Revma není jen nemoc dospělých

Na úvod jsem si půjčila slova profesora Pavelky revma není “jen” bolest kloubů. Revmatická onemocnění sice postihují především pohybový aparát, ale některé typy onemocnění postihují i vnitřní orgány jako ledviny, srdce, mozek. Představíme vám ta onemocnění, která známe “na vlastní kůži”.

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida (RA) je nejčastější zánětlivé revmatické onemocnění. V populaci se vyskytuje u 1 až 2 % lidí. Patří do skupiny autoimunitních onemocnění, což znamená, že organismus bojuje sám proti sobě.

Postihuje častěji ženy než muže. Projevuje se jako zánět jednoho nebo více kloubů. V akutním stadiu působí bolestivost a otok kloubů, později tuhnutí.

Může dospět do stadia deformací a různě těžké poruchy hybnosti kloubů až případně úplné ztuhlosti.

Nejčastěji začíná v produktivním věku, ale může začít kdykoli. Výjimkou nejsou pacienti, u kterých nemoc propukla ve vyšším věku. Dětská forma revmatoidní artritidy se nazývá juvenilní chronická artritida (JIA). Vlastní příčina nemoci známa není, takže nelze hovořit ani o její prevenci.

Těžký průběh nemoci nelze nikdy vyloučit, ale v současné době včas léčená nemoc má velkou naději na mírnější průběh nebo i dosažení plné remise.

Onemocnění se léčí chorobu modifikujícími léky (DMARD), biologickou léčbou, kortikoidy (neléčí, pouze tlumí imunitní systém), či kombinací těchto léčiv. Bolesti se tlumí nesteroidními antirevmatiky.

Podporou je přiměřené cvičení a pohyb, pestré stravování bohaté na vitamíny a vlákninu. Pro tlumení zánětu je vhodný Wobenzym, oleje obsahující esenciální mastné kyseliny omega-3 a -6 a bylinné čaje. Na klouby je možné použít zábaly nebo obklady, které vytahují horkost a otok.

Například z tvarohu, či jogurtu. Pomáhají masti s kostivalem, kaštanem či konopím. Lázně a cvičení jsou důležitou součást léčby artritidy. Udržují rozsah hybnosti kloubů, posilují svaly v okolí kloubu a tím zmírňují i bolesti.

Jelikož je to zatím nemoc nevyléčitelná, je cílem léčby pacienta zbavit příznaků nemoci a dostat ho do tzv. remise.

Pokud trpíte bolestmi a otoky kloubů, únavou, tak neváhejte a navštivte co nejdříve nejbližšího revmatologa. Mohlo by se totiž jednat o revmatoidní artritidu.

Systémový lupus erythematodes

Systémový lupus (SLE) patří k méně známým onemocněním. Pokud pacient řekne “mám lupus”, pravděpodobně si jeho okolí bude myslet, že jde o lupénku. Aby se to nestávalo, tady jsou další podrobnosti…

Systémový lupus je zánětlivé revmatické onemocnění. Patří do skupiny systémových autoimunitních chorob. Kromě pohybového aparátu postihuje i vnitřní orgány jako jsou ledviny, srdce, plíce, mozek.

Onemocnění je významně častější u žen v produktivním (fertilním) věku. Lupus mohou mít i muži (poměr muži:ženy je 1:9), ve výjimečných případech mohou onemocnět malé děti i starší lidé.

Ročně přibude 1 – 10 nových případů na 100 tisíc obyvatel.

Nejčastěji používané léky jsou glukokortikoidy a antimalarika. Dále se využívají imunosupresiva (Cyklosporin, Methotrexat, Cyklofosfamid) a u některých pacientů je nutná antikoagulační léčba – “ředění krve” (Warfarin, heparin).

Pokud konvenční léčba selhává a nemocní mají vysokou aktivitu nemoci, je možnost biologické léčby. Jde o tzv. monoklonální protilátky (Benlysta – belimumab).

Biologická léčba se podává pouze na specializovaných pracovištích a je třeba splňovat přísná kritéria.

Sklerodermie

Sklerodermie patří do skupiny systémových autoimunitních onemocnění. Postihuje zejména kůži a některé vnitřní orgány. Projevuje se projevuje “zhuštěním” vaziva v tkáních a “tuhnutím” kůže, stěn cév a výstelky orgánů. Častěji onemocní ženy ve středním věku (mezi 35 a 55 roky).

Jedná se o onemocnění vzácné. V populaci se vyskytuje ve 3 – 10 případech na 100 tisíc obyvatel. Ročně přibude 2 – 10 nových případů na milión obyvatel.

Součástí léčby jsou režimová opatření a medikamentózní léčba. Režimová opatření znamenají omezení pobytu v prašném prostředí, zákaz kouření, zákaz práce s rozpouštědly a dalšími dráždivými látkami.

Medikamentózní léčba zahrnuje především užívání Prednisonu, infúze cyklofosfamidu, léky na zmírnění refluxu a překyselení žaludku, dále lokálně užívané masti s antibiotiky, vitamínem E a pantotenátem nebo ochranné krémy.

O sklerodermii mnoho informací v českém jazyce není. Zdrojem informací byl článek na stránkách Solen

Revmatologická poradna. Revma není pouze nemoc starých lidí. Jak poznáte, že jí trpíte?

Revma je vážné autoimunitní onemocnění, které napadá hlavně klouby a není tak jednoduché ho diagnostikovat. Příznaky revmatoidní artritidy mohou totiž ukazovat i na jiné nemoci.

Revmatickou artritidu, lidově také revma, mnoho lidí považuje za onemocnění kloubů, ve skutečnosti je to však závažné onemocnění imunitního systému, které napadá nejen klouby, ale i další části těla, jako jsou plíce, srdce nebo oči.

Porušený imunitní systém poškozuje tkáně vlastního těla a vyvolává v nich chronický zánět. RA je onemocnění dlouhodobé, bolestivé a postupně invalidizující, které pacientovi brání vykonávat běžné činnosti.

Odhalit revmatickou artritidu může být obtížné, příznaky mohou napodobovat jiné nemoci, nebo mohou náhle vypuknout a zase vymizet. Dokonce ani laboratorní testy nejsou dokonalé a rentgen ukáže poškození až v pozdějším stadiu nemoci.

Které příznaky mohou pomoci odhalit revma?

Zranění, která se špatně hojíVyvrtnutý kotník, který se dlouho hojí, může být příznakem revma.

AnémieJedním z mimokloubních projevů může být chudokrevnost neboli anémie, která postihuje kolem dvaceti procent všech pacientů s tímto onemocněním. Příznaky anémie jsou především únava, malátnost a bledost pokožky, ale spolehlivě ji odhalí až rozbor krve.

Necitlivost nebo brnění v rukouMezi časté příznaky patří také syndrom karpálního tunelu, který se vyznačuje brněním a mravenčením v zápěstí a rukou. To se zhoršuje v noci.

Oční problémyLidé postižení revma mají také zvýšené riziko Sjögrenova syndromu, autoimunitního onemocnění, které se projevuje výrazně sníženou produkcí slin a také poškozením slzných žláz a suchostí očí.

Pár bolestivých kloubůJedním z převládajících příznaku revma je bolest kloubů. Lidé si často tuto bolest spojují s přetažením nebo osteoartrózou (typ artritidy ve starším věku). Bolest kloubů způsobená revma však není pomíjivá, obvykle trvá déle než týden a často je symetrická, což znamená, že bolí zároveň obě ruce, nohy, kolena nebo kotníky.

Ranní ztuhlostTypickým příznakem revma je ranní ztuhlost postiženého kloubu. Tento příznak může poukazovat i na osteoartrózu, ale odlišit tyto dvě nemoci od sebe nám pomůže délka bolesti. Zatuhlost způsobená osteoartrózou obvykle poleví asi za půl hodiny, ale ztuhlost díky revma může trvat mnohem déle, někdy i velkou část dne.

Kožní příznakyRevma se často projevuje i na pokožce v podobě revmatoidních uzlů. Vypadají jako podkožní bulky o velikosti několika milimetrů až centimetrů a obvykle se nacházejí v blízkosti postižených kloubů. Tyto uzly jsou obvyklejší pro pacienty s pokročilejším stádiem revma.

Radioporadna – Doc. MUDr. Petr Bradna, CSc. vedoucí subkatedry revmatologie – revmatologická poradna. Zajímavá osobnost je hostem radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové každý všední den po 11. hodině.

Na diagnózu dětí s revmatem je jen 12 lékařů – Novinky.cz

Jedno ze specializovaných center dětské revmatologie se nachází ve Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Foto: Stáňa Seďová, Právo

Revma není nemoc stáří. Třetina malých pacientů onemocní v předškolním věku. K hlavním příznakům patří bolesti a otoky kloubů. Revmatismus často provázejí kožní vyrážky, zažívací problémy, změny na mozku, poškození oka a srdeční obtíže, které mohou už u dětí vést k infarktu.

To všechno je v sázce v momentě, kdy dospělí nevěří, že jejich ratolest může trpět nemocí, kterou mají spojenou s babičkami a dědečky.

Dlouho jsem zpívala, kvůli artritidě jsem toho musela nechat

Přesně to potkalo i šestnáctiletou Barboru, jejímž stížnostem na bolesti nikdo moc nevěřil.

„V prvním ročníku střední školy jsem trpěla při každém dřepu. Když mi pak na ortopedii diagnostikovali revmatoidní onemocnění, musela jsem se vzdát sportu úplně,“ vzpomíná se smutkem nyní 22letá slečna.

To nebylo jediné, co jí diagnóza vzala. Kromě kolen nemoc brzy postihla také její hlasivky.

„Dlouho jsem aktivně zpívala v lidové škole umění. Kvůli artritidě jsem toho musela nechat. Po dvou písničkách už mě začíná bolet v krku,“ popisuje Barbora. Nemoc se postupně začala zhoršovat. Kvůli ztuhlým a oteklým kloubům nemohla chodit, nedokázala se obléct, bez pomoci si dojít na záchod.

Dívku trpící extrémní formou lupénky vrátila do života nová léčbaStyl

„Z nejhoršího mi pomohly kortikoidy, zažádala jsem si i o biologickou léčbu a po jejím nasazení si připadala, jako bych ani nebyla nemocná.

Období s minimálními projevy nemoci však netrvalo dlouho, objevila se mi alergická reakce na biologickou léčbu,“ svěřila se pacientka. Po šesti letech s nemocí je pro ni náročná i krátká vycházka. Nic však nevzdává.

Vystudovala vysokou školu a šíří svou zkušenost po internetu, aby rodiče naslouchali, když si děti začnou stěžovat jako starci.

„Lidé se často diví, že někdo tak mladý může mít revma. Mají to automaticky spojené s vyšším věkem. Proto se snažím bořit zažité mýty a upozorňovat na fakt, že revmatoidní artritida se týká i mladších lidí a dětí,“ dodala Barbora.

Kolik dětí přesně tato nemoc trápí, známo není. „Přesný počet dětí s chronickou artritidou u nás bohužel neznáme, neexistuje povinnost hlášení tohoto onemocnění, a tím pádem nemáme žádný registr. Odhadovaná prevalence je jeden pacient z 1000 dětí do 18 let,“ sdělila Právu Pavla Doležalová, profesorka pediatrie z Centra dětské revmatologie a autoinfl amatorních onemocnění VFN v Praze.

Tomáš (38) onemocněl ještě před nástupem do školy. I v jeho případě nepřišla řádná léčba včas, aby mu nemoc nezpůsobila nevratné následky.

„Artritidu mám od šesti let. V šestnácti mi otekly ruce tak, že se mi nevratně zdeformovaly klouby. Nemůžu dlouho stát, sedět ani dělat těžké práce. Hodně mi pomáhá sport, jezdím na kolečkových bruslích a chodím plavat,“ popisuje Tomáš.

Přešel celou Českou republiku, aby pomohl vybrat na nemocné dítěDomácí

Budete mít zájem:  Fish and chips: „nejlepší“ recept má kdekdo

Přestože jde o nevyléčitelné onemocnění, včas zahájená léčba dokáže zmírnit jeho projevy, a oddálit tak případnou invaliditu.

Pro pacienty ve střední a těžké závažnosti je od února 2019 k dispozici pojišťovnou hrazená biologická léčba. „Když jsem začal užívat biologickou léčbu, připadal jsem si jako v jiném světě.

Bolest skoro zmizela, cítil jsem se, jako by mi téměř nic nebylo,“ hodnotí léčbu Tomáš.

Ani nemocní dospělí si v Česku nemohou zrovna pískat. Revmatoidní artritida nejčastěji propuká mezi 30. a 50. rokem života. Trpí jí 85 tisíc lidí, ke kterým se každý rok přidá dalších 3500 pacientů. Revmatologové zcela chybí v pěti okresech, v dalších dvanácti je pouze jeden lékař.

Pacientská organizace Revma Liga v reakci na nedosažitelnou lékařskou pomoc nyní připravuje tzv. revma mapu, ze které bude jasně patrné, kde kvalitní péče o pacienty chybí.

Hlavní zprávy

Onemocnění kloubů

Svaly, klouby a kosti tvoří systém, který se po celý život regeneruje a opravuje svá poškozená místa. Zjistilo se, že v ideálním případě se kostra dospělého člověka každých sedm až deset let postupně kompletně odbourá a postaví z nových minerálů.

Tak to ale funguje jen v tom případě, že má tělo správných poměr potřebných minerálů, vitaminů a dalších živin. Bez správné výživy začnou tyto tkáně postupně degenerovat.

Většinu prospěšných živin získáváme ze stravy, která zahrnuje vyvážené množství obilnin, ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, masa, tuků a přiměřeného množství sacharidů. Většinou si ale dopomáháme potravinovými doplňky.

Kloubní onemocnění v současné době patří mezi nejrozšířenější choroby naší civilizace. Na bolesti kloubů si stěžuje každý druhý senior a výjimkou nejsou ani mladší lidé. Spousta z nás má také osobní zkušenosti s nějakou tou kloubní nemocí, nejčastěji s artrózou nebo artritidou. Aby klouby správně fungovaly a nebolely, potřebují jistou péči.

Základem péče o klouby je především zdravá výživa a pravidelný a přiměřený pohyb. Se změnou životního stylu bychom měli začít co nejdříve. Dojde-li už k celkovému těžkému poškození nejdůležitějších kloubů v těle, kterými jsou kyčle a kolena, často zbývá jako jediná řešení – náhrada poškozeného kloubu kloubem umělým.

Každý rok u nás přibývá více než deset tisíc nových pacientů, pro které je umělá kloubní náhrada poslední možností.

I když jsou bolesti kloubů nejčastější v pokročilejším věku, nevyhýbají se ani mladým lidem. V nižším věku ohrožují zejména příležitostné sportovce. Jejich klouby navyklé sedavému způsobu života, se totiž těžce vyrovnávají s nárazovým zatížením.

Rozbolely vás z nějakého důvodu klouby? Na občasné bolesti pomáhají různé masti, gely nebo spreje.Oblíbené jsou i náplasti s obsahem léčivé látky. Působí dlouhodobě a léčivá látka se uvolňuje postupně. Dostává se do podkoží i k cévám a léčebný efekt někdy trvá až 24 hodin. Pokud je příčina přímo v bolavém místě, pak tyto přípravky většinou pomohou.

Pokud ale trpíte bolestmi kloubů delší dobu, nepokoušejte se vyléčit je vlastními silami. Rozhodně se obraťte na svého praktického lékaře.

Existuje řada speciálních vyšetření, jež odhalí původ bolestí, a teprve potom je možné bolesti kloubů léčit cíleně. Rozhodně neužívejte dlouhodobě léky tišící bolest. Co pomohlo jinému, může ublížit vám.

Navíc, v případě že by se jednalo např. o revmatoidní artritidu, platí pravidlo, že čím dříve se začne s léčbou, tím lepší je výsledek.

Není revma jako revma

Většina z nás si při vyslovení slova revma představí babičku, která má problémy ráno vstát z postele. Pod souhrnným názvem revma se však skrývají různá onemocnění, která postihují pohybový aparát. V zásadě se revmatická onemocnění rozdělují do tří velkých skupin.

Do zánětlivých revmatických onemocnění patří kromě revmatoidní artritidy třeba i revmatická horečka, která může vést až k zánětu srdečního svalu, a Bechtěrevova nemoc. Ta postihuje hlavně mladé muže ve věku od patnácti do třiceti let.

Zánět se projevuje hlavně v kloubech páteře, ale i v ramenou nebo kyčlích. Chorobu často provázejí záněty v očích. Velmi důležitá je rehabilitace. Nejčastěji lidi ale trápí takzvané degenerativní revma, zejména artróza, u které dochází k opotřebení kloubů.

Poslední třetinu tvoří revmatismus měkkých tkání těla. Nejedná se tedy o postižení kloubů, ale jiných částí pohybového aparátu, jako jsou svaly nebo šlachy.

Artróza

Artróza je jen jedno z celkového počtu zhruba pěti set revmatických onemocnění. Jde o onemocnění, které poškozují pohybový aparát, ať už páteř, šlachy, klouby, svaly nebo chrupavky.

Touto nemocí trpí každý osmý člověk. Podle statistik trpí v Česku artrózou pětina obyvatelstva, ve věkové kategorii nad sedmdesát let až devadesát procent.

V ordinacích ortopedů ale není žádnou výjimkou ani čtyřicetiletý pacient.

Nemoc je důsledkem poruchy látkové přeměny v kostní chrupavce a souvisí s dlouhodobým zatěžováním kloubů. Chrupavka, pokrývající kosti kloubem spojené, která má tlumit nárazy, přestává být hladká a opotřebovává se, vinou toho se při pohybu kloubu kosti o sebe třou a odírají.

Chrupavkové buňky vytvářejí nekvalitní mezibuněčnou hmotu, která neumožňuje kloubu správně pracovat. Chrupavka ztrácí pevnost a pružnost, praská a zmenšuje se i její tloušťka. Zdravý kloub má chrupavku pevnou, hladkou a lesklou.

Při artróze vzniká na okrajích kloubů nová kostní tkáň, takzvané nárůstky. Ty mohou omezovat pohyb, dráždí kloubní pouzdro a vedou k bolesti a otokům kloubů. Nemoc trápí hlavně lidi s nadváhou, těžce pracující a sportovce.

S nemocí se zřejmě budou potýkat pacienti s vrozenou vadou kyčelního kloubu, lidé po některých chirurgických operacích nebo ti, kteří mají k nemoci genetické vlohy.

Většinou se artróza rozvíjí na takzvaných nosných kloubech, tedy kyčlích a kolenou. Častá je i artróza ramenních kloubů či prstů ruky. V počátečních stadiích nemoci se občasně otoky nebo bolesti kloubů objevují hlavně po nezvyklé zátěži nebo přetížení.

Časem se ale bolesti stupňují, běžné je zhoršení při změnách počasí. Ráno chvíli trvá, než se ztuhlé klouby rozhýbou. Kloub je postupně méně pohyblivý, otéká a vytváří se v něm voda. V konečných stadiích pociťuje člověk bolesti i v klidu a v noci. Stupeň artrózy lze určit z rentgenového snímku.

První stupeň je počínající, čtvrtý už těžká artróza.

Omezit sport a nenamáhat se. To je podle mnohých jediná cesta, jak se chránit před nemocí. Přílišné zatěžování kloubů je bezpochyby  nejčastější příčinou choroby. K rozvoji artrózy ale do značné míry přispívá paradoxně i nedostatek pohybu. Lidem, kteří se málo hýbou, totiž klouby ochabují. Fyzický výkon je pro ně pak velkou zátěží a rychleji  se opotřebují.

 Farmakologická léčba spočívá v podávání léků proti bolesti a s protizánětlivým účinkem (analgetika, antiflogistika). V dnešní době s podávají i symptomaticky působící léky, takzvaná sysadoa. Většinou se jedná o látky, které jsou běžně přítomny v buňkách chrupavky nebo v mezibuněčné hmotě.

Působí preventivně a zpomalují rozvoj degenerativně artrotických změn a tím zlepšují funkci kloubu. Navíc podobně jako analgetika a antiflogistika tlumí bolest a zánět, ale bez jakýchkoli nežádoucích účinků.

Jejich účinek se dostavuje za dva až šest týdnů, přetrvává ještě tři měsíce po skončení léčby. Při léčbě artrózy pomáhají i koupele, Priessnitzovy obklady, bahenní zábaly, masáže nebo bylinkové masti – například kostivalová mast.

  Na postižený kloub přiložte chladný, vyždímaný obklad, ten překryjte mikrotenovou fólií, obalte suchým ručníkem a nechte asi půl hodiny až hodinu působit.

Revmatoidní artritida

Příčin, které vyvolávají revmatická onemocnění, je celá řada. Mohou je vyvolat například poruchy vlastního imunitního systému, příčinou mnohdy bývají i metabolická onemocnění nebo dědičné vady. V některých případech vznikne revmatismus jako následek infekčního onemocnění.

Nejde o nemoc starších lidí, i když tomu slovo revma v názvu svádí. Naopak, revmatoidní artritida se obvykle objeví mezi 25. a 45. rokem. Postihuje více ženy. Ty jsou oproti mužům „v přesile‘ tři ku jedné.

Choroba si ale nevybírá a postihuje i pětileté děti. Revmatoidní artritida se zatím nedá vyléčit a až polovina pacientů končí po pěti letech v invaliditě.

Bohužel postižení se dožívají průměrně o sedm let méně než průměrná populace.

Revmatoidní artritida je zánětlivé onemocnění kloubů. Mnoho lidí si ji plete s podobně znějící artrózou. Rozdíl mezi nimi je ale zásadní. U artrózy nejde o zánět, ale o degeneraci kostní chrupavky v důsledku nadměrného přetěžování a opotřebení kloubů.

Revmatoidní artritida je zase následkem vážné poruchy imunitního systému. Ten se najednou začne chovat jinak, než by měl. Místo toho, aby pomáhal a chránil, dělá přesný opak.

Obranné síly, které mají za úkol bojovat s vnějším nepřítelem v podobě virů nebo bakterií, nepochopitelně začnou napadat vlastní organismus. 

Revmatoidní artritida je zánětlivé onemocnění, které postihuje synoviální blánu vystýlající kloubní pouzdro. Synoviální blána produkuje vazkou tekutinu, která by se dala přirovnat k mazacímu oleji.

Jejím úkolem je zvlhčovat třecí plochy kloubu tak, aby kloubní hlavice klouzala v kloubní jamce. Jestliže na synoviální bláně probíhá revmatický zánět, objevují se velké bolesti při pohybu kloubu.

Kloubní pouzdro je dobře prokrvené a bohatě protkané nervovými vlákny, proto také reaguje velmi bolestivě na jakékoli poškození.

Revmatické onemocnění probíhá jako zánětlivý proces ve svalech, šlachách, nejčastěji však v kloubech. Podle typu poškození orgánů se projevuje jako intenzivní bolest a ztuhlost svalů nebo kloubů. Pacienti si většinou stěžují na největší potíže ráno, po probuzení. Během dne, kdy se klouby pomalu rozhýbou, bolesti ustupují.

