2. 12. 2015
Úmrtnost dětí do 5 let je v rozvojových zemích až 27 procent, takže ze 100 dětí se 27 nedožije pátého roku života.
Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv Mgr. et Mgr. Karolíny Kutálkové
Pro většinu civilizovaných lidí nepochopitelné! Pokud v rozvojových zemích řeknete, že máte jedno nebo dvě děti a na další rozšiřování rodiny nijak nepomýšlíte, určitě v tamějších obyvatelích vzbudíte minimálně údiv. Pro lidi v rozvojových zemích je zcela normální, že žena tam má často 7 až 12 dětí.
Například Uganda je rozvojovou zemí nacházející se ve východní Africe. Zatímco v Čechách potkáváme maminky s miminky v kočárcích pouze občas, v Ugandě miminka vidíme doslova na každém kroku. Ovšem v Ugandě vládne spousta nemocí, akže řada těchto dětí se nedožije vyššího věku.
Lidé zde umírají velice brzy, střední generace tam téměř není. Více než 50 procent obyvatelstva tvoří lidé ve věku do 15 let, což je nejvíce na světě. „Je to drsné, ale rodiny v Ugandě mají velký počet dětí i z toho důvodu, že počítají, že nějaké jejich dítě kvůli nemocem zemře.
Jsou smířeni, že zdravotní péče tam není na dobré úrovni. Takže úmrtí svého dítěte často neprožívají tak intenzivně jako třeba u nás v Česku,“ říká porodní asistentka Nemocnice Valašské Meziříčí Mgr. et Mgr.
Karolína Kutálková, která před časem několik měsíců pracovala na porodním sále v ugandském zdravotnickém zařízení Martyrs Ibanda Hospital. Mezi nejčastější onemocnění vyskytující se v Ugandě patří malárie, HIV/AIDS, TBC, průjmové nemoci, infekce dýchacích cest, kožní vředy nebo hepatitida.
V této africké zemi, kde žije 37 miliónů lidí, je zhruba 7,25 procenta HIV pozitivní populace, což tuto zemi řadí na 10. místo na světě. Každá čtvrtá rodina se stará o dítě osiřelé kvůli AIDS, sirotků je v této africké zemi 1,7 miliónu. V Ugandě je také velká negramotnost.
ROZVOJOVÉ ZEMĚ Ačkoli žijeme v 21. století, stále existují země, které se díky naprosto nevyhovující úrovni zdravotnických služeb potýkají s vysokou mírou mateřské a novorozenecké úmrtnosti. Jedná se o rozvojové země subsaharské Afriky, jižní a jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky a Karibiku.
Celosvětově podle dostupných údajů umírá ročně v souvislosti s těhotenstvím, porodem a šestinedělím přibližně 529 000 žen, z toho 527 000 v rozvojových zemích. Rozdíly mezi zeměmi jsou obrovské – v subsaharské Africe potkává smrt asi 1 z 16 matek, oproti tomu v průmyslových zemích je pravděpodobnost úmrtí matky 1:2 800.
Například v Nigérii zemře jedna žena z 10, v Irsku jedna žena ze 47 600. Úmrtí jsou však jen špičkou ledovce. Zhruba 20krát více žen totiž trpí následky poranění po porodu, následky infekcí a podobně – přibližně jde o 10 miliónů žen ročně. Přibližně 2,7 miliónu novorozenců přichází na svět mrtvých, další 3 milióny dětí nepřežijí první týden života.
Celkově tedy umírá do prvního týdne 5,7 miliónu dětí, z toho 5,6 miliónu v rozvojových zemích. Úmrtnost dětí do 5 let je v rozvojových zemích až 27 procent, takže ze 100 dětí se 27 nedožije pátého roku života. Nejhorší situace je v zemích subsaharské Afriky a Afghánistánu.
V současné době umírá celosvětově asi 10 miliónů dětí pod 5 let, přičemž necelá třetina z nich jsou úmrtí novorozenců do jednoho týdne věku. Mnoha dalším zůstávají celoživotní následky kvůli poškození mozku při neodborném vedení porodu nekvalifikovanou osobou.
DÍKY POMOCI SE SITUACE LEPŠÍ Základním problémem byla v minulosti v těchto rozvojových zemích nedostupnost péče nejen lékařské, ale i zdravotnické. Porodnictví bylo navíc tradičně v rukou porodních bab (někdy i šamanů), které nemají žádné odborné vzdělání, jen některé z nich prošly krátkodobými kurzy.
Velkou roli samozřejmě hraje i chudoba. Ti lidé prostě nemají peníze na to, aby si zaplatili základní léky. Pak umírají i na banální infekce. Ty jsou často způsobené špatnou hygienou u lidí, kteří nemají domy, ale žijí v chatrčích ze slámy a hlíny.
Díky rozvojové pomoci ze strany Evropské unie, OSN a dalších humanitárních organizací, které buď do těchto zemí posílají finanční prostředky, otevírají zdravotnická zařízení, nebo posílají do místních nemocnic lékaře či jiný zdravotní personál, jenž také školí místní lidi, se stav mění.
Situace ve zdravotnictví v rozvojových zemích se tak v posledních letech postupně zlepšuje. Cílem ministerstva zdravotnictví těchto rozvojových zemí i různých zahraničních organizací je dosáhnout, aby téměř všechny ženy rodily v nemocnicích nebo zdravotnických střediscích.
Zatímco ještě před desítkami let počet porodů doma byl obrovský, situace se obrací a dnes ženy těchto zemí raději rodí v nemocnicích. Ovšem například pro Evropanku rodit v těchto místních nemocnicích je věc naprosto nepředstavitelná.
PORODY V UGANDĚ V České republice probíhá ve zdravotnickém zařízení zhruba 99 procent porodů. V Ugandě nyní 80 až 85 procent. Zbývající část představují porody v domácím prostředí, kdy děti jsou narozeny za přítomnosti rodinných příslušníků nebo TBA – tradiční komunitní porodní babka. „Většina žen, které rodí doma, mají za muže rolníky, farmáře.
A když se ptáte, proč nerodí v nemocničním zařízení, tak to zdůvodňují například nedostatkem finančních prostředků, obtížným transportem z jejich bydliště, velkou vzdáleností zdravotního centra nebo strachem z nemocničního zařízení,“ vysvětluje Mgr. et Mgr. Kutálková s tím, že během porodu jim většinou tchyně podávají k pití a pojídání různé přírodní nápoje a léky.
„Věří, že jejich užívání vede ke kvalitnějším kontrakcím, k zmírnění bolesti, k očištění dítěte v děloze, k prevenci nemocí a ke zmírnění krvácení. Pokud je hráz úzká, naříznou ji nesterilním nástrojem jako například nůžkami či nožem. Placentu nechávají porodit se samu. Starší z členů rodiny ji zakope do země nedaleko od domu,“ doplnila.
Pokud se žena rozhodne rodit ve zdravotnických zařízeních, je většinou umístěná na větším pokoji. V Ibanda Hospital jsou pokoje v průměru po 8 lůžkách. Žena je povinna si s sebou donést těhotenský průkaz, lůžkoviny, vlastní oblečení a oblečení pro dítě, které očekává, a žiletku, jež slouží k odstranění stehů po případném císařském řezu.
„Rodička většinou přichází se sestrou, tchyní nebo matkou. Rodinní příslušníci mohou s ženami na pokojích pobývat. Často si s sebou berou matrace, na kterých na zemi v pokoji vedle lůžka ženy spí. Podle zdravotního stavu ženy se o stravu a hygienu stará rodina doprovázející ženu. Sociální zařízení je umístěno venku před oddělením. Sprcha je jen jedna na porodním sále.
Většinou se hygiena vykonává venku na trávě v lavoru vody,“ uvádí porodní asistentka.
Zdravotní stav ženy je průběžně kontrolován a rodička o jakékoliv změně informuje porodní asistentku. Část příjmu obvykle dělají v Ibanda Hospital studentky oboru porodní asistentka a zdravotní sestra, odborné úkony porodní asistentky.
Rodičky nemohou využívat sprchy, například sprchování teplou vodou vedoucí k relaxaci svalstva a celkovému uvolnění. Masáže ani aromaterapie v Ibanda Hospital nejsou rozšířeny. „Veškerou dokumentaci vede porodní asistentka. Píše medikaci, aplikuje léky, vše řádně zapisuje do dokumentace a porodopisu.
Porod a péči o rodičku vede sama. Lékař porodník se uplatňuje pouze v případě patologií vedoucích k indukci porodu císařským řezem. Ženy rodí na porodním sále většinou nahé přikryté lehkým šátkem, který si donesou. Výběr polohy ženy nemají. V Ibanda Hospital rodí ženy striktně v poloze vleže,“ dodává Mgr. et Mgr.
Kutálková. Každý pacient včetně žen po porodu je během svého pobytu závislý na pomoci svých příbuzných, jelikož nemocnice neposkytuje jídlo, oblečení ani prostěradla. Příbuzní musí do nemocnice pravidelně docházet, aby vařili, prali a pomáhali, s čím je potřeba.
Řada příbuzných poté přes noc dokonce přespává na zemi v nemocnici, kdyby jejich blízký v noci potřeboval pomoc a žádný zdravotní pracovník nebyl nablízku.
Worldometer – Světová statistika v reálném čase
|
|
První pokuta za domácí porody, asistentka má platit 120 tisíc. Při komplikacích ani tým lékařů v obýváku nic nezmůže, tvrdí odborník
Ve sporu, zda v Česku umožnit vedení plánovaných domácích porodů vyškoleným porodním asistentkám, padla první pokuta pro jednu z nich. Hana Johanka Kubaňová má podle rozhodnutí Středočeského kraje platit 120 tisíc korun za několik porodů, u kterých od roku 2016 asistovala. K jednomu nechala přivolat záchranku, novorozence sama úspěšně resuscitovala.
Asistentky smí v Česku rodičkám poskytovat poměrně hodně služeb, vedení plánovaných domácích porodů mezi nimi ale není.
Kubaňová s pokutou nesouhlasí. „Hodlám se proti ní odvolat,“ řekla HN s tím, že se obrátí na ministerstvo zdravotnictví, a pokud neuspěje, k Městskému soudu v Praze.
V listopadu 2016 Kubaňová asistovala u porodu, k němuž nechala přivolat záchrannou službu kvůli poklesu srdečních ozev novorozence.
Rodička později uvedla, že miminko bylo po porodu fialové a „vypadalo špatně“, Kubaňová ho ale už za přítomnosti záchranářů prodýchla a zdravotníci odsáli jeho dýchací cesty.
Rodička i její partner popsali činnost Kubaňové během porodu jako odbornou a důležitou. Záchranáři podle nich tolik práce neměli, i jejich chování ale označil partner rodičky za profesionální.
Středočeský kraj v únoru 2017 zkontroloval, čím se Kubaňová zabývá. Přestože asistentka trvala na tom, že přijížděla k už běžícím porodům a svou činnost označila za neodkladnou péči, úředníci jsou přesvědčení, že nejméně tři porody byly plánované jako domácí a Kubaňová je vedla.
Právnička Zuzana Candigliota, která ji zastupuje, pokládá výši pokuty za likvidační. Odmítá i kriminalizaci pomoci rodičce u porodu. „Porodní asistentka je kvalifikovaná, aby rozpoznala, zda porod je v pořádku, či nikoliv, a případně včas doporučila přesun do nemocnice.
Pokud i stát uznává, že žena má právo rodit doma, je absurdní, že není přijatelné, aby u toho měla asistentku, která nepopiratelně rizikovost domácího porodu snižuje,“ řekla HN Candigliota.
Argumentace, že porodní asistentky svým jednáním ohrožují zranitelné ženy a děti, je podle ní ideologická: „Neslyšela jsem, že by někdo někomu domácí porod vnucoval.“
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 30 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…
Ústavní soud zrušil trest za smrt při domácím porodu, kauza se vrací na začátek
Nedostatek důkazů a pochybnosti o vině rozhodly o zrušení rozsudku nad prezidentkou Unie porodních asistentek Ivanou Königsmarkovou. Kauza se tak vrací na začátek, znovu ji projedná Obvodní soud pro Prahu 3. Za údajné chyby při vedení domácího porodu, který se zkomplikoval a dítě později zemřelo, původně Königsmarková dostala dvouletý trest vězení s podmíněným odkladem na pět let a zákaz výkonu činnosti taktéž na pět let. Navíc měla zdravotní pojišťovně zaplatit 2,7 milionu korun.
Podle výkonné ředitelky Unie porodních asistentek Kateřiny Hájkové Klíčové je dnešní nález satisfakcí pro Königsmarkovou, ale i dobrou zprávu pro porodní asistentky a studentky oboru, které se dosud mohly obávat kriminalizace. Většina asistentek kvůli tomu od domácích porodů upustila, podotkla Hájková Klíčová.
„Je to asi jeden z nejkrásnějších dárků, který jsem dostala k narozeninám,“ řekla novinářům Königsmarková. Nález přivítala také Liga lidských práv, jejíž právní ředitelka Zuzana Candigliota označila dosavadní přístup státu k domácím porodům za systematickou represi a snahu o likvidaci profese porodních asistentek.
Soudkyně zpravodajka Ivana Janů v obsáhlém odůvodnění uvedla, že soudy kauzu Königsmarkové sice řešily podrobně a pečlivě, ale přesto se nevypořádaly s veškerými specifiky případu. Poukázala na princip presumpce neviny a povinnost soudů rozhodnout v případě pochybností ve prospěch obžalovaného.
Pochybnosti nad znaleckým posudkem
Hlavním důkazem v kauze byl znalecký posudek, podle kterého Königsmarková chybovala. Obhajoba expertízu označovala za zaujatou, navíc v klíčových bodech nejednoznačnou.
ÚS nyní zdůraznil, že závěry znalce nelze přijímat zcela nekriticky. Posudek prý navíc klade na asistentku značné nároky při rozeznání relativně vzácného poškození plodu.
„Nelze zajisté vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit,“ uvedla Janů.
Nález naznačuje, že obvodní soud měl k posudku buď obstarat další důkazy, a rozptýlit tak pochybnosti, nebo rozhodnout ve prospěch porodní asistentky. Názor ÚS je pro obvodní soud při novém projednání kauzy závazný. „Ústavní soud řekl velice jasně, že obě strany musí dostat stejný prostor pro vyjádření svých názorů a předložení svých důkazů,“ řekl advokát Königsmarkové Richard Hořejší.
Königsmarková podle zrušeného verdiktu v červenci 2009 v Praze 3 neoprávněně vedla komplikovaný domácí porod. Dostatečně se neinformovala o předchozích porodech rodičky, při kterých se objevily komplikace. Sama pak podle obžaloby přehlížela problémy, které žena před porodem i při něm měla, a neposlala ji do nemocnice.
Dítě se při porodu začalo dusit a vdechlo zkalenou plodovou vodu. Königsmarková poté podle zrušeného rozsudku neprovedla řádnou resuscitaci. Novorozenec skončil s těžce poškozeným mozkem, po 20 měsících zemřel. Königsmarková při procesu opakovaně uvedla, že podle svého úsudku nechybovala. Do chvíle, kdy se dítě narodilo, prý nic nenasvědčovalo tomu, že nastanou komplikace.
Obvodní soud pro Prahu 3 hodnotil postup Königsmarkové jako nedbalostní ublížení na zdraví s následkem smrti. Městský soud v Praze její odvolání zamítl, Nejvyšší soud následné dovolání označil za zjevně neopodstatněné. Ústavní soud rozhodnutí soudů všech stupňů zrušil.
Autor: ČTK
Budu všude kolem tebe – Magazín Reportér
Divadlo Kampa v Praze, čtyři ženy hrají svůj příběh. Všechny v minulosti ztratily své děti, všechny shodou okolností v květnu a všechny to zvládly. Publikum se topí v slzách, slzavá údolí se ovšem střídají se salvami smíchu.
Protože v každé bolesti je i naděje, v každé smrti nový začátek. Budu všude kolem tebe. Tak se hra jmenuje. Děti se převtělily v anděly a pozorují své matky. Dělají si z nich legraci, kárají je a škádlí, ale hlavně jsou pořád s nimi.
A zpívají.
- Mami, neboj, jsem tu u tebe.
- Mami, neboj, jednou za mnou
- přijdeš do nebe.
Je to svým způsobem terapie. Pro ty, které hrají, i pro ty, kteří se dívají. Nejspíš sami něco podobného zažili nebo se to stalo jejich blízkým.
Martina s Julií
Sedím v kavárně s příznačným názvem V sedmém nebi. Je jaro, rok 2015. Naproti mně Julia, její partner Radek, přezdívaný Sunny, a pod stolem pes. Tříčlenná mladá rodina. Jenže ještě před půl rokem měli být čtyři.
Nějak nevím, jak začít. Jmenuji se Martina, jsem zasloužilá matka dvou velkých dětí, a přesto se vůbec nedokážu vžít do situace mladého páru. Dokázala bych normálně pít kávu jako oni? Dát povel psovi? Mluvit o tom všem s úplně cizím člověkem? Hledám slova pro první otázku, ale naštěstí se do toho pustí Sunny sám.
„Bylo to první těhotenství, sluncem zalitý. Všichni říkali, že kdyby bylo všem jako Julii, to by se to rodilo. Prostě učebnicový příklad.“
Velkou nemocnici nechtěli, a tak si vybrali Hořovice, proslulé vstřícným prostředím. Julia týden přenášela. Ve středu byli na kontrole, a protože všechno bylo v pořádku, pozvali je znovu na sobotu. U monitoru porodní asistentka náhle zpozorněla. Odběhla beze slova a vrátila se s lékařkou. Je nám to velice líto, ale neslyšíme srdce…
Jak neslyší srdce? To přece není možné. Vždyť ještě ráno cítila pohyby, tím si je Julia naprosto jistá! Musí to být omyl. Ano, určitě je to omyl.
Jenže pak přišel další lékař, ultrazvukové vyšetření a omyl se změnil v jistotu. Vaše miminko je bohužel mrtvé. Julia začala brečet. Dostali se Sunnym patnáct minut pro sebe. Už si ani přesně nepamatují, co se během nich dělo. Pak šlo vše ráz naráz. Papíry a zase papíry.
Pohřeb si zařídíte, nebo máme my? Rodný list, který je zároveň úmrtním. Jméno neuvedeno, ale byl by to chlapec. Nechtěli to předem vědět, teď už z papírů vědí. Pak antibiotika, uložení na lůžko, čekání na porod. Normální porod, žádný císařský řez. Je to pro matku bezpečnější.
Julia byla v šoku, ale zpětně je za to vděčná.
Porodila druhý den odpoledne, celé to trvalo jen dvě hodiny. „Sunny byl se mnou. Musel být. Můj záchytný bod, bez něj by to nešlo. Byli jsme tam spolu a drželi se navzájem.“
Oni dva a nikdo jiný. Tak si připadali. Nejosamocenější na světě. Nikomu se určitě nic podobného nikdy nestalo. Jen jim. Medicína dnes přece všechno dokáže anebo aspoň předem odhalí. Všechny ty vývojové vady a různá poškození.
Vím, o čem oba mluví. Když jsem v pátém měsíci po posledním testu našla doma vzkaz od staršího syna: „Volej hned na gynekologii,“ jako by se zastavil svět. Neuměla jsem si představit, že by to mělo špatně dopadnout. Že bych rodila/potrácela pětiměsíční dítě.
Ale zařadila jsem se mezi velkou většinu těch šťastných, kde to dopadlo dobře. A i kdyby ne, byla jsem na špatnou zprávu aspoň trochu připravená. Ne jako Julia se Sunnym. Tuší oba aspoň zpětně, proč se to stalo? Mají nějaké vysvětlení? Sunny pokrčí rameny.
Nejspíš prý placenta, která přestala vyživovat plod.
„Gynekolog nás do Hořovic předával s podezřením, že se mu na placentě něco nezdá. Že vidí nějaké tečky, jakoby infarkty. Ale lékař, který Julii přebíral, říkal, že je to normální, že vše je v pořádku a stačí jen porodit.“
Stejně nepřipraveni byli i na rozloučení se svým dítětem. Takže se s ním vlastně nerozloučili. Vůbec je neviděli, lékaři je hned odnesli.
„Až na internetu jsem pak zjistila,“ vypráví Julia, „že jiných lidí, kterým se to taky stalo, se v nemocnici zeptali, zda chtějí dítě vidět, pochovat, udělat otisk nohy. Netušila jsem, že takové možnosti vůbec existují.
Byli jsme přece jediní na světě… I doktoři si tak připadali. Koukali do země, šoupali nohama. Když jsem si po měsíci byla pro dokumenty u lékařky, u níž jsem rodila, po chvíli se omluvila, že ji čekají další pacienti.
“
Těsně před porodem se stala zvláštní věc. „Když Sunny odjel domů pro věci a mně dali na pokoj, dívala jsem se z okna. Na nebi byly červánky a já viděla v dálce letět racka. Mraky zpomalily a racek vletěl mezi ně.
V ten moment jsem ucítila, že ten racek je moje dítě. Když Sunny přijel a říkal, že se máme rozhodnout s pohřbem, věděla jsem, že už žádný pohřeb nepotřebuju, protože už ve mně nic není. Díky tomu možná proběhl porod snadněji.
Věděla jsem, že mám v sobě už jen tělo bez duše, protože duše dítěte je v nebi.“
A dál… dál zatím nic. Když vidí v kočárku miminko, napadne ji: Teď by bylo tomu mému půl roku. Otázka na další dítě zůstává nevyslovena, ale visí ve vzduchu.
„Po šestinedělí jsem měla pocit, že chci hned další, abych tu ránu zalepila, ale gynekolog mi řekl, ať nechám tělo půl roku odpočinout. Teď nevím.“
Sunny zavrtí hlavou. „Bojím se té doktorské šikany. Už po porodu nás začali strašit a honit po vyšetřeních. Mohlo to být tohle nebo tohle… Nic zásadního nenašli, ale už teď vím, že další těhotenství bude strašné. Tohle byla pohoda, velká pohoda.
Do devátého měsíce Julia jezdila na skútru, teď bude na rizikovém od prvního měsíce v nějaké velkoporodnici… Jenže když neposlechneme a pak se něco stane, budeme za to zodpovědní.
I tak bych se těm vyšetřením při dalším těhotenství vyhnul, jak nejvíc by to šlo.“
„Já ne, asi budu vystresovaná, okolí také, chci mít velkou nemocnici co nejblíž,“ namítne Julia, ale Sunny se nedá. „Radši bych odjel do pralesa. Nebo aspoň do jiný země.“
Jejich blízcí a kamarádi se beztak stáhli, nevědí, jak o tom mluvit, a tak nemluví vůbec, aby se jich snad nějak nedotkli. Loučíme se a i já se skoro na rok odmlčím.
České porodníky trápí vysoký věk prvorodiček a stoupající počet žen v rizikovém těhotenství
Každoročně v České republice proběhne okolo 110 tisíc porodů, které jsou vedené v 93 porodnicích. Perinatální úmrtnost poklesla pod pět promile, což Českou republiku dlouhodobě řadí mezi země světa s nejnižším počtem úmrtí dětí v období před porodem a krátce po něm.
Pokles hlásí perinatologové i u předčasných porodů, a to na 7,8 procent. Rodí se i méně dvojčat – 1,4 % ze všech dětí.
V České republice také ubývá porodů císařským řezem, v roce 2017 jich bylo 24,5 procent z celkového počtu porodů, což je méně než průměrný počet císařských řezů provedených v zemích Evropské unie.
Za rok 2017 bylo nahlášeno deset úmrtí žen, které zemřely v průběhu těhotenství, porodu či šestinedělí. „Data porodnických statistik řadí naši zemi v oblasti porodnictví mezi nejlepší v Evropě, respektive ve světě,“ vypočetl profesor Antonín Pařízek.
Negativní věcí ovšem je, že se zvyšuje věk rodiček, zvláště prvorodiček.
„V současné době máme v České republice jeden ohromný problém z hlediska perinatologie a porodnictví vůbec. Spočívá v tom, že u nás rodí čím dále více starší ženy. Je to problém už proto, že s věkem ženy se objevují nejrůznější civilizační choroby jako je vysoký krevní tlak, diabetes apod., a tyto ženy se tak častěji stávají rizikovými.
Jinak řečeno nám stoupá skupina žen v naší zemi, které jsou v rizikovém těhotenství a naopak nám klesá počet žen v množině fyziologických těhotenství. Jen v Praze je věkový průměr prvorodiček okolo 34 let. Biologii ale neutečeme.
Ideální věk pro první miminko je okolo 24 a 25 let, takže my jsme zhruba o deset let dále,“ zdůraznil Pařízek, jenž je zároveň krajským perinatologem Středočeského kraje.
Starším rodičkám navíc musí porodníci až třikrát častěji ukončovat porod císařským řezem. „Aby se rána zahojila, k tomu je ale třeba dva roky, a když žena chce mít další miminko, tak se pak dostává do věku téměř ke čtyřicítce,“ řekl dále Pařízek.
„Klesá nám sice morbidita těhotných, ale zároveň s tím klesá počet možností, že ty ženy budou mít další děti,“ vyzdvihl. Naše země podle něj přitom potřebuje mít vyšší porodnost, která je dnes na úrovni 1,63, ovšem je potřeba ji dostat na 2,1.
Snížení porodnosti pod hranici prosté reprodukce znamená, že se nerodí tolik dětí nutných k tomu, aby se zachoval početní stav obyvatelstva.
Kdyby se však rodilo 2,1 dítěte na jednu ženu, tak by se v budoucnu zachovala rovnováha v tom, aby byli lidé v produktivním věku schopní postarat se jak o seniory, tak i o děti.
Navíc se lidé dožívají vyššího věku než v minulosti, a proto při nízké porodnosti populace stárne.
„Starší ženy – rodičky si neuvědomují, že jejich věk znamená, že pak ani samotný porod není úplně fyziologický, navíc ještě když je tam přidružené nějaké chronické onemocnění,“ přidala svůj názor v diskuzi MEDialogy porodní asistentka Nika Daňková z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Domácí porody? Neumíraly by promile, ale procenta!
Dalším závažným problémem, které české porodníky trápí, jsou tzv. domácí porody a alternativní porody, která média někdy dle Pařízka „přiživují nesmyslnou rétorikou“, ovšem málokdy se zdůrazňuje, že jde v tomto případě o velké ohrožení pro matku.
Pařízek má dokonce za to, že kdybychom dali volnost vzniku tzv. porodních domů, a také čím dál větší počet maminek by rodilo doma, pak by již neumíraly promile, ale procenta.
„Náš sedmdesát let tvořený systém není třeba výrazně měnit,“ nastínil svou úvahu v tomto směru Pařízek.
Prvními zdravotníky, kteří jsou s rodičkou mimo porodnici v kontaktu, jsou zdravotničtí záchranáři.
„Výzva k výjezdu k porodu v chodu bývá pro zasahující tým náročná ze dvou důvodů – jednak je to malá praxe, a tudíž žádná rutina, a za druhé jsou to dva pacienti, za něž přebíráme zodpovědnost.
Porod je sice fyziologickým dějem, přesto mohou nastat potenciálně smrtící komplikace ve velmi krátkém časovém horizontu, a to i při zcela bezrizikovém dosavadním průběhu těhotenství,“ vysvětlila k tomu záchranářka ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Jana Šeblová.
Podle ní často problém vzniká už v diagnostice, která je opožděná, protože záchranáři nemají dostatečné zkušenosti s vaginálním vyšetřením a hodnocením nálezů a u novorozence nemají možnost monitorovat srdeční ozvy plodu.
„Komplikace se projevují až zjevnými klinickými příznaky a zhoršením vitálních funkcí,“ vysvětlila Šeblová.
Kolik porodů v ČR neproběhne ve zdravotnickém zařízení?
Podle porodníků se přitom vůbec neví, kolik přesně se vyskytuje komplikací při domácích porodech. V České republice totiž neexistují přesné a spolehlivé statistické údaje ani o počtu a průběhu, a už vůbec ne o výskytu komplikací u domácích porodů. Pouze se odhaduje, že doma se plánovaně narodí kolem 0,5 až jednoho procenta dětí ročně.
„Přesná data nikdo neví, protože když porod neproběhne v porodnickém zařízení, tak se nám rozpadne na dvě skupiny žen.
Za prvé to jsou ženy, u nichž nastane překotná děložní činnost, tedy překotný porod a tady se nedá nic dělat, je to mimořádná situace, a pak jsou ženy, které si úmyslně naplánují porod v domácím prostředí respektive mimo porodnické zařízení.
Pořád se o tom mluví a denně se v médiích objevují články o plánovaném domácím porodu a my přesně nevíme, jestli jich je 400 nebo 800. Je to ale určitě pod jedno procento.
Závažný problém je ale v tom, že vůbec k tomu nemáme registraci, neboť porodní asistentky, které vedou porody doma jako placenou službu, k tomu nevedou žádnou dokumentaci,“ uvedl Pařízek. Podle něj ale musíme pamatovat na to, že až 35 procent porodů, které začnou dobře, se později zkomplikují. Porod vedený asistentkou proto musí mít vždy na dosah lékaře.
Sběr údajů o novorozenci a jeho matce provádí Český statistický úřad přes matriky a dále i Ústav zdravotnických informací a statistiky přes hlásící zdravotnická zařízení. Databázi perinatologických dat každoročně organizuje také Sekce perinatální a fetomaternální medicíny České gynekologicko- porodnické společnosti.
Systematickým plošným sběrem dat o porodech mimo zdravotnické zařízení se však dosud žádná státní ani nevládní instituce v ČR nezabývala, uvádí odborná práce „Plánovaný domácí porod – Česká republika 2018“, na jejímž vzniku se podílelo kromě gynekologicko-porodnického oddělení VFN Praha ještě i gynekologicko-porodnické oddělení Krajské nemocnice v Liberci.
Sanitní vozy vždy dorazí s určitou časovou prodlevou…
Lékaři ale uvádějí, že přibližně deset procent všech porodů v ČR vyžaduje ve svém průběhu nějakou lékařskou intervenci a až čtyři procenta dětí vyžadují po porodu resuscitaci.
„Po přerušení kyslíku do těla plodu, nejčastěji jako důsledku nepředvídatelné pupečníkové komplikace či odloučení placenty, může dojít již po sedmé minutě k nevratnému poškození mozku plodu. Při masivním krvácení rodičky je samozřejmě taktéž rozhodujícím kritériem čas.
Proto je iluzorní spoléhat se na zásah rychlé záchranné služby a následně na vyřešení kritické situace po převozu do zdravotnického zařízení,“ uvedla k tomu záchranářka Jana Šeblová. Její slova potvrdil i profesor Antonín Pařízek.
Zvláště prý když jde o akutní stav vyžadující například císařský řez, tak po dlouhých minutách, než se matka dostane z domu na operační sál, už leckdy může být hodně pozdě.
„Nejčastěji je definována hypoxie a asfyxie dítěte. Když si maminka rodící doma zavolá záchrannou službu, tak může říci, že krvácí, ale nepozná, že její dítě má problém s nedostatkem kyslíku a že se utahuje pupečník,“ poznamenal k tomu Pařízek.
(Hypoxie je nedostatečné zásobení organismu nebo jednotlivých tkání kyslíkem, způsobené snížením tenze kyslíku v arteriální krvi.
Perinátální asfyxie je přerušení dodávky kyslíku do organismu, kterým vzniká hypoxémie (pokles pO2) a hyperkapnie (vzestup pCO2) a metabolická acidóza.
Může přejít v ischémii neboli přerušení dodávky všech substrátů do tkání a orgánů a způsobit kompletní zástavu cirkulace, pozn. red.)
„Mezi komplikace, které se nedají poznat, patří opravdu tíseň plodu. Nemáme na to žádné monitory a řešíme jen to, co se manifestuje klinicky a to už bývá velmi pozdě,“ připojila Šeblová.
Problémem je podle ní také poporodní krvácení, které může být způsobeno mnoha faktory.
„Když je to porodní trauma, to jsme ještě schopni ošetřit a zastavit, ale poporodní krvácení z atonické dělohy může skončit velmi fatálně,“ dodala.
Ani zkušená porodní asistentka nemůže akutní situaci zvládnout
Porodní asistentka Nika Daňková resuscitaci novorozence viděla osobně prý nespočetněkrát a několikrát ji i prováděla. Neumí si však představit, že by v domácím prostředí ona sama byla schopná takovou pomoc novorozenci poskytnout.
„Protože pokud se tato situace děje na porodním sále, tak mám v zádech své další kolegyně, které volají akutně pediatry, neonatology, dětské sestry a další odborníky a v pár vteřinách jsou schopni dítěti pomoci.
Neumím si ale představit, že bych takto kvalitně dokázala pomoci dítěti sama v obýváku,“ řekla.
Ve studii „Plánovaný domácí porod – Česká republika 2018“ se k tomu mimo jiné píše: „Plánované domácí porody jsou dnes v České republice předmětem řady odborných, právních i etických diskusí. Studie zahrnuje také rešerše zahraničních studií, které popisují vliv plánovaných domácích porodů na mateřskou a perinatální mortalitu a morbiditu.
V České republice není zakotven odborný organizační a právní rámec pro vedení domácích porodů a neexistují ani přesné a spolehlivé statistické údaje o jejich počtu, průběhu či výskytu komplikací. Panuje zde ale jednoznačný konsenzus všech dotčených odborných společností organizovaných v České lékařské společnosti J. E. Purkyně, které domácí porody nepodporují a nedoporučují.
Přesto existuje minoritní procento žen, které preferuje porod doma.“
Porodní domy versus centra porodní asistence
Letos bylo v pražské Nemocnici Na Bulovce otevřeno první centrum porodní asistence, kde porody vedou pouze porodní asistentky.
Další podobná se plánují vybudovat v nemocnicích v Krči a porodnici u Apolináře spadající pod Všeobecnou fakultní nemocnici.
Premiér Andrej Babiš v nedávné diskusi organizované Radou vlády pro rovnost mužů a žen řekl, že na žádný z projektů zatím nejsou peníze.
Na téže diskusi se také probíralo zřizování porodních domů. Rada vlády k nim loni předložila návrh usnadňující jejich zřizování. Oficiálně porodní domy legislativa jako místo pro nekomplikované porody pod dohledem porodních asistentek povoluje od roku 2012.
Vzniku ale podle jejich zastánců brání příliš přísné podmínky. Musí mít například vlastní porodní sál jako v nemocnici, lékaře porodníka připraveného zasáhnout do pěti minut a možnost převést rodičku na sál do nemocnice za 15 minut.
Na rozdíl od center porodní asistence, která mají lékaře „za dveřmi“, protože stojí uvnitř areálu porodnice.
Názory na porodní domy se různí, proti jsou hlavně lékaři.
„Představte si situaci, že když někdo rodí v domečku na Jižním městě, který si říká porodní dům a nejsou tam přístroje na detekci hrozícího nedostatku kyslíku, tedy hypoxie, a najednou porodní asistentka vyhodnotí, že dítěti není dobře. Pak jde o minuty.
Než se zavolá záchranka, je to deset minut, než se vyhodnotí, že převoz je nutný, tak jde o další cenné minuty a nakonec získáme dobu 45 minut, jenže to dítě by za tu dobu bylo už sedmkrát mrtvé. Má vůbec smysl dělat porodní domy v naší zemi, když máme tak velkou nabídku porodnic? Toto není cesta.
Porod doma a v porodním domě je pro nás téměř to samé,“ poznamenal profesor Pařízek.
Vybudování centra porodní asistence u Apolináře naopak vítá. Projekt je podle jeho slov na papíře již osm let, ale nyní je zapotřebí sehnat pro jeho vznik 150 miliónů korun.
„Ministerstvo zdravotnictví se přiklání k tomu, že je třeba napřed zajistit bezpečnost matky a dítěte a pokud mají vznikat centra porodní asistence, tak mají vznikat v rámci nemocnic a v rámci porodnic tak, aby byly odděleny stavebně, aby byly nezávislé na zbytku porodnice a aby se rodička v tomto centru cítila v pohodlí a měla tam i individuální přístup porodní asistentky, kterou si zvolí a která ji provází v době porodu a vede i porod samostatně. Na druhou stranu má být vždy v dosahu lékař, který zasáhne, pokud dojde k nějaké hypoxii anebo jiné komplikaci, kterou není možné předvídat,“ řekl nedávno pro Zdravotnický deník ministr zdravotnictví Adam Vojtěch s tím, že resort ale zatím nijak výrazně nepodporuje vznik samostatných porodních domů. (Více zde.)
„V případě porodních domů by lékař nebyl nablízku, a ten čas, který by trval do chvíle, než by rychlá záchranná služba dítě převezla, by byl pro dítě fatální,“ vysvětlil.
Projekty na centra porodní asistence v Thomayerově nemocnici a u Apolináře jsou podle Vojtěcha skutečně prozatím jen „na papíře“. Ovšem pokud budou peníze, tak do dvou let by se mohlo začít s výstavbou obou center.
PRAGUE QUiPP Study – nový nástroj pro predikci předčasného porodu
Jedním z nejzávažnějších porodnických problémů je předčasný porod. Jejich problematiku nyní řeší odborníci z Gynekologicko-porodnické kliniky 1.
LF UK a VFN v Praze ve spolupráci s Ústavem zdravotních informací a statistiky ČR (ÚZIS) a Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky za finanční podpory Evropské Unie.
Lékaři přicházejí s pilotní studií, jejíž úspěch bude znamenat zavedení screeningového programu pro všechny těhotné ženy v ČR.
„Jedná se o predikci předčasného porodu. Lékaři budou s jistou mírou pravděpodobnosti moci předpovědět, zda těhotná žena předčasně porodí, či nikoliv, a jaký bude benefit pro její miminko i jí samotnou.
Jde o screeningový program pro ženy, které čekají jedno dítě a mají vysoké riziko spontánního předčasného porodu.
Půjde především o ženy se zatíženou porodnickou anamnézou, které měly předchozí předčasný porod nebo potrat ve druhém trimestru těhotenství anebo mají zkrácené děložní hrdlo pod 25 mm (UZ cervikometrie),“ informoval v této souvislosti profesor Pařízek.
Jde o celostátní projekt a pokud má žena za sebou předčasný porod a je na začátku dalšího těhotenství, může se objednat na speciální vyšetření do Perinatologického centra porodnice „U Apolináře“ v Praze. Kontakt lze nalézt na www.predcasnyporod.eu.
Čím dříve se dítě narodí před plánovaným termínem porodu, tím je u něho vyšší riziko onemocnění plic a trávicího traktu, častěji se u něj vyskytuje mozková obrna, epilepsie, zhoršená kvalita zraku a sluchu a také má riziko vzniku poruch psychického vývoje. Přes velké pokroky v porodnictví je během posledních padesáti let frekvence předčasných porodů téměř neměnná. V ČR se předčasně narodí okolo osmi procent dětí, což je okolo devíti tisíc dětí každý rok.
Olga Böhmová