Těhotenství ve vyšším věku není tabu! Ale pozor na rizika.
I když dnešní medicína umí téměř zázraky a může se zdát, že nic není nemožné, stále se se slovem těhotenství úzce pojí slovo věk.
Věk je v tomto kontextu velice důležitý faktor, který hraje jednu z hlavních rolí. Ať už je to s věkem snižující pravděpodobnost přirozeně otěhotnět, dostatek sil na výchovu dítěte nebo rizika, kterých je u těhotných čtyřicátnic přeci jen o něco více, než kdyby čekaly miminko ve dvaceti.
I když statistiky starším matkám příliš nefandí, jsou to jen čísla, která vám nezabrání založit rodinu v jakémkoli věku. K tomu existují i výhody, které mateřství ženám v pozdějším věku přináší.
Kdy je ideální doba na početí prvního dítěte?
20 – 29 let
Věk mezi 20 a 29 lety se z biologického hlediska považuje za optimální. Pravdou ale je, že nejplodnější jsou ženy mezi 24. a 25. rokem a právě to je také doba, kdy máme nejen nevětší pravděpodobnost otěhotnět, ale také donosit zdravý plod.
Šance otěhotnět je v tomto věku v každém menstruačním cyklu více než 50 %.
- 30 – 35 let
- 35 – 40 let
- Ve 40 letech už je plodnost snížena na polovinu.
Průměrné české rodičce je dnes kolem třiceti let. Právě věk mezi 30 a 35 lety je doba, kdy by bylo dobré začít o dítěti alespoň uvažovat, z biologického hlediska jsou šance na přirozené početí stále vysoké. Od 32 roku se ale tato šance začíná pomaličku snižovat a ve 35 letech u většiny žen dochází ke skokovému poklesu plodnosti. A s věkem klesá i úspěšnost umělého oplodnění. Zatímco mezi 30 a 34 lety se s pomocí asistované reprodukce podaří otěhotnět až 25 % pacientek, u žen po 40 již vykazuje horší výsledky, než je tomu u mladších žen.Na první pohled by se mohlo zdát, že mít dítě ve čtyřiceti je fenomén dnešní doby. Ale i v minulosti ženy běžně rodily v pozdějším věku. Zkrátka dokud děti mít mohly, tak je měly a rodit ve 40 nebylo nic neobvyklého. Jen se většinou nejednalo o prvorodičky. To, zda je žena prvorodička hraje z hlediska možných komplikací u pozdních těhotenství také roli. Prsní žlázy se plně dovyvinou až v průběhu těhotenství a také pánev je mnohem pružnější a lépe se přizpůsobuje těhotenským změnám v mladším věku. Jestliže již tedy nějaký porod proběhnul, vše jde podruhé většinou snadněji.U starších maminek je také častější nutnost porodu císařským řezem.
Těhotenství v tomto období je běžné a věřte, že jako starší rodička budete pod zvýšeným dozorem lékařů. Rozhodně to ale neznamená, že těhotenství ve vyšším věku je těhotenstvím rizikovým! Jaká rizika se ale s věkem zvyšují?
Rizika těhotenství ve vyšším věku
Prvním rizikem je nižší pravděpodobnost samotného početí. Když se vše povede, je třeba počítat s některými těhotenskými obtížemi, které se ale mnohdy nevyhnou ani mladým maminkám. Průběh gravidity je ovlivněn mnoha dalšími faktory, ne pouze datem narození.
Který rok života je ale tím přelomovým, kdy je třeba brát zvýšená rizika v potaz? U každé ženy je to individuální podle jejího stylu života a zdravotního stavu. Za přelomový rok je obecně považován 35. rok života.
Krevní tlak a diabetes
Ve věku kolem 40 let se již řada žen léčí s diabetem nebo vysokým krevním tlakem a probíhající těhotenství může jejich stav zhoršit. Je proto nutné takovou pacientku pozorněji sledovat.
Ledvinová onemocnění
Ledvinová onemocnění se projevují otoky, vysokým krevním tlakem a bílkovinou v moči. Onemocnění může vést k poškození nebo selhání ledvin nastávající maminky, proto v nutných případech dochází k vyvolání předčasného porodu.
V těhotenských poradnách se tyto komplikace daří dobře diagnostikovat absolvováním příslušných vyšetření.
Vyšší výskyt hypotrofů
U starších maminek je sledován vyšší výskyt hypotrofů, kdy dítě není dostatečně vyživováno placentou.
I toto riziko lze poměrně brzy odhalit. Vývoj placenty se sleduje pomocí ultrazvukového vyšetření od 3. měsíce těhotenství.
Poruchy vedoucí například k Downovu syndromu
Je prokázáno, že pravděpodobnost poruchy chromozomů, z nichž nejznámější je Downův syndrom, se zvyšuje právě s věkem matky.
V současné době je Downův syndrom a další genetické vady možné testovat v rámci prenatální diagnostiky již od 10. týdne těhotenství a počet dětí s tímto postižením je tak významně nižší.
Riziko potratu a předčasného porodu
S věkem matky úměrně stoupá riziko potratu i předčasného porodu. Ve věkové skupině nad 35 let je poměrně významné množství žen, které v minulosti musely podstoupit konizaci děložního čípku. Takto ošetřený děložní čípek sice nebývá překážkou v početí, ale může znamenat riziko předčasného porodu.
Stejně tak může riziko předčasného porodu zvýšit i výskyt děložních myomů.
Dvojčata a mimoděložní těhotenství
Vyšší věk matky zvyšuje předpoklad vzniku vícečetného těhotenství až o 2 %, a to hovoříme o spontánním otěhotnění. I když jsou dvojčátka velká radost, je dvojčetná gravidita faktorem, který může ohrozit hladký průběh těhotenství a porod.
K vážným komplikacím starších matek patří rovněž mimoděložní těhotenství. I jeho výskyt je u této věkové skupiny častější.
Jak problémům předcházet?
Rozhodně to není pravidlem, ale některým rizikům můžete jít nevhodným životním stylem tak trochu naproti. Jestli o miminku uvažujete, dbejte ještě před otěhotněním na pravidelné kontroly u lékaře. Jen tak lze některé možné komplikace včas odhalit a vyřešit.Udržujte si zdravý životní styl, nekuřte, omezte alkohol a do svého jídelníčku zahrňte kromě vyvážené stravy i různé doplňky, kterými předejdete vývojovým vadám.Během těhotenství dochází ke zvýšené spotřebě vitamínů, minerálů a dalších živin. Zvláště pak starší rodičky by měly dbát na jejich pravidelné doplňování.
Nejdůležitější je kyselina listová, kterou je dobré užívat už před plánovaným těhotenstvím. Dostatečné množství kyseliny listové v těle je spojováno s nižším výskytem závažných vývojových vad plodu.
Řešte problémy, dokud je čas
Pár, který se o dítě ani nepokouší, nemusí tušit, že jeden či oba partneři mají problémy s plodností. Pokud se na ně přijde až kolem čtyřicítky, je šance na vyřešení nižší a čas najednou začne rychle utíkat. Zjistěte proto, jak na tom jste ještě dříve, než se o dítě začnete snažit.
Lékaři proto doporučují podobným situacím předejít včas. Muži si mohou nechat udělat spermiogram, pro ženy připadá v úvahu vyšetření hormonálních hladin.
Výhody pozdního těhotenství
Máte strach, že nebudete mít dost sil na to, se o dítě v pozdějším věku postarat? Je třeba si přiznat, že to bude asi trochu náročnější, než v mládí, kdy šlo všechno tak nějak samo. Zralé ženy se ale o svůj zdravotní stav a kondici starají mnohem zodpovědněji.
Jsou lépe připravené a většinou i zajištěné. Z lékařského hlediska prý přestavují mnohem rizikovější skupinu obézní pětadvacetileté matky než štíhlé čtyřicátnice.Starší matky jsou vyrovnanější, mateřství si užívají, ale také se o své potomky většinou více obávají.
A dokonce existují vědecké studie, které potvrzují, že těhotenství díky vyplaveným hormonům matku omlazuje a že ve skutečnosti vydrží více, než kolik by toho zvládla, kdyby dítě neměla.
Závěr
Pohráváte si s myšlenkou otěhotnět, ale už vám bylo 40? Určitě se nenechte odradit názory okolí či zdravotními strašáky.Důvodů, proč ženy těhotenství odkládají, je mnoho. Zatím nenalezly správného partnera nebo jistotu v povolání. Na druhou stranu jsou i případy, kdy už žena neočekává, že by mohla otěhotnět, ale přesto se tak stane.
Ničeho se neobávejte, ale s riziky bohužel musíte počítat. Velikou výhodou je, že starší maminky jsou pod bedlivým dozorem lékařů.
Miminko je hlavně radost, místo strachů a starostí se těšte na krásné chvíle, které vás čekají. Nedejte na okolí, ve čtyřiceti i více rodily i naše prababičky, tak proč ne my?
Rodí starší ženy. Riziko vývojových poruch stoupá
Kdysi, ve školním věku jsem na ulici celkem pravidelně potkávala děti i dospělé s Downovým syndromem. Už dlouho jsem žádné neviděla. Na jedné straně se totiž u nás díky moderním metodám těhotenských vyšetření podařilo výrazně snížit výskyt tohoto onemocnění, ovšem pozor, u narozených dětí. Celkové množství „Downů“ naopak stoupá. Většina skončí potratem.
- Dříve označovaný jako mongolismus. Nejčastější genetická příčina mentální retardace. Často je spojený s dalšími vrozenými vadami, např. srdce nebo trávicího traktu.
- Každá buňka lidského těla obsahuje 46 chromozomů. Ale pohlavní buňky mají poloviční počet chromozomů, a tak plod získá 23 chromozomů z ženského vajíčka a 23 chromozomů ze spermie. Omylem může být ve vajíčku nebo spermii chromozom navíc a plod pak má ve svých buňkách 47 chromozomů. V případě Downova syndromu jde o nadbytečný chromozom č. 21.
- Méně často se vyskytuje jiný nadbytečný chromozom – č. 18 (Edwardsův syndrom) nebo chromozom č. 13 (Patauův syndrom). Tyto syndromy mají ještě závažnější postižení než u Downova syndromu.
Zdroj: Informace pro těhotné, odd. lékařské genetiky, Thomayerova nemocnice
Počet žen, u kterých je během těhotenství zjištěn Downův nebo jiný chromozomální syndrom, se během posledních let značně zvyšuje. Jak je to možné? „Hlavní příčiny jsou dvě,“ říká VLADIMÍR GREGOR, primář oddělení lékařské genetiky Thomayerovy nemocnice v Praze.
Jednak lepší a časnější diagnostika, která odhalí i případy, o nichž by se dříve ani nevědělo. Skončily by časným samovolným potratem a neocitly by se v žádné statistice. „Druhým důvodem je věk těhotných. V roce 1990 většina rodila ve věku 20–24 let.
To byly holky, které udělaly maturitu nebo se vyučily, a honem otěhotněly, aby dostaly půjčku na byt. Dnes se věk výrazně posouvá.“
Věk matky přitom představuje z pohledu vrozených vad velký problém.
Už nerodí zajíčci
Dneska bych byla za zajíčka, ale když jsem před dvaceti lety čekala první dítě, byla jsem ve svých čtyřiadvaceti téměř stará matka. Viděla jsem to ve svém okolí, mimina, batolata a někdy i předškoláky už měla řada mých vrstevnic, a čísla Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) to jen potvrzují.
Až do roku 1999 byla totiž po dlouhá léta nejsilnější skupina rodiček v kategorii 20–24 let. Na přelomu tisíciletí byl poprvé od roku 1970 nejvyšší počet porodů ve skupině žen 25–29letých.
„Tyto údaje jsou důkazem, že ženy v ČR začínají přesunovat narození dítěte, a to i prvního, do pozdějšího věku, obdobě jako ženy ve většině západních zemí,“ komentoval tehdy tento trend Zdeněk Štembera v publikaci Rodička a novorozenec 1999.
Poslední vydání této roční zprávy přináší údaje za rok 2012. Dnes by byla dvacítka v porodnici vyloženě za raritu. Věk rodiček se posunul ještě mnohem dál. „Pokračoval pokles podílu rodiček ve věku 29 let a mladších. V předcházejících letech narůstající podíl rodiček v kategorii 30–34 let se v roce 2012 naopak proti roku 2011 rovněž snížil.
Tyto změny se odrazily v nejstarší věkové skupině rodiček ve věku 35 let a starších, jejichž podíl se výrazně zvýšil. Tímto přesunem se podíl rodiček třicetiletých a starších dále zvýšil (z 54,1 % v roce 2011) na 54,6 % v roce 2012 ze všech rodiček,“ uvádí opět prof. Štembera. Téměř 55 procentům rodiček bylo tedy v loňském roce více než třicet let.
Asi nepřekvapí, že největší podíl rodiček 30–34 a 35+ má Praha.
Z hlediska rizika Downova a dalších syndromů není přitom důležité, zda jde o první nebo již několikáté těhotenství. „Nezáleží na tom, zda je to prvorodička, Downův syndrom a další vady mohou vzniknout kdykoliv, u jakéhokoli těhotenství.
Stát se to může komukoli, ale čím je žena starší, tím se to stává častěji,“ říká primář Gregor, který se na svém oddělení lékařské genetiky věnuje diagnostice patologií plodu a péči o těhotné ženy s podezřením na genetickou poruchu. Na jeho pracovišti některé z těhotných uslyší bolestnou zprávu.
Ale ne každý pozitivní výsledek screeningového vyšetření znamená přítomnost vrozené vady: „Jen nutnost ověření dalším testem,“ upozorňují genetici.
Počítač „semele“ krev, ultrazvuk a věk
Ženy dnes mají možnost několika prenatálních vyšetření plodu. A chodí na ně podle údajů ÚZISu celkem poctivě, vyšetření absolvují zhruba dvě třetiny ze všech těhotných, tento podíl klesá s věkem. „Áčka“ mají především velmi mladé nastávající maminky, ve věku 19, 18, 17 i méně let.
Test, který by stoprocentně vyloučil všechny možné vady, neexistuje. Riziko je zhruba 3–5 % v každém těhotenství. Diagnostika probíhá v několika fázích: „Je větší skupina vad, které se dají diagnostikovat ultrazvukem, dělá se nejčastěji kolem 13. týdne. Potom tzv.
genetický ultrazvuk zaměřený na vrozené vady kolem 20. týdne. Někteří gynekologové ho raději dělají až ve 22. týdnu, já jsem naopak pro 18. týden, protože tam jde o rozhodování. Pokud by se těhotenství ukončovalo, aby to bylo co nejdříve,“ říká Vladimír Gregor.
To jsou diagnózy na základě ultrazvuku. „Pak je diagnostika hlavně chromozomálních aberací (odchylek), dělají se tzv. screeningy, tj. vyšetření z krve, které jenom říkají, že je nízké nebo zvýšené riziko.
Pokud vyjde vysoké, doporučuje se invazivní vyšetření, buď odběr plodové vody, nebo v časnějších stadiích je to odběr choria čili vlastně buňky z placenty.“
Orientační metody, které stanoví číselné riziko postižení. Hodnoty zjištěné z krve matky a ultrazvukem zpracovává počítačový program, zohledňuje se také hmotnost a zejména věk těhotné.
- I. trimestr – kombinovaný test: 11.-14. týden, hodnotí se biochemické látky v krvi a ultrazvuk
- II. trimestr – triple test: 15.-17. týden, pomocí ultrazvuku je určeno stáří těhotenství, podle něj se pak posuzují hladiny látek v krvi
- I.+II. trimestr –integrovaný test – zcela nejpřesnější, počítačový program vyhodnotí odběry v I. i II. trimestru
- V případě výsledného vysokého rizika jsou těhotné doporučeny další testy:
- Neinvazivní genetický test
- Novinka v prenatální diagnostice pro zjištění rizika z odběru krve matky. Čeští genetici i jejich kolegové z EU tento test hodnotí jako screeningové vyšetření, pokud by vyšel pozitivně, doporučují ještě ověření invazivními metodami:
- Invazivní vyšetření buněk plodu
Odběr vzorků obsahujících tkáň s genetickou informací plodu, což umožňuje detailní a přesné posouzení. Problémem invazivních metod je riziko komplikací, které mohou vést ke spontánnímu potratu (asi o 0,5 %).
- CVS – odběr choriových klků (vzorku placenty): 11.-14. týden
- Amniocentéza – odběr plodové vody: nejčastěji 15.-19. týden
„Základní je I. trimestr, tam je záchytnost Downa 85–90 %. Kdybychom dělali jenom test ve II. trimestru, záchytnost je mnohem menší. Když uděláme integrovaný screening, měli bychom zachytit až 95 % případů Downova syndromu,“ popisuje Vladimír Gregor. Riziko vyjde 1:X, a pak musí lékaři individuálně posoudit, kde je hranice.
„Je otázka, kdy je to ještě dobré, nebo už je to špatné. Rozhraní je tak 1:250. Je to proto, že pokud je riziko vyšší, třeba 1:20, doporučuje se invazivní vyšetření. A tam si zase musíme uvědomit, že i tento výkon má své určité riziko, žena může potratit. Riziko potratu je asi půl procenta, čili zase 1:200. Musíme proto zvážit, zda je větší riziko postižení nebo potratu.
Čili ta hranice je 200, 250, 300, záleží na dohodě.“
Po odběru plodové vody nebo choria je podle primáře jistota výskytu Downova syndromu stoprocentní.
Čtěte téma: Zabíjeli byste „ošklivé blbečky“?
Riziko stoupá u matek nad 35 let
Dříve se ženám starším 35 let rovnou dělal riskantnější odběr plodové vody, bezpečné screeningové testy se ještě nepoužívaly. Právě ženy této věkové kategorie mají hodnoty rizika na kritické hranici.
Riziko Downova syndromu v 35 letech je 1:380, v 36 letech již 1:310, v 37 1:240… Čtyřicátnice má riziko Downa už celých 1:110, pětačtyřicetiletá dokonce 1:30! Pro srovnání – u osmnáctileté ženy je tato hodnota 1:1600.
„Dnes už je to plných 18 % žen, které rodí ve věku nad 35 let, proto je důležité zahrnout věk do hodnocení screeningu, nejenom biochemické hodnoty. Kde by riziko osmnáctileté ženě vyšlo třeba 1:500, ale když je jí čtyřicet, riziko se vypočítá třeba 1:200,“ vysvětluje primář Gregor.
A věk rodiček pořád stoupá, u nás např.
ve věku 45–49 let v roce 2011 porodilo 93 žen a dokonce osm žen nad 50 let (šlo pravděpodobně o gravidity z darovaných vajíček) a v roce 2012 porodilo ve věku 45–49 let 100 žen, ale zajímavé je, že již ani jedna žena ve věku nad 50 let. Tato hranice se podle genetika posouvá zřejmě i kvůli (nebo díky, jak se to vezme) možnosti umělého oplodnění.
Přečtěte si: V šedesáti příliš stará na dítě?
Pokud jde o stárnoucí rodičky, skutečně se posouváme směrem na vytoužený Západ a do společnosti vyspělých států. Jak ukazuje graf, podle mezinárodní databáze jsme v podílu dětí narozených matkám 35+ zhruba v polovině.
Napravo od nás stoupá křivka v zemích, jako je Finsko, Norsko, Velká Británie, Rakousko. Výrazně vedou Irové, Švýcaři a Španělé. „Je mi to divné,“ komentuje Vladimír Gregor.
Zcela na druhé straně, symbolicky vlevo, jsou zastoupeny země bývalého Sovětského svazu, Uzbekistán, Arménie, Ázerbajdžán atd.
Je otázka, jestli je zrovna stále vyšší věk rodiček kritérium, v němž bychom měli Západ tak vehementně dohánět. Nezůstaneme raději ve středu?
Čtěte dále: Mazlíčci mají hřbitov. Mrtvorozené děti spalovnu
České porodníky trápí vysoký věk prvorodiček a stoupající počet žen v rizikovém těhotenství
Každoročně v České republice proběhne okolo 110 tisíc porodů, které jsou vedené v 93 porodnicích. Perinatální úmrtnost poklesla pod pět promile, což Českou republiku dlouhodobě řadí mezi země světa s nejnižším počtem úmrtí dětí v období před porodem a krátce po něm.
Pokles hlásí perinatologové i u předčasných porodů, a to na 7,8 procent. Rodí se i méně dvojčat – 1,4 % ze všech dětí.
V České republice také ubývá porodů císařským řezem, v roce 2017 jich bylo 24,5 procent z celkového počtu porodů, což je méně než průměrný počet císařských řezů provedených v zemích Evropské unie.
Za rok 2017 bylo nahlášeno deset úmrtí žen, které zemřely v průběhu těhotenství, porodu či šestinedělí. „Data porodnických statistik řadí naši zemi v oblasti porodnictví mezi nejlepší v Evropě, respektive ve světě,“ vypočetl profesor Antonín Pařízek.
Negativní věcí ovšem je, že se zvyšuje věk rodiček, zvláště prvorodiček.
„V současné době máme v České republice jeden ohromný problém z hlediska perinatologie a porodnictví vůbec. Spočívá v tom, že u nás rodí čím dále více starší ženy. Je to problém už proto, že s věkem ženy se objevují nejrůznější civilizační choroby jako je vysoký krevní tlak, diabetes apod., a tyto ženy se tak častěji stávají rizikovými.
Jinak řečeno nám stoupá skupina žen v naší zemi, které jsou v rizikovém těhotenství a naopak nám klesá počet žen v množině fyziologických těhotenství. Jen v Praze je věkový průměr prvorodiček okolo 34 let. Biologii ale neutečeme.
Ideální věk pro první miminko je okolo 24 a 25 let, takže my jsme zhruba o deset let dále,“ zdůraznil Pařízek, jenž je zároveň krajským perinatologem Středočeského kraje.
Starším rodičkám navíc musí porodníci až třikrát častěji ukončovat porod císařským řezem. „Aby se rána zahojila, k tomu je ale třeba dva roky, a když žena chce mít další miminko, tak se pak dostává do věku téměř ke čtyřicítce,“ řekl dále Pařízek.
„Klesá nám sice morbidita těhotných, ale zároveň s tím klesá počet možností, že ty ženy budou mít další děti,“ vyzdvihl. Naše země podle něj přitom potřebuje mít vyšší porodnost, která je dnes na úrovni 1,63, ovšem je potřeba ji dostat na 2,1.
Snížení porodnosti pod hranici prosté reprodukce znamená, že se nerodí tolik dětí nutných k tomu, aby se zachoval početní stav obyvatelstva.
Kdyby se však rodilo 2,1 dítěte na jednu ženu, tak by se v budoucnu zachovala rovnováha v tom, aby byli lidé v produktivním věku schopní postarat se jak o seniory, tak i o děti.
Navíc se lidé dožívají vyššího věku než v minulosti, a proto při nízké porodnosti populace stárne.
„Starší ženy – rodičky si neuvědomují, že jejich věk znamená, že pak ani samotný porod není úplně fyziologický, navíc ještě když je tam přidružené nějaké chronické onemocnění,“ přidala svůj názor v diskuzi MEDialogy porodní asistentka Nika Daňková z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Domácí porody? Neumíraly by promile, ale procenta!
Dalším závažným problémem, které české porodníky trápí, jsou tzv. domácí porody a alternativní porody, která média někdy dle Pařízka „přiživují nesmyslnou rétorikou“, ovšem málokdy se zdůrazňuje, že jde v tomto případě o velké ohrožení pro matku.
Pařízek má dokonce za to, že kdybychom dali volnost vzniku tzv. porodních domů, a také čím dál větší počet maminek by rodilo doma, pak by již neumíraly promile, ale procenta.
„Náš sedmdesát let tvořený systém není třeba výrazně měnit,“ nastínil svou úvahu v tomto směru Pařízek.
Prvními zdravotníky, kteří jsou s rodičkou mimo porodnici v kontaktu, jsou zdravotničtí záchranáři.
„Výzva k výjezdu k porodu v chodu bývá pro zasahující tým náročná ze dvou důvodů – jednak je to malá praxe, a tudíž žádná rutina, a za druhé jsou to dva pacienti, za něž přebíráme zodpovědnost.
Porod je sice fyziologickým dějem, přesto mohou nastat potenciálně smrtící komplikace ve velmi krátkém časovém horizontu, a to i při zcela bezrizikovém dosavadním průběhu těhotenství,“ vysvětlila k tomu záchranářka ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Jana Šeblová.
Podle ní často problém vzniká už v diagnostice, která je opožděná, protože záchranáři nemají dostatečné zkušenosti s vaginálním vyšetřením a hodnocením nálezů a u novorozence nemají možnost monitorovat srdeční ozvy plodu.
„Komplikace se projevují až zjevnými klinickými příznaky a zhoršením vitálních funkcí,“ vysvětlila Šeblová.
Kolik porodů v ČR neproběhne ve zdravotnickém zařízení?
Podle porodníků se přitom vůbec neví, kolik přesně se vyskytuje komplikací při domácích porodech. V České republice totiž neexistují přesné a spolehlivé statistické údaje ani o počtu a průběhu, a už vůbec ne o výskytu komplikací u domácích porodů. Pouze se odhaduje, že doma se plánovaně narodí kolem 0,5 až jednoho procenta dětí ročně.
„Přesná data nikdo neví, protože když porod neproběhne v porodnickém zařízení, tak se nám rozpadne na dvě skupiny žen.
Za prvé to jsou ženy, u nichž nastane překotná děložní činnost, tedy překotný porod a tady se nedá nic dělat, je to mimořádná situace, a pak jsou ženy, které si úmyslně naplánují porod v domácím prostředí respektive mimo porodnické zařízení.
Pořád se o tom mluví a denně se v médiích objevují články o plánovaném domácím porodu a my přesně nevíme, jestli jich je 400 nebo 800. Je to ale určitě pod jedno procento.
Závažný problém je ale v tom, že vůbec k tomu nemáme registraci, neboť porodní asistentky, které vedou porody doma jako placenou službu, k tomu nevedou žádnou dokumentaci,“ uvedl Pařízek. Podle něj ale musíme pamatovat na to, že až 35 procent porodů, které začnou dobře, se později zkomplikují. Porod vedený asistentkou proto musí mít vždy na dosah lékaře.
Sběr údajů o novorozenci a jeho matce provádí Český statistický úřad přes matriky a dále i Ústav zdravotnických informací a statistiky přes hlásící zdravotnická zařízení. Databázi perinatologických dat každoročně organizuje také Sekce perinatální a fetomaternální medicíny České gynekologicko- porodnické společnosti.
Systematickým plošným sběrem dat o porodech mimo zdravotnické zařízení se však dosud žádná státní ani nevládní instituce v ČR nezabývala, uvádí odborná práce „Plánovaný domácí porod – Česká republika 2018“, na jejímž vzniku se podílelo kromě gynekologicko-porodnického oddělení VFN Praha ještě i gynekologicko-porodnické oddělení Krajské nemocnice v Liberci.
Sanitní vozy vždy dorazí s určitou časovou prodlevou…
Lékaři ale uvádějí, že přibližně deset procent všech porodů v ČR vyžaduje ve svém průběhu nějakou lékařskou intervenci a až čtyři procenta dětí vyžadují po porodu resuscitaci.
„Po přerušení kyslíku do těla plodu, nejčastěji jako důsledku nepředvídatelné pupečníkové komplikace či odloučení placenty, může dojít již po sedmé minutě k nevratnému poškození mozku plodu. Při masivním krvácení rodičky je samozřejmě taktéž rozhodujícím kritériem čas.
Proto je iluzorní spoléhat se na zásah rychlé záchranné služby a následně na vyřešení kritické situace po převozu do zdravotnického zařízení,“ uvedla k tomu záchranářka Jana Šeblová. Její slova potvrdil i profesor Antonín Pařízek.
Zvláště prý když jde o akutní stav vyžadující například císařský řez, tak po dlouhých minutách, než se matka dostane z domu na operační sál, už leckdy může být hodně pozdě.
„Nejčastěji je definována hypoxie a asfyxie dítěte. Když si maminka rodící doma zavolá záchrannou službu, tak může říci, že krvácí, ale nepozná, že její dítě má problém s nedostatkem kyslíku a že se utahuje pupečník,“ poznamenal k tomu Pařízek.
(Hypoxie je nedostatečné zásobení organismu nebo jednotlivých tkání kyslíkem, způsobené snížením tenze kyslíku v arteriální krvi.
Perinátální asfyxie je přerušení dodávky kyslíku do organismu, kterým vzniká hypoxémie (pokles pO2) a hyperkapnie (vzestup pCO2) a metabolická acidóza.
Může přejít v ischémii neboli přerušení dodávky všech substrátů do tkání a orgánů a způsobit kompletní zástavu cirkulace, pozn. red.)
„Mezi komplikace, které se nedají poznat, patří opravdu tíseň plodu. Nemáme na to žádné monitory a řešíme jen to, co se manifestuje klinicky a to už bývá velmi pozdě,“ připojila Šeblová.
Problémem je podle ní také poporodní krvácení, které může být způsobeno mnoha faktory.
„Když je to porodní trauma, to jsme ještě schopni ošetřit a zastavit, ale poporodní krvácení z atonické dělohy může skončit velmi fatálně,“ dodala.
Ani zkušená porodní asistentka nemůže akutní situaci zvládnout
Porodní asistentka Nika Daňková resuscitaci novorozence viděla osobně prý nespočetněkrát a několikrát ji i prováděla. Neumí si však představit, že by v domácím prostředí ona sama byla schopná takovou pomoc novorozenci poskytnout.
„Protože pokud se tato situace děje na porodním sále, tak mám v zádech své další kolegyně, které volají akutně pediatry, neonatology, dětské sestry a další odborníky a v pár vteřinách jsou schopni dítěti pomoci.
Neumím si ale představit, že bych takto kvalitně dokázala pomoci dítěti sama v obýváku,“ řekla.
Ve studii „Plánovaný domácí porod – Česká republika 2018“ se k tomu mimo jiné píše: „Plánované domácí porody jsou dnes v České republice předmětem řady odborných, právních i etických diskusí. Studie zahrnuje také rešerše zahraničních studií, které popisují vliv plánovaných domácích porodů na mateřskou a perinatální mortalitu a morbiditu.
V České republice není zakotven odborný organizační a právní rámec pro vedení domácích porodů a neexistují ani přesné a spolehlivé statistické údaje o jejich počtu, průběhu či výskytu komplikací. Panuje zde ale jednoznačný konsenzus všech dotčených odborných společností organizovaných v České lékařské společnosti J. E. Purkyně, které domácí porody nepodporují a nedoporučují.
Přesto existuje minoritní procento žen, které preferuje porod doma.“
Porodní domy versus centra porodní asistence
Letos bylo v pražské Nemocnici Na Bulovce otevřeno první centrum porodní asistence, kde porody vedou pouze porodní asistentky.
Další podobná se plánují vybudovat v nemocnicích v Krči a porodnici u Apolináře spadající pod Všeobecnou fakultní nemocnici.
Premiér Andrej Babiš v nedávné diskusi organizované Radou vlády pro rovnost mužů a žen řekl, že na žádný z projektů zatím nejsou peníze.
Na téže diskusi se také probíralo zřizování porodních domů. Rada vlády k nim loni předložila návrh usnadňující jejich zřizování. Oficiálně porodní domy legislativa jako místo pro nekomplikované porody pod dohledem porodních asistentek povoluje od roku 2012.
Vzniku ale podle jejich zastánců brání příliš přísné podmínky. Musí mít například vlastní porodní sál jako v nemocnici, lékaře porodníka připraveného zasáhnout do pěti minut a možnost převést rodičku na sál do nemocnice za 15 minut.
Na rozdíl od center porodní asistence, která mají lékaře „za dveřmi“, protože stojí uvnitř areálu porodnice.
Názory na porodní domy se různí, proti jsou hlavně lékaři.
„Představte si situaci, že když někdo rodí v domečku na Jižním městě, který si říká porodní dům a nejsou tam přístroje na detekci hrozícího nedostatku kyslíku, tedy hypoxie, a najednou porodní asistentka vyhodnotí, že dítěti není dobře. Pak jde o minuty.
Než se zavolá záchranka, je to deset minut, než se vyhodnotí, že převoz je nutný, tak jde o další cenné minuty a nakonec získáme dobu 45 minut, jenže to dítě by za tu dobu bylo už sedmkrát mrtvé. Má vůbec smysl dělat porodní domy v naší zemi, když máme tak velkou nabídku porodnic? Toto není cesta.
Porod doma a v porodním domě je pro nás téměř to samé,“ poznamenal profesor Pařízek.
Vybudování centra porodní asistence u Apolináře naopak vítá. Projekt je podle jeho slov na papíře již osm let, ale nyní je zapotřebí sehnat pro jeho vznik 150 miliónů korun.
„Ministerstvo zdravotnictví se přiklání k tomu, že je třeba napřed zajistit bezpečnost matky a dítěte a pokud mají vznikat centra porodní asistence, tak mají vznikat v rámci nemocnic a v rámci porodnic tak, aby byly odděleny stavebně, aby byly nezávislé na zbytku porodnice a aby se rodička v tomto centru cítila v pohodlí a měla tam i individuální přístup porodní asistentky, kterou si zvolí a která ji provází v době porodu a vede i porod samostatně. Na druhou stranu má být vždy v dosahu lékař, který zasáhne, pokud dojde k nějaké hypoxii anebo jiné komplikaci, kterou není možné předvídat,“ řekl nedávno pro Zdravotnický deník ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s tím, že resort ale zatím nijak výrazně nepodporuje vznik samostatných porodních domů. (Více zde.)
„V případě porodních domů by lékař nebyl nablízku, a ten čas, který by trval do chvíle, než by rychlá záchranná služba dítě převezla, by byl pro dítě fatální,“ vysvětlil.
Projekty na centra porodní asistence v Thomayerově nemocnici a u Apolináře jsou podle Vojtěcha skutečně prozatím jen „na papíře“. Ovšem pokud budou peníze, tak do dvou let by se mohlo začít s výstavbou obou center.
PRAGUE QUiPP Study – nový nástroj pro predikci předčasného porodu
Jedním z nejzávažnějších porodnických problémů je předčasný porod. Jejich problematiku nyní řeší odborníci z Gynekologicko-porodnické kliniky 1.
LF UK a VFN v Praze ve spolupráci s Ústavem zdravotních informací a statistiky ČR (ÚZIS) a Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky za finanční podpory Evropské Unie.
Lékaři přicházejí s pilotní studií, jejíž úspěch bude znamenat zavedení screeningového programu pro všechny těhotné ženy v ČR.
„Jedná se o predikci předčasného porodu. Lékaři budou s jistou mírou pravděpodobnosti moci předpovědět, zda těhotná žena předčasně porodí, či nikoliv, a jaký bude benefit pro její miminko i jí samotnou.
Jde o screeningový program pro ženy, které čekají jedno dítě a mají vysoké riziko spontánního předčasného porodu.
Půjde především o ženy se zatíženou porodnickou anamnézou, které měly předchozí předčasný porod nebo potrat ve druhém trimestru těhotenství anebo mají zkrácené děložní hrdlo pod 25 mm (UZ cervikometrie),“ informoval v této souvislosti profesor Pařízek.
Jde o celostátní projekt a pokud má žena za sebou předčasný porod a je na začátku dalšího těhotenství, může se objednat na speciální vyšetření do Perinatologického centra porodnice „U Apolináře“ v Praze. Kontakt lze nalézt na www.predcasnyporod.eu.
Čím dříve se dítě narodí před plánovaným termínem porodu, tím je u něho vyšší riziko onemocnění plic a trávicího traktu, častěji se u něj vyskytuje mozková obrna, epilepsie, zhoršená kvalita zraku a sluchu a také má riziko vzniku poruch psychického vývoje. Přes velké pokroky v porodnictví je během posledních padesáti let frekvence předčasných porodů téměř neměnná. V ČR se předčasně narodí okolo osmi procent dětí, což je okolo devíti tisíc dětí každý rok.
Olga Böhmová
Downův syndrom a další vady: Stojí za nimi obezita matky i vysoký věk otce
Až do 70. let jsme o prenatálním životě nevěděli nic. Neměli jsme potuchy o tom, jak se dítě v děloze vyvíjí, co tam vlastně dělá.
Teprve s pozdějším nástupem zobrazovacích metod jsme poprvé vstoupili do života před životem. Medicínu obohatily termíny jako prenatální diagnostika, prenatální terapie, prenatální operace. Fetální medicína je v lékařství revolucí.
Znamená mnoho zachráněných životů i mnoho životů, jimž nebyla dána šance.
Co se děje s tělem po porodu, zjistíte v galerii.
Přibývá diagnostik Downova syndromu. Není divu. Průměrný věk rodiček stoupá a přivést na svět dítě ve čtyřiceti, ba ještě později, už nevzbuzuje údiv. Jenže prakticky se už s dětmi majícími Downův syndrom nesetkáváme. Může za to právě prenatální diagnostika. Včasné konstatování lékaře: „Vaše dítě nebude zcela zdravé.“
VE 12. TÝDNU VÍME VŠE
To, že dnes z vrozených vývojových vad nejčastěji diagnostikujeme právě Downův syndrom, potvrzuje i MUDr. Antonín Šípek z Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN v Praze.
„Opravdu nejčastěji diagnostikujeme syndromy ze skupiny tzv. chromozomových aberací, jakou je Downův syndrom. Pokud jde o strukturní vady orgánů, pak jsou často detekovány například vývojové vady srdce nebo ledvin.“
Profesor MUDr. Pavel Calda, CSc., je vedoucí Centra fetální medicíny na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN v Praze a říká: „Částečně jsme obrátili pyramidu prenatální péče. Za zásadní považujeme vyšetření ve 12. týdnu těhotenství. Plod v té době měří od hlavičky k zadečku sedm osm centimetrů.
Ale my už vyloučíme více jak 50 % vrozených vad. S velmi vysokou pravděpodobností zjistíme nejzávažnější chromozomální poruchy a zároveň jsme schopni stanovit konkrétní riziko závažných těhotenských komplikací, jako preeklamsie, růstová retardace, odumření plodu. Odhadneme i riziko předčasného porodu.
“
Zjištění případného nebezpečí, které plod ohrožuje, má za následek obvykle fakt, že žena bývá intenzivně sledovaná, může se již během těhotenství podrobit terapii působící i na její nenarozené dítě a novorozenci bývá po porodu – je-li potřeba – poskytnuta okamžitá odpovídající péče ve specializovaném zařízení.
Anebo je tu možnost druhá: Budoucí matka je informací o možném poškození dítěte natolik stresovaná, že se rozhodne těhotenství ukončit.
V této souvislosti vzpomínám na svoji kamarádku, jíž před dvěma lety oznámil gynekolog, že má její očekávaný potomek poruchu srdce. Že ho s největší pravděpodobností čeká v budoucnosti martýrium po doktorech, ba operačních sálech. Kamarádka byla odjakživa proti interrupcím.
Tehdy však podlehla vypjaté situaci.
Teprve později, když už bylo po všem, se dostala k úplným informacím, na základě nichž zjistila, že ona vada by si sice opravdu vyžádala lékařskou péči, nicméně díky nepříliš složitému zákroku ve specializovaném kardiologickém centru by se dítě mohlo zcela uzdravit.
NEPODCEŇOVAT STÁŘÍ OTCŮ
Žijeme nezdravě, stravujeme se nezdravě, sdílíme nezdravé prostředí. Má to negativní dopad na nás i na naše budoucí děti. Potenciálních faktorů, které mohou prenatální medicínu vyburcovat na poplach, je dost.
„Mezi velmi nebezpečné patří nepochybně ty, se kterými se v populaci setkáte běžně, jako jsou například alkohol a kouření, existují i četné studie prokazující negativní vliv mateřské obezity,“ míní MUDr. Antonín Šípek.
„Také některé běžně předepisované léky, například pro léčbu vysokého krevního tlaku, mohou být pro vývoj plodu potenciálně rizikové.
Dá se tak shrnout, že velkým rizikovým faktorem je neplánovaná gravidita, kdy se může žena s některými rizikovými faktory dostat do kontaktu zcela neúmyslně, neboť v prvních týdnech zatím netuší, že je těhotná. Přitom první trimestr těhotenství je stran vzniku vývojových vad velmi rizikový.“
To, o čem se stále v souvislosti s možným poškozením plodu hovoří, bývá věk rodičů. Ještě donedávna se mělo za to, že hlavním rizikem je věk matky.
Otec mohl klidně trpět stařeckou demencí, ale jediné riziko v této souvislosti zmiňované býval většinou fakt, že jeho spermie už nebudou z nejčilejších, pročež otěhotnění může být komplikované…Současná věda však z mnoha poruch dětí viní i starší otce.
Odborný magazín The American Journal of Human Genetics doslova napsal: „Starším otcům se rodí děti s genetickými poruchami častěji než mladým otcům. K typickým příkladům patří trpasličí vzrůst dítěte, autismus, schizofrenie či Apertův syndrom. Věk otce může souviset s rizikem předčasného porodu či potratu.“
MUDr. Šípek říká: „Vyšší věk rodičů určitým rizikem je. Existují pro to různé biologicko-genetické důvody.
Obecně lze shrnout, že u matek nad 35 let věku začíná výrazněji růst riziko vzniku Downova syndromu a jiných syndromů způsobených abnormalitou v počtu chromozomů, zatímco u otců nad 40 let věku zase roste riziko vzniku nových mutací v jednotlivých genech, které se mohou projevit jako různá geneticky podmíněná onemocnění.
Věkové riziko otců zůstává trochu v pozadí z toho důvodu, že je velmi obecné a prakticky nepředvídatelné – nevíte, zda a který z cca 20 000 genů bude v mužské pohlavní buňce mutován. Počet chromozomů lze vyšetřit mnohem snadněji.“
Prenatalní život. Zdroj: www.shutterstock.com
CO BUDE DÁL?
V životě před životem se dnes orientujeme dobře. Sledujeme fyziologii i morfologii plodu, jeho možné vady, které dokážeme pojmenovat, případně léčit a vyléčit. A věda se posouvá dál. V roce 1982 provedl Dr.
Michael Harrison první otevřenou operaci na lidském plodu. Pacient byl mužského pohlaví a lůno matky sdílel se sestrou-dvojčetem. Trpěl fetální hydronefrózou – blokací moči. Lékař nemocné dvojče, pupeční šňůrou stále připojené k matce, vyndal.
Udělal miniaturní otvor do jeho miniaturního močového měchýře.
Do otvoru vložil katétr o průměru špagety, kterým mohla moč odtékat do plodové vody. Plodovou vodu, která samozřejmě při operaci unikala, doplnil fyziologickým roztokem a pacienta v zašitém plodovém vaku poté vložil zpět do dělohy…O dva týdny později se dvojčata narodila. Zdravá. Podobně fantastický příběh má i syn Janet Leffingwell.
Ve svém 25. týdnu byl ve filadelfském Centru fetální chirurgie částečně vyndán z dělohy, aby mu mohl dětský chirurg doktor Scott Adzick z levé plíce odstranit nádor o velikosti pomeranče, tedy třikrát větší, než byla jeho hlava. I on přežil, ačkoli se mu během operace zastavilo srdce a operatér musel orgán o velikosti desetníku povzbuzovat k životu masáží.
Každopádně fetální operace se v medicíně pro svoji rizikovost neujaly. Co se budoucnosti týče, i profesor Calda souhlasí s tím, že fetální medicína cestou klasické chirurgie nepůjde. Například tvrdí: „Zdá se, že mnohem větší problém než technika je v reprodukční medicíně etika.
Celé to začíná možností přečtení kompletního genomu, reparací DNA, nástroji, které jsou k dispozici před samotným početím, jako je například preimplantační genetická diagnostika, umožňující zjistit odchylky ještě před implantací embrya do dělohy.
Řadě situací tak budeme schopni zabránit, ještě než vůbec vzniknou – manipulovat se spermií i vajíčkem, buňkami zygoty. Budete-li schopná detekovat zdroj problému, který vede dejme tomu k rozštěpu páteře, tak tam tu buňku jednoduše nedáte.
Možnosti současné genové diagnostiky jsou tak daleko, že jakákoli sci-fi je pořád málo,fiction‘.“
DIAGNOSTIKA DÁVÁ ŠANCI MNOHA DĚTEM, KTERÉ BY BEZ NÍ ZEMŘELY. NA DRUHÉ STRANĚ VYVOLÁVÁ ETICKÉ OTAZNÍKY.
256 kWh/m²/rok)“,“price“:“3 490 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/176437/img_6060fa1cf05005.20804399.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-vir-4024053″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 2+kk“,“locality“:“Rokytnice nad Jizerou“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, 2. patro, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“5 500 000 Kč „,“imgUrl“:“//g.denik.cz/images/realcity/default_rc.png“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-2-kk-rokytnice-nad-jizerou-4024050″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 4+1″,“locality“:“Brno, Bzenecká“,“information“:“osobní vlastnictví, panelová konstrukce, 4. patro, umístění na panelovém sídlišti, energetická třída B (43-82 kWh/m²/rok)“,“price“:“5 490 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_6060f2f46b3bb0.82370106.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-4-1-brno-bzenecka-4024049″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 2+kk“,“locality“:“Rokytnice nad Jizerou“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, přízemí, umístění v klidné části obce, energetická třída C (83-120 kWh/m²/rok)“,“price“:“3 999 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_6060f2ebef9f96.20750482.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-2-kk-rokytnice-nad-jizerou-4024048″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 3+1″,“locality“:“Kvasiny“,“information“:“dřevěná konstrukce, 1. patro, umístění v klidné části obce, energetická třída E (163-205 kWh/m²/rok)“,“price“:“2 240 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_6060f2d6e6be16.85165240.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-3-1-kvasiny-4024047″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej domu“,“locality“:“Puklice“,“information“:“osobní vlastnictví, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“5 175 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_6060f2c7249348.08554209.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-domu-puklice-4024046″},{„serverId“:1,“heading“:“Prodej bytu 1+1″,“locality“:“Jaroměř, Orlická“,“information“:“osobní vlastnictví, cihlová konstrukce, přízemí, umístění v klidné části obce, energetická třída G (>256 kWh/m²/rok)“,“price“:“1 850 000 Kč „,“imgUrl“:“//media.realcity.cz/files/mobile/12359/img_6060f2a8d62570.26434572.jpg“,“detailUrl“:“https://www.realcity.cz/nemovitost/prodej-bytu-1-1-jaromer-orlicka-4024045″}]}>