Postupem času se však bolesti ozývají i po menší námaze a nakonec v klidu. Revmatoidní artritida  způsobuje nemocnému zpočátku jen minimální potíže, které ho příliš neobtěžují. Proto často ani nevyhledá lékaře. Radikálně změnit postoj ho donutí až  zvětšující se bolesti a postupná ztráta hybnosti. Při revmatické artritidě bývá začátek obtíží opravdu plíživý.

Nejdříve začne pobolívat jeden kloub, v některých případech je postiženo hned několik kloubů najednou. Projevům poškození kloubů ve většině případů předcházejí celkové příznaky revmatického onemocnění. Objevuje se zvýšená teplota, únava a někdy i hubnutí. Nemoc se projeví otokem v oblasti kloubů a zvýšenou teplotou okolní kůže.

Zánětem poničený kloub se tělo ze všech sil snaží opravit a používá k tomu vazivovou tkáň – jizvu. Následkem toho se ale kloub stává méně pohyblivým, a někdy dokonce až nehybným.

Budete mít zájem:  Ptačí chřipka a její rizika: Hrozí přenos na člověka?

Pozor na stres

Proč se obranné buňky obracejí proti vlastním orgánům, není úplně jasné. Předpokládá se ale, že spouštěčem může být přechozená chřipka, angína, úraz nebo dlouho trvající stres.

Tedy věci, které imunitu neúměrně vyčerpávají a zatěžují. Právě to může těžce zkoušený imunitní systém osudově splést a onemocníte. Zákeřné na nemoci je, že nepostihuje jen klouby, ale může napadnout i další orgány.

Tím se choroba jen zhoršuje.

Nezbytné cvičení

Pro pacienta trpícího bolestmi kloubů způsobenými revmatickým zánětem je velmi důležitá prevence zatuhnutí postižených kloubů. Proto je nutné zařadit do denního režimu pravidelné cvičení doporučené fyzioterapeutem. Kromě cvičení jsou vhodné i pravidelné procházky.

V neposlední řadě lze doporučit dietní režim jako prevenci obezity. Zvláště v případech, kdy revmatická zánět postihl kolenní klouby, způsobuje každé kilo nadváhy zbytečnou zátěž.

Pokud bude nemocný důsledně brát léky a pravidelně docházet na rehabilitaci, nemoc je možné udržet v přijatelných mezích a výrazně zpomalit její vývoj.

Správná strava

Pro zdravé klouby je velmi důležitá i správná strava. Chrání je hlavně tučné ryby, jako jsou losos, sleď nebo makrela. Dopřejte si ořechy, slunečnicová semínka a dbejte na příjem vitaminů C a E a zinku.

Máte-li nadváhu, pokuste se zhubnout. Vědci zjistili, že pokles hmotnosti o pouhý jeden kilogram snižuje tlak na kyčelní kloub při chůzi až o tři kilogramy.

Již pět kilo nadváhy znamená pro kolena při chůzi do schodů víc než dvacet kilo navíc, a to při každém kroku.

  • Vápník je nejdůležitější minerál pro silné kosti a klouby. Získáte jej nejen z mléčných výrobků, ale také z luštěnin, ovoce a zeleniny.
  • Vitamin D je nutný pro vstřebání vápníku, tento vitamin si tělo dokáže vytvořit při několikaminutovém pohybu na slunci.
  • Hořčík podporuje ukládání vápníku v kostech a ovlivňuje činnost svalů. Zdrojem jsou para ořechy, slunečnicová semínka nebo banány.
  • Důležitou roli při udržování dobrého stavu kostí a kloubů hraje také fosfor, vitamin K, vitamin D a draslík. Ze stopových prvků pak zinek, bor, mangan a měď.

 Dopřejte si gumové medvídky. Tato cukrovinka obsahuje potravinářskou želatinu, která podporuje tvorbu kolagenu.

Ale přestože se některé aminokyseliny obsažené v želatině starají o dobrý stav kloubů, kůže a vazivových tkání, je lepší želatinové bonbony vnímat jako sladkost a s jejich konzumací to nepřehánět.

Na trhu je celá řada potravinových doplňků, které koncentráty těchto látek obsahují v účinnějším množství.

Nezapomeňte na pohyb

I když jsou bolesti kloubů častější v pokročilém věku, nevyhýbají se ani mladým lidem. V nižším věku ohrožují zejména příležitostné sportovce. Jejich klouby, navyklé sedavému způsobu života, se těžce vypořádávají s nárazovou zátěží. Jejich klouby při tom trpí a v budoucnu se může ohlásit právě artróza.

Rychlá chůze, turistika nebo plavání, to jsou sporty, které kloubům neublíží, naopak je posilují. Ale vybrat si můžete i jakýkoliv jiný sport. Důležitá je podle ortopedů jen pravidelnost, dostatečná rozcvička a vyhýbání se mohutnému přetěžování kloubů. Vyhněte se sportovním aktivitám na vrcholové úrovni, ty klouby jednostranně přetěžují.

Ne moc vhodné jsou sporty jako tenis, aerobik, squash, lyžování, fotbal nebo běh na tvrdém povrchu, například na asfaltu. Pokud se ale těmto sportům věnujete dvakrát či třikrát týdně na rekreační úrovni, nemusíte mít obavy. Klouby si navíc můžete při sportu chránit různými pomůckami. Vhodná je odpružená obuv nebo různé chrániče.

Vyzkoušet můžete ortézy, které slouží jako zpevnění pohybového aparátu.

Při práci opatrně

Doma a na zahradě pokud možno nikdy nepracujte na kolenou. Pokud jsou již vaše klouby poškozené, měli byste se vyvarovat hlubokého podřepu, především když chcete zvedat něco těžkého. Stačí jenom lehce podřepnout, ohnout nohy v kyčelních kloubech a záda se snažte držet zpříma.

Do kanceláře si opatřete dobrou židli a dávejte si pozor, jak sedíte. Často vstávejte, protahujte se a dělejte jednoduché cviky. I špatně umístěný počítač a nevhodné sezení vytváří tlak na klouby. Při práci si dělejte časté přestávky a vyvarujte se opakovaných pohybů.

Pokud v zaměstnání převážně stojíte, pořiďte si ortopedickou obuv, která kloubům odlehčí. Noste zdravou obuv. Boty by měly být pohodlné a měly by mít nízký podpatek.

Čím jsou podpatky vyšší, tím více se musí kolena ohýbat, aby udržela rovnováhu. To zatěžuje páteř a kolenní a kyčelní klouby. Pružná obuv pomáhá tlumit nárazy při chůzi po tvrdém podkladu.

Doma dbejte na to, abyste si příliš často a dlouho nenamáčeli ruce ve studené vodě. Vyvarujte se prochlazení kloubů.

Doléčte každé zranění. Je to důležité proto, že mnoho zranění porušuje stabilitu kloubu a ten je pak náchylnější k dalším zraněním. Když chcete po zranění začít se sportem, zpevněte zpočátku kloub elastickým obvazem.

Revma je nic neříkající termín pro jakoukoli bolest kloubů

„Kdybyste byla moje pacientka, tak bych vám nemohl slíbit vyléčení. Vyléčení totiž zatím neumíme,“ říká profesor KAREL PAVELKA, „ale realistické je dnes navození stavu, kdy choroba jen doutná a umožní téměř normální život.“

Už třicet let se věnuje revmatologii, oboru, který za tu dobu prošel ohromným vývojem. „Když jsme se po půl roce léčby dostali z deseti na pět oteklých kloubů, tak jsme to považovali za úspěch,“ vzpomíná dlouholetý ředitel Revmatologického ústavu v Praze na tehdejší nedokonalé a poměrně jedovaté léky.

Zásadní zlom přinesly až biologické léky, které jsou ale velmi drahé. Nyní nastupuje poslední generace, tzv. biosimilars, které by měly být až o třetinu levnější. Budou tedy snad dostupné pro více pacientů, kteří je nutně potřebují k tomu, aby mohli normálně žít.

Revma totiž není „jen“ obyčejná bolest kloubů…

Moje babička měla zkroucené, zdeformované prsty a vzdychala: „To moje reuma“. Co jí vlastně bylo a co takové „reuma“ obnáší?

Revma je nic moc neříkající termín, který se u laické veřejnosti používá pro jakoukoli bolest kloubů. Pochází z řeckého rheumos, tekutý, což mělo asi symbolizovat, že dochází k otoku kloubů. Ale je to poměrně velká řada onemocnění, která mají rozdílný původ, průběh i léčbu. Je tedy vždy důležité říci, o jaký typ revmatu se jedná.

Úplně nejzásadnější rozhodnutí je, zda jde o systémové, zánětlivé revmatické onemocnění, artritidu, které vzniká na základě poruch imunity. Těchto onemocnění je daleko méně, 1–2 %, ale jsou vždycky velmi závažná.

Na druhé straně jsou degenerativní onemocnění, jako artróza, které postihují kyčle, kolena, ale také drobné klouby rukou. Ta jsou medicínsky méně závažná, ale daleko častější. Nad 50, 60 let je má až polovina populace.

Vždy jde tedy o to, jestli má vaše babička nebo kdokoli potíže v důsledku artrózy nebo zánětlivých onemocnění.

Nakolik mám větší riziko, že revma budu mít taky, jak moc je dědičné?

V případě revmatoidní artritidy, která je závažnější, dodnes nevíme, co toto zánětlivé onemocnění vyvolává. Na jedné straně je tam určitá genetická predispozice. Přestože ale umíme zmapovat celý genom, tak jeden gen, který by za to byl zodpovědný, z toho nevypadl.

Na druhé straně jsou zevní vlivy, které nemoc u vnímavého jedince mohou vyvolávat. Zajímavé je, že dodneška se u žádného ze zevních faktorů neprokázalo, že by artritidu vyvolával. Mluvilo se o nejrůznějších typech infekcí, ale zatím jediným naprosto jasným faktorem je kouření.

A další vlivy na průběh onemocnění? Někdo se obává třeba vlivu chladu, určitých druhů sportů, nebo třeba práce na počítači…

To už se bavíme o zátěži na klouby, dostáváme se spíše do oblasti artrózy, degenerativních onemocnění. Chrupavka stárne a přestává stačit nárokům, které jsou na ni kladeny. Roli hrají určité biomechanické faktory.

Větší riziko mají například obézní jedinci, lidé, kteří utrpěli nějaké zranění, třeba menisku, lidé s vrozenou dysplazií kyčlí… Otázka je, do jaké míry je rizikovým faktorem přetěžování, například u sportovců. Do dneška není úplně jednoznačné, jestli maratonci mají častěji artrózu, a také to není jasné u profesionálních vlivů.

Třeba v Anglii se ví, že tzv. modré límečky (pozn. fyzicky pracující) mají častěji artrózu než třeba úředníci, ale není to považováno za jediný vyvolávající faktor.

Čtěte dále: Kdy je sport ještě zdravý?

Čili se dá asi těžko říci, jestli existuje nějaká prevence, krom obecně zdravého životního stylu a nekouření?

Co se týče prevence artrózy, tak v podstatě není. Samozřejmě je to zdravý životní styl, kam patří například udržování váhy a přiměřeného pohybu. Málo je špatně a moc je taky špatně. Víme, že některé aktivity chrání před vznikem artrózy, plavání, jízda na kole, na rotopedu.

Víme, že určité aktivity mohou artrózu potencovat, některé sporty, fotbal, doskokové sporty, těžká atletika, jednostranně přetěžované sporty, zvlášť v situacích, kdy lidé utrpí drobná poranění, poruchy menisku, vazů atp., která nejsou doléčena.

To jsou vlivy, které sice hrají roli, ale znám lidi, kteří jsou štíhlí, celý život se chovají naprosto vzorně – a stejně tu artrózu dostanou.

Co může člověka varovat, jaké jsou první příznaky?

Hlavně u zánětlivých onemocnění je důležité, aby pacient dorazil k lékaři včas. I týdny ve zpoždění diagnózy ovlivní výsledky léčby. Varovných příznaků je celá řada:

  • bolesti a otoky kloubů
  • dlouhá ranní ztuhlost (např. jestliže máte déle než 30 minut ztuhlé klouby tak, že je problém ukrojit chleba nebo zamknout)
  • celkové příznaky onemocnění – únavnost, nechuť k jídlu, ubývání na váze
  • spojení kloubních příznaků s nějakými jinými, třeba kožními, které ale člověk mnohdy nedává do souvislosti
Budete mít zájem:  Zúžená předkožka: Nejprve konzervativní léčba

Druhým modelovým onemocněním vedle artritidy je Bechtěrevova nemoc, také zánětlivé onemocnění, u mladých mužů, v maximálním výskytu mezi 20. a 30. rokem. Výzkum u pacientské organizace ukázal, že doba od prvních příznaků, tzn. od bolesti v dolních zádech, do diagnostiky je v Česku devět let. Což je neúnosné.

Situace se sice zlepšuje, máme magnetickou rezonanci, která umí včasně detekovat zánět kloubů, ale tady by pro pacienta mělo být varující, pokud je to mladý člověk do 40 let a má klidovou bolest v zádech, která trvá déle než tři měsíce. Zvlášť jestli se bolest projeví v noci, probudí ho.

To je závažnější a úplně něco jiného, než když vám starší sekretářka, která sedí celý den u počítače, říká, že ji bolí záda. Tam by člověk spíš předpokládal plotýnku, nějaké degenerativní změny.

Obecně pokud má člověk jinak nevysvětlené celkové příznaky, teploty, únavnost, kožní vyrážky, neurologické projevy, v podstatě cokoli v jakési kombinaci, ženy mívají barevné změny prstů, v chladu například, oteklé klouby, to všechno by mohlo svědčit pro poruchy imunity a o tom, že by měli rychle přijít.

Naopak co spíše svědčí pro degenerativní onemocnění a co není tak urgentní, je například otázka počínají bolesti u artrózy.

To jsou většinou námahové bolesti, při nějaké činnosti, typicky při chůzi ze schodů. Lidé s artrózou mají někdy tzv.

startovací bolest, to vidíte třeba v divadle, prvních pár kroků po dvou hodinách sezení je velmi nemotorných a bolestivých, ale když se člověk rozejde, je to lepší.

Přečtěte si: Spálila vás kopřiva? Na revma to nemá vliv

Ještě se vrátím k babičce – v čem by se lišil průběh léčby a moje šance oproti ní před třiceti, čtyřiceti lety?

Rozdíl je naprosto zásadní. Já už jsem pamětník, už to léčím právě těch třicet let, například u těch zánětlivých onemocnění jsme měli opravdu léky nedokonalé, poměrně jedovaté. Za prvé fungovaly pomalu, řádově v měsících, za druhé fungovaly částečně.

Zjednodušeně pacient měl deset oteklých kloubů, a když jsme se po půl roce léčby dostali na pět oteklých kloubů, tak jsme to považovali za úspěch. Byli jsme schopní zmírnit příznaky, ale jenom částečně, a mluvíme pouze o příznacích, bolesti, ztuhlosti a tak dále. Někdy nám trošku poklesla sedimentace, laboratoř, ale ne vždycky. Zlepšení přišlo v 90. letech, kdy se objevil metotrexát.

Je to v podstatě cytostatikum, ale my ho používáme v malých dávkách pro jeho protizánětlivý účinek. Má určitou dobrou, ale omezenou účinnost.

Opravdu zásadní zlom přinesly kolem roku 2000 biologické léky. Jsou to vlastně produkty živých buněk, jsou cílené a fungují daleko účinněji.

  • Je založena na využití produktů připravených biologickou cestou a jejich biologického působení v lidském organismu. To je rozdíl oproti klasické léčbě, jejíž prostředky jsou připravovány synteticky, nejčastěji chemickou cestou.
  • Cílená léčba využívá imunitního systému organismu prostřednictvím látek, jež lidské tělo v normálním stavu automaticky samo vytváří. Tyto látky jsou v těle schopné blokovat nežádoucí imunitní procesy, nebo naopak aktivovat sebeobranu organismu. Molekuly biologických léků jsou produkovány živými organismy, jsou velké, mají komplikovanou vnitřní strukturu a jejich výroba je proto velmi technicky náročná, což způsobuje, že náklady na biologickou léčbu jsou relativně vysoké.

 Zdroj: EGIS Praha

Umožnily tak nový koncept léčby, takže my už dneska nechceme pacientovi jen paliativně pomoci, ale naším cílem může být tzv. remise. Remise znamená, že pacient laicky řečeno chorobu vlastně nemá.

Nemá oteklé klouby, nemá bolesti. Samozřejmě optimální by bylo cure, vyléčení; ale vyléčení zatím neumíme. V tom se to trochu podobá většině nádorů, protože neznáme ten vyvolávající faktor x na začátku.

Takže kdybyste byla moje pacientka, tak bych vám nemohl slíbit vyléčení, protože to neumíme, ale realistické je dnes navození remise. To znamená, že ta choroba jako by nebyla přítomna, jen tak doutná v extrémně limitované formě, která umožní téměř normální život. Ale s tím, že remise může trvat rok, dva, pět, může se to kdykoli vrátit.

Po celou dobu remise pacient užívá léčbu, nebo přestane, když se jeho stav zlepší?

To úplně přesně nevíme. Když biologická léčba začínala, mysleli jsme si, že u většiny pacientů bude jenom časově omezená. Ale teď se ukazuje, že u dost velkého procenta pacientů se v době, kdy léčbu vysadíme, choroba jakoby vrátí.

Nicméně se zdá, že pokud je léčba nasazena velmi časně, je šance na to, že až ji třeba po dvou letech vysadíme, tak pacient bude v remisi i bez léčby.

Pokud má člověk chorobu nějakých dvanáct let, už etablovanou, tak šance, že budete moci biologickou léčbu vysadit, je menší.

Teď zkoušíme poloviční režimy, tzn. že když navodíme stav nízké aktivity, nevysazujeme léčbu, ale udržujeme ji třeba v polovičních dávkách nebo delších intervalech.

Lidé nemívají jenom biologický lék, většinou jde o kombinaci s metotrexátem. Drtivá většina lidí, když jim dáte metotrexát, tak zafunguje. U části to nefunguje dostatečně, tam se přidávají biologické léky.

Ale nedostanou je všichni, biologická léčba je drahá a zdravotnická zařízení nemají pro všechny indikované pacienty dostatek peněz. Nově přicházejí biosimilární biologika, biosimilars, která by měla být výrazně levnější?

Předpokládáme, že biosimilars by měly být levnější asi o 25–30 %, takže by se samozřejmě počet pacientů, kterým se to bude dávat, určitě zvětšil. Už teď by mělo být registrováno první biosimilars pro léčbu revmatoidní artritidy.

Jsou biologické přípravky, které jsou vysoce podobné originálním biologickým produktům. Umožňují současně snížení nákladů na léčbu a tím zvýšení její dostupnosti pro pacienty. Cílem biosimilárních léků je dosažení co největší podobnosti v působení na lidský organismus. Proto se používá také pojmenování „biosimilární“.

 Zdroj: EGIS Praha

Nicméně biologika nebudou minimálně zpočátku mít tzv. zaměnitelnost, tzn. že nebudeme moci pacienta, který je roky na zavedeném biologickém léku, převést na biosimilars. Teprve až se nasbírají spousty dat, zaměnitelnost bude možná. Ze začátku budeme biosimilars aplikovat převážně na nové pacienty.

A čím je limitováno, kdo biologickou léčbu nebo nově biosimilars dostane? Je to omezení pouze finanční, nebo by nehledě k ceně byly stejně určeny spíše pro těžší případy?

Ty limity jsou dány především finančně, ale snad kromě Spojených států, kde to dávají každému, mají snad všechny země nějaké guidelines. Ta léčba je drahá, stojí kolem 250, 280 tisíc za jednoho pacienta na rok. Je to hodně, ale ta choroba jako taková je drahá.

Protože jde většinou o mladé lidi, při aktivní chorobě skončí během 10 let polovina z nich v invalidním důchodu.

Takže když si pak spočtete náklady na někoho, kdo je v plném invalidním důchodu, od pětatřiceti do konce života, vyplácíte mu důchod, on neplatí daně, je tam řada dalších nákladů, jezdí do lázní, je hospitalizován, operován… Čili náklady jsou vysoké.

V kontextu toho, když se díváte na těch 250, 280 tisíc, tak to vlastně není tolik, protože když to umožní člověku mít normální život, partnerský vztah, děti… platit daně… tak je to vlastně výhodné.

Čtěte také: Nejdražší pacient VZP stojí 54 milionů korun za rok

V Česku má revmatoidní artritidu 1 % populace, čili 100 000 lidí. V současné době je biologicky léčeno asi 3000 lidí, tedy kolem 3 %.

Z těch 100 000 je část neaktivních, který nepotřebují žádnou léčbu, je jich tedy potřeba léčit asi 80 000, takže dejme tomu proléčenost biologickou léčbou je kolem 5 – 7 %.

V západní Evropě to varíruje, od Anglie, kde je to nejméně, 15 %, až po takových 20, 25 % v severských zemích, v Massachusetts v USA je to až 50 %.

Pro to, aby se to dávalo jen indikovaným pacientům, je řada opatření. Prvním doporučujícím kritériem je selhání metotrexátu, druhým má-li pacient nepříznivé faktory další prognózy (když je to žena, má pozitivní autoprotilátky, revmatoidní faktory, hodnoty CCP, hodně oteklých kloubů, objevují se časně erozivní změny na rentgenu). Třetím kritériem je aktivita.

Ovšem hodnocení aktivity u revmatoidní artritidy je problematické. Je tam plno subjektivních ukazatelů, jak velké má pacient bolesti, jak dlouhou má ztuhlost ap. Bolest vnímá každý jinak, znám tvrďáky, kteří ji nepřiznávají, a zase u některých typů, trošku s depresemi, je to naopak. Pak jsou ukazatele objektivní (oteklé klouby, vývoj deformit atd.) a laboratorní, tzn.

kolik má sedimentaci a CCP, což spolu dost často nekoreluje. Měl jsem pacienty, kteří nikdy v životě neměli zvýšenou sedimentaci a dospěli do strašných deformit. Každý z těch ukazatelů má nějakou svou váhu, to se dává do počítačového algoritmu a z toho vám vyběhne jedno číslo.

My máme určitou prahovou hodnotu, nad kterou je ta choroba považována za vysoce aktivní a je indikovaná pro biologickou léčbu.

Revmatologie vypadá nenápadně, ale léčba dokáže zcela změnit kvalitu života. Měl jsem tu ani ne třicetiletého muže na vozíku, který měl velmi závažnou formu psoriatické artritidy. Po půl roce biologické léčby vylezl na Annapurnu a nemoc mu tam připomínaly jen starosti s léky, které měl sebou a byly vystaveny extrémním teplotám.

Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc. Dlouholetý ředitel Revmatologického ústavu v Praze. Přednosta Subkatedry revmatologie IPVZ, přednosta Kliniky revmatologie 1. LF UK, člen vědecké rady České lékařské komory, člen vědecké rady 1. Lékařské fakulty UK.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector