Pošlete své dítě na tábor, prospějete jeho zdraví

Ranní rozcvička, večery u táboráku, celotáborová hra, vaření na ohni. Taky vám tyhle slova hned rozjíždějí fantazii a nostalgii? Máme dobrou zprávu: můžete to zažít znovu. Jednoho takového tábora pro rodiče s dětmi se už čtvrtým rokem zúčastnila naše redaktorka Lucie Kocurová.

A největší zážitek? “Nikdy jsem neviděla na jednom místě tolik teenagerů, kteří se s naprostou samozřejmostí starají o ty nejmenší.

Spadl čtyřletý do potoka, spálila si tříletá ruku o kamna, bolí už batole nožičky a cíl je někde v nedohlednu? Nevadí, vždy se vynoří někdo, kdo ho zvedne ze země, pofouká, pochová, odvede za mámou.”

Středa, blíží se poledne, žlutá turistická značka z Roudné k rokokovému zámečku v Nových Hradech je prakticky liduprázdná. Liduprázdná, ovšem až na čtyři zhruba třináctičlenné skupinky tvořené lidmi od 3 do 50 let.

Mají na sobě prapodivné, evidentně doma na koleni vyrobené bílo-červené hábity, na zádech batohy – a každá skupina s naprostým zaujetím cvrnká po kamenité a travnaté lesní cestě nahoru a dolů jednu mramorovou kuličku.

„Rózo, je řada na tobě!“ „Vendo, kde zase jsi, cvrnkáš!“ „Krucinál, zapadla mi mezi kameny, to jsem zvědavá, jak ji dostaneme ven!“ ozývají se vzrušené hlasy.

Pod hábity se skrývá například bohemistka, porodní asistentka, průvodčí, úředník, studentka, matka na rodičovské dovolené – a taky já, novinářka.

Spojil nás tábor pro rodiče s dětmi, kterého jsem se s dcerami letos zúčastnila už po čtvrté.

Pošlete své dítě na tábor, prospějete jeho zdravíSouboj o ruku krásné Pénelopé graduje.

Tentokrát jsme se s ostatními zapojili do dobývání Tróje a následné strastiplné plavby Odysseovy družiny zpět na Ithaku. Zatančili jsme si řecké tance a změřily síly s nápadníky sličné Pénelopé v několika náročných disciplínách.

Zdramatizovali jsme čtyři řecké báje, abychom potěšili boha Poseidóna, a pro mocnou čarodějnici Kirké jsme na ohni uvařili několik různých chodů a dezertů. Cvičili jsme jógu, běželi orientační běh, vyráběli barefoot sandály.

Byl to znovu nabitý týden, ale ačkoliv si užívám každou minutu programu, není to to nejdůležitější.

Daleko podstatnější je, že tu na týden všichni intenzivně zažíváme pocit „tady a teď“, naprosté vytržení z běžné reality, čemuž napomáhá i to, že sem do skal prakticky nedosáhne signál mobilních operátorů.

Ačkoliv jsme každý jiný a do řeči bychom se nejspíš nedali ani v dlouhé frontě na poště, dokážeme obrazně i doslova táhnout za jeden provaz, ponořit se do příběhu, hrát role, zatnout zuby, improvizovat – a během toho všeho máme čas i na to, abychom si vypili kávu a probrali školky, školy, kroužky, logopedie, rodinné krize i tipy na výhodné nákupy. Většinu osazenstva tvoří maminky s dětmi, ale jeli s námi i dva tatínci a tři kompletní rodiny.

Pošlete své dítě na tábor, prospějete jeho zdravíChystáme večeři pro čarodějku Kirké. Autorka článku v čele stolu.

Tak trochu zvláštní tábory pro vlastní děti začala před nějakými deseti lety pořádat parta zapálených kamarádů pod záštitou mateřského centra v České Třebové. Děti mezitím celkem odrostly a ty nejstarší už jsou dnes vedoucími. I já sleduju, jak všichni rok od roku rostou a osamostatňují se.

Mojí mladší dceři byly v roce 2016 čerstvé dva roky a nepustila mě v podstatě ani do sprchy. Letos jí je pět a prakticky mě už potřebuje jen k tomu, abych ji učesala a připravila oblečení.

O starší dceři ani nemluvím… Zjistila jsem, že byly chvíle, kdy jsem o svých dětech podstatnou část dne vůbec nevěděla, a přesto jsem se o ně ani trochu nebála. Proč?

Nikdy jsem neviděla na jednom místě tolik teenagerů, kteří se s naprostou samozřejmostí starají o ty nejmenší. Spadl čtyřletý do potoka, spálila si tříletá ruku o kamna, bolí už batole nožičky a cíl je někde v nedohlednu? Nevadí, vždy se vynoří někdo, kdo ho zvedne ze země, pofouká, pochová, odvede za mámou.

Vidět třináctileté kluky, jak trpělivě hrají na honěnou s holčičkami, které jim nesahají ani do pasu, to mi vážně vhání slzy do očí. Věřím, že něhu a jemnost mají v sobě všichni kluci a muži, ale potřebují bezpečný prostor, aby ji mohli projevit.

Jsem vděčná za to, že jsem se mohla stát součástí takového prostoru, a přála bych ho každému.

Pošlete své dítě na tábor, prospějete jeho zdravíVaříme na ohni.

Samozřejmě, že se mi ráno nechce na rozcvičku, a jsou chvíle, kdy mám všeho dost. Cestou domů navíc únavou taktak udržím auto na silnici (ano, to jsou ty dlouhé večery u ohně nebo deskových her). Už druhý den po příjezdu se mi ale stýská po té atmosféře, pro jejíž popsání mi chybí slova.

Možná jste rádi, že prázdniny za pár dnů končí, a nechcete teď přemýšlet o tom, jak s dětmi prožijete ty příští. Nemám patent na to, jak by lidé měli trávit svoje volno, ale pokud ve svém okolí na nějaký tábor pro rodiče s dětmi natrefíte, možná má smysl vykročit z komfortní zóny a týden tomu dát. Možná na něj budete vzpomínat po zbytek roku jako já.

Poslat dítě na tábor nebo neposlat?

Jednoznačná odpověď neexistuje. Každé dítě je originál. Obecně se dá říci, že se školní docházkou, ideálně po první třídě (kdy děti již umí číst a psát) by děti obecně mohly vrazit na tábor. Již v první třídě děti jezdí na školy v přírodě a tak tábor již jen plynule navazuje a rozvíjí jejich sociální kompetence.

  Zvládá být dítě bez vás u prarodičů na víkendy? Nebo již bylo s babičkou a dědou minulý rok v létě na chatě chvíli samo? Usne, když ho uspává někdo jiný než maminka? Usne i v cizím prostředí? Pak jsou toto drobné signály k domu, že vaše dítě tábor zvládne. V každém případně doporučujeme si s dítětem sednout a vše probrat.

Základní otázka je, zda-li dítě na tábor jet chce. Povídejte si s ním, co to znamená jet na tábor, můžete mu vyprávět vlastní zážitky z tábora.

Jak to obvykle na táboře chodí, jak tématicky zvolený tábor by se líbil dítěti a jaký vám rodičům (ne vždy to musí být stejné). Jestli může jet s kamarády (což na začátku může dětem pomoci). Vybírejte tábor společně.

Také doporučujeme setkat se s vedoucími, to podpoří vaši rodičovskou důvěru atd.

Poskytněte dítěti dostatek informaci, buďte trpělivý a vyčleňte si dost času na zodpovídání otázek (někdy se děti ptají na stejné věci dokola – v pořádku, zkuste znovu a jinak vysvětlit a na otázky pravdivě odpovědět). Děti nestrašte.

