Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

Doc. MUDr. Marie Bartoňová, CSc

Poliklinika Vysočany

Protetika, rozsáhlé rekonstrukce chrupu, vrozené a získané vady

Doc. MUDr. Hana Hubálková, Ph.D

Poliklinika Budějovická

Protetika, implantologie, funkční a estetické rekonstrukce chrupu

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

MUDr. Hana Matanelli

Poliklinika Vysočany

Stomatochirurgie, implantologie, chirurgická parodontologie, protetika

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

MDDr. Lenka Müllnerová

Poliklinika Vysočany

Záchovná a preventivní stomatologie

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

MUDr. Jakub Hovorka

Poliklinika Budějovická

Ortodoncie

Mgr. Petra Křížová, DiS

Poliklinika Vysočany

Dentální hygienistka

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

Lek. dent. Aleksandra Paklos

Poliklinika Vysočany

Praktický zubní lékař, endodoncie

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

MDDr. Kateřina Horáčková

Poliklinika Budějovická

Zubní lékařka, záchovná stomatologie

Prof. MUDr. Tibor Németh, DrSc

Poliklinika Budějovická

Stomatologická chirurgie

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu?

MDDr. Ngoc Thuy Nguyen

Poliklinika Budějovická

Záchovná a preventivní stomatologie

MDDr. Jonáš Celerýn

Poliklinika Vysočany

Praktický zubní lékař

MDDr. Jan Šelle

Poliklinika Vysočany

Praktický zubní lékař

MDDr. Karolína Filipová

Poliklinika Budějovická

Praktický zubní lékař

MUDr. František Kruppa

Poliklinika Budějovická

Parodontolog

MDDr. Aneta Zachariášová

Poliklinika Budějovická

Praktická zubní lékařka

Igor Linetskiy, D.M

Poliklinika Budějovická

Stomatochirurg

MUDr. Michal Beňo, PhD

Poliklinika Budějovická

Stomatochirurg

MDDr. Marcel Riznič, PhD

Poliklinika Budějovická

Stomatochirurg, implantolog

MDDr. Jana Přikrylová

Poliklinika Vysočany

Praktická zubní lékařka

Kristýna Jindrová, DiS

Poliklinika Vysočany

Dentální hygienistka

MDDr. Katarína Vrbová

Poliklinika Budějovická

Ortodoncie

MDDr. Anna Sochorová

Poliklinika Budějovická

Praktická zubní lékařka

MDDr. Jitka Levorová

Poliklinika Budějovická

Stomatochirurg

MDDr. Ivana Halašková

Poliklinika Vysočany

Barbora Vilhumová, DiS

Poliklinika Vysočany

Detální hygienistka

Bc. Adriána Šulíková

Poliklinika Budějovická

Dentální hygienistka

MUDr. et MUDr. Vladimír Machoň

Poliklinika Budějovická

Stomatochirurg, specialista na léčbu onemocnění čelistního kloubu

MDDr. Iva Teclová

Poliklinika Budějovická

Praktická zubní lékařka

Co je to paradentóza a jak jí předcházet

Když se na své zuby i dásně podíváte každé ráno při ranní hygieně, ani by vás nenapadlo, že by se parodontitida mohla týkat i vás? Asi vás zklameme. Protože až 90 % populace má k tomuto onemocnění minimálně našlápnuto, díky lehké formě zánětu dásní tzv. gingivitidě.

Její příznaky totiž nemusí být tak výrazné a proto je při zběžném pohledu do zrcadla nemusíte ani zaznamenat. Pokud chodíte na pravidelné ošetření dentálním hygienistou, o tomto nepatrném zánětu by vás jistě upozornil. Proto neváhejte a raději vyrazte do ordinace odborníka.

A nemusíte se hned hrozit ztráty zubů, začínající zánět dásní je vratná záležitost, je třeba ale včas zakročit. 

Typické příznaky paradentózy

  • zanícené, bolavé a oteklé dásně
  • větší citlivost dásní a krvácivost nejen při čištění zubů
  • trnutí, brnění, tlak zubů při kousání tvrdého jídla
  • kumulace zubního kamene okolo dásní na zubech
  • ustupování dásní a obnažování krčků
  • vznik parodontálních chobotů
  • postupné vyviklání až vypadnutí zubů

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu? Co způsobuje parodontitidu?

Už jsme to vlastně zmínili. Parodontitidu opravdu způsobuje zanedbaná ústní hygiena. Naše ústa jsou totiž bezpečným domovem pro mnoho bakterií. Jak těch prospěšných, tak těch zlých. Pokud si dostatečně zuby nečistíme, získávají převahu ty škodlivé.

Profitují díky zbytkům potravy a množí se na zubech, v mezizubním prostoru ale i na dásních. Vytvářejí zubní plak, který se postupně mění na zubní kámen a pomalu takto pracují na zvětšování zánětu.

Dásně postupně ustupují a dávají tak možnost okolním podmínkám v ústech, aby zmenšovaly množství kostní tkáně na zubních krčcích. 

Pokud se postupující zánět neřeší, vytváří se i tzv. parodontální choboty. Každý zub má v této fázi svůj chobot (kapsu), ve které se hromadí bakterie, odumřelé buňky, zubní kámen a toxiny. To společně s ústupem kosti způsobí viklání a následné vypadnutí zubu. Nezanedbatelnými faktory, které způsobují zánět dásní a okolí jsou i kouření a dědičnost.

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu? Léčba a prevence parodontitidy

Léčba parodontitidy se odvíjí od stupně rozvinutí její závažnosti. U méně závažných a prvotních příznaků postačí pravidelné a důkladné čištění zubů a ústní dutiny a návštěva odborníka. Zubní lékař či dentální hygienista vám v této fázi odstraní přebytečný plak a zubní kámen.

Když vám odborně zuby vyčistí, vaše odhalené zubní kořeny budou rázem bez nečistot a dásně se začnou samy ozdravovat. Se správným a pravidelným čištěním se postaráte nejen gingivitidu, ale začne se lepšit i zápach z úst, který je se záněty v ústní dutině primárně spjat. Horší zprávou je, že toto onemocnění v těžkém stádiu už nijak výrazně léčit nejde.

Protože úbytek kosti zubu už ani lékař nezachrání. V nejhorších případech je nutné zakročit chirurgicky.

Co při léčbě omezte na minimum

  • kouření,
  • stravu bohatou na cukry,
  • a alkohol.

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu? Zdravé dásně nekrvácí

Pokud pocítíte některé z příznaků zánětu dásní včetně krvácení při čištění zubů, neváhejte navštívit svého stomatologa. Jistě vám doporučí absolvování dentální hygieny s odstraněním zubního kamene.

A poradí vám, jakou technikou zuby správně čistit. Dobré znamení je u zaléčení parodontitidy, pokud vám dásně pomalu přestávají krvácet.

To ale neplatí u kuřáků, ti většinou žijí v nevědomosti, protože kvůli kouření jim dásně krvácet vůbec nemusejí. 

Parodontální chobot (parodontální kapsa) – co je to a jak na léčbu? Využijte všechny prostředky k odvrácení zánětu

Plnohodnotné čištění ústní dutiny je základním předpokladem, jak zvrátit horšící se zánět dásní a parodontu. Pokud zdlouhavému stání u čištění zubů neholdujete, ulehčete si práci s elektrickými kartáčky.

Nezapomeňte se svého lékaře zeptat jaká tvrdost a hustota štětin zubního kartáčku je pro péči o vaše zuby ta nejvhodnější. Určitě s ním konzultujte i sílu mezizubního kartáčku a použití mezizubní nitě k čištění prostorů mezi předními řezáky.

Pro perfektní výsledek a pocit v ústní dutině sáhněte i po ústní vodě a speciální škrabce na jazyk, která šetrně dočistí povlak vašeho jazyka.

Vybrat zubní kartáček Pasty k prevenci parodontitidy

Bolestivý zánět dásní: Čistit, nebo ne? | Žena.cz

Někdy stačí zrníčko z housky nebo ostrý drobek, který se zabodne do dásně, a za chvíli bolestí ‚lezete po zdi‘. Rozjede se tak zánět, který už stejně máte, jen jste mu nevěnovali pozornost.

‚Devět lidí z deseti v tuzemské populaci si v ústech nosí nějaký druh různě závažného zánětu,‘ říká MUDr. Jan Stuchlík. Alarmující podle něj je, že většina postižených o svém stavu neví. Chronické záněty dásní totiž bolí jen zřídkakdy.

Máte chobot?

‚I malý neřešený zánět ale může přerůst v parodontitidu, která pak zatíží pacienta a rozpočet zdravotnictví výrazně více,‘ doplňuje doktor Stuchlík. Se záněty ale nesouvisí jen parodontitida, ale mohou být často i za nepříjemným zápachem z úst. Zánět dásní bývá výsledkem nedostatečné domácí i profesionální dentální hygieny i zanedbávání preventivních prohlídek.

Doporučujeme: Téma: Potíže s chrupem a dásněmi

Zánět dásní způsobuje zubní plak, což je přilnavý film bakterií, který se neustále vytváří na zubech a v mezizubních prostorech. Pokud ho správným čištěním neodstraníte, dráždí dásně a způsobuje jejich zduření. Časem se pak může u krčku zubu vytvořit dutý prostor, tzv. parodontální chobot či kapsa. A když v něm něco uvízne, problém je na světě.

Klid neléčí

Možná se vám zdá, že v takovém stavu byste postiženému bolavému místu měli popřát klid. Naopak, nutné je důkladné čištění -samozřejmě až poté, co odstraníte předmět, který dráždí. Často to sami nezvládnete a musíte do zubní ordinace.

Budete mít zájem:  Nízká hladina žaludeční kyseliny (hypochlorhydrie) – jak zvýšit (zlepšit) její hladinu?

Podpořit léčbu můžete starou indickou ájurvédskou metodou – cucáním hřebíčku. Toto koření má výrazně antiseptické účinky.

Dobré je také vyplachovat ústa šalvějí, ale pozor – až když je postižené místo zcela čisté.

Tato bylinka má vysoce stahovací efekt, takže by nebylo dobré, aby se vám dáseň stáhla a uvnitř zůstalo zánětlivé ložisko. Za pár dní by vás čekaly ještě horší problémy.

Jak rychle přijít o zub

Zánětů v ústech stomatologové rozeznávají hned několik typů. První jsou záněty dásní, které se zpravidla projevují jejich zvýšenou krvácivostí, v dalším případě jde o zánět zubních kořenů. Ten často odhalí až tzv. panoramatický rentgen, kde jsou kolem kořenu zubu znatelné zánětlivé váčky. 

‚Přítomnost váčků je pro mnoho klientů překvapující zjištění. Často se spící chronický zánět mění v ten akutní v momentu celkového oslabení organismu,‘ vysvětluje stomatolog z Dentální kliniky Jan Stuchlík a dodává: ‚V akutním stavu je váček velmi bolestivý a celý proces léčby může trvat i několik měsíců. Pacient často nenávratně přichází i o postižený zub.‘

Víte, co se zubní nití?

Léčba nebo předcházení zánětům v ústní dutině spočívá především v nápravě domácí péče o chrup a dodržování pravidelné profesionální dentální hygieny. Lidé však o ní mají často mylnou představu.

‚Je potřeba si uvědomit, že nejde o žádný zkrášlovací zákrok byť spojený třeba s bělením, ale o léčebný proces, který chrání zdraví našich zubů a dásní,‘ vysvětluje doktor Stuchlík.

‚Pomůcky k zubní hygieně jsou hitem a je jich velký výběr, nicméně bez správné techniky čistění zubů a návyku ke každodennímu používání mezizubních kartáčků a dentální nitě jsou to jen vyhozené peníze,‘ upozorňuje pražská dentální hygienistka Monika Sojková.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

5 kroků, jak nemít kazy v ústech. Překvapí vás.

  • Nevíte, co jíte: Pravda o pečivu, cukru a soli
  • Mužská obřízka: Kdy je dobré do toho jít?

Vstoupit do galerie | 6 Migréna: Tipy, jak ji zvládnout v práci   Video Mohlo by Vás také zajímat:

parodontologie

  • MUDr. Iva Rostová
  • soukromá zubní lékařka
  • Římská 16, 120 00 Praha 2
ordinační hodiny
pondělí momentálně neordinujeme
úterý 8:30 – 14:30 (jednou za 14 dní)
středa 8:30 – 14:30
čtvrtek 8:30 – 14:30
pátek momentálně neordinujeme

Parodontologie jako jedna z disciplín zubního lékařství se zabývá zdravím parodontu, neboli tkání obklopujících zuby. Parodontem se tedy rozumí vazivový závěsný aparát zubu, zubní cement, dáseň a alveolární výběžky čelistních kostí.

V obecném povědomí dosud přetrvává mylný názor, že zdravý zub je zub bez kazu. Pro správnou funkci celého chrupu je neméně důležitý i zdravý parodont. Není výjimkou, že pacienti s takzvaně ‚zdravými zuby‘ ztrácejí pro extrémní viklavost zuby bez jediné výplně.

parodontitis

Nejčastějším problémem, který parodontologie řeší, je parodontitis (známá častěji jako paradentóza) – zánětlivé onemocnění postihující závěsný aparát zubů, přilehlou dáseň i kost. Zánět postihuje nejdříve dáseň (gingivitis).

Toto stádium je ještě reverzibilní (vratné), včasným léčením gingivitidy lze docílit zhojení tkání do výchozího stavu. Bez léčby ale po čase dochází k narušení úponu dásně k zubním krčkům a zánět postupuje do hlubších partií parodontu, kde dochází ke vzniku hlubokých kapes (parodontálních chobotů).

Kostní tkáň v okolí postižených zubů podléhá zánětlivé resorpci (rozpouštění). Výsledkem je kvantitativní úbytek kosti, který je patrný na rentgenových snímcích.

Vnější projevy parodontitidy jsou

  • krvácení dásní
  • hnisavá exsudace (vytékání hnisu z dásní)
  • tvorba parodontálních chobotů
  • zápach z úst
  • později viklavost zubů až jejich ztráta

Neléčená parodontitida vede k nezvratné ztrátě postižených zubů.

K jejímu vzniku přispívá několik faktorů:

  • zubní povlak (tedy nedostatečná hygiena)
  • zubní kámen
  • nevhodné ošetření (např. převislé výplně, korunky či můstky)
  • mělké vestibulum (ústní předsíň)
  • tahy retních uzdiček a slizničních řas (v případech, kdy se upínají příliš blízko marginální gingivy)
  • traumatická artikulace (překážky ve skusu, které vedou k přetěžování jednotlivých zubů či zubních skupin)
  • ortodontické anomálie (nerovnosti zubů zhoršují podmínky pro zubní hygienu a zároveň také často vedou k nerovnoměrnému zatěžování zubů)
  • kouření
  • dědičnost
  • některá celková onemocnění a další

léčba

Léčba parodontitidy logicky spočívá především v odstranění výše uvedených příčin, eventuálně v následné rekonstrukci změn vzniklých na kosti a měkkých tkáních v důsledku onemocnění. Průběh onemocnění i účinnosti léčby se monitoruje pomocí speciálních indexů (PBI, CPITN a další). Jejich prostřednictvím se průběžně stanovuje velikost zánětu, míra poškození tkání a potřeba další léčby.

  • První fází léčby je vždy takzvaná konzervativní terapie. Jejím cílem je odstranit všechny příčinné či podpůrné faktory onemocnění, případně připravit podmínky pro
  • fázi druhou – operativní.
  • Třetí, nesmírně důležitou fází parodontologické léčby je tzv. recall neboli pravidelné zvaní pacienta ke kontrolám stavu léčeného parodontu.

1. fáze

V rámci konzervační terapie je nutné dosáhnout optimální úrovně ústní hygieny, přičemž důležitý je nejen výsledný stav, tedy dokonale vyčištěný chrup včetně mezizubních prostor, ale i způsob, jakým se k němu dospělo, tedy správná technika čištění, která je účinná a zároveň šetrná ke všem tkáním dutiny ústní.

Dále je zapotřebí pravidelně odstraňovat zubní kámen, který působí při vzniku parodontitidy jako zdroj nepřeberného množství bakterií poškozujících parodont a zároveň jako mechanický iritátor gingivy (dásně) znemožňující její opětovné uchycení ke krčku zubu a vyhojení parodontálního chobotu. K vyhojení parodontálních chobotů přispívají i tzv. subgingivální kyretáže.

Pomocí speciálních nástrojů (kyret) se pod úrovní dásně očistí povrch kořene od zubního kamene, plaku a zánětlivých granulací. Odstraní se zánětlivě změněná část dásně ve vnitřní stěně chobotu. Provede se tzv. deep scaling (hloubkové odstranění zubního kamene) a root planing (ohlazení kořene), a povrch kořene se tak připraví pro opětovné uchycení dásně.

Celý zákrok probíhá v lokální anestezii, tedy bezbolestně.

Pro pacienty s postižením parodontu je pravidelné navštěvování programu dentální hygieny condicio sine qua non (nezbytná podmínka).

2. fáze

Po ukončení konzervativní fáze terapie se hodnotí získaný stav a rozhoduje se o eventuální potřebě operativního zákroku. Ten by bez předchozí úpravy hygieny a vyléčení zánětu nebyl úspěšný. Nicméně ne vždy je využití této fáze nutné.

Často, zvláště zachytila-li se parodontitis v časném stadiu, je možné operativní fázi vynechat a převést pacienta do fáze třetí – recallu. Operační zákroky zajišťujeme ve spolupráci se specializovaným parodontologem.

Ten pro nás kromě operací na již postiženém parodontu (otevřené kyretáže, augmentace kosti metodou řízené kostní regenerace s využitím bioaktivní keramiky a barierových membrán, atd.

) provádí i výkony preventivní (rušení tahů slizničních řas, prohloubení vestibula, korekce nedostatku připojené gingivy pomocí slizničních štěpů, atd.), které, pokud jsou provedeny včas, mohou předejít mnohým problémům s parodontem, a v neposlední řadě i výkony estetické (např. krytí obnažených krčků).

3. fáze

Po úspěšném ukončení první, ev. i druhé fáze léčby je pacient tzv. stabilizovaný, což ovšem nelze zaměňovat s úplným vyléčením. Není na místě předpokládat, že tento stav je totožný se stavem před onemocněním.

Budete mít zájem:  Recepty na zdravé palačinky či lívanečky

V případě parodontitidy jde spíše o zastavení destruktivního procesu a zakonzervování stavu ve stabilní nezánětlivé fázi.

Pokud použijeme některé operační regenerační metody (augmentace kosti pomocí osteokonduktivních materiálů, případně s využitím membrán), je sice možné do určité míry dobudovat již ztracenou kost, ale k úplnému návratu do původního stavu nedochází.

Navíc k opakovanému vzplanutí zánětlivého procesu může dojít poměrně snadno. Nově vytvořený úpon dásně ke krčkům zubů je velice křehký. K jeho opětovnému porušení stačí zhoršení hygieny nebo zanedbání pravidelného odstraňování zubního ¨e.

Je ověřeno, že každý relaps (návrat příznaků nemoci) výrazně zhoršuje prognózu parodontitidy. Z tohoto důvodu je recall nezbytnou součástí léčby parodontálních onemocnění. Během pravidelných kontrol v individuálně stanovených časových odstupech má lékař možnost včas zachytit jakékoli drobné zhoršení stavu, a zamezit tak opakovanému vzplanutí zánětlivého procesu.

Co je to parodontální chobot?

Jen málokterá část lidského těla nedá svému dříve či později majiteli najevo, že nedostatečná péče, kterou jí věnuje (nebo spíše nevěnuje), zůstane bez následků. A je to právě prostor ústní dutiny, který se umí ozvat opravdu důrazně. Kromě zubního kazu je jejím nejčastějším problémem tzv. gangivitida – zánět dásní.

Zprvu jen těžko znatelné a snadno léčitelné onemocnění se může v případě, že k němu není přistupováno dostatečně seriózně, rozvinout ve skutečně vážný problém ohrožující chrup jako takový. Jedním z důkazů, že problém již nabírá na intenzitě, je tzv. parodontální chobot.

Co se pod tímto zajímavě znějícím pojmem skrývá? Co značí? A co dělat, když se tato diagnóza stane realitou?

Zánět dásní

Pokud zanedbáváme péči o ústní dutinu, bakterie, které se v ní nachází, dostanou možnost nerušeného růstu a kyseliny, jež začnou produkovat, budou mít dostatek času k tomu, aby poškodily nejen zubní sklovinu, ale také ke způsobení již zmíněného zánětu dásní. Ten se ve své rané fázi projevuje zčervenáním dásní, jejich zvýšenou citlivostí nebo občasnou krvácivostí. Zánět následně postupuje dále a začíná poškozovat hlubší vrstvy dásně, dochází k úbytku úponové hmoty mezi zubem, jeho kořenem a krčkem. Tím se vytváří volný prostor nazývaný parodontální chobot.

Parodontální chobot

Z výše uvedeného plyne, že parodontální chobot se vyskytuje coby častý příznak pozdějších fází zánětu dásní – parodontitidy. Uvnitř chobotu se mohou hromadit další bakterie, plak či se vytvářet zubní kámen. Situace se tak dále zhoršuje a může skončit až ztrátou zubu. Parodontální chobot (někdy nazývaný též kapsa) lze charakterizovat jeho hloubkou. Tu stomatolog měří minimálně ve čtyřech bodech u každého zubu a používá k tomu tzv. parodontální sondu. Podle zjištěné hloubky chobotu poté určí jeho formu.

Formy parodontálního chobotu jsou celkem tři, tou první je tzv. chobot supraalveolární, jehož dno je umístěno nad tzv. alveolární kostí, tj. místem, kde je umístěno zubní lůžko. Pokud je dno chobotu umístěno pod touto kostí, chobot je nazýván infralveolární. Skutečně hluboké choboty, se dnem hlubokým více než 5.5 mm, se často uvádějí jako samostatná skupina „hlubokých chobotů“.

Kromě tzv. pravých parodontálních chobotů, tj. těch, které jsou spojené s úbytkem úponové hmoty dásně, existují i choboty „nepravé“. O těch mluvíme, pokud tato hmota nezmizí, ale namísto toho dojde k jejímu zbytnění. Je však stejně závažná, a nakonec se pravděpodobně stejně změní v pravý chobot.

Terapií se v případě parodontálního chobotu stává obnovení důsledné hygieny ústní dutiny – poctivé čištění zubů a mezizubních prostor, vyplachování úst po každém jídle a samozřejmě také pravidelné konzultace se zubním lékařem. Ve vážnějších případech je samozřejmě zásah stomatologa nezbytný.

Zánět parodontu – Nazuby.cz

Zánět parodontu je též nazývaný jako parodontóza nebo parodontitida. Je to zánětlivé, bakteriálními povlaky vyvolané onemocnění postihujíci všechny tkáně parodontu (dáseň, ozubice, zubní cement, alveolární kost). Průběh tohoto onemocnění je vždy chronický.

Příčinou parodontitidy je bakteriální infekce na podkladě předchozího a často neléčeného zánětu dásní (gingivitida).

Příznaky zánětu parodontu jsou záněty dásní, tvorba parodontálních chobotů, krvácení a hnisavý exsudát z chobotů, zápach z úst, obnažování povrchu zubního kořene, zvýšená pohyblivost zubů, putování zubů, ztráta zubů a resorbce alveolární kosti.

Průběh léčby nemocí parodontu je členěn do tří etap, iniciální léčba, chirurgická léčba a podpůrná léčba. Součástí léčby zánětu parodontu bývá také podávání léčiv. Antimikrobiální léčiva by měla specificky a efektivně účinkovat proti parodontopatogenním mikrobům. Samostatně však nestačí, musí být součástí jednotlivých etap léčby.

Iniciální léčba začíná klinickým vyšetřením a stanovením přesné diagnózy. Cílem této první etapy je odstranění zánětlivých změn dásně, zastavení progrese onemocnění a vytvoření prostředí bez zubního plaku a zubního kamene.

Ze strany pacienta je nutné zevedení řádné dentální hygieny (instruktáž ke správné technice čištění zubů, doporučení vhodných pomůcek jako jsou zubní i mezizubní kartáčky, zubní pasty i o  vhodných stravovacích návycích provede zubní lékař nebo dentální hygienistka).

V této iniciální léčbě lékař odstraní zubní plak a zubní kámen a provede kyretáž měkkých tkání parodontálních chobotů.

Chirurgická léčba napomůže ke zpevnění pohyblivých zubů, které je možné zachovat. Touto léčbou by mělo dojít k redukci hloubky parodontálních chobotů.

Mezi chirurgické výkony patří odstranění obsahu parodontálního chobotu, ošetření povrchu zubního kořene, různé lalokové operace, krytí obnažených krčků, gingiviplastiky apod.

U parodontálních chirurgických zákroků je nezbytná lokální anestezie.

Podpůrná léčba vnímá pacienty s parodontitidou jako chronicky nemocné jedince, kteří potřebují neustálé kontroly. Studie ukázaly, že podpůrnou léčbou lze zabránit dalším ztrátám úponů zubů a recidivám onemocnění.

Četnost kontrol je individuální podle závažnosti parodontitidy, pro většinu pacientů stačí tři až čtyři návštěvy za rok. Kontroluje se index zánětu, množství zubního plaku, hloubka parodontálních chobotů, výskyt zubních kazů, odstraNúje se zubní kámen.

Přibližně po třech letech by se měla provést diagnostika pomocí rentgenu.

Zdroj: HELLWIG, Elmar. KLIMEK, Joachim. ATTIN, Thomas. Záchovná stomatologie a parodontologie. Přeložil MUC. Jan Streblov. 1. české vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. Počet stran 332. ISBN 80-247-0311-4.

III. Parodontitida – "parodontóza"

Parodontitida (parodontóza, paradentóza, paradontóza) je chronické destruktivní onemocnění dásní, které může skončit ztrátou zubů, často jinak zdravých. Jak a proč vzniká, jaké má příznaky a rizika?

Obsah:1. Co to je parodontitida?2. Příčiny vzniku parodontitidy3. Je parodontitida „nakažlivá“?

  • 4. Příznaky parodontitidy
  • 5. Rizika parodontitidy
  • 6. Diagnostika parodontitidy

Co to je parodontitida?

Parodontitida, latinsky parodontitis, lidově nazývaná paradentóza či parodontóza je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů tzv. parodontu. Je jednou z nejčastějších infekcí lidského těla a pokud se včas neléčí, vede ke ztrátě zubů či dokonce celého chrupu.

Parodontitida je onemocnění velmi rozšířené a postihuje bez rozdílu pohlaví přibližně 30% obyvatel České republiky ve věku 35-40 let, s věkem frekvence výskytu parodontitidy zvyšuje. Kdybychom mluvili v širší rovině a zahrnuli do statistiky i chronický zánět dásní jako předstupeň parodontitidy, tak odbornou péči potřebuje 80-85% populace.

Budete mít zájem:  Trichotillomanie (ttm) – co je to? příznaky, příčiny a léčba

Parodontitida může být vyjádřena u jediného zubu, u skupiny zubů nebo postihuje celý chrup.

Parodontitida je zákeřné onemocnění, které po dlouhou dobu (léta) na sebe příliš neupozorňuje a postižení lidé netrpí výraznými subjektivními potížemi.

O to horší je pak zjištění rozvinutého onemocnění, které je již obtížně léčitelné.

  Velmi důležité je proto zjistit přítomnost zánětu dásní a včas jej zastavit, nejlépe ještě před tím, než zánět postihne kostěné zubní lůžko a závěsný aparát zubu.

Parodont neboli závěsný aparát zubu je tvořen:

  • zubním cementem, který pokrývá povrch kořene zubu
  • kostěným zubním lůžkem, tzv. alveolem
  • vazivovými vlákny, napjatými mezi cementem a povrchem alveolu, u krčku zubu pak mezi zubem a dásní (latinsky periodontium) Zub je tedy zavěšen v kostěném zubním lůžku na  tzv. závěsných vazech. Může proto v lůžku do jisté míry pružit a vyrovnávat jemné vibrace, vznikající při žvýkání
  • dásní (latinsky gingiva), kterou tvoří sliznice obepínající zub v místě krčku zubu, Prostor mezi dásní a krčkem zubu se nazývá dásňový žlábek (sulcus gingivalis) a je vystlán tzv. spojovacím epitelem. Pro stanovení diagnózy parodontitidy je velmi významná právě hloubka tohoto žlábku (sulku). Normálně dosahuje hloubky přibližně půl milimetru, při parodontitidě dochází k jeho výraznému prohloubení v důsledku postupné destrukce okraje kostěného alveolu. Prohloubený dásňový žlábek bývá nazýván parodontálním chobotem,  v cizojazyčné literatuře parodontální kapsou (periodontal pocket).

.

Při parodontitidě jsou zmíněné parodontální tkáně postiženy zánětem, který vzniká hlavně působením bakterií, tzv. parodontálních patogenů. Ty jsou obsaženy v nahromaděném mikrobiálním povlaku na povrchu zubů. Bakterie uvolňují jedovaté látky – toxiny, které poškozují okolní tkáně a způsobují zánět.

Zánět se postupně šíří a zachvacuje i tkáně závěsného aparátu, který drží zub v kostěném zubním lůžku. Při šíření zánětu a poškození okraje alveolu dochází k prohloubení dásňového žlábku, což umožní ještě větší hromadění škodlivých bakterií, zvýšení intenzity zánětu a urychlení procesu zkázy závěsného aparátu zubu.

U pokročilé parodontitidy dochází k viklavosti zubů a v konečné fázi parodontitidy pak ke ztrátě zubů.

I lidé se zdravými dásněmi jsou často nositeli parodontálních patogenů. Aby se tedy z prostého zánětu dásní rozvinula parodontitida, musí přistoupit ještě další faktory. Riziko vzniku parodontitidy je tedy individuálně rozdílné a závislé na dalších faktorech.

Svou  roli hraje dědičnost, která přibližně u 30 % obyvatelstva vede k této nemoci (na rozdíl od zubního kazu, kde je vliv dědičnosti zcela vyloučen!!!) a různě vnější faktory.

K těm patří přítomnost zubního kamene, který vzniká mineralizací plaku a dráždí okraje dásně, nesprávně zhotovené převislé výplně zubů, korunky, odchylky v postavení zubů nebo stavby parodontu (např.

atypický úpon retní uzdičky, příliš mělký prostor mezi rtem a dasňovým výběžkem).

Škodlivý účinek má také kouření. U kuřáků je parodontitida  4-7 krát častější než u nekuřáků. Kouření navíc snižuje obranyschopnost organismu proti bakteriím

Všechny tyto faktory zastřešuje všeobecně uznávaná skutečnost, že bez nahromadění bakteriálního plaku vlastní zánětlivé onemocnění nevzniká. Pokud nejsou přítomny určité škodlivé druhy baktérií, tzv. parodontální patogeny, nevznikají žádná zánětlivá onemocnění závěsného aparátu zubů.

Mezi zánětlivými onemocněními dásní a běžnými infekcemi je významný rozdíl. Většina běžných infekcí probíhá ve tkáních nebo orgánech uvnitř těla, které jsou po vyléčení navenek opět uzavřené, a tím před baktériemi chráněné.

Tkáně ústní dutiny zůstávají naopak vůči vnějšímu prostředí stále otevřené. To znamená, že po každém ošetření parodontu, ať s medikamentózní podporou nebo bez ní, je nutné podniknout taková opatření, aby se zabránilo infekci.

V této souvislosti má největší význam optimální ústní hygiena, která účinně potlačuje novou tvorbu zubního mikrobiálního plaku.

Je parodontitida „nakažlivá“?

Nejnovější poznatky o přenosnosti původců parodontitidy ukázaly, že u 30 % všech vyšetřovaných pacientů lze v rámci rodiny, příp. společenství, v němž žijí, prokázat tytéž druhy bakterií jako u nemocného. Přenos se děje společně používaným nádobím a těsnými kontakty.

Dosud ovšem není jasné, zda vždy dochází také ke vzniku onemocnění, či zda se musí připojit ještě nějaké další faktory.

V případech pacientů s těžkým onemocněním parodontitidou, které nepochází z nedostatečné hygieny ústní dutiny, se tedy raději doporučuje přibrat do terapie i partnera – i kdyby u partnera nebyly dosud patrné žádné  klinické příznaky.

·         Zarudnutí, zduření okraje dásně a krvácení, které se objevuje při čištění zubů nebo při žvýkání potravy jsou prvními příznaky zubním plakem způsobeného chronického zánětu dásní, odborně gingivitidy.

·         Parodontální choboty vznikají mezi zubem postupným prohlubováním dásňového žlábku okolo zubu, který u zdravého zubu bývá hluboký pouze 0,5mm. Přítomnost tzv. parodontálního chobotu  je společně se zánětlivými změnami hlavním příznakem parodontitidy. Příčinou je porušení závěsného aparátu zubu a úbytek kosti zubního lůžka.

·         Zápach z úst je přítomen u většiny nemocných s parodontitidou. Hlavní příčinou je přítomnost plaku a parodontálních chobotů.

·         Obnažování krčků zubů, které mohou být zvýšeně citlivé. Někteří nemocní parodontitidou trpí i občasnými nepříjemnými pocity brnění, napětí a tlaku v dásních nebo i bolestivostí v důsledku nahromadění hnisu v některém z parodontálních chobotů.

·         Viklavost a změna polohy zubů – tzv. putování zubů je již příznakem pokročilé parodontitidy. Jsou způsobeny úbytkem kosti zubního lůžka závěsných vazů i zánětlivým prosáknutím parodontálních tkání. Obvykle nemocný sám zpozoruje že se mu dosud těsně u sebe stojící zuby začínají rozestupovat a vyklánět.

Nebezpečí parodontitidy nespočívá pouze ve ztrátě zubů.

Odborníci v USA tvrdí, že parodontitida u těhotných žen zvyšuje až 7x riziko potratu či porodu dítěte s nízkou porodní hmotností a že správným ošetřením dásní by se dalo zabránit každému pátému předčasnému porodu. Parodontitida také zvyšuje zdravotní rizika u lidí s aterosklerózou, onemocněním srdce, plic nebo cukrovkou. A vyšší je i riziko vzniku mozkové mrtvice.

Diagnostika parodontitidy je založena na:

  • vyšetření klinickém
  • rentgenologickém vyšetření
  • na mikrobiologickém průkazu parodontálních patogenů

Zubní lékař nebo dentální hygienistka vyšetří stav dásní pomocí tzv. parodontální sondy. Jemným zavedením sondy do žlábku mezi zubem a dásní může lékař či hygienistka měřit jeho hloubku a náchylnost ke krvácení.

Hodnotí přitom kvalitu vyšetřovaných tkání, přítomnost zubního plaku, kamene a přítomnost chobotů. Je li to třeba, zhotoví rentgenové snímky.

Na nich pak může zhodnotit přítomnost zubního kamene pod dásněmi, v chobotech a změny kostěného zubního lůžka.

V poslední době se začíná využívat i testů, které zjistí přítomnost bakterií a obranných látek ve slinách i v krvi.

Na základě vyšetření pak lékař navrhne léčbu, která vede ke zmírnění či zpomalení (ideálně zastavení) průběhu parodontitidy, eventuelně ke zmírnění jejích následků.

V této fázi je také nutné vyloučit některé celkové choroby (například onemocnění krve), které bývají doprovázeny změnami na parodontu.

Nahoru «

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *