Rozhovor Haló novin s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem
Agrární komora ČR podporovala přijetí novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích, jak ji 20. ledna 2021 schválila Poslanecká sněmovna PČR. Co si od této novely zákona slibujete?
Je třeba říci, že Agrární komora České republiky podporuje všechny iniciativy, které směřují k vyššímu zastoupení českých potravin na pultech obchodů, ale také ve veřejném stravování.
Proto jsme rádi, že Poslanecká sněmovna dala zelenou také snazší preferenci lokálních dodavatelů ve výběrových řízeních na dodávku potravin pro zařízení veřejného stravování v institucích zřízených státem a krajem.
Stát a kraje by podle našeho názoru měly jít příkladem, a je skutečně tristní, když se na ministerstvech mluví o tom, jak pomoci českým podnikatelům, ale přitom se zde vaří z nekvalitních zahraničních surovin. Ještě žalostnější to bývá, co se kvality týče, ve vývařovnách nemocnic a škol.
Tam by měla být jednoznačně na prvním místě kvalita a čerstvost. Podobné je to i s tak zvanými povinnými kvótami. Na prvním místě je spotřebitel, který by měl mít možnost koupit cenově dostupnou lokální, čerstvou, kvalitní dobře dozorovanou produkci.
Kritici novely zákona poukazují na to, že zvýšit procentuální zastoupení potravin od českých zemědělců a producentů, tak aby se postupně dosáhlo vyšší úrovně soběstačnosti České republiky v produkci základních potravin, není tou správnou cestou, a že to naopak pokřiví trh. Co byste jim odpověděl?
Kritici novely v posledních dnech a týdnech vypouštěli jednu dezinformaci za druhou. V žádném případě nemůžeme souhlasit například s tím, že by české potraviny nebyly kvalitní nebo že by byly drahé. Ceny zde určují obchodní řetězce, které proti zákonu hlasitě protestují. Proč? Protože chtějí pokračování statu quo, to znamená maximalizaci zisku za každou cenu.
Výkupní ceny domácích potravin jsou nízké, a to i z důvodu tlaku zahraniční dumpingové konkurence. Trh je tedy v ČR pokřiven už z důvodu monopolu řetězců, rozdílných dotačních podpor napříč Unií a v posledním roce ještě navíc uzavřením gastroprovozů, které znamenalo i ztrátu odbytu pro řadu tuzemských zemědělců a potravinářů.
Řetězce diktují cenu a poptávku a na českou produkci si vzpomenou jen při výpadku dodávek ze zahraničí.
I proto si od zákona slibujeme alespoň nastartování politické a veřejné diskuse. Uvedu příklad. O dlouhodobé smlouvy za férové peníze neměly řetězce nikdy zájem. O tom začínají mluvit až teď pod tlakem legislativního procesu.
Budou se k tomu ale znát, jakmile tlak povolí? Podívejme se třeba do sousedního Německa, kde zemědělci nedávno v reakci na rekordně nízké ceny zablokovali supermarkety a distribuční centra. Řetězce po chvíli reagovaly zvýšením dodavatelských cen na předkrizovou úroveň.
Tady se v době korony zvýšily ceny pro spotřebitele a pro dodavatele se ceny naopak snížily. Je zákon optimálním řešením? Možná ne, ale podnětem k potřebné společenské a politické diskuzi určitě ano.
Naši zemědělci rovněž argumentují i tím, že novela zákona pomůže k vyššímu a přehlednějšímu zastoupení regionálních potravin na pultech supermarketů a hypermarketů. Čím to zdůvodňují?
Faktem je, že média téma povinných kvót neuvěřitelně zpolitizovala. Proto na řadu s tématem neseznámených lidí perfektně zafungovala mediální zkratka, že si tu zákon někdo objednal nebo že by snad měl sloužit nějakým »agrobaronům«.
Ve skutečnosti však větší producenti potravin nemají problém se na pulty obchodních řetězců dostat a pro obchodníka není tak jednoduché většímu dodavateli vyhrožovat nebo ho vydírat, i když i to se často stává. U menších dodavatelů bylo vždy znát znechucení z jednání řetězců, kdy platilo lidové, »když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají«.
Zkrátka byly slibovány hory doly ze strany obchodníka a v okamžiku, kdy dodavatel nebyl schopen přistoupit na nestandardní podmínky, slyšel hned, že v pořadí čekají další. Buď dodavatelé větší, nebo ti ze zahraničí.
Některé řetězce nebo online prodejci potravin již nicméně poptávku po regionálních potravinách pochopili a snaží se i o dlouhodobě udržitelné oboustranně výhodné partnerství, nikoliv o nátlakové jednání.
Ideální by bylo, kdyby se všechno vyřešilo samo a »dinosauři«, kteří si myslí, že český spotřebitel má »chuťové preference«, tedy, že chce hlavně levné potraviny, které musejí být i nekvalitní, aby si na nich řetězec ještě něco vydělal, prostě z trhu vymizeli. Ale tak dlouho české zemědělství a potravinářství dost možná čekat nemůže.
Podívejme se na statistiku salda zahraničního obchodu, podívejme se na skladbu pěstovaných plodin, to není preference zemědělců, to je tržní nutnost, ke které řetězce značným dílem přispěly.
V české veřejnosti se kvůli propagandě médií v posledních letech spíše zakořenila myšlenka, že regionální potraviny se především prodávají buď ve speciálních prodejnách, ale ještě spíše na tržištích ve městech. Jak byste zdůvodnil, že by je spotřebitelé měli najít také na pultech obchodů zahraničních řetězců?
Podle dostupných statistik se podíl velkých super a hypermarketů na maloobchodu potravin pohybuje mezi 80-90 procenty, načež velká část menších prodejen na sídlištích pak pouze přeprodává zboží z větších obchodů.
Menší specializované prodejny jsou sice na vzestupu, ale dovolit si pronájem v místech, kde se pohybují spotřebitelé ochotní si připlatit, také není žádná láce, a proto jich není mnoho a řada jich možná třeba koronakrizi a budoucí ekonomickou krizi nepřežije.
Kdyby se podařilo regionálním producentům dostat alespoň do regionálních poboček velkých supermarketů, bylo by to určitě dobře, nejen z hlediska dostupnosti pro zákazníka, ale také z hlediska potenciálního růstu malých živnostníků, které produkce regionálních potravin živí.
Ti zas často využívají lokální suroviny, což má potenciální dopad do celé výrobní vertikály.
Argument prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy, který zveřejnil v médiích, zní, že se tímto opatřením omezí produkce potravin ze zahraničí, což ve svých důsledcích povede ke zdražení ceny potravin pro konečného spotřebitele. Má pravdu či nikoliv?
Pan Prouza toho k novele zákona řekl skutečně spoustu a vzhledem k tomu, že velmi dobře rozumí mediální zkratce a nutnosti najít ve všem senzaci, jsou některá jeho vyjádření spíše skandalózní než pravdivá.
Ještě jednou proto zopakuji, že výkupní ceny od zemědělců a potravinářů jsou dlouhodobě nízké a konečnou cenu pro spotřebitele určuje maloobchod. Jistě že se může stát, že kdesi po Evropě řetězce nakoupí horší kvalitu levněji.
Nedávno začaly řetězce dokonce vyhlašovat aukce, což ještě více tlačí na pokles cen. Mnohdy se zoufalí dodavatelé navzájem cenově podbízejí, už třeba jen proto, že taková zelenina nejde skladovat donekonečna a přijde chvíle, kdy se musíte rozhodnout mezi mírnou nebo velkou ztrátou.
Nám jde jen o přiměřený zisk a možnost na trhu dlouhodobě existovat. Agresivní cenová obchodní politika řetězců není, podle nás, dlouhodobě udržitelná.
Tím se dostáváme k otázce dumpingových a podnákladových cen, za které se prodávají potraviny ze zahraničí, a to především na pultech supermarketů a hypermarketů, které jsou v rukou zahraničních řetězců. Co s tím?
Proti podnákladovým, tj. dumpingovým, a podnákupním cenám zboží v extrémních akcích jsme v minulosti protestovali, a to mimo jiné i s odvoláním na dodržování zákona o cenách, který sice říká, že obojí není možné, nicméně jeho dodržování tu vlastně nikdo nevymáhá.
Máme tu také zákon o významné tržní síle, což není jen české specifikum, ale soudě podle směrnice o nekalých obchodních praktikách EU odpověď na celoevropský problém. Co se týče poslední novelizace, která by měla reagovat na unijní legislativy a rozšířit soubor nekalých praktik, u nás je zatím ticho po pěšině.
Vzhledem k tomu, že se změnilo vedení Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a bylo nám nabídnuto členství v pracovních skupinách, které by se měly tímto problémem zabývat, však doufáme, že se blýská na lepší časy.
Odpůrci této novely zákona o potravinách rovněž argumentují tím, že takto přijatý zákon není v souladu s unijními pravidly. Jaký je názor Agrární komory ČR na tuto otázku?
Soulad by měly nejdříve řádně prověřit odpovědné unijní orgány. Není možné predikovat výsledek podle tuzemské debaty či osobního vyjádření některých unijních úředníků.
Zákon navíc ještě není ve finální podobě, tu bude mít až po tom, co projde Senátem, bude případně navrácen Sněmovně a podepíše jej prezident. Do té doby se pohybujeme v rovině spekulací.
Na druhou stranu samotný způsob nastavení unijních podpor, který způsobil současnou situaci, není v souladu s principem rovnosti na jednotném unijním trhu.
To, že někde zemědělci mají výrazně vyšší podpory, přičemž jsou často podporováni ještě z jiných národních či regionálních zdrojů, sice možná z právního hlediska neodporuje definici tzv. nedovolené veřejné podpory, ale z hlediska morálního a faktického se jedná o větší zásah do jednotného trhu než případné kvóty.
Mimochodem, nemohu si odpustit, ale mezi řadovými zemědělci se také hovoří o tom, že ve Francii existuje obdobný zákon, byť třeba jiného znění, ale jeho cílem je podpořit prodej francouzských potravin na pultech obchodů ve Francii. V čem spočívá podstata tohoto francouzského zákona?
Nutno říci, že francouzský zákon vychází ze specifik francouzského práva, které je pro našince bez širší znalosti tamější historie a právního prostředí obtížně proniknutelné, přesto základní principy hovoří o zajištění spotřeby regionálních a biopotravin a hodně také o omezení plýtvání potravinami, kdy se slevové akce soustředí jen na zboží těsně před uplynutím spotřební lhůty, a kdy se omezuje počet prodaných kusů daného zboží. To ale dělají obchody jinde v Evropě i bez zákona. Proč by tedy měl být potřeba zákon k zajištění prodeje domácích potravin? V ideálním světě by to tak nebylo. K zamyšlení je ale skutečnost, že stejný řetězec, který u nás vesele prodává primárně potraviny německé či polské, by třeba v Polsku české potraviny prodávat nedovolil.
Miroslav SVOBODA
Jak hodnotíte tento článek? (1 – nejhorší, 7 – nejlepší)
Hodnocení: 5.7, celkem 29 hlasů.
Zákon o povinném podílu českých potravin
Dnešní článek je vidlácký kam až to jenom jde. V podstatě se mě osobně dotýká a snad bude jednou hrát významnou roli pro všechny tuzemské zemědělské producenty.
Jednou třeba bude ovlivňovat významným způsobem prakticky celý zemědělský sektor a navíc je nádherným předvolebním tématem a zrcadlem současné české politické scény.
A to i přesto, že podle mě zákon zůstane jenom na papíře a k nějakému zásadnějšímu průlomu díky němu zatím nedojde.
Ale ovlivní výhled do budoucna.
Nejprve chci začít aspektem politickým. Po třiceti letech bezbřehé liberální ekonomie a vlády neviditelné ruky trhu tu najednou máme zákon, který jde přesně opačným směrem. Který navzdory trhu nařizuje hytlermarketům s plochou nad 400m2, aby v každém segmentu měly povinný podíl českých potravin.
Vlastně vůbec nechápu, že v dnešní liberální EU, kde přece vládnou velké firmy a silní západní lobbysté, kde nás berou jako póvl a otroky, že vůbec něco takového mohlo projít parlamentem. A že se dokonce našlo dost poslanců, co pro to zvedlo ruku.
A ještě se ukázalo, jak na tom kdo je. Pro byli poslanci z ANO, SPD, ČSSD a KSČM, plus pár nezařazených. A nepřekvapí, že Piráti, ODS, TOPka, Lidovci a Starostové byli proti.
Nebudu parafrázovat, pěkné shrnutí je na Jihočeském kurýru, zde máte odkaz, projeďte si to:
- https://www.jckuryr.cz/…eu/
Fakt nechápu, jak naši loutkovodiči mohli něco takového přehlédnout a dokonce to nechat projít.
Samozřejmě , pro EU není nic ztraceno, ještě to prezident nepodepsal, zdrží se to v senátu a určitě se najde nějaký dobrák, který to napadne u nějakého příslušného ojrosoudu.
Nejvíc bych si přál, aby to tam podal někdo od Pirátů. To jen, abychom měli ještě více jasno, na které straně stojí.
Zákon je podle mě průlomový v tom, že si vůbec někdo dovolil něco takového navrhnout. Doteď byly podobné nápady jasná svatokrádež na božstvu volného trhu, který jediný vyřeší všechny naše problémy. Samozřejmě nikdo už nezdůrazňoval, že tento volný trh je pěkně křiven dotacemi, které jsou na západ od našich hranic o dost vyšší, takže o tržní ekonomice nemůže být řeč.
Nevím, kdo přesně je autorem návrhu, ale konečně u nás někdo nahlas a otevřeně řekl, že když nezměníme EU, musíme se tomu přizpůsobit a udělat nějaké vlastní kroky. V podstatě vidíme první vskutku národní zákon, který hájí české zájmy proti těm evropským. Už jen z tohoto hlediska je zákon důležitý, i když by to už nic dalšího neznamenalo.
Možná nakonec nebude přijat.
Ale třeba za něj dostaneme alespoň nějaké ojroústupky… A nebo je to první vlaštovka za kterou budou následovat další hejna podobných zákonů… Také je třeba na základě tohoto hlasování poněkud přehodnotit Babiše a jeho lidi.Zdá se, že oligarcha chce být především českým oligarchou a ne tím evropským. Až ho budete ve volbách bít po hlavě za koronavirus, vzpomeňte si i na tento zákon…. Tolik k politickému hledisku.
A teď praxe:
Bohužel, z toho co zatím vím, je tento zákon z kategorie těch o kterých bývalý ruský premiér Černomyrdin říkal, že to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Podle mě tento zákon dopadne podobně jako rakouské zákony proti šmelině za První světové války. Šmelinu to nezastavilo…
Zákon nařizuje, že v každém segmentu potravin musí být na pultech i příslušný podíl českých potravin.
První problém je v tom, co vlastně české potraviny jsou… Jedná se o potraviny, které od A do Z vznikly na našem území? Nebo u nás byly jen zabaleny? Nebo se prostě dovezl drůbeží separát z Itálie, střívka z Polska, sůl a koření z Británie a v Kostelci z toho namleli párky?
Dám ještě další příklady běžné praxe – V Holandsku se narodí sele. Po čtyřech týdnech míří do Rakouska do seletníku, kde mu nastartují metaboslismus na rychlé přírůstky a zůstane tam další dva měsíce.
Pak je převezeno k nám do velkokapacitního vepřína, kde zůstane další tři měsíce a vyroste na jateční váhu. Pak je převezeno do Kostelce, zabito, rozporcováno.
Část jeho masa se smíchá s vepřovým separátem z Rumunska a dohromady se smíchá na mleté maso pro řetězec Albert. Je to české maso? Je to české prase?
Nebo obráceně – u nás vyroste celé prase. Je krmeno českým krmivem, vyroste v českém vepříně u firmy Jave Pork. Pak se naloží na kamion, odveze kousek za hranice, protože to je nejbližší masokombinát. Tam bude zabito nějakými mongoly pracujícími pro německou firmu, bude zabaleno a posláno na náš trh. Je to české prase?
Nebo – v polské líhni patřící německé firmě se vylíhne kuře z holandských vajíček. Toto kuře je přivezeno do hal Vodňanského kuřete, kde vyroste. Dostává speicální krmné směsi, které tvoří 90% výsledné ceny kuřete a tyto směsi se míchají v Rakousku. Kuře pak rozbourají v českém masokombinátu pomocí ukrajinských pracovních sil a dodají do Kauflandu… Je to české kuře?
Nebo – vinař od Kyjova má letos horší úrodu. Dělá skvělé Chardonay, které míří do vinoték v Tescu. Ovšem, letos se neurodilo. Tož koupí hrozny v Maďarsku, vylisuje je, šťávu smíchá se svojí a udělá české víno. Pak zjistí, že má ještě místo, tak koupí z Rumunska už vylisovanou a zamraženou šťávu a opět ji smíchá s jeho vlastní úrodou. Je to české víno?
Je český produkt Bohemia Sekt, kterého se vyrobí tolik, že by na to nestačila veškerá česká produkce hroznů? Je českým produktem jogurt od Olmy vyrobený u Olomouce, ale přivezlo se pro něj polské mléko, protože je teď levnější (pokud by se použilo české mléko, tak bude jogurt dražší než od Madety, která si zase naopak bere mlíko ze Slovenska) a tím pádem by ten jogurt nevydělal? Od kolika procent českého mléka je jogurt český? Nebo takový pribiňáček… použije se na něj česká smetana z českého mléka, ale tvaroh se přiveze z Itálie, protože tam zrovna mají nadbytky, kterých se levně zbavují… je to český produkt?
Je český produkt zmrzlina, která má v sobě české mléko, rakouský tvaroh, německé lentilky a španělské jahody? Tohle je totiž běžná praxe.
Nebo – ve Znojmě se umele mouka ve mlýně Penam. Ta zamíří do pekárny v Rakousku, kde z ní udělají francouzské bagetky, které pak mražené přivezou do Lidlu v Brně, tam se strčí do trouby a prodávají. Je to česká, nebo rakouská bagetka? Je vůbec jakékoliv zboží české, když se prodá v hytlermarketu za krvavé ceny a obrovská marže se odvede někam do zahraniční centrály?
Ptal jsem se na to naší firemní právničky. Co myslíte, že mi řekla…. No jasně – že neví.
Že zákon sice má něco stanoveno, ale dnešní oběh polotovarů je tak komplikovaný a široký, že vždycky bude výklad poněkud nejasný a bude snadné jít na hraně zákona.Kvůli tomuto značně nejistému zákonu nikdo nezačne stavět masokombináty a velkokapacitní teletníky. Tedy někdo jo – Babiš. Ten je umí za miliardy udělat tak, že jsou ziskové i bez tohoto zákona. Ale ostatní budou velmi obezřetní.
Chtěl jsem tím vyjádřit, že dnešní toky zboží jsou tak komplikované a každý bonbón několikrát obkrouží Evropu, než skončí někde na pultě. Tohle se nedá snadno ani definovat, ani uhlídat.
Zákonné praxe se chopí právě ty hytlermarkety. Ti mají houfy právníků a s jejich pomocí vytvoří svoje privátní značky “českých potravin”, které dají na pult vedle těch běžných. Udělají to tak, aby naplnili literu zákona, ale úplně na spodní hraně.
Svým způsobem se do naší republiky přesunou nějaké ty zpracovatelské kapacity a možná některé české podniky odkoupí zahraniční hráči, kteří k nám převedou část své výroby. Tak, aby to moc nebolelo.
Aby se splnil zákon, tak se italský separát bude míchat s rakouským hovězím a polským kuřecím někde v Německu, k nám přivezou velké kostky zamraženého polotovaru, u nás to nastrkají do střívek a nechají vymáčet v láku a ejhle… český výrobek. Z celkové ceny produktu připadne na naší republiku o 3% víc než dnes.
A zároveň budou markety dál tvrdě lobovat za zrušení zákona. Vzhledem k rozložení politických sil se jim to možná i podaří.
Abych to nějak shrnul – v tomto zákonu vidím význam více symbolický, než praktický. Poprvé došlo k prolomení třicet let trvajících pravd o tom, že všechno ze Západu je dobré a že volný trh řeší všechno. Poprvé se někdo postavil do cesty EU i Dojčlandům.
Ovšem nemůžeme čekat, že tento zákon bude automaticky znamenat nové české zemědělství. Nemůžeme čekat, že se něco hned tak změní a pokud se změní, tak to běžný člověk nijak nezpozoruje. Nové továrny kvůli tomu jen tak nevzniknou.
Trochu se pozmění oběh surovin, ale upřímně – náš trh je fakt brutálně propojený s tím evropským a na tom tento zákon zatím nic nezmění. Nejvíc to pomůže finálním zpracovatelům – masokombinátům konzervárnám a podobně. Ti mají obrovskou volnou kapacitu a rádi ji hytlermarketům nabídnou.
Malá část produkce se přesune sem. Vydělají na tom velcí hráči a malý zemědělec to ještě dlouho nepocítí.
Samozřejmě se najde spousta dobroserů, keří budou poukazovat na to jak chudáci obchodní řetězcové mají zbytečnou administrativu, to jim prodražuje prodej a díky tomu chudáček zákazník platí v obchodě víc. Jistě se ozvou i někteří volnotržní vlastenci, že je to vlastně komunismus a celé je to špatně. Ale mladý Klaus hlasoval pro tento zákon, tak snad zvítězilo vlastenectví nad ekonomickými kecy…
Časem, v kombinaci s dalšími zákony a vyhláškami, v kombinaci s dalšími možnostmi, možná jednoho dne zjistíme, že toto hlasování byl začátek něčeho nového. Zkonstatujeme, že k vítězství vedla ještě dlouhá cesta, že tento zákon byl skutečně jen začátek, ale významný.
Pevně ale doufám, že z něj bude předvolební téma. Že se Pirátů a ostatní někdo zeptá, proč hlasovali proti. Že se podíváme, jak se kroutí, jak nevědí, jak se vymlouvají a blábolí.
A pokud má Babiš rozum – použije tento zákon jako podmínku sebe sama.
Chcete mít tento vlastenecký zákon zvýhodňující domácí produkci? Tak mě udržte ve sněmovně, protože pokud s ostatními prohrajeme, bude tento zákon promtně zrušen.
A my vidláci budeme mít další těžké rozhodování, jak se postavit k oligarchovi. Pokud se podobných zákonů ještě pár stihne, bude Babiš se křípajícími zuby znovu zvolen do premiérského křesla… ne proto, že by byl skvělý, hodný, nejlepší, nejdokonalejší… ale jednoduše proto, že jakákoliv jiná alternativa bude národní katastrofa.
Neporovnávejme všechno týkající se českých potravin s Agrofertem, říká Jurečka
Marian Jurečka, který původně váhal, zda má kandidovat na předsedu KDU-ČSL, je nakonec v politice činný víc než kdykoliv dříve.
Nejenže vede lidovce, ale nyní stanul také v čele krajské volební kandidátky na Olomoucku.
A do toho se coby poslanec snaží prosadit změnu, která podle něj zajistí větší množství českých potravin v obchodech. Kritici ovšem namítají, že se návrh obrátí proti zákazníkům.
Už v úterý začíná další schůze Poslanecké sněmovny, na které by se mimo jiné mělo rozhodovat o tom, zda obchody budou muset prodávat zákonem dané množství některých českých potravin.
Mezi velké příznivce takové změny zákona, která vyvolává značně různorodé reakce, patří předseda KDU-ČSL Marian Jurečka, který se tématu českých potravin hodně věnoval i jako ministr zemědělství v letech 2014 až 2017.
Jméno předsedy opoziční strany pod návrhem na podporu českých potravin v obchodech ale může být na první pohled překvapivé. S návrhem totiž přišla vládní poslankyně za ANO Margita Balaštíková a podpis pod něj připojilo nejen několik poslanců ANO, ale také poslanci SPD či předseda Trikolóry Václav Klaus.
„Ale pod návrhem je i poslanec ODS,“ říká Jurečka v rozhovoru pro Aktuálně.cz upozorněním na jednoho zákonodárce této pravicové strany. Jinak ale není pod návrhem podpis nikoho dalšího z opozičního „demokratického bloku“ – ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN ani Pirátů.
Návrh na vyšší podíl českých potravin v obchodech podala poslankyně hnutí ANO Margita Balaštíková, ke které se přidali další poslanci ANO a také někteří zástupci SPD, KSČM, Trikolóry, ODS a KDU-ČSL.
Pro návrh chtějí hlasovat i další poslanci. Kolik jich nakonec bude, a zda třeba nezmění naopak názor někteří, kteří návrh podepsali, bude jasné až při hlasování.
Podporu má také od ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD).
Margita Balaštíková (ANO), Josef Kott (ANO), Pavel Plzák (ANO), Radek Zlesák (ANO), Karel Tureček (ANO), Monika Oborná (ANO), Taťána Malá (ANO), Jiří Bláha (ANO), David Pražák (ANO), Jan Volný (SPD), Zdeněk Podal (SPD), Monika Jarošová (SPD), Jiří Kohoutek (SPD), Jaroslav Dvořák (SPD), Karla Maříková (SPD), Tereza Hyťhová (SPD), Radim Fiala (SPD), Jan Hrnčíř (SPD), Radek Koten (SPD), Pavel Jelínek (SPD), Václav Klaus (Trikolóra), Zdeněk Ondráček (KSČM), Jan Birke (ČSSD), Marian Jurečka (KDU-ČSL), Jaroslav Martinů (ODS).
Čeští pěstitelé ovoce a zeleniny potřebují podporu, tvrdí Jurečka
V poslanecké novele zákona o potravinách a tabákových výrobcích, kterou čeká závěrečné hlasování, by nově přibyl požadavek, aby obchody musely od roku 2021 nabízet minimálně 55 procent zboží s označením Česká potravina a tento podíl by se každý rok zvyšoval až na 85 procent v roce 2027.
„Jestliže chceme opravdu změnit strukturu naší krajiny a řešit například její schopnost udržet vodu, tak potom je potřeba mimo jiné podporovat české zemědělce, kteří pěstují právě ovoce a zeleninu,“ sdělil Aktuálně.cz Jurečka.
Podle něj není možné volat po změnách v krajině nebo po tom, aby zemědělci pěstovali ovoce a zeleninu, pokud se nedočkají výraznější podpory. Třeba zrovna tím, že budou moci více prodávat své potraviny.
„Představa lidí, že zemědělec bude investovat do pořízení techniky a potom bude doufat, že uspěje někde na trzích, není správná. Takto to nefunguje.
Jedním z efektivních způsobů, jak zemědělcům pomoci, je ten, že jim řekneme: Když budete pěstovat pestré plodiny, například ovoce a zeleninu, tak my vám pomůžeme,“ uvedl Jurečka, který čelí, stejně jako další podporovatelé této změny, ostré kritice.
Proti vystupuje například prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, stejně jako někteří ekonomové. Prouza považuje 85 procent za „totálně nereálné číslo“. „Spousta ovoce nebo zeleniny se v České republice pěstovat nikdy nebude.
Podpora českých potravin nemá být v zákoně. Malým zemědělcům to nijak nepomůže, pro velké to bude obrovská pomoc, protože se z trhu ztratí jejich konkurence. Mohou zvýšit ceny a snížit kvalitu, protože tu nebude alternativa,“ řekl Prouza CNN Prima.
Kritický je rovněž analytik Aktuálně.cz David Klimeš. „Nápad zákonodárců, abychom na pultech měli 85 procent českých potravin, není jen atakem na zdravý rozum a unijní pravidla. Jde hlavně o špatně maskovanou snahu pomoci tuzemskému agroimpériu,“ píše mimo jiné Klimeš.
Jurečka s kritikou nesouhlasí a avizuje, že přijde ještě s některými dalšími návrhy kolem českých potravin. „Náš návrh neříká, že v každé položce musí převažovat české potraviny,“ oponuje a argumentuje tím, že se to bude týkat jen potravin, které lze v Česku vypěstovat. „Ministerstvo zemědělství by vyhláškou například upřesnilo, o které potraviny půjde,“ řekl Jurečka.
Odmítá přitom námitky, že se například zvýší ceny ovoce a zeleniny nebo že z takové podpory českých potravin budou těžit velké agropodniku typu Agrofert, který patřil premiéru Andreji Babišovi a nyní je v jeho svěřenském fondu.
„Já už mám fakt pocit, že cokoliv se řekne okolo zemědělství a potravin, tak někteří lidé měří pouze optikou Agrofertu. Neporovnávejme všechno s Agrofertem.
Nevím o zemědělském podniku, který je ve skupině Agrofert a který by ve větší míře produkoval ovoce, zeleninu či brambory,“ říká Jurečka. „A pokud jde o ceny, kdyby byla u nás silná produkce ovoce a zeleniny, tak by například květák dnes stál určitě méně.
Navíc ceny jsou odvislé od komoditních burz, zemědělci v České republice si opravdu ceny nediktují,“ dodal.
Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha upozorňuje, že chybí větší zastoupení českých potravin v obchodech. „Pro více českých potravin na pultech obchodů je nutné zajistit jejich dostupnost, a to co do rozsahu, kvality i ceny.
Je nám jasné, že nelze direktivně nařídit, že se budou prodávat jen české potraviny. Chceme ale od obchodníků skutečnou podporu tuzemské výroby potravin,“ prohlašuje Pýcha a naléhá na české zákazníky, aby chtěli po obchodech české potraviny.
„Obchodníci v České republice jsou převážně zahraniční řetězce, které v mnoha případech na pulty vůbec nedávají české suroviny,“ tvrdí.
Teprve se uvidí, jestli bych šel do vedení kraje
Je možné, že budoucnost českých potravin a tuzemská soběstačnost, stejně jako stav krajiny a boj proti suchu, budou patřit mezi témata letošních podzimních krajských voleb, po kterých by mohl být Jurečka součástí vedení Olomouckého kraje.
Jurečka je totiž jediným z deseti předsedů politických stran ve sněmovně, který se rozhodl vést kandidátku v podzimních krajských volbách. Stal se lídrem koalice s názvem Spojenci – Koalice pro Olomoucký kraj. Tvoří ji lidovci s TOP 09, Zelenými a regionálním sdružením ProOlomouc.
„Rok jsme tuto kandidátku připravovali a chceme bojovat o vítězství. Naším jediným a hlavním cílem je dokázat změnit fungování Olomouckého kraje,“ avizuje.
Na otázku Aktuálně.cz, zda je případně připravený kandidovat na hejtmana, odpověděl, že by se rozhodl až podle výsledku voleb. „Jdu do voleb s cílem vyhrát. Jak by to ale bylo s personálním obsazením vedení kraje, to se uvidí až po volbách,“ reagoval šéf lidovců, který se coby zastupitel účastnil jednání zastupitelstva i v době, kdy dělal ministra zemědělství.
S námitkou, jestli to voliče neodradí, když nemají jistotu, že by se lídr v případě úspěchu ujal vedení kraje, nesouhlasí. „Nemyslím si ani, že je správné, abych dopředu říkal, že chci být případně hejtmanem. Člověk má mít v sobě určitou dávku pokory. A nám jde nyní skutečně o to, aby se změnilo vedení kraje a poměry, které tady panují,“ uvedl Jurečka.
Mezi jeho soupeře bude patřit především hejtman za ANO Ladislav Okleštěk, který s největší pravděpodobností bude svůj post obhajovat. Mimochodem, Jurečka zná Oklešťka i z Poslanecké sněmovny, protože oba jsou poslanci.
Hnutí ANO vyhrálo poslední krajské volby v roce 2016 s 23,77 procenta. K vítězství tehdy dovedl kandidátku lékař Oto Košta.
V únoru 2017 se ho ale zastupitelé ANO za podpory šéfa ANO Andreje Babiše rozhodli vyměnit za Oklešťka, který kandidoval z druhého místa.
„V některých věcech musím i jako opoziční zastupitel uznat, že sehejtmanovi Oklešťkovi leccos podařilo. Celkově ale kraj uvadá, což je vidět zejména na ekonomických ukazatelích. Podle průměrné mzdy, počtu nezaměstnaných a vývoji HDP jsme třetí až čtvrtý nejhorší kraj. Rád bych dosáhl toho, abychom se alespoň o tři příčky posunuli nahoru,“ slibuje Jurečka.
Podle něj například nedokáže Okleštěk využít velký vědecký potenciál kraje. Upozorňuje, že například brněnské či ostravské inovační centrum jsou podle něj neporovnatelně lepší. „V Olomouci máme jedny z nejlepších vědců v zemi, ale vedení Olomouckého kraje neumí tento potenciál využít a vytvořit díky práci vědců nová pracovní místa a příležitosti pro firmy z kraje,“ kritizuje vedení kraje.
Musíme získat některé voliče ANO
I kdyby však Jurečkova koalice ve volbách výrazně uspěla, není příliš pravděpodobné, že by měl zájem o post hejtmana nebo jiné místo ve vedení kraje.
Hlavním cílem KDU-ČSL budou totiž nepochybně volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Podle průzkumů veřejného mínění se lidovci pohybují na hranici pěti až sedmi procent hlasů.
A Jurečka byl letos zvolený šéfem strany proto, aby kromě jiného pomohl k co nejlepšímu výsledku ve volbách do sněmovny.
„Jsou to jen průzkumy veřejného mínění, podle některých máme navíc podporu sedmi a více procent voličů.
Velmi důležité je také to, že podle průzkumů existuje spoustu lidí, kteří naši volbu zvažují,“ říká Jurečka, který tvrdí, že zatím je pořád ještě brzy na rozhodování, jestli strany „demokratického bloku“ půjdou do voleb samostatně, nebo se zkusí nějakým způsobem propojit. Podle Jurečky je nejdůležitější ze všeho pokusit se získat některé voliče Andreje Babiše a jeho hnutí ANO.
„Musíme si uvědomit jednu věc. Pokud těchto pět stran bude soutěžit jen o své současné voliče, tak je to k ničemu. Je nutné, aby strany měly potenciál oslovit také voliče hnutí ANO. Pokud je nezískají, tak to nevypadá, že by se poměry ve sněmovně změnily. Nedosáhli bychom na více jak 100 poslanců,“ míní Jurečka, který vzpomíná také velkého Babišova spojence, prezidenta Miloše Zemana.
„Vzhledem k tomu, že prezident bude po volbách v roce 2021 tím, kdo pověří někoho sestavením vlády, tak je jasné, že výsledek musí být jasně ve prospěch současné opozice. Pokud nebude, tak je šance na změnu v české politice extrémně obtížná až nemožná,“ soudí předseda KDU-ČSL.
K tomu, aby změna možná byla, se chtějí lidovci ještě více soustředit kromě jiných také na Babišovy voliče. „Věřím, že budeme těmto voličům stát za to, aby naši volbu zvážili.
Mnoho z nich volilo Andreje Babiše proto, že byli naštvaní na vývoj zemi před jeho vstupem do politiky.
Věřím, že jsou mezi nimi lidé, kteří přemýšlí nad tím, jestli premiér Babiš vede zemi skutečně správným směrem,“ uvedl Jurečka.