Rozvod a děti – ulehčete jim to co nejvíce

Český statistický úřad uvádí na základě dostupných dat ohledně pohybu obyvatelstva v roce 2019 následující:

„Počet rozvodů byl v roce 2019 meziročně o necelých 200 nižší, celkově bylo registrováno 24,1 tisíce rozvodů. Polovina rozvodových řízení byla zahájena na základě společného návrhu manželů.

Větší část rozvodů, 59 %, ukončila manželství, kde žily nezletilé děti. Celkem bylo zasaženo rozvodem 22,6 tisíce nezletilých dětí.

Z pohledu délky trvání manželství bylo rozvodů nejvíce po 2 až 4 letech od uzavření manželství.“

Soudy v ČR pracují zásadně dle principu, že rozvodem musí být děti postiženy co nejméně. Na základě takových principů by měli fungovat i rodiče, a najít tak smírné řešení v podobě dohody a tím i nesporného rozvodu.

Tip: Přečtěte si, jak probíhá rozvodové řízení u soudu, pokud jde o manželství s nezletilými dětmi.

Nejdřív soud o děti, pak rozvod manželství

Pokud se nacházíte v nelehké situaci a řešíte rozvod manželství s nezletilými dětmi, musíte počítat s tím, že dřív než se dostanete k rozvodovému stání, proběhne soud o děti. Jeden z manželů tedy musí podat k soudu návrh na určení poměrů nezletilých dětí.

Samozřejmě ideální je, pokud se manželé předem dohodnou a soud potom už jen jejich dohodu schválí. Dohodu je také možné uzavřít kdykoliv během soudního procesu. Když se ale dohoda nepodaří, soudce rozhodne sám rozsudkem. Pamatujte na to, že veškeré rozhodování soudu se řídí zájmy dítěte.

Pokud by tomu vaše dohoda nebo podmínky neodpovídaly, může soud rozhodnout odlišně.

Tip: Vše, co potřebujete vědět o návrhu na úpravu poměrů nezletilých dětí, jsme sepsali do článku o dokumentech potřebných k rozvodu.

„Dohodou ulehčíte start do života jak svým dětem, tak i sobě. Ušetříte si též dlouhé roky soudních sporů, stresů, plateb znaleckých posudků apod.

Pokud by bylo naprosto nemožné se dohodnout, nevyužívejte pro návrhy na úpravu výchovy a výživy k nezletilým dětem obecné vzory kolující po internetu.

Stačí něco opomenout nebo nedodat veškeré informace a dokumenty, a celý proces se rázem může výrazně protáhnout.“

Lucie Petránková, rozvodový advokát

Péče o děti po rozvodu – výlučná, střídavá, nebo společná?

Soud, který rozhoduje o dětech, má v zásadě tyto tři možnosti jak rozhodnout v péči o nezletilé děti:

1. Dítě po rozvodu může být buď svěřeno do péče jednoho z rodičů, nebo i jiné osoby (např. pokud rodiče nežijí nebo nejsou schopni se o dítě starat). V tom případě má druhý z rodičů povinnost platit výživné.
2. Při střídavé výchově pobývá dítě střídavě stejné množství času u jednoho či druhého z rodičů, zpravidla po týdnu či 14 dnech. Výživné se obvykle stanoví oběma rodičům. Bude záležet hlavně na tom, kolik budou rodiče vydělávat – pokud v tom není zásadní rozdíl, bude výživné stejně vysoké, takže v reálu platit ani jeden nebude. Každý z nich tedy bude dítě vyživovat v době, kdy ho bude mít u sebe.
3. Nepříliš známou možností je společná péče. Občanský zákoník vyžaduje, aby se společnou péčí souhlasili oba rodiče. Počítá se proto s tím, že rodiče spolu dobře komunikují a nepotřebují mít detailně upraveno, kdo a kdy o dítě bude pečovat ani kdo ho bude živit. Tato varianta se volí ve chvíli, kdy spolu rodiče zůstávají žít v jedné domácnosti, nebo alespoň poblíž.

Mějte oporu a jistotu v advokátovi

V praxi vidíme, že manželé ve víru zraněných citů mnohdy opomínají to nejdůležitější. Rozvodový právník za vás vyřeší jak vyjednávání s partnerem, tak sepsání všech potřebných dokumentů a podání žádosti. Jeho cílem bude rozvést vás co nejrychleji s dosažením maxima možného.

Chci se rozvést co nejrychleji a v klidu

Musí soud řešit styk dítěte s druhým rodičem?

Ne, toto soud řešit nemusí. Záležet bude na tom, zda jsou rodiče schopni se domluvit. Když je dítě svěřeno do péče jen jednoho z nich, ten druhý má nárok na to se s dítětem pravidelně vídat, telefonovat, mít o něm informace. Soud však upravuje styk jen ve chvíli, kdy to mezi rodiči nefunguje, a oni o to soud požádají.

Tam, kde to nejde jinak, pak soud vydá podrobný rozsudek, kde se například uvádí, že matka dceru Aničku připraví se sbalenými věcmi každý lichý pátek v 15 hodin odpoledne na své adrese, kde ji vyzvedne tatínek a opět vrátí v neděli v 18 hodin večer. Zvlášť se pak upravuje styk o prázdninách a svátcích.

Co všechno se u soudu zohledňuje?

Hlavní je vždycky zájem dítěte. Proto je i u soudu sociální pracovnice, která zjistí situaci v rodině a má zájmy dítěte hájit.

Pro soudce je důležitá hlavně osobnost dítěte, zejména jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i citová orientace a zázemí dítěte, výchovné schopnosti každého z rodičů, stávající a očekávaná stálost výchovného prostředí.

Soud samozřejmě zohledňuje i citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům a dalším příbuzným a měl by rozhodnout tak, aby dítě o tyto kontakty v rodině nepřišlo.

Soudce se bude zajímat také o to, kdo se dosud o dítě převážně staral a bude zkoumat, kde má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.

Velmi důležitou otázkou je i to, jak spolu rodiče ohledně dětí vycházejí, zda jsou schopni se domluvit.

Ten rodič, který předávání dítěte bojkotuje a dělá různé naschvály, pak může být potrestán tak, že mu dítě svěřeno nebude, i když o to žádal.

Tip: Jak je to s právy prarodičů, co se vídání vnoučete týče, jsme rozebrali v samostatném článku.

Jak je to s výživným pro děti u rozvodu?

Výživné neboli alimenty zákon přímo nedefinuje, ale běžně se tím rozumí pravidelné platby, které platí rodiče svým dětem, pokud se o ně přímo fyzicky nestarají – například pokud je po rozvodu nemají svěřené do péče.

Každý rodič je ze zákona povinen své dítě vyživovat, tedy poskytnout mu bydlení, jídlo, oblečení, léky, školné, zkrátka všechny základní potřeby. Podle schopností, majetkových poměrů rodiče a jeho životní úrovně do výživného patří i platba různých kroužků, výletů, kultury, sportu, dovolených, případně i tvorba úspor.

Jak už jsme si ukázali výše, výživné bude záviset na tom, jaká bude zvolena péče o dítě. Pokud bude dítě svěřeno jen jednomu z rodičů, bude ten druhý platit (na účet prvního z rodičů) alimenty.

Pro rámcovou představu je možné použít doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Tabulky dělí děti do několika kategorií podle věku a výživné určují jako určité procentuální rozmezí z příjmu rodiče, který má výživné platit.

Například pro kategorii 6–9 let navrhují tabulky výživné v rozmezí 13–17 % z čistého příjmu rodiče.

Tabulky však nejsou závazné a soud podle nich nemusí rozhodnout. Naopak musí vždy zohlednit konkrétní situaci, jaké jsou potřeby dítěte, jaké jsou možnosti rodiče a samozřejmě i kolik času rodič s dítětem osobně tráví. Dítě se podílí na životní úrovni rodičů, a proto se výživné liší.

Tip: Nejčastější otázky ohledně alimentů, se kterými se v praxi setkáváme, jsme rozebrali do detailu ve speciálním článku o alimentech.

Rozvod a děti: Co při něm vlastně cítí?

Pro děti představuje rodina bezpečí, o které rozvodem přicházejí

Rozvod rodičů děti vždy bolestivě zasáhne! A je jedno, jak jsou staré, nebo že váš rozchod probíhá civilizovaně. Vždy je to stres. Co cítí nejmenší? Co vaše dospělé děti? A jak jim to všechno ulehčit?

Nezáleží na tom, že se s manželem na všem rozumně dohodnete, a je úplně jedno, že jsou vaše potomci už velcí. „Rozvod činí děti vždy nešťastnými, a to za všech okolností,“ tvrdí v britském deníku Daily Mail dětská psycholožka, uznávaná odbornice na vývoj dětí se čtyřicetiletou praxí Penelope Leach. A právě její zkušenosti a rady možná pomůžou i vám.

Podle Penelope Leach je rozvod hurikánem, který se přežene rodinným životem. Zničí veškeré rodinné vztahy a vazby, na které se dítě doposud mohlo spolehnout. Neplatí ani obecné přesvědčení, že miminka nebo naopak dospělé děti rozvod nemůže příliš zasáhnout. Těžké je to pro všechny, jen reakce se liší:

Předškolní děti – Velmi často berou vinu za rozchod rodičů na sebe. „Je to dáno tím, že v mnoha třenicích, jež byly doma svědky, se nějak podílelo i jejich chování, například když neposlouchaly,“ vysvětluje Penelope Leach. Takové děti se pak cítí opuštěné a trpí strachem, že je opustí i druhý rodič. Úzkost se projevuje následovně:

• Nerady opouštějí domov, odmítají chodit kamkoli bez matky (případně otce, pokud je má v péči)
• Dítě neustále úzkostlivě sleduje matku (otce), když mu zmizí z dohledu, propadá panice
• V pozdějším věku mohou mít tyto děti problém i s chozením do školy, protože se bojí, že po návratu již rodiče doma nenajdou

Bez ohledu na věk dětí, rozchod rodičů je pro ně vždy těžký a bolestivý

Větší děti – Ty se na rodiče zlobí. „V tomto věku se děti ztotožňují s rodičem stejného pohlaví, vžívají se do jeho role. Dívky si třeba říkají, že kdyby byly na matčině místě, méně by na otce křičely, nehádaly se s ním. Chlapci si zase představují, že kdyby byli v těle otce, nikdy by nezapomněli zavolat, že se zdrží v práci,“ popisuje Penelope Leach.

Teenageři a dospělé děti – „Je běžné, že rodiče spolu i přes vztahové problémy vydrží, dokud děti nevyrostou, a pak se teprve rozvedou. Jenže tím své děti vlastně podvedli,“ říká Penelope Leach. Jestliže teenager celou dobu žil v tom, že mezi jeho rodiči není žádný problém, a najednou se dozví, že vše bylo jinak, jak se asi bude cítit? Může rodičům vůbec něco věřit?

Rozvod lze dětem alespoň ulehčit. Penelope Leach doporučuje následující:

Upřímnost – Vysvětlete dítěti, proč k rozchodu došlo. „Řekněte pravdu, i když se zdá být brutální. Polopravdy a lži stejně jednou vyplavou na povrch, takže jim dítě bude muset čelit, ale zároveň bude muset zpracovat i to, že ho rodiče obelhali,“ radí Penelope Leach.

Vše dětem ulehčíte, když k nim budete upřímní

Žádné dělení péče – Jakkoli se nyní do módy dostává střídavá péče, Penelope Leach ji zavrhuje, obzvlášť u dětí mladších čtyř let. „Ty nutně potřebují mít jednoho hlavního pečovatele, s nímž musí vybudovat pevné pouto,“ tvrdí Penelope Leach. Proto prý ani není správné, aby úplně malé děti přespávaly mimo svůj domov u druhého rodiče.

Na otcích záleží– Role otce (i matka, pokud je dítě v péči otce) je i po rozvodu v životě dítěte důležitá. Je zásadní, aby spolu udržovali pravidelný a úzký kontakt. A také se o dítě zajímal. Pokud nezná jméno jeho nejlepšího kamaráda, neví, kdy má důležitý fotbalový zápas, a jakou známku dostalo z poslední písmenky, je to o ničem.

Nenuťte dítě k návštěvám – Nechce se dítěti k tatínkovi? Nenuťte ho! V hlavě mu totiž neutkví to, že si návštěvu pak nakonec užilo, ale stále bude mít před očima, jak ho rodiče násilím strkali do auta.

Jste rozvedení? Jak váš rozchod zvládly vaše děti?

Tohle dětem po rozvodu rodičů vadilo nejvíc! Taky vás to překvapuje?

• Přestože bychom si asi všichni přáli, aby manželství vydrželo až do smrti, v reálném životě to tak není. Manželství se uzavírají a bohužel taky rozvádějí. A i když si najdete nového partnera, vaše děti budou už navždycky spojeny s vámi a vaším bývalým manželem. Vyhněte se porozvodovým chybám a zůstaňte oba v dobrém světle u svých dětí. Co vadilo dětem z rozvedených rodin nejvíc? A co by si přály, aby jejich rodiče nikdy neudělali?Jsou věci, kterých se dopouštíme, aniž bychom si zcela uvědomovali jejich dosah. Zvláště po rozvodu se mnozí rodiče dopouštějí chyb, které i podle odborníků mohou silně negativně poznamenat právě děti. Co děti na svých rodičích po rozvodu nesnášely ze všeho nejvíc?

• Když bylo Haně osmnáct let, její rodiče se rozvedli. Zdálo by se, že když už je dívka dospělá, nebude jí to vadit. Ale po mnoha letech potvrzuje, že nejhorší na tom všem bylo, že se dlouhé roky rodiče pořád znevažovali. „Zničení rodiny bylo bolestivé, ale bolestivější asi bylo, jak se i po něm pořád hádali a házeli na sebe špínu,“ říká Hana dnes. Negativní vyjadřování o partnerech poškozuje sebevědomí dětí, a jak říká právnička Susan SaperGalambo, rodiče by se měli vyvarovat takových frází, které ponižují toho druhého. Dítě totiž v sobě nese geny obou rodičů, takže když jeden z nich o tom druhém říká, že je nemožný, jako by to říkal i o dítěti. A to samozřejmě snižuje sebevědomí.

• „Když se mí rodiče rozvedli, bylo mi deset. Nejvíc mi vadilo, že když jsem začala mluvit o tátovi, máma mě zarazila a řekla, že o něm se doma mluvit nebude. Bylo to divné, cítila jsem se provinile, ale proč? Byl to přece můj táta,“ vypráví Dominika. Odrazovat děti od toho, aby mluvily o svém druhém rodiči, který s nimi už nebydlí, je další velká chyba. Psycholožka Terri Orbuch dodává: „Rodiče by se neměli snažit, aby děti o tom druhém nemluvily, a i když o něm mluví oni sami negativně, neměli by negativitu v dětech podporovat.“

• Rebeka vypráví, že začala skoro nenávidět svého otce poté, co jí matka „nabídla“ nepříjemné informace o rozvodu. Jak ale říká Allison Pescosolid, nejlepší je dávat dětem co nejméně detailů, pokud jde o rozchod. „Když potřebujete někoho, aby vám ulehčil rozvodové nepříjemnosti, aby vás politoval, jak špatně s vámi partner zacházel, zajděte za odborníkem nebo kamarádkou, ale netahejte do toho děti,“ říká. Vyhněte se také všem podrobnostem, ty děti nepotřebují slyšet. „Dítě by nikdy nemělo vědět, že rodič neplatí alimenty,“ říká. „Může to způsobit, že si začne dítě myslet, že ho jeho otec nebo matka nemilují dost na to, aby ho podpořili i finančně.“

• I když odborníci varují před sdělováním podrobností, některé informace by přece jen měly děti vědět. Záleží na situaci a taky na věku. Zatajovat například dětem to, že se vůbec rodiče rozvádějí, nebo důvod rozvodu je taky nesmysl. Zvláště pokud na to už děti mají věk. Patnáctiletá Anna se například cítila podvedena poté, co její rodiče rok tajili důvod rozvodu. „Moji rodiče se rozešli, protože táta je gay,“ říká. „Je lepší být otevřený než se pokusit problém ignorovat, protože jste z toho sami v rozpacích,“ radí psycholožka Pescosolid.

• Pokud neexistují „polehčující okolnosti“, jako je zneužívání dětí, budete pravděpodobně muset navštěvovat některé události týkající se dětí společně. Ať už to jsou důležitá vystoupení, taneční nebo maturitní ples. Právnička Galambo říká, že rozvedení rodiče dětí se často bojí koordinovat zvláštní příležitosti společně. „Míchání rodin, když se někdo znovu ožení nebo vdá, je dost těžké, ale jednání s rodičem, který se odmítá účastnit shromáždění, může být téměř nemožné,“ říká.

• Pokud souhlasíte, že půjdete někam, kde bude váš bývalý, zvládněte to setkání elegantně. Nelly, jejíž rodiče se rozvedli, když jí bylo osm let, říká, že matčina úzkost a panika z toho, že je poblíž její otec, zničily všechny velké okamžiky. „Když jsem vystudovala vysokou školu, moje máma mě neobjala, dokud jsem se nerozloučila s tátou. Tolik mě to mrzelo,“ říká. Odborníci doporučují, aby se bývalí manželé navzájem raději ignorovali, než aby vytvářeli scénu, která děti rozhodí. „Rozhodněte se moudře,“ radí. „Nemusíte se navzájem zdravit a stýkat, ale pamatujte, že s tím člověkem budete jednat celé roky.“

• Pokud máte vy a váš bývalý partner například střídavou či společnou péči, pak budou vaše děti nevyhnutelně trávit čas s tím druhým pravidelně. „Bylo smutné, že když jsem byla u táty a pak se vrátila, máma mi vyčítala, že jsem tam byla, a neustále se chovala jako oběť,“ vypráví třináctiletá Dana. Rodiče si musí uvědomit, že ačkoli se rozvedli, jejich děti ne. „Neříkejte dětem, jak osaměle se budete cítit, když budou s tátou, nebo že je vám líto, že s ním dítě musí být,“ říká psycholožka Pescosolid.

• „Naši se rozvedli, když mi bylo jedenáct. Až do dvaceti jsem musela dělat prostředníka, který sděloval tomu druhému naprosto všechno. Odmítali mluvit jeden s druhým. Bylo to prostě strašné a ponižující,“ říká dvacetiletá Jana. Děti by nikdy neměly dělat rodičům „pošťáka“, a jak říká psycholožka Terri Orbuch: „Pokud chce něco sdělit matka otci, neměla by zprávu posílat po dítěti. Rodiče by spolu měli mluvit a mělo by to být samozřejmostí.“

• Bolest po rozvodu může trvat dlouho, ale nepřenášejte ji na děti. „Moje máma pořád vyjadřovala hořkost nad tím, že táta odešel a že se rozvedli. Pořád a pořád to opakovala, bylo to absolutně nesnesitelné,“ vypráví Linda, které je dnes pětadvacet let. Dávat najevo dětem své smutné pocity není vhodné. Jistě že se někdy nepodaří zastavit slzy, ale nemůže to být neustále. Žádné dítě nechce slyšet, jak ten druhý rodič ubližoval tomu prvnímu. Takové děti pak mívají problém se seberealizací. Na co se musíte připravit, když vás čeká rozvod? Odpověď najdete v našem VIDEU:
  Na co se musíte připravit, když vás čeká rozvod manželství • VIDEO: Asociace neúplných rodin

dětský průvodce rozvodem

Možná vnímáte rozvod jako své selhání a cítíte vinu, ale není přece cílem zůstat v něčem, co mi nevyhovuje, ale hledat cestu, jak vše udělat co nejméně bolestivé pro všechny.

Zejména pro děti, které jsou nejzranitelnější.Pro ně se mění vše, na co byly zvyklé, co dosud poznaly. Mohou si myslet, že to, že se maminka s tatínkem rozcházejí, je jejich vina.

Nebo vůbec nerozumí tomu, co se bude dít dál.

I když chcete pro své dítě to nejlepší, období rozvodu či rozchodu je nesmírně emočně náročné i pro rodiče. A možná se dítě bojí zeptat, nebo sdílet to, jak se cítí, aby neublížilo rodičům.

Nebo prostěneví, jak o tom, co prožívá, mluvit. Rozvodem nebo rozchodem ukončujete partnerství, ale nadále jste těmi nejdůležitějšími osobami pro dítě, rodiči.

Pomozte jim zvládnout tuto velkou změnu tak, aby si nenesly v sobě zranění do dalšího života.

Nabízíme vám možnost, jak dětem pomoci vše pochopit a novou situaci přijmout

Děti mohou lépe zvládnout a vše zpracovat ve skupině kamarádů, kteří mají podobné zážitky, prošli si podobnou zkušeností. Pracovat budeme formou kroužku, který povedou dva lektoři – muž a žena. Děti se mohou těšit také na setkání s dramaterapeutem a tak kromě her, kreslení, malování a povídání si budou také hrát se situacemi, postavami, loutkami…

Potkávat se budeme od března jednou týdně ve Valašském Meziříčí. Přihlásit můžete děti ve věku 6 –12 let v době rozvodu, nebo jakkoli dlouho po něm.

Kroužek otevřeme podle zájmu rodičů. POKUD MÁTE O KROUŽEK ZÁJEM, KONTAKTUJTE NÁS.

S účastí v kroužku musí souhlasit oba rodiče a tak pokud máte o kroužek pro své dítě zájem, neváhejte a kontaktujte Ivetu Olšákovou, která je zároveň kontaktní osobou kroužku.

Chcete se dozvědět více?

Zavolejte nám na tel. č. 704 154 577 nebo napište na [email protected]

Psycholog u rozvodu, ve spojení s traumaty dětí při nebo po rozvodu rodičů – MediCast.cz – o zdraví úplně jinak!

„Chci se rozvést!“ Věta, která značí definitivní konec vztahu. Rozvody nejsou výdobytkem moderní doby, byly zde odpradávna, avšak dnes zažívají velký boom, zhruba polovina všech manželství skončí před rozvodovým soudem.

Mnohdy ze zcela banálních příčin, manželé nejsou schopni své problémy vyřešit a neví, jak vztah zachránit, rozvod se jim pak jeví jako jediné možné řešení. Jenže si páry často neuvědomují, že rozvodové řízení, respektive celý proces před a po rozvodu není procházkou růžovým sadem.

Jestliže tedy nepatříte k těm šťastným, kteří se dokáží na všem vzájemně dohodnout a rozvod před soudem je pro ně pouhou banalitou, připravte se na období plné bolesti, vytahování nejrůznější špíny, boje o děti a majetkové vyrovnání.

„Hlavní příčinou rozvodů je manželství.“ Tuto větu pronesl známý fyzik A. Einstein a měl ve své podstatě pravdu. Pokud je manželství postaveno od začátku na vratkých základech, nejsou-li partneři schopni řešit konflikty, vstoupí-li do vztahu někdo třetí, je manželství odsouzeno k záhubě.

Samozřejmě záleží na úhlu pohledu při výkladu Einsteinova tvrzení, bez manželství by nebyly rozvody, avšak neznamená to, že by partneři spolu žili šťastně až do smrti. Ovšem o tomto bychom mohli debatovat donekonečna, my se však chceme zaměřit na to, jak zvládnout rozvod bez újmy na zdraví, zejména tom psychickém.

A nesmíme zapomenout na děti, které rozvodem rodičů utrpí nejvíce.

Role psychologa při rozvodu

Jakmile padne osudová věta o rozvodu, každý se ihned pustí do hledání rozvodového právníka. Při všem tom shonu, v područí myšlenek na nejistou budoucnost lidé často zapomínají na to nejdůležitější – svou psychiku. Přitom ta utrží vážné rány, které v některých případech mohou přerůst až ve vážné psychické problémy.

Při rozvodu manželství jsou na denním pořádku pocity nejistoty, stres, beznaděj a zoufalost.

Tyto negativní emoce se postupem času mohou proměnit v silné deprese, trauma, nízké sebevědomí, či v krajním případě v pocit naprosté ztráty smyslu života, což vede až k sebevražedným myšlenkám a pokusům.

Otázkou tedy zůstává, proč se manžel/é neobracejí na psychologa nejlépe ještě před samotným rozvodem? Odpovědí se naskýtá mnoho. V každém případě zde hrají hlavní roli šok a strach.

Šok z toho, že jsme se v takovéto situaci ocitli, snažíme se ji popírat a doufáme, že k rozvodu nakonec vůbec nedojde. Mimo to se obáváme, že návštěvou psychologické poradny projevíme slabost a dáme partnerovi do rukou ten největší trumf.

I v dnešním moderně uvažujícím světě totiž převládají zažitá dogmata a návštěva u psychologa vás rovnou zařadí do škatulky blázen.

A takové označení vám u soudu rozhodně neprospěje, zejména pokud budete řešit také svěření dětí do péče. Pravdou zůstává, že konzultace s psychologem vám u soudu může být spíše ku prospěchu (samozřejmě pokud se nejedná o léčbu vážných duševních onemocnění), protože tímto krokem demonstrujete svou snahu o to neupozaďovat problémy, ale stavět se jim čelem.

Rozhodně také bude u soudu lépe působit po všech ohledech vyrovnaná osobnost než člověk na pokraji nervového zhroucení. Mnohdy je konzultace u psychologa navržena přímo právníkem, aby se docílilo lepší domluvy mezi partnery.

Psycholog pomůže klientům snáze zpracovat jejich pocity a vyrovnat se s nastalou situací, doporučí, jak se zachovat při řešení důležitých témat a také se zaměří na odstranění negativních důsledků rozvodu.

Vliv rozvodu na dětskou psychiku

Kdo utrpí rozvodem více než manželé? Ano, jsou to jejich děti. Vyrovnat se s rozvodem rodičů není pro dítě vůbec jednoduché, někdy to trvá měsíce, jsou však i situace, kdy ani v dospělosti nedokáže matce a otci rozvod odpustit.

V souvislosti s rozvodem můžeme u dítěte pozorovat vznik různých problémů – noční pomočování, problémy se spánkem, koktání, dítě přestane komunikovat s okolím, útěk z domova jako způsob citového vydírání rodičů, nenávist k jednomu či oběma rodičům, nepřiměřená agrese, zhoršený prospěch ve škole, různé psychické problémy (deprese, úzkosti), nedůvěra v ženy/muže, problémy s alkoholem, drogami apod.

Jak dětem ulehčit období při a po rozvodu?

Mnoho rodičů zastává názor, že v nevědomosti je síla. Opak je pravdou, pokud totiž dítěti nevysvětlíte, proč se dosud fungující rodina rozpadla, bude hledat vinu u sebe. Pokuste se tedy (nejlépe i s partnerem) svým dětem vysvětlit, proč se budete rozvádět.

Veďte plnohodnotný rozhovor, popište své pocity, nechte dítě, aby vyjádřilo svůj názor a odpovídejte mu na všechny dotazy. Dovolte dítěti, aby se s novou situací vyrovnalo po svém, některé jeho prožitky chápat nemusíte, ale vězte, že je potřebuje prožít.

Buďte svému dítěti oporou, ramenem, o které se může opřít, milujícím rodičem. Právě v období rozvodu potřebuje dítě vaši lásku více než kdy předtím. Pokud se jeden z manželů odstěhuje, měl by při budování nového bydlení myslet i na zázemí pro své dítě.

Jen tak mu dá najevo, že je pro něj stále důležité, že je u něj vítané. Nikdy, ale opravdu NIKDY! se nesnižte k tomu, že budete druhého rodiče před dítětem pomlouvat a očerňovat. Děti mají rády oba rodiče stejnou měrou, nevnucujte jim svůj pohled, vyhněte se soutěžení o jejich přízeň.

Jestliže se ve vašem životě objeví nový partner, nenuťte dítě, aby jej ihned přijalo. Nesnažte se nic uspěchat, dítě musí mít čas na to, aby se s rozvodem rodičů vyrovnalo, uvědomilo si, že už se k sobě nevrátí, což může být otázka týdnů, měsíců i let.

Pokud se ocitnete v situaci, kdy se vaše dítě neumí s rozvodem vyrovnat, trpí depresemi nebo jinými psychickými obtížemi, neváhejte s návštěvou dětského psychologa. Ten vám nejlépe pomůže zvládnout správnou komunikaci s dítětem, vyslechne jej a najde nejlepší řešení, jak se s nastalou situací vyrovnat.

Jestliže pak nechcete složitě dojíždět do soukromé ordinace psychologa, či na jeho pomoc čekat dlouhé měsíce, obraťte se na Psychology online poradny Mojra.cz, kteří se vám, případně vašim dětem budou věnovat prakticky ihned.

Rozvod je pro dítě vždycky rána. Když v ní budou rodiče dál rýpat, nezahojí se nikdy, říká psycholog

V Česku se rozvádí téměř každé druhé manželství, rozpadají se i nesezdané páry. Množina dětí, které si z rozpadu rodiny mohou odnést šrámy na duši, tak není malá.

Psycholog a soudní znalec Radek Ptáček upozorňuje, že rozvod je pro dítě vždycky trauma. Dá se ale zvládnout. „Lze to udělat kultivovaně a tak, aby to děti vnímaly jen minimálně.

Jen na začátku musí být uvědomění, že musím povýšit zájmy dítěte nad zájmy své,“ říká v rozhovoru odborník.

Aktuálně.cz: V Česku se rozvádí skoro každé druhé manželství. Co se v této oblasti dá zlepšit?

Radek Ptáček: Základní problém je, že nemáme pravidla. Když se v České republice rozvádíte, tak jste pokaždé v bodu nula.

Všechno je možné, můžete mít výlučnou péči, střídavou péči, můžete mít dokonce jako rodič naprosto zakázaný styk s dítětem.

Záleží na tom, jak si který soudce vykládá to či ono, jak posoudí vaši problematiku znalec, jestli je více příznivcem výlučné, nebo střídavé péče. Složité spory pak trvají i roky, jsou to tisíce stran spisů a různá odvolání.

Některé státy, například Kanada, mají zákon o rozpadu rodiny. Ten říká přesně, co se stane v situaci, kdy dva mají dítě a rozvádějí se. Kdybychom měli v České republice takto jasně definovaná pravidla, celá řada problematických případů odpadne.

Na co je třeba myslet, když je rozvod na obzoru, aby to děti postihlo co nejméně?

Celá řada zájmových skupin se snaží argumentovat různými vědeckými studiemi, že pro dítě je skutečně dobré to či ono. Ale bohužel v současné době je vědeckých poznatků, které by nepochybně dokumentovaly, co je dobré, minimum. Vědecky spolehlivě ale víme, že rozpad rodiny je pro dítě vždycky trauma.

Pakliže je rozvod nezvratný, je třeba si uvědomit, že dítě po rozpadu rodiny nejvíce ničí intenzita sporu mezi rodiči. Dítě má možnost tu situaci zvládnout tehdy, když rodiče zvládnou svůj konflikt.

Ať je rodič jakkoliv zraněný chováním druhého, dítě musí být absolutně uchráněné jakéhokoliv konfliktu. Intenzita konfliktu je nejvíce negativním faktorem v dalším vývoji dítěte po rozpadu rodiny.

Základní potřebou dítěte v situaci rozpadu rodiny jsou mezilidské vztahy. Jedním z negativních dopadů, se kterým neumíme dělat téměř nic, je narušení vztahu k jednomu z rodičů.

Jestliže je dítě z rozvodu depresivní, můžeme mu obvykle pomoci. Stejně tak pokud má nějaké adaptační problémy.

Ale ve chvíli, kdy se začne narušovat vztah k jednomu z rodičů, to ve většině případů nedovedeme zvrátit, aniž by aktivně začali spolupracovat oba rodiče, což se ovšem obvykle neděje.

Jaká cesta je nejlepší pro udržení vztahu s oběma rodiči? Jde o střídavou péči? Ta má přece také své zápory – děti se stěhují z místa na místo a mohou se cítit vykořeněné.

Existuje celá řada studií, které dokládají, že děti ve střídavé péči prospívají lépe než děti v péči jednoho rodiče. Naopak doposud nebyla publikovaná jakákoliv přesvědčivá studie, že by střídavá péče děti jakkoliv poškozovala.

Tyto studie ovšem obvykle mají řadu metodologických nedostatků a nemůžeme se na ně bez výhrady spoléhat. Péči o děti nicméně nelze dělit jen na výlučnou a střídavou.

Je nutné hodnotit i intenzitu sporu mezi rodiči a také to, co chce dítě, jestli se mu to líbí, nebo nelíbí.

Je zcela nepochybné, že dítěti nesvědčí intenzita sporu mezi rodiči a že právě v těchto situacích pak ve výlučné péči může dojít k narušení vztahu k jednomu z rodičů. Formy péče, kdy má dítě trávit přibližně stejné procento času s oběma rodiči – pozor, nemusí to být týden a týden -, jsou nejlepší prevencí proti narušení vztahu mezi rodičem a dítětem.

Když dítě nežije v úplné rodině, jak to může dopadnout na jeho budoucí vztahy, například i partnerské?

Děti z rozvedených rodin se častěji rozvádějí. Nemají od koho odpozorovat, jak udržovat partnerské vztahy. Rozpad rodiny v dětství je vždycky velmi problematickým faktorem pro celý život dítěte.

Rozvod má dopad na všechny oblasti života

Projevuje se to i jinde než v partnerských vztazích?

Studie ukazují, že se to projevuje téměř ve všech oblastech života. Je větší pravděpodobnost duševních poruch, zvláště neurotických a poruch nálad – zvláště deprese, problémů v oblasti sebevědomí. Je to také otázka životní spokojenosti.

Jsou studie, které ukazují, že děti z rozpadlých rodin mohou častěji páchat trestnou činnost nebo být náchylní k sociálně patologickým jevům. Děti z rozpadlých rodin jsou více ohroženy různými formami týrání, zanedbávání a obecně to nastavuje negativní prognózu do celého života.

Mezilidské vztahy, a hlavně blízké rodinné vztahy s primárními pečovateli, jsou pro náš život absolutně elementární.

Teď jste patrně vyděsil velkou část populace. Jde tyto hrozby zvrátit?

Jednoznačně. Když rodiče myslí na svoje dítě, tak se ta složitá situace dá nastavit tak, aby se veškerá rizika minimalizovala. Úplně základní krok, který rodiče mohou udělat, je, že absolutně deeskalují vzájemný konflikt, na péči o dítě se domlouvají a přiměřeně jeho věku zohledňují jeho názor.

Lze to udělat kultivovaně a tak, aby to děti vnímaly jen minimálně. Jen na začátku musí být uvědomění, že musím povýšit zájmy dítěte nad zájmy své. Pak to jde a myslím si, že to tak dělá většina lidí. Rozvod má velký traumatický potenciál.

A jde o to, jak to pomohu dítěti zvládnout. Schopnost dětí i dospělých zvládat traumatické situace je poměrně vysoká. Záleží na tom, jestli ránu vydezinfikuji, zalepím a nechám ji v klidu zahojit, nebo ji neustále otevírám, rýpám se v ní a sypu do ní, co tam nepatří.

Pak se nezhojí nikdy, a když, tak s velkou jizvou.

Jednou z charakteristik našeho systému je, že přistupuje k dítěti jako k objektu. Neptáme se ho na to, co chce, co si myslí, prostě ho jenom přesouváme. Ve světě se rozvíjí to, čemu se říká participační práva dítěte.

Každé dítě má přirozenou potřebu podílet se, věku odpovídajícím způsobem, na úpravě svého vlastního života. Někdy rodiče říkají, že přece nemohou nechat rozhodovat děti. Ale jsou to především ony, kdo musí žít s rozhodnutím soudu.

Nejde o to, nechat děti rozhodovat, ale vzít v úvahu, co si myslí a co chtějí.

Dítě by také mělo říct svůj názor

Takže participací nemáte na mysli, že se šestiletému dítěti řekne: Vyber si, jestli chceš být radši u maminky, nebo u tatínka.

To rozhodně ne. Participací rozumíme to, že věku odpovídajícím způsobem pomůžeme dítěti chápat, co se kolem něj děje, umožníme mu vyjádřit názor a ten v další úpravě péče věku a situaci přiměřeným způsobem zohledníme.

V současné době se poměrně často stává, že soud nějak rozhodne a děti se obsah rozsudku ani nedozvědí.

Řada studií jasně ukazuje, že jestliže se děti věku odpovídajícím způsobem podílejí na úpravě svého života, lépe to akceptují a má to na ně méně negativních dopadů.

Někteří psychologové říkají, že tímto dětem bereme jejich bezstarostné dětství. Ale to už jim rodiče vzali v momentě, kdy se začali rozcházet. Bylo by velmi naivní se domnívat, že když dětem nebudeme nic říkat, nebudou nic vědět. Děti toho obvykle vědí daleko víc, než si myslíme.

Děti často mají pocit, že by si měly vybrat, koho z rodičů mají raději. Je to běžné?

Je to běžné, ale je to důsledek pokřiveného systému, který obvykle začíná u otázky často kladené ve znaleckých posudcích: „Který z rodičů má lepší výchovné předpoklady?“ Bohužel rozpad rodiny je u nás řešen sporným způsobem. Je tu navrhovatel a odpůrce – absurdní. Sporná je i terminologie výlučná a střídavá péče. Výlučná vlastně říká, že jsem lepší rodič než ten druhý, a tedy toto pojmosloví zakládá určité soutěžení namísto spolupráce.

Konfliktní nastavení rozvodu vede k tomu, že to tak vnímají i děti. Sem tam se může nevhodným způsobem zeptat odborník i někdo z širšího okolí: „U koho ti je lépe?“ Už tahle nevinná otázka zasévá do hlavy dítěte semínko soutěžení. Dítě s takto pokřiveným pohledem bude měřit lepšího rodiče podle toho, kdo mu dá víc dárků nebo u koho má méně povinností.

Některé páry s rozvodem čekají, až děti odrostou. Dá se vůbec říct, že by děti v určitém věkovém rozmezí snášely rozvod lépe než v jiném?

Nedá. Nenajdeme na to odpověď v žádných studiích. Jsou odborníci, kteří budou vysvětlovat, že čím mladší dítě, tím lepší. Protože dítě už vyroste do reality, kdy rodiče nejsou spolu. To je pravda, ale na druhou stranu je dítě ochuzené o vytvoření silného pouta k jednomu z rodičů.

Stejně tak někdo může říct, že je rozvod lepší mezi desátým a dvanáctým rokem, protože děti už mají vlastní rozum.

Ale je to zároveň období, kdy děti potřebují stabilní vzor obou pohlaví, protože se začínají učit mezilidským vztahům. Takže pro rozpad rodiny neexistuje nejlepší období. Rodiče by se měli snažit vztah udržet.

Pokud to nejde, měli by se rozejít kultivovaným způsobem, ideálně ve spolupráci s odborníkem.

Nejhorší je, když se trauma z rozvodu neprojevuje

Jak se u dítěte může projevovat trauma z rozvodu?

Nejhorší je, když se žádné trauma neprojevuje. Reakce mohou probíhat navenek či uvnitř. Ty vnější reakce mohou být, že se dítě zhorší v chování či ve škole, začne se počurávat, má záchvaty vzteku.

Tyto projevy mají lepší prognózu, přestože vypadají hůř než ty vnitřní, kdy se dítě stáhne do sebe, je nekomunikativní, posmutnělé. V těchto případech se dětem věnuje méně pozornosti, protože smutek je přece pochopitelný.

Přitom tyto projevy mají daleko horší prognózu do budoucna.

Množina lidí, kteří zažili rozchod rodičů, není nijak malá. Uvědomujeme si jako společnost dostatečně, že si tito lidé mohou nést z tohoto období nějaké šrámy?

Myslím si, že ne. Potenciálně je to velmi vážný psychosociální problém, který je často bagatelizován i z úst odborníků. Slyšel jsem některé sociology a psychology říkat, že se touto problematikou zabýváme nadměrně a zbytečně, protože už je to běžný sociální jev. Z hlediska četnosti to pravděpodobně říct můžeme.

Ale to, že je něco četné, ještě neznamená, že je to normální. Tím, že je to tak časté, jsme ztratili citlivost.

Přestáváme si uvědomovat, že je to závažný problém, který zásadně ovlivňuje život jedince v dětství i v dospělosti, že je to jev, který je sociálně dědičný a který ohrožuje naše zdraví, mezilidské vztahy ve společnosti a obecně i hodnoty.

Působíte i jako soudní znalec u opatrovnických soudů. Dokážete skutečně v krátkém čase posoudit, jak by si rodiče měli uspořádat péči o dítě a co pro něj bude nejlepší?

Psychologie je věda, která zkoumá svými vlastními prostředky. Ty postupy a zjištění mají řadu svých omezení, to je pochopitelné.

Znalecké posudky mají své důležité místo v komplikovaných případech, kdy soudu mohou přinést významná zjištění pro další rozhodování. Nicméně v České republice jsou nadceněné a nadužívané.

I z našich analýz vyplývá, že až v 80 procentech případů jsou znalecké posudky zcela zbytné a nepřinášejí žádné nové poznatky.

Nejproblematičtější otázka, kterou soudy zadávají a znalci na ni odpovídají, je, který rodič má lepší výchovné předpoklady.

Pakliže rodič není alkoholik, kriminálník, netýrá své dítě nebo se nedopouští dalších forem nevhodného chování vůči dítěti, tak není možné říci, jestli je lepší otec, nebo matka, protože dítě má potřebu vztahu s oběma rodiči. Ta otázka je mimořádně problematická a řadě dětí a rodičů doslova zkazila život.

V čem spočívá princip mezioborové spolupráce, který pro případ rozvodu doporučujete?

V České republice byla doposud praxe taková, že rodič přišel za advokátem, ten mu něco řekl. Přišel na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, lidově sociálka, pozn. red.), ten mu řekl něco jiného. Přišel k soudci, ten mu také něco řekl, ale jiný soudce si zase myslel něco jiného.

Princip interdisciplinární spolupráce spočívá v tom, že si všichni uvědomujeme, že rozpad rodiny je záležitost skupiny odborníků, kteří by měli mluvit jedním jazykem. Rodič pak vidí, že není žádný prostor pro manipulaci.

V tomto systému má své místo i vzdělávání rodičů v situaci rozpadu rodiny, které jsme s kolegy pojmenovali „sdílené rodičovství“.

Jak je tato praxe v Česku rozšířená?

Principu interdisciplinární spolupráce se začíná věnovat stále více odborníků, jsou již i konkrétní soudy, které takto pracují. Významnou roli zde sehrává i Justiční akademie, která se snaží tyto principy školit a zavádět je do praxe, zde je hybatelkou Jana Zapletalová Koláčková.

V neziskové organizaci Národní institut pro děti a rodinu se pak s Terezií Pemovou snažíme vytvořit a zavést výše zmiňovaný projekt vzdělávání rodičů v situaci rozpadu rodiny.

Inspirovali jsme se ve Velké Británii, kde s tím mají rozsáhlé zkušenosti, a postupně bychom to chtěli zavádět i v České republice.

Smyslem tedy je rodiče, který se chce rozvést, nejprve vzdělat v tom, jak to má udělat?

Ano, rodičovství jako takové je přirozené. Základní rodičovské kompetence jsou tedy u určitém smyslu intuitivní. Situace rozpadu rodiny je ale nepřirozená, takže rodič přesně neví, co má dělat.

Video: Deseti tisícům dětí ročně se rozpadá rodina. Rozvod zvládnou, když ho zvládnete vy, říká Nováková

2:08

Děti chtějí své rodiče vidět spokojené. Potřebují je pro svůj zdravý vývoj vidět velké. Aby k nim mohly vzhlížet, říká Markéta Nováková. | Video: DVTV