Budete mít zájem:  Noční skřípání zuby – bruxismus – příznaky, příčiny a léčba

„Pokud si sami jako rodiče nejste jistí s tím, že je na tábor připravené, že to zvládne, věřte, že tuto vaši vnitřní nejistotu dítě přirozeně vycítí, a když ani vy ani dítě nic neřeknete – začte se bát, nevěřit si – bude stejně nejisté jako vy.

 V takovém případě je důležité o tom mluvit, i když se špatně říká, promiň já se o tebe tak bojí, že to letos ještě nezvládnu. Hlavně nepřenášet své úzkosti na dítě.  Pokud tomu tak je, nevadí – zvolte tu variantu, která je přijatelné pro vás i vaše dítě.

Zkuste příměstské tábory, nebo tábor pro rodiče a děti. A tábor bez rodičů zkusíte příští rok. “

Všechno to zní hezky, máte-li na výběr. Ale co když na výběr nemáte. Musíte chodit do práce, nemáte hlídací babičky.  „I tady se vyplatí zdravá komunikace. Vy potřebujete, aby dítě na tábor jelo. Je fér mu celou situaci vysvětlit – s ohledem na jako věk a společně pak již můžete hledat, na jaký tábor dítě pojede.“

Co když se mi bude stýskat mami?

Platí jednoduché pravidlo – pravdu a nepopírat emoce.  Děti by měli vědět, že jednou na tábor a za týden, 14 dní apod. zase přijedou zpět. Je to zábava a dobrodružství na omezenou dobu.

  Děti na táboře baví dopisování, podpořte je v tom a klidně obden pošlete pohled nebo dopis.  „Mluvte s dětmi o jejich pocitech, neshazujte je ze stolu a nebagatelizujte je.

Tím, že si o stesku s dítětem promluvíte předem, mu vlastně již pomáháte jej prožít a překonat – vytváříte zdroj, ze kterého pak bude čerpat na táboře. “

Není dobré dítěti slibovat, že když se mu bude stýskat, že za ním přijedete. Ale, už při výběru můžete zvolit s dětmi takový tábor, který má tzv. návštěvní dny. Věřím, že děti se rády pochlubí, kde spí, a kde mají táborový oheň a rády vám ukážou, kde….

A tobě se nebude stýskat mami/tati?

To je velmi těžká a záludná otázka. Většinou se dozvíte, že rozhodně neříkat. V Akademii máme jiný názor, protože není-li doma bezpečí pro vyjádření pocitů anebo jsou pocity dítěte odmítány, vytváří to v dětech úzkost.

  Pokud přemýšlíte nad tím, zda-li můžete říci dítěti, že se vám bude stýskat jste na té nejlepší cestě mít s potomkem zdravý vztah. Uvědomit si své potřeby a pojmenovat co prožívám jako rodič. Přemýšlet nad tím a chtít to sdělit svému dítěti – je báječné.

Učíte tak dítě pojmenovávat potřeby, vyjadřovat pocity a to je pro všechen miláčka dobře. Takže pokud jsou vaše pocity upřímné samozřejmě, že je můžete dítěti sdělit.

Vodítkem k rozhodnutí může být, zda-li se dítě upřímně ptá a zajímá ho, jak to máte vy nebo jestli je to vaše potřeba sdělovat dítěti, že se vám bude stýskat – třeba proto, aby vědělo, že ho máte rádi.

Nebo protože by se to hodilo dát smutek dítěti najevo. Nebo, že nevíte, co budete dělat s volným časem.  Pokud řešíte sebe, možná tímto uvědoměním již zjistíte, že nic říkat nemusíte.

Že vztah funguje i bezeslov.

Varovné signály

V případě, že vaše dítě píše, že má hlad, nemůže spát, někdo mu ubližuje, má strach a obavy – spojte se s vedoucím a zjistěte situaci. Variant je mnoho – pokud je dítě apatické, bez energie, nezapojuje se do táborových aktivit, je plačtivé, má noční můry, začalo se počůrávat – vezměte jej z tábora domů. Zkuste si s ním o celé situaci promluvit a co nejjemněji zjistit co ho trápí.

Častěji vám vedoucí řeknou, že je dítě v pohodě. Že si přes nabitý program přes den ani nevzpomene, ale večer na něj může smutek dolehnout. Pokud je ráno opět v pohodě a připravené do dalších akcí, bojovek a her dělá další nezbytný krok ke své samostatnosti.

Můžu si vzít mobil? 

Otázkou je proč si chce vzít dítě mobil. Pomiňme nyní, že hrozí ztráta, či poškození .. Pokud chce mít jistotu, že vám může zavolat, kdykoliv se mu něco nebude líbit, aby si mohlo postěžovat.

Nebo mít možnost vám zavolat/napsat sms – mami, tati, přijeďte si pro mě, mě se tady nelíbí.

A vy situaci vyřešíte za něj – co se naučí pro další život? Pokud jste vybrali dobrý tábor, drobné příhody k němu a patří a naučit se s nimi vyrovnávat jsou cennou zkušeností pro děti. Dětem prospěje chvíli nebýt nonstop online.

Pokud byste vy byli klidní, že je dítě v pořádku, že mu nic není a podobně i tomu rozumíme – ale zkuste svým dětem důvěřovat, že vše zvládnou.

Opět si lze s dětmi o tom promluvit – víš, já bych byla tak ráda, kdybys měl/a s sebou mobil, abych věděla, co děláš, ale věřím ti. A vím, že když se bude cokoliv dít, ty si poradíš –  tím budeme jejich sebeúctu.

  A to je pro jejich další život důležitější než jestli sebou budou mít mobil.

Jet na tábor je pro děti velmi cenná zkušenost. Jak pro děti, tak i pro rodiče. Třeba vás po návratu překvapí tím, že si ráno udělá svačinu samo, zatímco doteď jste ji vždy dělali vy. Bude samostatnější, zodpovědnější, dovede  si poradit a stát si za svým, dokáže si říci i o pomoc. Tak nějak vám „vyroste“.  A to je dobře. Věřte jim, ony to zvládnou.

Zpět na výpis

Dětský tábor Ihaháček

Milí dospěláci,

rozhodli jste se, že o prázdninách pošlete své dítě do našeho Ihaháčku. Vaše dítě bude dvanáct dnů – možná poprvé – daleko od domova prožívat spolu s dalšími kamarády neobvyklý život uprostřed přírody.

Jistě si přejete, aby se mu tady líbilo a aby zde strávený čas přispěl k rozvoji celé jeho osobnosti a upevnil jeho zdraví.

Proto si pozorně přečtěte následující text, jehož cílem je seznámit vás s prostředím Ihaháčku, jeho náplní a pravidly fungování, abyste mohli své dítě před odjezdem dobře fyzicky i psychicky připravit na pobyt a mohli s ním po jeho odjezdu prožívat alespoň v duchu část jeho dobrodružství.

Těšíme se na stálé i nové kamarády, vaše děti. Iveta a Aleš Nejedlých a Ihahatým

Doprava na Ihaháček a zpět

Dopravu dítěte na Ihaháček a z něj zabezpečují rodiče či jiní zákonní zástupci.

Příjezd na tábor je první den uvedený v přihlášce v době od 9-11 hod..

Odjezd z tábora je poslední den uvedený v přihlášce v době od 16-18 hod.

Možnost dřívějšího či pozdějšího příjezdu a odjezdu je nutné mít schválenou hlavním vedoucím.

Budete mít zájem:  Velikonoce: Hody, hody, ožerem se!

Pro koho je Ihaháček vhodný

Na Ihaháčku se cítí dobře zvídavé děti, kterým je příjemně v přírodě a které ji proto logicky nepovažují za svého nepřítele. Ocení jej i děti zvířátkomilné a ty, které k zábavě nepotřebují adrenalinové výstřelky. Líbí se u nás také dětem, které dávají přednost menší skupině kamarádů a které proto neláká prostředí velkých letních táborů.

Jede-li vaše dítě na náš Ihaháček poprvé, určitě s ním navštivte tyto webové stránky o našem táboře. Na nich se dozvíte řadu důležitých a zajímavých informací o táborovém programu, vybavení a životě na ranči.

Děti, které jedou na společnou několikadenní akci poprvé (malé, ale i ty větší), se lépe a rychleji adaptují na nové prostředí, mají-li vedle sebe i své kamarády.

Doporučujeme proto posílat dítě poprvé na Ihaháček i s jeho dobrým kamarádem, event. sourozencem. Také je vhodné přijet k nám před samotným pobytem tzv.

‚na kukačku‘, ať už na některou akci nebo o víkendu, jen je třeba návštěvu domluvit předem, abychom si udělali čas.

Ihaháčku se mohou zúčastnit děti ve věku od 6 do 15 let. Přijetí dětí mladších a starších je možné po dohodě s hlavní vedoucí. Program Ihaháčku je připravován jako hra pro děti, ne pro mládež odrostlou školním lavicím (pro ty je určen rangerský tábor Ihahalegie nebo Ihahaškola).

Program Ihaháčku klade díky své pestrosti zvýšené nároky na fyzický i psychický stav dítěte. Rodiče potvrdí na přihlášce, že zdravotní stav dítěte umožňuje jeho pobyt na Ihaháčku. Před odjezdem ještě potvrdí, že je dítě zdravé a že mu lékař nenařídil karanténní opatření.

Má-li o Ihaháček zájem dítě, které vyžaduje zvláštní ohledy či péči, a domníváte-li se, že by pobyt zvládlo, kontaktujte nás – posoudíme společně konkrétní situaci a jistě najdeme vhodné řešení.

Co je ještě dobré vědět

Ranč je celoročně prostorem bez drog, tedy i cigaret a alkoholu. Drogy v jakékoliv formě netolerujeme ani dětem a jejich nález důsledně postihujeme, při opakování i vyloučením z Ihaháčku.

MOBILNÍ TELEFONY, PC, ANI DALŠÍ ELEKTRONICKÁ ZAŘÍZENÍ NEJSOU DĚTEM DOVOLENY. Bez výjímek, takže jej dítěti s sebou na tábor vůbec nedávejte. Pokud jste vy či vaše dítě na telefonování závislí, přihlašte je raději na jiný tábor. V odůvodněných případech dítěti bez potíží zapůjčíme náš telefon či dítě k telefonu zavoláme.

Nedávejte dítěti s sebou peníze, drahé šperky, přehrávač, fotoaparát či kameru. Podobné cennosti zde není možné bezpečně uložit a za jejich ztrátu a poškození provozovatel neručí.

Je-li to nezbytné, volejte na rančový telefon nebo mailujte. Prosíme, používejte tyto kontakty jen v závažných případech – ač důležitý vzkaz rádi vyřídíme, není v našich silách zabývat se každodenním popisem opálení jednotlivých dětí.

Při volání mějte prosím na paměti, že všichni mobilní operátoři zde mají kolísavý signál. Není-li to zvláště naléhavé, je email či klasický dopis doručen bezpečněji (máme připojení k internetu a pošta k nám zajíždí denně).

Zdravíčko

K nemocem dětí dochází na Ihaháčku jen zřídka. Kromě běžných drobných poranění se občas vyskytne bolest v krku, rýma nebo úpal. Ošetřovna je dobře vybavena, pracuje v ní školená zdravotnice a v případě potřeby je možno přivolat i rychlou lékařskou pomoc z blízkých Votic (8 km) či Sedlčan (13 km, zde je také nejbližší nemocnice).

Poplatky za lékařské ošetření a léky na předpis v době Ihaháčku uhradíme a vyúčtujeme při předání dítěte.

Každý z našich vedoucích prošel školením, ve kterém byl seznámen se základními pravidly první pomoci. Pokud by dítě závažněji onemocnělo nebo se zranilo, ihned podáváme zprávu rodičům na telefonní číslo či email, které uvádějí v přihlášce na Ihaháčku.

V posledních letech se ve školách šíří vši. Žádáme rodiče, aby věnovali zvýšenou pozornost kontrole vlasů dětí před odjezdem na Ihaháček. Během pobytu na táboře jsou děti navzájem v blízkém kontaktu, vši se velmi rychle šíří a jejich likvidace je obtížná a časově náročná.

POZOR – každé dítě je při nástupu na Ihaháček kontrolováno zdravotníkem. Zjištěné zavšivení (ve všech vývojových stádiích, tedy i hnidy) může být důvodem pro zrušení účasti dítěte na Ihaháčku bez náhrady (viz.

Storno podmínky – Výpověď smlouvy ze strany provozovatele )!!!

Jako všude v přírodě, i na Ihaháčku jsou komáři a klíšťata. Nejlepší ochranou proti nim je vhodné oblečení, zejména ve večerních hodinách. Pomáhají také vhodné repelentní přípravky.

A prosíme, NESTRAŠTE DĚTI různými fámami o nebezpečnosti hmyzu! Byl tu dříve než my a bude i po nás. A pokud byl konkrétní druh vybrán k našemu poučení (kousnutí, žihadlo), ví přesně komu, kam a kdy je má poskytnout. Raději dítěti přibalte repelent a radu, jak jej používat. Pozor, ne Biolit na likvidaci hmyzu!

Hygiena

Děti se umývají pravidelně ráno a večer a před každým jídlem. Sprchy fungují podle aktuální potřeby i po fyzicky náročných programech.

Stravování

Jídlo se podává pětkrát denně: snídaně v 8.30 hod., přesnídávka v 10-11 hod., oběd ve 12-13 hod., odpolední svačina v 16 hod. a večeře v 18-19 hod. Jídelníček obsahuje dostatečné množství bílkovin a vitaminů. Každé dítě dostane tolik jídla, kolik sní, může si požádat o přídavky.

Starší děti mohou pomáhat při přípravě stravy, upravují některé potraviny, které potom procházejí dalším tepelným zpracováním. Všechny děti si po sobě uklízejí jídelní místo. Při spaní „pod širákem“ si děti připravují stravu samy, pod dohledem vedoucích.

Dává-li vaše dítě přednost vegetariánské stravě, uveďte tuto skutečnost v přihlášce. Denní vegetariánské stravování bude takovému dítěti zajištěno se stejnou péčí, jako nevegetariánům.

Jsme schopni zajistit dietní stravu (bezlepková, lakto aj.). V případě zájmu nás kontaktujte, vyjasníme si možnosti.

Návštěvy, dopisy, balíčky

Návštěvy na Ihaháčku nejsou dovoleny. Má to své vážné pedagogické důvody. Každá návštěva naruší nejen pobyt navštíveného dítěte, ale i řady dětí ostatních. A proto všechny rodiče prosíme, aby za dítětem na Ihaháček nejezdili. Totéž platí nejen pro rodiče, ale i pro příbuzné, známé a kamarády dětí.

O to více dítěti pište. Na každý dopis od rodičů se dítě velmi těší a netrpělivě na něj čeká. Z každého dopisu nebo lístku od rodičů a příbuzných má upřímnou radost. Pište proto často a nečekejte s příštím dopisem na odpověď.

Na Ihaháčku je záměrně organizován bohatý a pestrý program, dítě má velmi málo volného času. Odeslání prvního dopisu rodičům je předepsáno táborovým řádem, ostatní již děti píší samostatně. Rozhodně ale neměřte vztah vašeho dítěte k vám počtem odeslaných dopisů z Ihaháčku.

Pokud dítě málo píše, obvykle to znamená, že mu nic nechybí a že je plně zaujato táborovým životem.

Pošlete dítěti nějaký hezký, netradiční dopis: nakreslete obrázek, nějakou větu zašifrujte, použijte veršů. Přiložte výstřižek z novin, dětského časopisu, obrázek oblíbeného herce, plátky růže z vaší zahrádky… Taková pozornost vaše dítě potěší.

Budete mít zájem:  Marihuana (konopí) v těhotenství – jaká jsou doporučení?

Nezapomeňte na zprávy o domácích zvířátkách, na kterých děti často velice lpí. Dětem, které jedou poprvé samostatně na Ihaháček pište často, každý druhý den a zapojte do této milé povinnosti i všechny své příbuzné a známé.

Dopis můžete odeslat už den před odjezdem dítěte na Ihaháček, aby jej dítě našlo v poštovní schránce už druhý den svého pobytu v táboře.

Vlastnoručně psaný dopis či pohled od rodičů, příbuzných a kamarádů je dítěti nejpříjemnějším dárkem, na který denně netrpělivě čeká. Pokud takový dopis napsat nemůžete, pošlete dítěti alespoň email s obrázkem nebo fotografií, rádi jej vytiskneme a předáme.

I když jsou děti pod permanentním dohledem, může se stát, že ihned nezachytíme, že se s některým jedincem něco děje. Pokud bude dítě psát dopisy smutné, tesklivé, nebo si bude na něco stěžovat, prosíme vás, abyste nás obratem informovali. Pokusíme se taktně a nenápadně zjistit, co se s dítětem děje a pomoci mu.

Někdy je nutno poslat dětem balíček – nejčastěji se jedná o zaslání nových botek, náhrady za roztrženou pláštěnku, zapomenuté gumovky apod.

Takový balíček je vhodný a když do něj navíc vložíte sáček bonbónů, rozhodně to stačí.

Nikdy dětem neposílejte do Ihaháčku ovoce, domácí moučníky, sladkosti a jiné pokrmy, jejich konzumace není z hygienických důvodů dovolena. Oblíbené pochoutky uchystáte dětem až po jejich návratu.

Každé dítě prožívá táborový život jinak: některé děti si na pobyt v kolektivu dětí v přírodě rychle zvyknou, jiné se adaptují pomaleji. Příčiny jsou různé; individuální výchova v rodině, někdy bydlí dítě s nevhodným kamarádem (např. s dítětem nepořádným, hůře navazujícím společenské kontakty), jindy mu vadí důsledný táborový režim.

Z vlastní praxe známe případy, kdy dítě prožívalo obdobný letní pobyt v jednom roce nelehko a v druhém jím bylo zcela ‚mazácky‘ nadšeno; a bývalo to i naopak. Obecně však platí, že většina dětí si na takový pobyt rychle zvyká a prožívá jej intenzivně s bohatými citovými zážitky.

Z hlediska výchovy dětí je pobyt mimo obvyklé prostředí prospěšný a několikadenní odloučení prospívá oboustranně rodičům i dětem.

Co s sebou

Vaše dítě stráví na Ihaháčku 12 dnů a aby se mohlo zúčastnit plně všech táborových programů, zůstalo zdravé a mohlo využít všeho dobrodiní, které život v hezké přírodě poskytuje, k tomu potřebuje dobré vybavení.

Pro pobyt v přírodě jsou dobré především věci starší, obnošené, není vhodné nové a supermódní zboží. Všechny věci by si měly děti pod dohledem rodičů samostatně zabalit, aby si dobře zapamatovaly, co vlastně ve svém zavazadle mají.

Jako zavazadlo je nejvhodnější kufr (pokud možno nižší, aby se dal pohodlně zasunout pod lůžko ve srubu).

Pláštěnka a gumovky se v menších obcích těsně před prázdninami špatně shánějí a proto je obstarejte včas. Správná pláštěnka do deště má být tak dlouhá, aby dobře zakryla kolena a voda z ní stékala na gumovky.

Při koupi pláštěnky nešetřete, kupte pláštěnku z pevného materiálu, která se dá dobře zapínat a je dostatečně velká (počítejte s tím, že dítě bude mít pod pláštěnkou ještě svetr, nebo bundu). Pláštěnky z tenké folie vydrží prakticky jen jednu cestu lesem a jsou pro tábor nevhodné.

U nás na České Sibiři prší někdy několik dní bez přestávky a pobyt dítěte bez dobrého oblečení a obutí je v takovém počasí obtížný.

Rodiče někdy oblečení dětí pro deštivé a chladné počasí podceňují; když je ve dnech příjezdu do Ihaháčku slunečno, zpravidla více dětí má naprosto nedostatečnou výbavu – rodiče jaksi nepočítají s tím, že by se počasí mohlo zhoršit. Když naopak přijíždějí děti za nepohody, deště a chladu, jen výjimečně dítě nemá pláštěnku nebo gumovky. Ihaháček trvá 12 dní – je to doba, během níž se počasí může výrazně změnit.

Oblečení na den: kalhoty, krátké kalhoty, lehké boty (tenisky, sandály), plátěná košile, tričko, náhradní kalhoty nebo tepláky na převlečení. Kalhoty jsou na tábor vhodnější; děti je raději nosí a tepláky se velmi špatně suší.

Oblečení na noc: pyžamo, tepláková souprava na spaní, čepice (kulich) na spaní (bere se opět v chladných nocích), silné ponožky. Starší děti se na noc nerady převlékají do pyžama a pokud jim je nedáte, vybavte je tričkem a dejte jim více spodního prádla, aby nemuseli navlékat teplákovou soupravu na spaní na holé tělo.

Oblečení pro deštivé počasí: pevná a dlouhá pláštěnka, gumovky, jedno kompletní oblečení na převlečení při promoknutí, svetr nebo větrovka.

Ostatní oblečení: spodní prádlo (trenýrky, slipy, kalhotky – mělo by dětem vystačit při běžném vyměňování na celých 12 dní), silnější ponožky 2-3 páry, trička 2 ks, náhradní košile, kapesníky, dva ručníky, 1 ks bílé tričko k nenávratnému obarvení.

Ostatní potřeby: spací pytel, mycí potřeby (mýdlo, kartáček na zuby, pasta, kelímek), krém, baterka a zásobní baterie, brýle proti slunci, zápisník, tužka, pero, pastelky (vhodnější než fixy), sáček na špinavé prádlo, hudební nástroj, oblíbený předmět (medvídek, talisman,…), dopisy se známkami, adresy příbuzných a kamarádů, repelent.

Všechny věci musí být označeny jménem dítěte. Osvědčuje se popis fixem, inkoustem na látku, vyrytí jména ostrým předmětem, jméno je možno napsat na kousek leukoplasti a přilepit na oděv.

Na Ihaháčku máme krabici s názvem Ztráty a nálezy, kam se ukládají zapomenuté a nalezené věci.

Každý večer se při společném setkání tyto věci vrací dětem (ale pozor, zapomnětlivé či nepozorné dítě si svou věc musí vysloužit trojnásobným během od jídelny ke svému srubu).

Nalezené věci, které nejsou podepsány nebo označeny a ke kterým se nikdo nehlásí, se na konci Ihaháčku veřejně vystaví a rodiče tak mohou naposledy zkontrolovat, zda jim něco nepatří. Nevybrané věci po prázdninách odvážíme do benešovské Charity.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector