Poporodní deprese: jak ji rozeznat od špatné nálady?

Narození miminka zpravidla patří mezi nejkrásnější okamžiky v životě každé ženy. Pocity absolutního štěstí ale mohou někdy vystřídat stavy smutku, pocity beznaděje a nekonečný pláč. Podobné stavy po porodu běžně trápí až 80 % žen. A přestože většinou samy rychle odezní, u některých z nich se mohou rozvinout až v poporodní depresi.

Negativní pocity, které zdánlivě připomínají depresi, postihnou v horizontu několika dní po porodu valnou většinu žen. Některé zdroje uvádějí, že se tento problém týká dokonce až 80 % z nich. Takzvaný poporodní blues, jak se obtížím také říká, často provází stres, obavy o dítě i pocit vlastní neschopnosti. Veškeré symptomy však obvykle do několika dní samovolně odezní.

V některých případech (udává se asi 15 %) ale negativní myšlenky dlouhodobě přetrvávají a objevuje se i celá řada dalších příznaků. V takové chvíli mluvíme o poporodní depresi, která může trvat v rozmezí několika týdnů, ale i let, přičemž tyto stavy se mohou dostavit kdykoli v období od početí do jednoho roku od porodu.

Statisticky se s poporodní depresí po porodu setká zhruba 13 % matek. Mnoho žen se ale se svými problémy nikomu nesvěří a bojí se o svých pocitech mluvit. Jiné ženy se za své problémy stydí a mají pocit, že je okolí odsoudí a označí za špatné matky. Reálné číslo nemocných tak ve finále může být ještě vyšší.

Kromě poporodní deprese, která je charakteristická dlouhodobými emočními výkyvy, rozlišujeme také výše zmíněnou mírnější formu obtíží známou jako poporodní blues, ale také závažnou poporodní psychózu (známou také jako laktační psychóza), která vážně ohrožuje život matky i dítěte.

Je důležité si uvědomit, že ani jeden z psychických problémů není odrazem schopnosti matky pečovat o své dítě. Neznamená ani to, že svého potomka nemiluje.

Jaké jsou příčiny poporodní deprese?

Náhlá změna nálad je po porodu typicky zapříčiněná prudkým poklesem hormonů estrogenu a progesteronu. Určitý vliv hrají ale také psychosociální stresy, které se mohou objevit už v průběhu těhotenství či po porodu.

O něco častější je poporodní deprese u prvorodiček a také u žen, jež před těhotenstvím trpěly premenstruačním syndromem. Výrazně vyšší výskyt obtíží je rovněž pravidelně zaznamenáván u adolescentních matek.

Rozvoji obtíží dále nahrává:

• velký stres,
• nedostatek spánku,
• snaha o přizpůsobení se nové roli matky,
• strach o potomka,
• pocit velké životní změny.

Výrazný rizikový faktor představuje rovněž dědičnost. Pokud se tedy v rodinné anamnéze vyskytuje jakákoli forma deprese, riziko té poporodní se automaticky zvyšuje.

Stejné pravidlo platí i v případě, že se deprese nachází v osobní historii jedince.

Poporodní depresí jsou rovněž znatelně více ohroženy ženy, které byly před porodem vystaveny strachu, bezmoci, anebo měly pocit, že s nimi není dobře zacházeno. Mezi další rizikové faktory patří:

• vystavení stresové situaci nebo sociálnímu konfliktu,
• cukrovka,
• poruchy spánku,
• kouření,
• předchozí úmrtí plodu či přirozený potrat.

Příznaky poporodní deprese

Mezi nejčastější příznaky patří v případě poporodní deprese stavy smutku a pláče. Plačtivost bývá dokonce nejzřetelnějším projevem obtíží.

Pacientky mívají pocit, že se porodem spustil pláč, který nelze zastavit a vyvolá jej každá malichernost. Smutek a pláč bývají v zásadě důsledkem hormonálních změn, kterými si matky po porodu procházejí.

Roli však hraje i nedostatek spánku a vyčerpání.

Poporodní depresi velmi často provází také úzkostné pocity, které se zpravidla týkají strachu o novorozence, o jeho bezpečí i vlastní schopnost se o dítě postarat. Spolu s obavami se u nemocných žen vyskytuje také zlost.

Rozčilují je maličkosti, mají pocit, že chtějí házet věcmi a křičet, přičemž tento stav často postrádá jakýkoli důvod.

U některých forem depresí, včetně té poporodní, může záchvaty hněvu doprovázet zrychlené bušení srdce, pocení a tíseň na hrudi.

Nepříjemným příznakem, který obtíže často provází, jsou pak také vtíravé až děsivé myšlenky týkající se bezpečí dítěte.

Ačkoli pro většinu matek je pomyšlení na ublížení vlastnímu dítěti naprosto nepřijatelné a šokující, pacientky trpící poporodní depresí tyto myšlenky mohou přepadat, ačkoli se s nimi ve skutečnosti neztotožňují. Některé ženy mohou rovněž přepadat náhlé touhy celou rodinu opustit.

Tyto myšlenky se označují jako intruzivní, jsou naprosto nežádoucí a v rozporu s tím, co člověk cítí. A přestože se mohou zdát alarmující, u pacientek s poporodní depresí nejsou nijak neobvyklé.

V některých případech se ovšem u pacientek nemusí vyskytnout ani jeden z hlavních projevů. To jinými slovy znamená, že:

• nepláčou,
• nekřičí,
• nehádají se,
• netrápí je intruzivní myšlenky.

Poporodním obdobím je ale může provázet pocit prázdnoty či otupělosti. Mohou se cítit osaměle, ačkoli jsou obklopené lidmi, anebo nejsou schopné cítit radost a potěšení. Tyto negativní pocity mohou být pro matky zvláště nepříjemné, a to z toho důvodu, že ke svému dítěti necítí žádnou vazbu.

Trápit je může rovněž beznaděj z toho, že se tento stav nezmění. Emoce, které pacientky pociťují, je válcují a berou jim sílu. Mohou mít navíc pocit, že jim s příchodem dítěte skončil život. Činnosti, které jim doposud dělaly radost, najednou vidí v negativním světle a nedokáží se z nich radovat.

Kromě toho je trápí také:

• roztěkanost,
• nesoustředěnost,
• úzkost,
• smutek,
• bezmoc,
• strach,
• náladovost,
• zapomětlivost.

Co se týče fyzických příznaků, pacientky velice často provázejí problémy se spánkem, které mohou být zcela rozdílného charakteru.

A tak zatímco některé matky bojují s únavou a mají potřebu spánku zvýšenou, jiné nejsou schopné usnout ani v momentě, kdy jejich potomek po náročném dni konečně spí.

Nedostatek spánku pak vede k vyčerpání a neschopnosti vykonávat běžné denní aktivity.

U pacientek trpících poporodní depresí se lze velmi často setkat také s některou ze stravovacích poruch.

Některé ženy nejsou kvůli špatnému psychickému stavu schopné přijímat dostatečné množství živin, jiné naopak jedí téměř neustále. Větší příjem potravin však nemusí být nutně příznakem poporodní deprese.

Za zvýšeným apetitem může být rovněž produkce mateřského mléka, která je pro tělo energeticky náročná.

Že se jedná o poporodní depresi, může rodičce napovědět také fyzické vyčerpání a celková nepohoda. Porod je pro celý organismus samozřejmě obrovská zátěž, je tedy přirozené, že ženám trvá, než se z celého procesu fyzicky zotaví. Pokud však problémy přetrvávají i několik měsíců po porodu, mohlo by se jednat o příznak poporodní deprese. Typická je například:

• bolest hlavy,
• bolest zad,
• žaludeční nevolnost.

Poporodní deprese u mužů

Ačkoli je deprese po porodu o poznání častěji skloňována ve spojitosti s ženami, vyskytnout se může také u mužů. Podle vědců z Univerzity v Indianě trpí vedle matek stejnými depresemi i 4,4 % otců. Průběh onemocnění u nich však bývá odlišný.

Zatímco v případě žen za rozvojem onemocnění často stojí hormonální změny, u mužů jsou na vině převážně existenční starosti.

Typicky se jedná o strach z velké změny životního stylu, ztráty svobody, starosti o budoucnost a sociální i finanční zabezpečení rodiny.

Za obtížemi může rovněž stát:

• nedostatek pomoci a podpory,
• rozdíl v očekávání a realitě,
• finanční obtíže, partnerské obtíže,
• ztráta blízké osoby,
• negativní či traumatická zkušenost s porodem.

Tyto nepříjemné myšlenky mohou mít za následek to, že otec s dítětem tráví méně času a věnuje mu i méně péče. To se pak může podepsat na dalším vývoji potomka. Celou situaci otcům komplikuje ještě fakt, že se o poporodní depresi u mužů téměř nemluví, a tak oproti ženám výrazně méně často vyhledávají pomoc lékaře.

Deprese u mužů: příznaky

Co se týče projevů, bývají velmi podobné těm, které se vyskytují u žen. Otce zpravidla trápí:

• smutek,
• úzkost,
• pocit beznaděje,
• změna spánkového režimu,
• pocity nedostatečnosti,
• vyčerpání,
• otupělost,
• nemožnost se uvolnit a relaxovat,
• pocity viny, ostudy, frustrace,
• vztek,
• podrážděnost,
• neklid,
• změny nálad.

Otec může mít také pocit, že pro svou partnerku přestal být potřebný. Výjimkou pak není ani ztráta libida či nezájem o dříve oblíbené aktivity. Pacientovi se rovněž nemusí vyhnout ani vtíravé myšlenky týkající se bezpečnosti dítěte, nebo touhy ublížit sobě, partnerovi či novorozenci.

Diagnostika

Diagnostiku lékař provádí na základě jednotlivých symptomů poporodní deprese, přičemž aby mohla být stanovena její těžká forma, musí být u pacientky přítomno alespoň 5 příznaků.

Minimálně jeden z nich musí být depresivní nálada anebo anhedonie, tedy neschopnost prožívat kladné pocity. Dalšími symptomy pak mohou být například poruchy spánku, únava, ale i sebevražedné sklony.

Lékař musí rovněž rozlišit, zda se skutečně jedná o poporodní depresi, či o závažnější poporodní psychózu, která je provázena halucinacemi, neschopností spát i několik nocí po sobě a celkovou zmateností.

K diagnostice se používá především Edinburská škola poporodní deprese, ale také další metody, jako je třeba Škála poporodních depresí či Beckův depresivní inventář.

Nastávající rodiče se doporučuje otestovat při návštěvě lékaře hned po porodu, ale také průběžně před porodem pomocí standardizovaných testů na úzkost a deprese.

Léčba poporodní deprese

K léčbě poporodní deprese lékaři zpravidla využívají tři základní postupy, a sice léčbu farmakologickou, hormonální a psychoterapii.

Léčba farmaky, tedy typicky antidepresivy, se volí především v případě těžké poporodní deprese. Komplikaci může v tomto případě představovat dávkování.

Ženy po porodu bývají totiž citlivé na vedlejší účinky léků, proto je důležité, aby byla léčba zahájena jen s polovinou doporučené denní dávky. Ta se v případě potřeby dále navyšuje.

Další nevýhodou antidepresiv je fakt, že látky, které obsahují, pronikají do mateřského mléka. Jejich uživatelky proto nemohou kojit.

Léčba antidepresivy by měla skončit nejdříve 6 měsíců po vymizení příznaků. V opačném případě hrozí jejich opětovný návrat.

V případě předčasného ukončení terapie se s minimálně jednou další těžkou depresivní epizodou potýká 50-80 % pacientů.

I z toho důvodu je dlouhodobá léčba nutná kvůli prevenci recidivy, a to zejména u žen, které prodělaly tři nebo více epizod těžké deprese

Pomocí farmakologické léčby by mělo ke zlepšení projevů dojít do 6 týdnů od jejího začátku. V případě, že se tak nestane, je na místě zvážit doporučení návštěvy psychiatra.

Další alternativu představuje hormonální léčba, ke které se rovněž přistupuje v případě těžších depresí. Konkrétně se jedná o estrogenovou terapii, jejíž účinky jsou znát zhruba po 12 týdnech. Tato léčba je ale poměrně kontroverzní. Podání estrogenu totiž není povolené, pokud má pacientka zvýšené riziko tvorby krevních sraženin, což má po porodu každá žena.

Pro ženy s mírnou až střední depresí pak představuje nejvhodnější alternativu psychoterapie, která může být prováděna samostatně anebo v kombinaci s antidepresivy.

Psychologická intervence v tomto případě zahrnuje jak skupinovou, tak individuální terapii. Konkrétně se jedná například o interpersonální psychoterapii či kognitivně behaviorální terapii. Nevýhodu této léčby představuje její délka.

Může trvat i několik měsíců, než bude možné pozorovat jakékoli zmírnění obtíží.

Prevence poporodní deprese

Co se týče prevence poporodní deprese, ta je vhodná především u žen, které patří do rizikové skupiny, anebo již dříve jakoukoli epizodu deprese prodělaly.

Důležité je v jejich případě především pečlivé pozorování po porodu. K prevenci je rovněž vhodná prenatální i postnatální psychologická intervence, která riziko vzniku obtíží výrazně snižuje.

Efektivní je rovněž poporodní psychoedukace.

Poporodní deprese je psychické onemocnění, které se u žen objevuje v horizontu několika dní až měsíců po porodu. Jedná se o problém, který je charakteristický dlouhodobými emočními výkyvy, stavy smutku a pláčem.

Poporodní depresi velmi často provází také úzkostné pocity, které se zpravidla týkají strachu o novorozence, o jeho bezpečí i vlastní schopnost se o dítě postarat.

Nepříjemným příznakem, který obtíže často provází, jsou pak také vtíravé až děsivé myšlenky týkající se bezpečí dítěte.

Za rozvojem poporodní deprese stojí zpravidla hormonální změny, ke kterým dochází vlivem porodu.

O něco častější je poporodní deprese u prvorodiček a také u žen, jež před těhotenstvím trpěly premenstruačním syndromem. Výrazně vyšší výskyt obtíží je rovněž pravidelně zaznamenáván u adolescentních matek.

Vliv může mít také dědičnost, prodělaná depresivní epizoda, předchozí úmrtí plodu, potrat či vystavení stresové situaci.

Ačkoli se o tomto problému příliš nemluví, poporodní deprese se může objevit také u mužů. Na vině jsou v jejich případě převážně existenční starosti.

Typicky se jedná o strach z velké změny životního stylu a ztráty svobody nebo starosti o budoucnost a sociální i finanční zabezpečení rodiny. Co se týče příznaků, jsou velice podobné těm, se kterými se potýkají ženy.

Otce trápí smutek, úzkost, pocit beznaděje, problémy se spánkem, otupělost, vyčerpání i změny nálad. Výjimkou pak není ani ztráta libida či nezájem o dříve oblíbené aktivity.

Poporodní deprese se dá zpravidla léčit třemi způsoby. Lékaři mohou pacientkám předepsat antidepresiva. Jejich užívání s sebou ale přináší řadu vedlejších účinků, na které jsou ženy po porodu citlivé. Během užívání antidepresiv navíc není možné kojit.

Další alternativu představuje léčba hormony. Ta je povolená pouze za předpokladu, že pacientka nemá zvýšené riziko tvorby krevních sraženin. Poslední možností je pak psychoterapie, například interpersonální psychoterapie či kognitivně behaviorální terapie.

Zdroje: nzip.cz, cpzp.cz, idnes.cz, frekvence.cz

Poporodní deprese: v čem se liší od poporodního splínu?

Narození dítěte může v ženách vyvolat výkyvy nálad a míchání silných emocí, od vzrušení a radosti až po strach a úzkosti. Na vině jsou hormonální změny, které se v těle po porodu zcela běžně odehrávají. V některých případech však mohou tyto stavy vést i k vážnějším stavům, tedy poporodní depresi. Víte, jak ji rozpoznat a řešit?

Co je poporodní deprese?

Většina novopečených matek zažívá po porodu tzv. „baby blues“, neboli poporodní splín, což obvykle zahrnuje výkyvy nálad, plačtivost, úzkost a problémy se spánkem.

Baby blues obvykle začínají během prvních dvou až tří dnů po porodu a mohou trvat dva až tři týdny.

V případě poporodního splínu hraje velkou roli psychická opora ze strany partnera a rodiny, léčba však nebývá nutná.

Některé maminky ovšem zažívají závažnější, dlouhodobou formu deprese, známou jako poporodní deprese. Po porodu se zřídka může dokonce objevit i silná porucha nálady nazývaná poporodní čili laktační psychóza.

Poporodní deprese však není psychická vada nebo slabost. Jedná se čistě o komplikaci po porodu, kterou trpí zhruba 10 % žen. Jestliže poporodní splín neustává ani po 3 týdnech a naopak se spíše zhoršuje, je na místě vyhledat odbornou pomoc, neboť se pravděpodobně jedná o poporodní depresi.

Trpíte poporodním splínem déle než 3 týdny?

Jaké má poporodní deprese příznaky?

Poporodní deprese může být zpočátku zaměňována s poporodním splínem, nicméně příznaky jsou v tomto případě intenzivnější, a co je zásadní, trvají mnohem déle. V důsledku mohou dokonce narušit schopnost matky pečovat o dítě a řešit běžné každodenní úkoly.

Symptomy se obvykle rozvinou během prvních několika týdnů po porodu, ale mohou klidně začít dříve, tedy během těhotenství, nebo také později, například až rok po porodu. Mezi typické příznaky poporodní deprese patří:

• Depresivní nálada nebo prudké změny nálad
• Nadměrný pláč
• Obtížné spojení s vaším dítětem
• Stranění se rodiny a přátel
• Ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání
• Nespavost nebo naopak neustálé spaní
• Nesnesitelná únava a ztráta energie
• Snížený zájem a potěšení z aktivit, které jste si užívaly
• Intenzivní podrážděnost a zlost
• Strach, že nejste dobrá matka
• Beznadějnost
• Pocity bezcennosti, hanby, viny nebo nedostatečnosti
• Snížená schopnost jasně myslet, soustředit se nebo rozhodovat
• Neklid
• Těžké úzkosti a záchvaty paniky
• Opakující se myšlenky na smrt nebo sebevraždu

Co způsobuje deprese po porodu?

Přesná příčina deprese po porodu není jasná, ale existují některé faktory, které k ní mohou přispět. Poporodní deprese může být vyvolána především kombinací fyzických změn a emočních stresorů.

Fyzikální faktory

Jednou z největších fyzikálních změn po porodu jsou hormony. Když jste těhotné, hladiny estrogenu a progesteronu jsou vyšší než obvykle. Během několika hodin po porodu ovšem hladiny hormonů klesají zpět do původního stavu. Právě tato náhlá změna může vést ke splínu nebo k depresi. Mezi další fyzikální faktory patří:

• Nízké hladiny hormonů štítné žlázy
• Nedostatek spánku
• Nedostatečná strava
• Zhoršený zdravotní stav
• Užívání alkoholu či drog

Psychické faktory

Poporodní deprese se nejčastěji rozvinou u žen, které v minulosti prožily poruchy nálady nebo u jejichž rodiny se tyto stavy již někdy vyskytly. Mezi psychické faktory patří například:

• Nedávný rozvod nebo smrt blízké osoby
• Vážné zdravotní problémy matky nebo dítěte
• Společenská izolace
• Finanční zátěž či obtíže
• Nedostatek psychické podpory

Jak předcházet poporodní depresi?

Pokud jste někdy trpěly depresí, informujte svého lékaře, jestliže plánujete otěhotnět nebo jakmile zjistíte, že jste těhotná. Během těhotenství vás může lékař pečlivě sledovat a rozpoznat tak první známky deprese.

Může vás rovněž nechat vyplnit dotazník pro odhalení deprese během těhotenství a po porodu. Mírnou depresi lze někdy zvládnout pomocí podpůrných skupin, poradenství nebo jiných terapií. V jiných případech lze doporučit antidepresiva, a to dokonce i během těhotenství.

Po narození dítěte vám lékař může doporučit včasné poporodní vyšetření k vyšetření na známky a příznaky poporodní deprese. Čím dříve je detekována, tím časněji může být zahájena terapie. Máte-li v anamnéze poporodní depresi, lékař vám může ihned po porodu doporučit léčbu antidepresivy nebo pomocí psychoterapie.

Jak poporodní deprese léčit?

Pokud u sebe zaznamenáváte příznaky poporodní deprese, měly byste co nejdříve navštívit svého lékaře, abyste mohly začít s léčbou. Existují dvě hlavní možnosti léčby poporodní deprese: léky a terapie. Mohou být použity samostatně, ale účinnější bývá jejich kombinace.

Je také důležité snažit se v každodenní rutině provádět zdravá rozhodnutí a nikoli jednat pod vlivem emocí. Než zjistíte, jaký způsob léčby vám nejlépe vyhovuje, může to chvíli trvat. Zásadní je udržovat otevřenou a pravidelnou komunikaci se svým lékařem.

Léčba psychoterapií

Poradenství vám může poskytnout psychiatr, psycholog nebo jiný odborník v oblasti duševního zdraví. Terapie vám usnadní pochopení vašich destruktivních myšlenek a nastolí vhodné strategie pro jejich zvládání.

Léčba antidepresivy

Antidepresiva mají přímý účinek na mozek. Mění chemikálie, které regulují náladu. Ihned však nebudou fungovat. Užívání léků může trvat několik týdnů, než si všimnete rozdílu ve vaší náladě. Někteří lidé rovněž mohou při užívání antidepresiv pociťovat vedlejší účinky, jako je únava, snížená sexuální touha nebo závratě.

Pokud se zdá, že nežádoucí účinky zhoršují vaše příznaky, informujte ihned svého lékaře. Některá antidepresiva jsou bezpečná i pokud kojíte, ale jiná nemusejí být. Jestliže kojíte, je důležité, aby to váš lékař věděl. Pokud jsou vaše hladiny estrogenu nízké, lékař vám může doporučit rovněž hormonální terapii.

Zdroje: nutriklub.cz, vitalia.cz, healthline.com

ŽENA-IN – Poporodní deprese není jen špatná nálada

Narození dítěte je sice nádherná událost, ale zároveň se nová situace může stát noční můrou. To když propukne nemoc jménem poporodní deprese.

Podobně jako Vánoce i narození dítěte je období radosti; jenže kromě spontánního prožívání radosti máme radost i jaksi imperativně nařízenou. Všude okolo nás zaznívají pouze hlasy štěstí, výkřiky nadšení, jaké je to úžasné mít malé dítě.

Jaká je to úleva, když se dostaví kamarádka, většinou také matka, která se zeptá, jak se cítíme, jak to zvládáme a zda už máme mimina plné zuby…

Je to opravdu tak: Velké štěstí a zázrak provázející narození dítěte jsou samozřejmě vykoupeny i velkou dávkou stresu, nových starostí a strachu, únavy a vyčerpání.

Štěstí i stres

Proto není nic neobvyklého, že spolu s únavou a změnou hormonální hladiny se u mnoha matek v prvních dnech po porodu nedostavují pouze libé pocity nezvladatelné euforie, ale také úzkost, podrážděnost, strach, zda dítěti neublížím, a někdy dokonce i neschopnost vnímat lásku k nově narozenému dítěti, z čehož vzápětí plynou velké pocity viny. Laicky tento stav označujeme jako „depka“ – deprese.

Citové rozlady, tzv. poporodní blues, objevující se krátce po porodu, jsou v zásadě normální a běžné až u 80 % žen. Jedná se o přechodnou náladovou labilitu, nervozitu či smutek, které nemají dlouhé trvání a jsou odklonitelné. Ve chvíli, kdy matce například manžel vypomůže a ona se trochu vyspí, cítí se lépe.

Pomoci mohou i přátelé a další blízcí lidé. Rozveselení nebo tzv. „přivedení na jiné myšlenky“ novopečená maminka určitě ocení. Okamžiky, kdy není nadšená ze své nové role nebo má pocit, že své dítě nemá ráda, jsou pak jen krátkodobé. Většinu času pak ke svému dítěti cítí lásku a náklonnost.

Negativní emoce

Nicméně situace, kdy jsou negativní emoce matky vůči dítěti velmi intenzivní a není možné se od nich odpoutat, není radno podceňovat. Jedná se již o příznak nemoci, tzv. poporodní deprese či ještě závažnější laktační psychózy. Je důležité si uvědomit, že se jedná o nemoc.

• Silná vůle nestačí

Příčina této nemoci se dává do souvislosti s hormonem prolaktinem, jehož vylučování působí na tvorbu mateřského mléka. Tato nemoc se nedá zvládnout silnou vůlí, nedá se překonat. Tento stav nemusí „přejít“, jak často slýcháváme v laických radách a doporučeních: „Vydrž, to přejde, bude lépe,“ tady neplatí. Ve většině případů si matka sama nepomůže a potenciálně je sobě i svému dítěti nebezpečná. Je to stav, kdy je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc. Je možné, že deprese spontánně vymizí, nicméně platíme za to cenu mnoha měsíců neskutečného trápení – a nejen svého, ale i svého dítěte.

1. Nemoc nejen duše

Na rozdíl od laického označení „depka“ a popisování deprese jako přechodné špatné nálady je totiž depresivní porucha onemocněním „celého organismu“. Depresí je ovlivněno to, co si myslíte o sobě a okolním světě, jak se cítíte, jakou máte náladu i jak se následně dle těchto svých většinou negativních a pesimistických myšlenek a nálad chováte. Ovlivňuje způsob, jak a co jíte, jak spíte, jakou pociťujete tělesnou únavu. Zda prožíváte radost, či máte vůli a chuť k různým aktivitám. Depresivní onemocnění není ekvivalentem přecházení špatné nálady. Není to jen známka osobní slabosti nebo stav, který je možné překonat přáním či pevnou vůlí. Lidé postižení depresivním onemocněním se nemohou jenom jednoduše dát do pořádku a uzdravit se.

Podejte pomocnou ruku

Příznaky mohou bez léčby přetrvávat týdny, měsíce nebo roky. Většině lidí, kteří jsou postiženi depresivním onemocněním, však může pomoci adekvátní léčba.

Máte ve svém okolí matku, které nepomáhá ke zlepšení nálady ani odpočinek nebo pomoc, a tento stav trvá několik dní? Nedávejte jí rady typu „Vzchop se, vždyť máš krásné dítě, manžela, nic ti nechybí…

“ či „Musíš to překonat, vždyť to přejde,“ a raději ji rovnou odveďte k lékaři.

Ján Praško, Hana Prašková: Deprese a jak ji zvládat:

Mezi příznaky poporodní deprese převládají pocity selhávání, nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, sociální izolace, bezmoc a beznaděj, katastrofické obavy z budoucnosti, ztráta zájmu a potěšení, nechutenství, nebo naopak přejídání. Rodičky mají pocit, že dítě je nechtěné, nedokážou je milovat ani se o ně postarat. Mohou být přítomny poruchy spánku, nekontrolovatelná plačtivost, potíže dotýkat se dítěte a pečovat o ně, vztek a podrážděnost, pocity ztráty kontroly. Vzácně při výrazném prohloubení symptomatologie hrozí psychotické prožitky a riziko zabití dítěte či sebevraždy. Kromě depresivní a úzkostné symptomatologie se mohou objevovat obsese a kompulze, panické ataky, nadměrné pití alkoholu. Obvykle se poporodní deprese objevuje za 6–12 týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku poté. Projevuje se hlavně nadměrnou únavou až vyčerpaností, podrážděností, sebevýčitkami, úzkostí, pocity nejistoty a strachu, někdy se dostaví fobické příznaky. Smutná nálada bývá zpočátku v pozadí obrazu, ovšem postupně se může rozvíjet do deprese různé hloubky. Schopnost postarat se o dítě značně klesá. Postižená maminka se odsuzuje za to, že necítí nic k dítěti, je přesvědčena, že jako matka selhala, obává se, že ji partner opustí a zanechá s dítětem samotnou, začíná se vyhýbat kontaktu s okolím, uzavírat v bytě, ztrácí potěšení z věcí, které ji dříve bavily. Obvykle ztrácí také chuť k jídlu a trpí úpornou nespavostí, často bezdůvodně pláče.

Většinou zůstává deprese na mírné nebo středně hluboké úrovni.

Biologickými rizikovými faktory jsou předchozí epizoda deprese (až 30 % žen, které v minulosti prodělaly depresi, ji rozvine po porodu), depresivní epizoda po minulém porodu (52–62 % žen rozvine novou epizodu po dalším porodu) a depresivní porucha u pokrevních příbuzných. Mezi psychosociální rizikové faktory patří nedostatečná sociální podpora, negativní životní události, nestabilita partnerského vztahu a ambivalence týkající se těhotenství.

Jen výjimečně se objevuje v poporodním období psychóza (1–2 případy na 1 000 porodů). Poporodní psychóza se nejčastěji objeví v čase od prvních 48–72 hodin až po několik týdnů po porodu. Prvními příznaky jsou neklid, podrážděnost a problémy se spánkem, velmi rychle se však objeví psychotické depresivní nebo manické příznaky s dezorganizovaným chováním, bludy, halucinacemi. Při depresivních projevech maminka ztrácí kontakt s realitou, mívá depresivní halucinace (hlasy) a bludy (je přesvědčena, že dítě je podvrženo, ďáblovo apod.). Pak je nutná urgentní hospitalizace, jinak jsou jak novorodička, tak dítě v riziku ohrožení života. Ještě vzácněji se může objevit i manická epizoda s rozjařenou nadměrně skvělou náladou, nespavostí.

Převzato ze serveru www.sexualne.cz

Druhy deprese: Jak poznám, že mám depresi?

Základním úkolem lékaře je u pacienta zjistit, jakým typem deprese trpí. Až poté je možné zahájit účinnou léčbu.

V případě, že pacient ví, co se mu děje, je i mnohem klidnější a odborníci potvrzují, že se s ním pak i lépe „pracuje“. Tento článek si neklade za cíl poskytnout vám dokonalou diagnózu.

Před návštěvou lékaře už ale budete mít přehled o tom, jaký typ duševního onemocnění by se vás mohl týkat.

Klinická deprese

Tímto lehkým typem trpí například 16 milionů Američanů, zajímavé je, že většinu z nich tvoří ženy. Jedná se o běžný typ deprese. Poznat ji můžeme podle pěti symptomů, které se u pacientů vyskytují nejméně po dobu dvou týdnů.

Patří mezi ně pocity smutku, prázdnoty, bezcennosti, beznaděje a viny. Lidé také ztrácejí energii, chuť k jídlu a zájem o společenský život. Vyskytují se také změny ve spánkových návycích. Někdy se objevují i myšlenky na smrt a sebevraždu.

Dobrou zprávou je, že tento typ je velmi dobře léčitelný.

Klinická deprese má ještě dva podtypy: takzvanou atypickou depresi a melancholickou depresi. Lidé trpící první z nich mají tendenci dlouho spát a hodně jíst a jsou také velmi úzkostliví.

Pacienti s melancholickou depresí mají také časté potíže se spánkem. Vyskytují se u nich pocity viny. Atypickou depresí trpí hlavně mladí dospělí lidé. Melancholický typ se objevuje zejména u seniorů.

Deprese rezistentní na léčbu

Lidé s velmi těžkou depresí někdy nereagují na léčbu, která u jiných pacientů zabírá. Někteří odborníci to dávají za vinu genům daného jedince. Ke kvalitní léčbě je tu znovu důležitá diagnóza. U pacientů se obvykle „zkouší“ více typů antidepresiv. Na každého pacienta totiž zabírá něco jiného.

Subsyndromální deprese

Při tomto typu má člověk sice příznaky deprese, ale o nemoc se nejedná. Může to být naopak důsledek něčeho úplně jiného, například nádorů, epilepsie, demence či otravy. V tomto případě je tak důležité přijít na primární příčinu a tu léčit.

Trvalá depresivní porucha

Lidé s tímto typem deprese mají soustavně velmi špatnou a smutnou náladu. Příznaky deprese přetrvávají dva roky i déle. I přes délku tohoto onemocnění se stále nejedná o nějakou těžkou variantu deprese.

Co se musí dít, abychom dostali diagnózu „trvalé depresivní poruchy“? Znovu se objevují problémy se spánkem (buď spíme hodně, či málo). Objevuje se také nízké sebevědomí, nechuť k jídlu či přejídání.

Nedostatek energie, špatná koncentrace, potíže s rozhodováním či pocity beznaděje.

Poporodní deprese

Známe i poporodní deprese. Projevují se zejména druhý až třetí den po porodu. Matka si v té době těžko uvědomuje, co vlastně k právě narozenému dítěti cítí. Často pláče a je zmatená.

Má také obavy z toho, zda vlastně dokáže být dobrou matkou. Tento typ deprese obvykle přejde sám. V krajních případech se ale u pacientky mohou objevit halucinace.

V této fázi už by mohlo být ohroženo dítě i matka, a proto je potřebná hospitalizace v nemocnici.

Deprese v menopauze

Tento typ se objevuje zejména u žen v přechodu. Dá se léčit hormonální substitucí. K léčbě pomáhá i psychoterapie. U žen, které jí trpí, se objevují smutek, úzkost či podrážděnost.

Bipolární deprese

Naše nálada se při ní houpe od euforie až po beznaděj. Tato forma bývá označována také jako bipolární porucha či manická depresivní nemoc. Aby odborníci správně tento typ diagnostikovali, musí se u pacienta projevit alespoň jeden záchvat mánie. Objevuje se zejména u mladých lidí.

U tohoto onemocnění podle některých odborníků hraje roli i pohlaví. Muži tíhnou více k impulsivnímu chování. Ženy mají zase tendenci k čistě depresivním příznakům. Léčba se řeší zejména antipsychotiky a někdy i psychoanalýzou. V poslední době se také stále častěji uplatňuje léčba světlem (fototerapie).

Některé studie dokazují, že jasné polední světlo může příznaky deprese účinně snížit.

Časté změny nálad (u dětí)

Křik a velmi temperamentní projevy mohou být příznakem poruchy nálady. Tento typ deprese se často objevuje u dětí, které mají problémy s regulací svých emocí. Mezi další příznaky patří podrážděná nálada.

Děti trpící touto poruchou jsou také často samotářské a mají problémy navazovat kontakty jak ve škole, tak mezi svými vrstevníky ve svém sociálním prostředí.

Tyto děti jsou jednoduše neschopné zadržovat své emoce.

Sezónní afektivní porucha

Tento typ poznal někdy asi každý. Jedná se totiž o opakující se typ deprese – nazývaný též sezónní. Vyskytuje se totiž pouze na podzim nebo v zimě. Pacienti jí trpící nemají obvykle žádnou energii. Často se také přejídají a omezují sociální kontakty.

Trpí jí zejména dospělé ženy. Pacientů se drží nejméně dva roky. Její výskyt může souviset s nerovnováhou serotoninu v mozku. Objevuje se také nadbytek melatoninu (spánkového hormonu). A roli zde může hrát i nedostatek vitamínu D v těle.

Poruchy nálady vyvolané léky

Pozor na to. Změny nálady mohou mít na svědomí i sedativní léky.

Příznaky, jako jsou úzkost, ztráta zájmu o navazování kontaktů s reálným světem, se obvykle objevují krátce po podání dané látky. Nemusí se přitom jednat o nic složitého a těžko dostupného.

Na vině můžou být alkohol, zmiňované sedativní léky proti bolesti či benzodiazepiny, které působí na centrální nervový systém.

Psychotické deprese

Pacienty s psychotickou depresí provázejí závažné stavy propojené psychózou, která je definována jako odmítnutí reálného – skutečného světa.

Symptomy psychózy obvykle zahrnují halucinace (vidíme či slyšíme nereálné věci) a bludy (falešné přesvědčení o tom, co se děje).

Je znám i případ ženy, která se rok nestýkala se svým otcem, protože si myslela, že jí chce otrávit. Samozřejmě, že se ukázalo, že to jsou jen její představy.

Deprese kvůli vážné nemoci

Řešení vážných chronických onemocnění, jako jsou srdeční problémy, rakovina, roztroušená skleróza a  AIDS, mohou být samy o sobě depresivní. Pomoci v tomto případě mohou například antidepresiva. Dobré je ale navštívit psychiatra a samozřejmě nejdůležitější je podpora rodiny.

Autor: Daniel Mareš

Záchvaty paniky a úzkosti: Poporodní depresi má každá pátá žena, jak ji řešit?

Zdroj: Evgeny Atamanenko / Shutterstock

Karina má čtyřletou dceru z prvního vztahu a už krátce po porodu bylo jasné, že oba sourozenci to spolu nebudou mít jednoduché; holčička žárlila, vztekala se a Karina, která měla pocit, že jako zasloužilá matka všechno hravě zvládne, propadala pocitům selhání.

„A pak, jednoho dne, hrnec přetekl a během toho, co jsem místo relaxace ve vaně opět jela kolotoč myšlenek, že jako matka selhávám, se dostavila panická ataka.

Sevřelo se mi břicho, měla jsem pocit, že nemůžu dýchat, v hlavě se mi rojily myšlenky, co když zešílím, že to přece dětem a manželovi nemůžu udělat, kdo by byl s bláznem, že to přece vůči nim není fér. Rozklepaná jsem vylezla z vany a snažila se to rozchodit. Nic nepomáhalo.

Šla jsem za manželem, zkroušeně se posadila a snažila se mu vysvětlit zmatenost své mysli. Nakonec jsem s nervovým třesem vyčerpáním usnula. Druhý den jsem se probudila a snažila se pochopit, co se mi to stalo,“ líčí Karina.

Vždyť jsem blázen!

Ráno zašla k lékaři, verdikt zněl vyčerpání a nedostatek hořčíku, Karina dostala hořčíkovou terapii a doufala, že bude líp. Nebylo. Panické ataky se stupňovaly. Nakonec skončila na neurologii, kde jí doporučili začít užívat léky, které se ale nesnášejí s kojením.

Na ukončení kojení u půlročního dítěte se necítila, tak zkusila vydržet. Ale už za týden byla na neurologii zpátky. „Tehdy jsem něco připravovala v kuchyni a píchlo mě v hrudníku.

Nejdříve jsem to přešla, ale zničehonic začal ten stejný kolotoč myšlenek: co když je to plicní embolie? Ale není, co blázníš, jedno píchnutí… ale co když to je embolie a já to zlehčuju, umřu, kdo se postará o děti, vždyť z dětí bez maminky jsou často narkomani, zoufalé existence… Situace opět skončila nervovým kolapsem. Druhý den ráno jsem se rychle otřepala, vyspala jsem se, bude to v pohodě. Vypravila jsem syna a vyjeli jsme s kočárkem na naše obvyklé denní pochůzky a procházky po městě. Asi po pěti minutách jsem začala být podivně nervózní. Co když se mi udělá stejně divně jako včera? Ba ne, co když se mi udělá ještě hůř?! Co když mě popadne šílenství, budu mimo sebe a pustím kočárek do cesty?!“ popisuje matka svůj psychický stav.

Telefonát neuroložce, telefonát do kojicího centra, kde se ukázalo, že léky se s kojením snesou, medikace. Jenomže úleva nepřišla. „Místo toho tři hodiny po zapití tabletky začalo peklo.

Proboha, co když mě někdy napadne svým dětem ublížit, nebylo by lepší udělat něco sobě, třeba to rovnou ukončit? Jdu za manželem a s myšlenkami se mu svěřuji. Kouká na mě jako na blázna.

Panebože, však oprávněně, vždyť asi taky jsem! ‚Tak co chceš dělat, chceš se nechat zavřít na psychinu?‘ ptá se. Proboha, tohle není ta správná podpora, připadám si jako odpad.

Jak mi může ve třiceti přeskočit, vždyť jsem byla celý život normální? Manžel by si měl najít někoho jiného, vždyť po něm nemůžu chtít, aby byl s magorem, nikdo si tohle nezaslouží, bude nešťastný. Možná mu to ulehčím, když se zabiju,“ vzpomíná na své myšlenky Karina.

Úsměv mámy

Trvalo několik dlouhých týdnů, než léky zabraly. „Půl dne úzkostný očistec, půl dne jako mávnutím kouzelného proutku mi bylo úplně normálně,“ říká matka.

Aktuálně bere prášky čtyři měsíce. „Někdy mám i den, kdy cítím čirou radost – u které jsem si ani nevšimla, že se vlastně vytratila. Věřím, že se dopracuji ke svému starému já, k tomu, kým jsem byla, než jsem propadla do podivné kombinace úzkosti a deprese.

Jednou měsíčně chodím na sezení u psychiatra, a ačkoli jsem tam šla s tím, že se za to stydět nebudu a budu se bránit stigmatizaci ,chodí do blázince‘, nevykládám o tom na potkání, aby si o mně někdo něco nemyslel.

Zatím jsme probrali, jak úzkost funguje a že je nutné ji neobcházet, ale naučit se s ní pracovat,“ vysvětluje Karina.

Její případ není tak ojedinělý, jak by se mohlo zdát. Poporodními depresemi a úzkostí trpí každá pátá žena. Karině se skutečně ulevilo až v momentě, kdy objevila neziskovku Úsměv mámy, kterou založila Veronika Kubrichtová. I ona je matkou, která si prošla panickými atakami a depresemi po porodu.

„Každý předpokládá, že s narozením dítěte budete šťastné,“ říká. Pokud matka štěstí necítí nebo ho jen obtížně hledá, a naopak převládají pocity strachu, myšlenky na sebevraždu či paralyzující obavy o dítě, jde pravděpodobně o poporodní úzkost.

Lehčí příznaky většinou vymizí samy, ale ani ty by se neměly podceňovat. Statistiky z Česka zatím nemáme, ale mezinárodní výzkumy mluví o tom, že závažnějšími psychickými potížemi trpí před porodem zhruba 11 procent žen a v období šestinedělí zhruba 17 procent matek.

Poruchou přizpůsobení pak podle některých výzkumů až 30 procent žen, tedy každá třetí matka.

Zatrolené hormony

Nemusí jít hned o prvorodičky, problémy mohou potkat i „ostřílené“ matky, jako je Karina. Ta hned jak se dala dohromady, začala s Úsměvem mámy spolupracovat a dnes šíří osvětu na přednáškách – její příběh má pro matky velkou cenu, protože sama deprese spojené s mateřstvím zažila a ví, o čem mluví.

„Ohroženější jsou ženy, které prodělaly těžké těhotenství či porod, dále ženy, které v minulosti trpěly depresemi či úzkostmi. Celkem dobrým ukazatelem naší citlivosti po porodu může být i náš premenstruační syndrom.

Pokud před menstruací trpíme výkyvy nálad, je pravděpodobné, že po porodu budou emoční výkyvy ještě silnější. Což je dáno čistě změnami hladin hormonů,“ vysvětluje.

Hormony ale nejsou jediným viníkem problémů, své dělá nevyspání a sociální izolace – ve společnosti, kde jsme zvyklé být stále mezi lidmi, v práci a s přáteli, je náhlé uzavření se do světa s novorozeným dítětem velkým šokem.

Vzácně se objevuje i poporodní psychóza, která se projevuje bludy, halucinacemi, zmateností a psychotickými stavy, tam je nutné jednat hned. Častěji se ale stává to, že se úzkostná matka bojí, aby do psychózy nesklouzla, což jí zpětně roztáčí další úzkosti. Platí, že pokud se matka cítí špatně déle než 14 dnů, stojí za to vyhledat odbornou pomoc.

Málokterý praktický lékař u nás je vyškolený na to, aby dokázal poporodní deprese a úzkosti rozeznat a uměl zasáhnout, matky tak často nenajdou pomoc na „první dobrou“, ale ztrácejí se ve svých pocitech a nemají pevný pilíř v podobě chápavého lékaře.

Navíc dostat se na psychiatrii je u nás stále spíš stigma než cesta z bryndy. „Osvěta by měla probíhat už během těhotenství. Už samotná informovanost o tom, že tyto stavy mohou nastat, zabrání pocitům viny a zmatku, nebude nás nutit příznaky potlačovat a skrývat.

Pokud budeme připraveni, dokážeme rozeznat, co se to s námi děje, tím snadněji si řekneme o pomoc a tím rychleji bude problém řešen. Zamezí se tak zbytečným komplikacím a dlouhému trápení.

Úplná prevence bohužel neexistuje, ale zmírnit příznaky tím, že si zavčas a na správném místě řekneme o pomoc, lze celkem snadno,“ vysvětluje Benešová.

Školení by měli dostat i otcové – ne každá máma totiž umí příznaky mateřských úzkostí rozpoznat, nejbližší rodina navíc musí problém chápat, respektovat a musí být připravená pomoci nejenom mámě, ale i s péčí o dítě nebo o děti.