Dobrý den,
čekáme na výkon operace u 15 měsíčního dítěte. Podali jsme žádost být přítomen u uspávání (matka) a probouzení dítěte.
Žádost zamítnuta primářem, právním oddělením i náměstkem a dokonce nám to dali písemně, že pokud nesouhlasíme s vnitřním předpisem, že rodič nemůže být u uspávání a probouzení dítěte, že máme jet jinam (neakutní stav dítěte, plánovaná operace).
My už máme předoperační vyšetření a jsme hospitalizováni a čekáme na výkon. Že to bude tak tvrdý odpor, to jsem nečekala. Pro ně je to nepřípustné a právo dítěte je poníženo pod vnitřní předpis o hygieně.
Můžeme to buď akceptovat, nebo jet jinam. V takové situaci prý lze podat návrh na předběžné opatření k soudu. Jaké jsou s tím zkušenosti? Nelíbí se mi to z principu nejen kvůli nám, ale kvůli ostatním dětem. Pokud to někdo nezačne řešit, nikdy se to nezmění.
Ivan
Dobrý den,
právo pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při poskytování zdravotní péče vyplývá ze zákona o zdravotních službách, z §28, odst. 3, písm. e) (zde).
Je však podmíněno souladem s jinými právními předpisy, vnitřním řádem nemocnice a jestliže přítomnost těchto osob nebude narušovat poskytování zdravotních služeb. Zákon však dále uvádí, že tímto ustanovením není nijak dotčen § 47 odst. 1 zákona o zdravotních službách (zde).
Dle tohoto ustanovení je poskytovatel zdravotních služeb umožnit pobyt zákonného zástupce nebo opatrovníka nebo osoby jimi pověřené společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem v případě, že nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo v případě, že není takový pobyt na základě jiného právního předpisu vyloučen. Vnitřní řád nemocnice navíc nesmí být v rozporu s právy pacienta.
Realizace práva na přítomnost rodičů u malého dítěte v průběhu hospitalizace však nemocnice zpravidla nedodržují. Dle našeho názoru je v takovém případě nutné povážit práva Vašeho dítěte jakožto pacienta. Konkrétně se jedná o právo Vašeho dítěte na zdraví a jeho práva na rodinný život.
Domníváme se, že vzhledem k faktu, že se jedná o 15 měsíční dítě, které téměř nepřetržitě vyžaduje přítomnost matky, mělo by ve Vašem případě převážit právě právo na rodinný život. Pokud byste se rozhodla spor řešit soudně, soud by s největší pravděpodobností poměřoval právě tato dvě práva.
Právo dítěte a rodičů na bezprostřední nepřetržitý kontakt je zakotveno také v Listině základních práv a svobod a rodiče je možné oddělit od dítěte jen na základě rozhodnutí soudu. V praxi však zdravotníci často říkají, že přítomnost rodičů ‚není možná‘.
Takový přístup je jistě odůvodněný z hlediska objektivních medicínských důvodů (např. závažné infekční onemocnění a nutnost karantény), ale nikoliv z pouhých provozních důvodů.
I když rodičům nevznikne nárok na lůžko a stravu jakožto doprovodu dítěte, přesto mají právo na to být nepřetržitě s ním.
Doporučovali bychom Vám nejprve kontaktovat vedení nemocnice a vylíčit jim výše uvedené informace. Pokud by nemocnice namítala hygienické a bezpečnostní rizika, doporučujeme Vám navrhnout, že si na vlastní náklady pořídíte potřebný ochranný oblek, který je při uspávání pacienta vyžadován.
Podobným dotazem jsme se podrobně již zabývali např. zde nebo zde.
V případě, že by nemocnice Vašemu požadavku přesto nechtěla vyhovět, se nabízejí dvě možnosti. První by znamenala převoz do jiného zařízení, které by vyšlo Vašemu požadavku vstříc.
Převoz je možný i v situaci, kdy už je dítě hospitalizováno, pokud tomu nebrání jeho vážný zdravotní stav.
Nemocnici si můžete vybrat například pomocí cenných informací na webu Děti v nemocnici, který provozuje Nadační fond Klíček.
Druhou možností by bylo využití některého ze způsobů uvedené v sekci Řešení sporů, např. stížnosti (více k tomu jak a ke komu ji podat zde) případně soudního řešení.
Návrh na předběžné opatření k soudu které zmiňujete, lze podat dle soudního řádu správního jen spolu s návrhem na zahájení řízení ve věci samé (správní žalobou) (odkaz na příslušné ustanovení zde). Ve Vašem případě by se nejspíše jednalo o správní žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.
Podání takové žaloby ale vyžaduje vyčerpání opravných prostředků v řízení před správním orgánem (odkaz na příslušné ustanovení zde), tedy byste museli nejprve podat stížnost proti postupu nemocnice k správnímu orgánu, který ji udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, obvykle Krajskému úřadu.
A v případě negativního rozhodnutí potom odvolání k Ministerstvu zdravotnictví České Republiky. V případě, že byste se rozhodli využít cestu soudního sporu, doporučujeme Vám kontaktovat advokáta specializujícího se na danou problematiku. Seznam všech advokátů naleznete zde.
S pozdravem,
Vaše Férová nemocnice
26.10.2017
Mohou rodiče v nemocnici s dítětem i na operační sál? | Národní rada osob se zdravotním postižením ČR | pomáháme druhým
Časopis MOSTY 1/2020
Text: Kateřina Havelková
Při řešení zdravotních problémů se nemocnici občas nevyhneme. Na věku přitom nezáleží, ale upřímně: Hospitalizace dítěte je velmi citlivou a choulostivou situací, a to pro rodiče i pro zdravotníky. Máme tím na mysli především otázku práv.
Kdy rodiče skutečně mohou být s dítětem v nemocnici a mají právo například čekat na operačním sále, než začne působit anestezie? Pojďme se na to podívat společně s JUDr. Janou Palečkovou, právní poradkyní Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.
K praktickému lékaři může dítě doprovodit i teta
Začneme tím, co musí podle zdravotního stavu s větší či menší permanencí absolvovat každé dítě — tedy s preventivními prohlídkami u praktického lékaře a vyšetřeními nebo ošetřeními v nemocničních ambulancích.
Žádný zdravotník asi nepočítá s tím, že by sem přišlo nezletilé dítě bez doprovodu rodiče či, lépe řečeno, zákonného zástupce. Ten má totiž právo na všechny informace o zdraví dítěte, a to tak, aby pro něj byly srozumitelné.
„V případě nálezu nebo nutnosti dalšího řešení zdravotního problému má pak právo i na výstižný popis a návrh léčby,“ konstatuje JUDr. Jana Palečková. „K lékaři však dítě může doprovodit i tzv. osoba blízká – například plnoletý sourozenec, prarodiče nebo teta.
I oni mají v takovém případě podle zákona právo na to, aby se dozvěděli všechny informace o zdravotním stavu dítěte. Kompetentní osobou, která může takové informace předat, je zpravidla ošetřující lékař. Nikdy však zdravotní sestra. Ať je sebezkušenější, všechny postupy léčby a jejich odůvodnění nemůže znát.“
Hospitalizace s dítětem není samozřejmost
Tisíckrát to bylo řečeno, a stejně mýty o automatickém právu na hospitalizace rodiče s dítětem kolují. Jak to tedy doopravdy je? Má skutečně zákonný zástupce dítěte, kterému ještě nebylo šest let, neochvějné právo na to být s ním hospitalizován? Ne tak zcela —pravda je totiž někde uprostřed.
„Důvodem pro hospitalizaci zákonného zástupce dítěte je jedině to, že ji vyžaduje zdravotní stav nezletilého. Pokud ošetřující lékař dítěte dojde k takovému závěru, je pobyt dospělého v nemocnici včetně stravy hrazen pojišťovnou. Navíc má nárok na vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti,“ říká JUDr.
Palečková.
Jestliže je však lékař přesvědčen, že dítě doprovod mít nemusí, je možnost pobytu dospělého s dítětem jen na domluvě s nemocnicí.
Podmínkou je, že nemocnice pro něj bude mít volné lůžko – nezáleží přitom na tom, zda to bude přímo na pokoji s dítětem, v jiném pokoji v rámci nemocnice, či dokonce někde na ubytovně.
Pobyt a samozřejmě i stravu si navíc rodič bude muset zaplatit z vlastní kapsy.
Co však rodiči nemůže být odmítnuto, je právo na nepřetržitou přítomnost u jeho dítěte. To nesmí být zpochybněno, ale je třeba si uvědomit, že přítomností není myšleno ubytování a strava.
Protože však rodič není pacient, není stoprocentní záruka pobytu rodiče na pokoji s dítětem ani tehdy, kdy o jeho nezbytné přítomnosti rozhodně ošetřující lékař.
Rodič u všeho, co se s dítětem děje?
Často se na Kancelář Ombudsmana pro zdraví obracejí rodiče, kteří jsou ukřivděni tím, že nemohli být v nemocnici absolutně u všech zákroků, které jejich potomek absolvoval.
Nemají přitom na mysli například jen drobné chirurgické zákroky, ale třeba podávání anestezie před operací, nebo dokonce přítomnost na operačním sále v jejím průběhu. Zdravotníci si jednoduše v drtivé většině myslí, že tam rodiče nemají co dělat.
Spory, které nezřídka velmi rezonují a stresují lékaře, sestry i samotné rodiče, kteří mají přirozeně o své dítě obavy, jsou však zcela zbytečné. Zákon se totiž na tuto problematiku dívá jasně.
„Přítomnost rodiče nesmí narušovat poskytnutí zdravotní péče a musí být v souladu s vnitřním řádem nemocnice. Ale vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů.
Je tedy například legitimní požádat rodiče o dočasné opuštění místnosti, kde se zrovna probírá zdravotní stav jiného pacienta. Také je možné vykázat rodiče, který narušuje poskytnutí neodkladné zachraňující péče.
Ale není zákonné bez konkrétního závažného důvodu ve větším rozsahu právo na kontakt omezovat, například vykázat rodiče z důvodu nočních hodin,“ vysvětluje JUDr. Palečková.
Rodič je navíc ten, kdo musí nejen se samotnou hospitalizací, ale také s každým zákrokem udělit svobodný a informovaný souhlas. V poskytování zdravotních služeb dítěti je proto velmi důležitý i z tohoto hlediska. Zdravotníci totiž nemohou dítěti provádět ošetření bez jeho souhlasu, s výjimkou neodkladné a nutné péče k záchraně života.
Podle JUDr. Palečkové ale může problém nastat při umístění dítěte na oddělení, jako jsou JIP a ARO. Ty mají specifické podmínky a požadavky nejen na přítomnost rodiče, ale i na vlastní fungování.
„Na oddělení JIP a ARO jsou umisťovány děti se závažným zdravotním stavem. Ten je samozřejmě důvodem k určitým omezením. Jestliže ale rodič odmítne odejít, je-li o to požádán, zdravotníci jsou vlastně bezmocní.
Nemají prostředek, s jehož pomocí by rodiče donutili odejít, protože jde o jeho právo a právo dítěte. Tvrzení, že přítomnost rodiče není možná, by muselo být odůvodněno pouze objektivními medicínskými důvody. Mezi ně patří např.
závažná infekční onemocnění a nutnost karantény nebo zdravotní úkony, jejichž provedení by přítomnost rodiče vážně narušovala či znemožňovala,“ říká JUDr. Jana Palečková.
Poskytovatele zdravotních služeb si rodiče pro své děti mohou svobodně zvolit. Mohou si tedy s předstihem zjistit, jaké mají kde podmínky pro pobyt rodičů, a vybrat si podle svých představ.
V této souvislosti může být cennou studnicí informací vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb, kterého jste si vybrali.
Syn v psychiatrické léčebně
Patnáctiletý Marek byl hospitalizován v dětské psychiatrické nemocnici. Vzhledem k situaci s tím matka nejprve souhlasila, po několika dnech ovšem názor změnila. Zdálo se jí, že se syn trápí a léčba není taková, jak si představovala. Může však jako jeho zákonný zástupce jeho hospitalizaci ukončit?
Teoreticky to možné je, protože k hospitalizaci nezletilého pacienta je nutný souhlas zákonného zástupce. Když názor změní, je to nutné respektovat. To, že Marek už měl občanský průkaz, na tom nic nemění, plnoletý nebyl. Platí to i v případě hospitalizace v psychiatrické léčebně.
Zákon o zdravotních službách však uvádí výjimky, za kterých lze pacienta hospitalizovat i bez souhlasu. Jsou mezi nimi i některé situace z psychiatrie.
Například sem patří případy, kdy pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy, touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky. Podmínkou však je, že hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak než právě hospitalizací.
Bez souhlasu lze dále poskytnout neodkladnou péči v případě léčby vážné duševní choroby, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.
Markova matka tedy může odvolat souhlas s hospitalizací svého nezletilého syna. Jestliže však k jeho umístění do psychiatrické léčebny vedl jeden z výše zmíněných důvodů, propuštěn nebude. Poskytovatel zdravotních služeb má povinnost oznámit situaci do 24 hodin soudu a ten rozhodne v tzv. detenčním řízení do 7 dnů o případném pokračování hospitalizace.
Stejným způsobem poskytovatel zdravotních služeb postupuje i v případě, že souhlas s hospitalizací či poskytnutím zdravotních služeb není dán již při zahájení hospitalizace. V případě Marka proto záleží na tom, jakého charakteru je léčba, kterou podstupuje.
V některých případech by hospitalizaci matka sama ukončit mohla, v jiných by musela počkat na rozhodnutí soudu.
Rodiče se neshodli na poskytování péče
Paní Jitka by ráda nechala svému synkovi Tomášovi „přišít uši“, aby se mu ve škole ostatní děti neposmívaly. Tomášův otec, se kterým je Jitka rozvedená, ale s otoplastikou nesouhlasí. Kterým názorem se má řídit lékař a může Tomáškova maminka nějak prosadit svůj názor, jestliže syn bydlí s ní a s otcem se stýká podle rozhodnutí soudu v pravidelných intervalech?
Lékař, který poskytuje zdravotní služby dítěti, může postupovat několika způsoby. Hodně přitom záleží na tom, jak je dítě staré.
Pokud je nezletilý ve věku, kdy už je dostatečně rozumově a volně vyspělý, aby mohl dát souhlas s poskytnutím zdravotních služeb sám, postačí to. V případě neodkladné nebo akutní péče, kdy se nezletilý ještě nemůže rozhodnout sám a zároveň souhlas zákonného zástupce není možné získat bez zbytečného odkladu, rozhodne o poskytnutí péče ošetřující zdravotnický pracovník.
Zákon o zdravotních službách výslovně nevyžaduje, aby si lékař vyžádal souhlas od obou zákonných zástupců, a ponechává to na občanském zákoníku. Ten říká, že jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.
To však pro náš příběh neplatí, protože lékař zná názory obou rodičů (nemůže tedy být se znalostí jednoho stanoviska v dobré víře). Zároveň nejde o neodkladnou nebo akutní péči, takže lékař nemůže o provedení zákroku rozhodnout sám. Pořadí, ve kterém se lékař dozvěděl o souhlasu či nesouhlasu zákonných zástupců, nehraje roli.
Důležité je jen to, že o nich ví ještě před zákrokem. Za takové situace by tedy lékař Tomáškovi otoplastiku provést neměl.
Podle občanského zákoníku mají rodiče rodičovskou odpovědnost vykonávat ve vzájemné shodě. Jeden rodič může sám rozhodnout jedině v případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, což však není Tomáškův případ.
Navíc ale nejde o běžný léčebný zákrok, ale o kosmetický zákrok, který může být významný pro dítě a jeho budoucnost — bude mít trvalé následky. Rodiče by se tedy měli obrátit na soud.
Jeho úkolem by bylo zjistit stanovisko obou rodičů i názor dítěte a poté rozhodnout v jeho nejlepším zájmu.
Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem
Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.
Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku).
Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů.
Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).
V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst.
3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.
Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny.
Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte.Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.
Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.
Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.
Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu.
Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.
Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.
Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.
Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?
Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost.
V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte.
Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.
A co JIP nebo uspávání před operací?
Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.
Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.
Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
- V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
- Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
- Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
- Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
- Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Emoce, hněv, výjezdy policie. Agresivita rodičů dětských pacientů roste
Lékaři a sestry Dětského kardiocentra v pražské motolské nemocnici si otevřeným dopisem postěžovali na některé rodiče svých pacientů. Ti se dožadují přítomnosti u dítěte na jednotce intenzivní péče, a to třeba i těsně po operaci. Vznikají tak konflikty, kdy asistuje i policie.
Má rodič právo být se svým dítětem v nemocnici nebo ho tam kdykoli navštívit? Smí mu v tom zdravotníci bránit? To je občas příčinou sporů asi v každé nemocnici, ale zdravotníkům v Motole už došla trpělivost. Agresivita některých rodičů podle nich narůstá a incidenty se stále opakují. Vinu na tom podle nich nese i spolek Juno Moneta.
Obvykle se takové situace neobejdou bez vypjatých emocí. Rodiče se snaží návštěvy vyhádat, vyhrocené situace si nahrávají a nezřídka přivolají policejní hlídku, aby si vstup k dětem vynutili. Nic příjemného pro pacienty, ani pro personál.
Agresivní snahy rodičů
Lékařům a sestrám z dětského kardiocentra v Motole už došla trpělivost. Na svém oddělení mají jen dětské pacienty, a tak je přirozené, že se s těmito incidenty setkávají častěji. Napsali proto otevřený dopis řediteli FN Motol.
‚V poslední době se setkáváme sice s ojedinělými, ale v individuálních případech poměrně agresivními snahami některých rodičů našich pacientů domoci se, pokud možno, trvalé přítomnosti u svých dětí těsně po operaci srdce na Jednotce intenzivní a resuscitační péče (JIRP) nad rámec stanovený vnitřním řádem pracoviště,‘ uvádějí v otevřeném dopise zdravotníci.
Rodiče volají policii a vynucují si vstup
Tyto nevybíravé snahy rodičů podle lékařů a sester ‚zaštiťuje a medializuje‘ spolek Juno Moneta a rodiče o to více trvají na svém.
‚Vede to až k volání Policie ČR zákonnými zástupci pacienta s cílem vynutit si přístup na JIRP ve večerních hodinách bez ohledu na konkrétní situaci na pracovišti.
Rodiči pacienta jsou při rozhovorech s naším personálem a bez jeho vědomí pořizovány nahrávky s pravděpodobným cílem použít tento materiál při případné soudní při,‘ popisují zdravotníci.
‚Incidenty se opakují, agresivita ze strany spolku Juno Moneta narůstá. Při posledním matka pacienta volala ve večerních hodinách policii a dožadovala se vstupu na JIRP.
Policie žádné pochybení neshledala,‘ potvrdila Našemu zdravotnictví mluvčí nemocnice Pavlína Danková. Nemocnice podle ní plně stojí stanoviskem Dětského kardiocentra.
‚Protože na prvním místě musí být vždy bezpečí pacienta,‘ dodala mluvčí FN Motol.
Dítě má právo na rodiče i v nemocnici, ale ne neomezeně
Rodiče dětských pacientů si nárokují návštěvy nebo pobyt u svého dítěte podle metodického doporučení ministra zdravotnictví. Adam Vojtěch ho skutečně vydal 21. dubna (najdete ho ZDE) a má sloužit ‚k vyjasnění nesrovnalostí‘ kolem péče o nezletilé pacienty.
V pokynu se výslovně uvádí: ‚Nezletilý pacient, včetně novorozeného dítěte, má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce.‘ Právě o tento bod se rodiče opírají a dožadují se přístupu k hospitalizovanému dítěti prakticky kdykoli.
Jenže stejné metodické doporučení dává právo nemocnicím určovat do jisté míry pravidla. Uvádí totiž i toto: ‚Vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod poskytovatele a respektování práv ostatních pacientů.‘
Nemocnice se postavila za své lékaře a sestry
Jinými slovy, zákon sice garantuje dítěti v nemocnici nepřetržitou přítomnost rodiče, ale má své limity. ‚I toto právo je omezitelné jak ze zákonem vyjmenovaných důvodů (např.
že by došlo k narušení poskytování péče jiným osobám), tak i vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb,‘ rozvádí to dále metodický pokyn ministra.
Podmínky pro návštěvy nebo pobyt rodiče u dítěte si tedy stanovuje každá nemocnice či oddělení podle situace a podle potřeb svého provozu.
Nemocnice tak mají právo například nevpustit kýchající nebo kašlající návštěvu k pacientovi, před vstupem vyžadovat měření tělesné teploty nebo nařídit návštěvám používání rukavic, respirátorů nebo ochranných oděvů. To platí hlavně v době šíření nákazy koronavirem.
‚Zákonem garantované právo na nepřetržitou přítomnost doprovodu nezletilého pacienta v průběhu jemu poskytovaných zdravotních služeb má svá omezení. Je možné to omezit jen v případech, které uvádí legislativa.
V tomto ohledu FN Motol zákon neporušuje.
Přítomnost doprovázející osoby musí být v souladu s právními předpisy, například hygienickými, provozními, bezpečnostními a podobně,‘ řekla Našemu zdravotnictví mluvčí motolské nemocnice Pavlína Danková.
Rodiče by měli brát ohled i na ostatní nemocné děti
Zdravotníci z dětského kardiocentra se přitom navzdory šíření koronaviru snaží kontakt dětí s rodiči umožnit. Před i po operaci smí na standardním oddělení zůstat jeden z rodičů s dítětem.
Na jednotce intenzivní a resuscitační péče (JIRP) to už možné není, ale přesto se lékaři i sestry snaží umožnit rodičům přístup k nemocnému dítěti nejméně jednou denně. Toto omezení vysvětlují nejen epidemiologickou situací, ale i speciálními potřebami malých pacientů na JIRP.
‚Dětští pacienti jsou po operaci srdce v umělém spánku, mají často nestabilní krevní oběh s rizikem různých komplikací a vyžadují řadu rychlých a včasných léčebných zásahů. Přítomnost rodičů slouží hlavně k jejich vlastnímu uklidnění a neměla by negativně ovlivnit náročnou práci zdravotnického personálu,‘ píší v dopise zdravotníci.
Ohledy by rodiče měli brát i na ostatní pacienty, nejen na své nemocné dítě. ‚Možnost přítomnosti rodiče je ovlivněna také potřebami ostatních pacientů, z nichž někteří mohou být v těžkém stavu nebo se podrobovat různým zákrokům,‘ upozorňují lékaři a sestry.
Zdravotníci: Nemocné dítě je pro nás vždy to nejdůležitější
Konkrétně si zdravotníci stěžují na spolek Juno Moneta, který se podle vlastní prezentace zaměřuje na ‚informování lidí ohledně jejich práv zejména ve vztahu nemocnice- rodič – dítě‘. Spolek dokonce poskytuje po telefonu ‚akutní pomoc‘ rodičům, kteří se přímo v nemocnici dožadují návštěvy dítěte.
Jenže vyhrocené spory v čekárnách ve výsledku neprospívají nikomu, ani nemocným dětem. ‚Nemělo by se stát, že řešení těchto požadavků nás stojí více času než péče o pacienty samotné. Nemocné dítě je vždy tím hlavním, o koho se staráme. Výsledky naší péče jsou i v mezinárodním srovnání výborné,‘ dodali lékaři a sestry Dětského kardiocentra FN v Motole.
David Garkisch
Ilustrační foto: Piqsels.com, CC0