V dnešní době nemusíme dlouze představovat co znamená pojem recyklace. Zjednodušeně se jedná o proces nakládání s odpadem, který vede k jeho dalšímu využití.
Díky recyklaci vdechujeme odpadním materiálům nový život
V roce 1950 bylo celosvětově vyprodukováno 1,5 milionu tun nových plastů. V roce 2013 už 299 milionů tun a bohužel prognóza říká, že v roce 2020 se produkce zvýší již na 400 milionů tun a v roce 2050 neuvěřitelných 700 milionů tun.
Na konci roku 2018 uvedla královská statistická společnost Velké Británie, že z celkové světové produkce plastů bylo recyklováno pouze 9% (v (z toho v Evropě 30%, Čína 25%, USA 9%), zbytek se válí na skládkách anebo dokonce v přírodě, pokud budeme pokračovat v současném trendu v roce 2050 bude na skládkách ležet 12 miliard tun plastu.
Pacifická skvrna je místo, kde se hromadí velké množství mořského odpadu. Odhaduje se, že celková hmotnost odpadkové stopy je 79 000 tun. Skvrna se skládá z 1,1 – 3,6 bilionů kusů plastu.
My se zamysleli, a proto jsme se rozhodli nevytvářet naše filamenty jako primární produkty a zahlcovat tak svět dalšími odpady, ale naopak odpadů využít.
Každý si může říci, že jelikož se recyklované produkty vyrábějí z již vytvořených surovin, měla by tím pádem být cena nižší. Zde je ale třeba si uvědomit, že proces recyklace je technologicky a časově náročnější než produkce nových materiálů (viz níže).
Pro úspěšnou recyklaci je třeba odpadní plasty co nejlépe vytřídit, ať už automatizovaně, tak mnohem častěji za přispění lidské ruky. „Čistota“ je důležitým faktorem, který udává i následnou cenu recyklátu, protože docílení jednodruhovosti je technicky opravdu složité. U nás dbáme na to, aby byl odpad co nejčistší a odpovídal tak vlastnostem, které potřebujeme k výrobě produktů.
Naše výrobky z recyklátů jsou stejně kvalitní a odolné, jako výrobky z primárních surovin. Díky zakoupení recyklovaných výrobků nepodporujete výrobu dalšího odpadu.
Jenom z ČR se měsíčně vychrlí cca 150 tun plastových filamentů z primárních surovin. My jsme první český výrobce filamentu z recyklovaných materiálů.
Víme, kolik marnosti se skrývá v našem koši na plasty? Recyklace nezvládá držet krok s tříděním
foto: Pražské služby
Jedna věc je pečlivě vytřídit, druhá zrecyklovat. Ze žlutých kontejnerů jdou v dnešní době znovu použít pro výrobu recyklovaných materiálů pouze některé typy umělých hmot – a to ještě musí být bez jiných příměsí. Procesem recyklace v Česku prochází materiály, jako jsou PET lahve, kelímky od jogurtů, obaly od šamponů, igelitky, fólie nebo obalový polystyren.
Zpracovatelé plastů jsou však schopní je zrecyklovat efektivně pouze tehdy, pokud jsou jednodruhové. To v případě PET lahve znamená sloupnout PVC etiketu a také víčko vytřídit jinak.
Další typy plastů, jako jsou obaly od potravin nebo plastové květináče, sice také můžete hodit do kontejneru na plasty, ale musíte se připravit na to, že skončí na skládce nebo ve spalovně.
Recyklace je problematická hned v několika bodech. Evropa není na likvidaci současného objemu plastového odpadu připravená. Od devadesátých let evropské země exportovaly odpad do Číny.
Ta ale v roce 2018 zpřísnila podmínky pro dovoz materiálů a mnozí dovozci prostě nedokážou nově nastavené limity splnit. Evropa se tedy musí adaptovat a řešit problém odpadů zpracováním doma, nikoli přeprodáním do Číny. Další překážkou je pochybná lukrativnost.
