Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?

Téma očkování je značně komplikované a vyžaduje odbornou znalost problematiky. I znalci se utloukají argumenty a protiargumenty. Střetávají se tu nejlepší úmysly laiků – rodičů, znalosti a zkušenosti lékařů i alternativních léčitelů, zájmy farmaceutických firem a kdo ví co ještě.

Nebudeme tu řešit, zda očkovat či neočkovat, co povinně, nepovinně či vůbec, nakolik nepovinná očkování doporučovat apod. Vyjděme ze současného stavu a podívejme se na to, jak lékaři a kompetentní instituce reagují na podezření rodičů na nežádoucí účinky očkování.

Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?
Autor: Photl.com

Existuje jen velmi málo situací, kdy lze souvislost kožní reakce s očkováním a priori vyloučit, říká SÚKL

Vzali jsme dva konkrétní případy, kdy se zdravotní stav dětí očividně změnil k horšímu krátce po očkování a ošetřující lékaři bez dalšího odmítli souvislost s vakcínou, a na jejich základě jsme odborníkům kladli i obecné otázky. Dva případy – dvě špatné zkušenosti, jistě jich najdete mnohem víc.

Je ovšem třeba vzít v potaz, že rodiče, jejichž děti byly očkovány bez následných potíží, logicky nemají potřebu se o tom šířit. Příklady nicméně poslouží pro ilustraci možného – a rovnou můžeme říci chybného – přístupu lékařů.

„Lékař by se měl podezřením zabývat, a pokud si není jist zhodnocením specifických případů, může si vyžádat konzultaci odborníka,“ říká prof. Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnosti.

Také rodiče se mohou obrátit na specialisty na očkování, zpravidla působí v očkovacích centrech při fakultních nemocnicích, nebo přímo na Českou vakcinologickou společnost s žádostí o odborné posouzení. „Každou neobvyklou reakci je třeba hlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Hlásit případný nežádoucí účinek může lékař, ale i laik.“ Jak to ale funguje v praxi?

Holčička ve věku 2 roky a 4 měsíce, dosud kromě krátkých banálních nachlazení zcela zdravá, prodělala očkování kombinovanou vakcínou na zarděnky, příušnice a spalničky.

Kůže se následně pokryla pupínky, zprvu jednotlivě v určitých partiích, posléze místy až souvislou zvýšenou vrstvou podrážděné kůže. Dětská lékařka zavrhla souvislost s očkováním, dítě odeslala na dermatologii s podezřením na ekzém. Také kožní lékařka podezření na souvislost s očkováním ignorovala a předepsala kortikoidy. To rodiče odmítli.

Kontaktovali nejprve dětského lékaře homeopata a jinou kožní specialistku. Ti oba připustili souvislost s očkováním, po promazáváním mastí, bez nasazení kortikoidů, příznaky do dvou týdnů zcela odezněly. „Zaráží nás přesvědčenost prvních dvou lékařek, které souvislost s očkováním jednoznačně odmítly.

De facto ani nepřipustily tu možnost,“ hodnotí rodiče.

Případ druhý – očkování proti rakovině děložního čípku Silgard

Dívka dostala mezi svým 15. a 16. rokem tři dávky vakcíny. Po 1. dávce teploty a větší nemocnost, od aplikace 2. dávky bolesti břicha po sladkém. Po aplikaci 3. dávky v listopadu 2011 vysoké horečky a bolest hlavy, stav trvá dosud.

Absolvovala řadu vyšetření a pobytů v nemocnici. Žádný lékař nechtěl potíže a očkování dávat do souvislosti. „Byla hospitalizována v nemocnici kvůli vyloučení Crohnovy choroby, chovali se k ní asi jako k osmdesátileté.

Kvůli bolesti hlavy absolvovala nosní mandle, stejně to nepomohlo – zbytečná narkóza. V červnu byla konečně provedena kolonoskopie, kde zjistili zánět tenkého střeva „diskrétního“ rozsahu. Stav nyní je stejný, ne-li horší.

Bolest břicha i hlavy (až migrény), občas průjem, veliká únava, bolest těla. Po tři měsíce neměla menses. Chtěla bych zakázat reklamy na jakékoliv očkování,“ říká matka.

(kráceno)

Lékaři hlásí pouze jedno procento případů

„Z mého pohledu se jedná o naprosto jasné nežádoucí účinky po očkování a současně o typický přístup lékařů, kteří jejich souvislosti s očkováním popírají,“ vidí popsané případy prof. Anna Strunecká, autorka knihy Varovné signály očkování a spoluautorka bestsellerů Doba jedová a Doba jedová 2, kde se detailně zabývá i očkováním.

Podezření na nežádoucí účinky léčivých přípravků mají hlásit zdravotníci, v případě závažných nežádoucích účinků jim tuto povinnost ukládá zákon. „Je však známo, že je nahlášeno jen velmi málo případů.

Podle údajů z epidemiologických studií o výskytu nežádoucích účinků léčiv a počtu skutečně nahlášených reakcí odhadujeme, že je hlášeno zhruba jen 1 % případů,“ hodnotí situaci SÚKL.

Samotná hlášení podezření na nežádoucí účinky tedy podle SÚKLu nepodávají přesné svědectví o bezpečnosti ani o skutečné frekvenci výskytu nežádoucích účinků, jsou však mimořádně důležité, protože mohou najít signál, že léčivo může vyvolávat určitou nežádoucí reakci.

Radikálněji komentuje ohlašovací povinnost MUDr. Ludmila Eleková (je spoluautorkou Doby jedové 2 a autorkou přílohy pro rodiče ve Varovných signálech očkování): „Lékař je povinen hlásit ´každou neobvyklou reakci´ na očkování. Nemá co posuzovat kauzalitu.

Právě ty zvláštní a nečekané reakce by se měly hlásit, protože pokud se s tím lékař dosud nesetkal, je to evidentně neobvyklé. Seznam reakcí podléhajících hlášení ale není úplný. Je třeba si uvědomit, že skutečné testování vakcín je až v ostrém provozu, při aplikaci běžné populaci.

Myslete na to, že když vám váš pediatr nabídne nějakou novou vakcínu, vaše dítě bude skutečný pokusný králík.“

Pokud jde o nežádoucí účinky, kromě nahlášení se v rámci zdravotnictví nedá podle Ludmily Elekové dělat v podstatě nic. „Lékaři to léčit neumějí,“ říká.

Co zmůže pacient?

Pacienti, v případě dětí rodiče, by podle doporučení SÚKLu měli v první řadě svá podezření probrat s lékařem.

Pokud s jeho závěry nesouhlasí, kdokoli může, jak již bylo řečeno, nahlásit podezření na nežádoucí účinky, kontakty najdete na konci článku.

„Na druhé straně hlásit každou teplotu po očkování příliš velký smysl nemá, neboť ta je u očkování v poměrně vysokém procentu očekávána,“ upozorňuje Roman Prymula.

Pacient nebo jeho rodič má právo žádat důkladné vyšetření a má právo další očkování stejnou vakcínou nebo vakcínou s podobným složením odmítnout. „Požadavek na respektování nežádoucí reakce není odmítáním očkování ve smyslu přestupku,“ vysvětluje Ludmila Eleková.

Také prof. Jan Janda uvádí, že pokud obavy rodičů mají reálný podklad (závažné reakce při předchozí vakcinaci, nebo dokonce poškození zdraví u dítěte nebo jeho sourozence), je možno použít alternativního způsobu očkování, včetně vakcín, které nejsou běžně zařazovány do očkovacího kalendáře v ČR.

„Je třeba vždy respektovat přirozené obavy laiků, přístup odborníků nesmí být agresivní a musí brát v úvahu i zásady lékařské etiky,“ doporučuje kolegům předseda České pediatrické společnosti. „Prvním předpokladem je dobrý kontakt pediatra s rodiči.

Očkovat by se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny. Očkující lékař zná nejlépe rodinnou i osobní anamnézu dítěte s potencionálními riziky zvažujícími riziko vakcinace (např. u dětí s neurologickým onemocněním). Tak např.

při výskytu těžší reakce po první dávce hexavakcíny lze při další dávce podat jen čtyřsložkovou očkovací látku a separátně ´doočkovat´ později ony dvě vynechané složky.“

Pacient nebo rodič by si před každým očkováním měl přečíst příbalový leták vakcíny, dají se stáhnout i z internetu, doporučuje Ludmila Eleková: „Pokud si chcete být skutečně jisti, co vakcína obsahuje, nebude vám stačit si přečíst český leták, budete si muset najít cizojazyčný ze země mimo EU. Výrobci vakcín totiž podle evropské legislativy nemusí uvádět zbytkové látky z výroby a neuvádějí je. Např. v případě hexavakcíny se český lékař ani pacient nedozví, že obsahuje zbytky formaldehydu, neomycinu, polymyxinu, polysorbát 80 a pár dalších sloučenin.“

Matka se zbláznila

Zkušenost, kdy lékaři a priori vyloučili souvislost zdravotních problémů s vakcinací, prodělali nejenom děti a rodiče z našich dvou případů. „Matka se zbláznila a obviňuje výmysl lidstva – očkování,“ popisuje sama sebe pohledem zdravotníků matka dcery očkované proti rakovině děložního čípku.

Pro děti se pak roztočí kolotoč dalších a dalších vyšetření a další a další léčby, bohužel často neúčinné a zbytečné.

„Kožní lékařka bez přemýšlení automaticky předepsala kortikoidy, což je u takto malého dítěte mimořádně agresivní metoda,“ říkají rodiče dvouleté holčičky s kožní reakcí krátce po aplikaci Trivivacu.

Proč někteří lékaři vůbec neberou v potaz, že by mohlo jít o reakci na očkování? „Vakcíny jsou posvátnou krávou medicíny,“ říká Ludmila Eleková. „Příznaky poškození po očkování nejsou specifické pro očkování, ani pro jednotlivé vakcíny, proto je časová souvislost důležitým faktorem.

Koneckonců, tak se dělá vědecký pokrok – zaznamenáním časové souvislostí a hledáním společného jmenovatele. Když někdo sní nějakou rostlinu a bude trpět zažívacími potížemi, může to být náhoda.

Ale když se to stane opakovaně, všichni lidé trpící těmi potížemi budou mít v anamnéze požití určité rostliny, asi tam bude kauzální souvislost. 

Souvislost by mohla být vyloučena pouze tehdy, kdyby byly provedeny tyto studie s vakcínami: byly by aplikovány pokusným zvířatům nebo dobrovolníkům, byl by pečlivě vyšetřen stav jejich imunitního systému před očkováním, sledován dostatečně dlouho (nejméně několik měsíců) po očkování a bylo-li by vyloučeno, že vakcíny mohou způsobit změny v imunitním systému typu alergie nebo autoimunity. To dokázat nejde, naopak existují studie potvrzující pravý opak. Lékaři to neberou v potaz. Nechtějí to vidět a neumějí to vidět.“

Zcela jiný názor, konkrétně k případu vakcíny Silgard, má MUDr. Hana Cabrnochová: „Všechny očkovací látky již v době klinických studií a dále i po svém uvedení na trh jsou z hlediska nežádoucích účinků velmi bedlivě sledovány a to dokonce více než v případě jiných léků.

Již v době uvedení na trh obsahuje každá očkovací látka příbalovou informaci s uvedením všech zjištěných možných reakcí a případných nežádoucích účinků.

Tato data pocházejí z velkého množství vyočkovaných dávek na celém světě,“ říká místopředsedkyně České vakcinologické společnosti.

ROZHOVOR: Nežádoucí účinky vakcíny proti rakovině děložního čípku jsou vážné, říká prof. Strunecká

SÚKL je v hodnocení konkrétních případů pochopitelně opatrný: „Jedině ošetřující lékař zná celou situaci a měl by být proto schopen ji nejlépe odborně zhodnotit. Zároveň však není možné nikdy vyloučit, že za tímto přístupem může být i určitá neochota situaci řešit.

Na důvody uvedeného přístupu by však bylo vhodné se zeptat těchto konkrétních lékařů.“ To se ale stalo. Naše „bláznivá matka“ se na SÚKL se svým podezřením obrátila. Úřad se spojil (telefonicky) s dětskou lékařkou, která mu sdělila, že nevidí spojitost s očkováním.

Stejně pak svoji odpověď matce formuloval i SÚKL. Tečka.

Je jisté, že jednotlivé případy v ČR unikají. Ale signály prý zachytíme

Za současného stavu člověk pochybuje, zda lze považovat oficiální údaje o nežádoucích účincích očkování za relevantní. Jaké případy jsou vůbec zahrnuty do statistik, když podezření jsou podle řady zkušeností eliminovány hned v zárodku a nikdo se jimi nezabývá? Nejsou pak závěry zkreslené, protože případné nežádoucí reakce nejsou připsány na vrub očkování?

Budete mít zájem:  Sladká odměna je za trest. O dětských svačinách s Pavlem Suchánkem

Naprosto bez pochybností je snad ve všech směrech MUDr. Vladimír Dvořák: „Oficiální údaje o nežádoucích účincích považuji za relevantní. Pokud se jedná o vakcíny proti HPV (např. Silgard), je celosvětově považována za jednu z nejbezpečnějších.

V žádném případě si nemyslím, že by šlo o zavírání očí či podceňování reality. Lékaři podle mě usilují o to, aby veškeré nepopsané reakce důkladně prošetřili,“ odpověděl na dotazy stručně předseda České gynekologické a porodnické společnosti.

Přečtěte si: Čeští gynekologové hájí bezpečnost vakcín proti rakovině čípku

Můžeme tedy oficiální statistiky nežádoucích účinků brát vážně? Jakým způsobem se tam konkrétní případ dostane? „V databázi jsou logicky pouze případy, které jsou hlášeny. Hovoří se o někdy i značné podhlášenosti,“ připouští předseda vakcinologů Roman Prymula.

To by však podle názoru SÚKLu nemělo ovlivnit její relevantnost: „Informace o nežádoucích účincích léčivých přípravků jsou založeny na mnoha různých zdrojích (např. studie různých typů, možný mechanismus působení nežádoucího účinku, reakce u příbuzných látek apod.

) Hlášené nežádoucí účinky pouze přispívají do mozaiky bezpečnostního profilu. Je jisté, že jednotlivé případy v ČR unikají.

Je důležité si však také uvědomit, že ani vlastní systém hlášení není založen pouze na hlášení z ČR, ale data jsou sdílena napříč Evropou, a proto je pravděpodobný záchyt takového signálu velmi vysoký.“

Mnohem kritičtější pohled má Ludmila Eleková, statistiky nežádoucích reakcí jsou podle ní bezcenné: „Nemají ani cenu papíru, na kterém jsou vytištěny. Je oficiálně odhadováno, že podhlášenost dosahuje až 99 %.

Já osobně vím o víc dětech, které utrpěly neurologické poškození po hexavakcíně, než bylo za celý rok hlášeno všech nežádoucích účinků po této vakcíně.

Lékař spíš nahlásí vážnou alergickou reakci, možná nahlásí křeče, kolaps, ale běžně nehlásí encefalitický křik (vysoký ječivý neutišitelný pláč), nehlásí změny chování (ztráta úsměvu, broukání, dosažených motorických a duševních dovedností, rysy autismu apod.), nehlásí rozvoj chronického onemocnění imunitního systému.

Takže vakcíny jsou oficiálně bezpečné. Lékaři nejsou informováni o skutečném účinku (ani složení) vakcín, netuší, co dělají v tělíčku kojence, tedy logicky nejsou schopni rozpoznat jinou než do očí bijící alergickou reakci. Neučí se vůbec o dlouhodobých následcích.

Když pediatr řekne matce, že dítě může mít po očkování jen teplotu a otok v místě vpichu, obvykle tomu skutečně věří. I kdyby se nahlásila veškerá podezření, většina (více než 90 %) je vyhozena jako náhodná a nesouvisející. Bez jakéhokoli vědeckého podkladu a důkazu. Prostě proto, že neumějí vysvětlit mechanismus, jakým by k reakci mohlo dojít.“

Podezření je třeba důkladně vyšetřit

Oslovení odborníci se shodují v jednom – očkování může být i spouštěčem problému, který „spal“ a časem by se rozjel stejně, bez ohledu na očkování. Posuzování konkrétních případů není jednoduché.

„Při miliónech dávek očkovacích látek je samozřejmé, že u některých dětí se v časové souvislosti s vakcinací objeví různé choroby – úměrně jejich frekvenci v celé dětské populaci.

Přesto je ale třeba všechny tyto podezřelé případy důkladně a cíleně vyšetřit, s použitím moderních, vysoce citlivých virologických, imunologických, molekulárně-genetických a dalších metod.

Jen tak je možno spolehlivě odlišit příčinnou souvislost od pouhého časového souběhu,“ uvádí Jan Janda. „Závažné vedlejší účinky očkování jsou sice nesmírně vzácné, ale je pravda, že je to třeba řešit tak, jak je ve světě běžné.“

Shoda panuje také v tom, že sledování podezřelých stavů po očkování je žádoucí. „Usilovat o to musíme všichni a někdy se to nepochybně správně neděje,“ říká Roman Prymula. „Na druhé straně vnášení laických a pocitových soudů celému problému také příliš neprospěje.“ 

Lékový úřad pak varuje před paušalizováním několika konkrétních případů a uvádí, že zájem zdravotnických pracovníků o oblast bezpečnosti léčivých přípravků včetně vakcín se zvyšuje. V roce 2011 bylo SÚKLu nahlášeno o 519 hlášení více než v předchozím roce. Celkem bylo hlášeno 2387 hlášení, z nich 1542 zaslali právě zdravotničtí pracovníci.

Zajímavé odkazy

Pneumokokové infekce

Vyčkejte prosím. Objednávka se zpracovává

Úvodní stránka Aktuálně Novinky Pneumokokové infekce

Rádi bychom Vám představili NOVINKU v očkování dospělých – vakcínu Prevenar 13, která je určena k prevenci invazivních pneumokokových onemocnění u dospělých osob.

Pneumokoková onemocnění jsou celosvětově na prvním místě mezi smrtelnými onemocněními, kterým lze účinně předejít očkováním.

V loňském roce bylo v České republice hlášeno 385 případů invazivních pneumokokových onemocnění jako jsou meningitida, zánět plic s přítomností baktérie v krevním oběhu a bakteriémie (baktérie v krevním oběhu) a z toho 53 lidí na toho závažné onemocnění zemřelo.

Invazivní pneumokoková onemocnění představují riziko zejména pro malé děti do 5 let a dále pro dospělé ve věku 50 let a starší. U nejmenších dětí imunitní systém člověka není ještě dostatečně silný na to, aby vzdoroval vážnější pneumokokové infekci. Se stoupajícím věkem pak jeho aktivita slábne, i následkem přidružených onemocnění. 

  • Ve zvýšeném riziku onemocnění jsou především:
  • • kuřáci• diabetici• pacienti s chronickým onemocněním srdce• pacienti s chronickým plicním onemocněním (astma, chronická obstrukční plicní nemoc)• s nádorovým onemocněním
  • • pacienti užívající imunosupresiva (léky potlačující imunitu)

I přes intenzivní terapii včetně léčby moderními antibiotiky dochází u části pacientů k trvalým následkům a postižením (např. hluchota, neurologické postižení…) a v nejhorších případech může invazivní pneumokokové onemocnění končit i úmrtím pacienta.

Prevenar 13 je konjugovaná polysacharidová vakcína, která pomáhá chránit proti invazivním onemocněním způsobených baktérií Streptococcus pneumoniae. Pro dospělé osoby starší 50 let je doporučena pouze 1 dávka, potřeba revakcinace (přeočkování) nebyla stanovena. Vakcínu Prevenar 13 lze očkovat společně s vakcínou proti chřipce.

Pokud dbáte na své zdraví a na zdraví svých blízkých, neměli byste závažnost pneumokokových infekcí podceňovat! Zeptejte se svého lékaře na možnost očkování vakcínou Prevenar 13.

Prevenar 13 je registrovaný léčivý přípravek, jehož výdej je vázán na lékařský předpis. Přečtěte si pečlivě příbalovou informaci.

Schválení vakcíny PREVENAR 13 bylo založeno na základě imunitních odpovědí u dospělých ve věku 50 let a starších.

Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky v klinických studiích (≥ 20 %) byly zarudnutí, otok, citlivost, zatuhnutí a bolestivost v místě očkování, omezení pohyblivosti ramene, snížená chuť k jídlu, bolest hlavy, průjem, zimnice, únava, vyrážka, zhoršení nebo nové bolesti kloubů či svalů.

Přecitlivělost na jakoukoliv složku přípravku či vakcínu obsahující difterický toxoid představuje kontraindikaci jeho užití. Prevenar 13 neposkytuje 100% ochranu proti sérotypům pneumokoka, které vakcína obsahuje a nechrání před sérotypy neobsaženými ve vakcíně.

Komerční sdělení Pfizer spol. s r.o.

Souhlasím Více informací

Tento web ke své funkčnosti používá cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.

Otázky a odpovědi

Vakcína Bexsero je registrovaný léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis. Očkování provádí lékař, vakcína se aplikuje do svalu formou injekce (obvykle do stehna nebo horní části paže).

Před použitím si předem pečlivě prostudujte příbalovou informaci dostupnou též na www.gskkompendium.cz. Případné nežádoucí účinky, prosím, nahlaste na [email protected].

Očkování nemusí chránit 100 % očkovaných.

Vakcína Infanrix hexa je registrovaný léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis. Očkování provádí lékař, vakcína se aplikuje do svalu formou injekce (obvykle do stehna nebo horní části paže).

Před použitím si předem pečlivě prostudujte příbalovou informaci dostupnou též na www.gskkompendium.cz. Případné nežádoucí účinky, prosím, nahlaste na [email protected].

Očkování nemusí chránit 100 % očkovaných.

Vakcína Priorix inj. stříkačka je registrovaný přípravek vázaný na lékařský předpis.

Očkování provádí lékař, vakcína se aplikuje pod kůži, může se však podat též do svalu formou injekce (obvykle do stehna nebo horní části paže).

Před použitím si předem pečlivě prostudujte příbalovou informaci dostupnou též na www.gskkompendium.cz. Případné nežádoucí účinky, prosím, nahlaste na [email protected].

Očkování nemusí chránit 100 % očkovaných.

Vakcína Priorix-Tetra inj. stříkačka je registrovaný léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis.

Očkování provádí lékař, vakcína se aplikuje pod kůži nebo do svalu formou injekce (obvykle do stehna nebo horní části paže). Před použitím si předem pečlivě prostudujte příbalovou informaci, dostupnou též na www.

gskkompendium.cz. Případné nežádoucí účinky, prosím, nahlaste na [email protected]. Očkování nemusí chránit 100 % očkovaných.

Vakcína Rotarix je registrovaný léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis. Vakcína se podává ústy, očkování provádí lékař. Před použitím si předem pečlivě prostudujte příbalovou informaci dostupnou též na www.gskkompendium.cz. Případné nežádoucí účinky, prosím, nahlaste na [email protected].

Očkování nemusí chránit 100 % očkovaných.

Po očkování rotavirovými vakcínami byl velmi vzácně pozorován nežádoucí účinek intususcepce (část střeva je neprůchozí nebo vchlípená). Příznaky se mohou projevovat jako závažná bolest žaludku, přetrvávající zvracení, příměs krve ve stolici, otok břicha a/nebo vysoká teplota. Pokud u svého dítěte pozorujete jeden z těchto příznaků, ihned kontaktujte lékaře.

Vakcína Synflorix je registrovaný léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis. Očkování provádí lékař, vakcína se aplikuje do svalu formou injekce (obvykle do stehna nebo horní části paže).

Před použitím si předem pečlivě prostudujte příbalovou informaci dostupnou též na www.gskkompendium.cz. Případné nežádoucí účinky prosím nahlaste na [email protected].

Očkování nemusí chránit 100 % očkovaných.

Ochranné známky jsou registrované / licencované pro koncern GSK © 2018 koncern GSK / poskytovatel příslušné licenceAktualizováno: červenec/2020 PM-CZ-INH-WCNT-200001

Reakce na očkování

Očkovací látky procházejí před uvedením na trh řadou velmi přísných testů. Přesto však mohou ve výjimečných případech vyvolat nežádoucí reakci organismu. Co je normální odpověď na očkování, a kdy bychom se naopak měli mít na pozoru?

Běžné reakce

Očkování je vpravení cizorodé látky do organismu, a tak nutně vyvolá v našem těle odpověď. Ta je doprovázena mírnými a nezávažnými příznaky, které se objevují v řádu několika hodin po vakcinaci a zpravidla během 2–3 dnů vymizí. Jedná se o tzv. očekávané, fyziologické reakce, jejichž seznam lze najít v příbalovém letáku očkovací látky.

Budete mít zájem:  Biologická léčba? Jen bez infekce v těle!

Mezi lokální (v místě vpichu vzniklé) reakce patří:

  • lehké zarudnutí,
  • otok,
  • bolest,
  • modřina,
  • zatvrdnutí,
  • svědění.

Mezi celkové reakce organismu se řadí:

  • únava,
  • přechodně zvýšená teplota (do 37,4 °C), vzácně horečka,
  • lehké bolesti hlavy, svalů či kloubů,
  • zažívací obtíže,
  • lehké chřipkovité příznaky – rozvíjí se během několika dnů po očkování živými vakcínami (např. spalničky, zarděnky, žlutá zimnice),
  • zduření mízních uzlin,
  • vzácně tzv. synkopa – krátkodobá ztráta vědomí – u citlivých jedinců, souvisí s pohledem na jehlu, se strachem z bolesti.

Rozsah fyziologických reakcí může být různý, od žádné reakce až po těžkou, zpravidla se však objeví nanejvýš středně těžký průběh. Lékaře je nutné vyhledat v případě, že vám těžký průběh reakce, např.

úporná bolest či únava, zamezuje ve vykonávání běžných denních aktivit.

I pokud bude nutné přechodně užívat léky či dodržovat klid na lůžku, odpověď organismu je fyziologická, tedy zjednodušeně řečeno normální, a nepředstavuje tak pro pacienta větší hrozbu.

Při teplotě nad 38 °C by měla být užívána antipyretika (léky na snížení teploty). Je však lepší se před jejich nasazením poradit s lékařem, protože horečka hraje svou důležitou roli v obranné a varovné reakci organismu a není dobré ji podceňovat.

Závažné reakce

Výjimečně může dojít k takové reakci organismu, která pro očkovaného představuje riziko. Příčinou této reakce je neadekvátní odpověď imunitního systému, která už hraničí s patologickým (chorobným) procesem. Mezi její projevy patří:

  • zarudnutí nebo otok v místě vpichu, který průměrem přesahuje 10 cm,
  • teplota nad 40 °C,
  • u dětí několikahodinový úporný pláč,
  • přechodné obrny nebo křeče svalů,
  • přechodné další neurologické příznaky (změny vědomí, hybnosti, ztráty či změny hmatového vnímání).

Nežádoucím komplikacím se předchází hlavně tak, že nejsou očkováni rizikoví jedinci – kontraindikace očkování jsou jasně stanoveny, viz článek Kdy by se očkovat nemělo. Při dodržení všech doporučených postupů je riziko vzniku těchto komplikací tak nízké, že jej hrozba případné nákazy mnohonásobně převyšuje. Obavy z očkování kvůli nežádoucím reakcím jsou tak mnohdy přehnané.

Alergické reakce

Nejobávanější alergickou reakcí na očkování je anafylaktický šok – bezprostředně po aplikaci látky vzniklý otok v hrdle, pokles krevního tlaku, vyrážka a řada dalších příznaků.

Vyžaduje okamžitý lékařský zásah, nezbytné je zajištění průchodnosti dýchacích cest, podání adrenalinu a transport do nemocnice. Dalším typem alergické reakce je tzv. sérová nemoc, projevující se bolestmi kloubů, kopřivkou a zřídka postižením ledvin.

Ta se může rozvinout po podání speciálních vakcín s protilátkami, které se však používají jen ve velmi výjimečných případech (např. postexpoziční očkování proti vzteklině).

Kontraindikace

Je celá řada situací, při nichž bychom si měli očkování raději odpustit. Ať už kvůli tomu, že nemusí být účinné, nebo dokonce kvůli riziku, které by očkovací látka představovala pro naše zdraví.

Kontraindikace, tedy stavy, kdy se očkovat nesmí, můžeme z časového hlediska rozdělit na dočasné a trvalé. V prvním případě se očkování pouze posune na pozdější dobu. Typickým důvodem bývá právě probíhající akutní infekce, kterou může být např. běžná rýma či chřipka nebo průjmové střevní onemocnění. Naopak nikdy nesmíme očkovat v případě, že se u člověka vyskytuje:

  • Alergie na některou ze složek vakcíny – např. vaječná bílkovina ve vakcíně proti žluté zimnici, antibiotikum neomycin ve vakcíně proti spalničkám. Musí však jít o tzv. anafylaktický typ alergie, jaký známe třeba od alergiků na včelí bodnutí, tzn. se závažnou akutní reakcí zahrnující otok v hrdle, vyrážku a pokles krevního tlaku a hrozící až smrtí.
  • Předchozí těžká reakce na toto očkování – např. kolaps, křeče, horečka nad 40 °C.
  • Imunodeficientní stav – nedostatečná funkce imunitního systému, ať již vrozená, či získaná, např. při leukémiích. V tomto případě nemůžeme použít očkovací látky obsahující živé, pouze oslabené původce onemocnění. Rovněž oslabený imunitní systém by se jim totiž na rozdíl od zdravého nemusel ubránit. Příkladem takovýchto látek je vakcína proti příušnicím, zarděnkám, spalničkám, ale třeba i povinné cestovatelské očkování proti žluté zimnici.

Další možné kontraindikace, kdy je riziko očkování nutno zvážit a individuálně posoudit:

  • Dlouhodobá léčba kortikoidy (chemická obdoba hormonů kortikosteroidů, používaná pro léčbu u alergií a autoimunitních chorob) – může vést k částečnému potlačení imunity.
  • Neurologická onemocnění v aktivním stadiu – např. roztroušená skleróza.
  • Těhotenství – opět tu živé vakcíny představují určité riziko.
  • Věk – proti žluté zimnici se nesmí očkovat děti mladší 4 měsíců, i u starších dětí je však nutno zvážit rizika.

Strach z nežádoucích reakcí po očkování však nesmí převýšit strach z nemoci samotné, která má obvykle daleko větší pravděpodobnost vzniku i závažnost průběhu.

Stanovení trvalé kontraindikace je proto vždy závažným rozhodnutím, které musí být naprosto opodstatněné a provedené kompetentním lékařem.

Reakce po očkování

Očkování představuje pro náš organismus určitou zátěž, se kterou se musí vypořádat. Na to naše tělo potřebuje klid a energii. Vždy je také třeba počítat s možností vzniku nežádoucích reakcí. Je proto nezbytné po očkování udržovat klidový režim. 

Hlavní zásady režimu po očkování

Počkejte v čekárně

Asi 30 minut po očkování má očkovaný zůstat v klidu a pod dohledem lékaře. Větší význam má toto opatření u dětí, avšak i dospělý může na neznámou očkovací látku vyvinout akutní alergickou reakci, která vyžaduje odborný lékařský zásah.

Zůstaňte doma

V den očkování raději nechoďte mezi lidi – do práce, do školy ani do supermarketu, pokuste se vyhnout i MHD. Kde jsou lidé, tam jsou i nemoci a virová infekce může zhoršit reakci po očkování. Od podzimu do jara, v době zvýšeného výskytu chřipek, angín a podobných onemocnění dýchací soustavy, se nedoporučuje navštěvovat společenské akce po dobu jednoho měsíce po očkování.

Nepřepínejte se

Ani s fyzickou, ani s psychickou aktivitou by se to první den po očkování nemělo přehánět. Od druhého dne již můžete vykonávat běžné denní aktivity, ale s běháním maratonu je přeci jen vhodnější ještě chvíli počkat.

Doba doporučeného klidového režimu se liší podle druhu očkování, obvykle bývá od 2 do 14 dnů u očkování živou vakcínou (např. žlutá zimnice). Vyvarujte se i slunění, saunování a dalším pro organismus extrémním situacím.

Hlídejte se

I pozdní těžké nežádoucí reakce po očkování jsou velmi vzácné, ale v případě, že nastanou, je třeba vyhledat lékaře. A to jednak kvůli kontrole a pomoci, jednak kvůli oznámení této skutečnosti. Lékař totiž informaci předá na vyšší místa a následně může být rozhodnuto např. o pozastavení očkování vakcínou z této várky.

Lékařská pomoc

Běžné reakce na očkování mohou probíhat různě intenzivně, od žádné až po těžkou reakci. Lékaře je nutné vyhledat v případě, že vás průběh reakce obtěžuje, případně zamezuje ve vykonávání běžných denních aktivit.

Příkladem projevu těžké reakce je:

  • zarudnutí nebo otok v místě vpichu s průměrem přes 5 cm,
  • spontánní bolestivost v místě vpichu (bolest bez dotyku a pohybu),
  • teplota nad 39 °C,
  • úporná bolest hlavy, kloubů či svalů,
  • těžká únava, spavost,
  • úporná bolest břicha či zvracení.

Na místní reakce se používá studený obklad nebo různé protizánětlivé masti a gely. Na celkové reakce organismu vám mohou být podle charakteru reakce předepsána analgetika, antipyretika či antiflogistika (léky proti bolesti, horečce a zánětu).

Závažné stavy

Lékaře je nutné vyhledat v případě, že se objeví:

  • zarudnutí nebo otok v místě vpichu s průměrem přes 10 cm,
  • teplota nad 40 °C,
  • u dětí několikahodinový úporný pláč,
  • přechodné obrny nebo křeče svalů,
  • přechodné další neurologické příznaky (změny vědomí, hybnosti, ztráty či změny hmatového vnímání),
  • jakýkoliv další neočekávaný závažný příznak (neuvedený v našem seznamu ani v letáku k očkování).

Pomoc pacientovi se odvíjí od charakteru příznaků, jsou mu předepsány léky, může být nutná hospitalizace v nemocnici. V případě vzniku neočekávané reakce musí lékař tuto skutečnost nahlásit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Do přezkoumání pak může být dočasně pozastaveno podávání vakcíny z této várky.

Anafylaktický šok

Silná alergická reakce v podobě anafylaktického šoku je nejnebezpečnějším ze všech nežádoucích poočkovacích stavů. Rozvine se během několika minut po injekci.

Jejím podkladem je extrémní rozšíření cév spojené se zvýšenou propustností cévní stěny, což organismus vnímá jako zdánlivý nedostatek krve. To může vést až k selhání oběhu, ke ztrátě vědomí a následně ke smrti.

Příznakem vzniklého anafylaktického šoku je:

  • zrychlení pulzu,
  • pokles krevního tlaku,
  • otoky, zejména otok horních dýchacích cest,
  • dušnost, kašel, pískoty při výdechu,
  • kopřivka, svědění kůže.

Pokud takovýto stav vznikne, je nutné neprodleně volat rychlou záchrannou službu. 

Dalšími zásadami první pomoci u anafylaxe je:

  • aplikace adrenalinu autoinjektorem dle návodu (poznaní alergici se sklonem k anafylaxi jej někdy mají u sebe),
  • uložení postiženého na záda se zvednutýma nohama,
  • podání antihistaminik (léků proti alergii),
  • uvolnění těsného oděvu, případně studený obklad krku,
  • komunikace s postiženým, kontrola jeho dechu a vědomí,
  • v případě zástavy dechu masáž hrudníku.

Odborná lékařská pomoc spočívá v podání kortikoidů a adrenalinu, v doplnění tekutin infuzemi a v zajištění průchodnosti dýchacích cest.

Lidé očkování v dospělosti podceňují

O očkování v dospělosti se lidé příliš nezajímají. Foto: Profimedia.cz

Odborníci říkají, že problém tkví v tom, že lidé nevnímají očkování jako samozřejmou součást péče o své zdraví. Mnoho z nich ani neví, že mají každé dva roky nárok na bezplatnou preventivní prohlídku u svého praktického lékaře.

„S věkem klesá imunita,“ upozorňuje profesor Roman Chlíbek z katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové.

„Dětské infekce se mohou objevit i u dospělých, a zejména pak u seniorů. Zatímco kolem 20. – 30. roku věku je imunitní odpověď organismu vysoká, výskyt infekčních onemocnění je naopak nejnižší, obranyschopnost šedesátníka se dá srovnat s obranyschopností kojenců.“

Bohužel většina dospělých lidí navštěvuje lékaře jen v případě akutního zdravotního problému. Z vlastních zkušeností lze říci, že se i středně vážné onemocnění či nachlazení pokusíme raději přechodit, než abychom si nechali od praktického lékaře vystavit pracovní neschopnost.

Vůli lidí k očkování může navíc snížit i fakt, že zdravotní pojišťovny podporují vakcinaci jen minimální úhradou.

Zdravotní systém přispívá s různými podmínkami a různým skupinám na ochranu proti tetanu, chřipce, pneumokokovým infekcím a vzteklině. Řada zdravotních pojišťoven svým klientům přispívá z tzv. preventivních fondů.

„Bohužel mnoho lidí stále očkování nevěří. Jiné zase odradí ceny vakcín, které se v některých případech mohou pohybovat i v řádech tisíců korun,” říká předseda Mladých praktiků, lékař Norbert Král.

Budete mít zájem:  Pomáhá kola na nevolnost? Ano. Zjišťovali jsme proč

„Problém vidím v tom, že si neuvědomují, že to sice je investice, ale do jejich vlastního zdraví.”

Zároveň říká, že velkou roli hrají i příspěvky pojišťoven. „Nově se přispívá na očkování proti pneumokokům, a lidé na to slyší. Potvrzuje to nárůst pacientů v našich ordinacích.”

Mezi nejpopulárnější očkování v našich končinách patří očkování proti hepatitidě typu A a B. Dále je stále populární očkování proti klíšťové encefalitidě.

Doporučené očkování podle věku
20 – 24 let příušnice
25 – 26 let tetanus, HPV, černý kašel, meningokok
27 let žloutenka typu B
35 – 45 let spalničky
50 let pásový opar, klíšťová encefalitida
>58 let černý kašel
60 let pneumokoky
65 let chřipka, pneumokoky

Za posledních deset let přibylo více než dvacet nových vakcín. Novinkou je očkování těhotných žen proti černému kašli. Národní imunizační komise doporučuje aplikovat vakcínu ve třetím trimestru těhotenství.

„Cílem je chránit novorozence díky imunitě matky a přenosu mateřských protilátek na novorozence v době, kdy není možné očkovat děti samotné,“ vysvětluje Chlíbek.

Další novinkou je očkování seniorů nad 65 proti pneumokokovým onemocněním. To je s úhradou z veřejného zdravotního pojištění. Bakterie pneumokoku je nejčastějším původcem vzniku zápalu plic.

Zatímco například v Německu je v této věkové kategorii přeočkováno vakcínou více než 50 % lidí, v České republice to bylo vloni pouhé 1 %. To ale většinou tvořili senioři, kteří žijí ve společných sociálních a lékařských zařízeních, kde je tato vakcinace povinná.

Norbert Král se domnívá, že nedostatečný zájem o vakcinaci české společnosti je potřeba zvýšit nejen informovaností laiků. Podle něj by pomohla i osvěta mezi praktickými lékaři.

„Co je velmi důležité, je fakt, že se člověk musí svobodně rozhodnout a mít dostatek informací proto, aby se nechal, anebo nenechal očkovat. Jeho lékař by mu měl sdělit všechny nežádoucí účinky, ale i rizika, která jeho rozhodnutí přináší.”

Hlavní zprávy

Dospělí nechávají očkovat své děti, ale zapomínají na sebe!

Skupinou, která je v České republice nejvíce proočkovaná proti klíšťové encefalitidě, jsou děti. Ve věku 7−12 let je očkováno 36 % dětí. Pro srovnání celá česká populace je vakcinací chráněna pouze ze 16 %. Rodiče jsou zodpovědní vůči dětskému zdraví, ale naprosto podceňují prevenci u sebe.

Tisková zpráva

Každoročně v České republice onemocní klíšťovou encefalitidou v průměru kolem 650 osob. Podle průzkumu Gfk je proti tomuto onemocnění nejlépe chráněna skupina dětí ve věku 7–12 let, u které v roce 2009 proočkovanost dosáhla 36 %.

Zodpovědní rodiče myslí na ochranu svých dětí, ale podceňují svoje očkování, a také prevenci u svých rodičů v seniorském věku. Ve srovnání s proočkovaností celé české populace, která je 16%, jsou na tom děti výrazně lépe.

Přesto počet proočkovaných dětí stále není dostačující; další věkové skupiny jsou proočkovány méně: děti do tří let 14 %, ve věkové skupině 4−6 let je to 29 %, teenageři od 13 let jsou očkováni ve 33 %. Děti jsou co do rizika nákazy ohroženou skupinou, což souvisí s jejich častým pobytem v přírodě.

„Především děti jsou během léta vystaveny vysokému riziku nákazy klíšťovou encefalitidou. Volný čas tráví v přírodě, z velkých měst odjíždějí na venkov k prarodičům, užívají si na dětských táborech.

Rodiče mohou již nyní zajistit jejich dostatečnou ochranu a nechat je včas naočkovat, právě teď v chladných měsících roku je totiž čas k očkování proti klíšťové encefalitidě nejvhodnější,“ upozorňuje prof. Roman Prymula, předseda České vakcinologické společnosti.

Rodiče myslí na léto, období dětských táborů

Na očkování je nutné myslet nyní v zimě, aby byla dětská imunita připravena již na jaře, kdy se klíšťata začínají probouzet. I celé léto pak mohou být rodiče bez obav, především když jejich děti jezdí na letní tábory. „Naše děti jezdí každoročně na tábor.

Je nám samozřejmě jasné, že vedoucí kapacitně nestačí pravidelně a spolehlivě kontrolovat každé dítě, jestli nemá přisáté klíště. Proto necháváme naše děti očkovat proti klíšťové encefalitidě.

Jsme víc v klidu, protože víme, že jsme našim dětem poskytli nejvyšší možnou ochranu,“ potvrdila Kristýna z Prahy, osmatřicetiletá maminka dvou dětí ve věku 8 a 13 let. Proti klíšťové encefalitidě lze očkovat děti starší jednoho roku.

Očkuje se dětskou verzí vakcíny s polovičním objemem (0,25 ml) oproti dávce pro dospělé osoby (0,5 ml). Je určená všem dětem do 16 let věku. Očkování provádí praktický lékař nebo očkovací centra.

Děti očkujeme, zapomínáme však na sebe a především − na své rodiče!

Podceňovat rizika nákazy by neměli ani rodiče a očkovat by měli nechat nejen své děti, ale i sami sebe. Předejdou tak zbytečným zdravotním komplikacím a starostem s hlídáním dítěte a zajištěním chodu domácnosti v případě své pracovní neschopnosti, či dokonce hospitalizace. S onemocněním je také vždy spojená zhoršená finanční situace rodiny.

„Dlouhodobě se daří snížit počet infekcí klíšťovou encefalitidou u dětí. Rodiče jsou v tomto směru velice zodpovědní. V praxi se však setkáváme s řadou lidí, kteří nechali naočkovat pouze své děti a pak se sami potýkali s následky této nemoci, vedle těch zdravotních i finančními,“ shrnuje prof. Roman Prymula.

Odborníci upozorňují v neposlední řadě na důležitost prevence u seniorů, kteří jsou vzhledem k vyššímu věku považováni za nejrizikovější skupinu – v případě nákazy u nich může onemocnění probíhat hůře a častěji zůstávají trvalé následky.

Zmiňovaný průzkum Gfk z roku 2009 ukázal, že ve věkové skupině osob nad 50 let je proočkovanost dokonce pod celonárodním průměrem: mezi osobami ve věku 50−59 let je očkováno 12 % lidí, ve věku 60−69 let 15 % a nejméně proočkovaní jsou lidé nad 70 let, a to pouze ze 7 %.

Nejvíce dětí je očkováno v jižních Čechách, nejméně ve východních

Za endemické oblasti se zvýšeným výskytem klíšťové encefalitidy lze považovat téměř 90 % celého území České republiky, nejvíce lidí se pak každoročně nakazí v jižních Čechách.

Podle studie Proočkovanost dětské populace v České republice v rámci nepovinného očkování, kterou provedla Odborná společnost praktických dětských lékařů v ordinacích po celé České republice, bylo v roce 2009 nejvíce dětí očkovaných proti klíšťové encefalitidě zaznamenáno právě v Jihočeském kraji.

Tam je proti tomuto onemocnění chráněno každé druhé dítě. „V Jihočeském regionu se podařilo dosáhnout proočkovanosti nad 50 %, což reflektuje především tradičně vysoké riziko nákazy v uvedené oblasti, a z toho důvodu také zvýšený zájem rodičů dát naočkovat své děti,“ komentovala statistické údaje MUDr. Hana Cabrnochová.

Hlavní město Praha za Jihočeským krajem zaostává přibližně o 5 procent, proočkovanost dětské populace je 45%. Nejméně očkovaných dětí, a to kolem 20 %, je například ve východních Čechách.

Reklama na LP

Nejpříhodnější doba pro zahájení očkování

Lidé by očkování neměli odkládat. Očkovat se lze celoročně, ale nejpříznivější období je v chladných zimních měsících.

Klasické očkovací schéma vakcíny FSME-IMMUN pro zimní měsíce sestává z první dávky podané v den 0, druhé dávky podané za 1−3 měsíce a třetí dávky aplikované o 5−12 měsíců později. Ochrany je dosaženo přibližně po 2 týdnech od podání druhé dávky.

Toto schéma je vhodné aplikovat na podzim či v zimě, aby po podání druhé dávky v jarních měsících byli lidé pohybující se v přírodě chráněni.

Kdo se nestihne naočkovat přes zimu, může využít zkrácené schéma vakcíny FSME-IMMUN, které je vhodné pro použití během teplých měsíců. První vakcína je podávána v den 0, druhá dávka následuje za 2 týdny a třetí dávka za 5–12 měsíců. Imunity je i zde dosaženo přibližně po 2 týdnech od podání druhé dávky.

Jak u schématu pro chladné měsíce, tak u zkráceného schématu by mělo k prvnímu přeočkování dojít po 3 letech. V případě vakcíny FSME-IMMUN dále následují přeočkování každých 5 let. Výjimku tvoří lidé nad 60 let, kde se i pro další přeočkování doporučuje dodržovat 3letý interval. Cena jedné dávky vakcíny se pohybuje kolem 550 Kč.

Více informací o klíšťové encefalitidě a rizicích spojených s touto nemocí najdete na www.klistova-encefalitida.cz nebo na bezplatných linkách 800 202 010, 800 331 170.

Webové stránky www.keockovani.cz vás po zaregistrování upozorní na další dávku očkování proti klíšťové encefalitidě vakcínou FSME-IMMUN. Tato vakcína má prokázanou účinnost v reálné praxi více než 99 %, což je jedna z nejvyšších účinností mezi vakcínami obecně.

Vakcíny proti klíšťové encefalitidě FSME-IMMUN 0,5 ml a 0,25 ml Baxter Virus klíšťové encefalitidy je přenášen klíšťaty. Léčivá látka: Virus encephalitidis inactivatum purificatum. Výdej léčivého přípravku (vakcíny) je vázán na lékařský předpis. Vakcíny aplikuje lékař. Pečlivě pročtěte příbalovou informaci. Vakcíny nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Léčba příčin klíšťové encefalitidy v současné době neexistuje. Léčí se pouze příznaky onemocnění. Onemocnění může probíhat jako nehnisavý zánět mozkových blan či zánět mozku. K nákaze obvykle dochází v přírodě po přisátí infikovaného klíštěte, při odstraňování klíštat ze psů a koček nebo pitím nepasterizovaného mléka. Onemocnění klíšťovou encefalitidou mívá dvoufázový průběh.

V první fázi nemoci KE se objevují teploty s necharakteristickými příznaky (únavou, bolestmi hlavy, svalstva a malátností). Tyto počáteční příznaky se podobají chřipkovému onemocnění.

Poté se nemocnému na pár dní uleví a cítí se lépe, ale virus se zatím v těle množí. V druhé fázi nemoci se pacient může cítit daleko hůře, pokud již virus pronikl do mozku. Nastupují bolesti hlavy, závratě, malátnost a teplota.

V této fázi musí být pacient hospitalizován.

Při lehčím průběhu nemoci – meningitidě − virus postihuje především mozkové pleny. Dojde k poměrně rychlému ústupu potíží, pacient odchází z nemocnice za 2−3 týdny domů, potom následuje několikaměsíční rekonvalescence.

Těžší forma nemoci, při které virus postihuje mozkovou tkáň, se nazývá encefalitida.

Průběh onemocnění je daleko vážnější, zvyšuje se i procento trvalých následků, v krajním případě onemocnění i přes maximální péči lékařů může skončit úmrtím.

Zdroj: Tisková zpráva a materiály společnosti Baxter.

Objednejte se na očkování právě teď

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector