Přední český fyzioterapeut Pavel Kolář bojuje s Bechtěrevovou nemocí

To, že výkonnost a kondici našeho těla ovlivňuje stav psychiky, potvrdil při křtu své knihy Labyrint pohybu náš nejznámější fyzioterapeut prof. Pavel Kolář.

Psychika podle něj hraje zásadní roli v životě i ve sportu, a proto je důležité, aby terapeut znal nejen správnou diagnózu a léčebný postup, ale také aby pacientovi uměl ve správnou chvíli říct to, co ho pozvedne a poléčí na duši. Pak se můžou dít zázraky, protože tělo duši poslouchá.

Na křtu knihy z pera novinářky Renaty Červenkové se sešla naše sportovní elita zastoupená Jaromírem Jágrem, Kateřinou Neumannovou, Radkem Štěpánkem a s nimi přišel i Zdeněk Svěrák. Oblíbený herec, dramatik a scénárista flowee.cz řekl: „Před pěti lety jsem měl vážné problémy s plotýnkami a Pavel je důkaz toho, že když se pomůže duši, pomůže se tím i tělu.

Když mě bolelo úplně všechno, zeptal se mě, co bych řekl tomu, kdyby to vzal na sebe, a myslel tím předsednictví správní rady obecně prospěšné společnosti Paraple. Tím, že ze mě sejmul tíhu, na kterou mi už nezbývaly síly, mě vlastně vyléčil.

Když jsem se ho zeptal, jak to při svém pracovním vytížení zvládne, odpověděl, že to pár let vydrží,“ dodal Zdeněk Svěrák.

„Tím, že ze mě sejmul tíhu, na kterou mi už nezbývaly síly, mě vlastně vyléčil.“

Radek Štěpánek prohlásil, že mu prof. Kolář pomohl mimo jiné k přeučení některých pohybových stereotypů, čímž se jeho vrcholová sportovní kariéra prodloužila o několik let.

Přední český fyzioterapeut Pavel Kolář bojuje s Bechtěrevovou nemocí

Kniha je rozhovorem s jedním z našich nejznámějších fyzioterapeutů. Lze se v ní dočíst o řadě užitečných informací o lidském těle. I laik se v ní konečně dozví vše o Vojtově metodě. Vysvětleny jsou zde základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také role, jakou v něm sehrává náš mozek, špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality atd.

V našem organismu se totiž nic neděje náhodně. Kromě toho prof. Kolář v knize mluví o svém dětství, o letech, kdy se vrcholově věnoval gymnastice, o své rodině, o cestě k víře i o tom, jak zvládá fakt, že sám trpí Bechtěrevovou nemocí.

„Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí renomovaný fyzioterapeut, který na poli rehabilitační medicíny působí už třicet let.

Kateřina Neumannová zase vzpomínala na osudnou noc před svým triumfem v běhu na lyžích na Olympijských hrách v roce 2006 v Turínu.

„V Turíně mi pomohl k medailím, protože noc před olympijským závodem nebyla nic pěkného.

Kromě svých znalostí Pavel s člověkem také cítí, ale není to kalkul, a právě proto mu to funguje,“ řekla na adresu Pavla Koláře. Tak si Kateřina vysvětluje jeho „zázračné“ terapeutické schopnosti.

Respektovat biologickou přirozenost

„Psychika má na tělo obrovský dopad a už mnohokrát jsem si ověřil, že funguje i tzv. nocebo efekt. Je to opak placeba a znamená to, že když lidé očekávají, že se jejich potíže zhorší, v důsledku tohoto psychického nastavení k tomu skutečně dojde,“ uvedl prof.

Pavel Kolář a pokračoval: „Oficiální medicína však s touto subjektivitou nepočítá, a tak budu rád, když k tomu aspoň trochu přispěje naše kniha. Lidé by také měli vědět, že někdy onemocní hlavně ze stresu, a to se zdaleka netýká jen vrcholových sportovců,“ uvedl.

Také v rehabilitaci je podle něj důležitý zdravý rozum a respektování biologické přirozenosti, ale zároveň dodal, že v dnešní době obojí spíš ztrácíme.

A jak naši známí sportovci knihu pokřtili? Poklepali na ni neurologickým kladívkem.

Kniha obor fyzioterapie a rehabilitačního lékařství přibližuje i laikům, a jak řekl Jaromír Jágr, když lidé pochopí, jak tělo funguje, mohou si určité dílčí záležitosti léčit i sami, nebo jim alespoň předcházet.

O svůj život bojujeme často víc, než si zaslouží, říká Pavel Kolář – iDNES.cz

Máte prý něco jako třetí oko, podíváte se a víte, co dotyčnému schází. Funguje to skutečně takhle?To je přeceňované. Je ale pravda, že někteří lidé mají v jistých ohledech zkrátka lepší vnímání, například muzikanti rozeznají lépe tóny.

Já mám možná lepší kinestezi, to znamená schopnost vnímat lépe své tělo a odezírat z pohybu i na druhých. Patologie se totiž dá odezírat z toho, jak člověk chodí, jak si sedá, jak pohybuje očima a podobně. To jsou věci, z nichž se dá vyčíst hodně.

Dá se z nich rozpoznat i interní onemocnění nebo obtíže.

Musíte být senzitivní…Myslím, že ano, ale nejde o vnímání nějaké energie nebo o nadpřirozeno. Jednoduše to spočívá v tom, že možná líp vidím pohyb, líp ho cítím, líp mu rozumím a vidím ho v kontextu. Je to díky tréninku, díky tomu, že jsem sám sportoval, a je to asi i nadáním.

Poznáte tedy, že někdo může mít za čas nějaký zdravotní problém?Lze to poznat.

Své studenty se snažím učit, že člověk by měl na základě vyšetření vidět pacientovy problémy či předpoklady k obtížím, aniž se jej zeptá.

Když přednáším v zahraničí, přivedou mi pacienta a já se snažím bez toho, že bych se s ním bavil, ho před nimi pomaličku vyšetřit, ukázat na symptomatiku a posoudit,  jaký má problém.

Naše tělo je celek. Dívejte se na jazyk oštěpařů a pochopíte

Jaká bývá úspěšnost vašeho odhadu?Někdy je to adrenalin, člověk se nesmí splést, jinak působíte nevěrohodně. Myslím si ale, že úspěšnost je celkem dost vysoká. 

Vy jste specialista, jak je na tom ale společnost obecně? Rozumíme svému tělu dobře?Ne. Problém je v tom, že se snížila pohybová aktivita, a i když snad cvičíme, nekoncentrujeme se na pohyb. Jako bychom přestali pohyb a své tělo vnímat. Netrénujeme to.

Na Východě je to jiné,  řada cvičení, třeba tchaj-či nebo jóga, tam vede k tomu, že netrénujete svaly, ale cvičíte si především vnímání, senzitivitu, zpracování informací. Když to umíte, máte často klíč k tomu, jak si pomoct s problémem sám, umíte si například bolestivý podnět správně zařadit.

My tohle vnímání nemáme, máme proto na onemocnění často špatný náhled.

 

Navíc tělo nevnímáme jako celek, tvrdíte. Podle vás v něm souvisí vše se vším.Je to vidět už ve vývoji, proto jsem se začal zabývat vývojovou kineziologií, vývojem mozku. Už v prvním roce života je patrné, jak se určité funkce integrují.

Náš pohyb očí souvisí s pohybem jazyka, navazuje na něj pohyb horních a dolních končetin, v mozku tak během jeho zrání dochází k programové integraci jednotlivých informací, které tam směřují. Když ovlivníte nohu, má to důsledky na vašem jazyku, a naopak, váš jazyk souvisí s dolní končetinou. Když Železný házel oštěpem, byl jeho jazyk zapojený do polohy odhodové končetiny.

Kdyby měl dát jazyk na druhou stranu,  hodí o deset metrů méně. Ve vývojových programech je krásně vidět, jak tyto vztahy uzrávají.

Nejenže vidíte souvislost reakcí těla, neseparujete od něj ani mysl. Pletu se, když řeknu, že jste svým způsobem též psycholog?Komunikace s pacientem musí být součástí léčby. Víte, zvykli jsme si od sebe tělo a psychiku oddělovat, jenže řada onemocnění souvisí s životními příběhy, to znamená nejenom s tělem.

Zařadit onemocnění do psychologických, sociálních a ekonomických vazeb je vždy hodně důležité. Pro mě je významné znát pacienta delší dobu, těžko se pracuje, přijde-li do ordinace na patnáct minut. Proto jsem rád, že máme v Motole lůžkové oddělení, kde se dají pacientovy problémy mnohem lépe odhalit, než je tomu v ambulanci. Často dobře poznáte pozadí problému.

V řadě případů se problém vyřeší, už jen když s pacientem promluvíte a vytvoříte mu na jeho potíž náhled.

Věříte tedy na sílu pozitivního myšlení?Myšlení souvisí s jakýmkoli onemocněním enormně.

Dejme tomu, že jsem zarytý materialista, jak byste mě přesvědčil?Na tom, co říkám, ale není přece nic nematerialistického. Myšlenka i abstraktní myšlení je určitou chemií.

Vaše myšlení je spojeno s emocí a ta nese chemický proces, který se děje v organismu, a to ovlivňuje imunitní faktory. Propojení duše a somatu je strašně úzké právě přes tu chemii. Hodně je to vidět například na revmatických onemocněních.

Cítím to sám na sobě, jakmile mám negativní myšlení, automaticky se mi rozvíjejí i moje revmatické obtíže.

K léčbě dětí patří i slzy

Prozraďte mi, jak na vás pohlížejí jiní lékaři?Myslím, že ze začátku byly vztahy komplikovanější, ale nyní mám za to, že je náš obor víc respektován.

Nechci být v pozici alternativního pohledu na medicínu, naopak, chci věci, které dělám, vysvětlovat medicínsky.

Neurofyziologie je obor, který se zabývá fyziologií centrálního nervového systému a objasňuje řadu věcí, které se zdají nevysvětlitelné.

I proto si tedy reakce lékařské obce na vaši práci vyžádaly čas. Jaký je to dnes pocit, když slyšíte ‚Nevíme si rady, zavolejte Koláře‘?Dřív mě to potěšilo, dneska to beru, jak to je.

Obracejí se na mě s pacienty, o nichž ví, že bych jim mohl pomoct, ale problém je v tom, že ta pomoc nemůže být většinou jednorázová. Když půjdete k ortopedovi, odoperuje vám kyčel a je to.

Jenže u řady onemocnění pohybového charakteru je potřeba s pacientem pracovat dlouhodobě, je potřeba ho vést, vytvářet mu vlastní klíč k tomu, aby na tom začal pracovat sám. Zapojit ho do léčby jako aktivního účastníka. 

Léčíte jak běžné pacienty, tak ty velmi bohaté. Platí, že čím víc máte peněz, tím si můžete koupit lepší péči?Dost často to je na škodu. Víte, oni si mohou zaplatit různé konzultace, někdy je to však kontraproduktivní.

Budete mít zájem:  O změnu pohlaví žádá stále více lidí

Viděl jsem to, protože jsem se staral o prezidenta Havla a starám se o Václava Klause: je důležité, aby u nich byl někdo, kdo je schopen lékařskou péči manažovat. Jinak toho člověka uvyšetřujete.

Na přehnanou zdravotní péči se dá i umřít.

Mnozí z vašich pacientů jsou děti, jak se spolupracuje s nimi?Dřív jsem léčil hodně novorozence a kojence a tam jsem se hodně naučil, protože ti vám neřeknou vůbec nic. Hodně jsem toho musel vyčíst z pohybových funkcí. U dětí vidíme neurologickou poruchu daleko dříve, než jsme schopni stanovit diagnózu.

Ta se stanoví až později, my ale vidíme příznaky. A to je dobře, čím dřív se dítě začne léčit, tím lépe. Při jejich léčbě nám nejde o cvičení svalů, ale ovlivňujeme vstupy do mozku, které vedou k tomu, že se dítě může s problémem více nebo méně vyrovnat. Využíváme plasticity mozku, tedy jeho adaptačních schopností.

 

U dětských pacientů vstupujete navíc do kontaktu s jejich rodinou.Ano, musíme pracovat s celou rodinou a vidět postižení v jejím kontextu. Je důležité vtáhnout ji do léčby, naučit ji, jak s dítětem komunikovat, cvičit a jak k němu přistupovat. Dost často převládá opičí láska, rozmazlování. K dítěti se ale musíte chovat jako k dospělému, někdy i drsněji.

 

Dítě však během léčby často pláče, a to se s city rodičů těžko slaďuje, proto mu třeba uleví…Dítě by při léčbě nemělo brečet pravidelně, a když, tak přiměřeně, léčba nesmí být traumatizující. Na druhou stranu, slzy ještě žádnému dítěti neublížily. S tím mám problém třeba v Americe, kde panuje k dětskému brečení intolerance.

Jistou bolest je dobré neřešit a prostě ji překonat

Narodil se 5. února 1963. ‚Po střední škole jsem se původně hlásil na práva, ale jimi bych se do svého nadání netrefil,‘ říká. Absolvoval FTVS UK, obor tělesná výchova a rehabilitace.Jako fyzioterapeut pečoval o naše nejlepší sportovce, například o desetibojaře Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, tenistu Radka Štěpánka, hokejistu Jaromíra Jágra, oštěpaře Jana Železného či běžkyni na lyžích Kateřinu Neumannovou. Staral se o prezidenty Václava Havla a Václava Klause. Zaměřuje se především na pohybovou patologii dětí.Již třináct let je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty a fakultní nemocnice Motol, působí jako proděkan 2. LF UK a vyučuje v zahraničí. Provozuje pražské Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře.

Za svůj život jste potkal mnoho různě složitých případů. Jak však má člověk překonat sklouznutí k rezignaci, když se dozví opravdu nepříjemnou zdravotní zprávu?V tomhle hraje roli otázka smrti.

Jak ji chápeme? Jak na ni nahlížíme? To jsou nepříjemné otázky, to je téma, kterého se zbavujeme. Prodiskutovat by si to však měl každý z nás. Je to složitá psychologická věc, ale tam je odpověď na vaši otázku. Smrt je spojena s veškerým naším konáním.

Jen tím , že si tu otázku vnitřně prodiskutujeme, je možné řešit složité etické problémy a pochopit, že utrpení nelze chápat pouze jako neštěstí, ale že může být dokonce šancí.

Problém je, že člověk v tomto prostoru nemůže dojít k žádným jistým odpovědím a sednout si s nimi do klidu. Rozum totiž nemůže jít za viditelnou skutečnost a podívat se do jejích základů.

Máte konkrétní příběh, kdy nemoc či zranění znamenaly šanci?Setkal jsem se s mnoha. Příkladem může být jeden z mých primářů, je ochrnutý na dolní končetiny, částečně i na horní, k tomu má autistické slepé dítě.

Byl ortoped, po úrazu nastoupil na spinální jednotku a tam našel svoji cestu, která mu umožní jednou si říci, že život, i když hodně těžký, měl smysl. Zažil jsem i řadu pacientů, kteří spáchali nepodařenou sebevraždu. Jeden přišel o nohu a ochrnul na horní končetinu.

Když jste se ho zeptal, jak to vnímá, řekl, že je spokojený, protože ztratil své děsivé deprese.

Dotkl jste se něčeho, co naše společnost vytěsňuje: s bolestí a smrtí neumíme pracovat.Smrt jsme posunuli do nepřirozených poloh, ona ale patří k životu. Člověk v sobě má určitou schopnost umřít.

Když se podíváte do života lidí žijících v kmenech, oni vidí, že už nestačí, tak si  lehnou a zemřou… My o život bojujeme víc, než si to život zaslouží.

Je důležité, aby život měl kvalitu, neměli bychom ho prodlužovat medicínskými možnostmi za každou cenu.

Podobně odtažitý vztah máme k bolesti.Bere se jako něco, co nesmí být. Kognitivně ji často chybně zpracováváme. Podstatné je to, že když nás něco bolí, nemusíme s tím hned běžet k lékaři. Určitá bolest je běžnou součástí  života. Jak se posouvá medicína, léčí se často něco, co je přirozenou součástí života a léčit by se to nemělo. Jaksi jsme ztratili instinkt. 

Staráte se i o sportovce, ti ale většinou umí zatnout zuby, ne?Tak se to nedá říct, i někteří z nich jsou ‚bolestínkové‘. Jsou ale sporty, kde je odolnost obecně větší, kde sportovec bolest moc nevnímá a má posunutý práh. Často to vidíte v hokeji, nechají si sešít obličej a hrají dál. Určitou bolest je prostě dobré umět překonávat.

Svou nemoc jsem přijal

Od vás to nejsou knížecí rady, vy se s bolestí setkáváte každý den. Máte Bechtěrevovu chorobu (chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů).

Co pro vás znamená?Své onemocnění musím přijmout jako kříž a musím se s bolestí naučit žít, nikdo než já mi moc nepomůže.

Nejsem z ní zničen, naučil jsem se jejím prostřednictvím daleko lépe vnímat sama sebe, našel jsem si určitý klíč, který vychází z vlastního vnímání a z určitých postupů, které jsem vycítil.

Vy se bolesti nebojíte?Do určité míry ano, není mi příjemná, ale je to bolest, kterou musíme tolerovat  a žít s ní. Jde o to, že současná společnost má práh bolesti, který jsme schopni tolerovat, o dost níž než dříve. Bolest přitom patří k životu. Spoustu věci nepoznáte jinak než přes odpírání nebo přes bolest. Člověk se musí umět překonat, pochopíte tak sám sebe.

Není to ironie, že pomáháte jiným od bolesti a sám přitom trpíte svojí bolestí?Často se stává, že doktor má to, co sám léčí. Určitá ironie to rozhodně je.

Kdy jste se dozvěděl o své nemoci?V osmadvaceti.

Vzalo vás to?A víte, že moc ne? Neměl jsem z toho žádnou depresi, vzal jsem to prostě tak, jak to je.

S vaší nemocí přichází únava, hází vám klacky pod nohy?Bývám unavený víc než dřív, takže toho už tolik nezvládnu. Jsou období, kdy je to dobré, a jsou období, kdy musím trochu vysadit, něco omezit. Spousta mých aktivit se rozvinula tak, že už by vydala na jedno zaměstnání. Doma mi často říkají, abych se šetřil.

Dokážete to?Trochu jsem se to naučil. Dřív jsem vůbec neuměl říkat ne a strašně mě to stresovalo. Dneska mě to tedy stresuje taky hodně, ale naučil jsem se pracovat v rámci svých možností.

Pokušení je ale hodně, mnoho lidí chce pomoci, k tomu předáváte zkušenosti…Poslední dobou s tím mám problém, musím čím dál víc vybírat, kde se budu angažovat, a to mě hodně stresuje.

Založil jsem obor na lékařské fakultě, a aby měl stejnou váhu jako medicínské studium, musím se tam angažovat. Chcete-li, aby se váš obor prosadil, musíte se angažovat i jako člen odborné společnosti. Když to neděláte, nefunguje to.

Na to navazuje spousta administrativy, takže musím často rozhodovat, co dostane přednost. 

Co vyhrává? Praxe, nebo výuka?Poslední dobou převažuje tendence učit a předávat zkušenosti.

 

Nemůžu se nezeptat. Ke kterému fyzioterapeutovi chodíte vy?Mám své kolegy. A když je mi špatně, radši si zalezu na chalupu a trošku si to řeším přes hlavu.

 

Jak si ji čistíte?Relaxuji. Čtu si, též tam dost pracuju, ale v klidu, nemám kolem sebe tolik lidí a šum. Stačí mi týden a hrozně mi to pomůže k získání potřebné energie. Nejhorší je pro mě tlak a přeplněná čekárna.

 

Spousta aktivit a ještě víc pacientů, žijete ve shonu… Pro pacienty očividně nejste ideální příklad.To je pravda. Ale záleží na tom, jak je nastavená hlava. Bývám emočně hodně unavený, ale naplňujeme mě to, vím, že za mnou něco je, že nemám prázdný život. Neumím si představit, že bych nebyl aktivní.

Sportujete?Sportuju, ale měl bych víc. Dost často jsem na sport unavený. Stane se, že i měsíc nic nedělám, a to je špatně. To bych chtěl změnit. Den začínám ráno v šest a v sedm večer se už nedokážu překonat. Radši si dám večer pivo s kamarády.

Nacházíte chvilku na něco jiného než na práci a rodinu?Na koníčky nemám moc času. Zajímám se o spoustu věcí, ale informací, které k nám dnes proudí, je strašně moc.

Důležité je strukturovat myšlení tak, aby člověk neustále rozeznával, co je obecné a co specifické, co je konstantní  a co proměnné, co je systém a co subsystém a podobně.

 Tohle dost často chybí, měli bychom se tomu učit už ve škole, protože na nás odevšad vyskakuje spousta informací, které je třeba umět lépe zařazovat a členit.

Podívejte se do centra pohybové medicíny

Páteř tuhne a mění se v neohebnou tyč. To je Bechtěrev

Bolesti kloubů, kostí, páteře, v některých případech i svalů a šlachovitých úponů. Ano, jedná se o výčet klasických příznaků revmatických onemocnění, tzv. revma. Domníváte se, že jste ve věku, kdy se vás tyto obtíže ještě netýkají? Opak je pravdou.

Budete mít zájem:  MRKH syndrom – život bez pochvy

S některými typy revmatických onemocnění se potýkají i děti a mladí lidé. Výjimkou není ani např. Bechtěrevova nemoc, kterou trpí přibližně každý stý Čech. Poprvé se projeví většinou již v mládí, mezi osmnáctým a třicátým rokem života.

Postihuje především páteř a páteřní struktury a bez účinné léčby se páteř stává stále méně a méně ohebnou a v konečném stadiu se u některých nemocných mění v tuhou, neohebnou tyč.

Své o boji s tímto Bechtěrevem ví i třiadvacetiletý Milan Dzuriak.

Začalo to pícháním v kyčlích

Velkou láskou Milana Dzuriaka byla atletika. Od prvního dne v ní vynikal. Vyhrával školní závody, atletické závody, okresní přebory a účastnil se i mládežnického mistrovství České republiky, kde se mu také podařilo vyhrát.

V tu dobu odstartovala Milanova profesionální sportovní kariéra. Atletikou žil, každý den trénoval a dá se říci, že to byl jeho celý život. Zanedlouho však přišly první zdravotní komplikace. Při běhu ho lehce píchalo v kyčlích, čemuž ale nepřisuzoval velkou váhu.

Dával to za vinu svalové únavě z každodenního trénování. V tom se ale mýlil.

Lékařské vyšetření ukázalo, že mladík má nedovyvinuté kyčelní střešení a špatně narostlé kloubní hlavice, čímž se mu dře chrupavka a ničí se. To u tak mladého člověka není běžné. Bolest se stále stupňovala, a tak začal navštěvovat lékaře po celé republice.

„Po několika letech se ukázalo, že lékař, který by mi mohl hned na začátku pomoci, byl u nás v Chomutově.

Po třech letech mi byla poprvé odebrána krev, díky níž se zjistilo, že mám Bechtěrevovu nemoc, která útočí zpočátku hlavně na páteř, ale i na velké klouby, jako jsou právě kyčle.“ 

Bechtěrev postihuje zejména páteř, bolest zad varuje

„Bechtěrevovu nemoc v širším kontextu řadíme mezi zánětlivá autoimunitní chronická revmatická onemocnění.

Postihuje především páteř a páteřní struktury a nejen to, vyskytují se i projevy na periferních kloubech nebo šlachových úponech. Část pacientů trpí tzv. mimoskeletálními příznaky, např.

postižením očí, lupénkou nebo idiopatickými střevními záněty,“ uvádí prof. Karel Pavelka, náš přední revmatolog.

„Pro pacienta by mělo být varující, pokud je to mladý člověk do čtyřiceti let a má klidovou bolest v zádech, která trvá déle než tři měsíce. Zvlášť jestli se bolest projeví v noci, probudí ho.

To je závažnější a úplně něco jiného než když vám starší sekretářka, která sedí celý den u počítače, říká, že ji bolí záda,“ popisuje ředitel Revmatologického ústavu v Praze ve velkém rozhovoru o revmatických onemocněních.

Bechtěrevova nemoc je onemocnění velice závažné, které podstatně ovlivňuje kvalitu života – třicet až čtyřicet procent pacientů bývá do deseti let od diagnózy v invalidním důchodu.

Pro Milana Dzuriaka to byl šok. „Atletika byla můj život, nic jiného jsem do té doby neměl.

Mé pocity bych popsal tak, že někdo vytrhl mou duši a zůstala jen schránka, která neměla žádný zájem ani žádný cíl, za který by bojovala,“ vzpomíná.

V tu chvíli pro něj nastala bezvýchodná situace, kterou řešil převážně alkoholem. „Najednou jsem byl sám pro sebe bezcenný a alkohol mi pomáhal k tomu, abych na to nemyslel.“

Cesta proti bolesti

Po půl roce si uvědomil, že tento styl života není řešením, a v té době vznikla myšlenka založit nadační fond Cesta proti bolesti. „Jediné aktivity, které jsem měl od doktorů povolené, byly plavání a cyklistika.

S tím, že plavání mě nikdy moc nebavilo, takže o to víc jsem se zaměřil na cyklistiku. Přemýšlel jsem, jak ji spojit s pomocí druhým. Chtěl jsem udělat něco, čím bych lidem ukázal, že nejsem žádný alkoholik, že už zase dokážu být pro společnost něčím užitečný.

“ Nadační fond Cesta proti bolesti se snaží realizovat různé kulturní akce, například koncerty, akce pro děti či charitativní plesy.

Milan Dzuriak se pak každoročně vydává na samostatnou sportovní „pouť“ (v minulém roce na cestu kolem ČR na kole), čímž chce pacientům, kteří se potýkají se zdravotními obtížemi, ukázat, že není nutné se vzdát a přijít o své sny a cíle.

Bechtěrevovou chorobou trpí například také uznávaný fyzioterapeut Pavel Kolář, bývalý vrcholový atlet, který pomáhá mnoha nemocným i vrcholovým sportovcům.

TIP: Nejsme opraváři. Člověk si může pomoci sám, říká slavný fyzioterapeut Pavel Kolář

Bechtěrevova nemoc zkracuje svým nositelům život o pět až sedm let. Základem úspěšné léčby je včasná diagnostika, což se ale v mnoha případech nedaří. Průměrná doba zpoždění diagnózy je v České republice 9,3 roku.

Poznání imunitních mechanismů v současnosti umožňuje vyvíjet léky, které působí cíleně proti určitým látkám způsobujícím zánět. „O nemoci vím každý den, hlavně v noci, kdy se mi velmi špatně spí. Pomohla mi až biologická léčba, díky které se mi žije o dost lépe.

Mohl jsem se vrátit ke sportu, i když ne k tomu vrcholovému, což mě pořád trochu mrzí, ale jsem rád, že mohu dělat alespoň cyklistiku a pomáhat lidem,“ říká Milan Dzuriak.

Chytrý babyboom

Průměrný věk rodiček loni dosáhl 30 let, po umělém oplodnění je ještě vyšší. To žádají ženy většinou mezi 33 až 38 lety. Po třicítce se však plodnost snižuje a v 35 letech skokově klesne. Také metody umělého oplodnění jsou úspěšnější u mladších žen, upozorňuje gynekologická společnost, která zvažuje návrh, aby zdravotní pojišťovny hradily mladším ženám umělé oplodnění v plné šíři.

Motivovaly by je tak, aby vyhledaly pomoc včas. Více info.

Další témata Posunuté Češky Bolest kolene po operaci čéšky Bolesti kolene po poranění čéšky Bolest čéšky po operaci kolene Stav po artroskopii kolene pro luxaci čéšky Chondromalacie čéšky Recidivující luxace čéšky Otok kolene a bolestivost čéšky Zlomenina čéšky Latelarizace čéšky. Naleznete zde odpovědi doktorů, dotazy lidí a další info. Chondromalacie čéšky pately , chondropatie pately Chondromalacie čéšky je bolestivé onemocnění kolene. Češky rodí v průměru ve 3 letech, po umělém oplodnění později Češky rodí první dítě o pět let později než v roce Český den proti rakovině směřuje na karcinom reprodukčních orgánů Na prevenci karcinomu reprodukčních orgánů mužů a žen se zaměřila osvětová kampaň, která provázela celonárodní veřejnou sbírku…  Více info.

Český den proti rakovině Dvojice dobrovolníků ve žlutých tričkách vyšly opět do ulic měst a vesnic celé republiky, aby vám nabídly ke koupi žlutou kytičku,…  Více info. Český chirurg světové úrovně prof. Jaroslav Procházka, DrSc.

Významný český chirurg, nositel celé řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění a autor více než odborných publikací, Přední český fyzioterapeut Pavel Kolář bojuje s Bechtěrevovou nemocí Nemoci si nevybírají, na koho zaútočí.

Dokladem toho je i náš vyhlášený fyzioterapeut Pavel Kolář, který od mládí bojuje s Bechtěrevovou Český chirurg Bohdan Pomahač říká: s obličejem vracíme pacientům lidskost Je nadějí pro lidi, kteří přišli kvůli tragické nehodě o obličej. Právě díky českému chirurgovi MUDr. Bohdanu Pomahačovi teď mají…  Více info. Co se dle něj řešilo? Covid chytil v prostorech, které miloval. Dominika Gottová po návratu do Finska k manželovi: Žádost o sociální byt!

Další unikát od Festky.

Česko-Slovenská filmová databáze

Model Samurai plný draků za skoro milion míří do Kostariky. Marek Stoniš: Co vypadá jako cenzura, je prostě cenzura. Lékař Hroboň: Chyby vlády stály peníze a životy, teď je nesmí opakovat, jinak přijde další vlna na začátku roku. Jak si vyrobit podzimní dekoraci ve tvaru srdce anebo věnec.

Domácí jogurt Mléko zahřejte na 40 až 42 °C, rozmíchejte v něm důkladně lžíci….

Benjamin Kuras využil jarní koronavirové karantény k sepsání čtivých memoárů. Způsobem autorovi vlastním se zde prolíná rozverný i vážný tón.

Čtenář se bude chvíli smát a vzápětí zasmušile přemýšlet o krizi naší civilizace. Inu, milý Zdeňku, je to proto, že lidé něco musí jíst, něčím si utírat zadek, ale do hospody chodit nemusí. Docela pěkný slogan.

Jistě u mnohých dozná obliby. Je přeci jasný a úderný. Z tohoto důvodu ho nedávám do mých oblíbených uvozovek. Mnohé totiž matou.

Můžeme si být jisti tím, že nás mediální platformy uvedené v názvu informují férovým způsobem?

Důvěra v Aeronet je nízká, Respekt se však důvěře mnoha lidí těší.

Posunuté Češky – poradna, diagnózy

Časopis Respekt si důvěru nezasluhuje. Čtvrtek Aktivovat Premium za 1 Kč. Prodloužit Premium za 1 Kč. Aktivovat Premium. Nemáte předplatné.

Ženské časopisy říkají ženám mého věku: Buďte sebejistá, mějte nadhled a buďte si vědoma své krásy! Kdy jindy než teď! Tyhle kecy fakt miluju. Mezi tyto informace patří následující:.

Pomocí mechanismů, mezi které patří webové úložiště prohlížeče včetně technologie HTML 5 nebo mezipaměti aplikací, můžeme shromažďovat a uchovávat informace především nastavení v místním úložišti vašeho zařízení.

Když navštívíte webové stránky Tykadla. Jsou-li tyto informace propojeny s vaším účtem Tykadla. S používáním souborů cookie můžete souhlasit při návštěvě našich stránek.

Cookie je informace uložena ve Vašem počítači, pocházející z webové stránky, kterou jste navštívili. Cookies většinou ukládají Vaše nastavení pro webové stránky a zjednodušují tak Vaši budoucí práci s nimi. Na Tykadla.

Osobní údaje poskytnuté při registraci uživatele či při využívání našich služeb zpracováváme za účelem naplnění smluvních podmínek stránek Tykadla.

Diskuze – 6 praktických tipů pro každou ženu, která prochází menopauzou –

Informace, které shromažďujeme ze všech našich služeb, používáme k jejich poskytování, udržování, ochraně a zlepšování, k vyvíjení nových služeb a k ochraně stránek Tykadla.

Tyto informace rovněž používáme, abychom vám mohli poskytnout obsah odpovídající vašim potřebám — jako například relevantnější výsledky vyhledávání atp. Když kontaktujete webové stránky Tykadla.

Budete mít zájem:  Trable v supermarketu: Nekradu, a přesto pískám

Vaši e-mailovou adresu můžeme použít k zasílání informací o našich službách, jako například sdělení o chystaných změnách, vylepšeních či zvýhodněných nabídkách VIP členství a zviditelnění.

E-mailovou adresu můžeme rovněž použít pro zasílání notifikací na příchozí zprávy ve vašem profilu, či k zasílání informací o analýze návštěvnosti vašeho profilu. Některé vaše osobní údaje např.

IP adresu držíme rovněž z důvodu oprávněného zájmu za účelem ochrany našich práv, případně práv a svobod třetích osob. Váš obsah na Tykadla.

V průběhu využívání našich služeb se mohou vyskytnout situace spojené s možným zpracováním některých vašich osobních údajů, které nebudeme moci využít pro konkrétní účel bez vašeho souhlasu.

O takových situacích vás budeme informovat samostatně a nabídneme vám možnost udělit naší společnosti souhlas s použitím vašich přesně vymezených osobních údajů pro konkrétně popsaný účel na předem uvedenou dobu.

Bude jen na vašem svobodném rozhodnutí, zda nám navrhovaný souhlas udělíte, nebo se rozhodnete opačně.

Užívání našich standardních služeb není žádným takovýmto souhlasem pro výše uvedené účely podmíněno a nikdo vás nebude k jeho udělení jakýmkoliv způsobem nutit.

  • Mají blíž ke čtyřicítce než ke třicítce a jsou pořád single. Proč??
  • Další články z rubriky Společnost?
  • Chondromalacie čéšky (pately), chondropatie pately?
  • Chytrý babyboom!
  • Opustit korporaci a žít svobodně? Končí to katastrofou, píše polský web.
  • Články na téma Posunuté Češky.
  • Seznamka, která umí najít tvůj typ.

Každý takovýto jednotlivý souhlas, udělený podle GDPR, může nahradit vaše předchozí souhlasy týkající se stejných účelů zpracování, či doplnit vaše další případné souhlasy týkající se zpracování osobních údajů. Naše společnost zpracovává vaše údaje manuálně i automatizovaně.

Při automatizovaném zpracování vašich údajů ale nepoužíváme automatizované rozhodování, které by mohlo mít dopad na vaše práva. Ochrana vašich údajů v naší společnosti je organizačně a technicky zabezpečena v souladu s příslušnými právními předpisy. Srovnatelnou úroveň zabezpečení vašich údajů vyžadujeme i od všech našich zpracovatelů osobních údajů.

Bohužel, mám-li to tak říct, mě baví zrovna věci, kde moc chlapů nepotkám – jóga, vaření, malování, spíš poklidné věci. Tam se většinou setkávám se ženami.

“ Zmíněné ženy žijí všechny v Praze – velkoměstě s milionem obyvatel, kde se zdá, že i pouhá cesta na nákup nabízí spoustu příležitostí. Možná také proto je po třicítce těžké někoho najít – dvojice ‚kariéristka‘ a ‚oidipáček‘ nepatří k prověřeným kombinacím.

„Muž je dobyvatel a potřebuje cítit, že si ženu svého srdce vybojoval on, ženy po třicítce mají vůči svým mladším kolegyním mnoho výhod. Prý dokážou muže lépe.

Vaše osobní údaje mohou být pro zajištění výše popsaných účelů vedle naší společnosti a jejích zaměstnanců zpracovávány také některými dalšími subjekty jako zpracovateli vašich údajů. Vaše údaje subjektům předáváme jen v tom případě, že splňují námi definované organizační a technické podmínky k zajištění jejich náležité ochrany.

Těmto subjektům jsou vaše osobní údaje předány pouze v případě, že jsou písemnou smlouvou zavázáni k dodržení sjednaných podmínek zpracování vašich údajů i zajištění stanovené ochrany.

Důvodem pro předávání vašich údajů těmto dalším subjektům jako zpracovatelům je zpravidla skutečnost, že využívají znalosti, postupy nebo technologie s potřebnou odbornou úrovní, která jim umožňuje efektivněji dosáhnout některý z výše uvedených účelů zpracování a zajistit přitom i potřebnou ochranu vašich osobních údajů.

Zpracováváme osobní údaje na svých serverech i serverech třetích stran. Vaše osobní údaje můžeme zpracovávat na serveru umístěném mimo vaši zemi, ale vždy v rámci EU, nebo v zemích, které jsou dle seznamu Evropské komise vedeny jako země poskytující dostatečné záruky při zajištění ochrany osobních údajů.

Můžeme sdílet anonymní údaje, které neumožňují zjištění totožnosti, a to veřejně i se svými partnery, například s majiteli stránek, inzerenty či spřízněnými weby. Můžeme například veřejně sdílet údaje za účelem zobrazení trendů souvisejících s obecným používáním našich služeb.

Pokud se naše společnost zúčastní sloučení či akvizice nebo prodá svůj majetek, zajistíme i následně důvěrnost všech osobních údajů a předtím, než budou osobní údaje převedeny nebo se na ně začnou vztahovat jiné zásady ochrany osobních údajů, tuto skutečnost dotyčným uživatelům oznámíme.

Pokud nám k tomu dáte souhlas, můžeme osobní údaje sdílet se společnostmi, organizacemi nebo jednotlivci mimo naši společnost. V případě sdílení citlivých osobních údajů požadujeme váš výslovný souhlas.

Osobní údaje sdílíme se společnostmi, organizacemi či jednotlivci mimo naši společnost, pokud jsme v dobré víře přesvědčeni, že přístup k takovým údajům, jejich použití, uchování nebo zveřejnění jsou rozumně nutné za účelem:.

Deaktivace účtu je dočasné vypnutí vašeho účtu a odstranění vašeho profilu z Tykadel i z internetových vyhledávačů, s tím, že kdykoliv se budete chtít vrátit, stačí nám napsat email a my vám účet znovu aktivujeme.

Pokud zcela odstraníte váš Účet na Tykadlech, budou nevratně smazána všechna data, která jste poskytli při registraci a vyplňování profilu, a budou také smazány všechny vaše odchozí vzkazy a příspěvky v chatu se všemi.

Při odstranění vašeho Účtu na Tykadlech budou zároveň nevratně smazány všechny vaše zbývající Kredity bez nároku na vrácení peněz. Naše služba vám umožňuje sdílení informací s ostatními.

Pamatujte na to, že když sdílíte informace veřejně, mohou být indexovatelné veřejnými vyhledávači.

Naše společnost usiluje o transparentní a korektní zpracování vašich osobních údajů a zajištění jejich náležité ochrany, vždy v souladu s příslušnými právními předpisy.

Abychom vás ujistili o našem odpovědném přístupu ke zpracování vašich údajů, jsme připraveni rychle a profesionálně reagovat na vaše oprávněné požadavky, kterými si můžete ověřit naši odpovědnost při zpracování vašich údajů a případně nám pomoci napravit nedostatky, pokud se v této činnosti výjimečně vyskytnou. Pokud zpracováváme vaše osobní údaje, činíme tak na základě příslušných právních titulů umožňujících poskytování našich služeb, zajištění chodu naší společnosti, plnění našich smluvních a právních závazků, zajišťujících ochranu a zabezpečení našich systémů, nebo plnění jiných oprávněných zájmů naší společnosti tak, jak je popsáno ve výše uvedených částech tohoto dokumentu.

Případně vaše osobní údaje zpracováváme na základě vašeho souhlasu. Máte právo na přístup k vašim údajům a další související informace. Práva třetích stran však tímto nesmí být dotčena. Veškeré vaše údaje a obsah, které jste nám poskytli, jsou dostupné pod vašim Tykadla.

Máte právo nás požádat o poskytnutí vašich osobních údajů v běžně používaném a strojově čitelném formátu, umožňujícím jejich předání jinému správci, pokud jsme je získali na základě vašeho souhlasu nebo v souvislosti s uzavíráním a plněním smlouvy, a jsou zpracovány automatizovaně.

V tomto případě vám poskytneme základní údaje, které jste nám předali při registraci vašeho uživatelského účtu. Může se stát, že vaše údaje jsou nesprávně zaznamenané, nebo neaktuální. V tom případě máte možnost údaje kdykoliv aktualizovat nebo vymazat na svém uživatelském účtu. Plně respektujeme vaše právo na výmaz osobních údajů.

Kdykoli můžete požádat o smazání vašeho Tykadla.

Pavel Kolář léčí prezidenty i sportovní hvězdy: Proč nedokázal vyléčit Rosického – AHA.cz

Nedávno slavil český sport 100 let. Uvědomil jste si, v kolika úspěších vlastně máte prsty?

„To musí posoudit ti, co ty úspěchy vybojovali. Jsem jejich servisem, službou, která jim k tomu dopomáhá. Nikdy si jejich úspěchy nepřisuzuji.“

Jak vlastně začalo vaše spojení se sportovními hvězdami? Na kom jste si »udělal jméno«?

„Po škole jsem chtěl pracovat u sportu, ale okolnosti mě přivedly do motolské nemocnice na dětské rehabilitační oddělení, kde jsem se staral hlavně o postižené děti.

Sportovní medicínu jsem měl a mám i dnes jako koníček. Začal jsem u gymnastiky, tenisu, postupně jsem spolupracoval s atlety, hokejisty, lyžaři, fotbalisty…

A konkrétně s Milošem Mečířem, Petrem Kordou, Karlem Nováčkem, poznali jsme se s Honzou Železným…“

S kým byla největší práce?

„S většinou z nich se mi pracovalo dobře, protože měli na svůj problém náhled a v léčbě mi pomáhali svým aktivním přístupem. S řadou z nich jsme se stali i dobrými přáteli, prožili jsme spolu hodně úspěchů, ale i neúspěchů. Ty nás paradoxně někdy spojily i více.“

Když jste tak zázračný, proč jste nevyléčil věčného maroda, fotbalistu Rosického?

„Z Tomáše jsem měl těžkou hlavu. Jeho stonání bylo vždy atypické. Běžné postupy, které mají u jiných efekt, u něho nezabíraly. Jeho problém měl širší rozměr než pouze ortopedický. Měl zřejmě i svou ne úplně jasnou imunologickou příčinu.“

Jaké to vlastně je neustále přepínat mezi léčením sportovců, dětí a třeba prezidentů?

„Mezi léčením prezidenta Havla a postiženého dítěte určitě rozdíl je, ale v obecných principech medicíny a přístupu k pacientovi je to stejné.“

Sám trpíte bolestivou Bechtěrevovou nemocí. Jak vám sport pomáhá s jejím překonáváním?

„Sport mi pomohl v lepším náhledu na mé onemocnění a také v tom, že umím lépe využít vlastních možností organismu k jejímu potlačení a kompenzaci. Pomohl jsem si i ztrátou úzkosti z důsledků nemoci. Nestresuji se tím.“

Vaše krédo zní: nemoc není utrpení, může člověku i něco dát. Jak to myslíte?

„Víte, my se díváme na nemoc či postižení pouze očima neštěstí. Díky velkému množství příběhů jsem se »neštěstí « naučil nahlížet z jiného úhlu. Jsem přesvědčen, že někomu nemoc či postižení otevře cestu k plnému životu.

Mnoho pacientů totiž časem zjistí, že jim úraz či nemoc hodně vzaly, ale také hodně daly. Někdy jsou pak dokonce šťastnější než předtím. Bez prožitku »utrpení« se ho nikdy nenaučíme sdílet s druhými. To se pak projeví i v nedostatku naší opravdové lásky.

Už Shakespeare napsal: Hluboký pád přivodí často největší štěstí.“

Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector