PRAHA Petr se nedávno vrátil z pohřbu. Jeho přítel před půl rokem prodělal covid v lehké formě, napodruhé ho však virus zabil. Opětovná infekce stejnou nemocí měla u padesátiletého muže fatální následky.
Lékaři potvrzují, že případy, kdy měl člověk poprvé mírný průběh covidu a při druhé nákaze nemoc nabrala na síle, existují. „Ve svém okolí si všímám, že se lidé opakovaně nakazili. Bohužel jsou i jedinci, kteří covid chytli napodruhé a měli mnohem vážnější průběh než při první nákaze,“ řekl pro Lidovky.cz prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Souhlasí s ním i další odborníci. „Ze zahraničí jsem slyšel o případu, kdy se člověk infikoval třikrát. Poprvé měl zcela lehký průběh, podruhé těžší, potřetí zemřel,“ řekl pro Lidovky.cz epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula.
I šéf Sdružení praktických lékařů Petr Šonka potvrzuje, že při druhé nákaze může mít onemocnění horší průběh. Zároveň ale upozorňuje, že nejde o pravidlo. „Nemůžeme obecně říci, že každý, kdo covid chytne napodruhé, bude mít závažnější průběh.
Není na to dostatek dat,“ uvedl pro Lidovky.cz.
Přesná čísla, kolik lidí se v Česku znovu infikovalo virem SARS-CoV-2, zatím chybí. Státní zdravotní ústav eviduje desítky případů.
Pro stanovení, zda se jedná o reinfekci, je nutné každý případ posoudit individuálně. „A to na základě většího počtu ukazatelů. Ne vždy jde totiž skutečně o reinfekci,“ řekla Lidovkám.cz mluvčí SZÚ Klára Doláková.
Nemusí se pokaždé jednat o „znovunakažení“, neboť vir v těle může přežívat a člověk o tom vůbec nemusí vědět. „U některých lidí může dojít pouze k reaktivaci viru, infekce u nich nikdy nevymizela, takže jde pořád o tu samou nákazu.
Imunitní systém infekci utlumí, jdete na testy a jste negativní, ale virus ve vás pořád je ve spící formě.
Pak se může reaktivovat a test vám ukáže pozitivní výsledek,“ vysvětlila viroložka Ruth Tachezy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR.
S ní souhlasí i Prymula. „Člověk může později začít vir opět vylučovat a testy má pozitivní,“ potvrdil bývalý ministr zdravotnictví, který je nyní poradcem premiéra Andreje Babiše (ANO). V takovém případě nejde o reinfekci, nýbrž o první nákazu, vir se jen probudil takříkajíc ze zimního spánku. Všechny tyto faktory musí SZÚ prozkoumat.
Nad nepřesností dat od odborníků ze zdravotního ústavu se však Prymula pozastavuje. „Připadá mi tedy zvláštní, když organizace, která to eviduje, říká několik desítek případů.
Buď data mají a řeknou přesná čísla, nebo nemají,“ uvedl epidemiolog. SZÚ se brání tím, že tvrdá data budou k dispozici v polovině ledna.
Jeho mluvčí Doláková na to konto uvedla, že rozpoznat, zda se jedná skutečně o reinfekci, je mnohdy složité.
Viroložka Tachezy navíc upozorňuje, že v populaci existuje stále velké množství lidí, kteří prodělali covid bezpříznakově. „Ti o nemoci vůbec nemuseli vědět, při druhé nákaze pak nevědí, že jde o ,znovunakažení‘. U nich tedy netušíme nic o reinfekci,“ dodala šéfka katedry genetiky a mikrobiologie Přírodovědecké fakulty UK.
Tělo nemá sílu
Důvodů, proč covid napodruhé udeří silněji, může být hned několik. Jedním z nich je vysílení lidského organismu z předchozí nákazy koronavirem. „Může to být tím, že tělo ještě není zcela odpočinuté a zotavené po první infekci,“ uvedl šéf lékařské komory Kubek. Jeho slova potvrzuje i viroložka Tachezy.
„Samozřejmě záleží na zdravotním stavu jedince. Člověk může mít po prodělání infekce oslabené tělo a imunitu, druhý průběh nemoci pak může být vážnější,“ prohlásila. Podle ní však těžší průběh souvisí především s virovou náloží, které je infikovaný vystaven.
Podruhé může jednoduše dostat do těla silnější dávku než při první nákaze.
  |
Člověk má po prodělání covidu oslabený imunitní systém i z toho důvodu, že nemoc je zákeřnější. Kupříkladu oproti sezonní chřipce napadá větší množství orgánů.
„Nový koronavirus má receptory na všech možných orgánech, proto pak v závažnějších případech napadá třeba i ledviny,“ řekl dříve Lidovkám.cz virolog Ivan Hirsch z Přírodovědecké fakulty UK. Tělo je tím pádem více vyčerpané a unavené.
„Mnozí pacienti mi v ordinaci říkají, že jsou po koronaviru vyčerpanější než po prodělání jiné nemoci. Únava je určitě větší,“ potvrdil už dříve šéf praktiků Šonka.
Pro doplnění energie lékaři doporučují vitaminy C a D. „Ty pomohou, ale nemyslím si, že problém zcela vyřeší. Je potřeba rekonvalescence, po prodělání vážnější nemoci, jako je covid-19, by měl člověk zůstat v klidovém režimu,“ uvedl Šonka. Vyléčený by se podle něj neměl snažit za každou cenu vrátit okamžitě do normálního života a fungovat na sto procent.
Epidemiolog Prymula se domnívá, že virus může tělo napadat ve vlnách. „Zdá se, že onemocnění se chová trochu jinak než běžná infekce. Existují spekulace o tom, že se chová dvoufázově, napřed jde o akutní fázi a pak o chronickou fázi. Virus v těle pospává a později může být průběh nemoci horší,“ uvedl.
Před reinfekcí by kromě roušek a vakcíny měla člověka chránit především imunita proti koronaviru, kterou získá po prodělání nemoci. Mezi odborníky panuje shoda, že by měla vydržet alespoň tři měsíce po vyléčení.
I podle ministerstva zdravotnictví nemusejí po kontaktu s nakaženým nastoupit do karantény ti, kdo prodělali covid v posledních devadesáti dnech. „Data ale ukazují, že imunita trvá déle, já jsem si téměř jistý, že alespoň šest měsíců,“ řekl k tomu Prymula.
Podobného názoru je i předseda sdružení praktiků Šonka.
Vyšší dávka, lepší imunita
Přílišnou euforii však brzdí viroložka Tachezy. Ta tvrdí, že existují i výjimky, kdy si lidé nevytvoří imunitu vůbec.
„Pokud člověk prodělal velmi lehký průběh covidu, jeho tělo si nemuselo vyvinout dostatečnou hladinu protilátek, tudíž nemá imunitu proti koronaviru,“ uvedla. Horší průběh onemocnění covid-19 může člověku v budoucnu paradoxně naopak pomoci.
„Když dostanete silnější dávku infekce, máte šanci, že si vytvoříte větší hladinu protilátek,“ dodala šéfka katedry genetiky a mikrobiologie.
Zahraniční studie dokonce popisují případy, kdy došlo k reinfekci za třicet dní od první nákazy.
„Tělo si po první infekci skutečně nemuselo vytvořit protilátky a dotyční mohli nemoc chytit znovu po krátkém čase,“ připustila Tachezy.
Zároveň uvedla, že doživotní imunita je u covidu vysoce nepravděpodobná. Tu má například člověk, jenž prodělá plané neštovice, spalničky, příušnice či klíšťovou encefalitidu.
Ten virus je trochu divný. Jak dlouho vydrží imunita, není jasné, tvrdí čeští vědci
Ilustrační foto
Foto: Uncredited, ČTK/AP
U jiných respiračních virových infekcí si tělo vytváří protilátky, které jej posléze od prodělání nemoci chrání minimálně šest měsíců až dva roky. Experti zatím předpokládají, že u koronaviru SARS-Cov2 to bude podobné. Jenže nový virus je zatím na světě příliš krátce a odborníci připouštějí, že se nechová úplně standardně. Navíc přicházejí případy – zejména z Asie – které naznačují, že někteří pacienti byli po vyléčení opět pozitivní.
Pravda ale je, že tento virus je trochu divnýAnna Šedivá, přednostka Ústavu imunologie v pražské motolské nemocnici
„Tato otázka je velmi nejasná. Z toho, co se publikuje, bude imunita vůči koronaviru zřejmě krátkodobější než u klasických infekcí. Například u dětských pacientů je protilátková odpověď velmi nízká, u nich ale může hrát roli buněčná imunita,“ řekl Právu epidemiolog a šéf projektu chytré karantény Roman Prymula. Dětským pacientům koronavirus většinou výrazně neublíží.
Promoření sníží riziko další vlny epidemie, tvrdí hygieničkaKoronavirus
Podle Prymuly ale příliš mnoho případů, kde by se vyskytla opětovná nákaza koronavirem, ve skutečnosti popsáno není. „Spíš došlo k reaktivaci procesu, který byl v těle už předtím,“ uvedl Prymula. Jinak řečeno, někteří pacienti mohli mít ke konci onemocnění virus stále v těle, ale tak nízkou hladinu, že ji test nedokázal zachytit, a byli tak chybně prohlášeni za vyléčené.
Imunoložka a bývalá ředitelka Mikrobiologického ústavu AV ČR Blanka Říhová si nemyslí, že by se lidé po přestáté nemoci mohli brzy znovu nakazit.
„Není to tak jednoduché, o viru se zatím toho moc neví. Nemyslím si ale, že by se vymykal všem pravidlům. Po prodělání infekce by měli být lidé nějakou dobu rezistentní,“ řekla Právu Říhová. „Jak dlouho, to zatím nikdo přesně neví. Protilátky by obecně měly vydržet přibližně půl roku,“ uvedla.
Babiš se postavil za Hamáčka, nesouhlasí s Prymulou ohledně promořeníDomácí
„V zásadě by mělo platit, že když se organismus setká s antigenem, v tomto případě s virem, do tří dnů vytvoří buněčnou reakci, za kterou mohou T-buňky. Do pěti dnů se vytvoří IGM protilátky, které jsou méně specifické, a za další čtyři dny IGG protilátky, které jsou velmi specificky namířené proti viru,“ rozvinula Říhová.
Nedávný výzkum, který provedla univerzita v čínské Šanghaji, ukázal, že přibližně třetina sledovaných pacientů měla v těle velmi nízkou hladinu protilátek, někteří neměli vůbec žádnou.
„Může se stát, že to jsou jedinci, kteří se viru zbavili prostřednictvím buněčné imunity. Ta koronavirus zlikvidovala tak rychle, že se protilátky nestačily vytvořit.
Může v tom hrát také roli citlivost protilátkových testů, která nemusí být dostatečně vysoká,“ míní Říhová.
S tím souhlasí i Anna Šedivá, přednostka Ústavu imunologie v pražské motolské nemocnici. „Je to spíš otázka citlivosti používaných testů. Že by lidé po nemoci neměli vůbec žádné protilátky, je velmi nepravděpodobné. Zatím se koronavirus chová jako běžná infekce a vytváří relativně běžnou imunitní odpověď. Vypadá to, že protilátky indukuje,“ řekla Právu Šedivá.
Čekáme, že protilátky budou fungovat v řádu měsíců či jednotek let. Pravda ale je, že tento virus je trochu divný.
„Nečekáme celoživotní imunitu, která u respiračních virů není běžná. Čekáme, že protilátky budou fungovat v řádu měsíců či jednotek let. Pravda ale je, že tento virus je trochu divný.
Nemáme ještě tolik zkušeností, abychom to mohli s jistotou říci,“ připustila ale Šedivá. „Je to nová infekce, která se poprvé objevila v listopadu či prosinci.
První pacienti z Číny jsou vyléčení zhruba tři měsíce a informace z Číny jsou navíc rozporuplné, máme jim tendenci spíš nevěřit,“ dodala Šedivá.
Asijští odborníci, kteří studovali případy znovu nemocných pacientů, si také nemyslí, že by se virus mohl v těle reaktivovat.
Podle Oh Myoung-dona z univerzity v Soulu je nejpravděpodobnější verze, že opakované pozitivní testy nezachytily virus jako takový, ale jen jeho genetický materiál, který už člověku neublíží.
„I když je virus už mrtvý, zbytky jeho RNA ještě v buňkách přetrvávají,“ citoval ho časopis Time.
Hlavní zprávy
Imunita na covid-19 je asi delší než tři měsíce. Léčba plazmou ještě není prokázaná, říká imunolog Hořejší
Jsou již bližší informace o tom, jak dlouho imunita po koronaviru trvá? Jak dlouho nemůžou lidé nemoc chytit? Pořádně se to ještě neví, protože nejdéle infikovaní lidé jsou teď okolo půl roku.
Není známo, kolik lidí, kteří koronavirus prodělali, to znovu dostali. Jsou známy ojedinělé případy, kdy tomu tak bylo, ale není jasné, jak běžné to je.
Je ale pravděpodobné, že imunita vydrží nejméně několik měsíců, možná i o dost déle.
Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí
Číst článek
Jak dlouhá imunita byla například na vir SARS? Ani tam to není přesně známo, protože ta epidemie rychle skončila a tak nebyla příležitost k opakování infekce. Ale ví se, že vysoká hladina protilátek přetrvávala až více než dva roky. V tuto chvíli ale samozřejmě nemůžeme říct, zda tomu bude podobně i u nynějšího koronaviru, který s námi je teprve krátce.
Myslíte ale, že to bude delší období než tři měsíce, které se uváděly. Myslím si, že ano. Hlavně si myslím, že imunita po očkování bude lepší než ta po prodělání nemoci.
Tam směřuje další má otázka: zda po očkování vakcínou bude imunita taky pouze takto krátkodobá? Zatím se ví, že u lidí, kteří byli očkovaní v rámci třetí fáze klinických studií několika vakcín, byla hladina protilátek vyšší – a dokonce o dost vyšší – než u lidí, kteří onemocnění prodělali. To dává naději, že by imunita mohla být dlouhodobější. Na druhou stranu ale nemusí platit, že čím více protilátek, tím delší imunita.
Jak je to s lidmi, kteří prodělají koronavirus, ale při testech na darování plazmy jim řeknou, že nemají dostatek protilátek? Znamená to, že nejsou imunní? Ne.
Zatím to vypadá, že hlavní zbraní imunity proti covidu je takzvaná buněčná imunita, která funguje jinak než prostřednictvím protilátek. Je založena na působení imunitních buněk zvaných T-lymfocyty.
Dá se říct, že u všech virových onemocnění hraje tento typ imunity velkou roli, většinou ve spolupráci s protilátkami.
Mimochodem, často se uvádí, že krevní plazma obsahující protivirové protilátky a odebraná pacientům, kteří prodělali covid-19, je použitelná pro léčbu jiných pacientů, kteří dosud s infekcí bojují.
Vypadá to logicky, ale je potřeba upozornit, že účinnost této léčby není dosud potvrzená solidními klinickými studiemi.
Dokonce se ukazuje, že některé protilátky obsažené v takové rekonvalescentní dárcovské krevní plazmě mohou příjemci uškodit.
Česká vakcína na covid-19? ‚Není urgentní potřeba ve vývoji pokračovat,‘ míní ministr zdravotnictví Blatný
Číst článek
Může nastat, že i po prodělání nemoci bude člověk rizikem pro ostatní? Že by se stal takzvaným přenašečem? Je velmi malá pravděpodobnost, že by něco takového nastalo.
Ve většině případů je takový člověk vůči opakované infekci imunní. Taková imunita může být „dokonalá“, takže je znemožněn jakákoli vstup viru do buněk a opakované onemocnění nemůže začít ani v náznaku.
Takový typ takzvané sterilizační imunity zajišťuje jeden typ blokujících protilátek.
Jinou – méně dokonalou, ale také dobrou – ochranu představuje imunita založená na paměťových B- a T-lymfocytech. Ty se vytvořily během první úspěšně zdolané infekce.
Pokud stejný virus pronikne do organismu a začne se rozbíhat onemocnění znova, tyto paměťové lymfocyty se velmi rychle – během několika hodin – aktivují, začnou produkovat velká množství protilátek, respektive ničit již infikované buňky, aby se nestaly zdrojem šíření viru.
Onemocnění se poté tedy vůbec nerozvine, a prakticky neexistuje ani nebezpečí, že by takový člověk ohrožoval své okolí. Přesto je možné, že takový člověk se může při testování pomocí velmi citlivé metody PCR jevit jako slabě pozitivní. To jsou ale spíše jen teoretické možnosti, protože skutečné klinické studie tohoto typu zatím nebyly provedeny.
Můžeme chytit covid-19 dvakrát? Otázka, na kterou svět stále hledá odpověď
Představa světa, který už není v područí nemoci covid-19, je spjatá s existencí tolikrát zmiňované kolektivní imunity.
Jednoduše je třeba zajistit, aby se těla dostatečného počtu lidí dokázala viru sama ubránit – ať už díky vakcíně, nebo proto, že člověk už nemoc prodělal.
Problém je, že zatím nikdo neví, jestli první či druhá možnost člověka skutečně vždy ochrání – a pokud ano, na jak dlouho.
Velmi brzy po tom, co pandemie zachvátila svět, se začaly objevovat první informace o pacientech, kteří se úspěšně popasovali s nemocí covid-19, jen aby ji za několik týdnů dostali znovu. A těchto zpráv postupně přibývalo. Část z nich odborníci vyvrátili s tím, že problém byl v systému testování a takoví pacienti se jednoduše viru nikdy nezbavili. U části z nich ale taková odpověď nestačí.
Hongkongští vědci například nedávno zaznamenali případ mladého muže, který se poprvé nakazil v Hongkongu a o čtyři měsíce později ve Španělsku.
To je jednak dost dlouhá doba a jednak se genový kmen viru za čtyři měsíce mírně změnil. Proto díky genovému sekvenování dokázali vědci potvrdit, že šlo skutečně o dva odlišné případy nákazy.
I přes první skutečně vědecky doložené incidenty je však lidstvo stále daleko od toho, aby mělo ve věci jasno.
„Řeknu to takhle, zatím nemáme dost důkazů na to, abychom s jakoukoliv mírou jistoty popsali, jak je pravděpodobné být infikován znovu.
Nemáme uspokojivé odpovědi ani na to, jestli se to děje často, a jestli to tedy bude velký problém pro celý zdravotnický systém, nebo jde jen o jednotlivé případy, které se tu a tam přihodí.
Jednoduše to nevíme,“ řekl Aktuálně.cz Srdan Matič, šéf české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO).
Dodává ale, že centrála WHO právě teď analyzuje dostupné informace a brzy by měla nabídnout první zhodnocení. Proč je ale vůbec odpověď na otázku, zda se člověk může nakazit opakovaně, tak důležitá?
„Může se stát, že například dojdeme k poznání, že tělo zůstává vůči covidu-19 imunní jen několik měsíců, půl roku nebo třeba jen jednu sezonu. To by ovšem znamenalo, že se mýlili všichni, kdo si myslí, že může fungovat model takzvané kolektivní imunity. Tahle možnost by už nebyla na stole,“ dodává Matič.
Protilátky a T-buňky
Pro pochopení toho, jak se lidské tělo může teoreticky bránit proti covidu-19, je nutné si uvědomit, že lidský imunitní systém se skládá ze dvou částí.
Ta první je vždy připravena a vyráží do boje okamžitě, jakmile se v těle vyskytne cizí vetřelec. To je takzvaná vrozená imunita. Její součástí jsou třeba některé bílé krvinky, které dokážou zničit napadené buňky.
Dokáže také do těla vypustit látky působící záněty, které organismu pomáhají vyrovnat se s infekcí.
Jenže tahle imunita nijak necílí na koronavirus, nedokáže se nic naučit, a neposkytne nám tak větší ochranu, když se s virem setkáme podruhé. Na to potřebujeme získanou neboli adaptivní imunitu.
Ta má hned několik nástrojů, jak s virem bojovat. Mezi ty nejpodstatnější patří protilátky a takzvané T-buňky.
Protilátky jsou často chápány jako ty důležitější, protože tyto malé molekuly dokážou virus rozpoznat, „obalit ho“ a v nejlepším případě mu zabránit, aby tělo vůbec infikoval. Aktivace adaptivní imunity ale chvíli trvá.
Zdá se, že tělo potřebuje kolem deseti dní, aby začalo vyrábět protilátky, které dokážou na koronavirus cílit.
Obecně je výhodou adaptivní imunity to, že pokud je imunitní reakce dostatečně silná, existuje šance, že si tělo virus zapamatuje a napříště už je připravené se mu lépe bránit. Řada nemocí v těle dokonce spustí tak silnou imunitní reakci, že v něm protilátky zůstanou už navždy.
To je případ třeba spalniček. Tuto nemoc stačí prodělat jen jednou nebo proti ní být jedinkrát očkován, a tělo už je proti opětovné infekci navždy ochráněno. Problém je ale v tom, že řada studií naznačuje, že v případě koronaviru úroveň protilátek v těle s časem rychle slábne, a navíc není u všech nakažených stejná.
„Onemocnění obecně vyvolává protilátkovou odpověď, nicméně u jedinců s mírným nebo asymptomatickým (bezpříznakovým) průběhem nemusí být hladina protilátek vysoká a dlouhodobá. Není proto zřejmé, nakolik bude prodělaná infekce poskytovat ochranu před další nákazou v delším časovém horizontu,“ říká Ladislav Dušek, šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky.
Po třech měsících žádné protilátky
Například jedna z čínských studií zkoumala 175 zotavujících se koronavirových pacientů a zjistila, že třicet procent z nich mělo v těle jen velmi nízkou úroveň protilátek. Britská studie zase ukázala, že i v těle většiny pacientů, u kterých se protilátky vytvořily, se jejich úroveň po třech měsících výrazně snížila. U některých dokonce natolik, že test žádné neodhalil.
To by mohlo mít vliv i na případné vakcíny, které se budou spoléhat na ochranu pomocí protilátek. Pokud tělo totiž nedokáže dlouhodobě udržet dostatek protilátek přirozeně vytvořených po nákaze, je možné, že to nedokáže ani po aplikaci vakcíny. To naznačuje, že koronavirus by se mohl chovat více jako chřipka, která lidi nakazí každý rok.
Všechno tohle je však stále součástí výzkumu a práce mnoha vědeckých týmů po celém světě. Už jen proto, že nový koronavirus tu není dost dlouhou dobu na to, aby vědci dokázali nabídnout definitivní odpovědi.
To se týká už i zmíněných T-buněk, jejichž přítomnost v těle je mnohem obtížnější zjistit než v případě protilátek, a nemáme tak o jejich reakci na koronavirus tolik zpráv. Přitom právě ony nabízejí další naději, že by lidé mohli nad virem zvítězit.
Proti viru mohou pomoci buňky zabijáci
Na rozdíl od protilátek T-buňky samy od sebe nebrání infekci těla. Jejich úkolem je naproti tomu najít už infikované buňky a zničit je. Proto se ostatně skupině, do které patří, přezdívá přirození zabijáci.
Nedávná švédská studie nicméně ukázala, že zatímco úroveň protilátek proti koronaviru po třech měsících slábne, T-buňky tou dobou v těle zůstávají. A co je podstatné, zdá se, že vznikají i v tělech pacientů, kteří prodělali nemoc bez příznaků nebo jen se slabými příznaky.
Podstatný rozdíl je ale v tom, že pokud bychom v obraně proti koronaviru mohli spoléhat jen na T-buňky, mohlo by to značit jen částečnou imunitu. Přirození zabijáci by sice dokázali zabránit tomu, aby člověk onemocněl nemocí covid-19 a vyvinuly se u něj vážné symptomy, ale stále by teoreticky mohl být přenašečem viru.
Zkoumání reakcí T-buněk na nákazu však není ještě ani tak daleko jako výzkum protilátek. Stále proto není jasné, jak dlouho tyto buňky schopné ničit nakažené buňky v těle zůstávají.
Jistou indicií by snad mohli být pacienti, kteří se před sedmnácti lety nakazili nemocí SARS, tedy jiným druhem koronaviru, a kteří stále tyto buňky v těle mají.
Zda se tělo v případě covidu-19 chová stejně, ale ukáže až další výzkum.
Některé laboratorní výsledky také naznačují, že imunitní systém lidí, kteří se už dříve setkali s jiným druhem koronaviru, může být vůči novému viru odolnější, právě díky už dříve vytvořeným T-buňkám.
Jedno je ale jisté. Přes snahu tisíců vědeckých týmů po celém světě není lidské poznání covidu-19 ani zdaleka dokonalé. Uspokojivou odpověď na otázku, zda si vůči novému koronaviru dokáže tělo samo nebo s pomocí vakcíny vytvořit dostatečnou a dlouhotrvající imunitu, tak stále nikdo nezná.
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Mám se nechat očkovat i po prodělání nemoci COVID-19? Bude vakcína fungovat i proti zmutovanému viru? A zasáhne očkování do lidské DNA? To vše jsou otázky, které se pojí s očkováním proti nemoci COVID-19. Připravili jsme přehled odpovědí na ty, které v souvislosti s vakcínou Comirnaty zaznívají nejčastěji.
- Bude vakcína účinná i po mutaci viru? Co třeba popisovaný kmen z Velké Británie?
V tuto chvíli není důvod očekávat, že by imunita vyvolaná očkováním vakcínou Comirnaty neměla chránit proti této mutaci. Nicméně v tomto ohledu probíhá další sběr dat a analýzy.
Mutace viru (změna jeho genetické informace) je běžná pro všechny druhy virů a probíhá přirozeně. Některé vakcíny jsou účinné dlouhá léta a jejich podání způsobuje dlouhotrvající imunitu (např. proti spalničkám nebo zarděnkám).
Na druhou stranu v případě viru chřipky dochází k časté a rozsáhlé změně viru, a proto se vakcína musí upravovat každý rok, aby zůstala účinná.
Je známo, že ohledně nové mutace koronaviru rovněž výrobci vakcín plánují provést dodatečná klinická hodnocení.
- Může být Comirnaty podána lidem, kteří už prodělali onemocnění COVID-19?
V klinické studii bylo sledováno 545 lidí, kteří byli očkováni vakcínou Comirnaty i přesto, že prodělali COVID-19. U těchto jedinců nebyly zaznamenány další nežádoucí účinky oproti ostatním sledovaným.
Přesto, že nejsou známy dostatečné údaje ze studie prokazující, jak Comirnaty funguje u lidí po prodělané nákaze Sars-CoV2, očekává se, že vakcína bude účinná i u těchto jedinců.
- Mohou být děti očkovány vakcínou Comirnaty?
V tuto chvíli jsou data pro používání u dětí velmi omezená. V klinické studii byli zahrnuti pouze dospívající ve věku 16 – 17 let. Proto není použití Comirnaty doporučeno dětem a dospívajícím mladším 16 let.
Bezpečnost a účinnost vakcíny u dětí bude zkoumána později v další studii prováděné společností Pfizer/BioNTech.
- Jak je možné, že vakcíny byly vyvinuty tak rychle, navíc když jde o nové typy přípravků?
Věda prošla v posledních letech obrovským vývojem a máme k dispozici možnosti, které tu donedávna nebyly. Výzkum koronavirů trvá již mnoho let, včetně vývoje vakcín (SARS, MERS) – leccos bylo z předchozího výzkumu využito.
Samotné principy vyvíjených vakcín nejsou nijak zásadně nové, buď se používají už u jiných vakcín (vektorové vakcíny) nebo se stejný princip používá již ve vyvíjených lécích pro léčbu řady onemocnění (mRNA vakcíny). Rychlý vývoj vakcíny tedy navazoval na detailní znalost základních obecných komponent.
Díky tomu bylo možné vakcínu „zkompletovat“ v relativně krátkém čase insercí pro COVID-19 specifických genových molekul.
Další faktor ovlivňující rychlý vývoj COVID-19 vakcíny je vážnost celospolečenského dopadu COVID-19 na život lidí po celém světě.
Na rozdíl od ostatních vakcín byl vývoj dostatečně financován, probíhal v úzkém kontaktu s regulačními autoritami, které poskytovaly řadu vědeckých odborných stanovisek nejen k výrobě vakcín ale i k provádění klinických studií.
Registrační proces byl z pozice regulačních autorit zkrácen, co se týče administrativních kroků, na minimum.
- Může být moje vlastní DNA ovlivněná touto vakcínou?
Vakcíny firem BioNTech/Pfizer a Moderna (tzv. mRNA vakcíny) obsahují nukleovou kyselinu mRNA, podle které jsou v buňkách syntetizované bílkoviny.
Tento proces ale probíhá v odděleném buněčném prostoru (v cytoplazmě), a nikoli v buněčném jádře, kde se vyskytuje lidská DNA.
Volná mRNA žádným způsobem lidskou DNA v buňkách neovlivní, člověk není vybaven enzymy, které by umožnily RNA přepsat a včlenit do DNA – genetické informace člověka.
mRNA ve vakcíně je člověkem zkopírovaná a syntetizovaná molekula, která je do buňky vpravena pomocí lipidových částic a instruuje naše buňky vytvářet si bílkoviny, které se běžně nacházejí na povrchu koronaviru.
Tyto bílkoviny nejsou infekční, ale stimulují lidský adaptivní imunitní systém, který naučí tělo tyto bílkoviny identifikovat a zničit, čímž chrání před onemocněním COVID-19. RNA molekuly se v našich buňkách vyskytují běžně, a to v obrovském množství. Např.
viry rýmy jsou také RNA viry a také proniknou do buňky, kde se množí. RNA viry rýmy také nemění DNA člověka.
- Zdá se, že kvalita této vakcíny a některých jejích složek nebyla doposud plně prozkoumána (zkrácené formy mRNA, zvláštní závazky pro dvě nové pomocné látky atd.). Jak víme, že jsou bezpečné?
Důkladné zhodnocení Evropskou lékovou agenturou (EMA) znamená, že vakcína pro všechny občany EU, včetně ČR, je bezpečná, účinná a kvalitní.
Vzhledem k tomu, že vakcína Comirnaty byla doporučena k udělení podmínečné registrace, společnost, která vakcínu Comirnaty uvádí na trh, bude i nadále provádět studie pro další doložení kvality vakcíny (doplnění některých farmaceutických údajů), jak bude navyšována kapacita výroby.
Tato vakcína obsahuje dvě nové složky. Jednou z nich jsou lipidové (tukové) nanočástice a druhou je PEGylovaný lipid, kde PEG je polyethylen glykol.
Toxicita polyethylen glykolu je závislá na dávce, četnosti, celkové délce užívání a molekulové hmotnosti PEGylované molekuly. V současnosti se nepředpokládají problémy s imunogenicitou.
Bezpečnost vakcíny byla zhodnocena u více než 21 000 účastníků v klinických studiích.
- Obsahuje vakcína proti onemocnění Covid-19 tzv. kmenové buňky?
Vakcína proti onemocnění Covid-19 neobsahuje kmenové a ani jiné buňky živočišného nebo lidského původu a není léčivým přípravkem pro moderní terapii, jak je definováno v legislativě (v čl. 2 odst.1 písm. A) nařízení ES č. 1394/2007 a ve Vyhlášce č. 228/2008 Sb.
- Obsahují vakcíny proti onemocnění Covid-19 tzv. MRC-5, což je buněčná linie odvozená z plicní tkáně 14týdenního potraceného plodu?
Neobsahují. Tato informace je nepravdivá. Video, kvůli kterému se tato informace začala na internetu šířit, mylně interpretuje nezávislý výzkum jedné z vakcín proti COVID-19, který ověřoval účinnost této vakcíny v lidské tkáni před reálným podáním člověku (https://www.researchsquare.com/article/rs-94837/v1). Tento výzkum nemá spojitost s výrobou samotné vakcíny.
Některé vakcíny se skutečně kultivují pomocí linie lidských diploidních buněk MRC-5. Nicméně tato buněčná linie byla vytvořena v roce 1966 z plicní tkáně plodu potraceného z psychiatrických důvodů a od té doby je vědeckými postupy uchovávána a rozmnožována pro účely výzkumu a výroby a není zapotřebí další tkáně z lidského plodu.
- Byla v rámci klinického hodnocení lidem podávána vakcína před procesem čištění?
Klinická hodnocení s vakcínou proti COVID-19 podléhají dle legislativy povolení Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
V rámci žádosti o povolení klinického hodnocení je SÚKL předkládána řada dokumentů, jak dále upravuje legislativa a případně pokyn Ústavu KLH-20, a to včetně dokumentace ke kvalitě a bezpečnosti.
Dokumentaci ke kvalitě posuzuje SÚKL dle předem daných pokynů. SÚKL posoudí, zda jsou splněny požadavky na kvalitu dle pokynů a současného vědeckého poznání.
Současně schválená vakcína proti COVID-19, Comirnaty, není založena na virových vektorech, pro které jsou živočišné linie využívány. Buněčné linie jsou v případě nových mRNA Covid-19 vakcín vyžívány jen za účelem charakterizace či ověření účinnosti.
Ani v klinickém hodnocení neobsahovaly vakcíny (včetně adenovirových) zbytky tkáňových kultur, čištění představuje krok tzv. purifikace, jedná se již o krok ve výrobě (jak při výrobě vakcíny pro klinické hodnocení, tak při výrobě vakcíny po případné registraci vakcíny), tento krok zamezuje výskytu případných nečistot v přípravku.
- Lze využít přebytečný obsah v injekční lahvičce (Pfizer/BioNTech vakcína)?
V souhrnu informací o přípravku Comirnaty (Pfizer/BioNTech vakcína) je uvedeno, že jedna injekční lahvička (0,45 ml), jejíž obsah je potřeba nejdříve naředit, obsahuje 5 dávek po 0,3 ml. Není tedy doporučeno slévat přebytečný či zbytkový obsah injekčních lahviček po odebrání daných pěti dávek.
Bezpečnost – nežádoucí účinky
- Jaké má vakcína nežádoucí účinky?
Stejně jako kterýkoli jiný léčivý přípravek, i vakcína Comirnaty může u některých osob způsobit nežádoucí účinky. Registrace však mohla být vakcíně udělena pouze proto, že její přínosy spočívající v široké ochraně očkovaných proti onemocnění koronavirem výrazně převyšují riziko možných nežádoucích účinků.
Z údajů z klinických studií s vakcínou víme, že se některé nežádoucí účinky po očkování objevují velmi často (tj. u několika osob z deseti očkovaných, např. bolest v místě injekce se projevuje u více než 80 % očkovaných).
Tyto nežádoucí účinky jsou však převážně mírné, nejvýše střední intenzity a odeznějí během několika dní.
Patří sem kromě zmíněné bolesti v místě injekce také únava (u více než 60 % očkovaných), bolest hlavy (u více než 50 %), bolest svalů a třesavka (u více než 30 %), bolest kloubů (u více než 20 %), horečka a otok v místě injekce (u více než 10 %). Horečka se vyskytovala častěji po 2. dávce vakcíny.
Další nežádoucí účinky se vyskytovaly v klinických studiích s nižší frekvencí – nauzea a zarudnutí v místě podání injekce u několika osob ze sta očkovaných, zvětšení uzlin, nespavost, bolest v končetině, malátnost a svědění v místě injekce u několika osob z tisíce očkovaných, dočasná obrna obličeje u několika osob z 10 000 očkovaných, ojediněle byly hlášeny případy reakce z přecitlivosti (včetně závažných).
Bezpečnost vakcíny byla sledována v klinických studiích u 21 744 osob, které dostaly alespoň jednu dávku vakcíny (z toho přes 20 000 osob dostalo 2 dávky). 4 000 osob bylo ve věku 56 let a starších, 545 očkovaných osob mělo pozitivní protilátky proti viru SARS-CoV-2, bezpečnostní profil byl u nich podobný jako u ostatní populace.
- Jaké je riziko závažných alergických reakcí?
Mnoho léčivých přípravků (zejména podávaných injekčně), obdobně i vakcíny mohou v ojedinělých případech vyvolat závažnou alergickou reakci (anafylaktická reakce či anafylaktický šok). Takováto reakce byla nahlášena i v několika ojedinělých případech po očkování vakcínou Comirnaty.
Jedná se o náhle vzniklý a potenciálně život ohrožující stav, který se projevuje rychle se rozvíjejícími příznaky na kůži (svědění, zarudnutí, vyrážka, otok) spolu se vznikem chrapotu, dušnosti, zblednutí, pocení, pocitu na omdlení, bušení srdce, bolesti hlavy či břicha.
Reakce nastává během krátké doby po podání vyvolávající látky, nejčastěji do 15 minut. Proto je nutné, aby každý očkovaný zůstal nejméně 15 minut po očkování v čekárně u lékaře, protože lékař může rychle podanou léčbou reakci zastavit.
Očkování nesmí být provedeno mimo lékařské zařízení s dostupnou urgentní léčbou.
Pokud měl pacient závažnou alergickou reakci po podání 1. dávky vakcíny, nesmí už dostat druhou dávku.
- Jak lze nahlásit podezření na nežádoucí účinek?
Hlášení podezření na závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky je velmi důležité pro dokreslení bezpečnostního profilu po zaregistrování každého léčivého přípravku. Lékaři a všichni zdravotničtí pracovníci mají zákonem danou povinnost hlásit na SÚKL svá podezření na tyto závažné či neočekávané nežádoucí účinky.
Mírné nežádoucí účinky, které už jsou popsány v příbalové informaci, není potřeba hlásit, protože nemají zásadní vliv na poměr přínosů a rizik léčivého přípravku. Pokud se u vás však po očkování objeví závažný zdravotní problém, poraďte se s lékařem, který by měl toto podezření na nežádoucí účinek nahlásit. Hlásit na SÚKL může i sám pacient.
Formulář pro hlášení a další informace najdete na úvodní stránce www.sukl.cz nebo tady.
Více o vakcíně Comirnaty píšeme zde.
Další informace o vakcínách proti COVID-19 najde zde.
Kontakty pro média: Bc. Klára Brunclíková, tisková mluvčí
tel. 702 207 242, klara.brunclikova@suklcz (tiskove@suklcz)
Po prodělání nemoci COVID-19 získá člověk imunitu až na dva roky
Člověk po prodělané nemoci COVID-19 získá dočasnou imunitu proti koronaviru, který onemocnění způsobuje. Shodují se na tom podle agentury DPA vědci, podle kterých taková imunita přetrvá možná i několik let.
„Podle všech předpokladů je člověk po nákaze virem SARS-CoV-2 chráněn před další infekcí přinejmenším pár let,“ řekl šéf Německé imunologické společnosti (DGfI) Thomas Kamradt. Přesně říci se to podle něj ještě nedá, neboť i přes dostupné testy na protilátky nebylo možné uskutečnit dlouhodobý výzkum, protože nemoc je známá jen pár měsíců.
Před opětovnou infekcí chrání zmíněné protilátky, které si tělo v reakci na nákazu vytvoří. Jak dlouho tato ochrana vydrží, závisí podle Kamradta na tom, jakým tempem se koncentrace protilátek v krvi snižuje. Čím je vyšší, tím je ochrana silnější. Možnost, že by protilátky před novou infekcí nechránily, považuje Kamradt za mimořádně nepravděpodobnou.
Podle ředitele Institutu pro laboratorní medicínu na klinice Marienhospital ve Stuttgartu Matthiase Ortha ale zatím není možné s naprostou jistotou konstatovat, že vytvořené protilátky před další infekcí skutečně chrání. Není totiž jasné, jaká koncentrace protilátek ochranu poskytuje a jak často se nové infekce vyskytnou.
K dosažení kolektivní imunity se musí nakazit až 70 procent lidí
Viroložka Melanie Melanie Brinkmannová z Helmholtzova střediska pro výzkum infekcí v Braunschweigu a vedoucí Institutu virologie na univerzitě v Giessenu Friedemanna Webera předpokládají, že po nemoci získá člověk roční až dvouletou imunitu. Svůj názor opírají o dosavadní znalosti o jiných koronavirech, které člověka napadají.
Podle Brinkmannové a Webera bude při výzkumu zajímavé porovnání vzorků lidí, u nichž se průběh nemoci lišil.
Tím by se mohla vysvětlit otázka, zda těla pacientů s velmi vážným stavem vůbec protilátky vytvářela. „Byl průběh těžký proto, že nebyly přítomny žádné protilátky?“ položili si oba vědci otázku.
Výzkum může podle nich rovněž vysvětlit, kdy se během infekce začnou vytvářet specifické protilátky.
Brinkmannová s Weberem nyní považují za důležité, aby byly připraveny spolehlivé testy na protilátky, které umožní plošné testování. Od něj si slibují přesnější informace o tom, jak velká část populace byla skutečně infikována, neboť řada lidí očividně prodělala infekci, aniž o tom věděla. Z těchto údajů pak bude možné určit, do jaké míry je společnost imunní.
Statistické propočty uvádějí, že k dosažení kolektivní imunity musí nákazu prodělat asi 60 až 70 procent populace. Za takového stavu se i bez vakcíny šíření viru samo zastaví.
Promoříme se nejspíš dřív, než bude vakcína, říká imunolog
Před pár dny ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na tiskové konferenci prohlásil: „Do karantény nebudou muset lidé, kteří v posledních devadesáti dnech prodělali nemoc covid-19 a setkají se s pozitivně testovanou osobou. Odborníci se shodli, že devadesát dní po nemoci má každý imunitu.“ Zarazilo mě to, protože jsem se zatím nedopátrala, že by se na tomto odborníci shodli. Jak to je podle vás?
Ta věta mi nedává z vědeckého pohledu smysl. Předně není pravda, že pro vyvolání imunitní odpovědi je nezbytné prodělat onemocnění covid-19 a nestačí nám pouze infekce virem SARS-CoV-2.
Existuje pouze určitá korelace mezi stupněm příznaků onemocnění a úrovní získané imunity.
Příznaky totiž závisí kromě množství viru, které dostaneme do těla, hlavně na zkušenosti našeho imunitního systému před infekcí.
Zeptám se za sebe úplně jednoduše: Pokud budu mít pozitivní test na přítomnost viru – ať už nemoc prodělávám, nebo jsem bez příznaků –, budu už nadále imunní a nemoc nedostanu?
Ano. Každý, kdo měl pozitivní test na virus (pomocí testu přítomnosti jeho genomové RNA, ne testem na protilátky, viz odpověď níže, pozn. red.), získal určitou imunitu, která ho následně více ochrání proti další infekci stejnými nebo i příbuznými koronaviry. Úplný nesmysl ovšem je, že tato ochrana trvá pouze devadesát dní od prodělání nemoci.
Jsme si vědomi vážnosti zhoršující se situace s epidemií koronaviru a naší absolutní prioritou je přinášet spolehlivé a ověřené informace. Většina obsahu o covidu je k dispozici zdarma v části Minuta N nebo v podcastech Studia N. Rozhodli jsme se také odemykat vybrané články o koronaviru. Budeme rádi, když naši práci podpoříte předplatným, abychom vám mohli dlouhodobě poskytovat kvalitní informační servis.
Infikovaní můžeme být opakovaně, tak jako můžeme být opakovaně infikovaní chřipkou a jinými viry nebo bakteriemi, kterým souhrnně říkáme patogeny. To jsou mikroorganismy, které produkují patos, přesně utrpení. Každý jejich otisk zaznamená naše imunitní paměť, každý kontakt s infekcí zanechá stopu v imunitním systému.
Spouští se jasně dané procesy a výsledkem je nastavení imunitní paměti – jak buněčné, tak protilátkové. Nemusíte ani prodělat silnou infekci, při které máte vážné příznaky, ale určitá paměť se vždy vytvoří.
Přečtěte si také
Pořádnou dávku céčka dostanete jen z chemie. V neprané roušce se drží virus. Expert radí, jak vyladit imunitu
Takže se mi může imunita tvořit pomalu i tak, že se setkávám s menšími dávkami viru?
Imunitní paměť vytvoří i malé dávky, třeba i postupně tak, jak se setkáváme s virem v prostředí, a to třeba i přes roušku. Takže ano.
To je zásadní věc. Nedařilo se mi totiž dohledat ve změti informací, jestli už je opravdu prokázané, že se imunita tvoří.
V případě infekce SARS-CoV-2 se jedná o poměrně standardní protivirovou imunitní odpověď na respirační virus s minimálními rozdíly v první fázi, ale s dramatickými zvraty ve druhé fázi, kdy virus sestoupí do dolních cest dýchacích – až do plicních sklípků.
To dnes již umíme velice dobře vysvětlit a také poměrně dobře léčit. Je třeba stále zdůrazňovat, že to, co je smrtící v případě covid-19, není virus samotný, ale přehnaná reakce našeho imunitního systému (podrobněji to Karel Drbal popisuje v druhém rozhovoru, pozn. red.). Je to podobný princip jako u alergií.
Mluví se o případech, kdy byl někdo na virus pozitivní podruhé i s příznaky nemoci covid-19.
Ve výjimečných případech to bylo potvrzené, ale pravděpodobnost, že znovu už neonemocníte, je velice vysoká. V biologii se ale nedá nikdy nic absolutně vyloučit, je to věc pravděpodobnosti.
Existují však už rigorózní data (viz podrobnější podklady a zdroje) z míst, kde byla epidemie masivní a kde infekci prodělalo i víc než padesát procent populace. Dosud tam nedošlo k významnému podzimnímu nárůstu nových případů. Uvidíme, jak to bude dál.
Dnešní situace kopíruje vývoj španělské chřipky před sto lety v amerických městech. Jediným možným výsledkem této rychle se šířící infekce je kolektivní imunita. A to ještě předtím, než bude na trh uvedená vakcína.
Přečtěte si také