Proč je důležité mít sourozence

Proč je důležité mít sourozence

Pokud se Vám článek líbí, oceňte ho!

Líbí se mi to! Už se mi to nelíbí!

Čím více máme kolem sebe dětí, tím méně věřím na zaručené návody. Jediný recept na děti je podle mě vnímat a snažit se je chápat. S rozrůstající se rodinou je to ale čím dál těžší – mít pochopení pro každého z nich, přestože jsou jejich potřeby třeba v protikladu. Tak tomu podle mě je už od počátku těhotenství s každým nově příchozím miminkem.

S přípravou se může začít klidně hned po oznámení radostné zprávy. My pomoc hledali v literatuře a zkušenostech rodin, které nám připadají šťastné. Následující tipy jsou tak mozaikou našich zkušeností, převzatých rad a mouder z knih, především: Aha! Rodičovství – Sourozenci.

Mámo, proč ti roste břicho?

Mezi našimi dětmi je jen dvouletý rozdíl, a tak byl starší potomek zpočátku dost malý. I s batolaty se ale dá mluvit, a tak jsme postupně do přípravy vpletli následující aktivity.

Proč je důležité mít sourozence Proč je důležité mít sourozence Proč je důležité mít sourozence Proč je důležité mít sourozence

1. Knížky

Na trhu je jich dost pro různé věkové kategorie. U nás nejvíc frčela Maminka má miminko od nakladatelství Svojtka & co. Zaprvé proto, že vypráví příběh odjezdu k porodu očima dítěte tak, jak to pak reálně zažije (např. že ho budou hlídat prarodiče), a taky proto, že je interaktivní a je v ní i velké pohyblivé červené auto. 🙂

Kupte knihu z druhé ruky a upravte si ji na míru. Přelepte obličeje vašimi fotkami, upravte v textu jména… Nebo si napište vlastní, pokud třeba budete rodit doma, ambulatně, chcete vysvětlit delší rekonvalescenci po plánovaném císaři atp. Čím víc to bude „vaše“, tím míň pak malý člověk bude překvapený při akci.

„Když se blíží příchod miminka, je nutné nepodcenit přípravu. Rodiče se na miminko těší, všichni o tom mluví a dítě, které žije pouze teď a tady, nechápe, co se děje, co se bude dít. Této situaci nerozumí, neumí si to představit, je zmatené.

I když projevuje obdobné nadšení jako rodiče, může to být jen nápodoba a snaha nevybočit a zavděčit se rodičům. Dítě ztrácí pocit bezpečí, ztrácí kontrolu nad situací.

Je proto nutné s ním mluvit, prohlížet si knížky o příchodu sourozenců, jeho miminkovské fotografie… Věřím, že každá maminka se snaží příchod mladšího sourozence pro dítě všemožně usnadnit a dělá to unikátně a individuálně dle potřeb svého dítěte.“ – Jana Růžičková, psychoterapeut

2. Staré fotky

Prohlédněte si se staršími dětmi jejich fotky z porodnice, z těhotenství. Povězte jim jejich porodní příběhy, jakou jste měli radost z jejich příchodu, jak přicházely návštěvy… Můžete se tak hezky připravit i na průběh šestinedělí.

3. Sourozenecké pohádky

Vyprávíte dětem vlastní příběhy? Začněte do nich vplétat i novou ségru nebo bráchu. Můžou to být jednoduché situace z hřiště nebo vycházky do lesa. Účelem je človíčka navnadit na všechny nové možnosti, které sourozenectví přinese.

4. Společná návštěva ultrazvuku a břichomluva

Už v průběhu těhotenství jsme začali s manželem mluvit zvýšeným hlasem „za bráchu“ a kluci si tak spolu mohli povídat. Pokračujeme v tom dodnes a má to úspěchy i v jiných rodinách. Už se ale těšíme, až mladší začne konečně pořádně mluvit sám.

Pochopení pro sourozence se dá trénovat břichomluvou nebo popisem pohybů dítěte v břiše. Věty jako „Bráchovi se teď asi děsně líbilo, jak jsi zpíval, cítila jsem kopání“ nebo „Ségra má v břiše škytavku, možná z toho, jak se tam smála, že tě zase slyší“ můžou sourozence přiblížit ještě před narozením.

5. Všechno narovinu

S těhotenstvím přirozeně můžou přijít i otázky „jak k tomu vlastně došlo“ nebo „jak se to mimino dostane z břicha“.

I když jsme třeba ovlivnění přejatým studem z rodiny, věřím, že upřímnost a faktičnost je nejdůležitější. A že když se někdo ptá, je připravený slyšet odpověď.

Snažíme se mluvit stručně, používat faktická označení, neuhýbat pohledem, neušklíbat se… Praxí se to zlepšuje. 🙂

6. Pozor na moc časté hlídání

Autoři projektu Aha! Rodičovství varují před „tréningem“ hlídání různými lidmi. Nezvykejte dítě na separaci tím, že ho budete často nechávat s cizími lidmi. To ho jen traumatizuje – takhle schopnost vazby nefunguje.

Cílem je vytvořit vztah s jedním člověkem, kterému bude důvěřovat a který ho dokáže zklidnit po dobu vaší nepřítomnosti. Pro mě je důležité, aby daný člověk uměl staršího pochovat, přijmout jeho pláč, byl empatický – a dopad odloučení se tak snížil na minimum.

K babičce, která dítě nechá usínat samo s pláčem, bych ho nedala.

7. Co nejvíc kvalitního času s mámou a žádné velké změny

Užít si čas s mámou, ať je z čeho čerpat, když pak přijdou těžší dny. A vyvarovat se velkých změn – nový pokojíček, stěhování, odebrání dudlíku nebo jiné pro dítě těžké změny jsme se snažili s blížícím se porodem nedělat. Jedinou výjimkou byl odstav od kojení v 7. měsíci těhotenství, který jsem nakonec udělala raději dříve, aby ho neměl syn spojený přímo s narozením bráchy.

Blížící se porodnice a možná první větší separace

Ke konci těhotenství už stoupala nervozita, ale i poslední přípravy. Přestože jsem plánovala ambulantní porod a tedy brzký návrat z porodnice, byli jsme připraveni i na variantu plného pobytu. Co pomohlo?

Proč je důležité mít sourozence Proč je důležité mít sourozence Proč je důležité mít sourozence Proč je důležité mít sourozence

Batůžek k babičce – dítě si ho samo sbalí, a tak má vedle vlastnoručně vybraných věcí aspoň nějaký pocit kontroly nad neznámou situací.

Mít co nejvíc na výběr – pocit kontroly nad vlastním životem je myslím důležitý pro každého, a tak se ho snažíme umožňovat, jak jen je to možné. Děti si tak mohou vybrat třeba z nabízených variant, kdo je bude hlídat, jak to bude probíhat, kde budou trávit společný čas nebo třeba i jak by si pak přály prožít první setkání s miminkem.

Usínání – děti nenecháváme usínat samy, a tak pro nás bylo důležité najít cestu, jak usnout i jinde a s někým jiným. Pomohl usínací plyšák a hlavně usínání s bezdrátovými sluchátky.

Usínání se sluchátky se nám hodí dodnes. I když vedle v posteli mladší brácha ještě žvatlá, starší je schopný s námi v klidu usnout. Můžeme tak být všichni spolu a nikdo se necítí odstrčený.

Když maminka odchází do porodnice, dítě se může cítit opuštěné. A pak už je vše jinak. Dítě, které mělo veškerou péči a lásku, je sesazeno z pomyslného trůnu.

Má tedy tendenci očekávat a požadovat stejnou péči jako doposud. To však není možné. Každé dítě si projde při narození sourozence fází truchlení, fází, kdy se musí postupně smířit s tím, že situace se změnila.

Jsou ale nástroje, kterými lze toto truchlení zmírnit:

Čas jen pro dítě – je vhodné, aby tatínek a zvláště maminka si našli pro dítě speciální čas. Může to být pravidelně, když miminko spinká, nebo když miminko někdo jiný pohlídá.

Můžou společně něco podniknout, něco zažít, či si jen v klidu pohrát či popovídat. Nezapomínejme na fyzický kontakt.

Mazlení, lechtání a další aktivity vyžadující společný fyzický kontakt dítě zklidňují a přinášejí větší pocit bezpečí.

Zapojení do péče o miminko – povzbuzujte dítě k pomoci při péči o miminko. Když ten šikovný bráška či sestřička podají plínku či namažou miminku bříško, bude mít více situaci pod kontrolou. Jakmile se dítě stává aktivním a samo si tu aktivitu zvolí, je vyhráno.

– Jana Růžičková, psychoterapeut

Velké setkání

Přišel den D a konečně se setkají! Ať je to doma nebo si pro sourozence přijede starší do porodnice, osvědčilo se nám:

Proč je důležité mít sourozence

Dárek od miminka – kluci si navzájem vyměnili při prvním setkání dárečky. K tomu se ještě po 14 měsících vracíme, teréňák od bráchy udělal dojem. 🙂

Mámina náruč je při vítání prázdná pro staršího – snažili jsme se snížit žárlivost na minimum. Času na seznámení s miminkem bude pak tolik, ale tenhle moment je o znovushledání nás dvou.

Představení velkého bráchy – každého staršího sourozence je dobré miminku „představit“. Můžeme vyjmenovat, co na nich máme rádi, co je baví a co mohou miminko jednou naučit.

Dopis pro rodinu – žádost prarodičům a dalším návštěvám o to, co byste chtěli nebo nechtěli při prvním setkání.

Milá rodino, příchod B se blíží a my bychom chtěli poprosit poprvé o pomoc se dvěma dětmi. Chceme snížit žárlení sourozenců na minimum a roli v tom hraje i vaše první návštěva.

1. Až přijdete, zkuste se prosím nejdřív věnovat A. Bude nadšený, že vás uvidí, a vděčný za plnou pozornost (od nás už jí mít tolik nebude). Až s ním strávíte trochu času, požádejte ho, jestli by vám představil B.

2. Je dost možné, že první pocity A budou smíšené. Nelekejte se, když by na otázku „jak se ti líbí brácha?“ odpověděl něco nečekaného. Jakoukoliv divnou odpověď hoďte za hlavu – asi bude chtít beztak mluvit jen o autech.

3. I pro nás je už teď těžké nekoukat na A jako na „velkého kluka“ – ale ve skutečnosti není. Zkuste na to myslet. Možná by teď chtěl být malý jako B.

4. Všechno máme a snažíme se mít doma málo věcí. Pokud byste neodolali a moc chtěli něco přinést, můžete vzít maličkost pro A, kterou si rozbalí a pohraje si s ní, až vy se budete konečně kochat miminkem.

Budete mít zájem:  6 příkladů, jak ušetřit na lécích

Děkujeme! Moc si ceníme, že tu pro nás všichni jste. Máme vás rádi a těšíme se na vás, již brzy ve 4/5/6…

Už jsme všichni doma

Bonding, tedy kontakt kůže na kůži, nefunguje jen s matkou po porodu. „Experti na bonding tvrdí, že hlavičky miminek produkují feromony, které když nadechujeme, zamilováváme se a začínáme se cítit ochranitelsky.

Čím více se bude starší dítě mazlit s novým sourozencem, tím spíše mezi nimi vznikne lepší vztah,“ píší autoři Aha! Rodičovství.

Speciální čas. Každý den se snažíme mít s každým z dětí aspoň 20 minut jen s jedním rodičem a plnou pozornost – bez telefonu nebo spícího bráchy poblíž a čistě v dětské režii.

Očekávat kroky zpět. Je normální, že starší se možná na chvilku vrátí ve vývoji. Pomáhá mi brát to jako test důvěry a kvality našeho vztahu. „Dovolte mu být miminkem tak moc, jak si přeje, bez pocitů studu a viny. Dopřávejte mu spousty lásky a pozornosti navíc.“

Na dosah. Hodně u nás zafungovala možnost mít miminko stále nablízku – na zemi nebo v nízkém houpátku.

Podpora empatie. Je myslím klíčová ve všech fázích. „Asi se mu líbí, když…“, „tohle ho možná bolelo“, „teď potřebuje pochovat…“. Čím víc jsme na začátku pomáhali staršímu rozklíčovat reakce mladšího, tím víc je pak chápal sám a je na ně pak schopný i adekvátně odpovídat.

Neodpojit se. Občas je to fuška, obzvlášť s hormonálním koktejlem v krvi. Ale končím tím, co je v mých očích nejdůležitější. Neztratit napojení na starší dítě.

Mazlit se, zůstat alespoň hlasem „ve spojení“ třeba i u kojení nebo krmení menšího. A být doma připraveni přijmout veškeré emoce. Nechat ho u sebe v náruči plakat tak dlouho, jak jen potřebuje a dokud sám nepřestane.

Díky tomu získá kromě sourozence i jistotu, že ho sourozenec nepřipravil o to nejdůležitější.

„Přestože narození mladšího sourozence může být do jisté míry pro dítě frustrující, určitá míra frustrace je v životě pro každého z nás užitečná. Pokud dítě tuto situaci zvládne, posílí ho to a posune dále.“ – Jana Růžičková, psychoterapeut

Tipy od psychoterapeuta, jak v dalším období pracovat se sourozeneckou problematikou:

Spravedlnost nade vše – doporučuji vše rozdělovat na půl s co největší přesností. Když něco nejde rozdělit, raději to nedávat ani jednomu dítěti. Dále si děti velmi hlídají počty dárků pod stromečkem apod.

Maminčin oblíbenec – děti jsou na to citlivé a to, že budete mít více v oblibě druhého sourozence, může ohrozit jejich psychický a citový vývoj.

Je to někdy těžké, ale doporučuji všem rodičům si tyto věci hlídat, přemýšlet o nich a naučit se rozumět svým citům a umět je pěstovat.

Vídám to ve svém okolí a ve své psychologické praxi se často setkávám s dospělými klienty, na kterých méně lásky zanechalo velké šrámy.

Jak nás v životě ovlivňují sourozenci?

Ty jsou jedinečné z mnoha důvodů. Kromě toho, že většina lidí má alespoň jednoho sourozence, se kterým vyrůstali, je vztah s bratrem či sestrou unikátní v tom, že jde většinou o ten životně nejdelší. Své sourozence známe často déle než své přátele, v dětství s nimi navíc trávíme nepoměrně více času.

Podle některých psychologů jsou sourozenecké vztahy unikátní navíc v tom, že propojují dětský svět se světem dospělých – starší bratr či sestra může mladšího sourozence pohlídat a převzít tak krátkodobě pozici rodiče. Zároveň jsou sourozenci často i našimi přáteli v tom stejném smyslu jako naši vrstevníci.

Z psychologických výzkumů také víme, že sourozenci mohou mít přímý vliv na náš rozvoj v dětství – například tak, že plní roli společenských vzorů nebo partnerů. Jednoduše řečeno, utvářejí nás tím, jak se chovají a s kým nás seznámí. Jejich vliv navíc může být jak pozitivní, tak negativní – můžeme se jim chtít podobat, nebo se naopak za každou cenu snažíme být naprosto odlišní.

Sourozenecká rivalita

Podle Alfreda Adlera, proslulého psychologa a zakladatele individuální psychologie, jsou vztahy, a především rivalita mezi sourozenci, dokonce primární hnací silou v psychologickém rozvoji jednotlivce. Adler v narození mladšího sourozence vidí především traumatický zážitek pro dosavadního jedináčka.

Ten ztrácí výsadní postavení u rodičů a je nucen se dělit o jejich pozornost i prostředky. Jak obě děti rostou, přetrvává mezi nimi tento souboj, při kterém se často uchylují ke snahám lišit se od sebe navzájem.

Podle Adlera jde o logický postup; pokud dítě nalezne nové cesty a objeví nové prostory, ve kterých může vytvářet svou identitu, bude si moct alespoň v některých oblastech udržet výsadní postavení nad svým rivalem. Díky tomuto postupu, který Adler nazývá deidentifikace, se navíc sníží napětí a zlepší sourozenecké vztahy.

Intenzivní vývoj dětské mysli je podobnými stimuly silně ovlivňován a jejich účinky nemizí časem, ale stávají se integrální součástí osobnosti. Tímto způsobem nás vztah s našimi sourozenci formuje a ovlivňuje po celý život.

Své sourozence navíc můžeme vnímat také jako spoluhráče při přípravě do života. Můžeme s nimi testovat hranice a zjišťovat, kam až je v pořádku zajít. Díky každodenním interakcím vzájemně ovlivňujeme své chování. A toto ovlivňování opět může jít oběma směry. Pokud například děti vyrůstají v nestabilním rodinném zázemí, můžou si být vzájemnou oporou a upevňovat tak svůj vztah.

Pokud je však sourozenecký vztah konfliktní, mohou se v něm utvářet negativní vzorce chování, které často eskalují v násilí či agresi i mimo něj.

Podle několika průzkumů mají konflikty mezi sourozenci v dětství spojitost s problémy ve škole, šikanou nebo zneužíváním návykových látek v pozdějších letech.

Pokud dochází i k nějaké formě šikany, zvyšuje se riziko rozvoje deprese v brzké dospělosti.

Když děti učí rodiče

Síla sourozeneckých vztahů sahá natolik daleko, že nás může ovlivnit i nepřímo skrze rodiče. Hned několik studií z posledních dvou desetiletí přišlo s předpokladem, že starší sourozenci dávají rodičům možnost tzv. otestovat své dovednosti a doladit nedostatky, čímž účinně zefektivní své rodičovství u dalšího potenciálního potomka.

Tzv. learning-from-experience model (model učení se zkušeností) tak poukazuje na to, že rodiče u svých dalších dětí často využívají efektivnějších rodičovských technik a stylů, čímž snižují napětí a stres v rodině.

Pokud má však starší sourozenec pocit, že se rodiče k mladší sestře nebo bratrovi chovají láskyplněji a pozorněji, může to přispět ke špatným vztahům mezi sourozenci.

Méně upřednostňované dítě může kvůli této skutečnosti navíc tíhnout k problémům v budoucnu.

Nakonec podle odborníků mohou sourozenci ovlivnit i naše akademické úspěchy.

Klasická sociologická teorie například tvrdí, že zvyšujícím se počtem členů sociální skupiny se zvyšuje i zatížení jejích prostředků, které musí být rovnoměrně distribuovány.

Pokud tedy například rodiče pro prvorozené dítě spořili každý měsíc 1000 Kč, po narození druhého dítěte se po přerozdělení prostředků domácnosti sníží tento příspěvek na 500 Kč.

Ze studií pak vyplývá, že čím více dětí žije v domácnosti, tím nižší je pravděpodobnost, že některé z nich, především ty mladší, dosáhnout vyššího vzdělání. Populační studie v 60. letech pak tento předpoklad potvrdily, když nalezly přímou spojitost mezi počtem sourozenců a dosaženým vzděláním.

Pohádky i hollywoodské trháky

Symboly sourozenců je pak prorostlé i kulturní nevědomí společnosti, v jejíchž četných archetypech epických bratrů a sester se skrývá potenciál tohoto všudypřítomného jevu.

Proč epických? Kromě literárního významu epika, kdy termín popisuje jakýkoliv příběh nebo vyprávění, je výraz často používán k popisu (až napřirozeně) hrdinských činů, kterých je například v řeckých bájích hojný počet – namátkou například zmiňme záchranu Orestea jeho sestrou Élektrou nebo Proknéinu pomstu Téreovi za to, že znásilnil její sestru Filomélu.

Od dětských pohádek přes mytologii po kapitoly z Bible, sourozenci a jejich konfigurace se opakovaně dostávají do popředí mnoha původních příběhů. Z mnohých příkladů můžeme zmínit například Kaina a Ábela, Romula a Rema nebo, pro využití modernějšího hávu, Thora a Lokiho.

I v klasických či moderních zpracováních pohádkového materiálu najdeme různé druhy sourozeneckých vztahů, od Popelky a jejích nevlastních sester po Elsu a Annu z disneyovského hitu Frozen. Sourozenecký konflikt nakonec utváří i diskurz asi nejznámější tragédie všech dob – Hamleta.

Tyto a podobné grandiózní narativy a zmíněné teoretické podklady pak vytvářejí rámec, ve kterém můžeme zkoumat individuální zkušenosti. S tou svojí se pro článek svěřil Petr (24), který vyrůstal jako mladší ze dvou sourozenců v domku nedaleko Prahy. Z dětství si vzpomíná na časté potyčky se svou o dva roky starší sestrou.

„Ona mi vlastně dělala mámu, když máma odjela. Měla tendenci mi přikazovat, ale myslím si, že to dělají všichni starší sourozenci,“ říká Petr. Jejich vztah mu v dětství přišel nucený, „rodiče chtěli, abychom se bavili, hráli si,“ vzpomíná. I dnes je jejich vztah spíše formální.

Na otázku, zda si myslí, že ho sestra nějakým způsobem dlouhodobě ovlivnila, odpovídá kladně. „Představovala něco, co nikdy nechci být. Její styl chování, to byl vzor, jak to nedělat. Když na mě byla hnusná, tak se to nakonec obrátilo v moji přízeň.

Když mi říkala, že jsem budižkničemu, dalo mi to energii a sílu to udělat,“ říká rozhodným hlasem. „Řekl bych, že to je důvod, proč jsem dneska tak tvrdohlavý a neústupný“ dodává.

O poznání jinou zkušenost má Julie (25), která vyrůstala s rodiči a o devět let mladším bratrem v bytě v Brně. Ta kvůli svému věkovému náskoku často obstarávala hlídání a zastávala tak i roli pečovatele. I tak se, když byl bratr starší, často hádali.

„Byli jsme oba v blbém věku, já v pubertě a brácha v takové té malé předškolní pubertě. Takže já jsem byla vždycky otrávená, když jsem pro něj musela do školky, a jeho zase bavilo mě otravovat,“ popisuje Julie. Role pečovatele s ní ale podle jejích slov tak trochu zůstala.

Budete mít zájem:  Existuje G bod, nebo ne? Vědci nemají jasno...

„Teď když je brácha v pubertě a já už bydlím jinde, cítím, že mu chybím. A mrzí mě to. Zároveň je takový otrávený a odtažitý, ale třeba je to věkem,“ dodává ustaraně. A cítí se dnes nějak ovlivněná? „Určitě. Viděla jsem vyrůstat člověka od miminka po kluka, co je vyšší než já.

Dalo mi to nějaký vhled do toho, jak to funguje a vypadá. A myslím, že i díky tomu mě tak zajímá psychologie.“

S jen o pár let starší sestrou pak vyrůstala Alena (27) z Prahy. S tou jsou si dost blízké, nebylo to tomu ale vždycky. „V dětství a pozdějších letech jsme se praly a hodně jsme se hádaly.

Já byla za žalobníčka, který hned běžel za rodiči, když mi něco řekla nebo udělala… Asi od mých šestnácti let máme mnohem lepší vztah než v dětství nebo v pubertě. To už jsme se obě uklidnily a já více či méně překonala svoje emo období.

Sestra odcházela na vysokou a odjížděla na Erasmus, tak už to nebyla taková ‚ponorka‘,“ vysvětluje si posun v jejich vztahu. Dnes cítí, že je jí sestra v životě oporou, na kterou se může spolehnout. „Určitě pomáhá vědomí, že máte někoho, komu se můžete svěřit.

Neumím si představit, že bych byla na všechno úplně sama… Na druhou stranu mě umí tak trochu pobídnout a řekla bych, že její názor má pro mě váhu, takže se podle něj budu řídit spíš než podle názoru někoho jiného,“ popisuje Alena roli své „starší a zkušenější“ sestry.

Silný vliv sourozenců na vývoj osobnosti vidí i psycholožka Mgr. Petra Týnovská. „Jsem přesvědčená o tom, že sourozenci nás významně ovlivňují. Sourozenci jsou vlastně první většinou podobně staří lidé jako my, se kterými se setkáváme, se kterými se učíme komunikovat, sžívat.

Sourozenci pro nás také představují naše blízké, s nimiž se už od útlého dětství porovnáváme anebo třeba soutěžíme,“ říká. Zároveň zdůrazňuje i důležitost pořadí, v jakém se děti narodily. „Existují teorie, podle kterých je pozice v rodině významná. Ty jsou i v obecném povědomí lidí. Psycholog Kevin Leman o pozici dětí v rodinném systému napsal zajímavou knihu Sourozenecké konstelace.

“ V té se mimo jiné dozvíte, že nejstarší sourozenec má tendenci být precizní a zodpovědný, což údajně vychází z jeho pozice nejstaršího sourozence, který je zvyklý „už od mala brát ohled na mladší sourozence,“ vysvětluje Mgr. Týnovská. Nejmladší Benjamínek je naopak konfliktnější, ale také průbojnější.

A pozice prostředního dítěte? „Prostřední dítě má často nelehkou pozici, protože se zdá, jako by nebylo ničím zvláštní – chvíli zažije roli nejmladšího, potom je zase v roli staršího vůči benjamínkovi.“

Tyto teorie by se však podle Týnovské neměly brát jako univerzální odpověď na vývoj lidské osobnosti v dětství. „Všechny tyto postřehy jsou pouze hypotézy, protože každý člověk je jiný a jedinečný a je potřeba ho tak vnímat, ať už se narodil v jakémkoliv pořadí,“ zdůrazňuje.

Sourozenci na život

Nejnovější dostupné poznatky z oborů psychologie, sociologie či antropologie přináší stále nové informace dokazující, jak různorodý a zároveň intenzivní mají sourozenci vliv na osobnostní rozvoj jednotlivce.

Jejich komplexnost však poukazuje nejen na sílu tohoto fenoménu, nýbrž také na jeho senzitivní a křehkou povahu, která způsobuje, že sourozenecké vztahy jsou velmi náchylné ke změnám ve svém prostředí. Jak se vyvine ten váš, nemůžete předpovědět.

A stejně jako si nevybíráme své rodiče, i sourozence si vylosujeme čirou náhodou. Jediná jistota je, že ve vás vaši bratři a vaše sestry zanechají dojem na celý život.

Autor: Nikol Kováříková

Jedináčci. Je výhra nemít sourozence?

Zajímavé je, jak málo lidí přemýšlí o tom, proč vlastně ti jedináčci nemají sourozence. Důvodů může být hned několik. Někdy rodiče jediné dítě plánovali, aby mu mohli dát co nejvíc pozornosti a materiální podpory. Dost možná ale další dítě z různých důvodů mít nemohli.

Třeba byl některý z jeho rodičů vážně nemocný, a proto jedináček nemá sourozence. Člověk prostě nikdy neví, a proto by se neměl chovat, jako kdyby věděl. To ale platí i pro jedináčky, kteří mívají tendenci představovat si sourozenecký vztah idylicky.

Nepříjemnou variantu stavu “nesnese se se sestrou”, který trvá i v dospělosti, si málokterý člověk bez sourozenců představí na první dobrou. 

Jediné dítě se může v pokojíčku cítit poněkud osaměle. Nemusí to ale znamenat, že bude co chvíli běhat za rodiči, aby se mu věnovali. Jedináčci mívají vyvinutější představivost a spoléhání při hře sama na sebe je vycvičilo v kreativitě. Pomozte svému jedinému potomkovi, aby si uměl hrát sám.

A nebo ještě lépe – dovolte mu, aby si občas pozval domů kamarády! Období, kdy vaše dítě začne loudit o sourozence vás však patrně nemine. Jestli je důvod, proč nemá bratra či sestru zdravotního rázu, vyplatí se dítěti nelhat, ale ani ho nevyděsit.

Povězte mu třeba, že příroda nedopřála každému tatínkovi s maminkou dětí tolik, kolik by chtěli, a že jste moc šťastní, že máte alespoň jeho. Jestli je důvod, proč máte jedno dítko, jiný, upřímně se nad ním zamyslete.

Vážně byste druhé dítě neuživili, nebo se spíš obáváte, zda byste zvládl být dobrým rodičem dvěma ratolestem? Ať už vaše rozhodnutí bude jakékoli, v každém případě je to vaše svobodná volba a nikdo vám nemůže nic vyčítat. Je ale dobré v tom mít jasno, abyste jednou sami nelitovali. 

Tohle by vaše dítě mělo zjistit velice brzy. Čím dřív pochopí, že ne pro všechny dospělé je středobodem světa, tím líp pro něj i pro vás. Jedináček se taky potřebuje naučit chovat mezi vrstevníky, sdílet s nimi svoje radosti, smutky i otázky a hlavně: chce si s nimi hrát.

Ruku na srdce – opravdu jste schopni si s ním tři hodiny hrát na kuchyň a vařit z oblázků a hlíny? Zní to jako z učebnice vývojové psychologie, ale včasná socializace jedináčka je naprosto stěžejní. Dejte si ale pozor, abyste to nepřehnali.

Z úzkostných obav, aby z vašeho dítěte nevyrostl sobecký terorista, to s výchovou k pozornosti a ohleduplnosti vůči ostatním dětem můžete poněkud přehnat. Výsledkem pak může být, že děti otrkané soužitím s více sourozenci vašeho jedináčka začnou tak trochu šikanovat.

Prostě proto, že se nechá, poněvadž “maminka říkala, že má na všechny být hodný, všem vyhovět a o všecko se rozdělit”.

Rozhodování, zda mít jedno, nebo více dětí, není vůbec snadné. Jako všechno na světě, oboje má svoje pro i proti. Jedináčkovi patrně nabídnete lepší materiální zázemí a investice do vzdělání jednoho dítěte zatíží váš rozpočet nesrovnatelně méně, než tři středoškoláci v rodině.

Na druhou stranu až budete jednou staří nebo, nedej pánbůh, nemocní, jedináček se nebude mít o koho opřít. Jedna věc je ale mnohem důležitější, než počet dětí v rodině. Vychovat z dítěte slušného člověka, který má zdravé sebevědomí, ale nemyslí jen na sebe.

Člověka, pro kterého morální hodnoty nejsou jen prázdným pojmem, o kterém se učil v hodinách občanské výchovy. 

Text: Markéta Schinkmannová, foto: Thinkstockphotos

Kámoši – Terapeutická a edukační skupina pro sourozence dětí s PAS – Paspoint – podporujeme lidi s autismem

Ahoj,

chceš poznat nové kamarády? Chceš se dozvědět něco o sobě a o svém bráškovi nebo sestřičce? A přitom si užít spoustu zábavy? Přidej se k nám!

Naučíš se lépe vycházet se svým sourozencem i s mamkou a taťkou. Dozvíš se něco málo o tom, proč je bráška nebo sestřička takový/á jaký/á je. Poznáš nové kamarády, kteří mají podobné problémy jako ty. Budeš mít příležitost naučit se dělat něco s tím, co tě trápí. Ale hlavně – zahraješ si spoustu nových a zajímavých her a užiješ si spoustu zábavy.

Zdraví Jakub a Standa

Informace pro rodiče

Narození dítěte s poruchou autistického spektra může pro rodinu znamenat celou řadu změn, obtíží i radostí, které se nedotknou jen rodičů, ale v neposlední řadě také sourozenců dětí s PAS.  Ve skupině se budeme snažit pomoci sourozencům vyrovnat se se situací, najít si nové místo v rodině a ve světě, stejně jako s jinými těžkostmi.

Sourozencům dětí s PAS se často nedostává tolik pozornosti, kolik by chtěli, nebo potřebovali. Často také musí řešit situace, se kterými se obvykle jejich vrstevníci nesetkávají. To může mít dopad na jejich sebevědomí, emoční rozvoj, prožívání a chování.

Proto je důležité, aby si v rodině, ale i ve škole a jinde, našli své místo a naučili se zdravě prosazovat ve světě.

Děti s diagnózou PAS vnímají svět odlišným způsobem a s tím se pojí i jejich jiné emoční prožívání a v návaznosti na něj i chování.

Budete mít zájem:  Máte rádi „hezké věcičky“?

Lepší porozumění dětí tomu, jak a proč se jejich sourozenec chová v různých situacích, může přispět ke zmenšení míry stresu v rodině a podpořit vývoj sourozeneckého vztahu.

Ve skupině bude také kladen důraz na vyjádření potřeb a emocí dítěte, stejně jako na zvládání konfliktních situací. To vše zábavnou formou, prostřednictvím her, modelových situací a dalších technik v přijímajícím a bezpečném prostředí.

Skupinová setkání jsou určena pro děti ve věku 6-11 let, které již chodí do školy, mají sourozence s poruchou autistického spektra a jejichž rodiny jsou klienty Sociálně aktivizační služby nebo Rané péče Paspoint z,ú. Rodiny jsou do skupiny zařazeny na základě domluvy s některým z pracovníků Paspoint z,ú.

Pokud je vašemu dítěti 12 a více let a měli byste o skupinu zájem, kontaktujte jednoho z lektorů (viz dále). V případě dostatečného zájmu bychom vytvořili další skupinu věkově 12-15 let.

Rámcový program

První setkání budou věnována vzájemnému seznámení všech účastníků a lektorů. Zároveň budeme budovat bezpečnou atmosféru, ve které se nebude muset nikdo bát vyjádřit.

Další skupiny budou obvykle zaměřeny na konkrétní témata jako vyjádření emocí, řešení problémů, rodinné vztahy a další. Na skupinách bude vždy prostor, aby děti mohly přijít s vlastními tématy, které je momentálně zajímají.

Za pomoci lektorů a dalších účastníků skupiny se budou děti učit zvládat obtížné situace, nejen takové, které přináší být sourozencem dítěte s PAS.

Zapojení rodičů

Podle potřeby budou po čas skupiny probíhat konzultace s rodiči k evaluaci průběhu skupiny. Minimálně však 3krát za dobu trvání (úvodní setkání, závěrečné setkání a jednou v průběhu programu).

Doba a místo setkání

Setkání budou probíhat v prostorech Paspoint, z.ú., na adrese Anenská 10, 602 00 Brno. Setkání se konají jednou za 2 týdny, vždy v pondělí od 15:30 do 17:30. Celkem proběhne 10 setkání.

Skupina má kapacitu 6 – 8 dětí. Rodiny budou do skupiny zařazeny na základě domluvy a uvážení lektorů.

Termíny:

  1. setkání: 29. 10. 2018
  2. setkání: 12. 11. 2018
  3. setkání: 26. 11. 2018
  4. setkání: 10. 12. 2018
  5. setkání: 14. 1. 2019
  6. setkání: 28. 1. 2019
  7. setkání: 11. 2. 2019
  8. setkání: 25. 2. 2019
  9. setkání: 11. 3. 2019
  10. setkání: 25. 3. 2019

Účast je pro klienty Paspoint, z. ú. ZDARMA

  • Přihlásit se můžete emailem nebo telefonicky
  • Kontakt na lektory:
  • Stanislav Konečný – [email protected]
  • Jakub Bednář – [email protected]
  • telefon – 773 998 000, 775 190 938

Sourozenecká rivalita je docela běžná i zdravá. Nesmí ale přesáhnout určité meze

V mírné formě jsou tyto projevy naprosto běžné a jsou normálním vývojovým stádiem, obvykle mezi sourozenci převládají přátelské interakce. Pokud se však projevy nežádoucího chování vůči sourozenci stupňují, převládají apod., pak je třeba takovouto situaci neodkladně řešit.

Někdy je sourozenecká rivalita natolik vážná, že ohrožuje chod rodiny. Hrozí fyzické ublížení mladšímu sourozenci a sebedůvěra nebo psychická rovnováha některého z dětí je poškozována – v takovýchto vyhrocených případech je nutné hledat odbornou pomoc. Sourozenecká žárlivost a rivalita je však v běžné míře přirozeným jevem a vzniklé situace je možné úspěšně řešit v rámci rodinného kruhu.

Rodiče by měli vědět, co mohou očekávat, protože pokud pomohou sourozencům vyrovnat se s pocity, které v sourozeneckých vztazích přirozeně přicházejí, položí tak základ dobrého vztahu mezi sourozenci nejen v jejich dětství, ale i v dospělosti.

Sourozenecká rivalita a vliv rodičů

Značnou měrou se sourozenecký vztah odvíjí od toho, jaký je rodičovský přístup k dětem.

Částečně mohou rodiče formovat vztahy mezi svými dětmi záměrně, velkou část informací však dětí vnímají na nevědomé úrovni. Signály, vysílané rodiči, děti zcela přirozeně vnímají a také zpracovávají.

Sourozenecké vztahy tak ovlivňuje i charakter vztahů a veškerého dění v rodině, i vztahů mezi rodiči navzájem.

  • Ne vše však může rodič ovlivnit, jsou věci v sourozeneckých vztazích, kam rodič již nedohlédne a ani nemá šanci situaci výrazněji ovlivnit.
  • Projevy sourozenecké rivality v dětství

Časté, neodbytné a opakované vyžadování si pozornosti je jedním z velice obvyklých projevů sourozenecké rivality. Běžným chováním staršího sourozence, který chce přitáhnout pozornost rodiče, je také tzv. regrese, tj. projevování se chováním, které věku neodpovídá.

Rivalitu mezi sourozenci lze překonat tím, že rodiče budou projevovat pochopení vůči rozdílnostem svých dětí, jejich různé rysy i povahové vlastnosti a projevy žárlivosti by neměli trestat. Trestem by se v dítěti mohl prohloubit pocit, že je rodič nespravedlivý, upřednostňuje druhého, má ho radši apod.

Rodiče by nikdy neměli děti vzájemně srovnávat, dítě by mělo spíše vnímat, že rodiče k oběma sourozencům přistupují spravedlivě. Součástí je i to, aby každé z dětí mělo dostatek času a prostoru i pro sebe.

Situaci pomáhá, když rodiče podporují spolupráci a týmovou práci a pamatují na to, že drobné a běžné projevy sourozenecké rivality pomáhají k asertivním dovednostem, kompromisům i pochopení, že svět se netočí jen kolem mne.

Příčiny sourozenecké rivality

K narození nového miminka se váže spousta očekávání a vzrušení, ta ještě zesílí v momentě narození sourozence.

I zcela malé děti dokážou bezpečně tyto emoce vycítit, navíc vnímají přicházející změny – proměna zavedeného řádu, přestavba pokojíčku a podobně.

Všechny tyto záležitosti mohou být zdrojem úzkosti, která se projevuje náladovostí dítěte, nespavostí, zvýšenými požadavky na pozornost, regresivním chováním apod.

Chcete-li úzkost dítěte zmírnit, promluvte i s ním o jeho pocitech, vyjádření negativních pocitů a obav může pomoci vyrovnat se s nimi.

Jak připravit dítě na příchod sourozence

Zkuste dítěti vysvětlit, že po příchodu nového sourozence se společný život změní. Společně se na příchod miminka připravujte, zapojte dítě do příprav pokojíčku, prohlížejte si knihy o miminkách apod. Mějte pochopení pro smíšené pocity dítěte, které jednu chvíli může mít ze sourozence radost, na druhou stranu se může cítit přetížené, v důsledku čehož bude rozmrzelé a rozladěné.

Nechte staršího sourozence, aby vám s miminkem pomáhal, ale mějte se vždy na pozoru, abyste předešli případnému problému. Vytyčte jasná pravidla, co se smí, a co ne. Učte staršího správnému zacházení s miminkem a předveďte mu, co kojenec potřebuje a zapojte ho do pomoci o miminko.

Buďte však opatrní a pozorní, abyste starší dítě nepřetěžovali, stále je to dítě se svými potřebami.

Žárlivost a sourozenecká rivalita v dospělosti

V období dospívání dochází k mnohým psychickým i fyzickým změnám. U mladého člověka se rozvíjí nové zájmy a doma pro něj vyvstanou nové povinnosti. Situace, kdy starší sourozenec odejde z domova například na studia, začne navazovat vztahy s druhým pohlavím apod., mohou způsobovat u mladšího pocit zanedbání, opomíjení nebo žárlivost.

Sourozenecké soupeření může eskalovat v případě, že je v rodině napětí a stres mezi partnery. Taková neřešená situace může způsobit, že jedno z dětí, zklamané z přístupu rodičů, si může začít vybíjet svoji frustraci na sourozenci, který je snadným a blízkým terčem.

Soupeření, nepřátelství a spory mezi sourozenci bývají zejména u dospívajících dětí prostředkem manipulace s rodiči. Ovšem nezdravé soupeření může na sebeúctě člověka napáchat velké škody a mohou přetrvávat až do dospělého věku.

Pokud se dítě se žárlivostí na sourozence nevyrovná v dětském věku, pak bývá často v dospělosti egocentrické, žárlí na všechny kolem sebe a nesnese, aby byla pozornost věnována někomu jinému, než jemu.

Sourozenci pomáhající

Síla sourozeneckých vazeb je v takovýchto situacích klíčová. Zdravé a funkční sourozenecké vztahy dokáží do jisté míry tlumit dopady na psychiku dětí. V narušených sourozeneckých vztazích však může docházet k dalšímu postupnému zhoršování jejich kvality.

Co přináší pořadí sourozenců pro další život

Na základě „výbavy“ z primární rodiny fungujeme nadále ve světě, navazujeme vztahy, hledáme si partnery i zakládáme vlastní rodinu. Tedy i pořadí mezi sourozenci může ovlivnit partnerský vztah a chování v dospělosti.

Jedináčci bývají obvykle velice ambiciózní a zaměření na výkon. Dokonalost vyžadují nejen od sebe, ale i od svého okolí. V extrémních případech vede jejich zaměření k egocentrismu, není to však pravidlem, jak se často a mylně uvádí.

Prvorození sourozenci bývají obvykle dominantní a stejně jako jedináčci velmi ambiciózní. Rodiče na ně mohou mít přehnané požadavky a očekávání (například své nenaplněné sny a ambice), proto mohou mít větší potřebu uznání. Zároveň jsou však obvykle velice zodpovědní.

Druhorození sourozenci sdílejí některé vlastnosti a schopnosti se svým starším sourozencem, mívají však výraznou tendenci a snahu se odlišit.

Jejich pozice z nich dělá velké diplomaty a flexibilní jedince, na druhou stranu jsou rebelující, soutěživí, vyhledávají pozornost.

Když je druhorozené dítě opačného pohlaví, než dítě první, pak je pozornost rodičů rozložena obvykle rovnoměrněji.

Nejmladší dítě mívá v rodině velice specifickou pozici. Bývá rozmazlováno a dostává hodně lásky, v mnoha směrech již mají díky starším sourozencům vyšlapanou cestičku. Nejmladší sourozenci jsou společenští a empatičtí, ale i bezstarostní, dobře navazují kontakty a mají výrazné schopnosti motivovat druhé.

Dvojčata mají svého sourozence jako stálého společníka. Obvykle si velice dobře rozumí, mají silné citové pouto, ale snaží se překonat svoji podobnost a odlišit se. Někdy mohou pociťovat nedostatek soukromí, cítit se nejedineční, ve stínu svého dvojčete apod.

Dominantnější z dvojčat může mívat v dospělosti tendenci zastínit ostatní, stejně jako tomu bylo u jeho dvojčete. Naopak submisivní dvojče vyhledává pečujícího až mateřského a ochranitelského partnera.(Zdroj: Spektrum zdraví)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector