Ptóza očního víčka – příznaky, příčiny a léčba

Blefarospasmus je odborný lékařský termín užívaný pro mimovolní křečovité stažení svalů, ovládajících pohyby očních víček. Ve své nejzávažnější (a naštěstí velmi vzácné) podobě se projevuje sevřením očních víček, které přetrvává až několik hodin.

Tuto formu blefarospasmu lékaři označují jako benigní esenciální blefarospasmus (BEB). Mírnou formu blefarospasmu, kdy dochází jen k vůlí neovladatelnému mrknutí, označujeme jako tiky v oku.

Mezi onemocnění, u kterých se blefarospasmus často vyskytuje jako jeden z hlavních příznaků patří syndrom suchého oka a Tourettův syndrom. Nicméně ve většině případů vzniká blefarospasmus samovolně bez zjevné příčiny.

Toto onemocnění postihuje stejným dílem muže i ženy, přičemž nejčastěji jsou postiženy osoby středního věku a ženy vyššího věku.

Ve velmi závažných případech může dojít až k funkční slepotě postižené osoby, protože „křeč“ ve svalech udržuje oční víčka zavřená až po dobu několika hodin.

V takových případech někdy postižené osoby přijdou o řidičský průkaz nebo se musí vzdát sportovních aktivit a často i společenského života, protože ataka blefarospasmu může přijít kdykoli a funkční slepota znemožňuje řízení motorových vozidel a provozování sportovních aktivit.

Blefarospasmus nelze vyléčit, ale můžeme zmírnit příznaky paralýzy (obrny) svalů očního víčka. K tomu se využívají zejména injekce botulotoxinu.

Pokud žádná léčba nefunguje, je často nutné přistoupit až k operativnímu odstranění svalů očních víček.  

Příčiny blefarospasmu

Přesnou příčinu blefarospasmu neznáme, ale odborníci se domnívají, že se na jeho vzniku podílí poruchy některých funkcí mozku. Podle jedné teorie může být příčinou blefarospasmu porucha přenosu chemických signálů mezi nervovými buňkami v části mozku, která je odpovědná za řízení pohybů (bazální ganglia).

• V některých případech se blefarospasmus vyskytuje u rodinných příslušníků, což naznačuje, že se na jeho vzniku může podílet i genetika (dědičnost).
• Velmi často se spolu s blefarospasmem nebo těsně před ním u pacientů objeví syndrom suchého oka, nicméně nevíme, zda je toto zjištění statisticky významné, takže z něj nelze dělat nějaké závěry.
• Někdy se blefarospasmus objevuje při nadměrném stresu.

Příznaky blefarospasmu

Mezi příznaky blefarospasmu patří neovladatelné mrkání, chvění až křečovité sevření očních víček na jednom nebo obou očích. Někdy má pacient potíže zavřené oči otevřít nebo udržet oční víčka otevřená. Postupem času se příznaky blefarospasmu mají tendenci zhoršovat a vyskytují se stále častěji.

Mezi známky progrese blefarospasmu, mimo jiné, patří:

• blefarospasmus vzniká v reakci na konkrétní spouštěče (například v reakci na únavu nebo při oslnění jasným světlem)
• záchvaty blefarospasmu se objevují stále častěji, a to bez ohledu na spouštěče
• po blefarospasmu pacient není schopen otevřít oční víčka, a to až na několik hodin a někdy je křeč ve víčkách tak silná, že dochází až ke stažení obočí dolů směrem k oku.

Klasifikace blefarospasmu

Blefarospasmus lze podle závažnosti rozdělitdo tří skupin:

• tiky a mimovolní mrkání: jedná se o nejmírnější formu blefarospasmu, která se projevuje jen mimovolním mrkáním a občasnými tiky v oku. Někdy mohou být kontrakce svalů očních víček tak malé, že je pacient cítí, ale navenek se nijak neprojeví. Tiky jsou velice časté a nelze je odstranit s pomocí žádné léčby. I když se z technického hlediska jedná o blefarospasmus (tiky jsou způsobeny nedobrovolnými, vůlí neovladatelnými kontrakcemi svalů očních víček), většina lékařů je označuje jen jako tiky a nikoli jako blefarospasmus
• blefarospasmus: za blefarospasmus lékaři považují chronické, nedobrovolné tiky či stahování svalů očních víček.
• Meigeův syndrom: tímto termínem označujeme mimovolné opakované pohyby úst, jazyka a očních víček. Postižená osoba například může nekontrolovatelně otevírat a zavírat ústa, kousat se do rtů nebo vyplazovat jazyk. Meigeův syndrom se někdy též označuje jako oromandibulární dystonie.

Diagnostika blefarospasmu

1. Pro stanovení diagnózy blefarospasmu neexistuje žádné konkrétní vyšetření a diagnóza je stanovena na základě odběru anamnézy a fyzikálního vyšetření poté, co lékař vyloučí jiné možné příčiny.

2. Blefarospasmus je často diagnostikován pozdě nebo vůbec, protože má podobné příznaky jako řada jiných neurologických onemocnění, včetně ptózy (poklesu očních víček), která je častým příznakem mnoha neurologických onemocnění.

3. Někdy blefarospasmus vzniká jako nežádoucí účinek některých léčiv, zejména antipsychotik (léky proti psychotickým poruchám, jako je například schizofrenie) a léků používaných k léčbě Parkinsonovy choroby (antiparkinsonika, jako je například levodopa nebo karbidopa).

Léčba blefarospasmu

Mezi hlavní způsoby léčby blefarospasmu patří:

• techniky na zmírnění stresu: pokud je blefarospasmus způsoben nadměrným fyzickým nebo duševních vypětím, je možné na zmírnění jeho projevů vyzkoušet různé techniky na zvládání stresu.
• injekce botulotoxinu A (Botox®/Dysport®): botulotoxin A je jed (toxin), který tvoří baktérie Clostridium botulinum. Při injekční aplikaci malého množství tohoto toxinu dochází k zablokování nervových vzruchů mezi svaly a nervy, což vede k paralýze (obrně) svalů. Paralyzované svaly se pak nemohou stahovat a nemůže tak dojít ke vzniku blefarospasmu. Nejčastěji se aplikuje několik injekcí botulotoxinu, a to jak nad oko, tak pod oko. Účinky botulotoxinu se začnou projevovat zhruba za jeden až čtyři dny a naplno se projeví zhruba za týden. Botulotoxinové injekce v léčbě blefarospasmu pomohou až 90% pacientů a jejich účinek přetrvává zhruba 4 měsíce. Mezi časté nežádoucí účinky botulotoxinu při léčbě blefarospasmu patří, mimo jiné, syndrom suchého oka, pokles očních víček (ptóza) a dvojité nebo rozmazané vidění. Naštěstí jsou tyto nežádoucí účinky většinou dočasné. Příčinou syndromu suchého oka je vyschnutí ochranného slzného filmu na povrchu rohovky, kvůli omezené pohyblivosti očních víček. Proto se pacientům po aplikaci botulotoxinu často preventivně doporučuje kapat si do oka speciální kapky na obnovu slzného filmu, které pacientům přináší úlevu od syndromu suchého oka.
• léky: někdy se v léčbě blefarospasmu s úspěchem využívají některé léky užívané v psychiatrii, jako je lithium (stabilizátor nálady) nebo diazepam (benzodiazepin), nicméně tyto léky by neměly být užívány dlouhodobě a zejména s benzodiazepiny je nutné zacházet velmi opatrně a nikdy je neužívat dlouhodobě, protože hrozí závislost. Pokud botulotoxin nepomáhá, může pacientovi lékař předepsat léky ze skupiny spasmolytik (léky na uvolnění svalových křečí).
• operace: myektomie je operace, při které se odstraní část (nebo všechny) svaly očních víček a obočí, které způsobují blefarospasmus. Tato operace je indikována jen v případě, kdy selhaly všechny ostatní způsoby léčby, včetně botulotoxinu a pacientovi blefarospasmus způsobuje potíže, které podstatným způsobem zhoršují kvalitu života. Účinnost myektomie v léčbě blefarospasmu je poměrně vysoká, udává se, že až u 80% lidí s blefarospasmem po myektomii zaznamená výrazné zlepšení stavu.

Co si z článku odnést?

Blefarospasmus je odborný termín, kterým se označuje křeč svalů očních víček a obočí, spojená s nedobrovolným (vůlí neovladatelným) sevřením očních víček.

Příznaky blefarospasmu mohou být jen mírné (například jen občasné tiky nebo vůlí neovladatelné mrknutí), ale někdy jsou velmi závažné (pacient není schopen otevřít jedno nebo obě oči po dobu až několika hodin, což se projevuje funkční slepotou, rozmazaným viděním, apod.).

Léčba blefarospasmu závisí na vyvolávající příčině.

Kromě technik na zmírnění stresu se v léčbě tohoto onemocnění uplatňují injekce botulotoxinu, léky (spasmolytika, stabilizátory nálady nebo benzodiazepiny) a v některých případech i chirurgické odstranění svalů očních víček.   

Onemocnění očních víček

Mezi velmi časté onemocnění ví­ček patří zánět víčkových
žláz, tato onemocnění jsou kontraindikací k nošení kontaktních čoček,
protože hrozí vznik rohovkových komplikací. Jsou to:

Ječné zrno (hordeolum) – je to akutní hnisavý zánět
některé ze žlázek víčka, projevuje se otokem části nebo celého víčka,
otok je velmi bolestivý, zejména v místě největšího vyklenutí.

Aplikují
se masti a kapky s antibiotiky, doporučuje se přikládat suchý teplý obklad.

Někdy je potřeba, pro lepší hojení ječného zrna, pomoci odtoku hnisu
naříznutím v místě, kde hrozí prasknutí, po prasknutí je potřeba dávat
pozor, aby infekce nepřestoupila na další žlázky.

Často
opakující se nebo mnohočetná ječná zrna trápí mnohdy lidi s cukrovkou,
oslabeným organismem nebo poruchou imunity, v tomto případě se doporučuje
užívat antibiotika dlouhodobě, důležitá je správná výživa, hygiena
rukou a podpůrně působí užívání vitamínů skupiny B.

Vlčí zrno (chalazion) – je to hnisavý zánět mazové
žlázky v tarzální ploténce (na zadní ploše víčka). Vyskytuje se ve dvou
formách. Akutní chalazion, který se projevuje zarudnutím, bolestí a otokem.

Vypadá podobně jako ječné zrno, ale je dál od okraje víčka a průběh
bývá vleklejší, léčí se obdobně jako ječné zrno. Chronické chalazion,
je zánět žlázy, kdy zánětlivé příznaky chybí, někdy přechodně
dochází k zarudnutí. Ucpaná žlázka vytváří uzlík, který je vidět po
otočení víčka.

Pokud je chalazion malé a nepůsobí obtíže, neléčí se
a často zmizí samo. Někdy je potřeba jej odstranit chirurgicky.

Další časté onemocnění víček je zánět víčkových
okrajů (blepha­ritis) – často mívá chronický průběh, hlavní
příčinou bývá stafylokoková infekce, projevuje se zduřením a zarudnutím
víčkového okraje a mezi řasami se tvoří drobné šupinky, léčba je
často svízelná a dlouhodobá, používají se kapky, masti, doporučuje se
upravit životospráva.

Mezi poruchy postavení víček
patří: entropium – je to stav, kdy okraj víčka je stočen
dovnitř, dochází k dráždění oka řasami, což může způsobovat defekty
na rohovce, tyto defekty mohou být vstupní branou pro infekci, následně
může vzniknout rohovkový vřed.

ektropium – je to stav,
okraj víčka nepřiléhá k oku, ale je vytočen směrem ven. Oko výrazně
slzí. Léčba spočívá většinou v plastické úpravě víčka.

pokles horního víčka (ptosis) – je to stav, při kterém
okraj horního víčka zasahuje do oblasti zornice a omezuje vidění. Ptóza
může být vrozená nebo získaná, u získané ptózy je častou příčinou
porucha inervace svalu víčka nebo obrna svalu, může vznikat i mechanicky,
např. po úraze. Léčba ptózy spočívá ve zjištění a odstranění její
příčiny, někdy se používá chirurgický zákrok.

Čtěte také: Onemocnění
sítnice Onemocnění
rohovky Onemocnění
spojivky Onemocnění
živnatky Příznaky
očních onemocnění UV
záření a jeho vliv na oko Slzivost a vliv slz
na nošení kontaktních čoček

Ptóza století: příčiny, příznaky, diagnóza, léčba

1. Neurogenní
   • paréze okulomotorického nervu
   • Hornerův syndrom
   • Syndrom Marcus Gunn
   • syndrom okulomotorického nervu
2. Myogenní
   • svalová dystrofie
   • ophthalmoplegická myopatie
   • jednoduché vrozené
   • syndrom blefaropatie
3. Aponeurotický
4. Mechanické
   • dermatochalázou
   • nádorů
   • edém
   • přední orbitální poškození
   • jizvy

[8], [9]

Nepostradatelná ptóza století

Nepostradatelná ptóza století je způsobena porušením inervace třetího páru černých nervů a nervové obrny n. Oenlosympatická.

• Syndrom aplasie třetí dvojice kraniálních nervů
• Syndrom aplasie třetího páru kraniálních nervů může být vrozená nebo získaná kvůli paréze okulomotorického nervu, druhá příčina je častější.
• Symptomy syndromu aplazie III kraniálních nervů

Patologické pohyby horního víčka. Doprovázet pohyb oční bulvy.

Léčba aplazního syndromu třetí dvojice kraniálních nervů

Resukce levé šlachy a zavěšení obočí.

Myogenní ptóza očního víčka

Myogenní ptóza století se objevuje na základě myopatie levostranného víčka nebo zhoršení neuromuskulárního přenosu (neuromyopatie). Získaná myogenní ptóza se vyskytuje u myasthenia gravis, myotonické dystrofie a očních myopatií.

Aponeurotická ptóza

Aponeurotic ptóza způsobené svazku, šlachy separace nebo roztahování levator fascie, která omezuje přenos síly z normálního levator svalu do horního víčka. Jádrem této patologie jsou často degenerativní změny spojené s věkem.

[10], [11], [12], [13], [14], [15], [16]

Symptomy aponorózní ptózy očního víčka

• 1. Obvykle se jedná o bilaterální ptózu různé závažnosti s dobrou funkcí levatáře.
  2. Vysoký sklon horního víčka (12 mm nebo více). Protože zadní připojení aponeurozy k tarsální chrupavce je narušeno, zatímco přední upevnění k pokožce zůstává nedotčené a táhne záhyb pokožky nahoru.
  3. V těžkých případech může být horní záhyb víčka nepřítomný, víčko nad tarzální deskou je ztenčeno, horní drážka je zapuštěna.

Léčba aponeurotické ptózy očního víčka zahrnuje resekci leváta, refrakci nebo obnovení aponeurozy předního levé ruky.

Mechanická ptóza očního víčka

Mechanická ptóza nastává v důsledku narušení pohyblivosti horních víček. Mezi důvody: dermatohalazis, velké nádory století, jako například neurofibromů, zjizvení, těžké otoky víček a poškození přední části oběžné dráhy.

Příčiny mechanické ptózy očního víčka

Dermatochaláza

Dermatohalazis – společný, obvykle bilaterální choroba se vyskytuje především u starších osob a je charakterizována nadměrným „“ horní kůže očních víček, někdy v kombinaci s kýly přes oslabený tkáně orbitální uzávěrem. Dbejte na to, že pyskovité prohýbání kůže očních víček s atrofickými záhyby.

Léčba v závažných případech je odstranění „přebytečné“ kůže (blefaroplastika).

Blepharhaláza

Blepharhalasie je vzácné onemocnění způsobené recidivujícím, bezbolestným, hustým edémem horních očních víček, které obvykle po několika dnech spontánně ustupují.

Onemocnění se začíná během puberty s výskytem edému, jehož četnost s věkem klesá. V těžkých případech dochází k protahování, prohýbání a ztenčení kůže horního víčka jako tenký papír.

V jiných případech oslabení orbitální septum vede k tvorbě kýly celulózy.

Syndrom atonického věku

Syndrom atonického („tleskatého“) století – vzácné, jednostranné nebo dvoustranné onemocnění, které často není diagnostikováno. Tato porucha se vyskytuje u velmi obézních lidí trpících chrápáním a spánkovou apnoe.

Symptomy atonického („tleskatého“) století

• Měkké a uvolněné horní víčka.
• Evakuace očních víček během spánku vede k poškození nespecifické tarzální konjunkce a chronické papilární konjunktivitidy.

Léčba atonického (tlesknutí) století v mírných případech zahrnuje použití ochranného masti pro oči nebo bandáže pro oční víčka v noci. V těžkých případech je nutné horizontální zkrácení očního víčka.

[17], [18], [19], [20], [21], [22], [23]

Principy chirurgické léčby mechanické ptózy

Technika Fasanella-Servat

• Indikace. Mírná ptóza s funkcí levatoru nejméně 10 mm. Aplikoval ve většině případů s Hornerovým syndromem a mírně vyjádřenou kongenitální ptózou.
• Technologie. Horní okraj tarsální chrupavky je vyříznut spolu s dolním okrajem svalu muller a spojivka ležící nad ním.

Vyrovnávací tryska

• Indikace. Ptóza různých stupňů s funkcí levátoru nejméně 5 mm. Objem resekce závisí na funkci levatoru a závažnosti ptózy.
• Technologie. Zkrácení levatoru přes přední (kožní) nebo zadní (spojovací) přístup.

Zavěšení na čelní sval

Indikace

• Výrazná ptóza (> 4 mm) s velmi nízkou levostrannou funkcí (
• Syndrom Marcus Gunn.
• Aberantní regenerace oculomotorického nervu.
• Syndrom blefarofimózy.
• Celá paréza okulomotorického nervu.
• Neuspokojivý výsledek předchozí resekce leftisty.

Technologie. Suspenze tarsální chrupavky na čelní sval s ligaturou z vlastní široké fascie nebo s neabsorbovatelným syntetickým materiálem, jako je například prolín nebo silikon.

Zotavení aponeurozy

1. Indikace. Aponeurotická ptóza s vysokou funkcí levatoru.
2. Technologie. Pohyb a šití intaktní aponeurozy na tarsální chrupavku předním nebo zadním přiblížením.

Vrozená ptóza očního víčka

Kongenitální ptóza století – onemocnění s autosomálně dominantním typem dědičnosti, ve kterém se vyvíjí izolované dystrofie erektor svalu horního víčka (myogenní), nebo se jádro okohybných nervů aplázie (neurogenní).

Rozlišit vrozená ptóza s normální funkcí horní přímý sval oka (nejčastější typ kongenitální ptózy) a ptózy s slabost svalů. Ptóza je často jednostranná, ale může se projevit na dvou očích. V případě částečného ptóza dítěte zvedá víčka, pomocí čelní svaly, a hodí hlavou dozadu (představovat „astrolog“).

Horní drážka v dlani je obvykle slabá nebo chybí. Při pohledu přímo horní víčko je pubescentní a při pohledu dolů se nachází nad pravým okrajem.

[24], [25], [26], [27], [28], [29], [30]

Symptomy vrozené ptózy

1. Jednostranná nebo dvoustranná ptóza různé závažnosti.
2. Absence předního palprálního záhybu a snížená funkce levatoru.
3. Při pohledu dolů je víčko s ptózou umístěno nad zdravým kvůli nedostatečné relaxaci levatorového svalu; se získanou ptózou postižený víček nachází na zdravé úrovni nebo pod ní.

Léčba vrozené ptózy

Léčba by měla probíhat v předškolním věku po provedení všech nezbytných diagnostických postupů. V závažných případech se však doporučuje zahájit léčbu v dřívějším věku, aby se zabránilo amblyopii. Ve většině případů je nutná resekce levatoru.

Palpebromandibulyarny syndrom (syndrom Hun) – jsou zřídka vrozené, obvykle unilaterální ptóza spojena s sinkineticheskoy zatažení snížila horního víčka, pokud jsou stimulovány pterygoid svaly na straně ptózy.

Neúmyslné zvýšit snížená horní víčko dojde během žvýkání, zívání nebo otevření úst, a zpětný pohyb dolní čelisti ve směru opačném ptózy může být také doprovázena zatažení horního víčka. V tomto syndromu svaly, které zvedají horní víčko, dostávají inervaci z motorových větví trigeminálního nervu.

Patologická synkineze tohoto druhu je způsobena lézemi mozkového kmene, často komplikovanými amblyopií nebo strabismem.

Syndrom Marcus Gunn

Syndrom Marcus Gunn (palprombandibulární) se vyskytuje u asi 5% případů vrozené ptózy, ve většině případů je jednostranný. Navzdory skutečnosti, že etiologie onemocnění není jasná, předpokládá se, že patologická inervace levé ruky je motorickou větví trigeminálního nervu.

Symptomy syndromu Marcusa Gunna

1. Vracení dolního víčka s podrážděním ipsilaterálního pterygoidního svalu během žvýkání, otevření úst, oddělení čelisti na straně protilehlé ptózy.
2. Z méně častých stimulací je možné zvýraznit tlačení čelisti, úsměv, polykání a zalomení zubů.
3. Syndrom Marcusa Gunn nezmizí s věkem, ale pacienti jsou schopni maskovat.

Léčba syndromu Marcusa Gunna

Je třeba rozhodnout, zda je syndrom a příslušná ptóza významnou funkční nebo kosmetickou poruchou. Přestože chirurgická léčba ne vždy dosahuje uspokojivých výsledků, používají se následující metody.

1. Jednostranná resekce levatátoru v mírných případech s funkcí levota 5 mm nebo vyšší.
2. Jednostranné oddělení a resekce šlachy levičáku s inkluzivním pozastavením obočí (čelní sval) v závažnějších případech.
3. Oboustranné oddělení a resekce levostranné šlachy s inkluzivním zavěšením na obočí (čelní sval) za účelem dosažení symetrického výsledku.

Blepharophimosis

Blepharophimosis je vzácná anomálie vývoje způsobená zkrácením a zúžením oftalmického krku, bilaterální ptózy, s autosomálně dominantním typem dědičnosti. Je charakterizována slabou funkcí svalu, která zvedá horní víčko, epikantu a inverzi spodního víčka.

Symptomy blefarofimózy

1. Symetrická ptóza různé závažnosti s nedostatečnou funkcí leváta.
2. Zkrácení oční mezery ve vodorovném směru.
3. Telecanthus a obrácené epikanty.
4. Boční ektropie dolních víček.
5. Nedostatečně vyvinutý nos a hypoplázie horního okraje.

Léčba blefarofimózy

Léčba blefarofimózy zahrnuje počáteční korekci epikantu a telecantu, po několika měsících provádí bilaterální frontální fixaci. Je také důležité léčit amblyopii, což může být v přibližně 50% případů.

[31], [32], [33], [34], [35], [36], [37], [38], [39], [40], [41]

Získaná ptóza století

Získaná ptóza očního víčka je pozorována mnohem častěji než vrozená. V závislosti na původu se rozlišuje neurogenní, myogenní, aponeurotická a mechanicky získaná ptóza.

Neurogenní ptóza století s okohybných nervů obrnou bývá jednostranný a úplné, nejčastěji způsobené diabetické neuropatie, a intrakraniální aneurysma, nádory, trauma a zánět.

Po dokončení ochrnutí okohybných nervů patologie určena okohybné svaly a klinické projevy vnitřní oftalmoplegií: ztráta ubytovacích a pupilární reflexy, mydriázu.

To znamená, že vnitřní krční tepna aneurysma v sinus cavernosus může vést k celkové oblasti externí oftalmoplegie anestetikum očí a podočnicový zásobování nervu větví trojklanného nervu.

Ptóza století lze nazvat k ochranným účelům v léčbě rohovky vředy, které se nehojí náležitou nezastíněnou koutku na lagoftalmus. Účinek chemické denervace botulotoxinového svalu, který zvedá horní víčko, je dočasný (asi 3 měsíce) a obvykle stačí zastavit proces rohovky. Tato metoda léčby je alternativou k blefarofrenii (zesítění víček).

Ptóza století s Hornerovým syndromem (obvykle získaná, ale může také být vrozená) je způsobena porušení sympatické inervace hladkého svalu Mullera. Pro tento syndrom je charakterizován zúžením oční štěrbiny v důsledku horní víčko dospívání 1 -2 mm a malé zvedání spodního očního víčka, mióza, poruchy pocení na odpovídajícím polovině obličeje nebo očních víček.

Myogenní ptóza očního víčka se vyskytuje u myastenia gravis, často dvoustranné, může být asymetrická. Závažnost ptózy se mění ze dne na den, je provokována za zatížení a může být kombinována se zdvojením. Endorphin test dočasně odstraňuje svalovou slabost, koriguje ptózu, potvrzuje diagnózu myasthenia gravis.

Aponeurotická ptóza je velmi častým typem ptózy související s věkem; vyznačující se tím, že šlacha svalu, která zvedá horní víčko, je částečně oddělena od tarsální (chrupavkové) destičky. Aponeurotická ptóza může být posttraumatická; to je věřil, že ve velkém množství případů, pooperační ptóza má takový vývojový mechanismus.

Mechanická ptóza očního víčka vzniká s horizontálním zkrácením nádoru nebo cévního věku, stejně jako při absenci oční bulvy.

U dětí předškolního věku vede ptóza k trvalému poklesu vidění. Včasná chirurgická léčba výrazné ptózy může zabránit rozvoji amblyopie. Se špatnou pohyblivostí horního víčka (0-5 mm) je vhodné ho zavěsit na čelní sval.

Za přítomnosti mírně vyjádřené exkurze očního víčka (6-10 mm) se ptóza koriguje resekcí svalu, které zvedá horní víčko. Když kombinace vrozené ptózy s porušením funkce horní rectus svalové resekce šlachové šlachy vytváří větší objem.

Vysoká exkurze století (více než 10 mm) umožňuje resekci (duplikace) aponeurozy levého nebo Mullerového svalu.

Léčba získané patologie závisí na etiologii a velikosti ptózy, stejně jako na pohyblivosti očních víček. Bylo navrženo velké množství metod, ale principy léčby zůstávají nezměněny. U neurogenní ptózy u dospělých je zapotřebí časně konzervativní léčba. Ve všech ostatních případech se doporučuje chirurgická léčba.

Se snížením očního víčka o 1-3 mm a jeho dobrou pohyblivostí se Müllerova svalová část resekuje transconjunctively.

V případě středně ptózy (3-4 mm) a dobrou nebo uspokojivou mobility století ukazuje operace na svalu, zdvihač horního víčka (plastové šlachy, refixaci, resekce nebo duplikatury).

S minimální pohyblivostí víčka je zavěšena z čelního svalu, což zajišťuje mechanické zvedání víčka při zvedání obočí. Kozmetické a funkční výsledky této operace jsou horší než účinek zákroků u pacientů, kteří opouštějí horní víčko, ale u této kategorie pacientů neexistuje alternativa k zavěšení.

Pro mechanické zvedání očního víčka je možné použít zvláštní oblouky upevněné na rámech brýlí, použití speciálních kontaktních čoček. Obvykle jsou tato zařízení špatně tolerována, takže se velmi zřídka používají.

S dobrou mobilitou století je účinek chirurgického zákroku vysoký, stabilní.

[42], [43], [44], [45], [46], [47]

Zánět očních víček (blefaritida)

Speciální žlázy, které jsou umístěny na vnitřní straně víček, produkují v pravidelných intervalech maz. S každým mrknutím se maz rovnoměrně rozprostírá po oku prostřednictvím slzného filmu, aby víčko mohlo bez překážek klouzat po oku a slzy se tak rychle neodpařovaly.

Pokud se tyto žlázy zablokují, třeba v důsledku infekce, dochází k zánětu očních víček. Kromě toho postižení často trpí na suché oči. Důvod: Meibomovy žlázy produkují olejnatý sekret, který je významnou složkou slzné tekutiny. Pokud se otvory žláz zablokují, slzný film se stává nestabilním a oko vysychá.  

Typy zánětů očních víček  

1. Infekční zánět očních víček: infekční zánět očního víčka (blefaritida) bývá běžně vyvolán stafylokoky. Stafylokoky jsou bakterie, které jsou přítomné na kůži každého člověka (také na víčku). Pokud se tyto bakterie dostanou do Meibomovy žlázy, může se stát, že produkovaný maz je více viskózní.

   To způsobí, že se žlázy ještě více zablokují, takže maz již nemůže být vylučován. Vedle bakteriální infekce existuje i možnost virové infekce způsobené například herpes virem.

2. Neinfekční zánět očních víček: u některých lidí žlázy produkují příliš mnoho tuku (seborea, mazotok).

   Nadměrná sekrece slepí řasy dohromady, což blokuje žlázy. Mezi neinfekční rizikové faktory patří také vnější vlivy, jako je prach, průvan nebo kouř, z nichž každý může podporovat rozvoj blefaritidy.

3. Velmi často nebývá příčina zánětu očních víček jen jedna, ale spíše se jedná o několik faktorů.

   Lékaři hovoří o „triple-S syndromu „, kdy se seborea (mazotok), stafylokoková infekce a syndrom suchých očí objeví zároveň.  

Jaké jsou příznaky zánětu očních víček?

Typické příznaky zánětu očních víček jsou podobné jako příznaky syndromu suchého oka. Zahrnují:  

Zánět očních víček: jak se diagnostikuje?

Každý kdo má podezření na zánět očních víček, by měl své příznaky konzultovat s očním lékařem. Lékař stanoví diagnózu na základě příznaků a vnějších projevů očních víček.

Diagnóza se potvrdí na základě vyšetření očního víčka a rohovky, případně stěru z víčka, který se otestuje v laboratoři na bakteriální infekci.  

Jak se zánět očních víček léčí?

Léčba blefaritidy záleží na příčině jejího vzniku. Kromě toho je žádoucí podpořit léčbu příslušnými hygienickými opatřeními.

Infekční zánět očního víčka, způsobený bakteriemi, se obvykle léčí antibiotickými očními mastmi. Pouze v některých případech je nutné užívání antibiotik ve formě tablet.

Je-li rovněž narušen slzný film oka, lékař doporučí jako doplňkovou terapii umělé slzy ve formě očních kapek.

Pro suché oči, které doprovázejí zánětlivé příznaky, jsou ideální zvlhčující oční kapky HYLO DUAL®, protože poskytují vlhkost a ochranu a podporují tím hojení.  

Co můžete udělat sami!

Hygiena očních víček podporuje hojivý proces a je nepostradatelnou činností, kterou byste měli denně provádět. Zahrnuje tyto tři kroky:

1. Nahřívací vlhké obklady: Použijte čistou látku nebo čistou žínku, které namočíte ve vodě tak teplé, jak snesete. Obklad přiložte na oči po dobu pěti až deseti minut. Tím se viskózní sekret, který blokuje žlázy, zkapalní. Pozor: použitý hadřík nebo žínku po ošetření vyperte. Obklad by neměl být v žádném případě použit dvakrát.
2. Masáž očních víček: pro uvolnění zkapalněného mazu ze žláz mohou být oční víčka masírována tlakovou masáží. Použijte čerstvě umytý prst nebo vatovou tyčinku, stírejte vždy po směru růstu řas, tedy u horního víčka shora dolů směrem k linii řas, u spodního víčka zdola nahoru ve směru řas.
3. Čištění očních víček: posledním krokem v hygieně očních víček je jejich čištění. K tomu potřebujete speciální čisticí roztok z lékárny a vatové tyčinky nebo tampony. Ujistěte se, že vata pokud možno nežmolkuje a nepouští vlákna. Nikdy nepoužívejte stejnou tyčinku či tampon dvakrát nebo pro obě oči. Tím se vyhnete šíření bakterií. Namočte vatu do roztoku a očistěte oční víčka od usazenin a přebytečného mazu.  

Jak blefaritida probíhá?

Zánět očních víček může být jak akutní (rychlý a intenzivní), tak chronický (pomalu se rozvíjející, dlouhodobý). Chronický zánět je často pozorován u lidí s nadměrnou tvorbou sekretu.

Správnou léčbou se akutní zánět hojí během několika týdnů; chronické formy obvykle nelze vyléčit, pouze zmírnit. V tomto případě je důležitá každodenní hygiena očních víček, aby se choroba neprojevovala tak často.