Peritonitida neboli zánět pobřišnice – příznaky, příčiny a léčba

Zánět slepého střeva vzniká jako náhlá příhoda z plného zdraví. Typicky nejdříve ucítíte bolest kolem pupku. Postupně se přesune do pravého podbřišku.

Bude Vám nevolno, můžete zvracet, zastaví se odchod větrů a stolice. Zrychlí se Vám tep a lehce se zvýší teplota (kolem 37,5 stupně). Vaši bolest se bude zvyšovat při otřesech a chůzi.

Pro riziko závažných komplikací se při podezření na zánět slepého střeva častěji volí léčba chirurgická.

Peritonitida neboli zánět pobřišnice – příznaky, příčiny a léčba V západních zemích je apendicitida nejčastější zánětlivou náhlou příhodou břišní.

Co jste možná netušili..

Lidová název onemocnění je nepřesný. Ve skutečnosti se totiž nejedná o zánět slepého střeva. Postižen je jeho červovitý přívěsek – apendix. Jako slepé střevo se označuje celý začátek tlustého střeva pod vyústěním střeva tenkého. Apendix je jen výchlipka na samém konci slepého střeva.

Funkce apendixu není zatím úplně vysvětlena.

Někteří jej považují za zbytečnou vzpomínku na vývoj našeho trávicího systému v průběhu evoluce, jiní vidí jeho význam v produkci protibakteriálních látek a ochraně před střevními infekcemi.

Někdy se uvádí, že funkce apendixu souvisí v množstvím mízní tkáně v jeho stěně. Mohl by fungovat jako jakýsi filtr. Každopádně zatím nikdo neprokázal, že by odstranění apendixu mělo na lidský organismus neblahý vliv.

V západních zemích je apendicitida nejčastější zánětlivou náhlou příhodou břišní. Naproti tomu v některých částech Afriky a Asie je zcela raritní. Může za to pravděpodobně strava bohatá na vlákninu, kterou obyvatelé těchto oblastí převážně konzumují.

Jak vzniká zánět slepého střeva

Hlavní příčinou zánětu slepého střeva je mikrobiální infekce. Vzniká při poruše vyprazdňování apendixu a zvýšení tlaku v jeho vnitřku. Důvodem může být uzavření jeho průsvitu stolicí, cizím tělískem (například peckou), cizopasníkem nebo útlakem z vnějšku.

Na vzniku onemocnění se pravděpodobně podílí i místní snížení obranyschopnosti. Ne všechny příčiny byly zatím spolehlivě vysvětleny.

Jak se projevuje zánět slepého střeva

Zánět slepého střeva vzniká jako náhlá příhoda z plného zdraví. Typicky nejdříve ucítíte bolest kolem pupku. Postupně se přesune do pravého podbřišku. Bude Vám nevolno, můžete zvracet, zastaví se odchod větrů a stolice. Zrychlí se Vám tep a lehce se zvýší teplota (kolem 37,5 stupně). Vaši bolest se bude zvyšovat při otřesech a chůzi.

Charakter obtíží při zánětu slepého střeva se může od typického případu značně lišit. V závislosti na rozdílném umístění i velikosti apendixu může vypadat jako ledvinová kolika nebo zánět žlučníku.

U žen se může zaměnit s gynekologickým onemocněním. Jinak vypadá apendicitida u dětí, starých lidí nebo těhotných. Zvážení, zda se jedná o příznaky zánětu slepého střeva, vyžaduje zkušeného lékaře.

Jak se potvrdí..

Pro stanovení diagnózy je důležitý popis charakteru a délky trvání Vašich obtíží. Lékař provede celkové vyšetření. Změří Vám puls a teplotu. Zaměří se na Vaše břicho. Všímá si bolestivého stažení břišních svalů. Prohmatáním a proklepáním vyšetřuje zvláštní příznaky a znamení, které zánět provází. Důležitou součástí vyšetřovacího postupu je i vyšetření per rectum.

K potvrzení nebo vyloučení podezření na zánět slepého střeva použije lékař i laboratorní a zobrazovací metody. V rozboru Vaší krve pátrá po zvýšení počtu bílých krvinek a dalších známkách zánětu. V nutných případech je nejčastěji užívanou zobrazovací metodou ultrazvuk.

Uložení apendixu se u každého člověka liší. V některých případech se může značně odchylovat od normy. Červovitý přívěsek může zasahovat za tlusté střevo, do pánve nebo po játra. V takových případech se může bolest objevit i jinde než v pravém podbřišku. Při pátrání po příčině Vašich obtíží může být vhodné použít i CT vyšetření.

Jak se léčí zánět slepého střeva

Apendicitidu stejně jako jiné náhlé příhody břišní léčí chirurg. Může se rozhodnout pro konzervativní nebo operační postup. Podezření na zánět slepého střeva vždy vyžaduje hospitalizaci. V případě konzervativní léčby budete ležet na lůžku, dodržovat dietu a dostávat obklady na břicho.

Pro riziko závažných komplikací se při podezření na zánět slepého střeva častěji volí léčba chirurgická. Zanícená apendix Vám může chirurg odstranit z klasického krátkého řezu nebo laparoskopicky. Volba techniky záleží na konkrétním případě a rozhodnutí operatéra.

Co dál..

Včas nepoznaný a neléčený apendix může mít závažné komplikace. V nejtěžších případech Vás dokonce může ohrozit na životě. Zánět přestoupí na okolí a postihne sousední orgány. Apendix může prasknout. Vytvoří se absces. V případě, že se zánět dále rozšíří, vzniká závažný zánět pobřišnice (peritonitida).

Po zánětu se ve Vaší břišní dutině mohou vytvořit srůsty. Ty v komplikovaných případech způsobují neprůchodnost střev nebo jsou příčinou ženské sterility.

Jak se tomu všemu vyhnout..

Způsob jak spolehlivě zabránit vzniku apendicitidy neexistuje. Někdy se udává, že ke snížení výskytu onemocnění přispívá strava bohatá na mléčné produkty, obiloviny, mandle, ořechy, zeleninu a ovoce.

Výskyt komplikací může snížit včasná diagnóza a léčba zánětu slepého střeva. K operaci se proto obvykle přistupuje i v případě, že diagnóza není zcela jasná, ale zánět apendixu nelze vyloučit. Včas provedené odstranění apendixu při důvodném podezření na zánět je nejlepší prevencí jeho prasknutí.

Peritonitida

Peritonitida je závažný zánět peritonea(pobřišnice), tenké membrány v dutině břišní, která má za úkolochranu a podporu orgánů, jež se v dutině břišní nacházejí.Bývá lokalizovaná či generalizovaná – tehdy se vyskytujev celé dutině břišní. Peritonitida se rozděluje zpravidla nainfekční a neinfekční.

Infekční peritonitida je způsobenachoroboplodnými zárodky, obvykle bakteriemi, případně plísněmi.Častou příčinou bývá perforace zažívacího traktu, kdy zánětvyvolají střevní bakterie. Může se jednat i o vliv jiného zánětu,například zánětu žlučníku či slepého střeva, případně o perforaciv místě nádoru či vředu.

Může jít také o následek úrazu čispolknutí ostrého předmětu, vinou čehož mohou být do břišní dutinyzaneseny bakterie.

Zvláštní formou infekční peritonitidy může být ispontánní bakteriální zánět pobřišnice vyvolaný komplikací jaterníchoroby s tekutinou v břišní dutině, kdy se bakteriedostávají přes neporušenou střevní stěnu do břišní dutiny, kdevyvolávají zánět.

Neinfekční peritonitida je vyvolávánanejčastěji podrážděním pobřišnice tělními tekutinami, jako jsoužaludeční šťávy, moč, žluč či trávicí šťávy slinivky. Dostávají sedo dutiny břišní perforací orgánu, s tím rozdílem, že jsouneinfekční. Často jsou však infikovány bakteriemi, které způsobíinfekčnost zánětu. Záleží tedy na rychlosti zásahu lékařů.

Peritonitida bývá komplikací jinéhoprimárního onemocnění. Vyvolána může být tedy jak onemocněnímjater, tak i autoimunitním onemocněním. Prevencí proti peritonitiděje vyvarování se primárních onemocnění.

Dále je vhodné nekonzumovatalkohol a k předcházení různým onemocněním může také velmi přispětomezení konzumace tučného jídla.

Spolu s dostatečným příjmemtekutin a stravou, která nezvyšuje hladinu cholesterolu, se takmůžeme vyhnout většině nemocí, které jsou peritonitidouprovázené.

Peritonitidu poznáme tak, že ztrácíme chuťk jídlu, máme pocit na zvracení, který doprovázejí zesilujícíse bolesti břicha. Později se zánět vyvíjí a způsobuje horečku atřesavku. Typické pro peritonitidu je stažení břišních svalů, kterélze rozpoznat pohmatem, jelikož břicho je tvrdé a břišní svalynelze zmáčknout.

Zmíněné příznaky doprovází rychlá srdeční činnost,pocení a bledost pacienta. Zánět lze odhalit díky příznakům akrevním testům. Důležitý je samozřejmě rentgen postižené oblasti.V případě pochybností je běžné provádět CT, ultrazvuk břichaanebo magnetickou rezonanci.

V akutních případech je všakpacient rovnou poslán na operační sál.

V případě infekční peritonitidy seléčba zahajuje podáváním nitrožilních antibiotik.

Pokud se všakjedná o pokročilý případ a zánět neustupuje, je nutné přistoupitk chirurgické léčbě, kdy dochází k vyčištění břišnídutiny, aplikaci antibiotik, případně k odstranění odumřelýchčástí orgánů. Pacient musí být dále důkladně sledován.

Ve stářídosahuje úmrtnost k 40 %, v případě neléčeného zánětupacienti umírají. Je velmi důležité neodkladně navštívit lékaře anepokoušet se o léčbu doma.

Zásadní komplikací při peritonitidě býváotrava krve neboli sepse, kdy dochází k šíření bakterií pocelém těle. Občas se objevuje také septický šok, vyvolanýmasivním zaplavením organismu bakteriemi.

Na to náš imunitní systémreaguje tak, že vyplaví obrovské množství látek, jako jsou cytokinya další. Důsledkem je výrazný pokles krevního tlaku, pocení,bledost a rychlá činnost srdce. Další známou komplikací je pakbřišní absces, tedy zánět, který zůstává po zaléčení.

Většinou musíbýt odstraněn punkcí a drenáží pod ultrazvukovou kontrolou anebooperací.

Peritonitida

Peritonitida je zánětlivé onemocnění pobřišnice. Peritoneum, česky pobřišnice, je tenká vazivová blána, která vystýlá břišní dutinu a zároveň pokrývá všechny orgány v ní uložené. Jde o nebezpečný, život ohrožující stav, který vzniká z různých příčin, infekčních i neinfekčních. 

Peritonitida, zánět pobřišnice, je onemocnění, které ohrožuje pacienta na životě a je nezbytné co nejdříve určit příčinu jejího vzniku. Ať je příčina jakákoliv, může být lokalizovaná, tedy ohraničená, nebo tzv. difúzní. To znamená, že je zánětem postižena celá pobřišnice. Peritonitida vzniká z příčin infekčních a neinfekčních.

Budete mít zájem:  Jak bojovat s bolestí kloubů? Všemi dostupnými způsoby!

Infekční příčiny peritonitidy

Infekční příčina znamená přítomnost nějakého mikroorganismu, který peritonitidu vyvolá. V případě peritonitidy to jsou bakterie, které se na pobřišnici mohou dostat zvenčí, například při bodné či střelné ráně, nebo zevnitř.

V takovém případě peritonitida vzniká při onemocnění některého z orgánů uložených v dutině břišní. Jde často o prasknutí střeva, prasknutí žaludečního vředu či při zánětu slepého střeva.

Prostup bakterií z krve je vzácnější, zato velmi nebezpečný vzhledem k celkovému stavu.

Neinfekční příčiny peritonitidy

Neinfekční příčina znamená, že k vyvolání onemocnění nedochází působením bakterií, ani jiných mikroorganismů.

Zde mluvíme o peritonitidě chemické, kdy onemocnění vyvolává žluč v dutině břišní při prasknutí žlučníku či žlučových cest.

Dále to mohou být trávicí enzymy slinivky břišní přítomné v této dutině, což bývá u zánětů tohoto orgánu. V neposlední řadě to může být i přítomnost moči při prasknutí močového měchýře

Příznaky  peritonitidy

Hlavními příznaky peritonitidy jsou silné bolesti břicha, pohmatová citlivost a ztuhnutí břišních svalů. Mluvíme někdy o tzv. prkenném břiše. Bolest se stupňuje při kašli, zvedání, ohýbání dolních končetin apod.Vedlejšími příznaky mohou být celková schvácenost, horečka, zrychlená srdeční a dechová frekvence, v horších případech i pokles tlaku, ztráty vědomí a může to skončit i smrtí.

Komplikace peritonitidy

Nejzávažnější komplikací peritonitidy je sepse, známá v široké veřejnosti jako ‚otrava krve‘. Je to stav, kdy se bakterie dostanou z původního místa zánětu do krve a šiří se po celém těle. Pokud není ihned nasazena léčba, může tento stav vyústit v septický šok.

To je život ohrožující stav, kdy dochází k poklesu krevního tlaku a pacient nereaguje na léčbu. Další komplikací je břišní absces. Jde o ohraničenou dutinu vyplněnou hnisem. Abscesu se nemůžeme zbavit pouhým nasazením antibiotik.

Je nutné absces vypustit pomocí punkce, nebo chirurgicky vyjmout.

Diagnostika peritonitidy

Stanovení diagnózy peritonitidy není vždy snadné. Nicméně je třeba vycházet z výše jmenovaných klinických příznaků. V případě, že není pochyb o peritonitidě, přistupuje se ihned k chirurgickému zákroku. Pacient se obvykle odesílá na rentgen hrudníku a břicha. Na nich může vidět rozšiřené orgány dutiny břišní a volné hladinky vzduchu v dutině hrudní.

Definitivní potvrzení peritonitidy je možné pouze po provedení punkce břišní dutiny. V případě, že jsou i nadále pochybnosti o přítomné peritonitidě, zasílá se nemocný na ultrazvuk břicha. Jde o bezbolestné vyšetření, které vysílá ultrazvukové vlny. Ty se odrážejí o orgány a tkáně a takto vzniká obraz.

Pokud ani ultrazvuk neprokáže zánět pobřišnice, pak volíme CT nebo magnetickou rezonanci.

Léčba peritonitidy

Léčba peritonitidy vychází z příčiny vzniku peritonitidy. Pokud je příčinou poranění některého z orgánů, jako je prasklé střevo, zánět červovitého výběžku slepého střeva, či zánět žlučníku, pak se ihned volí chirurgický zákrok.

Při chirurgickém zákroku se odstraní příčina, očistí se peritoneum, odeberou se vzorky, popřípadě se odstraní část odumřelého orgánu. Po výkonu se ihned nasadí antibiotika aplikovaná do žíly. V případě, že příčina není nikterak akutní, pak volíme aplikaci širokospektrých antibiotik.

Poté, co dorazí výsledky mikrobiologického vyšetření, se antibiotika volí dle citlivosti přítomného mikroorganismu. 

Rizika vzniku peritonitidy

Rizikovými faktory peritonitidy jsou onemocnění, která vyúsťují v zánět pobřišnice. Těmi jsou žlučníkové kameny, zánět červovitého přívěsku slepého střeva, prasklina ve střevě daná přeplněním obsahem při střevní neprůchodnosti, nebo úrazem. Dále zánět slinivky, vředová choroba žaludku a dvanáctníku. Je proto důležité předcházet těmto onemocněním a v případě výskytu, je řádně léčit. 

Peritonitida

Peritonitida je zánět pobřišnice, většinou způsobený bakteriemi nebo podněty chemicko-toxického původu, postihující určitou část pobřišnice, popř.  pobřišnici v celém rozsahu. Díky velké vstřebávací schopnosti pobřišnice a úzkému vztahu k míznímu systému a životně důležitým orgánům (játrům, plicím) se při zánětu pobřišnice rychle rozvíjí celková otrava těla (tzv. sepse).

Peritonitida patří mezi nejzávažnější onemocnění léčená na chirurgii.

Základním požadavkem léčby peritonitidy je nejen chirurgická léčba – odstranění primárního ložiska zánětu a zánětlivé kontaminace břišní dutiny, ale i stejně důležitá včasně zahájená intenzivní léčba zaměřená na podporu funkce životně důležitých systémů a orgánů (krevního oběhu, dýchání, výživy, vylučování odpadních produktů ledvinami). Navzdory možnostem moderní léčby peritonitidy je i dnes úmrtnost nemocných s difuzní peritonitidou v závislosti na původu zánětu i celkovém stavu organizmu kolem 30 %.

  • Dělení peritonitid
  • Příznaky
  • Pomocná vyšetření
  • Léčba
  • Prognóza
  • Komentáře

Podle průběhu dělíme peritonitidy na akutní a chronické.

Podle charakteru výpotku v břišní dutině lze rozlišovat následující peritonitidy: serózní (výpotek je čirý, skladbou blízký séru), fibrinózní (v obsahu břišní dutiny je vysoký podíl bílkoviny fibrinu, tvořící nálety na pobřišnici), hemoragickou (výpotek je krvavý), hnisavou (výpotek je zkalený – hnisavý), sterkorální (ve volné dutině břišní je přítomen střevní obsah), biliární (výpotek obsahuje žluč), chemickou (obsah břišní dutiny není mikrobiálně znečištěn, např. při akutním zánětu slinivky břišní, čerstvém proděravění vředu žaludku či dvanáctníku nebo při tzv. urinózní peritonitidě, kdy obsahem břišní dutiny je moč).

Podle rozšíření zánětu v břišní dutině rozlišujeme peritonitidu difuzní (zánět je rozšířen v celé břišní dutině), ohraničenou – cirkumskriptní (zánět pobřišnice je  omezen na okolí primárně postiženého orgánu), nitrobřišní absces (ohraničené ložisko hnisu v predilekčních lokalitách břišní dutiny, např. podbrániční absces pod bránicí (tj. svalovou přepážkou oddělující břišní a hrudní dutinu), mezikličkový absces mezi kličkami tenkého střeva, absces tzv. Douglasova prostoru umístěný nízko v pánvi před konečníkem).

            Podle původu rozlišujeme peritonitidy:

  • Primární – zánět pobřišnice nemá prokazatelnou nitrobřišní příčinu, vzniká obvykle přenosem infekce krví, mízou či u žen vzestupně cestou pohlavních orgánů.
  • Sekundární – vzniká v důsledku onemocnění nitrobřišního orgánu jeho proděravěním nebo přestupem infekce jeho stěnou. Původcem zánětu je obvykle více bakterií, nejčastěji druhy Escherichia coli, Klebsiella, enterokoky, streptokoky, Bacteroides a další. Závažnost bakteriálního zánětu pobřišnice závisí na orgánu, v němž primárně zánět vzniká; směrem dolů přibývá bakteriální osídlení trávicího traktu, a tudíž i závažnost infekce při proděravění. Nejčastější zdroje sekundární peritonitidy jsou proděravění dutých orgánů – peptický vřed žaludku a dvanáctníku, zánět červovitého přívěsku slepého střeva (apendicitida), těžký akutní zánět žlučníku, zánět výchlipky střeva, obvykle tlustého (divertikulitida), proděravění střeva nad překážkou při mechanické střevní neprůchodnosti nebo úrazové proděravění střeva. Přestup infekce střevní stěnou bez jejího proděravění je typický pro poruchy prokrvení střeva např. při tzv. cévním ileu (viz. článek) či dlouhotrvající mechanické střevní neprůchodnosti.
  • Terciární – vzniká po nitrobřišních operacích jako komplikace chirurgického výkonu (např. rozpad střevní stěny v místě sešití).
  • Zvláštní  typy – zahrnují tuberkulózní zánět a zánět po ozařování. Hlavními příznaky těchto zánětů jsou spíše poruchy průchodnosti tenkého střeva.

Příznaky zánětu pobřišnice jsou místnícelkové. Obojí mohou být modifikovány primární příčinou i věkem a celkovým stavem nemocného včetně předchozí léčby. Lze říci, že na počátku převládají místní příznaky, umožňující mnohdy i diagnostické určení výchozího orgánu.

S délkou trvání peritonitidy dominují celkové příznaky otravy krve (sepse) a porušené funkce důležitých orgánů. U pokročilé peritonitidy je fyzikální nález na břiše jednotný bez ohledu na to, z kterého výchozího orgánu zánět původně vznikl.

Nutno zdůraznit, že důležitější než přesné určení zdroje peritonitidy je včasné rozhodnutí k léčbě (operaci a celkové intenzivní léčbě).

Nejdůležitějším příznakem u nemocných s peritonitidou je bolest břicha. Je stálá, trvalá, pociťovaná v poměrně přesné lokalizaci, alespoň v začátcích nemoci. Stupňuje se při pohybu, zakašlání či otřesech.

Nemocný proto typicky zaujímá klidovou polohu vleže v pokrčenýma nohama a povrchně dýchá. Při pohybu někdy bolest vystřelí do ramene; to nastane u podráždění bráničního nervu zánětlivým procesem pod bránicí.

V objektivním fyzikálním vyšetření břicha nalézáme vymizení dýchacích pohybů na břišní stěně, poklepovou a pohmatovou bolestivost přední břišní stěny a „tvrdou břišní stěnu“ způsobenou obranným svalovým stažením.

Poslechově nalézáme ticho, protože při pobřišničním zánětu vymizela tzv. peristaltika (svalová činnost střev posouvající střevní obsah směrem ke konečníku).

Při vyšetření konečníku prstem je přítomna bolestivost přední stěny konečníku.

Při celkovém fyzikálním vyšetření dominují zrychlení tepu, často i pokles krevního tlaku jako výraz nestabilního krevního oběhu, snížená tvorba moče, zrychlené dýchání a zvýšená teplota.

laboratorním vyšetření prokazujeme nálezy odpovídající zánětu: zvýšený počet bílých krvinek v krvi (tzv. leukocytózu), zvýšenou sedimentaci a zvýšenou hladinu bílkoviny CRP (C reaktivního proteinu) v krevním séru.

Budete mít zájem:  Děti se nerodí líné. Jak rozhýbat malé lenochy?

Jak pokračuje zánět pobřišnice a přibývají celkové změny, zvyšují se jaterní testy  jako výraz porušené funkce jater a vznikají změny ve vnitřním prostředí.

Žádný z výše uvedených laboratorních nálezů však není typický jen pro peritonitidu (objevuje se u řady dalších onemocnění) ani neumožňuje určení výchozího břišního orgánu.

Dominantní postavení při stanovení diagnózy peritonitidy má vedle objektivního fyzikálního vyšetření ultrazvuk (ultrasonografie – USG). Rozhodující je přitom průkaz volné tekutiny v břišní dutině.

Při všech nejasných bolestech břicha je standardní vyšetřovací metodou také rentgenové vyšetření břicha vstoje.

Pro proděravění dutého orgánu svědčí nález volného vzduchu pod bránicí; nejčastěji je tento nález pozitivní při proděravění peptického vředu žaludku či dvanáctníku.

Není-li pacient schopen stát, provede se vyšetření vodorovným rentgenovým paprskem při poloze pacienta vleže na boku. Pro komplexní posouzení celkového stavu pacienta provádíme i rentgenové vyšetření hrudníku.

Pokud je diagnóza peritonitidy nepochybná, obvykle není třeba provádět vyšetření počítačovou tomografií (CT).

Výjimku představuje počáteční fáze akutního zánětu slinivky břišní (pankreatitidy), kdy průkaz zánětu CT vyšetřením umožní vyhnout se u tohoto onemocnění zbytečné operaci. Naopak v pozdějších stadiích onemocnění, např.

při sepsi jako komplikaci pankreatitidy, je CT velmi přínosné, a to nejen diagnosticky, ale i léčebně, protože umožní cílené zavedení drénů do  zánětlivých ložisek ve slinivce.

Základními součástmi léčby peritonitidy jsou:

  • Operace: Cílem chirurgické léčby je odstranění nitrobřišního zdroje zánětu (sešití prasklého žaludečního či dvanáctníkového vředu, odstranění žlučníku postiženého těžkým zánětem, odstranění proděravělého červovitého přívěsku slepého střeva, odstranění onemocnělého úseku střeva apod.) a ošetření zánětu pobřišnice (odstranění zánětlivého výpotku z břišní dutiny, výplach břišní dutiny, popř. zavedení drénu). V případě těžkého difúzního zánětu pobřišnice, kdy výpotek v břišní dutině je hnisavý či obsahuje střevní obsah, nestačí jednorázová operace, ale jsou prováděna speciální chirurgická opatření (kontinuální břišní výplach, opakované revize břišní dutiny s odstraňováním zbytků zánětlivých ložisek a hnisu).
  • Antibiotika
  • Opatření intenzivní medicíny: Slouží k předcházení a léčbě selhávajících životně důležitých systémů a orgánů (krevního oběhu, dýchání, ledvin, zažívacího traktu apod.).
  • Podpora obranyschopnosti (imunity)
  • Výživa přirozenou cestou (tzv. enterální výživa): Jde o výživu ústy, žaludeční nebo střevní sondou tak, aby byla co nejdříve obnovena nejen trávicí a vstřebávací funkce tenkého střeva, ale i tzv. bariérová funkce střeva (ochrana organizmu před vlivy zevního prostředí).

Ačkoli jednotlivé součásti léčby peritonitidy jsou uplatňovány různou měrou v závislosti na stavu konkrétního pacienta, žádná z nich nesmí být podceněna či opomenuta. Léčbu peritonitidy je nutné zahájit neprodleně již během vyšetřování a směřovat ji k co nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu odstranění zdroje zánětu v břišní dutině.

Nejčastější časnou místní komplikací po operacích pro peritonitidu je nitrobřišní absces (ohraničené hnisavé ložisko). Absces je uložen v typických místech břišní dutiny (podbrániční prostory, pánev, popř. mezi kličkami tenkého střeva).

Projeví se trváním příznaků sepse. Z pomocných zobrazovacích vyšetření slouží k průkazu abscesu především ultrazvuk a počítačová tomografie. Obě metody umožňují i cílenou punkci (napíchnutí) a drenáž ložiska.

Pokud není tato léčba úspěšná, provádí se klasická chirurgická operace.

Prognóza nemocných s peritonitidou je vždy vážná a závisí na vyvolávající příčině zánětu, celkovém stavu pacienta a na včasnosti zahájení správné léčby. Nemocní se selháváním více systémů resp. orgánů mají bez ohledu na vyvolávající zdroj peritonitidy úmrtnost kolem 80 %. Prognóza nemocných s lehčími, resp. počátečními záněty pobřišnice je samozřejmě daleko příznivější.

I po překonání peritonitidy je nositel v dalším průběhu života ohrožen jejími následky, především srůsty v břišní dutině, které mohou být příčinou střevní neprůchodnosti.

Zánět pobřišnice

Pobřišnice (peritoneum) je tenká blána, která vystýlá břišní dutinu a odděluje ji od břišních, zádových svalů a svalů pánevního dna, Tím vzniká ohraničený prostor.

V něm je normálně menší množství tekutiny (asi 20ml), která se neustále vyměňuje a zajišťuje, aby byly střevní kličky, které se břišní dutinou probíhají, stále vlhké a mohly se bez obtíží pohybovat a tím posouvat a rozmělňovat potravu.

V břišní dutině se za normálního stavu nenacházejí žádné bakterie. Bakteriální flóra střeva je od břišní dutiny oddělena střevní stěnou.

Pokud je ale tato bariéra narušena, dostanou se bakterie na pobřišnici a vyvolají zánět.

Narušení může být způsobeno třeba protržením střeva třeba při rozsáhlém zánětu slepého střeva, při vředové chorobě, při ileu (zástava peristaltiky z různých důvodů).

Zánět může být ale i aseptický, což znamená bez přítomnosti mikroorganismů.

V tomto případě jde o podráždění pobřišnice tělní tekutinou – žlučí (z prasklého žlučovodu), žaludeční šťávou (při vředové chorobě žaludku), močí (při prasknutí močového měchýře) nebo pankreatickou šťávou (při prasknutí vývodu slinivky nebo při zánětu slinivky). Často se objevuje při úrazech dutiny břišní, kdy perforace (protržení) střeva nebo jiného břišního orgánu, jehož tekutina pak pobřišnici podráždí, peritonitidu způsobí.

Průběh

Onemocnění vzniká náhle během několika hodin a je třeba ho co nejrychleji řešit – to znamená vyhledat lékaře. Pacient nejprve cítí únavu, nauzeu (pocit na zvracení), ztrácí chuť k jídlu.

O několik hodin později ho začíná bolet břicho. Tato bolest je dominujícím příznakem. Břišní svaly se stahují, takže břicho je prkenně tuhé. Pacient zaujímá úlevovou polohu nejčastěji stočením do klubíčka.

Objevuje se také horečka.

Jedná se o velmi závažné onemocnění, protože v mnoha případech může končit smrtí.

Vyšetření

Protože příznaky nastupují postupně, nemusí být z počátku jasné, zda se jedná o peritonitidu, nebo třeba jen o větší dietní chybu.

Pacient musí být důkladně vyšetřen – břicho je na pohmat tuhé, na poklep velmi bolestivé. Při poslechu se z břicha obvykle neozývají žádné zvuky.

Pacient by měl být při podezření odeslán na rentgen břicha nebo na sono břicha.

Léčba

Podle nálezu pak probíhá případná chirurgická léčba – při perforacích orgánů dutiny břišní. Pacient musí dostat vždy antibiotika do žíly a musí být kvůli možnému rozvoji komplikací hospitalizován.

Téma: Střevní neprůchodnost (ileus) a pseudoileus « Tvorba a ověření e-learningového prostředí pro integraci výuky preklinických a klinických předmětů na LF a FZV UP Olomouc

Střevní neprůchodnost, jinak také střevní obstrukce neboli ileus je akutní život ohrožující stav. Podle umístění překážky se dělí na vysoký (horní; překážka v úseku žaludku až první poloviny tenkého střeva) a nízký (dolní; překážka je níže v tenkém nebo v tlustém střevě).

Etiopatogeneze střevní obstrukce

Ileus se podle příčiny, která ho způsobila, dělí na tři typy:

  • Mechanický;
  • Nemechanický, často také označovaný jako neurogenní;
  • Cévní (vaskulární).

Mechanický ileus

Příčina způsobující neprůchodnost může působit zvnějšku střevní stěny, nebo být ve stěně střeva, nebo v lumen střeva.

  • Překážky mající původ vně střevní stěny jsou nejčastějšími příčinami obstrukce tenkého střeva. Může jít o různé adheze po zánnětech, operacích, o hernii apod. Může také dojít ke šroubovicovitému zatočení kličky střeva kolem vlastní osy, tzv. strangulaci.
  • Překážky situované ve stěně střevní stěny mohou být polypy, divertikly, nádory, enteritidy (kolitidy) postihující úsek střeva apod. Jsou nejčastějšími příčinami obstrukce tlustého střeva.
  • Překážky v lumen střeva mohou být tuhé zbytky potravy, žlučové kameny, polypy a vchlípeniny (intususcepce, invaginace) střeva apod.

Nemechanický ileus

Nemechanický (neurogenní) ileus se dělí na paralytický a spastický ileus.

  • Paralytický neboli adynamický ileus může být způsoben mechanickým, toxickým anebo chemickým podrážděním střevní stěny, nerovnováhou elektrolytů, zejména hypokalémií, retroperitoneálním edémem, retroperitoneálním hematomem po traumatech apod. Mnozí autoři klalsifikují jako adynamický ileus i neprůchodnost z cévních příčin.
  • Spastický neboli dynamický ileus je málo častý. Může být způsoben iritačními anebo toxickými vlivy, např. vznikem střevních ulcerací, urémií, otravou těžkými kovy, porfyrií apod.

Cévní ileus

Cévní ileus je způsoben poruchami krevního zásobení a následnou ischémií střeva. K omezení přísunu krve může dojít dojít z cévních příčin anebo může být vyvoláno distenzí střeva. K uskřinutí cév nevyhnutelně dochází při strangulaci a střevní invaginaci.

Patofyziologie střevní neprůchodnosti

V úsecích střeva nad překážkou se hromadí tekutina a plyn. Výsledkem hromadění střevního obsahu je vzestup intraluminálního tlaku ve střevě z normálních asi 2 – 4 cm H2O na asi 10 cm H2O a až 50 – 60 cm H2O v peristaltických vlnách.

Podle LaPlaceova zákona se střevo více roztahuje v úsecích, kde má větší průsvit. Distenze střeva vede k redukci cévního průtoku a k ischémii. Hrozí nekróza a gangréna, zánět pobřišnice, sepse a šok, zejména při postižení tlustého střeva.

Budete mít zájem:  Aplikace Zdraví V Mobilu?

Tekutina pochází z potravy a z vyšších oddílů trávicího traktu. Normálně střevem denně projde asi 8 – 10 l tekutiny, která se vstřebává zpátky do oběhu. Při neprůchodnosti tento normální koloběh střevních tekutin vázne.

Za 12 – 24 hodin po obstrukci převažuje pohyb iontů a vody přes střevní sliznici směrem do střevního lumen. Podílejí se na tom:

  • Osmotický gradient – osmotická aktivita střevního obsahu se zvyšuje:
    • Štěpením střevního obsahu trávicími enzymy;
    • Štěpením střevního obsahu bakteriemi.
  • Poruchy střevní propustnosti:
    • Z toxického působení stagnujících trávených zbytků potravy;
    • Z okluzní ischémie pro omezení krevního průtoku.

V plynu, který se hromadí, jsou asi 3/4 dusíku, který se špatně absorbuje, a proto je namístě odsávání.

Tekutina se také hromadí v edematózní střevní stěně a postupně prosakuje do peritoneální dutiny. K tomu dále přistupují ztráty tekutin zvracením.

Hromadění tekutin ve třetích prostorech a jejich ztráty mají za následek další závažné komplikace. Vyvíjí se hypovolémie, hemokoncentrace, klesá krevní tlak, rozvíjí se cirkulační selhání a oligurické prerenální selhání. Ischémie střeva se prohlubuje, přistupuje neokluzivní složka.

Poškozenou střevní stěnou přestupují toxiny a bakterie do peritoneální dutiny a do oběhu. Rozvíjí se peritonitida, toxémie, bakteriémie a sepse.

Příznaky neprůchodnosti střeva

Neprůchodnost tenkého střeva

Střevní neprůchodnost provází silná spastická bolest ve střední oblasti břicha, která záchvatovitě zesiluje s peristaltickými vlnami. Při strangulaci je bolest setrvalá (ischémie).

Zvracení je tím slabší, čím distálněji je překážka. Zvratky zpočátku obsahují žluč, později, zejména při obstrukci ilea, může obsahovat páchnoucí obsah infikovaný přerůstajícími bakteriemi.

Stolice zpočátku nemusí chybět při horním ileu, později anebo při nízkém ileu není přítomna. Při částečné obstrukci může odcházet řídká stolice zkapalnělá trávením a přerůstajícími bakteriemi ve stagnujícím úseku nad překážkou.

Bývá slyšitelné hlasité přelévání střevního obsahu (bublání, kručení, šroukání, borborygmy), říhání (ructus) anebo škytavka (singultus). Pokud je překážka v dolních partiích střeva, může být břicho vzedmuté. Nebývá přítomna stuhlost břišního svalstva, pokud není perionitida.

Neprůchodnost tlustého střeva

Bolest má záchvatovitý kolikovitý charakter, ale může být méně intenzivní než při obstrukci tenkého střeva. Zvracení nemusí být přítomno. Chybí stolice, neodcházejí plyny, břicho bývá vzedmuté.

Léčba

Léčba neprůchodnosti je jedině chirurgická. Výjimkou je paralytický ileus, kde základem je léčba farmakologická za použití prokinetik a parasympatomimetik. Mimořádně důležité místo v léčbě má úprava elektrolytového hospodářství, zejména iontů K+. S tímto opatřením je žádoucí začít už v předpoperační přípravě.

Charakteristika střevní pseudoobstrukce

Střevní pseudoobstrukce se klinicky může projevovat podobně jako střevní neprůchodnost silnými bolestmi a zvracením. V pozadí obtíží však není obstrukce, nýbrž funkční porucha motility s bolestivou distenzí střeva. Odlišení od obstrukce je obtížné.

Příčinou mohou být poruchy autonomního (sympatického) nervového zásobení střeva, diabetické postižení, autoimunitní choroby, těžká onemocnění jako např. SIRS nebo sepse, vedlejší účinky léků, drogy, otravy atd.

Akutní střevní pseudoobstrukce (Ogilvieho syndrom)

Většinou postihuje tlusté střevo, méně tenké střevo. Při palpačním vyšetření může být lokálně hmatatelná ztuhlá oblast břišního svalstva. Projevuje se záchvaty kolikovitých bolestí a zácpou.

Akutní střevní pseudoobstrukce často navazuje na předchozí zdravotní újmu, např.:

  • Metabolický rozvrat, rozvrat vodního a elektrolytového hospodářství nebo acidobazické rovnováhy (hypokalémie!);
  • Selhání oběhu, infarkt myokardu, selhání srdce;
  • Selhání respirace; nutnost umělé ventilace po otravě drogami, narkotiky nebo sedativy;
  • Těžkou operaci;
  • SIRS nebo septický SIRS atd.

Léčba spočívá v opatrné úpravě vnitřního prostředí.

Chronická nebo intermitentní střevní pseudoobstrukce

Projevuje se záchvaty kolikovitých bolestí s distenzí střeva, nauzeou, zvracením a zácpou, které se v různých intervalech vracejí. Obvykle provází nějaké chronické základní onemocnění, např. autoimunitní choroby nebo diabetes. Při přerůstání bakterií mohou být průjmy.

Idiopatická intestinální pseudoobstrukce

Má příznaky a symptomy chronické pseudoobstrukce, ale nezjistí se žádné základní onemocnění, ke kterému by se porucha mohla vázat.

Zpracoval: Jaroslav Veselý, Ústav patologické fyziologie LF UP

Dieta při akutní zánět pobřišnice

Komentáře Dělení peritonitid Příznaky Pomocná vyšetření Léčba Prognóza. Peritonitida je zánět pobřišnice, většinou způsobený bakteriemi nebo podněty např. při akutním zánětu slinivky břišní, čerstvém proděravění vředu žaludku či .

Příznaky peritonitidyLéčba peritonitidyKdy jít k lékaři Hlavními projevy peritonitidy jsou akutní bolest břicha, palpační citlivost a ztuhlost břišních svalů. Tyto projevy zesilují při pohybu pobřišnice, například při kašli, ohnutí nohou nebo testu.

Akutní zánět je vždy závažným onemocněním, někdy může ohrozit i život. Chronické pankreatitidy nemocného dlouhá léta obtěžují mnoha nepříjemnými příznaky. Příčiny vzniku pankreatitid nejsou dodnes úplně objasněné.Dietní opatření při zánětu tlustého střeva.

Zánět tlustého střeva (ulcerózní kolitida) patří do skupiny nemocí, které spolu s Dietní režim v akutním stadiu.

Zřídka se může perforovat stěna břišního orgánu při lékařském vyšetření (např. při kolposkopii či gastroskopii). Další zvláštní příčinou infekční peritonitidy je spontánní bakteriální zánět pobřišnice.

Zánět slepého střeva – dieta po operaci Dobrý den , manžel mi přijde zítra po operaci slepého střeva domů a já jsem nikde na internetu nenašla, co bych mu měla uvařit a co vlastně může jíst.

Příčiny a symptomy Důvody obvykle souvisí s dynamickým obstrukce neblahé důsledky chirurgických zákroků a akutních stavů v gastrointestinálním traktu (jako je: zánět pobřišnice, akutní zánět slepého střeva, zánět gynekologii, pankreatitida.

Dieta při slinivce v žádném případě není “hubnoucí” dieta v pravém smyslu, proto se jí nesnažte držet jen tak, abyste se zbavili kil navíc. K tomuto cíli vám nejlépe dopomůže obyčejný zdravý životní styl založený na pestrém a vyváženém jídelníčku a aktivním pohybu.

vejcem dieta recenze Komentáře

Chronický zánět slepého střeva se může objevovat např. u osob, kterým byl již jednou akutní zánět slepého střeva rozehnán. Prevence zánětu slepého střeva Vzhledem k tomu, že riziko onemocnění nezávisí na dědičnosti, pohlaví ani věku, lze jej částečně ovlivnit jedině stravou.

Zánět pobřišnice neboli peritonitida je velmi nebezpečný stav, který může nemocného ohrozit na životě. Peritonitida je charakteristická průnikem bakterií do organizmu, kde působí na pobřišnici.Zánět v břiše obvykle nevěstí nic dobrého. Způsobuje problémy, obvykle bolí, a navíc může být nebezpečný – může jít i o život.

Takovým rizikem bývá i ‚obyčejný slepák‘, ale riziko představuje hlavně zánět pobřišnice. Při bolesti břicha teda rovnou do nemocnice.

Peritonitida je zánět pobřišnice (serózní membrány, která obaluje část dutiny břišní a Hlavními projevy peritonitidy je akutní bolest břicha, palpační citlivost a ztuhlost hodně napovědět při kombinaci s jinými fyzikálními příznaky peritonitidy, .

Zánět pobřišnice, který se projevuje silnou bolestí břicha, zvýšenou citlivostí a ztuhlostí břišních svalů. K bolesti dochází jak při pohybu, tak….Příznaky perinotitidy. Hlavními projevy perinotitidy jsou akutní bolest břicha, palpační citlivost a ztuhlost břišních svalů.

Tyto projevy zesilují při pohybu pobřišnice, například při kašli, ohnutí nohou nebo testu na Blumbergův příznak – když rychle oddálíme ruku od zmáčknutého břicha, velmi to bolí.

Zánět pobřišnice se často stává komplikace akutní zánět slepého střeva, Perforovaný žaludeční vřed a 12 duodenální vřed,neprůchodnost střev, nekróza tlustého střeva na pozadí kýly, selhání orgánů v důsledku rozpadu nádoru, poranění břicha, poškození integrity žaludeční nebo střevní stěny cizího tělesa.3.

listopad 2012 Při bolesti břicha teda rovnou do nemocnice! Peritonitida (zánět pobřišnice) bývá obávanou komplikací stavů Projevuje se akutní bolestí břicha spojenou s horečkou, citlivostí na dotek a ztuhlostí břišních svalů. Mezi základní příznaky patří ztráta chuti k jídlu, pocit na zvracení a velká bolest břicha.

ilechenie dieta s vysokou kyselostí

Dieta při zánětu žlučníku články a rady. Informace a články o tématu Dieta při zánětu žlučníku. Praktické tipy o zdraví, nemoci a Dieta při zánětu žlučníku.Příčiny zánětu pobřišnice u novorozenců.

Zánět pobřišnice u novorozenců – nemocpolietiologic, způsobí, že může sloužit jako perforace stěny gastrointestinálního traktu, kde vady, nekrotizující enterokolitida a zánětlivá onemocnění dutiny břišní (například akutní slepého střeva).31.

říjen 2013 Zánět pobřišnice neboli peritonitida je velmi nebezpečný stav, který Bolest se zhoršuje při sebemenším pohybu, ohnutí nohou nebo i kašli.Akutní zánět žlučníku se projevuje silnou neustupující bolestí vpravo pod žebry, horečkou a příznaky dráždění pobřišnice, například napětím břišní stěny.

Bolest se zvyšuje při pohybu a hlubokém nádechu. Akutní obtíže trvají krátce, řádově několik dnů. V případě chronického zánětu je žlučník spíše svraštělý a v jeho stěně se často.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector