Potraviny bez "éček"? Podle obalu možná ano, ale... - Úvod

V základních potravinách se přídatné látky označené „éčkovým“ kódem používat nesmějí. Nedávno se na českém trhu dokonce objevil nový certifikát, který označuje potraviny bez éček. Máme u potravin, které přídatné látky obsahují, důvod k obavám?

Prodlužují trvanlivost, vylepšují barvu a zvýrazňují či upravují chuť. Jsou ale obviňována ze všeho možného – od hyperaktivity dětí až po karcinogenní účinky. Právem? Odborníci se shodují, že nikoliv, ale předběžná opatrnost je někdy namístě.

„Éčka“ jsou přírodní nebo synteticky vyrobené látky, které se do potravin přidávají v průběhu zpracování – odtud i jejich název přídatné neboli aditivní látky. Každá přídatná látka má podle mezinárodního systému přidělený číselný kód začínající písmenem E.

Když běžný spotřebitel zaregistruje ve složení výrobku uvedeném na obale větší koncentraci éček, často ho vrací do regálu. Důvod je prostý: z označení je cítit chemie. Přitom se pod těmito kódy leckdy skrývají i přírodní látky nebo látky vyrobené sice uměle, ale chemicky totožné s přírodními.

Není Krebs jako rak(ovina)

Například kyselina citronová, třebaže syntetická a ukrytá pod kódem E330, chemickým složením odpovídá přírodní kyselině citronové, která se běžně vyskytuje v ovoci. Má-li však umělý původ a je v potravině použita jako okyselovadlo, musí mít onen „obávaný kód“. V očích neinformovaného zákazníka tak může být automaticky zařazena do kategorie zdraví škodlivých látek.

A nevyhýbají se jí ani fámy. Před časem na internetu koloval e-mail s údajnou informací lékařů jisté kliniky v Düsseldorfu, která ve skutečnosti neexistuje. Jeho autoři tvrdili, že přídatná látka E330 je podezřívána z rakovinotvorných účinků.

„Dnes už víme, jak mýtus o karcinogenních účincích E330 asi vznikl,“ říká profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT Praha. Některé živiny se odbourávají v tzv. citrátovém cyklu (cyklu kyseliny citronové), kterému se také říká Krebsův podle jména svého objevitele. „Krebs“ ovšem v němčině znamená rak nebo rakovina.

„Neznalí autoři z toho vyvodili, že je tato látka pravděpodobně rakovinotvorná. Samozřejmě je to mýlka a je až směšné, jak může někdo kyselině citronové, běžně se vyskytující v citrusových plodech, takové negativní účinky vůbec přisoudit,“ říká profesorka Dostálová.

Čím víc éček, tím víc ošizené

Jak je to s ostatními éčky? Všechny přídatné látky musí být povolené vyhláškou ministerstva zdravotnictví a procházejí přísnými testy. Do nezpracovaných potravin, jako jsou mléko, máslo, smetana, zakysané mléčné výrobky, vejce, med, olej, káva, cukr nebo minerální vody se éčka dávat nesmějí.

„Jedná se totiž o základní potraviny, které neprošly zpracováním,“ říká lékař Petr Hlavatý, obezitolog a endokrinolog Endokrinologického ústavu v Praze. „Nezpracovaná potravina musí vždy splňovat podmínku, že do ní nebylo žádným způsobem zasahováno,“ připomíná lékař. Ovšem u ochucených mléčných výrobků nebo minerálek už zákaz éček neplatí.

Podle výživového poradce Petra Havlíčka se u nás éčka přidávají do potravin v malém množství. „Čím více je ovšem potravina šizena, tedy čím méně je v ní přirozené přírodní suroviny, tím více éček logicky obsahuje,“ konstatuje Petr Havlíček. Jako příklad uvádí šunku, která obsahuje 95 procent masa a minimální množství éček.

„Když si ale koupíte levnou šunku, která má jen 50 nebo 60 procent masa, najdete v ní mnohem víc přídatných látek,“ konstatuje Petr Havlíček.

Vesměs kladně hodnotí odborník v tomto směru farmářské trhy. Je však směrodatné, koho na ně pořadatelé pustí – zda ověřené prodejce, nebo kohokoli, kdo si zaplatí.

„Pokud farmář původ nabízené potraviny skutečně prokáže, kvalita tam rozhodně je,“ dodává Petr Havlíček.

Podle profesorky Jany Dostálové mohou za stále častější používání éček v potravinách částečně sami zákazníci, protože vyžadují, aby potravina pěkně vypadala.

„Když nemá krásnou barvu, hned ji podezříváme, že je zkažená. Totéž platí pro konzervanty. Kdyby neměl trh požadavky na dlouhou dobu trvanlivosti potravin, řada potravinářských výrobků by se konzervovat nemusela.

Dělalo by se to jako dříve,“ říká profesorka Jana Dostálová.

Evidentně by tedy stačilo, aby si zákazníci zvykli třeba na to, že cukrovinky nebudou mít zářivě „jedové“ barvy, a používala by se přírodní barviva, která jsou méně intenzivní a stabilní.

Preventivní varování před barvivy

Informací o „éčkách“ koluje na internetu víc než dost, takže je třeba vybírat si zdroje s ověřenými informacemi, které jsou zárukou určité důvěryhodnosti. Existují manuály, weby i mobilní aplikace, které rozdělují éčka na bezpečná a nebezpečná.

„Toto dělení považuji za amatérské, protože co je u nás do potravin povoleno, musí být bezpečné,“ říká profesorka Dostálová. Přídatné látky povoluje Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA a ty, které nejsou bezpečné, nepovolí.

Velkou pozornost vzbudily v posledních letech studie o údajném vlivu umělých barviv na pozornost dětí a jejich hyperaktivitu.

Časopis dTest na svých webových stránkách připomíná, že americký dětský lékař Benjamin Feingold poukázal na souvislost mezi chováním dětí a umělými potravinářskými barvivy už před několika desítkami let.

Americká média v této souvislosti citovala případ školačky, která se z třídního klauna změnila ve vzornou žačku poté, co jí rodiče začali namísto instantní kaše s malými červenými dinosaury vařit oblíbenou kaši přímo z ovesných vloček a sušených borůvek.

Americký Úřad pro potraviny a léky FDA nedávno oznámil, že vztah mezi barvivy a hyperaktivitou dětí podrobí přísným zkouškám, protože dosavadní studie jsou protichůdné a nezvratný důkaz o škodlivosti barviv není. Ovšem s tím, že některé děti na ně mohou být citlivé.

V roce 2007 zveřejnili svou studii na toto téma, provedenou přímo na popud EFSA, britští odborníci z univerzity v Southamptonu. Jistou souvislost mezi chováním dětí a šesti umělými barvivy při jejich použití v kombinaci s konzervantem benzoátem sodným skutečně objevili.

Konkrétně šlo o potravinářská barviva žluť SY (E110), chinolinovou žluť SY (E104), azorubin (E122), červeň allura (E129), tartrazin (E102) a ponceau 4R (E124).

Evropský úřad pro bezpečnost potravin sice prohlásil, že jde jen o částečný důkaz, nicméně Evropská komise následně snížila povolené limity těchto barviv a zavedla na obalech povinné varování, že zmíněná „éčka“ mohou způsobovat hyperaktivitu.

„U citlivějších jedinců jisté riziko pravděpodobně je.

Pokud jde obecně o jakoukoli nezávislou studii potvrzující nežádoucí účinky těch kterých éček a nestojí za ní vliv lobbistické skupiny z jiného odvětví potravinářství nebo chemického průmyslu, měli bychom být na pozoru,“ říká Petr Havlíček. Okamžitě by podle jeho slov měly vznikat další studie, které by tyto výsledky potvrdily, anebo vyvrátily.

„A ve chvíli, kdy se objeví seriózní studie, která říká Pozor!, už bychom na pozoru měli opravdu být. Nikdy však nemůžeme vyloučit vliv nějaké lobby, protože řada takových studií bývá tendenčních,“ upozorňuje Petr Havlíček.

Podle Jany Dostálové dosavadní testy vliv barviv na chování dětí jednoznačně neprokázaly. „Tlaky byly ale natolik silné, že se nyní v rámci takzvané předběžné opatrnosti musí na potravinách s užitím těchto barviv uvádět, že by mohla způsobovat hyperaktivitu a některé poruchy v chování dětí,“ říká odbornice.

I u nás, protože nařízení z Bruselu platí bez výjimky pro všechny členy Evropské unie.

Co si počít s aspartamem?

Podobné tlaky jsou nyní i na aspartam.

„I když se věnuji potravinám ve větší šíři než jenom éčkům – především tukům a luštěninám –, zprávy EFSA sleduji a vím, že původně chtěl tento úřad vyřešit problém aspartamu do roku 2014,“ uvádí profesorka Dostálová.

Nyní se ale tento časový horizont posouvá asi o dva roky. „Vědci totiž stále nemohou na aspartamu najít nic špatného, takže se znovu opakují testy,“ říká Jana Dostálová.

Špatnou pověst mají kvůli obsahu „éček“ také sladidla xylitiol, sorbitol a mannitol. Právem? „Samozřejmě neprávem,“ odpovídá jednoznačně Petr Havlíček.

Jsou to totiž přírodní alkoholové cukry – přirozené látky, které sice mají sladkou chuť, ale netráví se.

„Sám se jejich použití nebráním, ale sladidlům na bázi aspartamu se vyhýbám, protože tam studie hovořící v jejich neprospěch existují – i když jsou u nás vyvraceny,“ konstatuje Petr Havlíček.

Jak bylo řečeno, všechna „éčka“ u nás procházejí dlouhým testováním. Zjišťuje se, zda neohrožují lidské zdraví, a u všech je stanovena minimální koncentrace, při které se nějaké jejich vedlejší účinky objevují.

Co když ale budeme argumentovat příkladem, kdy jedinec během dne konzumuje výhradně potraviny, ve kterých jsou „éčka“ v hojné míře zastoupena? Může si pak být v součtu jistý, že nepřekročil nějakou mez a neohrozil své zdraví?

„Kdybychom na věc pohlíželi takto do extrému a konzumovali například pořád jednu a tutéž potravinu, která bude obsahovat přídatnou látku ve své maximální koncentraci – pak ano, může to ve finále ovlivnit naše zdraví,“ připouští Petr Hlavatý. Taková situace však může nastat opravdu až při dlouhodobé konzumaci velkého množství dané potraviny. „Pokud máme pestrý jídelníček, prakticky k tomu nemůže dojít,“ říká Petr Hlavatý.

Ani příroda není nevinná

Nejen „syntetické strašáky“ je však vhodné konzumovat s mírou. I v přírodních potravinách jsou běžně škodliviny, či přímo jedy. Jen se zde vyskytují přirozeně, takže na obalu žádné označení „E“ mít nemusejí.

Dokonce i bylinné čaje mají ve vyhlášce svá omezení. Některé byliny se mohu v čajových směsích používat pouze do 30 procent, jiné dokonce jen do pěti procent.

Právě proto, že obsahují látky, které nejsou vhodné pro zdraví, třebaže se nejedná vyloženě o jedovaté byliny.

„To, co je označováno za jed, se totiž odvíjí od množství, které jako jed působí,“ říká Jana Dostálová. „Jako jed je sice označována látka, která působí negativně už v malém množství, ale všechny látky jsou vlastně potenciálně jedovaté. Je to, jako kdybychom snědli najednou dvě kila cukru – taky to nevydržíme. Třebaže cukr za jed nikdo normální nepovažuje,“ vysvětluje profesorka Dostálová.

Odbornice dále uvádí, že i v běžné zelenině jsou přírodní toxické látky. Solanin v bramborách je toho důkazem – a i on je limitovaný ve vyhlášce. Nebezpečná je i nahnilá nebo plísní napadená kořenová zelenina. Vznikají v ní látky, které jsou silnými fotoalergeny – po osvícení sluncem mohou u člověka vyvolat alergickou reakci.

Doktor Hlavatý přidává další fakt na vrub toxinů z plísní. „Pokud nejsou potraviny řádným způsobem ošetřeny a skladovány, mohou být napadeny plísněmi a nemusí to na nich být znát.

“ Nemusí to ani výrazně ovlivnit jejich chuť, a přitom jsou tyto produkty s plísní výrazně toxické. „Na rozdíl od diskutovaných éček už u některých z nich byla prokázána i jejich karcinogenita.

Aniž by bylo kdekoli uvedeno, že je daná potravina obsahuje,“ uzavírá lékař.

Jak nakupovat, abychom jedli zdravěji a bez zbytečné chemie

Většina z nás alespoň přibližně ví, co jíst, abychom se cítili dobře a byli plní energie. Zhruba víme, co je zdravé a co ne, čteme články o škodlivosti cukru, lepku, polotovarů, ale pravdou je, že pojem zdravé potraviny nebyl nikdy natolik zpochybnitelný jako v dnešní době.

Budete mít zájem: Léčba Rakoviny Bez Chemoterapie?

Často se totiž stává, že i když si koupíme zdravý produkt nebo potravinu, bývá znehodnocena přídatnými látkami, jako jsou zvýrazňovače chuti, konzervanty, emulgátory, fosfáty, barviva, přemíra cukru, ale i pesticidy. Některé potraviny jsou dokonce padělané.

Je jasné, že nemůžeme chodit do obchodu se strachem a s přesvědčením, že ve všech potravinách na nás číhá nebezpečí. Taky není možné se přídatným látkám zcela vyhnout. Ale já jsem přesvědčená, že mnoho přídatných látek NENÍ nezbytných, i když výrobce tvrdí opak. A proto je možné jejich konzumaci alespoň značně zredukovat.

Proč se vůbec přídatným látkám vyhýbat?

Schválně nepíšu éčka, protože tento pojem je velmi zavádějící. Proč? Protože kódem E se označují i látky neškodné, jako je např. riboflavin (E101) apod.

Navíc, pokud má potravina nebo produkt křiklavým písmem na obalu napsáno BEZ éček, nemusí to znamenat, že se jedná o produkt zdravý. A naopak.

Velmi mnoho zdravých potravin bez nebezpečných složek nemá pod názvem tento matoucí marketingový slogan. Takže se tím rozhodně nenechte oklamat.

Ačkoliv je pravda, že pro nebezpečné přídatné látky existují v potravinách limity, nikdo již nesleduje a neurčuje hladiny těchto nebezpečných látek, pokud jsou pohromadě. Nebezpečí tzv.

koktejlového efektu si už málokdo uvědomuje a není ani podrobně prozkoumán. Rovněž se zde naskytuje otázka, do jaké míry ovlivní lidský organismus látka, která se nachází ve dvou produktech a vy je sníte najednou :-).

Ano, úsměvný příklad, ale v žádném případě ne ojedinělý.

Navíc mnohé přídatné látky – konzervanty, emulgátory, zahušťovadla, barviva, syntetická sladidla – mají prokazatelný nežádoucí efekt na lidských organismus i v nízké koncentraci.

Mnohé mohou způsobit alergické reakce, hyperaktivitu u dětí, poruchu koncentrace nebo mají kancerogenní efekt.

Podrobný výpis všech látek s kódem E najdete hezky pohromadě i s odkazem na klinické studie třeba na www.ferpotravina.cz.

Z pohledu tradiční čínské medicíny poškozují tyto látky hlavně element ZEMĚ, element DŘEVA a VODY, ale zasaženy mohou být i zbylé dva elementy.

Mají tedy nepříznivý efekt na celkové trávení, plodnost, vitalitu, psychický stav či imunitu.

Mohou vyvolat snížení produkce energie qi a krve (dlouhodobou únavu) a způsobit jejich blokády, což jen podporuje západní tvrzení, že tyto látky často mívají kancerogenní efekt.

Jak ale nakupovat, abyste těchto látek zkonzumovali co nejméně? Mám pro vás několik tipů:

Přestože si nikdy nemůžeme být 100% jisti, že to, co výrobce píše na obalu, je pravda, zůstává to naší jedinou jistotou a ochranou. Naštěstí bývají případy, kdy výrobci o ingrediencích lžou, ojedinělé. Složení potravin, které kupujete poprvé a nejste si tedy jisti složením, jednoznačně čtěte. Obecně se dá říci, že čím méně složek výrobek má, tím lépe.

Snažte se vyhýbat konzervantům, emulgátorům, zahušťovadlům, zvýrazňovačům chuti, barvivům, náhražkám cukru (aspartam a jiná umělá sladidla) apod.

Rozhodně se nenechte poplést tím, že nakupujete v lékárně nebo v obchodě se zdravou výživou! Byla jsem nepříjemně překvapená, když mi v lékárně vydali hořčík s cyklamátem (potencionální silný karcinogen), a to zrovna v době, kdy jsem byla těhotná.

Asi každý ví, že slazené vody, ovocné jogurty, šumivé tablety či polotovary budou plné těchto nebezpečných látek. Je na vás, jestli si je koupíte. Mým záměrem je však upozornit na potraviny, které pokládáme za zdravé nebo relativně zdravé a jsou často těmito látkami znehodnoceny naprosto zbytečně. Které mám na mysli? Tak např.:

Sušené švestky – ve většině případů obsahují konzervanty. Když se ale vynasnažíte, najdete sušené švestky i bez nich (např. švestky v bio kvalitě). Totéž platí i o jiném sušeném ovoci, např. o meruňkách, které jsou často sířené. Najdete je i nesířené. Taky nakupujte ovoce, které je neslazené. Největší jistotu získáte, když si ovoce budete sušit doma.

Sušenky bez přidaného cukru? Přesvědčte se, že je to opravdu tak.
Tyhle švestky raději nekupujte.

Med – je všeobecně známo, že med patří k nejfalšovanějším potravinám (často se do něho přidává cukr, různé sirupy, voda atd).

Máme ale to štěstí, že český a slovenský med je vysoce kvalitní, proto ho kupujte pouze přímo od včelaře.

Pokud ale nemáte jinou možnost a musíte ho koupit v supermarketu, dejte si alespoň pozor, aby původ medu byl VŽDY na 100 % ze zemí EU.

Šunky a masné výrobky – najít v obchodě šunku bez konzervantů je téměř nadlidský výkon. Ale možné to je :-). Nezapomeňte číst složení a nenechte se oklamat tím, že je šunka vhodná pro děti. Snažte se alespoň najít šunku, která obsahuje konzervant pouze jeden.

Také sledujte složení ostatních masných výrobků – např. salámů. Čím méně ingrediencí na obalu najdete, tím lépe. Absolutně zbytečnou složkou všech masných výrobků je glutamát sodný a jakákoliv barviva, emulgátory a zahušťovadla. Salámy najdete bez větších problémů i bez konzervantů.

Pečivo – pečivo se v běžných obchodech zákazníkovi nabízí ze zmrazeného polotovaru. Do takového pečiva se musí přidávat látky, které zajistí, aby se při zmrazování netvořily velké krystaly ledu a aby pečivo po rozmrazení vydrželo déle „čerstvé“. Proto pokud máte možnost kupovat pečivo přímo od pekaře a opravdu čerstvé, neexistuje lepší volba.

Zelí – vyhněte se zelí s obsahem konzervantů.

Jogurty – pokud chcete mít jistotu, že spolu s jogurtem nesníte i syntetické aroma, karmíny a obrovské množství cukru, je dobré přednostně kupovat pouze bílé jogurty bez příchutí. Ve složení hledejte pouze dvě ingredience – mléko a jogurtovou kulturu. Vše navíc je zcela zbytečné.

Upřednostňujte biopotraviny

Biopotraviny mají kritiky i zastánce. Ještě i v dnešní době se setkávám s názorem, že normální zemědělec stříká ve dne a ekozemědělec v noci :-).

Ano, stříkají, pokud je to nutné, ale tyto „pesticidy“ pocházejí z přírodních zdrojů (např. jsou to některé druhy rostlin). Ekologická produkce je přísně kontrolována a za certifikaci zodpovídá několik kontrolních organizací.

Minimálně jednou ročně projde celý řetězec od prvovýroby, zpracování až po distribuci biopotravin kompletní kontrolou.

Všechny osoby podnikající v ekologickém zemědělství musí mít uzavřeny smlouvy o kontrole s jednou z kontrolních organizací.

Výpis těchto organizací i vše o kontrolách biopotravin v EU (i mimo EU) najdete např. na stránkách lovime.bio nebo na stránkách Ministerstva zemědělství ČR.

Mně osobně upřednostňování biopotravin zlepšilo trávení a přestala jsem trpět podivnými nevolnostmi po jídle.

Obsah pesticidů v potravinách je reálný a při náhodných kontrolách nezávislých organizací se ukazuje, že více než 50 % ovoce a zeleniny obsahuje zbytkové pesticidy (dokonce více druhů najednou).

Pesticidy jsou přitom spojovány s rakovinou, nemocemi nervového systému, mají vliv na imunitní, hormonální a reprodukční systém člověka a můžou poškodit plod.

A jakým způsobem se můžete zbavit pesticidů z konvenční zeleniny a ovoce? Vše důkladně umývejte a loupejte (i jablka). Zeleninu a ovoce můžete namočit na 20 minut do roztoku (voda + citrónová šťáva v poměru 9 : 1). Také je dobré pít filtrovanou vodu.

Pokud je to možné, vyhýbejte se polotovarům. Všechny polotovary musí obsahovat látky, které udrží polotovar v čerstvém a poživatelném stavu. Takže zdravý polotovar (téměř) neexistuje.

Kromě biopotravin upřednostňujte potraviny vypěstované v Čechách a na Slovensku

Týká se to hlavně konvenčního ovoce (a zeleniny), protože dovážené ovoce se sbírá nezralé, překonává dlouhou vzdálenost a hodně se s ním manipuluje. I proto obsahuje pravděpodobně menší množství živin. Taky používají čeští zemědělci méně pesticidů než zemědělci v jiných zemích EU. O ekologické stopě nemluvně.

Pravdou ale je, že v supermarketu obvykle neseženete vše, co potřebujete s původem z ČR. A možná ani to vám nebude stačit…

Třeba já se musím přiznat, že jsem dlouhá léta zápasila s tím, jestli nakupovat ovoce a zeleninu s původem z ČR, nebo upřednostnit bio produkci ze zahraničí (pokud nebylo možné, aby bylo splněno oboje).

Po narození mého syna jsem se ale rozhodla, že jíst „čistější“ potraviny (bez pesticidů) je pro mě důležitější. K mému rozhodnutí do velké míry přispěla i má zkušenost s farmáři na farmářských trzích v Praze.

Minulé léto jsme mluvila asi s 10 a KAŽDÝ mi přiznal, že stříká konvenčními pesticidy ovoce i zeleninu minimálně třikrát. Nestříkané ovoce (zejména maliny nebo borůvky) měli opravdu jen ti nejmenší farmáři s mini stánkem.

Samozřejmě, neodradilo mě to úplně, protože konvenční ovoce a zelenina v obchodě je stříkaná asi 20krát a v létě nakupuji zeleninu a ovoce vždy na trzích.

Ale mimo tohoto plodného ročního období upřednostňuji bioovoce a biozeleninu, která bývá obvykle s původem ze zahraničí.

Co se dá, vyrobte si doma

A to hlavně jídla a potraviny, které v obchodě nenajdete v uspokojivé kvalitě. Je to např. mandlové (a jiné rostlinné) mléko, veganské jogurty (způsob jejich výroby najdete např. na stránkách loveofraw.cz nebo na stránkách Evy Hájkové). Kdyby se vám do toho přece jen nechtělo, přijatelnou kvalitu kokosového jogurtu nabízí wildandcoco.cz).

Doma je určitě lepší připravit si i některá jídla, která nejsou pokládána za nejzdravější. Například hranolky (upečte si je doma ze skutečných brambor), smažený sýr či pizza (zmrazená pizza obsahuje velké množství přídatných látek – konzervanty, emulgátory, zahušťovadla, různé náhražky sýrů i šunky. Do všech mražených výrobků jsou navíc přidávány fosfáty.

Prostě, jak se říká, vrátit se k plotně a začít vařit. Jít ven a začít pěstovat vlastní plodiny. S láskou. S péči. Bez spěchu. Znovu se zabývat jídlem, které nás přestalo zajímat. Těžké, ale v poslední době mám pocit, že nevyhnutné…:-(.

Jak vnímáte tento chemický svět vy? Napište mi.

ps. Jazykovou korekturu článku provedla Alena Mikulíková, www.ceskyprosim.cz.

Přáli byste si vědět, jak přirozeně a pozvolna změnit životní styl tak, abyste byli plní energie a radosti?

Napsala jsem pro vás e-book 3 TAJEMSTVÍ VITALITY , kde najdete spoustu tipů, doporučení a dalších informací, které vám pomohou na vaší cestě k vitalitě.

Jak si vybírat potraviny ?

Naše kolegyně Ing. Hana Střítecká, PhD. odpovídala na otázky časopisu Marianne, kde byla publikována zkrácená verze rozhovoru. Zde vám přinášíme kompletní rozhovor.

Jaká je vaše zkušenost s etiketami na potravinách – jsou podle Vás přehledné?

Vzhledem k tomu, že jsem z oboru, tak ano, ale pro běžného laika mohou být zavádějící. Většina lidí není schopna rozlišit třeba mezi sacharidy a cukry.

První znamená obsah sacharidů, tedy jednoduchých, složených „cukrů“, ale třeba i vlákniny, kdežto označení cukry znamená pouze sacharidy jednoduché – to jsou ty, které bychom měli ve svém jídelníčku omezovat.

Další problém je v tom, že ne všichni výrobci označují stejné suroviny stejně – někteří je označí E kódem, ale jiní je slovně vypíší – což opět pro většinu zákazníků znamená jen „jakýsi“ chemický název, kterému nerozumí, nebo si je neumí spojit s konkrétním „E“ kódem.

A asi největším problémem je písmo. Protože se na obale musí ze zákona označovat velké množství údajů (třeba i o typu obalu, jeho recyklaci, …), které se musí na obal vejít, jsou pak tyto informace psané velice drobným písmem.

Jak si v tomto případě stojíme ve srovnání s jinými zeměmi?

Vzhledem k tomu, že potravinové právo se již téměř sjednotilo v celé EU, platí zde stejná pravidla, a tedy se označují i stejné informace, stejnými piktogramy.

Jak se nejlépe v obchodě zorientovat?

V první řadě zkušenost – to znamená, že jsem výrobek již někdy zakoupila a znám jej. Dalším pravidlem by mělo být kupovat potraviny co nejčerstvější, zde pak nemusí být přidávány různé stabilizátory, vysoušedla… aby potravina vydržela „čerstvá“ co nejdéle.

No a pak už záleží na jednotlivých komoditách – u masných výrobků koukat na % masa, % přidané vody, soli… u mléčných výrobků na podíl mléčné složky (mléčného tuku) u čokolád na podíl kakaového prášku….Vždy té suroviny, která charakterizuje danou potravinu, by zde mělo být co nejvíce.

Pozorujete na sobě profesionální deformaci – čeho si všímáte na potravinách?

Určitě. Vzhledem k tomu, že mám možnost znát výsledky kontrol dozorových orgánů, vím, u kterých výrobků (výrobců) jsou aktuálně problémy, dále sleduji složení na etiketách a samozřejmě vybírám i podle pravidel senzorického hodnocení (mám zkoušky v tomto oboru). Musím říct, že speciálně u ovoce a zeleniny mám někdy dost velký problém si vůbec vybrat.

Na jaké složky v potravinách by si měli spotřebitelé dát rozhodně pozor?

Záleží na tom, zda člověk má či nemá zdravotní omezení. Obecně by se měli spotřebitelé snažit vybrat si potraviny co nejméně předupravené – tím se vyhnou zbytečným „Éčkům“ navíc, které většinou bývají čistě syntetická. Dále by si měli dávat pozor na sůl. Konzumujeme zbytečné velké množství soli, což se pak může projevit na zdraví, hlavně na vysokém krevním tlaku.

Jak se ji vyhnout?

Hezkým příkladem jsou dochucovadla (koření). Když si koupíte kořenící směs (byť bylinkovou) je v ní přidaná sůl, když si koupíte samostatné bylinky, sůl tam mít nebudete. Ještě by neměli zapomínat na tuk, hlavně ten tzv.

skrytý a jednoduchý cukr. Skrytý tuk, je takový, se kterým ve výrobku nepočítáme.

Třeba když si koupíte „tatranku“ většina lidí považuje za sladkou“, ale ona je tučná, stejné je to i se sladkým pečivem, čokoládou nebo třeba i müsli tyčinkami s polevou.

Jsou některé z éček i zdraví prospěšné?

Samozřejmě – ty přírodní, vitamín C, betakaroten, obecně vitamíny, minerální látky a antioxidanty. Tady je problém, že opět obecná populace nerozlišuje typ Éčka a bojí se všech. Éčka jsou přírodní, přírodně identická a čistě syntetická. Těch přírodních se nikdo bát nemusí.

Co děláme ve svých stravovacích nejvíce návycích špatně?

Občas nedodržuji pitný režim – myslím tím množství. A druhým největším prohřeškem, i když ne tak častým je nedodržení denního stravovacího režimu.

Pokud celý den vedu kurz a učím, většinou pouze snídám, pak celý den jen „uždibuji“ a po skončení kurzu cca v 18 hodin si dám celé teplé jídlo, což je samozřejmě špatně, protože největší porcí za den by měl být oběd.

Na druhou stranu mám, ale výhodu, že už od dětství nemusím sladké (zákusky, čokoládu, bonbóny…), ale naopak si neumím představit den bez ovoce a zeleniny, představit den bez ovoce a zeleniny, za což mohu poděkovat mamce, která v době mého dětství sice neznala zásady zdravého stravování, tak jak se dnes o něm mluví, ale dodržovala jej a vedla nás k němu.

Jaké mýty mají lidé nejčastěji o zdravém stravování?

Dost často si zdravé stravování představují jako něco ne moc dobrého složeného hlavně ze zeleniny, ovoce a „nějakých“ luštěnin. Nevím proč, ale mají pocit, že tam pak nepatří maso a masné výrobky. Zdravé stravování by mělo být vyvážené, obsahovat všechny potřebné složky ve vhodném poměru a hlavně by měli být konzumovány ve správný čas.

Někteří sice obsahově mají jídelníček více méně vyvážený, ale načasování konzumace je špatné. Dalším problémem jsou BIO výrobky. Bio by mělo být chápáno jako „šetrné k přírodě“ a bez zbytečných chemikálií, ale bio sádlo, je pořád sádlo a při větší konzumaci může mít naprosto stejné nežádoucí účinky na zdraví jako to obyčejné, to samé Bio salámy…

Co vše zaštiťuje logo Zdravá potravina.cz?

Logo představuje komplexní hodnocení potravin od složení, obsah E až po obal anebo třeba i tzv. uhlíkovou stopu. To znamená, že preferenční body získá potravina, která je naše česká. Z mého hlediska třeba tady se naprosto ztrácí smysl BIO. Příkladem třeba Bio banány z jižní Ameriky.

Co je na tom šetrného k přírodě? Možná jsou pěstované bez postřiků, ale když si vezmete vytvořené emise během cesty…. Ale zpět k logu. Zdravá potravina jako absolutní pojem neexistuje, co je zdravé pro jednoho, může být problémem pro jiného. Nicméně snahou loga je usnadnit v každé komoditě potravin výběr.

To znamená, že ocenění potraviny jsou takové, které nemají zbytečná E, nemají nadměrně přidanou sůl, cukr…. Takže zase příklad. Cukrovinky jako takové nejsou považovány za zrovna zdravou potravinu, která by nutně musela být v našem jídelníčku. Nicméně pokud se rozhodnete ji konzumovat, logo „Zdravá potravina.

cz“ by vám mělo pomoc vybrat takovou, která nebude příliš sladká, nebude mít syntetická barviva, bude třeba z celozrnné mouky, nebude obsahovat velké množství trans masných tuků…..

Kolik produktů se jím v současné době může pyšnit?

Logo je udělováno dvěma způsoby. První možnost je taková, že potraviny, které jsou v naší databázi (dostupné na www.zdravapotravina.cz) , jsou postupně hodnoceny dle kritérií a jsou jim přidělovány body.

Takže i když nedosáhnou třeba úplně na udělení loga, můžete vidět počet bodů, kterých dosáhly. Při dosažení 20ti bodů je této potravině uděleno logo. Toto logo je ale pouze virtuální a jen v této databázi.

V současné době máme v databázi přes 12 tisíc potravin a stále se doplňují.

Druhá možnost je, že výrobce požádá o zhodnocení svého výrobku a pokud výrobek vyhovuje podmínkám, a je zaplacen licenční poplatek za užívání loga, může ho výrobce použít na obale svého výrobku. Logo je udělováno na rok nebo do změnění receptury. Takto označených výrobků k dnešnímu dni evidujeme desítky.

Jaký je Váš názor na nedávnou kauzu polských potravin?

Záleží na tom, o čem přesně bychom se bavili. Posypová sůl v potravinách nebo dioxiny a jed na krysy je jednoznačně selhání dozorových orgánů na polské straně. Co se ale týká „nekvalitních“, nicméně ne akutně zdraví ohrožující potravin, je chyba jednoznačně na straně nákupčích a ne polských výrobců potravin.

Oni vyrábí to, co se po nich požaduje. Pokud si řetězec zadá, že chce „paštiku“ za 5 Kč za 100g, tak tam v žádném případě nemůže být maso. A tady se dostáváme ke spotřebitelům. Dokud si takovéto potraviny budeme kupovat, tak se budou vyrábět. A není to jen o ceně.

Když si koupíte kvalitnější, i když dražší, potravinu pro dosažení stejného pocitu nasycení ji nemusíte kupovat tolik jako té nekvalitní, protože bude obsahovat větší množství té základní složky. A to je další problém velkého počtu konzumentů. Obecně chceme vidět velké množství.

Takže když by jste dala vybrat zda si dají na krajíc chleba 2 plátky kvalitní šunky nebo 10 koleček obyčejného salámu, vyhraje salám. Stejné je to i u zeleniny.

Pod pojmem zelenina se lidé představí papriky, okurky, rajčata a ty skutečně drahé jsou. Ale ono existuje také zelí, mrkev, celer, kapusta. Které už tak drahé nejsou a splní stejnou funkci jako ty první a dokonce z nich připravíte podstatně objemnější a vydatnější jídlo.

Éčka

Tzv „Éčka“ jsou přídatné látky, které se přidávají do potravin kvůli vylepšení nebo zachování jejich trvanlivosti nebo vzhledu, konzistence, chutě a vůně, nebo z důvodu šizení a pančování potravin, přidávání náhražek a výroby „levných“ potravin.

O Éčkách často panují pověry a mýty, že se jedná o škodlivé a zdravotně závadné látky, což však není úplně pravda. V řadě případů se jedná o zcela nezávadné či dokonce zdraví prospěšné látky. Některá Éčka nejsou doporučována pro těhotné ženy či malé děti, další mohou způsobovat alergie.

Máme tu ale i Éčka, která mohou být zdraví škodlivá, nebo je jejich užívání v ČR zakázáno.

Původním účelem Éček bylo zejména konzervování výrobku či technologická nezbytnost. S výrobou laciných náhražkových potravin však dochází k jejich stále většímu užívání. Potravinářský výrobek, který je např.

šizen vodou, je přece třeba zahustit zahuš´tovadlem-éčkem, aby se úplně neroztekl. Aby výsledná hmota získala barvu originálu, je třeba ji obarvit barvivem-éčkem.

A aby tato hmota získala jakous-takous chuť, je třeba přidat do produktu chuťový přípravek-éčko.

V poslední době přicházejí výrobci s „fíglem,“ kdy místo označení E-… uvádějí pouze název Éčka, což není v rozporu s předpisy. Jedná se o marketingový tah, který má spotřebitele „přesvědčit,“ že žádné Éčko tam vlastně není. Proto je třeba si dát na toto pozor a vědět, že např.

taková dusitanová sůl, glutaman sodný, sacharin či polyfosforečnany (polyfosfáty) mezi Éčka (spíše ty škodlivá) patří. Úplnou novinkou v podvodu na spotřebitele je užívání složek glutamanu v potravinách.

Výrobci budí zdání, že jejich produkty glutaman neobsahují a že se jedná o přírodní potravinu, ale opak je pravdou.

O zdravotní závadnosti či nezávadnosti se vedou široké diskuze.

Na jedné straně slyšíme, že i ta nebezpečná Éčka jsou vlastně schválená a v malých dávkách neškodí, na straně druhé vyvstává otázka, zda se používáním těchto Éček v různých potravinách jejich účinek nenásobí a zda v některých šizených potravinách jich není náhodou víc, než je zdrávo. Proto je třeba upřednostňovat kvalitní potraviny, kde je jejich výskyt daleko menší, než u náhražek.

Zdroje a doporučené odkazy:

– Éčka v potravinách – emulgátory, konzervanty, barviva, sladidla, …

– Duel: Škodí „éčka“ v potravinách, nebo spíše pomáhají?

– Která „Éčka“ ano a která ne?
– Éčka v potravinách
– „Éčka“ v potravinách: Vyhněte se těm, která škodí

– Éčka, aneb jak se krmíme chemikáliemi
– Bez konzervantů
– Potraviny z Německa bez Éček

– Kterak poplést spotřebitele
– Jídlo bez „éček“ aneb vyznejte se v nálepkách na potravinách

– Mléčné výrobky, bonbony, limonády, minerálky… Všude jsou »éčka«!

– Z jídla musí zmizet část chemických látek
– Tichý zabiják E621 – Glutaman sodný
– České potraviny: Zesilovače chuti, barviva a aromatizující látky
– Jak vypadají éčka skrytá v potravinách? Podívejte se, co mnohdy nevědomě jíme
– [PDF] E 330 karcinogen? Nebezpečí z potravinových aditiv
– Chemická žranice
– Průvodce „éčky“. Co se přidává do drůbežího masa či uzenin a proč

– Potraviny bez „éček“? Podle obalu možná ano, ale…

– A DOST! Riziková éčka v potravinách (video)
– Peklo na talíři: Jak se vyrábějí éčka
– Potvrzeno: S pečivem jíme i část vlasů a nehtů
– Čím se barví potraviny?
– Peklo na talíři: Éčka pro děti (video)
– Barviva v potravinách šálí naše smysly
– Éčka v potravinách: kombinace nejsou testovány
– Kontroverzní éčka (video)
– A DOST! Uhličitany v potravinách pro děti (video)

– Barviva v potravinách míří pod lupu. Jíme jich moc?

– A DOST! Dobře utajené glutamáty (video)

– Jíme dehet i lidské vlasy. Jaká jsou další děsivá fakta o jídle?

Schválených éček je 340

www.dtest.cz/ecka

Éčka na našem webu lze hledat podle kódu, názvu nebo funkční skupiny. Je-li přídatná látka v EU zakázána nebo může představovat riziko pro děti či alergiky, je u ní varovný symbol. Katalog bude průběžně propojován s testovanými potravinami. Kdo má chytrý telefon, může si éčka vyhledat v rámci mobilní aplikace dTest.

Stává se to i nejpořádnějším z nás. Při důkladnějším úklidu ledničky a spíže najdeme v jejich útrobách zapomenuté potraviny, které nezplesnivěly, nevybledly ani neztvrdly, ačkoli lhůta jejich trvanlivosti už vypršela. Jak je to možné?

A čím si vysvětlit, že jahody z domácího kompotu jsou našedlé, zatímco v kupovaném krásně červené? Proč na kilogram majonézy muselo podle dřívějších norem přijít osm vaječných žloutků a nyní stačí pouze jediný?

Odpověď na to je pokaždé stejná. Onou vymožeností, která průmyslově vyráběným potravinám dává dříve nevídané vlastnosti, jsou přídatné látky, tzv. éčka. Patří sem konzervanty, barviva nebo emulgátory apod.

Potravinám prodlužují životnost, červenému ovoci vracejí varem ztracenou barvu nebo spojují v hladkou emulzi vzájemně nemísitelné složky – třeba olej a vodu v majonéze. Vaječný žloutek v majonéze je emulgátorem sám o sobě, je však dražší než emulgátory syntetické. Za méně peněz více muziky, v tom tkví půvab přídatných látek pro výrobce.

V testu majonéz (Žloutky nad zlato, dTest 12/2012) jsme v některých výrobcích našli šest až sedm éček, zatímco povinného minima jednoho žloutku jsme se v několika majonézách nedohledali.

Přikrášlovat lze, zakrývat vady ne

Dělat potraviny s dopomocí éček vzhledově atraktivnější, než by byly bez nich, v EU zakázáno není.

To, že potravinářské výrobky lépe vypadají a také vydrží déle, ale nesmí vést k zamaskování nedostatků, které by pramenily z použití zdravotně závadných surovin nebo chybného výrobního postupu.

Nařízení Evropské komise o přídatných látkách je v tomto ohledu neúprosné. Zakazuje výrobcům, aby éčka používali ke skrytí následků plynoucích z použití vadných surovin nebo nehygienických podmínek ve výrobě.

Účely, ke kterým lze éčka použít, jsou přesně vymezeny. Různých funkcí, které přídatné látky v potravinách plní, je vyjmenováno celkem 26. Zásadou je, že potřebné technologické úpravy nelze dosáhnout jinými prostředky, než použitím přídatných látek.

Například jsou to protispékavé látky do soli nebo práškového cukru.

Je třeba zdůraznit, že používání éček v potravinách má i svá další pravidla, která výrobci musí dodržovat a od června už nebudou existovat žádné výjimky, které si některé státy EU v minulosti vymohly.

Vyhledejte si je v naší databázi

Od 1. června tohoto roku platí pro výrobce potravin v celé EU nový přepracovaný seznam povolených éček. Evropská komise ho vydala už v listopadu 2011, potravináři však dostali dva a půl roku na to, aby se mu přizpůsobili.

Bruselem schválený seznam zahrnuje přesně 340 přídatných látek a žádné jiné do potravin přijít nemohou. Dovezené potraviny s neschválenými přídatnými látkami je zakázáno prodávat. I když se potravinářská aditiva používají všude ve světě, ne každé z nich je v unii povoleno.

Pro orientaci ve světě přídatných látek spouštíme jejich databázi na webových stránkách dTestu. Najdete ji na adrese ww.dtest.cz/ecka.

Chemické názvy éček jsou občas krkolomné a dlouhé. Výrobci se i nadále mohou rozhodnout, zda o jejich přítomnosti v potravinovém výrobku budou spotřebitele na obalu informovat slovně nebo pouze číselným kódem následujícím za písmenem velké E.

Obdobně i uživatelé naší databáze mohou do vyhledávače zadat číselný kód přídatné látky, anebo její název včetně synonyma v případě, že pro dané éčko existuje více názvů.

Výrobci však budou moci na obalech potravin uvádět název pouze v té podobě, v jaké byl zařazen na nynější seznam EU a oficiálně přeložen do češtiny, jde-li o výrobky na tuzemském trhu.

Změny částečné, nikoli zásadní

Ne, že by se v dřívější době používání přídatných látek v unii neregulovalo. Vycházelo však z dvacet let starých unijních směrnic. Unijní směrnice poskytují členským státům určitou volnost při přejímání do národního práva.

V tom se liší od striktnějšího unijního nařízení, které členské státy musí zařadit do svých zákonů ve stejném znění, v jakém ho Brusel vydal.

Nařízení číslo 1129/2011 se seznamem potravinářských přídatných látek ovšem vydala Evropské komise až v listopadu 2011 a ještě v něm stanovila již zmíněné přechodné období do června 2013. Důvodem bylo i to, aby se mohly doprodat staré zásoby potravin na trhu.

Seznam povolených éček se zčásti změnil, některá byla vyřazena, jiná naopak přibyla. Připomeňme, že už v roce 2008 bylo pro podezření z karcinogenních účinků zakázáno v celé EU barvivo E 128 (červeň 2G), které se přidávalo do hamburgerů a snídaňových párečků kvůli růžovější barvě.

Jiným důvodem, proč se některá éčka nedostala na seznam, je, že přestala být považována za přídatné látky a nyní se berou jako potraviny. Je to například šafrán nebo kuchyňská sůl.

Za éčka se nově nepovažují ani minerály nebo vitamíny, pokud se přidávají z výživových důvodů, nikoli však k osvěžení barev jako antioxidanty.

Jestliže například přidaná kyselina askorbová plní v potravině funkci antioxidantu, musí se na obalu označit jako E 300.

O schválení se uchází dvacítka nových

Seznam má i novinky. Například loni v listopadu na něj Evropská komise zařadila novou přídatnou látku E 964 polyglycitolový sirup, což je nízkoenergetické sladidlo schválené pro použití v džemech, cukrovinkách nebo čokoládových výrobcích.

Dalších dvacet potenciálních nových éček je v různém stupni schvalování, takže oficiální seznam se může změnit. Jako každá přídatná látka musí i nově navrhovaná dvacítka nejprve projít posouzením na zdravotní bezpečnost. To má na starosti Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA).

Až po dobrozdání EFSA může látku schválit Evropská komise, pokud pro to shledá dostatečné důvody.

Podrobnosti k nově navrhovaným přídatným látkám lze vyhledat na internetu na webových stránkách generálního ředitelství Komise pro zdraví a ochranu spotřebitele (DG Sanco). Bližší informace včetně kompletní databáze všech schválených éček jsou na adrese: http://ec.europa.eu/dgs/health_consumer/index_en.htm

V EU zakázáno, jinde povoleno Přídatné látky, jinak též potravinářská aditiva, se používají všude ve světě. Jednotlivé státy nebo jejich uskupení mají vlastní právní předpisy, jimiž jejich přidávání do potravin regulují. I když je chemické názvosloví těchto látek shodné, číselné kódy pro jejich označení bývají rozdílné. Totožné přípravky tedy můžeme nalézt pod různými číselnými značkami. Shodné číselné kódy jako v Evropské unii používá i Codex alimentarius, v překladu výživový kodex. Je to společný výbor FAO a WHO, tedy Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Světové zdravotnické organizace. Posláním Codexu alimentarius je mezinárodní harmonizace potravinářských standardů. Zatímco EU používá před číselným kódem písmeno velké E, Codex alimentarius uvozuje číselný kód přídatných látek písmeny INS. Přístup k používání různých přídatných látek v obou mezinárodních institucích se ne vždy shoduje, jak jsme zjistili porovnáním databází jimi schválených potravinářských aditiv. Zatímco Codex alimentarius například povoluje umělé sladidlo alitame, v EU je látka zakázána. Nejinak je tomu s ricinovým olejem (stabilizátor a konzervant), chlórem nebo oxidem chloričitým (bělidla). Také tyto látky EU zakazuje, avšak v Codexu alimentarius jsou povoleny. Když jsme takových příkladů našli více než deset, přestali jsme je počítat. Pozoruhodné je, že „kodex“ čítá 186 členů, což jsou různé země světa, včetně ČR a členství v něm má i Evropská unie. Codex alimentarius vyvíjí také kodexy správné výrobní praxe v zájmu ochrany zdraví spotřebitelů.

V USA má schvalování a dohled nad přídatnými látkami FDA, tedy Federální úřad pro potraviny a léky. Čtyřmístné číselné kódy se nekryjí s unijními, databáze však kromě povolených zahrnuje i látky nepovolené s výrazným upozorněním, že jsou v USA zakázány.

Přezkoumávání starých až do roku 2020

EFSA také znovu přezkoumává zdravotní bezpečnost již jednou schválených přídatných látek, protože většina z nich byla takto hodnocena v 80. a 90. letech, některé dokonce v letech sedmdesátých. Přehodnocení má být podle Evropské komise dokončeno v roce 2020.

Klíčovým parametrem každé schválené látky je stanovení tzv. akceptovatelného denního příjmu (ADI). Je to za den zkonzumované množství látky na kilogram tělesné hmotnosti, které pro člověka nepředstavuje zdravotní riziko. Z ADI se pak odvíjí množství přídatné látky, které smí do potravin přijít.

Připomeňme v této souvislosti, že Evropská komise stanovila pro používání některých éček nové limity, a to směrem dolů i nahoru. Zpřesnila také okruhy konkrétních potravin, pro které jsou určeny jen konkrétní přídatné látky a žádné jiné.

Od června se například zpřísňují limity pro používání tří barviv, která se přidávají třeba do cukrovinek. Těmito látkami jsou E 104 chinolinová žluť, E 110 žluť SY a E 124 Ponceau 4R (košenilová červeň A).

Tato trojice patří mezi šest barviv, která mohou způsobovat hyperaktivitu dětí.

Na obalech potravin s touto šesticí barviv se musí již nyní upozorňovat na možnost nepříznivého ovlivnění činnosti a pozornosti dětí (viz Šestka znervózňujících éček, dTest 5/2012).

Zatímco použití některých éček je velmi omezené, například hexokyanoželeznatan sodný (E 270) lze použít pouze jako protispékavou látku v soli a jejích náhradách, jiná představují jen minimální riziko a lze je používat takřka ve všech zpracovaných potravinách. To je třeba uhličitan vápenatý (E 170), kyselina mléčná (E 270) nebo kyselina citronová (E 330) a kyslík (E 941).

Kam smí a kam nemohou

Kdo se chce chemii v jídle vyhýbat, měl by vědět, že čím více je potravina zpracovaná, tím více éček se do ní smí přidávat.

Cukrovinky, snacky s příchutí, ochucené nápoje a moučníky reprezentují typ potravin, do kterých je povoleno používat mnoho přídatných látek. Naopak do nezpracovaných potravin jich smí přijít málo, nebo žádné.

Výslovně zakázána jsou éčka v máslu, medu nebo neochuceném mléku a v některých neochucených zakysaných výrobcích.

Francie si dokonce na unii vymohla, že do čtyř jejích tradičních potravinářských specialit se vůbec žádné éčko dávat nesmí. Je to tradiční francouzský chléb, konzervované lanýže, konzervovaní hlemýždi a tradiční konzervovaná husa a kachna zalitá v sádle.

Na odmítavém postoji části veřejnosti k éčkům si začaly některé potravinářské firmy budovat novou marketinkovou strategii. Na obalech potravin nápadně velkým písmem upozorňují na nepřítomnost jedné nebo více přídatných látek s tím, že je bez konzervantů, barviv nebo umělých sladidel.