Podnikání v oblasti recyklace zkrátka není moc výnosné. Náklady zvyšují špatně vytříděné plasty. A kdo by chtěl být zpracovatelem, který na recyklaci jen tratí? Recykláty mají výrobní cenu dvakrát až třikrát vyšší než nový plast.
Přestože tedy vědecká pracoviště i firmy přicházejí s novými způsoby recyklace, kvůli ekonomické stránce se jejich širší zavedení nekoná.
Třeba u PET lahví k recyklaci dochází. Čistý PET materiál se namele na malé vločky a propere se ve vodě, aby se odstranily nečistoty. Pak se buď roztaví, nebo ke zpracovateli putuje právě ve formě vloček.
Linky pak z recyklovaného plastu chrlí pytle na odpadky, znovu PET lahve (nápoje v recyklovaných PET lahvích však mívají horší kvalitu) nebo dochází ke zvlákňování.
Z dutých PET nitek nakonec vzniká také oblečení.
Z recyklovaného plastu jde ale ve skutečnosti vytěžit mnohem více. Celkem populární jsou výrobky jako lavičky, ploty nebo plastové terasy. Ač se to nemusí zdát, udělat z recyklovaného plastu esteticky přitažlivý produkt se výrobcům v těchto případech docela daří.
Recyklát se dá využít také pro vybavení interiérů či na protihlukové stěny okolo dálnic. Zde se však dobře ukazuje ona ekonomická nevýhoda.
Česká firma Inprokom, která je výrobcem protihlukových bariér, dříve variantu stěny z recyklovaného plastu nabízela, ale nedávno od ní upustila:
„Panely z recyklovaného plastu měly nepřiměřenou hmotnost, jejich výroba byla příliš náročná. To mělo vliv na cenu. Z vysoké ceny vyplývala nekonkurenceschopnost a mnoho dalších negativ.
V současné době jsme se vydali cestou hliníkových panelů.
Tyto panely mají vyšší životnost, jsou levnější a montáž je rychlejší,“ popisuje Petr Hrazdil z Inprokomu, proč plastovým stěnám v jejich firmě odzvonilo.
České inovace
Plasty může čekat i jiná budoucnost než klasický recyklační proces, skládky nebo spalovny. Česká společnost LOG ECO letos přišla s patentem technologie, která má potenciál problémy ohledně nedostatečných recyklačních kapacit vyřešit. Funguje na principu depolymerizace.
Odpad není třeba třídit, technologie si poradí s plasty, komunálem, pneumatikami i nebezpečným odpadem. Finální látky, které po zpracování odpadu vycházejí ven, jsou vodní pára, spaliny z metanu, tekutina, která se dá použít pro průmyslovou výrobu polyetylenu, polypropylenu nebo propanu, a uhlík. Stroj údajně dokáže zpracovat 15 tun odpadu denně.
Neporadí si ovšem úplně se vším, na základní surovinu umí zpracovat pouze plasty a další organické látky.
V červnu přišla s novou technologií, tentokrát ale určenou výhradně na zpracování plastů česká společnost Plastoil Europe. Stroj má plasty zrecyklovat 100% a přetvořit je na olej, který jde využít jako palivo. Pracuje zde opět princip depolymerizace. 1 kilogram plastu technologie přemění na 1 litr oleje.
Depolymerizaci odpadů nabízejí i další české firmy. Všechny mají jedno společné – při jejich recyklaci nemají vznikat žádné škodlivé emise, ale naopak znovu využitelné suroviny.
Legislativa pokulhává za občany
Protože v otázce recyklace není hlavní problém neochota lidí třídit odpad, zůstává s otazníkem, čemu přesně má pomoci nová odpadová legislativa, která má v České republice začít platit od roku 2021.
Nové zákony obsahují cíle, jako zvýšit objem celkového recyklovaného komunálního odpadu z 39 % na 55 %, a to do roku 2025. Do roku 2035 bychom pak měli dosáhnout mety 65 %. Co se týče plastů, nové regulace upravují produkci obalů.
Jednodruhové, a tedy snáze recyklovatelné obaly budou podle regulace levnější než obaly z více druhů materiálů – jako jsou PET lahve s PVC etiketami.
Česká odpadová strategie v podstatě kopíruje cíle EU. Unie v první řadě plánuje přejít k recyklaci všech použitých plastových obalů do roku 2030, od roku 2021 navíc vejde v platnost zákaz prodávat plasty na jedno použití.
Rozloučíme se tak s plastovým nádobím, brčky, plastovými vatovými tyčinkami nebo polystyrenovými krabicemi na jídlo. Evropská legislativa dále zavede povinnost třídění bioodpadu, odpadních olejů, textilu a nebezpečných složek obsažených v komunálu.
Do roku 2035 se má skládkovat pouze 10 % z celkově vyprodukovaného komunálního odpadu.
Jaká může být budoucnost recyklace, nejen plastového odpadu
Jedna finská společnost nastavuje nový standard s průlomovou patentovanou technologií pro recyklaci plastových odpadů. Globální problém s plýtváním dosahuje historicky nejvyšší úrovně. Nové statistiky a studie každý den odhalují skutečnou hloubku problému s globálním odpadem. Zejména tím plastovým, který zasahuje komunity po celém světě.
Kontaminace potravin, vody nebo rostoucích plodin, různé nemoci a rostoucí množství znečišťujících látek ve vzduchu a půdě jsou nekontrolovatelným problémem.
Jedním z nejčastějších zdrojů vzniku odpadu v životním prostředí jsou v současnosti plasty. Ty se používají téměř ve všech aspektech života denní spotřeby. Od plastů na jedno použití, jako jsou brčka nebo různé obaly, až po stavební materiály a další nespočet produktů mezi nimi.
Globální plýtvání je v nových a nebezpečných výškách. Abychom pochopili závažnost situace, vezměte v úvahu, že každý rok skončí v oceánu celkem až 13 milionu tun plastů. Toto je číslo pouze pro plasty, aniž by zahrnoval další odpad a kontaminaci, stále tomu není konec.
Odpad není jen problém sám o sobě, ale také příčinou emisí skleníkových plynů, způsobeno metanem produkovaným z hnijícího odpadu. Globální problém s odpadem dosahuje nových a nebezpečných výšek. Rostoucí nepříznivý dopad produkovaného odpadu na životní prostředí nyní dosahuje úrovně, kterou odborníci označují jako bod zvratu pro budoucnost životního prostředí.
Otázkou však stále zůstává, jak se řeší problémy s globálním odpadem?
Co s tím lze dělat? V reakci na celosvětovou odpadovou krizi nyní mnoho zemí vytváří strategie a plány pro snížení spotřeby plastů a zajištění úspornější spotřeby plastů.
Také zákazem plastů na jedno použití a jiných typů běžných plastových zbytků, které nakonec kontaminují oceány.
Státy také hledají řešení, která převede stávající plastový odpad na nové materiály, aby se zabránilo znečišťování ovzduší spalováním nebo znečišťujícími látkami do půdy prostřednictvím skládek.
Tyto legislativní kroky a strategie obhajují snížení množství hromadění odpadů. Vše v souladu s masivní spotřebou produktů. Zavádějí se různé daně s používáním plastů, nebo naopak daňové úlevy na zlepšení recyklace a využití plastového odpadu. Různé podpůrné nástroje pro zlepšení způsobu třídění a identifikace plastového odpadu.
Stále se hledá inovativní řešení v oblasti nakládání s odpady. Země po celém světě tomu věnují velké úsilí a finanční prostředky. Takovým jedním z řešitelů může být společnost Wimao Ltd. Ta si klade za cíl snížit množství vyprodukovaného odpadu, který často vede ke znečišťování při spalování nebo jinými způsoby zneškodňování.
Ville Immonen je generální ředitel společnosti Wimao Ltd a vysvětluje svůj jedinečný obchodní model.
„WIMAO převrací model„ vytěžit, vyrobit a zlikvidovat “ chce pomoci členským státům EU splnit jejich ambiciózní cíle recyklovat až 75% odpadu do roku 2023. V posledních 3 letech jsme ve společnosti WIMAO vložili naši kariéru do systému recyklace.
Systém REMAT je patentovaná technologie, která přemění nerecyklovatelné smíšené toky plastových odpadů a mnoho dalších nerecyklovaných materiálů na ekologické výrobky. Naše výrobky mají úplnou konzistenci i stejné fyzikální vlastnosti jako výrobky vyrobené z plastu, dřeva nebo skleněných vláken.
Kromě toho jsou finální výrobky, které vyrábíme, opět recyklovatelné na konci svého životního cyklu. Takže vytvářejí nekonečnou a ekologicky šetrnou smyčku.
Náš pilotní výrobní závod REMAT zahájil výrobu v roce 2018. V našem závodě bereme směsný plastový a dřevní odpad, o který recyklační průmysl nemá zájem. Přeměňujeme jej na kompozitní výrobky. Celková dostupná surovina (toky odpadu) pro naše výrobky se počítají v miliardách tun, což nám poskytuje téměř neomezený růstový potenciál.
WIMAO má jedinečnou pozici pro vytvoření nového standardního provozního modelu pro recyklační průmysl.
Naším průlomem je schopnost používat smíšené a špinavé materiály, aniž bychom museli například oddělit různé druhy plastů od sebe a účinně překonávat klíčovou bariéru pro recyklaci.
Máme jedinou dostatečně všestrannou technologii, abychom zvládli objemy odpadu, které shromažďují různá materiálová sběrná zařízení. Naše technologie je radikální a nová příležitost, jak posunout Evropu (a případně i svět) k jejímu oběhovému hospodářství. “
Unikátní patentovaná technologie Wimao umožňuje recyklaci více odpadních materiálů a jejich přeměnu na nové ekologické kompozitní produkty. Tyto ekologické kompozitní produkty splňují normy trvanlivosti a použití současných produktů, a to vše s výhodou, že jsou recyklovatelné a šetrnější k životnímu prostředí.
Kromě využití těchto často vyřazených odpadních materiálů otáčí Wimao model nakládání s odpady. To hlavě díky své schopnosti zpracovávat smíšené materiály, aniž by bylo nutné je třídit před zahájením recyklačního procesu. To umožňuje významné snížení množství práce potřebné k recyklaci odpadních materiálů, které by obvykle bylo nutné před zahájením recyklační výroby.
Technologie je vyzkoušena, testována a uvedena do provozu ve zpracovatelském závodě REMAT ve Finsku. Spolupracujeme s místními společnostmi pro nakládání s odpady. Současná produkce závodu zahrnuje více kompozitních produktů, přičemž nové produkty jsou plánovány na budoucí výrobu.
Pokračující výroba nových kompozitních produktů je navržena tak, aby uspokojila rostoucí poptávku po ekologických odpadních řešeních. Namísto toho, aby se zvedalo množství vyprodukovaného odpadu a končilo na skládkách nebo spalovnách je tady možnost, odpadní produkty vytvořené patentovanou technologií Wimao stále recyklovat.
Znovu a stále přepracovávat a vytvářet tak nekonečnou (a ekologicky šetrnou) smyčku.
Wimao plánuje nabídnout komplexní balíček služeb, který bude k dispozici klientele na globální úrovni. Tento komplexní balíček služeb bude zahrnovat škálovatelný výrobní závod postavený na specifické potřeby a preference klientely.
Wimao předpokládá, že její primární klientelou budou společnosti zabývající se nakládáním s odpady, které hledají ekologická řešení nakládání s odpady, která by obvykle nebyla recyklována. Plány servisních balíčků Wimao budou také zahrnovat připravené prodejní kanály pro konečné kompozitní produkty, spolu s kompletní zákaznickou podporou a servisními službami.
Zákazníci, kteří mají zájem o rozšíření svých produktů nebo produktových řad si mohou také v budoucnu najmout Wimao, aby vyvinul nové produkty nebo materiály.
Co je ještě horší, že 95% materiálové hodnoty plastových obalů neboli 80-120 miliard USD je každoročně ztraceno v ekonomice po krátkém cyklu prvního použití. (Nová ekonomika plastů: Přehodnocení budoucnosti v oblasti plastů, Ellen MacArthur Foundation).
„Plánujeme zřízení několika nových výrobních závodů ve Finsku ve spolupráci s místními společnostmi pro nakládání s odpady. Dalším krokem je vstoupit na globální trhy, kde jsme již měli nějaké předběžné rozhovory s některými velmi zajímavými společnostmi. “ Odpověděl Ville Immonen, generální ředitel společnosti Wimao Ltd
Wimao podniká kroky zavedením inovativní technologie, která vytváří ekologicky šetrné řešení tradiční recyklace plastů. S úspěchem jejich pilotního závodu plánuje Wimao své operace rychle rozšířit, aby plně vyřešila globální krizi v oblasti odpadu. Nebudou si také udržovat svou technologii jen pro sebe. Plánují nabídnout svou technologii společnostem pro nakládání s odpady po celém světě.
Svět potřebuje hledat lepší řešení pro stále nekončící hordy nerecyklovaného odpadu.
FAQ: třídění a recyklace plastů v ČR | Zajímej.se
V následujícím textu jsme pro vás vybrali nejčastější otázky na téma třídění a recyklace plastů, které dostáváme v Institutu Cirkulární Ekonomiky od jednotlivců, firem a organizací.
Jaký je rozdíl mezi tříděním a recyklací?
Tato dvě slova se často zaměňují, je ale důležité ujasnit si terminologii a věci nazývat pravým jménem. Systém dnes funguje tak, že občané odpad třídí, obec zajišťuje svoz a pak se jednotlivé komodity dotřiďují na specifické skupiny dobře zpracovatelných plastů. Pak teprve dochází k jejich recyklaci.
Recyklace je technologický proces přeměny druhotné suroviny na nový produkt. Ale každý slovo recyklace vnímá jinak.
Někdo si myslí, že recykluje doma, když vhodí kelímek od jogurtu do žluté popelnice. To je ale pouze proces třídění, kterým vše začíná.
My pracujeme na tom, aby lidé třídili co nejvíce, protože to, kolik toho vytřídí, ovlivňuje všechny další procesy týkající se recyklace plastů.
Jak velký podíl plastů se v ČR daří recyklovat?
V ČR se podle oficiálních údajů EKOKOM podaří vytřídit 69 % plastových obalů.
Podle aktuálních údajů se však daří reálně recyklovat, čili odeslat k přeměně na nový produkt, zhruba 50 % plastových obalů, které skončí ve žlutých kontejnerech.
Čili polovina z vytříděných plastů neskončí na recyklaci, ale na skládce nebo energeticky využita ve spalovně či v cementárně. Z toho se dá usuzovat, že ČR reálně zrecykluje zhruba 34,5 % plastových obalů.
Slisované PET lahve připravené k recyklaci
Jak je to s recyklací PET lahví?
Z celkového množství PET lahví uvedeného na trh skončí zhruba 5 % volně pohozené v přírodě a na veřejných prostranstvích (z toho se ale ještě něco uklidí a skončí ve směsném komunálním odpadu), 4,8 % v cementárnách, 8 % ve spalovnách, 26 % na skládce, 1,6 % ve směsných plastech, ze kterých jsou vyráběny například lavičky a zhruba 55,9 % se odešle v balících k recyklaci a přeměně na například PET střiže, které následně slouží jako výplně v automobilovém průmyslu nebo v dětských plenách, PET pásky nebo nové PET lahve s obsahem recyklovaného plastu.
Jaké je složení průměrného žlutého kontejneru na plasty?
Na přiloženém obrázku ze sborníku společnosti EKO-KOM a.s. můžete vidět skladbu tříděných plastů ve žlutých nádobách a pytlovém sběru v ČR. Z té lze vyčíst, že v roce 2016 cca 26,1 % hmotnosti vytříděných plastů z obcí tvořily PET lahve, 41,9 % jiné plasty a 20,4 % různé fólie. 11,5 % byly neplastové příměsi.
Co se nejčastěji z recyklovaných plastů vyrábí?
V současnosti se bohužel z poloviny plastů vytříděných do žlutých kontejnerů, nic (kromě tuhého alternativního paliva) nevyrábí a proto končí na skládkách, ve spalovnách či cementárnách.
V Česku se recyklují hlavně PET lahve. Ty se drtí na PET vločky nebo regranulát, který slouží jako vstupní produkt pro výrobu vláken, pásek či nových PET lahví. Z PET lahví v ČR se nejčastěji vyrábí PET vlákna do aut nebo plen, následně PET pásky.
Ostatní plasty se většinou nerecyklují, protože po nich není poptávka. Nemají totiž pozitivní tržní hodnotu. Situace se zhoršila po tom, co Čína zakázala dovoz některých plastových odpadů. Ty plasty, které se dnes v ČR odešlou k recyklaci a po kterých poptávka je, se většinou musí nadrtit, očistit, oddělit od etiket, víček a dalších nesourodých materiálů.
Co by pomohlo lepší recyklaci?
Nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Proto musíme v prvé řadě omezit produkci a spotřebu plastů na jedno použití. To můžou ovlivnit producenti lepším designem, stát novými zákony a zákazníci svou volbou.
Dále se musíme zaměřit na to, aby se plasty, které už uvedeme na trh, daly znovu použít. Například znovupoužitelné kelímky na kávu či lahve na vodu by měl být spotřebitel schopen použít klidně stokrát, aniž by se to podepsalo na jejich kvalitě.
Také je potřeba navrhovat plasty tak, aby se daly výborně recyklovat: aby nebyly z různých příměsí mix materiálů (v případě PET lahví škodí jejich recyklaci například PVC potahy nebo exotické barvy), a ideálně už obsahovaly recyklované plasty (což zvýší poptávku po druhotných surovinách). V neposlední řadě je důležitá neustálá osvěta obyvatel.
Z pohledu cirkulární ekonomiky se tohoto dá docílit, když producent uvádějící plasty na trh nastaví systém tak, aby se k němu jeho plasty zase vrátily.
Takový styl přemýšlení stimuluje lepší design, protože producent chce, aby se mu navrácený plast jednoduše recykloval.
Taky musí zajistit, aby byl efektivní transport výrobků, hledat cesty, jak materiálu dostat zpět co nejvíce, což může vést k inovativnímu způsobu motivace lidí víc a lépe třídit. Což by v konečném důsledku vedlo i k méně plastům v naší přírodě.
Jaké jsou výzvy, které čekají Česko ohledně plnění Evropských recyklačních cílů pro obaly?
Pro plastové obaly budeme muset vykazovat míru recyklace 50 % v roce 2025 a 55 % v roce 2030.
Z hlediska plnění nových recyklačních cílů EU čeká ČR velká výzva. Změnu nakládaní s odpady přináší série nařízení EU – dlouho očekávaný balíček k oběhovému hospodářství, s oficiálním názvem Circular Economy Action Package.
Evropský parlament v dubnu 2018 odhlasoval návrh čtyř směrnic balíčku k cirkulární ́ekonomice a členské státy nyní mají dva roky na zapracování této legislativy na národní úrovni. Jedním z pilířů balíčku jsou tzv.
recyklační kvóty na jednotlivé obalové materiály – pro plastové obaly budeme muset vykazovat míru recyklace 50 % v roce 2025 a 55 % v roce 2030.
Právě recyklační kvóty, zejména na hliníkové a plastové obaly, budou s novou metodikou měření představovat pro ČR problém, jelikož hliníkové obaly se netřídí samostatně a míra jejich recyklace dosahuje 25-35 %. Hliníkových obalů však v roce 2025 budeme muset recyklovat 50 % a v roce 2030 60 %. Tento fakt umocňuje problematiku dosažení nových recyklačních kvót. Nejenže budou kvóty pro některé obaly vyšší než doposud, ale budou se měřit i po výstupu z dotřiďovacích zařízení, a to při odeslání do recyklačního zařízení.
Jaké jsou z pohledu Institutu Cirkulární Ekonomiky stěžejní kroky k vyřešení problematiky plastového odpadu?
Nejdůležitější je prevence vzniku odpadu, nastavit systém tak, aby jej vznikalo co nejméně.
Aktivně pracujeme na tom, aby v Česku vznikly dostatečné zpracovatelské kapacity, díky nimž by se tok materiálů uzavřel na lokální úrovni. To je základním stavebním kamenem cirkulární ekonomiky.
Pak by nás podobná situace, jako když Čína přestala vykupovat plasty, nemohla překvapit. Taky by se odpady nemusely vozit přes půl světa tam a zpátky.
Pokud máte otázky, které by vás k tématu zajímaly dále, napište nám na redakční e-mail [email protected].
Vojtěch Vosecký, Štěpán Vaškevič
Recyklace plastů nedává smysl, pojďme je znovu ukládat na skládky, říká odborník z MIT
McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, skla a kovů. Má ale zásadní problém s recyklací plastů. Nevidí v ní udržitelnost, smysluplnost a nakonec, ani pomoc životnímu prostředí. / Ilustrační foto
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Hans / pixabay.com Pokud by péče o životní prostředí byla náboženstvím, dopustil by se s největší pravděpodobností inženýr ekonomiky z MIT Andrew McAfee strašlivého kacířství. Protože ale zájem o přírodu a životní prostředí církví není, má jeho aktuální hereze podobu velmi neotřelého přístupu, hodného vašeho kritického rozboru. McAfee totiž navrhuje světu (no, minimálně USA) rezignovat na recyklaci plastů a současně obnovit jejich ukládání na skládkách. Čímž dva dost podstatné pilíře moderního odpadového hospodářství staví na hlavu. Píše o tom BussinesInsider.
McAfee nemá nic proti recyklaci papíru, které je každému dostupná a levná. Zrovna tak nemá nic proti recyklaci skla, která je z hlediska materiálové návratnosti smysluplná. Nevadí mu ani recyklace kovů, protože je energeticky mnohem méně náročná, než výroba kovů z primárních surovin. Má ale zásadní problém s recyklací plastů.
Nevidí v ní udržitelnost, smysluplnost a nakonec ani pomoc životnímu prostředí. Tvrdí, že snaha třídit a svážet plasty k recyklaci je plýtvání časem a energií. Že na rozdíl od papíru, skla nebo kovu si v případě plastů na recyklaci všichni jen hrajeme.
Recyklujeme špatně a nemáme odbyt
„Přínos úspory uhlíku a skleníkových plynů během recyklace plastů byl a je ve skutečnosti velmi, velmi malý,“ tvrdí McAfee.
„Moc smyslu to nedávalo, když jsme naše plasty sbírali, třídili a sváželi, a pak je posílali v kontejnerech přes oceán do Číny, tedy do země známé svým velmi drastickým přístupem k životnímu prostředí, aby je za nás recyklovala.
A více smyslu to rozhodně nedává ani teď, když už se Čína našich plastových odpadů zřekla.“ Ukázalo se totiž, že plasty efektivně recyklovat zrovna neumíme.
Za místní příklad dává města jako Filadelfie, kde polovina separovaného a teoreticky využitelného plastového odpadu stejně skončí na skládkách, nebo progresivní Chicago, kde jsou schopni zrecyklovat jen 9 % z celkového objemu vlastních plastů. Proč? Problematická je tu hlavně „kontaminace“ plastů dalším znečištěním, jejich špatné přetřídění, které znesnadňuje další materiálovou úpravu.
Příklady k zamyšlení jsou i globální: v roce 2017 se jen 9 % všech sesbíraných a přetříděných plastů podařilo recyklovat do podoby sekundárně využitelného materiálu a jen 16 % z nich se dočkalo svého přetvoření v nový výrobek.
Protože o „plast zachráněný recyklací“ vlastně nemá průmysl zájem. Je tak drahý (ve smyslu výdeje energie, přepravy, financí), že vyjde řádově levněji vyrobit originální nový plast.
Ostatně, jak tvrdí McAfee, trh v EU má zatím zužitkování jen pro 6 % recyklovaných vlastních plastových odpadů.
Papír, sklo i kov se s takovými problémy nepotýká. Jejich recyklace je skutečnou úsporou energie vynaložené na jejich výrobu, vyjdou levněji. Trh poptávající „recyklovaný“ kov hravě spotřebuje 100 % nabídky (a s papírem a sklem je to dost podobné), průmysl se o ně aktivně hlásí a zpracovává je.
Jen v případě plastu to nefunguje, musíme vymýšlet a dotovat komplikovaná schémata, sběr a svoz, speciální třídící linky a ještě speciálnější zpracovatelská zařízení, abychom plastovou recyklaci udrželi v oběhu. Byť pro výsledný zrecyklovaný produkt nemáme valného využití.
Je to paradox: vynakládáme nemalé množství času a energie, abychom něčemu zabránili stát se odpadem a pak přešlapujeme na místě a vymýšlíme, co z toho vlastně vyrobit a komu to prodat, protože o to nikdo nestojí. To se třeba při recyklaci kovů neděje.
Nastává čas na nové skládky?
Co s tím? Vybodnout se na celou recyklaci plastů a doslova to zabalit. Začít je znovu ukládat na skládkách, respektive na dobrých, nových, kvalitně zajištěných a solidně monitorovaných skládkách.
Prostě odrušit prozatím celé to schéma s recyklací plastů, které „víc žere, než dává“. Na dobrých skládkách by totiž nehrozila kontaminace životního prostředí, tedy únik plastů do moří, oceánů.
Ani postupný vznik všezamořujících mikroplastů.
A na takových skládkách by plasty odpočívaly tak dlouho, než by se fosilní zdroje pro jejich výrobu globálně vyčerpaly (což vzhledem k zapracování břidlicového plynu bude za dlouho).
Protože pak jejich zrecyklování bude, vzhledem k nedostatku surovin, skutečně žádané a zaplatí se. Jejich těžba ze skládek pak bude ekonomicky dávat smysl, stejně jako recyklace kovů dnes.
Takže plasty raději nyní nerecyklovat vůbec, ale rovnou skládkovat.
McAfee doplňuje, že namísto hrátek s recyklací plastů by se hodilo zacílit svou energii na dekarbonizaci průmyslů a zdanění těch, kteří znečišťují nejvíce.
„Přeci jen, polovinu světových emisí skleníkových plynů lze dohledat k původci, kterým je 25 největších korporátních koncernů a států. To je skutečný zdroj problému.
Zdanit je a peníze využít pro rozvoj k životnímu prostředí šetrným formám energetiky, jako například jádra, je schůdnou cestou řešení.“
„Ono vážně nemá cenu tady řešit drobnosti, hádat se o vaše úsporné žárovky a brčka, když 70 % veškerých emisí produkují tři odvětví globálního průmyslu. A přesně tyhle mediální kontroverze kolem drobností zastáncům fosilního průmyslu, špinavé energetiky a přepravy nejvíce prospívají.“
McAfee ještě dodává, že asi každý člověk má svůj vlastní, byť individuálně rozdílný „mentální rozpočet“, každodenní potenciál k realizování environmentálně prospěšných opatření. „A pokud lidé svůj mentální rozpočet každý den promrhají na to, že se budou vyhýbat plastovým brčkům, ale budou ignorovat velké znečišťovatele, je to chyba a ostuda.“
reklama