Nejspíš nic. Ale i kvůli datům spotřeby se ve světě vyhodí celá jedna třetina vyprodukovaného jídla. Zkuste si představit, že jdete do obchodu, u pokladny naplníte tři tašky, jednu z nich však upustíte na parkovišti a domů si přinesete jen dvě. Tak nějak dnešní potravinový systém (ne)funguje.
V EU ročně vyhodíme 88 milionů tun potravin, což je 173 kg na obyvatele. Český průměr je na tom o něco lépe, odhady přisuzují jednomu Čechovi okolo 94 kg vyplýtvaného jídla.
Potravinový odpad však neznamená jen ztrátu jídla samotného. Skrývá se za ním spousta zdrojů, které přišly vniveč, spousta lidské práce, vody, půdy i fosilních paliv.
Nehledě na environmentální dopady, vyplýtvané potraviny vyprodukují ročně jen v EU 170 milionů tun zbytečných emisí CO2.
Kdo je v rámci celého potravinového řetězce největším „plýtvačem“? V průzkumu veřejného mínění z roku 2018 Češi označili za viníka nejčastěji velko- a maloobchod. Nejmenší podíl potravinového odpadu pak přisuzovali domácnostem.
Bohužel, realita je přesně opačná, zdaleka nejvíce potravin se v EU vyhodí v domácnostech – celých 53 %. Obchodníci jsou oproti tomu s pouhými 5 % nejefektivnější. O něco více se vyhazuje v oblasti produkce (11 %) a veřejného stravování (12 %).
Přesně 19 % pak připadá zpracovatelskému průmyslu.
„Minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“
Proč tak strašně plýtváme? Jedním z nepříliš diskutovaných, ale velmi významných důvodů je označování trvanlivosti potravin.
To má nepřímo na svědomí přibližně 10 % z celkového objemu vyplýtvaného jídla a hlavním viníkem jsou zde, opět, domácnosti.
Z evropských (ale i českých) průzkumů totiž jasně vyplývá, že spotřebitelé datům na obalech nerozumí, s potravinami nakládají nesprávně a naprosto nezávadné potraviny tak často končí úplně zbytečně v koši.
Co se za „označováním trvanlivosti potravin“ v praxi skrývá? Dva termíny, které najdeme na naprosté většině obalů – „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“.
„Spotřebujte do“ se používá u potravin, které z mikrobiologického hlediska snadno podléhají zkáze. Musí být proto rychle spotřebovány, jinak mohou pro spotřebitele znamenat zdravotní riziko.
Typickými příklady jsou mléčné výrobky, chlazené maso, ryby nebo výrobky studené kuchyně.
Označení minimální trvanlivosti pak nesou produkty, které se rychle nekazí. I po uplynutí uvedeného data je potravina zpravidla vhodná ke konzumaci, výrobce již však negarantuje její plnou výživovou a chuťovou kvalitu. Příkladem mohou být sušenky, těstoviny, zavařeniny, čaje či konzervy.
Ne každá potravina musí nutně informaci o trvanlivosti nést. Z této povinnosti jsou vyjmuty produkty jako ovoce a zelenina, silné alkoholické nápoje, pekárenské výrobky, ocet, sůl, cukr, cukrovinky, žvýkačky a další. Obecně se jedná o potraviny, na kterých zkázu poznáme na první pohled (ovoce), a produkty, které se kazí velmi pomalu, nebo dokonce vůbec (silný alkohol)
Pleteme si pojmy s dojmy
Průzkum mezi českou veřejností v loňském roce ukázal, že termínu „spotřebujte do“ správně rozumí celých 75 % lidí.
Horší situace však je u minimální trvanlivosti, které více než polovina (51 %) respondentů přisuzuje stejný význam jako „spotřebujte do“.
Zaměňují tak čistě kvalitativní ukazatel za ukazatel bezpečnosti a v obavě o své zdraví vyhazují většinou naprosto nezávadné potraviny.
Problémem však není jen samotné chápání informací na obalech potravin. Ani naše obecné povědomí o tom, jak s potravinami správně nakládat a jak je správně skladovat, není kdovíjak velké.
Ruku na srdce, víte, jaká teplota je ve vaší lednici? Že se v jednotlivých policích a přihrádkách různí? Tušíte, v jaké oddíle se kterým potravinám daří nejlépe? Které do lednice patří a které tam naopak nemají co dělat?
Výsledná životnost, která je na obalu uvedená, je pak často až o třetinu kratší než skutečná trvanlivost, po kterou produkt vydrží – pokud je skladován ve správných podmínkách. Nejkritičtějším artiklem jsou samozřejmě čerstvé a chlazené potraviny.
Například porušení chladicího řetězce může znamenat značné zkrácení jejich trvanlivosti. Výrobci o naší neznalosti samozřejmě vědí a bohužel s ní musí při stanovování trvanlivosti svých výrobků počítat.
Každý výrobek je důkladně testován na to, jak obstojí v různých – i kritických – podmínkách.
Aby jídlo zůstalo v co nejlepší kondici po co nejdelší dobu, měli bychom dbát na to, aby chlazené potraviny nezůstávaly (hlavně v létě) mimo lednici. Hodně vám v tomto případě pomohou termo tašky.
Schválně, zkuste si změřit teplotu v ledničce a v jednotlivých přihrádkách. Odpovídá instrukcím, které na obalu udává výrobce? Říká se, že jeden stupeň Celsia méně může znamenat až jeden den trvanlivosti navíc.
To už stojí za zváženou, ne?
Prošlé potraviny, které vám projdou jako nic
Správné skladování potravin je jedna věc, co však s jídlem, které už má podle data na obalu to nejlepší za sebou? U potravin s uplynulou dobou minimální trvanlivosti si většinou nemusíte dělat starosti – pokud je produkt „prošlý“ v řádu dnů či týdnů (u některých potravin typu těstoviny či rýže klidně i měsíců), může se stát, že bude ztrácet chuťové, výživové či estetické kvality, bude však stále perfektně „jedlý“.
Ani u produktů označených datem spotřeby však nemusí být daný den „datem zkázy“. Stačí zapojit vlastní smysly – potravinu prozkoumat nejdříve očima, přičichnout, případně i ochutnat… Dát jí zkrátka ještě šanci.
Co se dá ještě dělat? Stačí věnovat trošku více pozornosti informacím, které výrobci na obaly potravin uvádějí, a snažit se tyto instrukce dodržovat. Pomůže také lépe poznat vlastní lednici. A pamatovat na to, že datum na obalu nemusí být nutně datem zkázy dané potraviny. Stačí zapojit smysly a nebát se jídlo detailněji prozkoumat.
Samostatnou kapitolou je pak samozřejmě samotný nákup. Akce 1+1 zdarma se umí pořádně prodražit, pokud druhý kousek pak akorát vyhodíte. Na nákup nechoďte hladoví, téměř jistě pak nakoupíte více věcí, než reálně (s)potřebujete.
Jak to odhadnout? Držte si přehled o zásobách v lednici, poctivě si pište nákupní seznam, naplánujte si, co budete vařit. Že to zní banálně? Ano.
Ale kdyby to opravdu bylo tak jasné, proč končí každý rok evropské potraviny za 147 milionů eur v koši místo na talíři?
Zajímá vás, jak správně nakupovat a skladovat a kde se nejlépe daří kterým potravinám? Přečtěte si příručku organizace Zachraň jídlo. Pokud byste se rádi dozvěděli více o projektu Spotřebuj mě, mrkněte na web nebo si pročtěte brožurku, která přehledně shrnuje problematiku označování trvanlivosti potravin i to, jak konkrétně souvisí s plýtváním – od farmáře až po domácnost.
 |
Plíseň na vás může číhat třeba také na koření, v nálevu s okurkami, naloženou zeleninou, ve skleničce kečupu nebo třeba v kompotu. Jakmile plíseň na potravině objevíte, nesnažte se ji odstraňovat, jak to v řadě případů dělávaly naše babičky. Stejně tak nepomůže plíseň z potraviny smýt pod vodou. Rozhodně takové napadené jídlo dál neskladujte, ale okamžitě je vyhoďte. I když budete mít pocit, že je na potravině plísně jen velmi malé množství, nenechte se tím zmást. Přestože to tak nevypadá, plísní je prostě zasažená celá. Nutriční specialistka Lada Nosková proto varuje: „Plíseň je totiž druh houby, která proleze potravinou skrz naskrz, i když to pouhým okem není ani třeba vidět. Pokud se plísním vytvoří dobré podmínky k životu, vzniknou téměř všude. Obecně ale platí to, že čím víc vody potravina obsahuje, tím snáze a hlouběji plíseň proniká. A ve většině případů určitě nestačí jen plíseň seškrábnout s tím, že je zbytek potraviny v pořádku. Není tomu tak. U měkkých potravin, které obsahují větší procento vody, je potřeba celou potravinu skutečně vyhodit a určitě už nekonzumovat. Týká se to především měkkých druhů ovoce a zeleniny, pečiva, vařeného jídla, džemů, mléčných výrobků, masa, měkkých salámů a ořechů. U ořechů je to hlavně proto, že plíseň většinou pokryje celý ořech a lehce se přesune i na všechny ostatní ořechy v nádobě.“ Jako vždy, i v tomto případě však existují výjimky, kdy přece jen můžete potravinu napadenou plísní zkonzumovat. Ale pozor, určitá opatření je přesto třeba dodržovat. Mgr. Lada Nosková k tomu říká: „Týká se to některých tvrdých potravin se slupkou, ale to pouze v tom případě, že není plíseň po celém jejich povrchu. Je možné napadený kus potraviny odkrojit a potravinu dále zkonzumovat. Plíseň totiž nedokáže tvrdou potravinou prorůst úplně skrz. Opatrně odřízněte vždy alespoň 2,5 centimetru kolem a také pod plísní a vždy dávejte pozor, aby se ostří nože plísně nedotklo.“ A z jakých potravin je možné plíseň takto odstranit? „Jedná se například o kořenovou zeleninu, jako je mrkev, celer či petržel, tvrdé sýry nebo tvrdé trvanlivé salámy,“ upřesňuje nutriční terapeutka.
Jídlo se může zkazit, aniž by se na něm plíseň objevila. Například zkažené maso poznáte podle typického nevábného zápachu.
I když se vám bude zdát jinak v pořádku, zapáchající maso tepelně nikdy neupravujte, nejezte, ale ihned ho vyhoďte do koše. Obezřetnost je na místě také v případě zkaženého mléka.
Dříve se zkyslé mléko používalo při pečení třeba do buchet, ovšem to zkažené již ke konzumaci určitě není vhodné doporučit.
Konzumace zkažených a plesnivých potravin je rozhodně zdraví škodlivá a koledujete si o nepříjemné zdravotní problémy. Nejčastěji se objevují zažívací potíže v podobě zvracení a průjmu, které se obvykle hlásí jen pár hodin po pozření zkaženého jídla. Plesnivé potraviny ale mohou vyvolat také alergickou reakci.
Otrava z jídla se však může projevit třeba i bolestí hlavy, zimnicí, nevolností nebo bolestí žaludku či břicha.
Důležité je v takovém případě zkažené potraviny již dále nekonzumovat a pít hodně tekutin, nejvhodnější je čistá voda, doporučené jsou i minerální vody a černý čaj, abyste zabránili dehydrataci organismu, odpočinek a od věci není ani několikadenní dieta, aby se žaludek i střeva co nejvíce zklidnily.
Pokud budete jídla s plísní konzumovat pravidelně, můžete si přivodit ještě mnohem horší zdravotní komplikace, než je jen průjem. „Produktem látkové výměny plísní jsou totiž jedovaté látky, mykotoxiny. Z nich nejznámější, nejrozšířenější a hlavně nejnebezpečnější je aflatoxin. Objevuje se nejčastěji v obilovinách a ořeších.
Při jeho pravidelné konzumaci může dojít až k selhávání jater a ledvin a v nejhorších případech až k rakovině jater. Možná jste dokonce někdy slyšeli tvrzení, že stačí už jednou plesnivé potraviny převařit a budou opět v pořádku. To ale rozhodně neplatí, protože mykotoxiny jsou velmi odolné vůči vysokým teplotám, tudíž ani vařením nezmizí,“ upozorňuje Mgr. Nosková.
Text: Jana Pištěková, foto: Shutterstock a archiv redakce
Existují však plísně, které jsou pro konkrétní potraviny typické a jsou nedílnou součástí takové potraviny. Pokud patříte mezi milovníky aromatických a zrajících sýrů, možná právě plísně s chutí konzumujete.
Ať už jsou to sýry s plísní na povrchu, jako je hermelín či camembert, nebo s plísní uvnitř, k nimiž patří například niva, gorgonzola nebo roquefort.
Obsahují potravinářské pro tyto účely speciálně vyšlechtěné plísně, jako je třeba plíseň Penicillium roqueforti, která za normálních okolností není zdraví škodlivá.
U těchto aromatických sýrů je však třeba dodržovat správné skladování, to znamená je uchovávat zásadně v chladničce. Jsou totiž náchylnější k tvorbě zdraví škodlivých plísní. A také si hlídejte doporučené datum spotřeby, protože se jedná o měkké druhy sýrů, které se mohou rychleji zkazit.
Rozhodně je nutné dodržovat určitý hygienický standard v prostorách, kde uskladňujete potraviny. To znamená především pravidelně čistit ledničku, a to minimálně jednou za dva měsíce.
Pokud v ní najdete nějakou plesnivou zeleninu nebo ovoce, je potřeba okamžitě důkladně umýt celý prostor, v němž byla potravina skladována, protože spory plísní tam mohou přebývat dál a napadnout ještě ostatní kusy ovoce či zeleniny.
Snažte se nakupovat tak, aby potraviny neměly šanci se zkazit – to znamená nedělat příliš velké zásoby čerstvých, choulostivých potravin, především se to týká právě čerstvého ovoce a zeleniny, a raději nakupovat takové množství, které jste schopni rychle spotřebovat. Pokud v obchodě narazíte na potravinu, která má nafouknutý obal, nekupujte ji.
Je to známka toho, že jsou v obalu přítomny nějaké bakterie. Čerstvou zeleninu a ovoce uchovávejte v chladničce, případně ve sklepě. Nízké teploty totiž zabraňují rychlému růstu plísní. Optimální teplota je 5 °C.
Nádoby, ve kterých uchováváte potraviny, by měly být vždy čisté a jejich uzávěry by měly pořádně těsnit, aby se dovnitř nedostával vzduch. Samozřejmě je také pravidelně myjte a vždy dobře vysušte. Hotové uvařené jídlo neuchovávejte v lednici déle než tři dny, snažte se je raději zkonzumovat dříve.
Odpovídá Mgr. Lada Nosková, nutriční terapeutka, zakladatelka on-line poradny MyDiet a autorka kuchařky Štěstí na talíři.
Další informace najdete v červnovém vydání měsíčníku Zdraví.
Kdy se bát prošlých potravin: Co znamená doba spotřeby a kdy hrozí nebezpečí
12. 03. 2021 | Doba čtení 10 minut
Jednoduchá otázka, složitější odpověď… Nejasnosti totiž panují už okolo pojmu prošlá potravina, kterou mnozí mylně považují za potravinu zkaženou.
Asi nikdo z nás nebude konzumovat plesnivý chleba nebo zapáchající maso, které patří bez milosti do odpadkového koše. Jenže v onom odpadkovém koši se často ocitají i potraviny, které mají do zkaženosti daleko.
Jak uvádí Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), každoročně se doslova vyhodí oknem třetina celosvětové produkce potravin – 1,3 miliardy tun jídla! Podle odhadů se pak jen v zemích Evropské unie každoročně vyplýtvá kolem 88 milionů tun potravin, takže na průměrného občana EU připadá zhruba 173 kilogramů vyhozeného jídla za rok.
A ačkoliv v průzkumech většina z dotázaných uvádí, že skoro žádné jídlo nevyhodí, je pravdou opak – nejvíce se plýtvá v domácnostech, na které připadá zhruba 53 procent vyhozených potravin.
Důvodem, proč potraviny vyhazujeme, bývá nejčastěji to, že jednoduše nakoupíme nebo uvaříme přílišné množství jídla, které nestihneme zkonzumovat, nebo doma hromadíme zásoby, o kterých jsme už dávno ztratili přehled.
Na plýtvání potravinami se ovšem podílí i fakt, na který se snaží upozorňovat iniciativa Zachraň jídlo: jako spotřebitelé se příliš neorientujeme v označeních na obalech, která udávají datum spotřeby nebo minimální trvanlivosti.
Průměrný občan EU vyhodí 173 kg jídla za jediný rok! Zdroj: nito / Shutterstock.com
„V obchodech najdeme různá označení, která nám říkají, v jakém stavu se nachází potraviny. Na mase, mléčných výrobcích a jiných rychle se kazících surovinách najdeme označení ,Spotřebujte do´, po jehož uplynutí musí obchodníci zboží vyřadit z prodeje. Může totiž představovat zdravotní riziko.
Pokud ovšem v ledničce najdete jogurt, který je dva dny po datu spotřeby, zkuste ho otevřít, očichat a ochutnat – je pravděpodobné, že mu nic nebude. Na trvanlivých výrobcích, jako jsou čaje, těstoviny či čokolády, najdeme označení ,Minimální trvanlivost do´.
Toto datum značí pouze dobu, do které má potravina nejlepší kvalitu, po jejím uplynutí je však stále vhodná ke konzumaci. Supermarkety mohou takové prošlé výrobky stále prodávat, jen je musí viditelně označit a dát na speciální oddělené místo. No a samozřejmě se najde i zboží bez jakéhokoliv data – například čerstvé ovoce a zelenina, silný alkohol či ocet.
U ovoce a zeleniny totiž poznáme zkázu na první pohled, silný alkohol se pak nemůže zkazit vůbec. Obchody mají velmi přísná pravidla na to, jakou trvanlivost by měly mít jejich produkty v regálech, často se stane, že zboží, které brzy projde, vyřazují, protože je zákazníci nebudou chtít.
Pokud tedy víte, že nějaký produkt spotřebujete během pár dnů, vybírejte si z regálů cíleně zboží s blížícím se datem spotřeby či trvanlivosti, zamezíte tak plýtvání jídlem,“ apeluje na náš zdravý selský rozum Petra Čížková ze spolku Zachraň jídlo.
Biologický odpad lze kompostovat i doma Zdroj: Luigi Bertello / Shutterstock.com
Správné skladování
Ovšem onen zdravý selský rozum jakoby se v současné době sešněrované nejrůznějšími nařízeními a předpisy maličko vytrácel. Možná až příliš dáváme na data uvedená na obalech a málo zapojujeme smysly, které nám byly dány do vínku přírodou – zrak, čich a chuť.
Samozřejmě že konzervu s vypouklým víčkem nebo plesnivou zeleninu vyhodíme, pokud jsme ale trvanlivou potravinu skladovali správně, nemá porušený obal, nedali se do ní škůdci a vypadá i chutná dobře, není důvod se jí zbavovat.
Pozor bychom si měli dávat jen u těch, které mohou podléhat žluknutí – například ovesné vločky nebo müsli je dobré zkonzumovat do dvou měsíců po konci minimální trvanlivosti.
Naopak až jeden rok po expiraci můžeme za dodržení výše zmíněných podmínek bez obav konzumovat například mouku, těstoviny, rýži, kakao, kávu, med, hořčici či koření.
Velkou roli hraje i teplota při skladování: pokud potravinu uchováváme za vyšších teplot, než na obalu uvádí výrobce, její životnost bude kratší.
Platí to ale i naopak – skladujeme-li ji v chladnějším prostředí, její trvanlivost se prodlouží (průměrně se udává, že o jeden stupeň Celsia méně oproti doporučení znamená jeden den trvanlivosti navíc).
To samé platí i pro otevřené potraviny: pokud je budeme uchovávat v optimálních podmínkách v chladničce, bude jejich trvanlivost určitě delší než obvykle doporučované „Po otevření ihned spotřebujte“.
Že prošlé potraviny nemusejí být závadné, dokazuje i fakt, že je využívají potravinové banky. Tyto neziskové organizace shromažďují potraviny a distribuují je poté charitativním a dobročinným organizacím, které je předávají svým klientům – především seniorům, samoživitelkám, postiženým, lidem bez domova a v nouzi.
Potraviny banky získávají od potravinových řetězců, z potravinových sbírek, evropského programu potravinové a materiální pomoci, od pěstitelů, producentů a jednotlivců.
Minimálně ze tří čtvrtin se přitom jedná o potraviny určené k rychlé spotřebě, s uplynulou dobou minimální trvanlivosti, neprodejné potraviny s poškozeným obalem nebo například špatným označením, které by jinak skončily na skládce nebo ve spalovně.
U masa a masných výrobků dáváme pozor především na vzhled a vůni Zdroj: Tatjana Baibakova / Shutterstock.com
Na co si přece jen dát pozor
Přestože prošlé potraviny nemusejí představovat žádné zdravotní riziko, měli bychom si být vědomi nebezpečí, které se v potravinách (a to i v těch na první pohled nezávadných) může ukrývat – totiž znečištění v podobě bakterií, plísní a dalších mikroorganismů.
Plísně. Jak uvádí v knize Doba jedová 2 prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., plísně mohou napadnout téměř kteroukoliv potravinu, která obsahuje dostatek vody a živin. Častěji jsou ovšem napadeny potraviny skladované za nevhodných podmínek, zejména v přílišném teple a vlhku.
Pečivo (především čerstvé a teplé) a také sýry či salámy bychom neměli dlouho skladovat v mikrotenových sáčcích. Plísně rozkládají živiny v potravinách a způsobují tak jejich kažení. Produkují přitom mykotoxiny, jež pronikají hluboko do potraviny.
Téměř všechny mykotoxiny poškozují ledviny a játra a některé mohou být karcinogenní. „Nestačí jen odstranit plíseň z povrchu potraviny. Každou zaplísněnou potravinu je třeba bez milosti vyhodit. Řešením zde není žádné vykrojení, odkrojení, seškrábnutí, odebrání nebo omytí.
Mykotoxiny jsou totiž již dávno rozšířené v celém obsahu potraviny, navíc jsou to látky velmi odolné, nelze je zničit ani převařením či zmražením!“ varuje prof. Patočka.
Mezi nejrozšířenější mykotoxiny patří aflatoxiny, ochratoxiny a patulin. Nadměrný a dlouhodobý příjem aflatoxinů může způsobit chorobu zvanou akutní nebo chronická aflatoxikóza, která způsobuje poškození nebo selhání jater. Aflatoxiny jsou spojovány především se zaplísněnými burskými oříšky, v malé míře se ovšem objevují takřka ve všech potravinách.
Neméně rozšířené jsou ochratoxiny, jejichž zdroji jsou zejména obiloviny a výrobky z nich, vepřové maso, vnitřnosti, zelená káva a také vína a šťávy vyrobené z hroznů napadených plísněmi.
Především na povrchu jablek se vyskytuje několik druhů plísní, které při mechanickém poškození ovoce produkují mykotoxin patulin.
Ten může napadnout jaterní buňky, poškodit nervový systém nebo způsobit deformace plodu v těle matky. Nejčastěji je jeho výskyt spojován s jablečným džusem, který se vyrábí ze spadaných jablek.
Jelikož je patulin termostabilní, je ale obtížné se jej při výrobě zbavit.
Botulotoxin. Tento prudký bakteriální jed vzniká za nepřístupu vzduchu a za vysoké teploty v málo kyselých potravinách – například v uzeninách v igelitu nebo masových konzervách. Jako u všech jedů i u botulotoxinu závisí na dávce – pokud ho sníme s potravinou hodně, můžeme mít silné zažívací potíže, ale můžeme na něj i zemřít.
Rtuť a další těžké kovy. Čas od času se objeví zprávy o nadměrných dávkách rtuti a dalších těžkých kovů u mořských plodů nebo ryb. Jako u botulotoxinu, i tady závisí na množství pozřené potraviny. Většina z nás konzumuje mořské ryby a plody jen zřídka, proto nám otrava rtutí nejspíš nehrozí. Opatrní by ovšem měli být lidé s oslabenou imunitou a těhotné a kojící ženy.
Salmonela, kampylobakterie a listerie. Tyto bakterie se nejčastěji vyskytují ve vejcích, masných, rybích a mléčných výrobcích. Způsobují střevní potíže, urputné průjmy, vysoké horečky a nebezpečné jsou především pro děti, seniory, osoby se sníženou imunitou a těhotné a kojící ženy. Vyhnout se jim můžeme především důslednou hygienou a důkladnou tepelnou úpravou pokrmů.
Čeho se vyvarovat
- Nekonzumujeme potraviny podezřelého vzhledu, chuti či vůně – například zhořklé mléko, uzeniny s lepkavým povrchem či vejce, která nemají oddělený žloutek a bílek.
- Plesnivé části neodstraňujeme, vyhodíme celou potravinu.
- Otevřené džemy, dětské přesnídávky nebo kompoty skladujeme v chladničce a zkonzumujeme je co nejdříve.
Zdroj: bezpecnostpotravin.
cz, zachranjidlo.cz, potravinovasbirka.cz
Poznáte potraviny podle složení ?
Nedávno se ozvala redaktorka Eva Vychodilová ze serveru ihned.cz se zajímavým nápadem. Zaslala mi 10 etiket různých potravin bez uvedení jejich konkrétního názvu. Čili jsem mohl hodnotit potraviny jen podle jejich složení a odhadnout o jakou potravinu se jedná.
Odkaz na má hodnocení k fotogalerii na ihned.cz si můžete prohlédnout zde. Autorkou fotografií etiket je Eva Vychodilová a tímto ji děkuji za svolení k jejich použití pro účely tohoto článku.
V článku níže najdete vždy nejprve etiketu se složením a pod ním mé hodnocení a jelikož se jedná většinou o ne moc kvalitní potraviny co do výživové hodnoty a chemie v nich použité, tak jsem přidal i vlastní nabídku možných alternativ.
Určitě není třeba se lekat toho, že není život bez chemie možný, naopak, jde to poměrně jednoduše, jen je potřeba složení potravin pravidelně zkoumat a o jídle přemýšlet.
Jedná se o nějaký druh nápoje, bohužel ve složení není specifikováno konkrétnější množství složek, nicméně hlavní složkou je voda (složení se udává v pořadí dle svého množství v potravině), která je obarvena do oranžovo – hnědé barvy pomocí přírodního karotenu (160a), ale i syntetického karamelu (150d – pozor, nezaměňovat s klasickým cukerným karamelem, společný je jen název, tento je amoniak-sulfitový karamel). Chuť je dodána koncentrátem jablečné šťávy, ten však není asi v dostatečném množství, protože je doplněnen aromatem neznámého původu, ale předpokládám, že dodá nápoji nejen specifickou silně jablečnou chuť ale i vůni. Nápoj je dále doslazen syntetickými sladidly aspartam a sacharin, což jsou velmi kontroverzní umělá sladidla, o kterých bylo napsáno mnohé. Je možné, že na etiketě nápoje bude uvedeno jedno z reklamních slov “LIGHT”, “bez cukru”, “dietní”, a podobně, protože nápoj skutečně obsahuje zanedbatelné množství kalorií, ale stejně tak i zanedbatelné množství výživových hodnot, o vitamínech ani nemluvě. Protože nám tato potravina z nutričního pohledu nic nepřináší, navíc má v sobě možná rizika použitých potravinových aditiv, osobně bych tedy doporučil koupit si litrové balení kvalitního 100% ovocného džusu, který se dá běžně sehnat za cenu kolem 30Kč a dle chuti si jej naředit sodovkou, perlivou vodou nebo vodou z kohoutku (která v ČR splňuje přísná kritéria a na většině území ČR je i chuťově dobrá). Získáme tak za podobnou cenu podobné množství nápoje, bez všech nepotřebných “umělých pomocníků”.
Zde bych hádal na nějakou čínskou instantní polévku nebo instantní nudlové jídlo. Je to typická ukázka potraviny, která je typická pro svou kategorii a nese většinu jejích negativních znaků. Většinou použitým aditivům a žádným přirozeným složkám odpovídá i cena, která bývá velmi nízká, ikdyž to není vždy pravidlem. S koktejlem “Éček” se setkáme i ve vyšších cenových kategoriích instantních potravin. Cenou se tedy zde rozhodně řídit nejde, nezbývá než pečlivě prozkoumat složení. Vypíchnul bych především použitý glutaman sodný (E621) o kterém se mluví často. Ten má schopnost silně zvýrazňovat chuť. Proto také v tom malém pytlíčku s práškem je překvapivě hodně chuti. Setkat se s ním můžeme i v mnoha bujónech a kořenících směsích. Umožňuje značně snižovat množství skutečných surovin, jejichž chuť je pak zvýrazněna glutamany. Jelikož je tato látka kontroverzní (více na našem webu), doporučoval bych se jí vyhýbat, protože s ní mohou být spojeny nežádoucí účinky typu bolení hlavy, nevolnosti a další, které se souhrnně označují jako “syndrom čínské restaurace” – v kterých se často ochucovadla s glutamany používají. O umělých sladidlech jsem již hovořil, to je zde také, dále pak řada látek, které udržují potravinu pohromadě (emulgátory, stabilizátory) v dané konzistenci. Jen těžko se hledají nějaké suroviny s výživovou hodnotou, proto bych i zde hodnotil potravinu jako zbytnou, bez které bychom se měli obejít. Chápu, že se člověk v životě dostává do situací, kdy potřebuje rychlé levné jídlo, ovšem za sebe říkám, že jídlo by mělo mít výživovou hodnotu a nemělo by to být jen “lepidlo k zaplácnutí žaludku”. Což tato potravina do velké míry naplňuje. Jako alternativu rychlého a kvalitního jídla můžu doporučit těstovinu cous-cous, který je hotový téměř instantně a pokud nemáme čas do něj krájet zeleninu a další přísady, lze zakoupit hotové italské pesto, které stačí do kuskusu zamíchat a máme výborné jídlo, které nejenom zasytí, ale také nám něco dá.
Usuzuji, že se jedná o nějaký snack, pečivo, které se namáčí v taveném sýru. Už svým založením se jedná o potravinu, která je doplňková – nejíme ji proto, abychom se najedli, ale takzvaně “na chuť”. I mě honí někdy mlsná, teď je jen na zvážení, čím tu chuť na něco dobrého zaženeme. Tady mámě před sebou, z nichž většinu lze označit za bezpečnou, s vyjímkou červeno-hnědého barviva annato (E160), které má dodávat tmavší vzhled pšeničné tyčce a mimo jiné může být přičinou alergických reakcí. Sýrová složka je složením průměrný tavený sýr se všemi svými klady (konzistencí ideální na namáčení) i zápory (použití tavících solí). Z podstaty druhu této potraviny by ji každý výživový poradce označil za potravinu, bez které se ve svém jídelníčku obejdeme, protože nám nic moc zdravého a výživného nedodá. Jak jsem již říkal, i na mě přijdou “chutě” a zároveň nechci utrácet velké částky za malou “chuťovku”, kterou sezobnu za minutu. Jako zdravější a levnější ( v přepočtu ceny na množství ) alternativu bych tedy doporučil koupit balení celozrnných křupavých houstiček, 250gr balení stojí kolem 32 Kč a kvalitní pomazánkové máslo, které lze pořídit od 20 Kč. Mě osobně chutná pomazánkové máslo bez příchutí, jehož složení by mělo být co nejkratší a rozhodně bez Éček. Kdo preferuje různé chutě, pomazánková másla se dělají v oblíbené variantě s křenem, pažitkou, česnekem a taková mohu jedině doporučit. Houstičky lze máslem buď namazat a nebo obdobně jako u hodnocené potraviny přímo houstičkou z kelímku máslo nabírat.
Už to, že ze samotného složení nejde poznat o jakou potravinu se jedná, je zvláštní. Většina ze složek js ou jen látky pomocné a v podstatě nejde nalézt nějaká základní surovina. Sice nemám k dispozici k hodnocení výživové hodnoty této potraviny, ale díky tomu, že na prvním místě je uveden cukr (tedy složka, která je nejvíce zastoupená v potravině), lze očekávat, že energetická hodnota bude velmi vysoká – takže nic pro někoho kdo chce hubnout, navíc, když pro mě nelogicky je ještě potravina doslazena syntetickými sladidly Aspartam a Acesulfam K, které kromě toho, že jsou sladké a v podezření z mnoha nežádoucích účinků, tak i zvyšují chuť k dalšímu jídlu. Těžko určit, zda se jedná o nějaké bonbóny nebo tvarovanou ozdobnou figurku – lidově řečeno – je to obarvený doslazený cukr s přidanými látkami aby jej bylo možné dobře formovat a držel pohromadě. Na konci je sice uvedeno, že byl přidán vitamin C a A, ale to ani nevyváží ani neospravedlní konzumaci tohoto obarveného, ochuceného cukru. Rada alternativy je v tomto případě velmi jednoduchá – jakékoli ovoce, které si můžeme buď utrhnout na zahradě nebo koupit v obchodě a dát jen pozor na to, aby k nám nepřicestovalo přes půlku světa a nebylo ošetřeno pomocnými látkami, aby se na nás v obchodě usmívalo svým “přirozeným” leskem. Pak dostane tělo mnohem více vitamínů a lépe ztravitelného přírodního, nerafinovaného, cukru.
Zde je to bezpochyb majonézový salát se salámem, okurkou a hráškem. Salám sice není dále specifikován, ale dle svého složení by se dalo mluvit o kvalitě tzv. “výrobního salámu”, bohužel není uvedeno kolik kterého masa salám obsahuje.
Místo toho si můžeme přečíst seznam Éček, které salám konzervují, drží ho po hromadě, zahušťují a obarvují košenilou (E120), což je červené barvivo získávané z těl sušeného hmyzu, které je v podezření z mnoha nežádoucích účinků. Myslím si, že zde další rozbor nemá moc smysl, protože každý ze čtenářů asi ví nebo tuší že tento typ potraviny obecně nepatří k těm zdravým.
A obecně je problém v této kategorii potravin nalézt výrobek, který by nebyl takto Éčky prošpikován, je to dáno tím, že majonéza, aby vydržela ve stavu, ve kterém byla vyrobena se zkrátka bez stabilizačních látek neobejde – pokud jste někdy majonézu doma dělali, tak asi víte, jak dopadne za pár dní a to se v prodávaném výrobky nesmí smát.
Salám by určitě mohl být použit kvalitnější. Éček je v něm tolik, že bych spíše čtenáře odkázal na náš web www.emulgatory.cz, kde si mohou každé Éčko dohledat.
Co je ještě zajímavého, že výrobce ve složení kombinuje označování látek kódem É a jejich běžným názvem. Nevím zda je v tom nějaký konkrétní záměr, nicméně opticky je tak ve složení Éček méně, ale např. takové stabilizátory Xanthan a Guarová guma a další, jsou také Éčka. Alternativou je si vyrobit tento salát doma, protože se obávám, že z prodávaných potravin budou všechny trpět stejnými neduhy. Výroba domácího salátu je samozřejmě časově náročnější, ale rozhodně ji mohu doporučit, protože si na něm zaručeně pochutnáte, receptů na internetu existuje mnoho. Co bych doporučil za sebe, pokud se někdo chce vyhnout použití kupované majonézy (která bude vždy obsahovat Éčka) a a domácí výroba se mu zdá pracná(je časově náročná a vyžaduje trochu šikovnosti), tak potom já rád majonézu nahrazuji kombinací čistého pomazánkového másla a kvalitního bílého jogurtu v poměru 1:1. Tyto suroviny se dobře promíchají aby vznikla hmota jednotné konzistence. Podle chuti pak stačí ochutit bylinkami nebo jen zamíchat do surovin salátu a budete překvapeni jak se výsledek blíží svými vlastnostmi majonéze a přitom není ani zdaleka tak tučný a tím pádem je I mnohem lehčí na trávení.
Dle složení odhaduji na nějaké bonbóny nebo cukrovinky pro děti. Základní složkou je cukr, rostlinný tuk a dále jsou to už jen látky dodávající potravině barvu, chuť a lesk. Je určitě chválihodné, že výrobce použil jako ochucující složku skutečné ovocné šťávy, ale bohužel se nevyhnul ani použití aroma, které není blíže určeno – což je dle legislativy v pořádku, ale zvídavý spotřebitel by měl být na pozoru. Aromata jsou většinou látky syntetické, jinak by se výrobce určitě pochlubil, že je aroma přírodní. A u aromat zaznamenáváváme podobné nežádoucí účinky jako u některých Éček, neboť se dost často jedná o látky podobného původu, jen je může výrobce schovat pod nicneříkající slovo “aroma”. Zastavil bych se u barviv, je totiž zajímavé, že výrobce kombinuje barviva bezproblémová (E100 – žluté přírodní barvivo kurkumin, E160e – červené přírodní barvivo karotinoid) s velice kontroverzními Éčky (E120 – červené barvivo získávané z hmyzu – košenila, a modrá barviva Indigotin E132 a Brilantní modř E133 – obě s řadou možných nežádoucích účinků jako alergické reakce a astma). Na závěr je výrobek naleštěn látkou E903, což je tzv. Karnaubský vosk, přírodní látka získávána z tropické palmy, která se používá k leštění nejen cukrovinek, ale i tropických plodů, apod. Jako už u předešlých potravin, nejedná se o potravinu základní, ale o doplňkovou. Ze své podstaty, že je složena jen z cukru, tuku a přídatných látek, by bylo dobré její konzumaci omezit protože nám opět nic z nutričních hodnot nepřináší, jen nechtěné kalorie navíc.
Předpokládám, že se bude jednat o nějaký tavený sýr nebo sýrovou pomazánku s šunkovou příchutí a bohužel se bude spíše jednat o tu chuť než obsah samotné šunky. Ta sice obsažena jako 7,5% celkového množství, ale její kvalita odpovídá jejímu použití – tj. jako zanedbatelné množství v jiné potravině. Jako hlavní výtku bych viděl použití glutamanu sodného (E621), o něm jsem již mluvil u potraviny č. 2. Nutnost zvýrazňovat chuť a barvu šunky samotné a navíc ještě použití šunkového aroma v celém objemu výrobku přináší neduhy o kterých jsem již mluvil u potraviny č. 6. Navíc šunkové aroma není jediné, ještě je zde aroma smetanové – látky, které možná nevzbuzují žádné obavy, ale jak už jsem uvedl, jejich složení je pro nás skryto a nevíme o jaké látky se jedná. Pro kompletní zhodnocení složení by bylo jistě zajímavé vědět, jaký je obsah soli, který u těchto potravin bývá vysoký. Kvůli doslova Éčkovému koktejlu bych se osobně této potravině vyhýbal. Pokud mám potřebu namazat si něco na chleba, volil bych buď tradiční nebo pomazánkové máslo a když bych měl chuť na šunku, koupil bych si šunku kvalitní s vysokým podílem masa, bez látek zvýrazňující chuť, zahušťovadel a barviv. Kvalitní šunka totiž nic z toho nepotřebuje. Ideální šunka by ani neměla obsahovat E250 (Dusitan sodný), který funguje jako konzervant, ale může se rozkládat na nebezpečné nitrosaminy. Přiznávám, že sehnat šunku bez dusitanu je obtížné, ale jsou takové na trhu – budou mít nezvykle šedivou nevýraznou barvu, ale to je barva přirozená, neovlivněná konzervanty, které mimo jiné zachovávají červenou barvu masa.
Obávám se, že toto bude paštika. Je dost možné, že na obalu bude napsána jako játrová paštika. Ovšem nejvíce obsaženou složkou a tedy na prvním místě je kuřecí kůže, čili odpad z výroby jiné potraviny, kterým se hodí nastavit tuto paštiku. Tedy hodí se to hlavně výrobci. Vepřová játra jsou až na místě druhém. Potravinu bych osobně zavrhnul už pro použití E621, našeho již známého glutamanu sodného, který chybějící chuť zvýrazní. Nechybí ani aroma o kterém zase nevíme co je vlastně zač. U předchozích potravin jsem se příliš nevěnoval látkám zvaným emulgátory, což je skupina Éček, které jsou v převážné většině bezproblémové. Jejich funkce jsou různé, zde nám například potravinu E407a (Karagenan), E471 (glyceridy mastných kyselin), E472c(estery mastných kyselin), E450 (Difosforečnany) a E451(Trifosforečnany) stabilizují, dodávají ji jednotnou texturu a částečně působí jako antioxidanty zabraňující tzv. žluknutí tuků.
Bohužel je potravina také obarvena do červena barvivy E120 a E160b, které patří do skupiny podezřelých Éček z nežádoucích účinků.
Nechybí ani konzervanty, zejména E250 bez kterého by se bohužel náš masný průmysl neuměl obejít – tím ale nechci říct, že nejsou světlé vyjímky. Pokud budete dobře hledat v naší databázi potravin www.chemievjidle.
cz – naleznete masné výrobky a uzeniny bez dusitanů – čest takovým vyjímkám a díky za ně.
Předpokládám, že domácí paštiku si asi doma hned tak dělat nebudeme, když si ji chceme koupit jen tak občas.
Jasné doporučení by tedy bylo hledat opravdu kvalitní paštiky, kde výrobce nepoužil přebytek potravinových aditiv, příkladem za všechny může být výrobce Pandrhola, kde jeho paštika má velmi jednoduché složení: vepřové maso 81 %, vepřová játra, vepřové sádlo, jedlá sůl, koření. Porovnejte s dlouhým seznamem složení této paštiky nebo té, které máte doma.
Evidentně masová konzerva, bohužel není jasné, kolik masa skutečně masa konzerva obsahuje. Víme sice, že vepřového masa je 55%, u hovězího však informace chybí. Pokud si uvědomíme, že si kupujeme masovou konzervu, měla by její naprostá většina být skutečné maso, tedy minimálně 90%, ale jen málo výrobků na tuto hodnotu dosáhne. Předložený štítek konzervy obsahuje mnoho stabilizátorů, zahušťovadel a nechybí ani šunkové aroma a barvivo. Pokud se teď ptáte, jestli je opravdu nutné, aby všechny tyto látky potravina obsahovala, odpověď vám dají potraviny, které své složení mají podstatně kratší. Proč tedy takové rozdíly v potravinách ? Samozřejmě je to cena, která bude základním indikátorem kvality masových konzerv, ale bez kontroly složení se neobejdeme. Hlavně nás bude zajímat zbytečné použití barviv, aromat a zvýrazňovačů chuti.
Ikdyž těmto potravinám říkáme piva, zákon stanoví aby byly označeny jako “Míchaný nápoj na bázi výčepního piva se sladidly”. Samotnou složku piva není potřeba dále komentovat, zajímavější je složka ovocná. Pozitivní je, že aroma je přírodní, ale to je naprosto přebito koktejlem všech umělých sladidel, která běžně uvádíme jako ty, kterým bychom se měli vyhýbat: cyklamát sodný, sacharin, Acesulfam K a Aspartam. Pro výrobce je samozřejmě levnější a jednodušší použít tyto syntetická sladidla, ale otázkou zůstává, zda je to lepší pro spotřebitele, když tyto Éčka hodnotíme velmi negativně s řadou možných nežádoucích účinků. Použité barvivo E120 – košenila už jen dobarvuje tento koktejl.
Jako alternativu lze doporučit klasické pivo si namixovat vlastnoručně nebo se používat po jiných výrobcích, které jak vím, mají ve složení nejen přírodní aroma, ale jsou slazeny cukrem namísto umělých sladidel a jsou obarveny barvivy přírodními. Takže opět, potřeba je být obezřetný a etiketu se složením pečlivě zkoumat.
Potraviny hodnotil Rudolf Náprstek, předseda OS Zdravá potravina