena negativními klimatickými vlivy – jarními mrazy, suchem, krupobitím.
Nárůst cen však nenahradí výrazné výpadky v produkci a mnozí zemědělci se raději věnují pěstování obilí, řepky či kukuřice.
Největší dopady ruského zákazu pocítili hlavní evropští pěstitelé a vývozci ovoce do Ruska – Poláci, Španělé, Belgičané či Nizozemci.
Ludvík: Za poslední 3 roky trvání ruského embarga ubylo v Česku více než 3 tisíce hektarů ovocných sadů, které již nebyly nahrazeny novými.
Krize postihla rovněž výrobce mléka. Tak jako v případě ovoce i mléko zlevňovalo od poloviny roku 2014. V létě 2015 se cena mléka pohybovala na úrovni sedmi korun za litr, o rok později dokonce klesla k šesti korunám, což je výrazně méně než výrobní cena.
- K nepříznivé situaci zemědělců přispělo i ukončení mléčných kvót v roce 2015.
- Ceny mléka v tuzemsku se ale postupně zvyšují a v roce 2017 byla koupě sušeného odtučněného mléka v ČR nejdražší v celé EU, jak uvádějí informace Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) z červnového monitoringu tržní produkce mléka.
- Největší ekonomický a sociální dopad ruského zákazu na mléčný sektor zažily baltské země a Finsko.
EU dotuje snižování nadprodukce
Ztráty způsobené zákazem dovozu evropské produkce do Ruska byly producentům z členských států kompenzovány přídavnými finančními prostředky ze strany EU i z národních zdrojů. Opatření na snížení nadprodukce, která se po uvalení sankcí na evropském trhu objevila, byla vyčleněna zejména pro pěstitele ovoce a zeleniny a producenty mléka, kteří byli ruskými sankcemi nejvíce zasaženi.
Podle předsedy Ovocnářské unie Ludvíka využili tuzemští pěstitelé ovoce finanční podporu pouze minimálně, v počátečním roce 2014. SZIF uvádí, že se jednalo o 14,4 milionů korun, které byly vyplaceny 17 žadatelům o podporu.
Vzhledem k rychlému vyčerpání prvního souboru finančních prostředků (125 milionů eur) ve všech členských státech během prvního měsíce, Komise následně upravila systém mimořádných opatření a stanovila maximální množství produktů, na které se budou vztahovat dočasné mimořádné prostředky.
Phil Hogan: Komise dělá vše, co je v jejích silách, aby podpořila evropské producenty ovoce, kteří byli negativně ovlivněni ruským zákazem.
Jelikož je ovocnářský sektor velmi citlivý na změny, na konci letošního června došlo k dalšímu (již čtvrtému) rozšíření mimořádných finančních opatření vyčleněných z rozpočtu EU pro nejpostiženější země.
Česku byla přidělena podpora na stahování z trhu, nesklízení a sklízení nezralého ovoce do maximální výše dvou tisíc tun všech produktů. Oproti předchozím letům se ale množství snížilo o tisíc tun a nižší je i dotace EU pro další členské státy.
Cílené prostředky mají zejména zmírnit stále vysoké riziko narušení trhu pro peckové ovoce, citrusy, jablka a hrušky.
Z rozpočtu EU je ovocnářům a zelinářům dotována volná distribuce jejich produkce pro charitativní účely.
Potravinové banky, školy či nemocnice proto získávají potraviny a výrobky těchto producentů zcela zdarma.
Kromě toho Evropská komise spolufinancuje snížení nadprodukce formou kompostování, výrobou krmiv či destilací přebytků. Takové prostředky pak musí být dofinancovány samotnými producentskými organizacemi.
„Komise dělá vše, co je v jejích silách, aby podpořila evropské producenty ovoce, kteří byli negativně ovlivněni ruským zákazem.
Podpůrné prostředky jdou ruku v ruce s naším úsilím modernizovat a zjednodušit Společnou zemědělskou politiku, která by zvýhodňovala naše farmáře i širší evropskou veřejnost,“ uvedl při letošním oznámení dalších mimořádných opatření evropský komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan.
Mléko bude v EU pro školáky zdarma ˃ ˃ ˃
Podobná situace panovala i v mléčném sektoru. Od uvalení ruského zákazu importu byl systém veřejných intervencí a soukromého skladování sušeného odstředěného mléka, másla a sýru v EU již minimálně čtyřikrát rozšířen.
Na přelomu roku 2016 a 2017 fungoval systém dobrovolného snižování produkce mléka. Způsobené ztráty byly zemědělcům kompenzovány přídavnými dotacemi z rozpočtu EU. Po jeho skončení se však ukázalo, že ochota mlékařů dobrovolně se vzdát své produkce nebyla taková, s jakou se původně počítalo.
Podle údajů Evropské komise tuto možnost využilo během prvních dvou tříměsíčních redukčních období zhruba 48 tisíc producentů mléka, kteří na evropský trh nedodali 860 907 tun mléka. Mimořádná finanční opatření však byla vyčleněna na snížení více než 1 milionu tun mléka u 52 tisíc mlékařů, mezi které mělo být rozděleno 150 milionů eur.
V Česku se do programu dobrovolného úbytku mléka zapojilo 197 producentů, díky nimž během prvních dvou tříměsíčních redukčních období poklesla produkce mléka v objemu 9 tun. Z evropského rozpočtu za to získali 1,2 milionů eur. Původně však takový závazek slíbilo více producentů mléka. Jen do prvního období se jich přihlásilo 214.
Na letošním červnovém zasedání Rady ministrů pro zemědělství a rybářství v Lucemburku, uvedl český šéf agrárního resortu Marian Jurečka (KDU-ČSL), že mimořádná opatření přijatá Evropskou komisí oceňuje. Zároveň ale doporučil situaci a vývoj cen na komoditních trzích nadále sledovat.
Svítá na lepší časy
Sankce již zřejmě nejsou tak účinné, jak by se zdálo. Celoevropské údaje z května 2017 totiž vykazují příznivé výsledky.
Souhrnná hodnota vývozu zemědělských a potravinářských produktů z EU se meziročně zvýšila o 9 procent a dosáhla hodnoty 131,8 miliard eur. Export směřoval kromě USA, Číny, Japonska, Hong Kongu a Jižní Koreji také do Ruska.
Nejvýraznější růst za posledních dvanáct měsíců zaznamenalo odvětví vína nebo sušeného mléka.
Členské státy Unie nadále zůstávají největším přeshraničním obchodním partnerem Ruska. Česko k tomu dlouhodobě přispívá asi 1,2 procenty. Zahraničního obchodu s Ruskem se však stále více účastní země Eurasijské hospodářské unie, tedy Arménie, Bělorusko, Kazachstán a Kyrgyzstán.
Cena mléka se znovu postupně zvyšuje. Máslo se například již několik měsíců drží na vysoké hodnotě, až 50 korun za kostku. To oceňují zejména mlékárny, nikoliv však spotřebitelé.
Rusko se stává soběstačným
Tak jako v případě EU, i na východ od ní se situace zlepšuje. V roce 2016 sklidili ruští zemědělci značný objem základních zemědělských plodin a agrární produkty se staly druhou největší komoditou po ropě a zemním plynu, které ruští producenti ze země vyvážejí.
V exportu pšenice se Rusko stalo světovým lídrem, s objemem 34 milionů tun vyvezeného obilí. Podle Financial Times země získala mezinárodní prvenství i v odvětví cukrové řepy. Z dat české ambasády v Moskvě vyplývá, že nynější ruský vývoz směřuje především do postsovětských zemí.
Agrární komora ČR již na konci roku 2015 varovala, že ze sankcí bude profitovat zejména Rusko. Jak se zdá, prognóza se vyplnila. Rusko totiž směřuje k soběstačnosti v zemědělské a potravinářské produkci. Tomu nasvědčuje i zvyšující se objem dotací vyčleněný pro ruské farmáře z místních zdrojů.
Roste také objem vyprodukovaného masa, který Rusku umožňuje nahrazovat limitovaný dovoz z EU, USA a dalších zemí. Co samo nevyrobí (například hovězí maso), nově exportuje například ze zemí Latinské Ameriky či Běloruska.
Rusko ze sankcí profituje a směřuje tak k soběstačnosti v zemědělství a potravinářství. Mezinárodní prvenství nyní drží například v exportu obilí nebo produkci cukrové řepy.
Na druhou stranu, sektor ovoce a zeleniny se takovým úspěchům netěší. Ačkoliv se plocha pro jejich pěstování rozšiřuje i v Rusku, jejich vývoz se naopak snižuje, jak uvádí ruské ministerstvo zemědělství.
Rusko se také dlouhodobě potýká s nedostatkem mléka a mléčných výrobků, což zapříčiňuje zvýšení jejich cen a pokračující dovoz.
Jogurty, sýry a tvarohy však již nepocházejí ze členských států EU, ale z daleko vzdálenějších oblastí, jako je Írán, Turecko, Švýcarsko nebo Bělorusko. Vyplývá to z dat ruského statistického úřadu.
Mléčný sektor proto zůstává jedním z několika málo agrárních odvětví, kde export do Ruska roste.
Zdražování potravin ale není jediným problémem, který Moskvu po zavedení hospodářských sankcí trápí. Země se potýká i se zhoršující se kvalitou potravin a nestabilními dodávkami na trh. Přesto si 71 procent dotázaných Rusů v průzkumu veřejného mínění přeje, aby embargo bylo zachováno.
Sankce však nejsou jedinou příčinou tamějšího hospodářského vývoje. Do hry se dostává i recese ruské ekonomiky, devalvace rublu a vliv dalších globálních faktorů.
Svět má zájem o evropské potraviny ˃ ˃ ˃
Z důvodu omezení dovozu do Ruska hledají evropští exportéři nové trhy v USA, Číně, Švýcarsku nebo v asijských zemích.
Příkladem je nedávno uzavřená hospodářská dohoda mezi EU a Japonskem nebo dohoda o volném obchodu mezi EU a Korejskou republikou, která byla podepsána v říjnu 2010 a ratifikována o pět let později.
Evropští lídři také v poslední době vedou jednání s Austrálií a Novým Zélandem o vzájemném tržním partnerství.
K aktuálním obchodním příležitostem EU jsou však kritičtí evropští odboráři, jak zjistil EurActiv.com. Podle organizace Copa-Cogeca totiž nové exportní trhy nezvyšují příjmy evropským farmářům.
Pět let ruského potravinového embarga a šestý rok před námi. Pro mnohé už je to stereotyp
Zvýšení produkce, soběstačnost, snížení importu, orientace na export
V roce 2010 si Rusko v tzv. Doktríně potravinové soběstačnosti stanovilo cíle, kterých chce v produkci základních potravin dosáhnout a zabezpečit tak alespoň částečnou soběstačnost země. Čísla z roku 2017 potvrzují, že i díky zavedení potravinového embarga bylo cílů dosaženo u šesti z osmi bodů.
Pouze mléko a potravinářskou sůl se nedaří produkovat v potřebných objemech. Zato v některých oborech jako např. pěstování obilí, produkce masa (drůbeží a vepřové) jsou statistické výsledky natolik dobré, že v roce 2018 došlo k revizi Doktríny a zvýšení procentních cílů.
Nově byly také zařazeny dvě další kategorie – zelenina a ovoce. Viz tabulka č. 1.
Tab. č. 1: Cíle Doktríny potravinové soběstačnosti
| Cíl z roku 2010 | Stav v roce 2017 | Nový cíl z roku 2018 | |
| Obilí | 95% | 99,3% | 95% |
| Cukr | 80% | 94,6% | 90% |
| Rostlinný olej | 80% | 84,8% | 90% |
| Maso a masné výrobky | 85% | 90,4% | 85% |
| Mléko a mléčné výrobky | 90% | 82,4% | 90% |
| Ryby a rybí produkty | 80% | 80% | 85% |
| Brambory | 95% | 97% | 95% |
| Sůl | 85% | 63,6% | 85% |
| Zelenina | – | 96,2% | 90% |
| Ovoce a plody | – | 36% | 70% |
Zdroj: Federální služba statistiky RF
Ruskému zemědělství se ve srovnání s dobou před embargem rozhodně daří a procentní cíle jsou naplňovány, ale teprve čísla reálných objemů produkce mohou dát přesnější obrázek situace. Největší rozvoj zažívá produkce vepřového a drůbežího masa.
Jedná se o obory, ve kterých Rusko vidí největší perspektivu exportu, a proto se aktivně věnuje získávání veterinárních certifikátů pro export do vybraných zemí. Vyvážet je jediná možnost, jak udržet trh v rovnováze.
Když vznikne velký přebytek na ruském trhu, dochází ke snižování cen, to sice přináší výhodnou situaci pro spotřebitele, ale ne dlouhodobě udržitelnou pro chovatele.
V případě hovězího masa, ryb, rybího masa, zeleniny a ovoce jsou objemy natolik nízké, že každý nepatrný přírůstek vytváří v procentní statistice velká čísla. Reálné objemy se ale zvyšují jen pozvolna. Chov skotu, zakládání sadů a další podobné investice mají na rozdíl od chovu drůbeže či prasat dlouhodobou návratnost, a proto investory lákají méně a rozvíjí se pomaleji.
Velmi negativní je situace s mlékem. Srovnání výsledků roku 2018 a 2013 ukazuje, že za pět let Rusko dokázalo zvýšit produkci mléka o pouhá 3% (necelých 200 tis. tun). Dosažení plánované 90% soběstačnosti Rusko předpokládá během 7-8 let.
Výrazně vyšší nárůst produkce mléčných výrobků je způsoben především zpracováním importovaného sušeného mléka ze zahraničí (hlavně z Běloruska). Import levnějšího, často sušeného, mléka dlouhodobě způsobuje problémy na ruském trhu, jelikož mu některé mlékárny dávají přednost před dražším domácím.
Když ruští farmáři nemají odbyt, nebo mléko prodávají pod cenou, nemají prostředky na další rozvoj svých farem, sektor se nemůže dále rozvíjet a situace s mlékem se dostává do začarovaného kruhu. Situace byla na začátku roku 2018 natolik kritická, že Rusko dočasně pozastavilo dovoz mléka z Běloruska, mj.
proto, aby pomohlo stabilizovat ceny a domácí trh mléka. Ačkoliv je chov mléčného skotu jeden z nejvíce podporovaných oborů v Rusku, cíle se stále nedaří naplnit.
Tab. č. 2: Produkce základních druhů potravin v RF v letech 2013-2018 (v tisících tun)
| 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018* |
|
|
| Hovězí maso chlazené | 199 | 185 | 203 | 195 | 205 | 226 | 114 |
| Hovězí maso mražené | 41,6 | 43,2 | 51,7 | 49,9 | 56,5 | 64,5 | 155,1 |
| Vepřové maso chlazené | 1232 | 1438 | 1655 | 1947 | 2158 | 2427 | 197 |
| Vepřové maso mražené | 67,5 | 97,1 | 108 | 94,8 | 232 | 257 | 380 |
| Drůbeží maso | 3610 | 3979 | 4340 | 4464 | 4839 | 4795 | 133 |
| Masné výrobky | 2502 | 2475 | 2445 | 2436 | 2255 | 2276 | 91 |
| Mražené rybí filé | 108 | 110 | 123 | 141 | 145 | 157 | 145 |
| Mražená zelenina | 45,3 | 45,8 | 55,4 | 71,7 | 62,6 | 66,1 | 146,0 |
| Ovoce, plody a ořechy (sušené) | 10,1 | 12,0 | 12,2 | 11,0 | 15,6 | 17,6 | 173,8 |
| Mléko | 5386 | 5349 | 5449 | 5569 | 5390 | 5568 | 103 |
| Smetana | 103 | 115 | 121 | 125 | 133 | 149 | 144 |
| Tvaroh | 371 | 387 | 416 | 410 | 486 | 499 | 135 |
| Máslo | 225 | 250 | 256 | 251 | 270 | 258 | 115 |
| Sýry | 435 | 499 | 589 | 605 | 464 | 473 | 109 |
| Fermentované mléčné produkty | 2521 | 2520 | 2445 | 2492 | 2905 | 2825 | 112 |
| *předběžné výsledky Zdroj: Federální služba statistiky RF |
Pravidelně zaznívá, že Rusko se z pozice jednoho z největších dovozců potravin chce stát významným světovým exportérem. V roce 1999 se na celkovém dovozu do Ruska podílely potraviny 28,5%, v roce 2017 to bylo pouze 12,7%. Obdobný vývoj platí pro export potravin.
Zatímco mezi lety 1995 a 2010 se export potravin na celkovém exportu Ruska podílel pouze cca 2%, v roce 2018 to bylo už necelých 6%. V roce 2014 Rusko importovalo potraviny v hodnotě 43 mld. dolarů, v roce 2019 to bylo pouze 29,3 mld. dolarů. Agrární export Ruska v roce 2013 16,8 mld. dolarů, v roce 2018 to bylo 25 mld.
dolarů a do roku 2024 se počítá s jeho navýšením až na 45 mld. dolarů.
Na druhou stranu struktura exportu agrárního zboží není ideální, jelikož převažují komodity nad výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Rusko je světovou jedničkou v exportu pšenice, pohanky či lněného semínka, zpracovaných potravin je ale v exportním portfoliu zatím jen velmi málo. Viz tabulka č.3.
Tab. č. 3: Ruský export vybraných zemědělských komodit
| Komodita | Ruský export | Podíl na celkovém světovém exportu | |
| Tisíc tun | Pořadí ve světě | ||
| Pšenice | 39 500 | 1 | 22% |
| Pohanka | 48 | 1 | 29% |
| Hrášek | 1 042 | 2 | 15% |
| Slunečnicový olej | 2 100 | 2 | 22% |
| Slunečnicová semena | 1 350 | 2 | 18% |
| Lněné semínko | 533 | 1 | 30% |
| Cukrovarské řízky | 1 059 | 1 | 27% |
Zdroj: USDA Foreign Agricultural Service
Ruské regiony zakládají specializovaná exportní centra, organizují podnikatelské mise do zahraničí s cílem nabídnout své potraviny, vláda podporuje marketingové projekty na zvýšení popularity ruských potravin a agrárního zboží nebo např.
plánuje vysílat do cílových odbytišť své agrární diplomaty. Vybudovat si kvalitní „brand“ bude ale ruské zemědělce a potravináře stát bezpochyby velké úsilí, zatím totiž ruské agrární zboží může konkurovat především nižší cenou.
Podle názoru některých analytiků jsou ruské potraviny na světovém trhu nekonkurenceschopné.
Cenu za soběstačnost platí spotřebitelé
Na základě výše uvedených statistik Ministerstvo zemědělství RF hodnotí sankce jako pozitivní faktor na rozvoj zemědělství. Druhá strana mince je taková, že mají negativní dopady na ruské spotřebitele, a to především z důvodu růstu cen.
Podle analýzy KPMG mezi lety 2014 a 2019 nejvíce zdražilo máslo (o 79%), mražené ryby (68%) a zelí (62%). Poměrně výrazně vzrostly ceny i těch potravin, na které se sankce nevztahují a které se vyrábí v Rusku. Například pšeničná mouka zdražila za pět let o 25%, těstoviny o 24% a slunečnicový olej o 35%.
Jediné zboží, u kterého se za pět let cena téměř nezměnila, jsou brambory.
Jedním z klíčových faktorů na růst cen produkce je růst nákladů ruských zemědělců a potravinářů. Ti jsou totiž zhruba z 50% závislí na importovaném zboží jak u investičních (např. stroje, zařízení), tak i provozních nákladů (např. krmiva, semena). Devalvace kurzu rublu prodražila jejich náklady často i dvojnásobně, což se projevuje v koncové ceně pro spotřebitele.
Růst cen ovlivňuje nákupní chování a ne/spokojenost ruských zákazníků.
Problém není v tom, že si nemohou koupit parmezán či jamón, protože ti kteří mají dostatek prostředků, si je koupí během dovolené v Evropě, přes internet nebo předražené v „těch správných obchodech“, kam se dostávají s falešnými dokumenty o původu.
Hlavní problém spočívá v tom, že reálné příjmy obyvatel v Rusku se snižují a základní potraviny jsou tak běžným občanům hůře dostupné. Aktuálně více než 50% ruských zákazníků nakupuje potraviny ve slevových akcích, čemuž se aktivně přizpůsobují obchodní řetězce.
Aby mohli prodávat zboží se slevou, tlačí na ceny u výrobců. Výrobci chtějí své zboží v řetězcích udržet, a proto se snaží snižovat náklady, což ve většině případů nejde jinak než na úkor kvality. A tím pádem je opět bit zákazník. Rusové jsou ke zdražování potravin a zhoršování kvality stále více citliví a k domácí produkci stále kritičtější.
S tím také souvisí to, že v posledních letech ruské dozorové orgány téměř pravidelně objevují problémy s nekvalitními a falsifikovanými potravinami. Nejčastěji je to u mléčných výrobků, kde mléčný tuk bývá nahrazován levnějšími tuky rostlinnými.
V této souvislosti Rusko postupně přijímá nejrůznější opatření, která mají falsifikací potravin zabránit klamání spotřebitelů. Jedná se např. o elektronickou certifikaci mléčných výrobků nebo zákonem stanovené povinné údaje na etiketách, které má odlišit mléčné výrobky od těch s rostlinnými náhražkami.
Dokud ale budou zákazníci z ekonomických důvodů nakupovat levné potraviny s náhražkami, budou na trhu k dispozici bez ohledu na všechny regulace.
Mají evropské potraviny ještě v Rusku šanci?
Když blíže vnímáme situaci ruských spotřebitelů, je možné předpokládat, že evropské potraviny, na které byli zvyklí, které byly levnější a měly stabilní kvalitu, by pro ně v případě uvolnění embarga byly jasnou volbou.
To je skutečnost, kterou si uvědomují pravděpodobně všichni, kdo jsou zainteresovaní v potravinářství a zemědělství. Cena a kvalita produktu je víc než národní hrdost, což vidíme i u nákupního chování v ČR.
Nicméně ruská vláda, zemědělci a potravináři se dali za cenu velkých nákladů a úsilí do boje o soběstačnost, ze kterého nyní pochopitelně nechtějí ustoupit.
Úspěchy (i když někdy velmi rozporuplné) jsou vidět, a to je motivace pro to, aby na ruský trh stále ještě nebyla vpuštěna západní konkurence, která by veškeré úsilí mohla zhatit. Tlaky ze strany ruských zemědělců, potravinářů a oborových sdružení na to, aby sankce pokračovaly, jsou proto velmi silné. Bylo tak poměrně předvídatelné, že embargo bude prodlouženo na další období – aktuálně do konce roku 2020.
Česká republika má vzhledem ke své struktuře agrárního exportu poměrně štěstí v neštěstí. Až na mléčné a některé masné výrobky, jejichž export byl zastaven, se ostatního českého exportu do Ruska embargo dotklo jen minimálně.
Devalvace kurzu způsobila velký propad agrárního exportu do Ruska v roce 2015, ale od té doby stále narůstá. V roce 2018 se v korunovém a objemovém vyjádření dostal na rekordní úroveň (3,1 mld. Kč) a podle statistiky za prvních pět měsíců roku 2019 růst i nadále pokračuje (cca o 15%).
K tomu si situaci navíc pochvalují čeští dodavatelé zemědělských a potravinářských technologií, jejichž zboží je na ruském trhu aktuálně velmi žádáno.
Trh potravin v Rusku se za pět let trvání sankcí velmi proměnil. Spoustu oborů již plně ovládli ruští potravináři a ruské potraviny začínají dominovat nad těmi zahraničními.
Jak již ale bylo popsáno výše, spotřebitelé nejsou vždy příliš spokojeni. Ceny potravin rostou a na kvalitu se nelze spolehnout.
Proto je možné predikovat, že v případě odstranění embarga, které nebude dříve než na konci roku 2020, si některé evropské potraviny mohou najít cestu zpátky na ruský trh.
Vývoz českých potravin do Ruska i přes embargo roste, říká česká agrární diplomatka Nikola Hrušková
Jakou pověst mají české výrobky v Rusku?
Rusové si pamatují české výrobky ještě z období Československa, nejen potravinářské, ale i strojírenské a další. Vnímají je jako záruku kvality za dobrou cenu.
Co je pro ně „top“ české, s čímž si nás spojují?
Když se řekne Česká republika, první odpověď je určitě české pivo. Pivo je zároveň dlouhodobě v exportu na předních místech spolu s krmivy pro zvířata a násadovými vejci. V roce 2018 se vývoz piva zvýšil meziročně o více než padesát procent a loni se držel na podobné úrovni.
Proč tedy vznikají napodobeniny jako Žatecký Gus?
České pivo je podle Rusů skvělé a někteří se proto snaží využít pro reklamu nebo dobrého jména. Někdy ho vaří bez českých ingrediencí a technologií, řekněme „po svém“, a i tak ho nazývají jako české pivo. Někteří ale používají české technologie a suroviny a spolupracují s českými sládky.
- Lákají Rusové české sládky, aby jim zprovoznili pivovary?
Ano, prakticky v každém regionu Ruska se najde nějaký pivovar, který postavili Češi nebo do něj dodali zařízení. Mají zájem i o české sládky, aby jim předali zkušenosti.
Co proti těm nečeským „českým pivům“ děláte, je to vůbec možné?
Pořádáme akce jako například pivní festival Pěnivé Česko, abychom zákazníkům ukázali, že pravé české pivo se vaří jen v České republice. Uskutečnily se už dva ročníky festivalu, kdy v restauracích a barech v Moskvě měli rozšířenou nabídku českých značek piv.
Po zavedení ruského embarga na dovoz mléčných a masných výrobků z EU se na internetu objevily fotky jejich ruských kopií. Týkalo se to i českých značek?
Výpadek dodavatelských sítí samozřejmě způsobil, že některé věci nebyly k dispozici, než ruští obchodníci našli nové partnery, od kterých mohli odebírat. Co se týká těch napodobenin, nevím o tom, že by v Rusku byly nějaké falzifikáty českého zboží.
- Na Dorogomilovském trhu v Moskvě ale mají ve výkladních skříních výrobky jako sýry President nebo nápoje Actimel.
Některé evropské firmy se přizpůsobily situaci a přesunuly výrobu na území Ruska. Produkty, které doposud exportovaly, začaly vyrábět na místě. President i Actimel se v Rusku vyrábějí.
Na trhu jsem ale zaslechla, že zákaz lze obejít tím, že se změní kódy.
Myslím si, že to není možné u mléčných výrobků, u kterých platí zákaz na všechno s obsahem mléka. Museli by mléčné produkty prodávat jako něco úplně jiného, což nevím.
A je to možné?
U mléčných produktů si to nedokážu představit. Byla by možná cesta, že bochník sýra dovezou do jiné země, kde ho rozkrájejí a zabalí do jiného obalu. Co se týče masných výrobků, pod sankcemi nejsou úplně všechny položky. Embargo se nevztahuje třeba na masové konzervy.
- Měly evropské sankce a ruské embargo dopad na obchodování mezi Českem a Ruskem?
V roce 2014, kdy byly zavedeny sankce, se to ještě neprojevilo. Efekt sankcí nastal později v podobě devalvace rublu, kdy se u zboží z dovozu zdvojnásobila cena. Znamenalo to asi třicetiprocentní propad českého agrárního exportu do Ruska.
Embargo zasáhlo hlavně mlékárenský sektor. Nicméně vzhledem k tomu, že Česká republika dlouhodobě vyváží do Ruska položky, které se pod sankce ani embargo nedostaly, opatření proto další přímý efekt neměla. To měla spíše hodnota rublu, která se snížila na polovinu.
Jak to vypadá s českým agrárním exportem do Ruska teď?
Od roku 2016 začal zase pozvolna narůstat a v roce 2018 nastal historicky nejlepší výsledek českého agrárního exportu do Ruska, dosáhl 3,1 miliardy korun. Ve srovnání let 2018 a 2019 nastal další nárůst. Kromě krmiv pro zvířata a piva vyvážíme násadová vejce, maková semena, různé potravinové přípravky, pekařské zboží, chmel, cukrovinky a další položky.
Agrární diplomat z Bělehradu Pavel Svoboda mluvil o možnosti exportu zboží pod embargem do Ruska s tím, že výroba bude probíhat v Srbsku. Děje se to?
Cesta přes Srbsko je samozřejmě možná, protože na něj se embargo nevztahuje. Pokud ale firmy cílí přímo na ruský trh, přímější cesta je otevřít si závod přímo v Rusku.
Rusko se navíc v posledních letech snaží přilákat zahraniční investice, především v oborech potravinářství a zemědělství. Řada firem z Itálie, Francie, Španělska nebo z Finska na tyto pobídky slyší a buduje závody v Rusku.
- Jsou signály, že by embargo mohlo skončit, nebo to spíše vypadá na další prodlužování?
Aktuálně embargo platí do konce letošního roku. Mezi potravinářskými sdruženími v Rusku převládá názor, že embargo ruským zemědělcům a potravinářům pomáhá, protože vyřazuje západní konkurenci.
Proto tlačí na to, aby embargo trvalo co nejdéle. Kdyby embargo skončilo a na trhu se objevila konkurence v podobě západních firem, je otázka, jestli by ty ruské obstály. Cenově i kvalitou.
Neznamená to ale nedostatek v některých částech výrobního cyklu?
Neznamená, protože věci, které potřebují, pod embargem nejsou. Třeba genetický materiál, semena nebo technologie se dovážet mohou. Díky tomu se daří zvyšovat soběstačnost v celé produkci, například u vepřového nebo drůbežího masa. Rusko se už naopak poohlíží, kam by mohlo svoji zemědělskou produkci jako olej nebo obilí vyvážet.
- V souvislosti s nákazou koronavirem se mluvilo o zrušení embarga, co je na tom pravdy?
- Takové spekulace se objevily, ale tato informace se nepotvrdila a prozatím k ní nebyl vydán žádný oficiální dokument.
- Byla nyní zavedena nějaká jiná omezení z ruské strany?
Dovoz a vývoz potravin a zemědělských komodit je zatím bez dalších omezení. 20. března byl vyhlášen zákaz vývozu obilovin, který byl o pár dní později zase zrušen.
- Nedávno proběhla podnikatelská mise v Rusku, co si od ní slibujete?
Z tatarstánské strany je zájem o spolupráci v živočišné výrobě a rostlinné výrobě, dále o dodávky technologií. Mají zájem také o investory, kteří by v Tatarstánu otevřeli vlastní závody. Někteří podnikatelé z české delegace během předem domluvených schůzek projednávali konkrétní projekty.
První část mise se uskutečnila v listopadu v Moskvě, skončila ale předčasně. Má přesto nějaké výsledky?
Projednávaly se možnosti spolupráce v živočišné výrobě, dodávkách technologií nebo piva. Samozřejmě nic není stoprocentní, dokud není podepsaná smlouva. Začaly se hýbat i některé záležitosti ve veterinární oblasti, konkrétně o certifikaci závodů pro vývoz krmiv pro domácí mazlíčky.
- Jak obtížné je pro české firmy prosadit se v Rusku?
Klíčovým faktorem je mít spolehlivého partnera na ruské straně. Je potřeba mít někoho, kdo má kontakty na obchodní řetězce a pomůže se zalistováním různých povolení, certifikátů a podobně. Anebo musí firma vyčlenit někoho, kdo v Rusku bude za její zájmy dlouhodobě bojovat a vše vyřizovat.
Říká se, že je důležitá přízeň úřadů. Setkala jste se někdy s průtahy?
Nenapadá mě konkrétní příklad, ruská strana bývá otevřena diskuzi a hledání řešení. Když chce podnikatel vyvážet do Ruska nebo realizovat nějaký projekt, obnáší to spoustu papírování, stejně jako kdekoliv jinde.
V čem by naopak ruské firmy mohly spolupracovat s Českem?
Zmiňovala jsem, že se Rusko poohlíží po nových zahraničních trzích, kam by vyváželo. Je ale pro ně jednodušší, ať už logisticky, nebo administrativně, exportovat třeba na Blízký východ nebo do Afriky.
Evropská unie má oproti tomu přísněji nastavená pravidla. Rusko nicméně vyváží do Česka rybí maso, alkoholické nápoje, droždí nebo ječmen.
A jak je to s pelmeněmi a dalšími ruskými potravinami, které se prodávají v obchodech jako ruské speciality po celé Praze?
Co se týká výrobků v těchto obchodech, trvanlivé potraviny se vozí přímo z Ruska. Produkty s omezenou trvanlivostí, jako třeba mléčné výrobky, se dovážejí například z Německa.