Polévka je grunt, choti

Polévka je grunt, choti

Téma polévek jsem nedávno nakousla na IG a potěšilo mě, že vám tohle nakousnutí nestačilo. Takže jdu svůj “popisek” trošku rozvést a okomentovat.

Polévky se vlastně prolínají Olíčkovým jídelníčkem již od prvních příkrmů. Začínali jsme vývary (viz článek: Oliverkův jídelníček: Polévka je grunt, kdo jí nejí, ten…“nemá“ kolagen! ) a postupně zaváděli další a další ingredience.

Skvělé je, že vlastně nenásilnou a přirozenou formou můžete využít přechod z tekutého (z krémů) na polévku s kousky. Následujete tedy růst zoubků a potřebu naučit se kousat, podpoříte motoriku jazyka apod.

Prostě mixujete méně a méně, co se týká konzistence a více a více, co se týká ingrediencí.

Psala jsem o tom, že polévka je naší každodenní záležitostí, že je každý den jiná a každý den čerstvá.

Ne, neznamená to otročinu u plotny!

Jde jen o osvojení si pár rychlých receptů a taky o to, nebát se improvizovat. Já jsem si vytvořila takový týdenní polévkový rituál. Jednou za týden uvařím pořádnou porci vývaru (z masa a kostí) a čerpám z něj cca dva až tři dny i jako základ pro jinou polévku, omáčku či rizoto.

Jednou až dvakrát za týden vařím čistě luštěninový krém. Zbytek týdne dělám zeleninové krémy, které obohacuji (nebo neobohacuji) o bílkovinu dle potřeby.

Střídám živočišné druhy bílkovin, tedy maso a vejce, někdy “vodu” z vývaru a rostlinné druhy, tedy luštěniny, nejčastěji červenou a černou čočku Beluga (tyto druhy se totiž nemusí dlouho vařit). Vyjma vývaru nevařím žádnou polévku cíleně do zásoby.

Druhy polévek v rámci jednotlivých dnů volím intuitivně dle aktuálních Olíčkových potřeb, nemám předem daný harmonogram, jaké dny bude to a jaké ono, jen si hlídám, abych v rámci celého týdne zastoupila v dostatečné míře výše zmíněné polévkové spektrum.

Z dokonale čistých polévek v rámci prvních příkrmů si postupně můžete dovolit připravovat více a více gurmánské chody.

Z počátku jsem tedy nedělala žádné základy na cibulce a vlastně dodnes je dělám jen občas, myslím, že dokonale chuťově vyladěných jídel má Olíček ve svém jídelníčku dost, a tak ho alespoň těmi polévkami držím lehce při zemi (a až se přestane olizovat až za ušima, bude čas se nad tím znovu zamyslet).

Polévka je ideálním předspánkovým jídlem a věřte mi, že neexistuje jediný racionálně nutriční důvod, proč ji nevyměnit za instantní kaše.

Navíc to skvěle souzní s naším režimem. Teď, když chodí Olíček do školky, přesunuli jsme polévku na večer. Podle situace se jedná o první nebo druhou večeři. Zhruba do 2,5 let ji měl k obědu, tedy opět před šlofíčkem, druhý chod si dával až po probuzení. Dbám na to, aby polévka před spánkem byla lehká a zbytečně nezatěžovala, nedráždila trávení.

Proč má v dětském jídelníčku nezastupitelnou úlohu?

V rámci polévek a krémů totiž můžete do jídelníčku zakomponovat jinak problematické složky. Já polévku vždy využívám k tomu, abych doladila vyváženost jídelníčku. Nemůžu si sice stěžovat na Olíčkův apetit, je to skvělý jedlík.

Ale má období, kdy si oblíbí jednu či dvě potraviny a jedl by je k snídani, obědu i večeři. Teď to má takhle s vejci a kozím kefírem (i když závislost na kefíru ho drží už nějaký ten rok :D).

Takže i já potřebuji trošku zpestřit jídelníček a dopřát mu i další potřebné živiny. A díky bohu, polévkou nikdy nepohrdne!

Maskujte s mírou.

Do krému sice schováte jinak neatraktivní nebo výrazné druhy ingrediencí, které v rámci celého pokrmu (polévky) budou chuťově atraktivnější, na druhou stranu, není z dlouhodobého hlediska cílem dělat jen nic neříkající podobně barevné “něco”. Naučte své děti jíst i očima. Servírujte alespoň část chodu tak, aby dítě vidělo a vědělo, co jí.

Aby mělo šanci některé ingredience poznat, navíc z toho bude mít i radost. Samozřejmě, že viditelně vypíchnete to, co má rádo a nebudete ho zbytečně dráždit brokolicí, ale obecně řečeno, pokud si má dítě vytvořit pozitivní vztah k jídlu, k prvopotravinám, mělo by ho jídlo bavit, mělo by být hezky servírované a taky barevné s různorodou strukturou.

Samozřejmě jde o postupný proces, který vám polévka dovolí.

Ještě něco k přípravě.

Příprava nemusí být složitá a nemusíte ji nějak extra plánovat. Ingrediencí a variací je nepřeberné množství. Podle potřeb můžete volit buď více bílkovinové, sacharidové či tučné – „zdravotučné“.

Jak už jsem zmiňovala, pro první příkrmy jsem volila vývary. Můžete podávat jen “vodu” nebo vývar s rozmačkanou zeleninou či masem. A postupně jsme přecházeli i na další variace zeleninových krémů.

Na krémy potřebujete jen kvalitní vodu, nejlépe filtrovanou a zeleninu + časem, dle rozjedenosti další ingredience a druhy bílkovin.

Samotná příprava je snadná, prostě oloupete zeleninu, nakrájíte a dáte vařit spolu s vodou (nevhazujete do vroucí vody!). A tady nastupuje trpělivost. Jakmile vše přivedete k varu, ztlumíte a vaříte šetrně, pozvolna při nižších teplotách necháváte probublávat. Sůl v rozumné míře nepovažuji za nepřítele, a to ani u prvních příkrmů. Solím, ale výhradně růžovou himalájskou solí.

Občas mi přijde dotaz, čím polévky zahušťuji? Nezahušťuji, volím takové poměry vody/vývaru a zeleniny, luštěnin, … abych po rozmixování nebo částečném rozmixování, už nemusela řešit zahušťování.

Nikdy nic neodvažuji, prostě od oka kombinuji, co je zrovna v lednici, ve špajzu a hlavně se řídím tím, co je potřeba doplnit do jídelníčku. Vařím ze sezónních potravin, protože většinu toho, co jíme, nakupuji na trhu, nejde to ani jinak.

Jo a pro nouzovky mám v mrazáku připravený listový špenát.

Před podáváním můžete (měli byste!) polévku ještě obohatit o lžíci olivového nebo ještě lépe rybího oleje.

Budete mít zájem:  V Česku máme ptačí chřipku. Je třeba se bát?

My stále používáme Organický olej ze skandinávského duhového pstruha, který je úžasně doladěný, jak chuťově, tak “čichově” pomerančovým, citrónovým olejem a též extraktem z rozmarýnu, takže vůbec nemusíte mít obavy, že byste si polévky zkazili nějakou „rybinou“.

V článku o rybím oleji jsem psala, že jej dávám Olíčkovi od malinka na lžičku, aby si na něj zvykl a já nemusela vymýšlet, kam jej zamaskuju. Nakonec mu ho ale maskovat musím. Ne, že by ho snad neměl rád. Naopak! Oblíbil si ho natolik, že je schopný vypít celou láhev na posezení.

Několikrát jsem tady zmínila pestrost a vyváženost jídelníčku. Doporučuji vám tyhle parametry hodnotit vždy v rámci celého týdne. Pokud to budete hrotit na dennodenní bázi, můžete zbytečně dostat pod tlak nejen sebe, ale i dítě.

  • Je mi jasné, že k vaší spokojenosti tu chybí ještě pár receptů z praxe, takže slibuji že se jim v rámci příštího (nejpozději přespříštího 🙂 ) článku pověnuji.
  • Mějte se krásně!
  • Míša

Foto dne – Polévka pro prezidenta + recept

Foto dne – Polévka pro prezidenta + recept 4.78/5 (95.56%) 18 ohodnocení Polévka je grunt, chotipolévka pro Reuvena Rivlina

V říjnu navštívil izraelský prezident Reuben Rivlin s chotí a doprovodem Českou republiku. Česká média  tehdy věnovala návštěvě velkou pozornost, eretz.cz návštěvu příliš neakcentoval ale redakce má v úmyslu se tématem zabývat a zejména v oblasti ekonomické a kulturní a hodnotit plody této návštěvy a následné návštěvy české vládní delegace v Izraeli. Staré české přísloví říká, že polévka je grunt. Začneme tedy polévkou, kterou prezidentovi a jeho doprovodu nabídli v Praze v rámci vládního oběda po návštěvě v Terezíně. Menu sestavila pražská košer restaurace King Salomon. Vycházeli přitom zřejmě z izraelských zvyklostí, kdy se zpravidla podává lehký oběd. Kromě polévky se podávala také ryba s kinoou a celerovým pyré a jako moučník čokoládová pěna s ovocem. Takový příjemný lehký izraelský oběd. Dýňová polévka je velmi populární v Izraeli a existuje mnoho verzí jak ji připravit. Nevím, kterou verzi si vybrali v Praze, ale podívejme se na různé izraelské recepty pro inspiraci.

Suroviny: máslová dýně – se vaří anebo upeče v troubě 20 minut s olivovým olejem a potom se krátce povaří, může se nahradit dýní hokaido, která se také před vařením může s trochou olivového oleje péct.

  K dýni se může přidat mrkev, batát, brambor  množství např. 1/2 kg dýně, 1-2 mrkve, 1 větší batáta, 1 brambor.  Velmi zajímavou alternativou může být k dýni přidaný jeruzalémský artyčok –  topinambur .

 

Koření dochucení: klasické sůl (s mírou), pepř, strouhaný muškátový oříšek, je možné také použít kurkum. Jako bylinky je možné přidat kopr (opatrně aby nepřebil jemnou chuť  dýně) celerovou nať, petržel nebo pažitku.

Suroviny se povaří do změknutí a nakonec se polévka rozmixuje a získá krémovitou konzistenci.

Chceme-li připravit polévku výživnější a chuťově výraznou můžeme použít následující recept: 1/2 kg dýně, 1 lžička olivového oleje, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 hrnek (200ml) amarantu, 1/2 hrnku červené čočky, 1 batát, 1 mrkev, 1 lžička kurkumy, 8 hrnků vody. Vaříme společně všechny ingredience asi 50 minut, rozmixujeme a podáváme. Amarant může způsobit zhoustnutí, v takovém případě polévku rozředíme vodou (Což umožní pozvat další hosty).

Foto: Aaron Gunsberger

Polívka je grunt. Hlavně z kozla či berana

„Polívka je grunt,“ říkávala moje babička a po ní i moje maminka.

A ačkoliv mexické pojetí přísloví o polévkách se orientuje spíše na alkoholickou stránku věci („Tras la sopa, la copa“, volně přeložitelné jako „Polévka je základ, pak se může chlastat“ či „Si quieres ver a tu marido gordito, después de la sopa dale un traguito“ aneb „Chceš-li svého manžílka pěkně tlusťoučkého, nalij mu po polévce něčeho ostřejšího“), polévky a všeobecně „vývaroidní“ strava tvoří překvapivě velkou část mexické kuchyně.

A dneska to vezmeme právě pěkně z gruntu – tedy od těch nejtučnějších, nejsilnějších a nejvíce zasycujících polévek, na které chodí Mexičani hlavně o víkendech. Mno, čím to asi bude, že zrovna o víkendech ?????

Pancita aneb mexická dršťková

Ačkoliv by se dršťková dala považovat za český výdobytek, i v Mexiku se najde její varianta. A i tady se do ní sype majoránka, eh, tedy chtěla jsem říct oregano. Místní varianta však vaří všechny čtyři kravské žaludky s chilli papričkami guajillo.

Původně se pancita připravovala hlavně ve státě Michoacán (Spojené státy mexické jsou totiž podobně jako třeba Německo federativní republikou), ale v hlavním městě a jeho okolí se těší velké popularitě.

Historie pak tvrdí, že tahle mexická dršťková se na americkém kontinentu objevila až s příchodem Španělů a že prý se jedná o původní recept ze 16. století. Mno, kdoví.

Ale ať s chilli anebo bez, jak ta mexická, tak ta staročeská dršťková odjakživa platila za pokrm „levanta crudos“, tedy prostě a jednoduše za jídlo proti kocovině. A vida, v tomhle tkví rozuzlení víkendového prodeje!

Tip na tu nejlepší pancitu: pokud zamíříte do hlavního města Mexika, v piktoreskní čtvrti Santa María la Ribera zajděte na geniální pancitu do rodinného podniku La Chatita. Když řeknete, že jste od Mexikopedie z České republiky, stopro vám dají ochutnat i svůj nezapomenutelný domácí kukuřičný koláč ????.

Rodina Acosta García v podniku La Chatita vaří tu nejlepší mexickou dršťkovou v okolí.

Birria aneb kozlí vývar

Kozlí polévka je něco, na co vodíme naprosto všechny naše návštěvy z České republiky, protože nás hodně baví ten výraz v očích ve stylu „Cože, kozel? A to jako celej?“ Jo, celej, v polévce chybí jen, ehm, varlata (vážně obří, jen tak podotýkám, ale jedním dechem dodávám, že z nich se připravují jiné speciality, ale o tom až jindy). Nevím, čím to je, že zrovna o kozlí varlata je mezi Čechy takový zájem, ale zatím se nás na to zeptali všichni do jednoho.

Budete mít zájem:  Chronická laryngitida (zánět hrtanu) – příznaky, příčiny a léčba

Do birrierie (tedy místa, kde podávají birriu) El Güero vodíme všechny naše návštěvy. Milujeme ji totiž natolik, že jsme se kvůli ní dokonce přestěhovali do vedlejšího bloku, abychom to měli blíž.

Původně ze státu Jalisco (právě odtud jsou takové ty klasické představy o Mexiku – chlapíci v kovbojských kloboucích a kaktusy na horizontu), ale nejvíc kozlích vývarů se (opět) sní v hlavním městě. Inu, 22 milionů lidí toho spořádá dost a dost.

Recept je jednoduchý – vezmete celého kozla, uvaříte ho s chilli guajillo (co vám zbylo třeba od vaření mexické dršťkové), šoupnete tam bobkový list, majoránku, rajčata, cibuli a je to.

K tomu zakusujte ručně plácané kukuřičné tortilly a už nikdy nebudete chtít jíst nic jiného.

Tip na božskou birriu: když už jsme tak pěkně zakotvili na pancitě ve čtvrti Santa María la Ribera, tak pokud vám zbylo ještě v žaludku kousek místa, zajděte sem na výtečnou birriu El Güero.

Ne nadarmo jsme se přestěhovali jen blok odtud, abychom na ní mohli chodit častěji. Jako fakt, nekecám.

Ale kdyby vás osud, vítr či cokoliv jiného zavál do státu Jalisco, musíte (jako vážně musíte!) birriu ochutnat v legendárním podniku Los Chololos.

Barbacoa aneb není bárbekjů jako bárbekjů

Mexická barbacoa by svým názvem mohla svádět k tomu, že se jedná o obyč maso na grilu. Chyba lávky – barbacoa je „beran pečený ve vlastní šťávě v díře v zemi“, jak jí s láskou nazývám. A když říkám s láskou, myslím to smrtelně vážně, není snad lepšího masa než právě tohohle.

Jemné, rozpadající se, zabalené v kukuřičné tortille a zlehka posypané čerstvým koriandrem a jemně sekanou cibulkou, přelité pálivou salsou se zauzenou chutí. A pokud se ptáte, kde je ta slibovaná polévka, tak vězte, že ještě vytuněnější kombinace je pak doprovodit ty slastně gastronomické tacos beraním vývarem aneb „co odkapalo z masa“. Jo, je to tučné. Jo, je to nezdravé.

Jo, je to delikatesa. A jo, spraví vám to kocovinu, že ani nebudete vědět jak.

Tip na nezapomenutelnou barbacou: tu nejlepší barbacou najdete v improvizovaných stanech u silnic ve státě Hidalgo (především u silnice México-Pachuca, tedy z hlavního města do Pachuky, a jak jinak než o víkendech), ale kormidelník se dušuje, že ta nejlepší se připravuje na 152. kilometru silnice México-Querétaro v podniku „Barbacoa de Santiago“. Inu, další dobrý důvod půjčit si auto a cestovat po Mexiku po vlastní ose.

S kocovinou nebo bez, tyhle polévky prostě musíte ochutnat.

Protože jak říká další mexické rčení: „Siete virtudes tiene la sopa: quita el hambre y la sed apoca, ayuda a dormir, no cuesta digerir, es barata, nunca enfada, y pone la cara colorada.

“, tedy „Sedm předností polévka má: hlad i žízeň mizí, každému pomáhá spát, vytráví se brzy, příznivá je cena, nikoho neurazí a obličeji růži dodává.“ Tak dobrou chuť!

Text a foto ©  Eva Kubátová, Mexikopedie, 2019

Základem ruské kuchyně je polévka, obvykle hustá a výživná. Všem kralují boršč a soljanka

Velmi originální, stylovou restauraci nazvanou Polévka najdete nedaleko Běloruského nádraží v Moskvě. Přestože je umístěna v suterénu, lidé ji většinou nepřehlédnou. Design podzemních prostor je nesmírně vynalézavý.

  • Nádherné stylové osvětlení podtrhuje kouzlo interiéru vybaveného masivními dubovými stoly, koženými i textilními sedačkami a krásnými starými radiátory.
  • Čtěte také
  • Čachochbili a kjufta-bazbaš
  • Šéfkuchař Sergej Stělmach mě vede rovnou do kuchyně, kde kypí, bublají a všelijak jinak se projevují různé polévky, protože za chvíli je doba obědů a do lokálu se nahrnou hosté.

„Teď se vaří hrachovka, slepičí vývar, čachochbili a kjufta-bazbaš. Naše polední menu,“ představuje mi Sergej názvy polévek, které jsem nikdy v životě neslyšel. „Kjufta-bazbaš je polévka ze skopového masa s mrkví a brambory, něco jako šurpa,“ vysvětluje šéfkuchař.

Dělám chytrého a uznale kývám hlavou s vědomím, že budu muset asi hodně listovat Wikipedií, abych se dozvěděl, co se za těmito magickými slovy skrývá.

Vím, že šurpa je velmi chutná uzbecká polévka s kusem masa plovoucím v silném vývaru, a wikipedicky jsem zjistil, že čachochbili je gruzínská polévka původně z bažanta. Dnes se místo něj používá zprudka orestované kuřecí maso, posléze dušené v rajčatové šťávě s kořením a spoustou česneku.

Polévková hitparáda

„Nejpopulárnější je u nás finská rybí polévka z lososa s brambory a smetanou. Ruská rybí polévka ucha je něco jiného. To je rybí bujón. Vývary jsou vůbec pro ruskou kuchyni typické, zatímco v Evropě se vaří spíš krémové polévky,“ vysvětluje dál šéfkuchař Sergej.

Čtěte také

A ruská polévka? To je soljanka a boršč. Ty jsou na žebříčku oblíbenosti v této restauraci na čestném třetím a čtvrtém místě. Na druhém se umístila polévka z modrého sýra.

„Jak se připravuje soljanka? Uvaříte vývar z hovězího masa – to trvá tak čtyři až pět hodin – a postupně přidáváte kapari a černé i zelené olivy,“ prozrazuje Sergej klasický recept. Základem boršče je také masový vývar, do nějž přidáme červenou řepu, cibuli a mrkev. Vše dochutíme octem a trochu osladíme.

„Hlavně musíte hlídat, aby boršč v průběhu přípravy neztratil svou barvu,“ varuje šéfkuchař. „Můžu vám to ukázat. Sašo, nalej mi, prosím, boršč.“

Budete mít zájem:  Natékání nohou v kotníku – počátek křečových žil

A kuchař Saša ochotně nabírá z kotle nádherně, přímo zářivě červený, ale přitom nezkalený boršč. Za měsíc ho tady uvaří a podají 800 litrů, finské rybí polévky ještě o dvě stě litrů víc.

Trochu jiná degustace

Zákazník si může objednat také ochutnávku různých polévek, kterou dostane na dřevěném platu. Obvykle na něm dostane menší porce tří různých polévek. Ostrá polévka charčo, sýrová, soljanka, rajčatová, polévka s bazalkou, finská rybí – to je základní nabídka, ale objednat si můžete z dalších desítek druhů polévek. A restaurace má i vlastní pekárnu.

Kuchyně není velká, ale všichni se v ní pohybují v přesném rytmu, nikdo tu nikomu nepřekáží. Blíží se doba oběda, kdy restauraci zaplní hlavně úředníci z kancelářských budov. Najít místo bude těžké i večer, lepší je se předem objednat.

Čtěte také

Restaurace funguje už šestnáctým rokem, což samo o sobě svědčí o její kvalitě. V Moskvě totiž restaurace mění majitele tak rychle, že si ani na jednu nestačíte zvyknout, a už je na jejím místě jiná.

Velká ruská gastronomická revoluce

„Potraviny objednáváme přímo u farmářů. Zásadně nepoužívám mražené maso ani mražené ryby, pouze chlazené. Ze zmražených potravin nikdy tak kvalitní jídlo neuvaříte,“ zdůrazňuje Sergej Stělmach.

„Restaurace je otevřená 24 hodin denně a máme prakticky pořád plno. Obrat je tak rychlý, že se nám tady ani teoreticky nemůže nic zkazit. A teď to všechno ochutnáme,“ vyzývá mě na závěr.

Je to bezpochyby nejlákavější nabídka, jakou jsem v posledních letech slyšel. Ochutnat 44 polévek je pro mne ďábelským pokušením. Stačí ale představit si, co by mi na to řekl přítel dietolog profesor Rajko Doleček, a s těžkým srdcem, ale lehkým žaludkem nabídku odmítám.

Nakonec ochutnávám pouze soljanku a nad talířem této neskonalé dobroty si s šéfkuchařem Sergejem Stělmachem ještě dlouho povídáme o tom, jak ruská gastronomie v posledních letech prodělala doslova revoluční skok. Pokud budou všechny ruské revoluce takové, pak se nemáme čeho bát.

Související příspěvky

Guláš u Maďarů vyhořel, boduje slepičí vývar

Václav Havel měl rád spoustu cibule a pepře, vzpomíná kuchařka Irena Kosíková

Květák. Zázračná zelenina, kterou využijete do posledního listu

Polévka je grunt: Opravdu to platí, nebo jde o přežitý mýtus? | Žena.cz

První polévku si uvařili podle vykopávek archeologů naši předci už před 20 tisíci lety. Mohli tak učinit díky vynálezu hrnčířského kruhu. V pozdním paleolitu byla navíc na Zemi opravdu zima, takže se horká výživná tekutina náramně hodila.

Tehdejší polévky ale spíš připomínaly tekuté kaše a jejich základem bylo zrní. V řadě jazyků polévka zní podobně jako v angličtině: soup. Slovo suppa pochází ze starogermánštiny a označovalo chléb namočený ve vývaru.

Dnes existují polévky na jídelníčku snad každého národa, v některých kulturách se jedná o snídani, jinde je zase moučníkem.

První restaurace

S polévkami je spjatý také další zajímavý fenomén: vznik restaurací. V zásadní knize francouzské gastronomie Larousse Gastronomique se tvrdí, že v roce 1765 pouliční prodavač Boulanger otevřel podnik, kde se restaurovalo – tedy konzumovalo tekutou stravu, která sloužila k tomu, aby vás postavila na nohy a zahojila po náročné každodennosti 18. století.

Řada tehdejších Pařížanů totiž nežila v domě s kuchyní, takže se museli stravovat v městských tavernách a malých hostincích, kde měli nabídku velmi omezenou: pečené maso, sezonní zeleninu, vše bez omáček či dalších příloh.

Pouliční prodavači polévek se kvůli tomu těšili velké oblibě a Boulangerův podnik nabízel seznamy pokrmů, které vám připravil podle vašeho přání.

Někteří historici si ale myslí, že tohle všechno je legenda a žádný Boulanger nikdy neexistoval, protože encyklopedie Larousse Gastronomique je jediným zdrojem, který se o někom takovém zmiňuje. Ale můžeme nejspíš věřit alespoň tomu, že restaurace jsou francouzským vynálezem a souvisí s přípravou právě zmiňovaných polévek.

Polévky a zdraví

Zelenina, kterou polévky obsahují, má v sobě vitamíny a minerály, které jsou rozpustné ve vodě. Příliš vysoká teplota a vzduch samozřejmě může narušit působení některých aktivních látek, hlavně vitamínu C. Nicméně kupříkladu vývar obsahuje důležité minerály.

Jedním z největších pozitivních vlivů polévky na naše zdraví je však především to, že obsahuje hodně vody, a tedy nás hydratuje. Do denního pitného režimu se totiž polévky také počítají. Polévka je skvělý způsob, jak se mohou zavodnit lidé, kteří mají velký fyzický výdej. Podle výzkumu amerického časopisu pro výživu a zdraví také polévky umožňují déle udržet pocit sytosti.

Polévkový mýtus

Ožil v našich zeměpisných šířkách hlavně po druhé světové válce. Kdo nesnědl polévku, ten nepotěšil maminku či babičku. Je to přece základ! Také se říkalo, že kdo nebude jíst polévky, bude mít problémy se zažíváním. Nebo naopak, jedná se pouze o první obědové jídlo, které musí být doplněno dalším chodem.

Neexistuje ale žádný seriózní výzkum, který by taková prohlášení potvrzoval. Na problémy se zažíváním má výrazný vliv náš životní styl: míra stresu, pohyb, ale i to, zda kouříme a pijeme alkohol. 

Polévka nás tedy rozhodně neochrání před vlastními zlozvyky a náročným stylem života ani před bakterií Helicobacter pylori, která způsobuje zánět žaludku a k člověku se dostane skrz ústa.

Jde o více či méně běžnou součást našich jídelníčků, která však může být kdykoli vynechána, podobně jako jí lze nahradit třeba celý chod.

Záleží jen na našich preferencích a samozřejmě také na druhu konzumované polévky.

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Rozváží zdarma jídlo samoživitelkám i seniorům: Jsem Ježíškem každý den, říká Vránová | Video: Daniela Drtinová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *