Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Unikátní přírodní produkt, který efektivně podporuje přirozenou tvorbu energie v lidském těle

MUDr. Jan Cimický, CSc

Naše civilizace, kde stres se stává stále častějším a silnějším, musí hledat přijatelné a zdravé způsoby, jak pomoci člověku k obraně proti škodlivým jevům. Potravinové doplňky jako Reconnect celkovou kondici beze sporu zlepšují. Reconnect je tedy možné právem zařadit mezi přípravky, které dnešnímu člověku pomáhají.

v ceně jedné kávy

S čím a jak vám ReConnect® pomůže?

Budete mít dostatek energie a ráno lépe vstávat.

Zlepšíte produktivitu práce a učení vám půjde samo

Budete se lépe soustředit a méně zapomínat

Znovu se naplno zapojíte do všech oblastí života

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Spouští proces výroby energie

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věciProti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Látka, z níž vzniká „hormon štěstí“ Serotonin

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Napomáhá správné funkci nervové soustavy

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

K tomu, aby si tělo vyrobilo energii, potřebuje dva klíčové koenzymy. NADH (Koenzym 1) a Koenzym Q10.

NADH celý proces spouští (zapalovač), Koenzym Q10 proces udržuje (palivo). Už jste někdy zapálili oheň bez škrtnutí sirkou? 

ReConnect obsahuje unikátní kombinaci 4 látek, které jsou tělu přirozené. NADH spolu s Koenzymem Q10 jsou zodpovědní za přímou výrobu energie v procesu buněčného dýchání.

Serin je zase látka, ze které vzniká Serotonin známý jako „hormon štěstí“.

Vitamin C řídí energetické procesy v organizmu – svými antioxidačními účinky zajišťuje, že se účinné látky dostanou tam, kde jsou potřeba. 

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

  • NADH je nejdůležitějším koenzymem lidského těla a doposud se jej nedařilo správně zpracovat do vstřebatelné formy.
  • Díky patentu firmy Vitae máme dnes přípravek, který NADH v této vstřebatelné formě obsahuje.
  • A navíc je NADH v účinné kombinaci s koenzymem Q10.

Komu již ReConnect® vyřešil problém s únavou?

Co napsali naši spokojení zákazníci

ReConnect jsem se rozhodla užívat na doporučení pro dobití energie. Užívám ho nárazově. S ReConnectem celý den funguji v pohodě, bez pocitu únavy, a řekla bych, že i lépe spím.

Začala jsem užívat ReConnect kvůli velkému vytížení v práci a kvůli únavě. Nyní ReConnect beru něco přes 3 měsíce. Cítím, že to určitě povzbuzuje a odstraňuje únavu. Když ReConnect doporučuji svým známým, říkám: „zkus si to vzít, jestli jsi unavená!“

Eva M.Rehabilitační zdravotní sestra

ReConnect jsem se rozhodla užívat kvůli vidině hlavně lepšího psychického stavu. ReConnect jsem užívala jeden měsíc. Po začátku užívání pocit zlepšení byl, větší síly a energie, balení dobrala. Plánuji si koupit další co nejdříve. Doporučuji ReConnect, protože jsem znova začala cítit svoji vnitřní sílu a energii.

Rozhodla jsem se ReConnect užívat poté, co jsem viděla motivující videa a reportáže jak pomoci s únavou, náladou … ReConnect užívám už 14 dní. Je mi líp, mám lepší náladu, více energie. ReConnect doporučuji lidem, kteří chtějí mít více elánu. Jsem ráda, že jsem ho našla a věřím, že mi pomůže i v budoucnu

Daniela Č.Operátor výroby

ReConnect jsem vyzkoušela poprvé po téměř probdělé noci, a byla jsem velice příjemně překvapena, že jsem měla energii na celý den! Na večerní cvičení mi dodá energii, a než lekce skončí a dojedu domů, jsem zase přirozeně unavená. ReConnect mi dodává energii, když už mi síly nestačí.

ReConnect mi doporučila známá, když jsem byla nemocná a cítila se strašně vyčerpaná. Chvíli trvalo, než mi došlo že to funguje! Od té doby mám pomocníka ve zvládání vší únavy. Cítím se o dost lépe. Doporučila bych ho, protože je to skvělý pomocník, když vy sami nemůžete.

Hned po první tabletě jsem poznala jasný rozdíl. S ReConnectem jsem se zbavila únavy i nechuti z ranního vstávání. Vím, že mi vždy zaručeně pomůže. ReConnect bych doporučila, protože mi pomáhá bojovat s únavou, ať už si toho naplánuji příliš nebo v noci ponocuju, Diky ReConnectu všechno zvládám s úsměvem.

Lucie V.Operations Assistant

Vlastním firmu specializující se na rehabilitaci a osobní trénink v Mayfare v Londýně. Od té doby co moji klienti užívají ReConnect, cítí během dne více energie, aniž by si potřebovali dát kávu, která by je udržovala při vysoké produktivitě.

Danny JohnsonMajitel rehabilitační společnosti a osobní trenér

Už po jednom týdnu užívání, cítím efekt ReConnectu. Mám mnohem více energie, potřebuji méně spát a nejsem vůbec unavená. Je to úžasné!

Jak vlastně ReConnect® funguje?

Nedokážete se soustředit, usínáte na přednáškách, produktivita v práci není příliš vysoká, jde vám hlava kolem ze všech starostí o děti a domácnost, neustále na něco zapomínáte, potřebujete se učit na zkoušky?

S tím vším ReConnect pomáhá.

Nejde o žádnou magii, v tabletách je obsažený NADH (koenzym 1) spouštějící proces výroby energie a koenzym Q10, který tělu dodává palivo. Obsažen je i serin, tedy látka, z níž vzniká „hormon štěstí“ serotonin.

Mohlo by se zdát, že být neustále unavený je v dnešní době zcela normální. O nedostatku energie se mluví snad všude, avšak běžné to rozhodně není.

Pokud denně usínáte už po večeři a každé vstávání je pro vás obrovským přemáháním, je na čase s tím začít něco dělat. Takhle přece nemůžete fungovat celý život. Jistě by pomohlo více spát a trochu zvolnit životní tempo.

Nebrat si na sebe tolik povinností, více relaxovat.
Jenže můžete si tohle dovolit? Pokud ne, přichází čas na ReConnect!

Energii většinou spolehlivě dodá i obyčejný šálek kávy. Problémem je, že na kofeinu vzniká závislost a může mít negativní dopad na váš spánek.
ReConnect žádné návykové látky neobsahuje a spánek také neovlivňuje. Navíc jsou v něm koenzymy čistící tělo a vitamín C.

ReConnect se dá brát jednorázově i pravidelně. U 80 % lidí funguje už po první tabletě. Pozorují na sobě lepší soustředěnost, zvládají mnohem více věcí, a především se necítí celý den tolik unavení.

Vhodný je pro studenty, maminky na mateřské dovolené i vytížené manažery. Jde o přírodní produkt bez nežádoucích účinků, mohou ho i alergici a vegani. Vždyť samotný název ReConnect znamená znovu zapojení.

Tak se zapojte znovu do života naplno.

Nikotinamid adenin dinukleotid hydrid, koenzym 1, je biologická forma vodíku. NADH je nejdůležitější koenzym, který spouští proces tvorby energie v lidském organismu. Úzce spolupracuje s koenzymem Q10 na výrobě energie. Tím pomáhá tělu proti únavě. NADH je velice silný antioxidant

Hlavní úlohou koenzymu Q10 v organizmu je produkce energie. Ve spolupráci s NADH přeměňuje energii z potravy na energii chemickou (ATP). Pouze tuto přeměněnou energii je naše tělo schopno využít.

Je také jeden z nejúčinnějších antioxidantů. Povzbuzuje buňky a zpomaluje známky stárnutí. Je ve formě aktivní složky, ubichinonu, což zajišťuje jeho efektivní využití v organismu.

 

Klíčová aminokyselina pro řádné fungování nervové soustavy. Je nezbytný pro tvorbu serotoninu („hormonu štěstí“). Je složkou myelinové pochvy, která obaluje a chrání nervy.

Antioxidant. Snižuje škody způsobené chemickými látkami, neutralizuje volné radikály. Napomáhá řádnému fungování nervového systému. Je důležitý pro normální proces energetického metabolismu. Snižuje únavu a vyčerpání.

  • Jsme výhradní dovozci ReConnectuMáte jistotu originálu. Každá krabička ReConnectu v ČR prošla našima rukama a my o něm víme úplně všechno! Jsme největšími odborníky na ReConnect ve střední evropě. Vašeho lékárníka školíme my!
  • ReConnect máme vždy sklademReConnect je k dostání po celé ČR v lékárnách. Ne každý má ale dostatečné množství skladem – nechcete čekat? Tak nečekejte. Objednejte si ReConnect u nás a my vám jej odešleme do 24 hodin
  • ReConnect odesíláme okamžitěU nás nečekáme dva dny, až někdo bude mít cestu na poštu. My vám pošleme ReConnect ihned po přijetí platby!

Počet balení můžete navýšit v nákupním košíku.

Malý průvodce úzkostí a panikou

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci 9. 3. 2020   uzkost, panika, strach, spánek  Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

???????? English Version of this article on Medium.

V souladu se závazkem psát hlavně o tom, s čím mám dlouhodobou osobní zkušenost, se dnes podělím o své soužití se strachem, úzkostí, panikou a přidám i pár osobních tipů na zvládání těchto stavů.

Článek je určen nejen vám, kteří s úzkostmi a obavami dlouhodobě (a neobvykle často) bojujete, ale také vám chladnokrevnějším, kteří mnohdy nedokážete pochopit, proč se my poseroutkové bojíme a proč reagujeme z vašeho pohledu přehnaně.

Shrňme si klíčové pojmy:

  • Strach se definuje jako reakce organismu na konkrétní nebezpečí (na podnět). Slouží nám od pradávna jako součást varovného mechanismu a zajišťuje nám přežití a minimalizuje i další rizika.
  • Úzkost je poněkud složitější kombinací emocí: zahrnuje nejen samotný strach, ale také obavy a negativní představy, které často nejsou reakcí na něco fyzicky bezprostředního a existujícího. Úzkost se projevuje celou řadou příznaků duševních i tělesných, může trvat krátce, ale také se po nějakém podnětu „zaseknout“ na celé měsíce či roky a sužovat člověka i poté, co už původní podnět zmizel.
  • Pak tu máme důležitý pojem reakce ve smyslu toho, jak se na základě těchto podnětů a emocí zachováme; nejsme loutky svých pocitů, reakce můžeme regulovat (náš „starý mozek“ není naším jediným vládcem, máme i modernější část mozku) – a většina terapií úzkostných poruch se proto zaměřuje právě na vynesení, racionalizaci a regulaci naší reakce.
  • Akutním vrcholem stavu úzkosti (za mě spíše fontánou) je tzv. panická ataka. Jde o stav, kdy se úzkost zvrtne v prudkou a nezvladatelnou tělesně-psychickou reakci spojenou s krajně nepříjemnými pocity. Pro vás, kteří jste to nezažili: věřte, jde to ovládat stejně snadno jako rychlou jízdu toboganem. (K atakám se samozřejmě vrátím, máte co do činění s někým, kdo se je naučil mít zvráceným způsobem rád.)

Pro účel výkladu zde zavedu pojem „práh úzkosti”, který v odborné literatuře nejspíš ani neexistuje (odborníkům se omlouvám); je to takový konstrukt, který mi prostě chodí hlavou, kdykoli o úzkosti přemýšlím či mluvím s lidmi a překvapivě snadno s ním vždy ukážu, jak tyhle věci fungují.

Každý z nás máme práh úzkosti jinak vysoko: popisuje vlastně nejnižší průměrnou intenzitu podnětu, který už v daném člověku vyvolává silný, nezvladatelný či trvalý pocit úzkosti (i opakovaně).

I s nízkým prahem úzkosti mohu být imunní vúči podnětu, na který kliďas zareaguje úzkostí, ale v průměru budu na většinu stejných podnětů reagovat víc úzkostně než on.

Co je podstatné: úzkostnost (včetně prahu) je z velké části, možná z 50 i více procent, dědičná. Co jednomu způsobí chvění, nechá jiného chladným. Záleží i na životním období a například zdravotním stavu, ale většinou se celý život pohybujeme kolem zmíněné kotvy. Bezstarostnější člověk se často diví a považuje úzkostnějšího za slabého či labilního.

Jenže paradoxně je to ten úzkostnější, kdo je mnohem častěji, někdy denně, konfrontován s masivní úzkostí, kdo s ní bojuje, a kdo i po takové konfrontaci žije; má tak zkušenosti, vhled a možná i dovednosti, které chladnokrevnému chybí.

I díky lidem postiženým silnými úzkostmi existují způsoby (a léky) umožňující práh posouvat, byť o nějaké zásadní otočce o 90 stupňů (s ohledem na náš graf úhlových stupňů) nemůže být řeč.

Budete mít zájem:  Jak funguje antikoncepce formou vasektomie? Muži nepřijdou, o co se bojí

TIP: nepohrdejme někým proto, že v dané situaci cítí něco jiného, než my. Jeho pocit nemá co dělat s inteligencí, vzděláním či vůlí apod. Cítí-li někdo větší úzkost, obvykle se pokouší s ní bojovat způsobem, o němž si myslí, že mu uleví.

Na projevení dědičné dispozice k úzkosti v životě se pravděpodobně podílí desítky, stovky, možná tisíce alel našeho DNA (ona dispozice je tzv. polygenní).

Rodiče nám je doslova namixovali v rámci zděděné genetické výbavy; výjimečně získáme většinu dotyčných alel třeba od úzkostného táty, nebo naopak od bezstarostné matky; pravděpodobnější ale je, že to bude nějaký mix. Možností je spousta. Vlastně nekonečně.

Podle profesora Plomina, autora Kódu života, se proto naše psychologické vlastnosti („poruchy“, sklony či dispozice) pohybují spíše na škálách (jako jakési skóre), než v několika jednoduchých škatulkách, jak jsme se je naučili klasifikovat.

Ale abych se vrátil k podstatnému: přestože jsou i některé nepohodlné rysy naší osobnosti z podstatné části nastaveny geneticky, můžeme se s nimi naučit žít a pracovat, aby nám co nejméně kazily život.

Dokonce úzkostnost můžeme použít k dobru věci. Čím je náš vrozený práh úzkosti nižší, tím se ale musíme naučit víc účinných nástrojů k tomu, abychom žili normálně.

Bez těchto nástrojů nás úzkost může vykolejovat celé roky nebo celý život.

Podívejte se na mé zjednodušující schema.

Zleva doprava se posouváme od neurotika, kterému se spustí úzkost či panická ataka třeba už při pohledu na neškodného motýla (a chudák pak stráví hodiny na terapii, aby vykutal z hloubi mysli, proč zrovna motýl), přes úzkostnějšího člověka, normálního jedince (který ke spuštění úzkosti potřebuje „průměrně hrozivý” podnět jako třeba palcový titulek o anexi území nějakou mocností na našem kontinentu), přes velmi vyrovnaného jedince až k „terminátorovi”, kterého nerozhodí ani svištění jaderných hlavic. Pomocí chlupatých teček a podbarvených pruhů jsem vyznačil dva příklady prahů úzkosti u dvou typů osob: to červené jsem plus mínus já, a normální jedinec je pak šedomodrý.

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Není to prosím žádný vědecký materiál, jen vizualizace mého laického vnímání problematiky.

Všimněte si ale vyznačeného posunu prahu úzkosti v červené části. Dle mých zkušeností byla moje „práce na sobě“ (terapie, meditace, sport, změna životního stylu, spánek atd.

) účinná, ale sama o sobě mi ani po desítkách let nestačila na to, abych práh úzkosti dotáhl na úroveň „normálního jedince”, abych prostě žil normální život. Takže od roku 2017 mi pomáhají i medikamenty (SSRI) a konečně po letech se pohybuji kdesi kolem „normy“.

Mimochodem, podle Plomina se vliv genů s věkem zvětšuje, což by vysvětlovalo, proč mi ani rozrůstající paleta zvládacích nástrojů s věkem nepomáhala. Vám chladnokrevným někdy asi připadá, že my úzkostnější jsme si zvolili cestu úzkosti, že je to nedostatek vůle a ochoty „vidět věci jasně a racionálně”.

Nemáte však tušení, jak moc většina z nás dře na tom, abychom je tak viděli. Přes obrovské úsilí za sebou ale stále táhneme genetickou kotvu, která nás při každém zaváhání táhne dolů.

Mimochodem, nyní ve „všeobecné panice” kolem koronaviru jsem i s takovou vrozenou dispozicí v klidu, bez úzkosti. Situaci nezlehčuji, nepanikařím, byť jsem mírně ostražitý. Používám rutinně všechny nástroje pro zvládání („coping“) úzkosti, které jsem se za život naučil používat, a cítím se dobře.

Dílna plná nástrojů

Níže sepisuji postoje a nástroje, které jsem se během života naučil rutinně používat k snížení své úzkosti. Možná si teď říkáte, že jsem výše naznačil, že nástroje ve srovnání s prášky fungují jen omezeně. Ale není to tak jednoduché, protože v boji s genetikou se počítá každý stupeň, o který se posunete k normálu.

Samotné medikamenty by mi byly k ničemu a akorát by mne dokonce připravily o sebevědomí. Co se mnou udělaly? Nezbavily mě ani pocitů, občasné úzkosti, stresu či strachů, ale posunuly mi subjektivní práh úzkosti na úroveň, kdy mě neděsí každý den nová hrozba; dojde-li na věc, jsem schopen problém uchopit a racionálně zpracovat.

Mnozí úzkostní na tom pravděpodobně jsou ale mnohem lépe a vystačí si i bez patáků.

1. Strach i úzkost jsou v pořádku, patří k nám odjakživa

Základní východisko: jsme potomky těch, co se báli, ne těch, co hrozby ignorovali. Je v pořádku mít občas strach o sebe a o blízké. Mít strach a úzkost však neznamená, že se těmto pocitům poddáme a že budou sedět za volantem našeho života. Tohle je dobré si pravidelně připomínat.

2. Mozek vs. mozek

Strach biologicky vzato vychází z hlubokých prastarých částí našeho mozku („plazí mozek“). Během evoluce se nám vyvinuly i vývojově modernější části mozku: limbický systém (emoce) a neokortex („myšlení”). Díky neokortexu můžeme tyto podněty a vzniklé emoce korigovat „rozumem“ (kognicí) a reagovat po rozvaze.

Můžeme tedy pociťovat nepříjemné pocity úzkosti a strachu, ale současně nejsme jejich loutkami. Není to vždy jednoduché, ale různými technikami (např. meditací, dechovým cvičením, sportem, duševní hygienou a digitálním minimalismem) či s pomocí různých terapeutických metod lze trénovat částečné vymanění z jejich vlivu.

Mezi podnět a reakci je potřeba vždy vložit aspoň krátkou pauzu na rozvážení situace, uvědomit si, že pocit ohrožení není totéž, co ohrožení samo.

Doporučuju myslet na to, že v nás probíhá trvalá živá diskuse více systémů; v krizi si tento souboj vizualizujte a pomocí slov formulujte a stavějte se na stranu rozumné části.

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

3. Panika je nefunkční reakce

Pokud jde o práci s extrémním podnětem, mám jednoduchou mantru, kterou shrnu asi takto: dokud žiju, panika musí počkat. Čili všechna opatření, která dělám, dělám proto, abych se uklidnil, protože stres ničemu nepomůže a navíc likviduje zdraví a snižuje imunitu. Jak na to?

Žijeme v době, kdy internet a sociální média fungují jako obrovské zesilovače emocí.

Zesilují problémy probíhající na celém světě a pumpují nám je do naší malé hlavy bez toho, abychom měli možnost situaci řešit či vůbec vyhodnotit.

Co mi proto spolehlivě funguje během náročnějších období, kdy cítím úzkost a napětí z různých kauz (uprchlíci, brexity, války, volby, populismus, pandemie apod.)?

Kateřina Weigertová: Nakopnout nás dokáže i stres. Musíme s ním ale umět pracovat

Stres a psychické vyčerpání jdou ruku v ruce a mohou se stát příčinou závažných problémů. Dnešní zrychlená doba takovým těžkostem vlastně nahrává.

Kateřina Weigertová, klinická psycholožka a psychoterapeutka pražské polikliniky Health Plus, řeší v rámci své praxe problémy se stresem a vyčerpáním dnes a denně.

Jedná se třeba o různé stavy úzkosti, poruchy nálad a další psychické obtíže.

„Mám výcvik v terapii zaměřené na osobu, což je humanistický směr psychoterapie,“ přibližuje Weigertová. „V rámci terapie obvykle využívám nedirektivní psychoterapeutické přístupy, které klientům pomáhají, aby v sobě s pomocí terapeutického procesu našli potřebnou sílu a motivaci, aby na sobě sami pracovali a dosáhli ve svém životě potřebné změny.“

Oblíbený a hojně používaný je pojem „stress-management“. Ten v podstatě označuje různé přístupy, kterými lze stres zmírňovat. 

A právě o tom jsme si povídaly: Jak se stresem pracovat a vyhnout se tak psychickému vyčerpání. Protože stres spolu s dalšími pracovními a osobnostními faktory může u takzvaných pomáhajících profesí, kam řadíme také pracovníky ve zdravotnictví, přispívat ke vzniku takzvaného syndromu vyhoření.

Každý dneska mluví o stresu. Často se ale píše, že se stresem se dá pracovat. Je tedy stres vždycky problém?

To je individuální věc. Hodně velký vliv má to, jakým způsobem člověk o stresu přemýšlí a jak s ním vnitřně pracuje. Vnímání stresu se může během života měnit, a to nejen vlivem věku a získaných zkušeností, ale také podle toho, v jaké je člověk psychické kondici. Stejnou stresovou situaci proto můžeme pokaždé vnímat jinak.

Na čem vnímání stresu závisí?

Míra stresu, kterou v dané chvíli pociťujeme, je závislá na tom, jak si stresovou situaci kognitivně, tedy rozumově, vyhodnotíme. Jak si ten pocit stresu rozebereme, jak ho vnímáme, jak se na situaci díváme, jak hodnotíme svoje možnosti a zdroje ke zvládnutí situace. To všechno může během života kolísat, proto se vnímání stresu a reakce na něj může u jedince neustále měnit.  

A co to ten stres vlastně je? Existuje nějaká definice?

Obecně lze říct, že stres je jakýkoliv tlak, který člověk pociťuje a který u něj vyvolává pocit, že jeho zdroje – reálně nebo domněle – na zvládnutí dané stresové situace nestačí.

Jakými způsoby se projevuje?

Vliv stresu na organismus je možné rozdělit do dvou rovin. Ve fyzické rovině se jedná o všeobecně známé příznaky, jako jsou bolesti hlavy, pocity dechové nedostatečnosti, tlak v hrudi či blokády krční páteře, protože člověk je konstantně ve zvýšeném napětí.

Také některé interní obtíže mohou být způsobeny stresem, například problémy spojené se žaludkem a zažíváním. V psychické rovině je stres spojován s poruchami soustředění, výkyvy nálad, pocity úzkosti nebo zvýšené únavy.

S tím souvisí i zvýšená chybovost výkonu, která může být velmi riziková v případě, že člověk třeba pracuje s nějakými nástroji nebo řídí auto.

Říká se, že stres může být i konstruktivní. Tedy pozitivní. Co si o tom myslíte?

Stres má ve vývoji člověka funkční smysl. Určitá míra stresu je pro náš život přínosná, ale je to velmi rozdílné jedinec od jedince. Tento stres se většinou označuje za eu-stres, tedy pozitivní stres. Má se za to, že člověka posouvá dál, motivuje ho k nějaké akci a k podávání lepších výkonů.

Jak jsem zmínila, v případě jakéhokoliv stresu je důležitý způsob kognitivního zpracování dané situace.

Když vím, že jsem pod velkým tlakem před státnicemi, ale vnímám v tom vyšší hodnotu, že získám vysokoškolský titul a dosáhnu něčeho, co pro mne má z dlouhodobého hlediska velkou cenu, tak to stres pomáhá proměnit v něco pozitivního.

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Situace může zajít tak daleko, že člověka přestane zajímat práce, ale i přátelé, rodina či jakékoliv zájmy, říká Kateřina Weigertová

Záleží na tom, jak se člověk ke stresové situaci postaví, jak se stresem pracuje a jak dlouho nechá ten stres působit. Když působí jen chvíli a přiměřenou intenzitou, tak tělo má potřebné zdroje a je schopno zajistit adaptivní reakci. Ale když je stres dlouhodobý, tak se tělo postupně dostává do stavu vyčerpání a nedokáže stres dobře zvládat, což může být pro organismus poškozující.

Jak konkrétně může být ten dlouhodobě nezpracovávaný stres poškozující?

Budete mít zájem:  Alergie Na Psa Příznaky?

V případě základní stresové reakce jde v podstatě o poplachovou situaci. Já se na ni jako jedinec snažím adaptovat, a když to nevyřeším, pokud stresová situace neskončí nebo přicházejí další stresové podněty, tak se organismus vyčerpá a „vypálí“ všechny zdroje. Za jak dlouho k tomu dojde, je individuální.

Musí k takovému extrémnímu vyčerpání, jak říkáte „vypálení“, vést jenom nějaká hodně zásadní, tragická situace?

Samozřejmě existují situace, které jsou pro člověka masivně stresující, třeba náhlá tragická událost, úmrtí v rodině, těžká nemoc či živelná katastrofa. To jsou události, které jsou jasně nadlimitní.

Ale člověka mohou trápit také drobné každodenní nesnáze a nepříjemnosti, které se postupně skládají, a člověka to postupem času takzvaně udeptá. Potom může nastat jedna drobná událost, která sama o sobě není důvodem k většímu stresu, a přesto může být pro daného jedince zlomovým okamžikem.

Člověk může kvůli dlouhodobému stresu vypálit své zdroje a může u něj dojít k psychickému vyčerpání.

Kam až může takové psychické vyčerpání zajít?

Psychické vyčerpání může vést až k závažným duševním potížím ve smyslu úzkostných poruch nebo poklesů nálady, které lze už hodnotit jako depresi. Může se projevovat také poruchou spánku.

Všechny tyto diagnózy člověku velmi negativně ovlivňují život. Vyčerpání může zásadně ovlivňovat rovněž sociální fungování jednice.

V kontaktu s druhými se může začít projevovat nezájem, odpor, dokonce až jakási cyničnost.

Situace může zajít tak daleko, že člověka přestane zajímat práce, ale i přátelé, rodina či jakékoliv zájmy… Dojdou mu zdroje na jakoukoliv aktivitu. Obtíže, které psychické vyčerpání provázejí, jsou velmi individuální. U někoho mohou mít formu psychosomatického onemocnění, u jiného podobu psychické poruchy, u každého člověka je to trochu jinak.

Podle čeho poznám, že „mám namále“, že už je toho moc a je třeba začít se stresem pracovat?

Například v případě, že člověka začnou najednou trápit úporné bolesti hlavy a výsledky všech vyšetření jsou negativní, nikde není žádný nález, tak je možnou příčinou bolestí dlouhodobý nadměrný stres.

Stejně tak je tomu u změn nálad. Když se lidem bezdůvodně a velmi rychle mění nálada, cítí větší úzkost nebo jsou nadměrně unavení a ztrácí soustředění, to vše může být varovným příznakem silného stresu.

Jak to začít řešit?

Už první krok, tedy pokus o vyhodnocení situace, je forma práce sama se sebou, která člověku prospěje. Jde o to se zastavit a přiznat si, že ten problém za mne nikdo jiný nevyřeší.

Tak funguje klasická medicína – člověk jde k lékaři, který stanoví diagnózu a navrhne léčbu. Podíl pacienta většinou není příliš veliký.

Pokud jde o psychické obtíže, tak je podíl pacienta při řešení naopak obrovský.

Když se začnou objevovat zmíněné příznaky, tak je na čase si říci, že se mnou není něco v pořádku.

Podnětem k práci se sebou může být také zpětná vazba od okolí, které si všimne, že se člověk změnil a nechová se jako dříve.

To jsou momenty, kdy je vhodné se zastavit a zamyslet, jak dál a kde ve svém životě udělat změnu, aby se nepříjemný stav zlepšil. Lidé by proto měli naslouchat sami sobě, aby příznaky odhalili co nejdříve.

A když na sobě příznaky vyčerpání zpozoruji, co dělat dál?

Oblíbený a hojně používaný je pojem „stress-management“. Ten v podstatě označuje různé přístupy, kterými lze stres zmírňovat. Je tedy dobré zaměřit se právě na ně. Některé vycházejí z meditace nebo jógy.

Obvykle jde o jednoduchá krátká cvičení, která jsou postavena na regulaci dechu, protože práce s dechem je klíčová k redukci napětí a úzkosti.

A cvičí se i takzvaná zaměřená pozornost, kdy člověk cíleně zkoumá vlastní myšlenky, pocity i tělesné projevy.

Některé z metod lze použít ve chvíli, kdy na člověka stres akutně působí, a dosáhnout rychlého uvolnění. Patří sem techniky, které pracují více s rozumem než s tělem, například takzvaná technika přerámování, kdy se na situaci stresu snažíme dívat pozitivně, nebo alespoň neutrálně.

Důležitá je také schopnost dobře a reálně plánovat, abychom se nedostávali pod časový tlak. Práce s hodnotami, které člověk v životě má, soustředění se na to, co je v mém životě dobré, vědomé prožívání pocitu vděčnosti. Je dobré znát sám sebe a vědět, co mě potěší, a to si dopřát.

Pro někoho to může být sport, pro jiného četba, pro někoho to, že poslouchá hudbu nebo se baví s přáteli.

Slyšela jsem, že někteří lidé v sobě cíleně vyvolávají určitou míru stresu, aby se obrnili a vytrénovali proti němu odolnost. Může to pomáhat?

Trénink odolnosti proti stresu může do určité míry pomoci, ale je prakticky nemožné se připravit na všechny typy stresu, které mohou člověka v životě postihnout.

Proč je to nemožné?

Protože stres je v podstatě založen na tom, že se v lidském organismu nabudí spousta vnitřní energie. U našich prapředků byl stres primárně spojen se situacemi, kdy šlo o ohrožení života, kdy se v organismu spouštěla reakce „bojuj nebo uteč“.

Při stresu se uvolní zásoby energie a člověk je schopen podat maximální výkon. Každý jednotlivec má tu hranici nastavenou jinak, někteří lidé mají rádi formy extrémního prožívání a pro ně může být stres velmi motivační a může je posunovat dál.

Vždy ale záleží na aktuální situaci jedince, to, že to tak člověk dříve prožíval, nemusí jednoznačně znamenat, že se to bude vždy opakovat.

Proti stresu pomáhají úplně obyčejné věci

Vystudovala jednooborovou psychologii na FFUK, má atestaci z klinické psychologie a funkční specializaci v systematické psychoterapii. Nyní pracuje jako klinická psycholožka a psychoterapeutka pražské polikliniky Health Plus. Pracovala v Dětském integračním centru a v Psychiatrické Nemocnici Bohnice.

Také záleží na druhu stresoru, třeba adrenalinoví sportovci jsou velmi odolní proti určitému typu stresu, který souvisí s daným sportem, ale může pro ně být velice stresující třeba pracovní nebo partnerský konflikt.

A naopak někdo, kdo by se nikdy neodvážil skočit bungee jumping, tak v běžném životě snese opravdu hodně a běžné životní stresy snadno vyřeší. Obecně lze říct, že existují lidé, kteří jsou takzvaně steničtější, tedy pevnější, kteří při stresu více drží.

A existují i osoby, které jsou mnohem zranitelnější.

A je možné se stresu zbavit úplně? Pokud ano, je to pro člověka dobré?

Stres tu je, aby nás nějakým způsobem posouval. Je to jakýsi motor, který ovlivňuje vývoj jedince. Přiměřená míra stresu je pro náš vývoj zásadní. Jen je důležité určovat jeho míru, aby ho nebylo příliš, aby se lidé nedostali do fáze psychického vyčerpání.

Stres ze života nikdy zcela nevymažeme, hlavně v současné době, která je hodně rychlá a zaměřená na výkon.

Každopádně by si lidé měli uvědomit, že ať už jsou ve stresu malém či velkém, tak by si vždycky měli najít chvíli na to, aby stres vhodným způsobem vykompenzovali, uvolnili, odrelaxovali a doplnili svoje zdroje.

Máte nějaké jednoduché doporučení, jak se stresem v každodenním životě pracovat?

Podle mých zkušeností je velmi užitečné, když si člověk dá tu práci, každý večer si v klidu sedne a zamyslí se nad tím, jaký byl jeho den, co prožíval, jak se cítí teď, jestli je mu dobře, nebo ho něco trápí či bolí.

Jde o to, nenechat život bez povšimnutí protékat mezi prsty, nebo se jím nechat bezhlavě vláčet.

A pak se člověk po letech ohlédne a zjistí, že už pět let pracuje v práci, která ho celou dobu nebaví, a nějak si to zapomněl uvědomit.

Jak pomáháte pacientům od stresu při individuálních psychoterapiích?

S klienty často používám jednoduchou techniku zaměřené pozornosti. Spočívá v tom, že si člověk sedne do křesla, uvolní se a uvědomí si, jak dýchá, že se mu při dýchání pohybuje tělo, zvedá se mu hrudník a břicho, rozšiřuje se chřípí u nosu…

Je to úplně jednoduchá technika, která zabere minutu a může být velmi prospěšná. Já tomu říkám vnitřní oko. A tímto okem, jakýmsi vnitřním skenerem, procházíme celé naše tělo a jen vnímáme, jak se cítí naše kůže a svaly.

Je to příjemný pocit, nebo nepříjemný? Pokud je to nepříjemné, můžu to změnit, můžu to prodýchat?

K čemu tahle technika vede?

Tímto způsobem své klienty učím, aby si jednou za den – třeba uprostřed dne – prošli své tělo a zjistili, kde cítí větší svalovou tenzi, a zkusili ji uvolnit.

Často jsme totiž na to napětí již tak zvyklí, že už si ho vůbec neuvědomujeme, a zjistíme to až ve chvíli, kdy máme blokádu v krční páteři. Ale předchozí varovné potíže jsme nebyli schopni vnímat. Podobné je to s tlaky kolem žaludku.

U techniky zaměřené pozornosti je důležité si uvědomit svůj dech a postupně si projet všechny části těla od hlavy až k patě.

Trvá to pár minut, není to vůbec nic náročného ani zdlouhavého. A přínos je velký už jen v tom, že se člověk zastaví a nějak se nad tím zamyslí. Někdo třeba zjistí, že mu to vůbec nejde, že to prostě nedokáže. Ale i to je velká zpráva. Jak to, že sám se sebou nedokážu být ani tři minuty? Že musím pořád něčím zaměstnávat hlavu, abych se nemusel zabývat tím, co se v mém nitru děje…

Užitečná je v tomto směru i takzvaná Jacobsonova relaxační technika, která pomáhá naučit, jak dosáhnout uvolnění pomocí cíleného zatínání a uvolňování různých svalových skupin. Pro některé lidi, kteří jsou ve velké tenzi, je někdy těžké dosáhnout uvolnění. Tato metoda je však již náročnější a je vhodné ji nacvičit s někým, kdo ji ovládá.

foto: Archiv Kateřiny Weigertové a Shutterstock, zdroj: Program Health Plus

Tipy pro manažery: Trpíte stresem v práci? Naučte se jej zvládat

Zainteresovaní odborníci trvají na tom, že je třeba trénovat a posilovat tzv. stresovou stabilitu. Tělo silně reaguje nejen na infekce a jejich původce – bakterie a viry – ale i na pocity, zejména pak na strach, zlost či radost.

Stresová stabilita přímo souvisí s naším vnitřním vyladěním a životním postojem. Míru svého stresu máme tedy do značné míry ve vlastních rukou. Stres je vysoce subjektivní faktor. Co pro jednoho člověka je už stresující, může druhý vyhodnotit jako zábavu. Někdy nám jsou lidé a události výzvou, jindy nás sklátí.

Nikdo z nás se stresu nevyhneme. A to je dobře. Bez něho bychom nepřežili, nenaučili se vycházet s druhými, milovat, bojovat ani těšit se. Stres je součást života.

Budete mít zájem:  Detoxikace jater – jak na to?

Předejděte vyhoření. Jak na to?

Pokud lidé dlouhodobě ignorují duševní zdraví, dojde k vyhoření, depresím a agresi. Vyhoření je důsledek dlouhotrvajícího stresu. Může se vyskytnout u manažerů, majitelů středních i malých podniků. Lze ho definovat jako ztrátu zájmu, energie, chuti něco dělat nebo měnit. Jako posun v hodnotách.

Co pomáhá řešit syndrom vyhoření? Obecně – hlavně změna.

Změna režimu práce, odchod z byznysu do neziskového sektoru nebo naopak, začít pracovat samostatně, osobní rozvojové programy, rotace, stáž v zahraničí, přestěhování se, práce s výzvou, nový tým.

Pomoci může rovněž zajímavá, náročná, ale zvládnutelná práce, social support – síť pozitivních známostí – kontakt, lidská účast, podpora, vědomí vlastní ceny, dostatek informací, důvěra okolí a dobrá zpětná vazba.

Několik „hasičů“

Proti stresu pomáhá hlavně pohyb. Malé „kancelářské“ cvičení, pokud se vám nechce trápit tělo v posilovně:

Stoupněte si za židli, těsně za zádovou opěrku. Stoj spatný, spojíte k sobě chodidla, kotníky, kolena, stehna, prsty nohou rozprostřete doširoka. Poté se předkloňte přes zádovou opěrku židle a pokuste se dosáhnout prsty rukou co nejblíže k podlaze. Vytahujete se z pasu, hlava volně visí. Dýcháte uvolněně a hluboce.

Po chvíli se pokuste ještě trochu více přiblížit prsty rukou k podlaze. Poté se pomalu vzpřimujete, pohyb jde opět z pasu. Zvedáte se kulatě, obratel po obratli. Když jste zcela vzpřímeni, s nádechem vzpažíte a opět z pasu co nejvíce vytáhnete ruce vzhůru. Pohled míří za prsty rukou. S výdechem spustíte ruce do pozice modlitby.

Cvičení opakujete 6×.

Antistresové strategie

Existuje poměrně hodně možností, kterými se dá ovlivnit míra naší reakce na stresogenní podnět:

  1. Dechová cvičení – tedy tzv. „plný jógový dech“ – kombinace bráničního a hrudního dýchání. Má vliv na celé tělo, uvolňuje zejména aktuální stres.
  2. Pohyb – zde je míněna zejména aerobní zátěž. Stačí cca 15 minut aerobního výkonu denně, aby se tělo zbavilo celodenní zátěže. Aerobní cvičení trvá minimálně 15 minut, není přerušované, probíhá přiměřeným tempem (vzorec pro průměrného jedince: na konci cvičení by měl váš puls dosahovat počtu 220 minus váš věk v letech krát 0,65 nebo 0,85 u sportovců).
  3. Jídlo a pití – jezte spíše menší porce (stále platí pravidlo, že kde se nají jeden Evropan, tam se nají 5 Indů), dobře kombinujte (principy nebo doporučení o dělené stravě), jezte podle svého aktuálního zdravotního stavu, diety nejsou zdaleka řešením pro každého.
  4. Spánek – jeho potřeba je velmi individuální. Spánková deprivace nastává po 2 – 3 dnech bez spánku nebo po 6 dnech s 1,5 hod. spánku nebo po 9 dnech s 3 hodinami spánku za den. Nedostatek spánku je silný stresor. Zkuste přizpůsobit cyklus svého bdění a odpočinku cirkadiánnímu rytmu (násobky 1,5 hodiny). Ve spánku se regeneruje tělo a sny jsou životně důležité pro psychické zdraví.
  5. Relaxace a meditace – relaxačních cvičení je celá řada, např. Oshova relaxační cvičení, Jacobsonova progresívní relaxace, zlatý bod, hudební relaxační programy. Meditace je dlouhodobější, předpokládá nerušené klidové prostředí, čas a zájem. „Meditari“ = směřování do středu, půjdete více do hloubky vlastní osobnosti. Přináší spolehlivější účinky i v oblasti boje proti negativním účinkům stresu.
  6. Hudba – proti stresu působí subliminály (podprahové sdělení) zaměřené k různým tématům, jeden z programů je i proti stresu. Nebo hudební nosiče nahrávané ASYS systémem, které zajistí rychlou relaxaci. Ty používejte výhradně v klidovém a bezpečném prostředí s ohledem na velmi rychlý nástup uvolněného stavu.
  7. Motivace a „1 auto denně“ – lidskou bytost daleko více ovlivní odměna než trest. Odměňujte se (1 auto = 1 autopotěšení denně – a dodržet), motivujte se.

A jak na problémy se zdravím blíže?

  • Když si během rozhovoru s druhou osobou budete psát poznámky, daleko méně vám hrozí, že vybouchnete a začnete křičet (do poznámek se dá psát i to, kam má zmíněná osoba „jít“ a nemusí se to vůbec dozvědět).
  • Bolavá záda potřebují hořčík pro výživu svalů, důsledně tlačit ramena od uší dolů, když bolí oblast krční páteře, posilovat břišní svalstvo, jestliže bolí oblast hrudní páteře a prohřívat křížovou kost, pokud bolí oblast bederní páteře.
  • Křeče a tiky svalstva zmírní, nebo dokonce odstraní kombinace vápníku, hořčíku a vitamínu B.
  • Obtížné usínání ulehčí prohřátí žaludku, křížové kosti a nohou.
  • A jestli vás pálí žáha a nechcete používat léky, rozkousejte a spolkněte 3 lžíce máku a bude líp.

Tak se o sebe pečujte, protože největší vliv na míru stresu máme my sami.

Více o stresu

Stres znamená tlak, kterému je hmota vystavena. Tato původně fyzikální definice platí v plné míře i pro člověka. První zkoumání stresu se datují od 30.

 let tohoto století, kdy jeho působení zkoumal slavný kanadský lékař, biolog, chemik a endokrinolog rakousko-maďarského původu Hans Selye.

Stanovil tehdy, že zátěží – stresorem – může být cokoliv: hluk, málo času, přebytek času, nuda, jídlo, strach, láska, smrt, hádky, zlost, prázdninová nebo víkendová cesta atd. Divné, že? Vždyť jsou zde jmenovány i věci jasně pozitivní a příjemné. Tak jak to vlastně je?

Rozlišujeme dva druhy účinku stresu na lidský organismus:

Eustres (řecké „eu“ znamená zdravý, normální, podnětný) znamená nabuzení k výkonu – pomocí něho zvládáme konkurz, zkoušku nebo rozhovor o zvýšení platu. Souvisí tedy s aktuální situací, která trvá jenom určitý čas, organismus se s jejími důsledky snadno vyrovná.

Dysstres (řecké „dys“ – porušený, podrážděný, špatný) znamená zátěž pro organismus – díky němu se rozběhnou např. opakované migrény, vracející se záněty, vzniknou žaludeční vředy. Váže se na stavy dlouhodobé nebo trvalé, stres se stává chronickým.

Určitou míru nabuzení (eustresu) potřebujeme všichni, abychom zvládli zkoušku, konkurz nebo rozhovor o zvýšení platu. Bez této motivační injekce bychom si asi těžko hledali partnera či zaměstnání. Jenom toho podráždění nesmí být příliš. Pak ho tělo definuje jako útok (dysstres) a uvádí do chodu „mechanismus boje a útěku“.

Freeze, fight, flee neboli bojuj nebo uteč

Kdykoliv organismus reaguje na nějaký stresový faktor, tělo je mobilizováno třemi způsoby – ztuhne, bojuje nebo uteče. Hans Selye nazval tuto reakci GAS (obecný či generální adaptační syndrom).

  V poplachové fázi tělo spouští stresovou reakci, v adaptační fázi se za využití svého energetického potenciálu vyrovnává se stresovým podnětem a ve fázi vyčerpání se člověk zklidňuje, tělo likviduje toxiny a zplodiny látkové výměny, obnovují se poškozené buňky a zásoby energie.

 Nahrávání …

4 věci, které můžete udělat hned teď, aby se vaši zaměstnanci v práci cítili líp

Ať už zaměstnanci, o které se staráte, pracují v open spacech, nebo sdílí s kolegou místnost pro dva, často to v jejich pracovním prostředí vypadá sterilně.

Kvalitní a dobře vybavené kanceláře přitom ovlivňují jejich zdraví, vztahy i produktivitu.

Proč jim tedy prostor, ve kterém tráví až 40 hodin týdně, nevylepšit? Tady máte jednoduchý návod, se kterým už klidně můžete začít, a ještě vám vyřeší vánoční dárky pro zaměstnance: 

Kanceláře LMC potvrzují: Květiny fungují!

Posledních dvě stě let trávíme 90 % času v budovách. Pohodlný život s sebou ale nese daň – neustále na nás dotírá umělé světlo, hluk a chemické znečištění. Hudební teoretici si dokonce všimli, že ubylo i písniček, v nichž se objevují slova spojená s přírodou.

Výsledek pobytu v betonové džungli? Na 84 milionů obyvatel EU ročně onemocní duševní poruchou. Co může zaměstnancům rychle ulevit? Sáhněte po truhlíku a dopřejte jim květiny. Už jedna rostlina na metr čtvereční prokazatelně zlepšuje paměť a zahání nemoci.

Rostliny snižují stres a únavu zhruba o 37 %, a zlostné pocity snižují dokonce o 44 %.

Podle Mika Robinsona, majitele malé společnosti v Kanadě, se navíc poté, co si jeho zaměstnanci dali na stůl vlastní rostlinu a pojmenovali ji, produktivita každého z nich zvýšila zhruba o třetinu.

Náš tip: Které květiny bude kancelář milovat? Třeba ty, které svým lidem darujete, ideálně formou vánočního dárku. Zaměstnanci si je můžou s dobrým pocitem sami zasadit třeba v Kokoze, která zaměstnává lidi s duševním onemocněním, nebo si je vyrobit na workshopu v květinové dílně Aranžerie zaměstnávající epileptiky.

Co dalšího v práci pomáhá k odbourání stresu a lepší komunikaci? Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli filosofii shinrin-yoku. Tenhle japonský termín (v překladu lesní koupel) staví na konceptu fyzického uvolnění a posílení imunity. Jeho principem je využívání lesa pro různé relaxační aktivity, třeba klidnou procházku.

Výsledkem je lepší spánek, snížení deprese a krevního tlaku. Zázračnost přírody dokazuje i to, že podobné účinky má pouhý pohled na zelenou barvu. Nemusíte hned na stěnu kanceláře lepit tapetu s Yosemitským národním parkem, ale stačí část vymalovat zeleně nebo se jednou za čas projít po nejbližším travnatém paloučku. Zelená barva navíc pomáhá k výkonnosti a soustředění.

A mysl zklidňuje i dřevo. Stačí pohled na něj, dotek nebo jeho vůně.

Každý prostor a lidé v něm si zaslouží zeleň a čerstvý vzduch

Zázraky dokáže i pořádné okno. Tedy ne ztráta paměti při prezentaci, ale „obyčejná“ díra do zdi. Existují totiž studie, podle nichž mají pracanti s výhledem do přírody až o 19 % nižší nemocnost. Úplně nejlepší je okno otevřené, se závanem čerstvého vzduchu. Kvalita vzduchu totiž ovlivňuje naše kognitivní schopnosti, podle harvardské studie dokonce o 100 %.

Náš tip: Aby se lidé v práci nedusili, pořiďte jim například zvlhčovač vzduchu nebo aroma difuzér. Může to znít překvapivě, ale čich je smyslem, který nejvíc ovlivňuje náladu. Důležité je ale zjistit, jestli kolegové mají podobný názor na aromaterapii…

V LMC máme kvůli relaxaci i vlastního čajovníka.

O prospěšném slunečním světle si můžeme v zimě nechat leda tak zdát. Senzitivnější jedinci tak trpí apatií. Pod umělým světlem se v těle navíc zvyšuje hladina stresových hormonů a kortizolu.

Na pracovní stůl proto patří lampa s kvalitnějším zdrojem světla, která uleví i očím. Pravák by ji měl umístit po své levé straně, levák po pravé, a kužel světla by měl dopadat pod úroveň očí.

Docela alchymie, že?

Náš tip: Pokud chcete udržet oči zaměstnanců po celý rok bdělé, přidejte do benefitů korunu denně a pořiďte jim oční lázeň. Počítačová aplikace v pravidelných intervalech spouští sadu očních cviků pomáhající proti vysychání očí a uvolňující krční páteř. Její vynálezce navíc podporuje činnost Nadačního fondu Dar Zraku.

Možností je ale mnohem víc. Zaručeně vždycky funguje osobní prostředí. Nechte zaměstnance, aby si zatloukli nástěnku, kafe pili z oblíbeného kočičího hrnku, a kontakt s jiným než pracovním světem zprostředkují i drobnosti, které si umístí na pracovní stoly nebo stěnu. Fotky rodiny, nepovedená kresba od ratolesti… Jen pozor, odhalené snímky od moře asi kolegové nepochopí.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector