Současné vlhké počasí je obdobím s větším výskytem klíšťat v přírodě. Psi a kočky si tak mohou z procházek přinést nevítaného hosta v podobě klíštěte a s ním i některé závažné nemoci.
Až 28 % klíšťat přenáší závažná onemocnění
28 % klíšťat je přenašečem některé ze závažných nemocí, jako je například anaplazmóza, lymská borelióza, ehrlichióza nebo dirofilarióza. Každé dvanácté klíště pozitivní na borelie je přenašečem ještě dalšího patogena – vyplývá to z výsledků z více než 13 000 vyšetřených klíšťat v laboratoři Protean.
Zaklíštění patří mezi nejčastější parazitární onemocnění psů a koček. Klíště obecné (Ixodes ricinus) se u nás vyskytuje nejhodněji. Představuje až 90 % populace klíšťat žijících u nás. Sameček je červenohnědý až černý, samička je žlutočervená.
Po nasátí má šedou barvu a velikost až do 1cm. Vyskytuje se v listnatých a smíšených lesích s křovinatých podrostem v nížinách a pahorkatinách v nadmořské výše do 600 m nad mořem. V přírodě se vyskytuje od dubna do října s maximem výskytu v květnu a září.
Za příznivých podmínek se s klíštětem můžeme setkat po celý rok. V mírných zimách pozorujeme klíšťata na zvířatech i v lednu. Klíšťata jsou velmi ovlivněná venkovní teplotou a relativní vlhkostí. Vyžadují min 6-9°C na to, aby se mohla přisát.
Také potřebují vlhkost vyšší než 70-80 %, a proto je prakticky nevidíme v suchých letních dnech.
Onemocnění přenášená klíšťaty
MVDr. Marek Galbinec hovoří ve Studiu 6 České televize o onemocněních přenášených klíšťaty a komáry.
Lymská borelióza
Lymská borelióza je nejčastější onemocnění přenášené klíšťaty. Klíšťata rodu Ixodes ricinus přenáší borelii jak na člověka, tak i na psy. Původcem onemocnění je bakterie ze skupiny spirochet, Borelia burgdorferi. Pojmenována podle svého objevitele Dr. Willy Burgdorfera, který prokázal bakterie u klíšťat v roce 1981. Objevena byla v městečku Lyme (Connecticut, USA).
Psi jsou často napadeni velkým množstvím klíšťat, proto riziko infekce borelie je poměrně velké. Borelie ovlivňuje imunitní systém tak, že vznikají chronické záněty různých orgánových systémů, které vedou k jejich trvalému poškození.
Příznaky této nemoci, která se často objevuje během léta a podzimu, jsou nespecifické: náhlé zhoršení celkového zdravotního stavu, občas vysoké horečky, záněty jednoho nebo vícerých kloubů (otoky, střídavé kulhání, odmítání pohybu), malátnost, zvětšení mízních uzlin, akutní či chronické onemocnění ledvin, zvracení, hubnutí, bolesti. Epizody kulhání obvykle trvají jen několik dní, i když může dojít k opakované epizody. Dalšími projevy patří neurologické a srdeční příznaky a celkovou malátnost. Pro nespecifické příznaky je stanovení diagnózy obtížné a často zpožděné.
Psy s protilátkami proti Lymské borelióze je možné vakcinovat a tím chránit před možnou infekcí a klinickou manifestací boreliózy. Rizikové skupiny pro vakcinaci jsou psi s prokázaným klinickým onemocněním Lymskou boreliózou potvrzeným např.
kultivací borelie z nemocného jedince, kdy vakcinace již nezlepší stav vakcinovaného zvířete. Zárodky borelie zůstávají na dobře chráněných místech po celý život psa bez ohledu na léčbu nebo vakcinaci – např. v kloubní chrupavce.
Vakcinace již nemocného zvířete je tedy zbytečná, neboť i přes provedenou vakcinaci muže onemocnění boreliózou kdykoliv vypuknout (stres, jiná infekční onemocnění atd.).
Diagnostika onemocnění
Ve veterinární klinice Vethope k diagnostice tohoto onemocnění používáme rychlý test SNAP 4Dx Plus. Potřebujeme k němu malý vzorek krve zvířete. Výsledky testu jsou pak k dispozici na počkání.
Tento rychlý test je vynikající pro screening psů infikovaných Lymskou boreliózou. Lze ho využít v rámci screeningového programu pro psy bez klinických příznaků onemocnění, nebo pokud již existuje podezření na Lymskou boreliózu.
Pozitivní výsledky testu se však projevují teprve až od 4 – 6 týdnů po expozici zvířete klíštěti.
Léčba
K léčbě borelie se používají dlouhodobě antibiotika, min. 30 dní. Terapie je více úspěšná tehdy, pokud je započata na počátku onemocnění. Onemocnění po přechodu do chronicity je nevyléčitelné, postižení psi odmítají chodit, mají neurologické deficity nebo jim selhávají ledviny.
Prevence
Pro psy existuje vakcína Biocan B proti Lymské borelióze psů, která po revakcinaci chrání psa během 1 roku. Vakcinace psů, kteří jsou pozitivní na boreliózu, ale ještě se u nich neprojevily klinické příznaky, je nezbytná pro zamezení nové infekce.
Vedle vakcinace je třeba zvíře pravidelně ošetřovat proti klíšťatům – veterinární lékař Vám poradí vhodný preparát.
Ehrlichióza
Ehrlichióza je způsobena bakteriemi patřícími do skupiny Rickettsií. Rickettsie jsou významným patogenem v humánní i veterinární medicíně. Přenášejí se klíšťaty rodu Ripicephalus a Dermacentor. Vyskytují se v zeměpisných oblastech s hojností teplých dnů. Psí ehrlichióza je způsobena bakterií Ehrlichia canis nebo Ehrlichia ewingii, která napadá buňky imunitního systému.
Bakterie mohou být přítomny po celé měsíce nebo roky bez klinických příznaků. Z důvodu chronické, subklinické infekce, mohou být psi přepravovány do neendemických oblastí a následně se u nich rozvinou příznaky onemocnění. Příznaky jsou nespecifické, což má často za následek pozdní diagnózu.
V akutní fázi (1-3 týdny po kousnutí infikovaným klíštětem) se mohou objevovat záchvaty horečky, zvětšení mízních uzlin a sleziny, letargie, deprese, slabost, dýchací potíže nebo krvácení. V chronické fázi se vyskytují horečky, anémie, ztráta hmotnosti, krvácení z nosu, pneumonie, bolest očí, selhání ledvin, nedostatek koordinace a časté bakteriální infekce.
Podobně jako u Boreliózy je průběh tohoto onemocnění chronický, se zhoršující se tendencí.
Léčba
Terapie je možná ale většinou neefektivní z důvodu pozdní diagnózy. Nemocní psi hubnou a trpí častými infekcemi kůže a dýchacího aparátu, které pak často končí eutanázii zvířete.
V případě diagnózy léčba spočívá v dlouhodobé aplikaci antibiotik. Většina psů se klinicky zlepší do 24 až 48 hodin.
Psi se závažným chronickým onemocněním nemusí na léčbu reagovat anebo se potíže opět vrátí po několika měsících.
Prevence
Účinná vakcinace proti ehrlichia canis v současnosti zatím není k dispozici. Jedinou prevencí je pravidelná účinná ochrana proti klíšťatům, případně včasné odstranění přisátých klíšťat.
Anaplazmóza
Anaplazmóza je infekce, kterou na Vašeho psa může přenést klíště. Anaplazmózu způsobuje mikroorganismus Anaplasma phagocytophilum, který je přenášen klíšťaty rodu Ixodes, a Anaplasma platys a severoamerickým klíštětem Rhipicephalus sanquineus.
Vzhledem k tomu, že Borrelia burgdorferi taky přenášena klíštětem obecným, Ixodes ricinus, je infekce B. burgdorferi a A. phagocytophilum často detekováná společně a tyto dva patogeny můžou navzájem zvýšit patogenitu jeden druhého.
V těchto případech jsou klinické příznaky závažnější.
Doba mezi infekcí a prvními symptomy je 4- 11 dnů, i když mnozí psi nevykazují klinické příznaky nemoci ani 21 dní po infekci. Onemocnění se může projevovat horečkou, malátností, nechutenstvím, zvětšením sleziny, odporem k pohybu, ztuhlostí, slabostí, kulháním, bolestivostí kloubů, zvrácením a průjmem, anemií a snížením počtu krevních destiček.
- Diagnóza onemocnění
- Stanovit diagnózu pouze na základě klinických příznaků je obtížné.
- Léčba
Léčba spočívá v podání antibiotik a symptomatické terapii. Psi rychle reagují na léčbu a zlepšení nastává během 24-48hodin, normalizace příznaků během 6 dní.
Prevence
Preventivní vyšetření na anaplazmózu se provádí na žádost majitele při každoroční preventivní prohlídce zvířete. U psů vystavených vysokému riziku nákazy (např. psi lovečtí, pastevečtí apod.) je vhodné provést diagnostický test 2x ročně – vždy na jaře a na podzim, mimo hlavní sezónu výskytu klíšťat. Diagnostika se provádí také jednoduchým Snap 4Dx plus testem.
Vakcína není v současnosti k dispozici. Proto klademe důraz na profylaxi proti klíšťatům ověřenými typy přípravků (pipety, tablety nebo obojky).
Babezióza
Babezióza je vážné onemocnění člověka i psů způsobené prvoky. Druhy způsobující onemocnění u psů jsou Babesia canis a Babesia gibsoni. Tito prvoci napadají červené krvinky, v nichž se množí a způsobují infekci, která může mít velmi vážný průběh.
V České republice je nejvýznamnějším přenašečem babeziózy piják lužní (Dermacentor reticulatus), který se vyskytuje v lesích kolem velkých řek. Dalším možným vektorem je klíště obecné (Ixodes ricinus).
V rámci Evropského kontinentu se s babeziózou setkáváme nejčastěji v oblasti Středomoří (Chorvatsko, Řecko, Itálie).
Stále častěji jsou však zaznamenávány případy onemocnění i v severnějších oblastech (Německo, Rakousko, Polsko) a především na Slovensku.
Diagnóza onemocnění
Inkubační doba babeziózy je 10-21 dní. Onemocnění může probíhat bez příznaků, akutně či chronicky. Asymptomatický průběh může být příčinou chronického únavového syndromu.
Akutní průběh se projevuje nechutenstvím, horečkou a celkovou skleslostí zvířete a po 2 až 3 dnech se objevuje krev v moči, žloutenka a zvětšení sleziny. V důsledku ztráty červených krvinek pak nastává anemie (chudokrevnost). V některých případech, zejména u štěňat a nemocných či jinak oslabených pejsků, může akutní stádium končit i smrtí.
V případě chronického průběhu babeziózy se objevují střídavé horečky, celkové snížení kondice a nechutenství.
Objevují se záněty žaludku, sliznice dutiny ústní, záněty svalů, dušnost a postižení oběhové soustavy spojené se zvýšenou krvácivostí, postižení centrální nervové soustavy, které může vést k obrnám nebo až k epileptickým záchvatům.
Onemocnění může být navíc komplikované další současně probíhající infekcí přenášenou klíšťaty jako je ehrlichióza nebo borelióza.
Léčba a prevence
Babezióza je léčitelná specifickými antibabeziálními přípravky na bázi dipropionátu imidokarbu, pentamidinu nebo diminazinaceturátu.
Léky nejsou zatím v České republice registrované, musí se dovážet ze zahraničí a léčba tak může být velmi nákladná. Další nevýhodou těchto léků je možnost závažných vedlejších účinků a špatné snášenlivosti.
Proto je podstatná především prevence a včasné zjištění možné infekčnosti klíštěte.
Velmi důležité je především zabránění přisátí klíštěte, k dispozici je celá řada prostředků proti klíšťatům. V případě, že je pes klíštětem napaden, je vhodné využít možnost zjištění rizika přenosu infekčních nemocí z přisátého klíštěte vyšetřením v laboratoři. Při včasném zjištění možnosti nákazy není léčba tolik náročná a nákladná, jako při plném propuknutí onemocnění.
Jak správně odstranit klíště? Vysvětluje ve videu níže MVDr. Marek Galbinec
Postup pro odstranění klíštěte
- U vašeho veterinárního lékaře si zakupte speciální pinzetu na odstraňování klíšťat.
- Pinzetu umístěte co nejblíže k tělové části přisátého klíštěte.
- Otáčejte pinzetou a uvolněte tak hryzadlovou část těla klíštěte, tzv. hlavičku, zlehka tahejte klíště směrem od těla.
- Obraťte pinzetu a zkontrolujte, jestli jste vyndali opravdu celé klíště (hlavičku i tělo s nožičkami).
- Klíště vložte do zkumavky nebo čisté uzavíratelné skleničky předplněné 70% ethanolem a uložte ji do chladničky pro případnou analýzu v laboratoři.
- Očistěte místo po přisátém klíštěti dezinfekčním roztokem nebo teplou slanou vodou.
- NEPOUŽÍVEJTE KLASICKOU PINZETU! Tělová část klíštěte se lehce oddělí od hlavové části a zůstane v místě přisátí v kůži nepoškozená. Je pak častým důvodem infekce a následně nutnosti nasazení antibiotické léčby.
- Pokud máte jakékoliv obavy, jestli jste klíště vyndali správně, kontaktujte Vašeho veterinárního lékaře.
Onemocnění přenášená komáry
Komáři napadají člověka i zvířata. Jejich bodnutí se projevuje kopřivkou, případně alergickou reakcí. Některé druhy jsou nebezpečnými vektory infekcí.
Bohatě osrstěná místa jsou před komáry dobře chráněna. Proto napadají především spodinu břicha, uši a víčka.
Větší problémy se dají očekávat u plemen se sporadickým osrstěním (čínští, mexičtí a peruánští naháči, kočky plemene sfinx apod).
Dirofilarióza
Komáři na zvířata přenášejí onemocnění Dirofilarióza. Způsobují ho paraziti (filárie). Dospělí jedinci této hlístice vlasovitého tvaru žijí v srdci a kladou larvičky do krve hostitele.
Přenašeči filárií jsou různé druhy komárů, které se běžně vyskytují v České republice.
V minulosti se tito parazité vyskytovali pouze v oblastech s tropickým a subtropickým klimatem, ale v souvislosti s globálním oteplováním a migrací lidí i zvířat se s nimi můžeme nyní běžně setkávat i v našich zeměpisných šířkách např. v Maďarsku, na Slovensku a v České republice. V souvislosti s výskytem komářích kalamit hrozí rychlé šíření této infekce.
Původcem srdeční dirofilariózy je Dirofilaria immitis (vlasovec psí). Dospělí jedinci jsou velcí až 30 cm a parazitují v pravé srdeční komoře a předsíni a v plicních cévách. Samice produkují larvičky přímo do krevního oběhu.
Komár tyto mikrofilárie nasaje, v jeho organismu dojde během 14 dní při venkovní teplotě vyšší než 15 ˚C k jejich přeměně na infekční larvičky, které komár při dalším sání předává spolu se sekretem slinných žláz novému hostiteli. Dospělí jedinci potom mohou v srdci žít 5 až 7 let i více.
Larvičky také mohou přecházet placentou a nemocná fena tak může nakazit štěňata.
Diagnóza
Závažné onemocnění srdce tímto parazitem se projevuje různě. Pokud je v srdci přítomno pouze několik dospělců pozorujeme unavitelnost po zátěži a občasný kašel. V případě, že se jedná o infekci velkým počtem parazitů, jsou příznaky závažnější – bledost sliznic, kašel, vyhublost, špatná kvalita srsti, zvýšená frekvence tepu a ve vážných případech chvilkové mdloby.
Onemocnění můžeme diagnostikovat na základě kardiologického vyšetření včetně rentgenologického a ultrazvukového zobrazení srdce. Larvičky vyprodukované samičkami filárií lze prokázat laboratorně vyšetřením krve (Knottův test) nebo zjišťujeme přítomnost dospělých jedinců vyšetřením krevního séra. (ELISA metoda).
Léčba
Léčba této infekce má dvě fáze. V první podáme lék, který usmrtí dospělé jedince a současně přípravky, které zabrání tomu, aby tito uvolnění parazité ucpali cévy a způsobili embolii.
Druhá fáze léčby má za úkol zlikvidovat larvičky, které kolují v krvi psa. Prognóza je dobrá především v počátku onemocnění, kdy je přítomno pouze malé množství vlasovců. Pokročilé stadium zpravidla končí selháním srdce a ledvin.
Prevence
V období zvýšeného výskytu obtížného hmyzu doporučujeme vyhýbat se rizikovým lokalitám a ošetřovat zvířecí mazlíčky ověřenými repelentními přípravky.
Jedinečný rychlý test pro včasnou diagnózu onemocnění přenášených klíšťaty a komáry
SNAP 4Dx® Test je jediný rychlý klinický test, který umožňuje stanovit 4 nejčastější nemoci psů přenášené klíšťaty a komáry: Anaplazmóza psů (Anaplasma phagocytophilum), Lymeská borelióza (Borrelia burgdorferi), Ehrlichióza psů (Ehrlichia canis) a Dirofilarióza (Dirofilaria immitis). Test se dá provést ambulantně. K vyšetření postačí jeden vzorek krve zvířete. Kontaktujte svého veterinárního lékaře na klinice Vethope pro více informací.
Sbíráme klíšťata abychom ochránili Vaše čtyřnohé mazlíčky
Veterinární klinika Vethope se zařadila mezi 15 odborných pracovišť v České republice, ve kterých probíhá projekt sběru klíšťat pro výzkum rozšíření infekčních nemocí přenášených klíšťaty na zvířata a člověka. Více zde.
Upozornění: Tento článek je pouze informativní a nenahrazuje odbornou konzultaci nebo vyšetření zvířete veterinárním lékařem. Pokud máte jakékoliv pochybnosti o zdravotním stavu Vašeho zvířecího mazlíčka, neprodleně kontaktujte svého veterinárního lékaře.
19.05.2020
Výživa HIV pozitivních osob
Výživa ovlivňuje kvalitu života člověka s HIV infekcí. Špatná strava může urychlit rozvoj onemocnění. HIV infekce a její léčba ovlivňuje organismus HIV+ pacienta a jeho zdravotní stav. Vliv se netýká pouze imunitních funkcí, ale také celkové energetické potřeby a potřeby živin, vitaminů a minerálních látek.
Největší podíl na vzniku podvýživy u HIV+ osob má zvýšená potřeba energie postiženého organismu, nedostatečný energetický příjem, průjmová onemocnění a tzv. oportunní (na oslabení vyčkávající) infekce.
Nedostatečný příjem stravy bývá často způsoben nechutenstvím, pocitem plného žaludku, nevolnostmi, zvracením nebo depresí. HIV infekce zvyšuje potřebu energie u bezpříznakových jedinců zhruba o 10%.
Důsledkem podvýživy je především zhoršení imunitní obranyschopnosti organismu a s tím spojené vyšší riziko vzniku dalších infekcí.
Výskyt nadváhy a obezity u HIV pozitivních se ve vyspělých zemích pohybuje okolo 40–50 %.
HIV pozitivní, kteří mají nadváhu nebo obezitu, trpí častěji vysokým krevním tlakem, zvýšenou hladinou cukru v krvi a zvýšenou hladinou cholesterolu. Tyto příznaky následně vedou k rozvoji chronických neinfekčních onemocnění, tzv. civilizačních nemocí, kam patří cukrovka, srdečně-cévní onemocnění, mozkové příhody aj.
Příčiny nadváhy a obezity u HIV+ osob jsou stejné jako u ostatní populace – nízká pohybová aktivita, nevyvážená strava a nadměrný přívod energie.
Výživová doporučení
Většina HIV pozitivních nemusí od základu měnit své stravovací návyky. Je však vhodné, aby jejich stravovací návyky odpovídaly doporučením pro správnou výživu.
Kontrola hmotnosti
Velkou roli v udržení správného výživového stavu hraje pravidelná kontrola hmotnosti. To znamená zvážení se jednou za 14 dnů až 3 týdny, nejlépe ráno nalačno. Častější vážení nemá smysl. Jedině pravidelnou kontrolou hmotnosti zjistíme, zda se naše hmotnost drží na hodnotě, na kterou jsme zvyklí.
Optimální hodnota body mass indexu (BMI) je 18,5–25.
Příjem energie a živin
Pro správnou výživu platí, že bychom měli jíst pravidelně, pestře, přiměřeně a nezapomínat na příjem tekutin.
Pravidelná strava zahrnuje 5 denních jídel v 2,5- až 3hodinových intervalech.
Pestrost stravy spočívá v tom, že se nevyhýbáme žádným potravinám nebo naopak některé nekonzumujeme v nadměrném množství a dále dbáme na příjem všech základních živin: tuků, sacharidů i bílkovin.
Sacharidy tvoří 50–60 % z celkového energetického příjmu člověka a jsou obsaženy v následujících potravinách (obiloviny, rýže, pečivo, těstoviny, ovoce, zelenina). Tuky tvoří 25–30 % z celkového energetického příjmu člověka. Upřednostňovat bychom měli ty prospěšné pro naše zdraví.
Tyto se nachází především v rybách, ořeších a semenech a v rostlinných olejích (řepkový, olivový, lněný, slunečnicový aj.). Pozor bychom měli dávat na nadměrný příjem živočišných tuků (sádlo, škvarky, uzeniny, smetany apod.).
Při výběru potravin sledujeme druh použitých tuků a omezujeme potraviny s palmovým a kokosovým tukem, který má negativní vliv na hladinu krevních tuků. Bílkoviny tvoří 12–15 % z celkového energetického příjmu člověka.
Bílkoviny se nachází především v živočišných produktech (vejce, mléko a mléčné výrobky, maso). Z rostlinných zdrojů jsou bílkoviny obsaženy především v luštěninách, zde jejich lepšímu využití pomáhá kombinace luštěnin s obilovinami (např. čočka s chlebem).
Přiměřenost spočívá v rozumné velikosti porce. Přestože dochází k navýšení energetické potřeby HIV+ osob o zhruba 10 %, tak toto množství znamená zvýšení příjmu zhruba o 260 kcal což je například 100 g pečiva. Přiměřenost a pestrost nám může pomoci splnit tzv. potravinová pyramida.
Ta nám napovídá, kolik porcí máme v průběhu jednoho dne sníst z jednotlivých skupin potravin, aby naše strava byla vyvážená a pestrá. Ke snídani, obědu i večeři konzumujeme potraviny ze všech pater potravinové pyramidy. Pro svačiny stačí vybírat pouze jednotlivá patra (např. ovoce nebo mléčný výrobek).
V pitném režimu dáváme přednost neslazeným nápojům. Denně bychom měli vypít zhruba 1,5 až 2 litry tekutin. Potřebu tekutin však zvyšuje horké počasí, nadměrná sportovní zátěž nebo propuknutí horečky či průjmového onemocnění.
Příjem vitaminů
HIV pozitivní jsou ohroženi zejména nedostatkem vitaminů skupiny B (zejména B6, B12, B1 a B2), kyseliny listové, vitaminu C a dále nedostatkem vitaminů A, D, E.
Vitaminy skupiny B jsou všeobecně důležité pro správnou funkci imunitního a nervového systému. Jejich zdroji v potravě jsou mléko, maso a vejce, celozrnné obiloviny, luštěniny a kvasnice. Vitamin C má důležité antioxidační účinky a je významný pro imunitní systém a pro tvorbu protilátek. Jeho zdrojem jsou především čerstvá zelenina a ovoce.
Vitaminy A, D a E patří k vitaminům rozpustných v tucích. Vitamin A podporuje zrak, především v šeru. Jeho zdrojem jsou především červeně a žlutě zbarvená zelenina a ovoce, dále vaječný žloutek, játra, mléčné výrobky a ryby.
Vitamin D ovlivňuje imunitní systém, ale také správné hospodaření těla s vápníkem. Vzniká v kůži působením UV záření. V potravě jsou významnými zdroji ryby a rybí tuk. Vitamin E je také důležitý pro své antioxidačním působení.
Jeho zdroji jsou především rostlinné oleje dále ořechy a semena.
Příjem minerálních látek
U HIV+ osob se pozornost zaměřuje zejména na kvalitu kostní hmoty, ale i na hladinu železa, zinku a selenu v krvi. Hustota kostní hmoty může být ovlivněna užívanými antiretrovirotiky, ale k jejímu rozvoji může přispět i nízká pohybová aktivita a nedostatek vitaminu D a vápníku.
Dobře vstřebatelnými zdroji vápníku jsou zejména mléko a mléčné výrobky. Z nemléčných zdrojů stojí za zmínku sardinky s kostmi, tvrdá pitná voda a brukvovitá zelenina (brokolice, kapusta, kedluben). Železo je důležitou součástí krve jako přenašeč kyslíku.
Jeho dobře vstřebatelnými zdroji z v potravy jsou především červené druhy masa (zvěřina, hovězí a vepřové), vnitřnosti, ryby a vaječný žloutek. Z rostlinných zdrojů je železo především v luštěninách (hrách, čočka, fazole, sója) a dále v ořeších a semenech (dýňová, slunečnicová).
Zinek se podílí na hojení ran a podporuje buněčnou imunitu. Nedostatek zinku snižuje chuť k jídlu. Jeho zdroji jsou především červené maso, mléčné výrobky, vejce, ořechy a semena. Selen se v těle účastní antioxidačních procesů a je důležitý pro buněčnou imunitu.
Zdrojem selenu v potravě je zejména maso a vnitřnosti, dále houby, sýry a ořechy a semena. Pro zajištění všech důležitých vitaminů a minerálních látek je velice důležitá pestrá strava a v případě potřeby na základě doporučení lékaře užívání doplňků stravy.
Pneumolog, který zkoumá následky covidu-19: Stav části pacientů se horší, mají špatně prokrvené plíce
V Hradci Králové se svým týmem pracujete na studii dlouhodobých následků, které se mohou projevit po prodělání koronaviru. Nejdříve jste zkoumali pacienty po třech měsících, nyní máte průběžná data po šesti měsících.
Co se z nich dá odvodit?Jedná se dlouhodobou prospektivní studii, na které stále pracujeme. Zatím máme kompletní data po třech měsících sledování. Další kontrolu mají pacienti šest měsíců od nemoci.
Zde máme již většinu pacientů vyšetřených, ale některé vyšetření teprve čeká, proto data ještě statisticky zpracována nejsou a můžeme se zatím bavit spíše o našich pocitech a zkušenost, než o konkrétních číslech.
‚Část kriticky nemocných si následky nese i půl roku.‘ Důležitý je přiměřený pohyb, radí lékař
Číst článek
A jaké tedy jsou vaše pocity?Začněme možná těmi fakty.
My jsme postupně oslovili všechny pacienty z Královéhradeckého kraje, kteří prodělali covid-19 v rámci „první vlny“ na jaře a v létě letošního roku.
A to jak ty, co byli léčeni ambulantně, tak i ty, co měli těžší průběh a byli hospitalizováni. Celkem se nám do studie přihlásila asi polovina všech lidí a tyto pacienty dále sledujeme.
Vzhledem k velmi mírnému průběhu první vlny covidu v Česku se jedná převážně o ambulantní pacienty. Celkově jde o pacienty, kteří nemají žádné větší komorbidity (výskyt více nemocí najednou – pozn. red.) a jejich věkový průměr je něco málo nad 45 let.
Po čtvrt roce onemocnění má více než polovina z nich obtíže, které předtím neměli. Pokud bychom se bavili pouze o respiračních symptomech, jako jsou dušnost, kašel nebo bolesti na hrudi, tak je to asi třetina.
Zatím nemáme kompletní data po šesti měsících, ale z našich dosavadních zkušeností se ukazuje, že u velké části těchto pacientů obtíže vymizely nebo se výrazně redukovaly. Je tu ale skupina pacientů, u kterých obtíže zůstávají a u některých jedinců se dokonce v čase horší.
Jaké poruchy pociťovali pacienti tři měsíce po prodělání nemoci? | Zdroj: iROZHLAS.cz
Skutečně horší? Víte, proč se to děje?To zatím s jistotou nevíme, ale ty pacienty samozřejmě dál vyšetřujeme a bedlivě sledujeme.
Dle dostupných dat i našich zkušeností se ukazuje, že dominantním problémem nemusí být nevratné poškození plicní tkáně jako takové – tedy, že v tak velké míře nevzniká jizvení a nerozvíjí se plicní fibróza.
Jde spíše o poškození drobných cév v plíci, případně přetrvávající zánětlivé změny v okolí plicních sklípků.
Postižení drobných plicních cév a okolí plicních sklípků může být způsobeno zánětem či zvýšenou srážlivostí krve. To může vést k obtížnému transportu kyslíku do krve, tím pádem se sice kyslík dostane do plic, ale již hůře se dostává z plic do buněk lidského těla.
Pokud následky neodeznívají a třeba se i zhoršují, jaké problémy u těch pacientů nejčastěji zůstávají?Nejčastěji trpí námahovou dušností, tedy že zadýchávají se při činnostech, při kterých se předtím běžně nezadýchávali. Záleží samozřejmě na tom, v jaké byli pacienti před onemocněním kondici. A samozřejmě i na tom, jak těžký průběh nemoci měli.
Pokud mám uvést příklady, tak typicky pacient říká, že vyjde dvě patra do schodů a nahoře se musí vydýchat, což dříve nemusel. Nebo že není schopný pracovat na zahradě nebo sportovat, i když obojí dříve zvládal.
Pokud se budeme bavit o mimoplicních příznacích, tak tam jednoznačně dominuje přetrvávající únava a v menší míře bolesti hlavy, porucha čichu a další.
Studie ukazuje, že u pětiny lidí má covid psychické následky. ‚Nestyďte se za ně,‘ nabádá psychiatr
Číst článek
Pokud se odkloníme od plic, pojí se s tím i další dlouhodobé problémy, třeba týkající se srdce nebo psychiky? Jsem rád, že zmiňujete právě psychiku. Ta je totiž jedním z parametrů, které se také u pacientů snažíme sledovat, a to konkrétně pomocí validovaných dotazníků. Jednoznačně nám vychází, že lidé, u kterých přetrvávají symptomy, mají větší sklon k úzkosti a depresím.
I po těch šesti měsících? Jednoznačně to víme u pacientů po třech měsících, ale předpokládám, že po šesti měsících to nebude jiné.
‚I zdraví mohou mít poškozené plíce’
Stává se i to, že během nemoci nemám žádné příznaky, ale postupně, třeba i po měsících, se projeví? Většina lidí, kteří měli minimální nebo vůbec žádné příznaky, se i teď cítí zcela normálně a příznaky nemají. Neznamená to ale, že nutně musí mít zcela normální nález na vyšetřeních plic.
Tudíž se cítí dobře, ale mají poškozené plíce?Ano, mohou. Typicky je to skupina mladých pacientů kolem dvaceti až třiceti let, kteří mají obrovské funkční rezervy. Vidíme, že někteří takoví lidé se cítí zcela zdraví a nemají dechové obtíže, přesto když jim naměříme plicní difuzi, tak je snížená.
Co to tedy pro ně znamená, když prakticky nic nepociťují, ale mají poškozené plíce? Může se to třeba projevit ve stáří? Na to je velmi obtížné odpovědět. Nelze říct, co s nimi bude za deset nebo dvacet let.
Určitě je třeba tyto lidi dále sledovat a nálezy došetřit. Což samozřejmě děláme. Předpokládáme ovšem, že tyto nálezy budou postupně mizet.
Už je obecně známé, že mezi rizikové faktory při koronaviru patří například obezita, onemocnění ledvin nebo jater, autoimunitní choroby nebo chronická obstrukční plicní nemoc.
Dá se říct, jaké patří mezi nejhorší?Pokud se budeme bavit o rizikových faktorech pro akutní fázi covidu-19, tak ty, co jste zmínila, mezi ně jistě patří.
Podle posledních prací se ukazuje, že obrovským
problémem jsou pacienti, kteří mají chronicky nemocné ledviny, jsou v dialyzačním programu nebo jsou významně imunosuprimovaní (s potlačenou imunitou, pozn. red.), třeba po transplantaci.
Jejich prognóza je výrazně horší i než u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí nebo chorobami srdce. Dalším rizikovým faktorem je samozřejmě významná obezita, ale to neplatí jen pro covid-19.
Co se týká rizikových faktorů pro chronické, tedy post-covid postižení, tak máme zatím dat velmi málo. Pokud bychom se podívali na naši studii, tak zatím je jednoznačně potvrzeným faktorem věk. Což samozřejmě není nic překvapujícího, čím je člověk starší, tím je delší i jeho uzdravování.
Co ovlivňuje následky nemoci?
Tedy tyto nemoci nejsou rizikovým faktorem pro dlouhodobé následky?Podle našeho souboru ne. Ale připomínám, že v naší studii jednoznačně převažují pacienti, kteří prodělali covid-19 doma a ve většině případů neměli žádné vážnější přidružené nemoci.
Dlouhodobé následky covidu: Ujdu 200 metrů a tep se mi zblázní, popisuje ‚vyléčený‘ muž
Číst článek
Co se týče dat od pacientů, kteří měli těžkou formu onemocnění a museli být hospitalizováni, tak máme soubor z jara relativně malý, protože covid v Královéhradeckém kraji tak silný průběh jako vidíme dnes, neměl. Podrobnější závěry budeme moct udělat až během následujícího roku, nyní máme ve vyšetřování stovky další pacientů z druhé vlny.
Je něco, co naopak příznivě ovlivňuje průběh nemoci? Co vás může trochu ochránit před dlouhodobými následky? Předpokládáme, že je to zdravý životní styl, dobrá kondice, otužování, sportování a tak dále. To je ale prevence proti jakékoli nemoci, covid v tom nebude jiný.
A nějaký jenom pro koronavirus?Nic takového se zatím neví. Samozřejmě se časem nejspíš přijde na některé genetické faktory, které hrají roli v tom, jaký průběh pacienti mají. Vídáme totiž pacienty, kteří se zdají být úplně stejní, ale průběh onemocnění mají naprosto odlišný.
Nebo mladý pacient, bez rizikových faktorů, co má velmi těžký průběh a potřebuje umělou plicní ventilaci a na druhé straně pacient pokročilého věku s mnoha závažnými chronickými nemocemi, který tu nemoc přestojí téměř „bez povšimnutí“. Je tedy patrné, že genetika a kvalita imunitní odpovědi bude hrát svou zásadní roli. Ale zatím konkrétní data nejsou.
Doporučil byste tedy lidem, kteří třeba neměli žádné příznaky, aby se šli nechat preventivně po několika měsících vyšetřit právě kvůli něčemu, co nemusí pociťovat?Myslím, že v tuhle chvíli, pokud člověk nemá obtíže, tak ke specialistovi nemusí.
Všechny zmíněné odchylky, které jsme u asymptomatický pacient zaznamenali, si myslíme, že jsou reverzibilní a spontánně odezní. Pokud tedy člověk nemá obtíže, stačí běžná preventivní prohlídka u praktického lékaře.
Pokud člověk ale dechové obtíže i po třech měsících pociťuje, měl by být vyšetřen u svého spádového plicního lékaře a dále pak u něj sledován.
Podobným principem to funguje i ve Velké Británii, kde mají podrobná doporučení na to, jak přistupovat k pacientům po covidu-19. A tam také v případě asymptomatických pacientů, žádná vyšetření nedoporučují.
Co ovlivňuje protilátky? V tiskové zprávě, kterou jste vydali poté, co nemocnice zveřejnila výsledky po třech měsících, se uvádí, že současně všem pacientům analyzujete hladiny protilátek a známky buněčné imunity.
Děláte to stále? A co v těch datech vidíme?Děláme to u všech pacientů, a jak ve studii sledující pacienty z první vlny, tak i u těch kteří jsou sledováni nyní během druhé a třetí vlny.
Kompletní data hladin tří základních tříd protilátek máme vyhodnocená po třech měsících od nemoci a zde se jednoznačně ukazuje, že protilátková odpověď je přítomna u drtivé většiny pacientů.
Pouze pár jedinců žádnou protilátkovou odpověď na koronavirovou infekci nevyvinulo, ty poté označujeme jako „non-respondéry“, kteří mohou mít dosud nepoznanou poruchu imunity.
Co se týká buněčné imunity, tak je to velmi speciální vyšetření, které neprobíhá v Česku. Vzorky budou analyzovány ve Spojených státech.
Ovlivňuje nějaký faktor nebo příznak během nemoci hladinu protilátek? O žádném konkrétním příznaku nebo faktoru z naší studie zatím nevíme. Obecně se zatím zdá, že lidé s těžším průběhem, mají vyšší protilátkovou odpověď.
Proč jste začali sledovat pacienty až po třech měsících po prodělání nemoci? Pokud si dobře vzpomínám, tak například Rakušané sledovali pacienty už dříve…Je to ze dvou důvodů.
Zaprvé v časné fázi po jakékoli nemoci, třeba po chřipkovém nebo po bakteriálním zápalu plic, je normální, že se ještě několik týdnů necítíte dobře.
Právě po zápalu plic se téměř každý zadýchává a je unavený.
Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí
Číst článek
Změny, které vidíme na rentgenu, mohou přetrvávat klidně šest až osm týdnů. Proto časné vyšetření nedává příliš smysl, pokud je klinický průběh příznivý a pacient se cítí lépe. Podobné je to i u covidu, u kterého většina lidí má právě zápal plic.
A za druhé, naše studie byla od počátku plánována jako sledování pozdních a dlouhodobých následků, které jsou i v zahraničí nejčastěji definovány jako patologie (projevy nemoci – pozn. red.) trvající tři a více měsíců od nemoci. Ostatně stejný přístup volí i Britská hrudní společnost, která o post-covid postižení hovoří také až od třetího měsíce po prodělání nemoci.
Čím si vlastně pacienti během studie musí projít?Vyšetření je komplexní a zabere asi dvě hodiny.
Pacienti podstoupí odběr krve, ze kterého stanovujeme standardní, ale velmi podrobný biochemický rozbor – to znamená rozbor minerálů, jaterní testy, parametry funkce ledvin, srdce, markery (laboratorně prokazatelné známky – pozn. red.) zánětu.
Potom je tam krevní obraz a parametry krevní srážlivosti. Další krevní vzorky jsou určeny pro zmíněné stanovení protilátek a buněčné imunity.
Pacienti poté projdou naší plicní ambulancí, kde mají kompletní fyzikální vyšetření. Lékař je podrobně vyzpovídá, jak nemoc probíhala a zda mají nějaké obtíže a komplexně je vyšetří.
Poté následuje funkční vyšetření plic a zátěžový test chůzí – to znamená, že pacient rychle chodí po chodbě šest minut tam a zpět a my u toho měříme saturaci, tedy okysličení krve během zátěže. Co se týká strukturálního vyšetření plic, tak všem pacientů při první kontrole děláme CT plic.
V rámci každé kontroly také ještě analyzujeme EKG a navíc všichni pacienti dostanou k vyplnění několik dotazníků zaměřených na respirační symptomy i na zjišťování případných psychických následků. Samozřejmě nemohu zapomenout i naší specialitu, ve formě objektivního posouzení čichu pomocí testu parfémovaných fixů.
Všechna tato vyšetření, respektive jejich vyhodnocovaní, neprovádíme sami, ale do celého projektu je zapojeno mnoho klinik a ústavů napříč celou fakultní nemocnicí a podílí se na něm mnoho sestřiček, laborantů, sanitářů a lékařů, bez nichž bychom tuto studii vůbec dělat nemohli.
Budete pacienty ve studii sledovat dál? Protože pokud tomu dobře rozumím, tak jste nabrali pacienty z obou vln a všechny sledujete po třech a šesti měsících…
Ano, máme pacienty z obou vln a zatím mají rozplánované sledování po třech, šesti a dvanácti měsících. Dále uvidíme.
Zatím to v plánu není, ale ty, kdo budou mít stále nějaké obtíže nebo patologické nálezy, tak budeme sledovat i mimo studii v našem nově vzniklém centru post-covidové péče.
Kolik pacientů nyní sledujete?Z první vlny něco málo přes sto, a to jak ambulantních, tak po hospitalizaci. Z druhé vlny máme zatím zařazeno asi sto ambulantních a dvě stě hospitalizovaných. Dohromady tedy přes 400 pacientů.
Co čekáte, že zjistíte?Samozřejmě bychom si přáli, aby po skončení sledování, tedy po dvanácti měsících, byli všichni v pořádku a neměli žádné následky. Obávám se ale, že tomu tak nebude. Nicméně uvidíme, co nám přinesou reálná data.
Pokud bychom ale hledali analogii v jiných nemocech, tak se můžeme podívat na následky po onemocnění SARS, což je také druh koronaviru, kde u některých pacientů obtíže přetrvávaly dva až tři roky.
Myslíte tedy, že u všech pacientů nakonec následky odezní? Pevně doufám, že bude jen naprosté minimum lidí, u kterých budou opravdu následky dlouhodobé nebo trvalé.
Teplota, horečka
Horečka sama o sobě není nemocí. Jde o zvýšení tělesné teploty, které je častým příznakem probíhající infekce. Je-li infekce potlačena, horečka obvykle mizí. Může se též objevit po nadměrném slunění. Zvýšená teplota je signál, že něco není v pořádku a že bychom měli zjistit, co to je.
Příznaky teploty, horečky
Normální teplota lidského těla je kolem 36,5°C. Při více než 37°C jde o zvýšenou teplotu, při 38°C jde o horečku. Při rychlém nárůstu teploty se může objevit třesavka až zimnice. Většinou bývá horké celé tělo, končetiny mohou být chladné.
První pomoc při teplotě, horečce
Při horečnatých onemocněních je vhodné být v posteli a odpočívat. Vyhýbat se fyzické zátěži, prudkým změnám teplot a průvanu. Je velice důležitý pitný režim (voda, čaj, zeleninové či ovocné šťávy). Omezit či vynechat alkohol a kofeinové nápoje. Teplota je jedním z obranných mechanismů těla, proto nemá cenu se snažit dosáhnout normální teploty za každou cenu.
Návštěva lékaře při teplotě, horečce
V některých případech však může být teplota pro člověka nebezpečná. Horečka nad 38,5°C vede k výrazným ztrátám tělesných tekutin a riziku dehydratace, především pak u dětí.
Déletrvající horečkou jsou obzvlášť ohroženi primárně dlouhodobě nemocní (pacienti s onemocněním srdce a dýchacího systému, s onemocněním nervové soustavy, děti náchylné k tzv. febrilním křečím, chudokrevní pacienti, nemocní s poruchou metabolismu, např.
cukrovkou, pacienti podvyživení nebo neschopni přijímat dostatečné množství potravy). V těchto případech neprodleně vyhledejte lékaře.
Opatrnost je nutná především u dětí v prvním půlroce života, pokud teplota nad 39°C trvá déle než 24 hodin, pokud se výrazně změní chovaní dítěte (bezdůvodně křičí, nereaguje na pohlazení, nelze je vzbudit), má ztuhlou šíji, na kůži se objeví krvavé skvrnky, má ztížený dech, má náznaky nebo projevy křečí.
Léčba teploty, horečky
Léky na předpis
V lékové terapii teploty se používají léky, které tlumí bolest a zároveň snižují zvýšenou tělesnou teplotu (analgetika-antipyretika). Působí u horečnatých onemocnění, jako jsou virózy, nachlazení a stavy po očkování.
Velmi časté jsou kombinace s léky, které odstraňují další nepříjemné příznaky při nachlazení (pocit ucpaného nosu, tlumí suchý a dráždivý kašel). Léky proti horečce (antipyretika) začínají účinkovat přibližně po 30 minutách a maximálního účinku dosahují až za 2-4 hodiny po podání.
Pro kojence jsou vhodné léky v čípcích, pro batolata v sirupu, větším dětem a dospělým v tabletách.
Přírodní a doplňková léčba
Používají se preparáty podporující imunitu multivitaminy zejména vitamín C a beta karoten.
Studené zábaly Neklesá-li teplota, přikládáme studené až ledové zábaly i několikrát krátce za sebou na trup (nejlépe na končetiny), aby teplota rychle poklesla.
Zábaly můžeme dát kromě trupu i na hlavu, vždy na čelo, popř. užijeme vlažnou sprchu. Tyto studené mokré zábaly opakujeme do snížení teploty pod 38°C.
Po skončení zábalů nemocného přikryjeme lehkou pokrývkou a zajistíme čerstvý vzduch.
Potní kúra Je jedním z prostředků ke snížení tělesné teploty. Docilujeme jí rychlým překrvením povrchových částí těla. Potní kúrou se odvádí teplo z těla pomocí vody. K navození pocení je vždy zapotřebí:
a) dostatečného přívodu teplé tekutiny nejlépe ve formě čaje (čaj s potivými účinky, např. z lipového květu, s medem a citrónem). Dbejte na dostatečné množství. U dětí 250 ml, u dospělého min. 500 ml.
b) rychlého zahřátí povrchu těla tak, aby došlo k překrvení kůže. To usnadňuje pocení a odvádění tepla do zevního prostředí. Zahřívacím prostředkem je vlhký vlažný zábal, kterému říkáme Priessnitzův zábal neboli zapářka. Zábal nesmí být teplý, pouze vlažný.
Může to být látka (prostěradlo, ručník) namočená do vody pokojové teploty. Je důležité dobré vyždímání, aby se dobře odsál z pokožky horký pot. Přes tento vlhký textil se přiloží silnější vrstva suchého textilu (je možné vložit igelit). Navrch se dá přikrývka.
Zábal ponecháme asi 20 – 30 minut.
Nezapomeňte!
Nikdy nepodávejte při horečce dítěti do 16 let přípravky s kyselinou acetylsalicylovou (acylpyrin, aspirin apod.), je zvýšeno riziko vzniku Reyeova syndromu (závažné onemocnění jater a poškození mozku). Místo nich použijte léky s obsahem paracetamolu.
Pro těhotné ženy, se dle většiny nových odborných zdrojů, jeví paracetamol v průběhu těhotenství jako bezpečný (v těhotenství je však nutné užívání jakéhokoliv léku zvážit). Přípravky s kyselinou acetylsalicylovou používejte pouze na výslovné doporučení lékaře, v posledním trimestru se nesmí používat vůbec.
Nemocní s vředovou chorobou žaludku a se zvýšenou krvácivostí, popř. užívající léky na ředění krve, by měli přednostně užívat přípravky s paracetamolem.