Osteoartritida – když klouby bolí – příznaky, příčiny a léčba

Co je to Osteoartritida?

Osteoartritída neboli degenerativní kloubní nemoc je v pořadí příčin vedoucích k závislosti starých lidí na prvním místě. Udává se, že až 85% z osob nad 65 let má nějaké znaky OA na rentgenovém snímku.

Asi 1/4 až 1/5 z postižených má bolesti, omezenou pohyblivost, ztuhlost kloubů nebo otoky. Poruchu charakterizuje destrukce kloubní chrupavky, změny kostní tkáně pod chrupavkou a tvorba nové kostní tkáně.

Osteoartritída je typická asymetrickými degenerativními změnami s reaktivní novotvorbou kosti, zúžením kloubní štěrbiny, přítomností osteofytů (výrůstků) na okrajích kostí postiženého kloubu, tvorbou cyst pod kloubovou chrupavkou a chondrokalcinózou (tzv. ukládáním solí kalcia do chrupavky).

Osteoartritida je primárně onemocnění chrupavky. Její příčina není sice známá, ale prvotní změny jsou na chrupavce, které brzy rozšiřují dále. Tyto patologické změny se projeví bolestí a omezenou pohyblivostí.

Bolest se zvyšuje při používání postiženého kloubu a časem vede k jeho instabilitě. Kloub je na pohmat útlý a bolestivý a při pohybu jde cítit krepitace (praskání). Nejčastěji jsou postiženy nosné klouby.

Bolest a ztuhlost se během dne stupňují.

Dělení osteoartritidy

Osteoartritida se dělí na primární (OA lokalizovaná na nosné klouby) a sekundární (na bázi úrazu, zánětlivé artritidy, metabolických poruch, vrozené poruchy apod.). OA nejčastěji postihuje klouby prstů, karpální a metakarpální klouby, kolena a kyčelní klouby, krční a lumbální páteř.

Jaké jsou možnosti léčby

Léčba probíhá v několika fázích. Nemocné je třeba především poučit, jak se mají starat o postižené klouby, aby si udrželi maximální funkci co nejdéle.

Ve výchově vydatně pomáhá rehabilitační pracovník, který sestavuje pro nemocného vhodný plán cvičení a jednotlivé cviky s ním procvičuje, i geriatrická sestra, která později na cvičícího pacienta dohlíží, řadí mu a pomáhá.

Na ovlivnění bolesti jsou vhodnými léky analgetika a nesteroidní protizánětlivé látky. Začíná se nízkou dávkou, která se podle účinnosti a snášenlivosti postupně upravuje.

Pocit zvonění v uších je obvykle varujícím signálem toxického působení léku a vyžaduje snížení dávky. Při selhání této léčby se někdy interartikulárně aplikují kortikosteroidy.

Když nemoc postupuje a hrozí imobilizace, přichází v úvahu chirurgická náhrada kloubu (např. kyčelního).

Naše tipy

• Pokud jste obézní nebo trpíte nadváhou, je dobré snížit hmotnost. Tak snížíte zvýšenou zátěž na své klouby.
• Je dobré pravidelně cvičit, abyste posílili a udrželi sílu ve svalech kolem kloubů. Odborníci radí, že je dobré plavání, protože usnadňuje pohyb svalů. Dále také běžná chůze a jízda na kole.
• Projevem OA je bolest kloubů, tuto bolest můžeme tišit léky (nesteroidní antirevmatika ve formě tablet, mastí nebo sprejů), tepelnou léčnou nebo elektroléčbou. Je možné využít například infračervené přístroje na zmírnění bolesti. Horké nebo studené kompresní obklady.
• Možná je také stimulace světlem – je dobře zdokumentována. Při použití na určitá místa dochází k uvolnění svalového napětí, tím se zlepšuje prokrvení daných tkání a současně dochází k uvolňování endorfinů (tzv. endogenní opiáty), které zmírňují bolest. Tento léčebný postup nevyléčí OA, ale zmírňuje pouze příznaky nemoci.
• Pomůcky k chůzi: hůl, obuv, kolenní ortézy.
• Pokud máte těžkou osteoartritidu a ostatní léčebné postupy nezabraly, je možný chirurgický zákrok (proberte se svým lékařem). Artroskopie (odstranění poškozené chrupavky) nebo kloubní náhrada. Bederní a kolenní kloub se v dnešní době dají vyměnit.
• Vhodnými potravinovými doplňky léčby jsou glukosamin sulfát a chondroitin sulfát, které pomáhají odstranit bolestivost kloubů, hlavně těch kolenních. Tyto látky mohou stimulovat tvorbu nové chrupavky (jsou její běžnou součástí). Je však třeba pamatovat na to, že u diabetiků může glukosamin zvyšovat hladinu cukru v krvi.

Nové možnosti léčby osteoartritídy

Jako nové možnosti léčby se ukazuje intraartikulární (injekcí přímo do kolena) aplikace hyaluronové kyseliny či kmenových buněk. V Kodani před několika lety byů představen nový přípravek RenehaVis®.

Jedná se o injekci, která obsahuje dvě různé koncentrace kyseliny hyaluronové (vysokomolekulární a nízkomolekulární). Obě jsou od sebe navzájem odděleny membránou. Až při aplikaci injekce do kloubu dojde k jejich smíchání.

V naší republice se používá přípravek například Ostenil®. V zahraničí dále Adant®, Orthovisc® atd.

TIP: Podívejte se na stravu vhodnou pro klouby

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Osteoartróza a příznaky bolesti kloubů | Flex Code

Osteoartróza je forma artritidy způsobená zánětem, rozpadem a případnou ztrátou chrupavky v kloubech. Chrupavka se časem opotřebovává.

Také známá jako degenerativní artritida, degenerativní onemocnění kloubů a osteoartróza, osteoartritida (OA) je nejčastější poruchou kloubů.

 Osteoartróza je spojena a asymetrickými otoky jednotlivých kloubů, nikoliv otoky v páru, např. jedno koleno a loket, neotékají tedy obě kolena.

Dle lékařské terminologie, je osteoartróza stav synoviálního kloubu, kdy dochází k chondropatií tj. k onemocnění, poškození či ztrátě chrupavky. Současně dochází k hypertrofií, neboli k novotvorbě (nárůstu) kosti periartikulární (kosti ležící mimo kloub). Mohou tak vzniknout tzv. osteofyty (výrůstky na kosti). Osteoartróza je jedno z nejčastějších onemocnění, které postihuje klouby.

Postihuje až 12 % celkové populace. Objevuje se většinou kolem 50. roku a podle statistik, je v tomto věku postiženo již kolem 80% populace. Týká se asi 10 procent mužů a 13 procent žen starších 60 let. Osteoartróza je progresivní onemocnění. Příznaky se postupem času zhoršují. Neexistuje žádný lék, ale léčba může pomoci jednotlivci kontrolovat bolest a otok, a zůstat mobilní a aktivní.

V USA jsou statistiky ještě nemilosrdnější: až 21 mil. trpících osteoartrózou, 30 % lidí nad 50 let a 80 % populace nad 65 let, trpí bolestí kolenou (gonartróza).

Příznaky osteoartrózy

Hlavními příznaky osteoartrózy jsou bolest a potíže s pohybem postižených kloubů. Osoba se může cítit ztuhlá při probuzení v dopoledních hodinách, ale obvykle se zlepší do 30 minut od začátku pohybu.

OA zahrnuje:

• pohybová ztuhlost – při běžném pohybu, vstávání a jiných činnostech, je pohyb omezen s pocitem ztuhlosti
• bolesti kloubů – bolest kloubů při pohybu nebo zátěži. Jeden z prvních varovných příznaků při osteoartróze – např. při chůzi z kopce u bolesti kolen
• vrzání kloubů – zejména kolenního (artróza kolene), pocit skřípání v kloubu
• pocit nestability kloubů – pocit nestability v kolenních kloubů, ale i jiných kloubů (např. ruky atd.)
• otok kloubů – dochází k němu při městnání synoviální tekutiny v kloubu
• deformace kloubu – v pokročilém stádiu osteoartrózy. Kloub začíná vystupovat
• ztráta svalové hmoty – v důsledku omezení pohybu, dochází k hypertrofií a ztrátě svalů těch partií, které nejsou zatěžoványkostnaté porosty kolem okrajů kloubů
• poškození a ztráta chrupavky, část kloubu, která tlumí konce kostí a umožňuje snadný pohyb kloubů
• synovitida, mírný zánět tkání kolem kloubů

Někteří lidé nemají žádné příznaky. Příznaky se mohou objevit v jiném kloubu a mají tendenci se postupně objevovat.

Jednotlivec si také může všimnout, že:

• postižené klouby jsou větší než obvykle
• bolest a ztuhlost se zhoršují po nepohybování kloubu na chvíli
• klouby se cítí teplé a něžné
• dochází ke ztrátě svalové hmoty
• postižené klouby mají omezený rozsah pohybu

V postiženém kloubu může nastat mřížkový nebo praskavý zvuk nebo pocit.

Níže je interaktivní 3-D model osteoartrózy. Pro otočení, najeďte myší na model.

Příčiny vzniku osteoartrózy

• špatná dieta a následná obezita,
• nedostatek kvalitního pohybu,
• jednostranný pohyb při sportu – golf, posilování a jednostranné tlakové zatěžování,
• diabetes / cukrovka,
• mechanické poranění kloubu – úraz, deformovaný kloub aj.

Osteoartróza se přihodí, když tělo není schopno obvyklým způsobem opravit tkáň kloubu.

Například traumatické poranění kloubu může narušit schopnost těla provádět správné opravy, takže poškození postiženého kloubu přetrvává a zhoršuje se, což vede k příznakům OA.

Osteoartróza se může vyvinout v důsledku poškození chrupavky. Chrupavka je ochranný povrch, který tlumí konce kostí v kloubech a umožňuje hladký pohyb spojů. Hladký povrch chrupavky se stává drsným, což způsobuje podráždění.

Když se chrupavka opotřebovává, kost v kloubu se tře o další kost, což způsobuje poškození a bolest. Kosti začnou vystupovat, tvoří kostní hrudky zvané osteofyty a klouby se mohou vykyvovat.

Výsledkem je, že kosti postupně zesílí a stanou se širšími a klouby se stanou tužšími, méně pohyblivými a bolestivými.

Pokud se v kloubech akumuluje tekutina, tak nabobtnají. Proč proces regenerace kloubů se stává nefunkční zůstává nadále nejasný. Ale může se jednat o několik faktorů, včetně zranění nebo operace, nadužívání a poškození vyplývajícího z revmatoidní artritidy (RA).

Může trvat několik let, než se osteoartróza objeví po zranění. Sekundární OA je stav, který se vyvíjí v důsledku poškození nebo jiného stavu.

Ovlivněné partie

Nejčastěji jsou postiženy kolena, boky, ruce, dolní část zad a krk, ale v každém kloubu se může objevit osteoartritida.

Kolena

Obě kolena jsou normálně postižena, pokud OA nebyla způsobena zraněním nebo jiným stavem. Je přítomna bolest při chůzi, zejména do kopce. Kolena se mohou uzamknout do určité polohy, takže je obtížnější vyrovnat nohu. Koleno může při použití tvořit měkký, skřípající zvuk.

Boky

Cokoliv, co vyžaduje pohyb kyčelního kloubu, způsobuje problémy, jako je například vystupování z auta, nebo obouvání bot.

Bolest v kyčle je běžná, ale někteří pacienti s OA v bocích trpí bolestmi v koleni namísto kyčlí, nebo méně často v stehnech, kotnících a hýždích. Bolest je často cítit při chůzi, ale může být přítomna i při odpočinku.

Ruce

Osteoartitida může ovlivnit:

• základnu palce
• horní kloub prstů, nejblíže k hřebu
• středního kloubu prstů

Prsty mohou být ztuhlé, oteklé a bolestivé. U kloubů prstů se mohou vyvinout rány. V některých případech se bolest prstů snižuje a nakonec zmizí, zatímco otok a hrboly zůstávají.

V postižených kloubech se prsty mohou mírně ohnout. Na zádní části prstů se mohou objevit hrudky naplněné tekutinami nebo cysty. Ty jsou často bolestivé.

Hrbolek se může vyvinout tam, kde základ palce spojuje zápěstí. To může dělat psaní, otáčení klíčem obtížné a bolestivé.

Pokud ztuhlost kloubů a otok trvá déle než 2 týdny, osoba by měla navštívit lékaře.

Ti, kteří již užívají léky na osteoartrózu, by se měli obrátit na lákaře, pokud se u nich objeví nevolnost, zácpa, ospalost, abdominální nepohodlí, nebo mají tmavě zbaervenou stolici.

Rizikové faktory osteoartrózy

Některé nemoci a stavy, které zvyšují šanci na rozvoj OA, jsou:

• nadváha a obezita – zejména postižené bývají kolenní klouby (gonartróza),
• hormonální změny – převážně u žen, po období menopauzy, kdy riziko vzniku osteoartrózy stoupá,
• genetické faktory – zejména postižení více jak 4 kloubů (tzv. polyartikulární forma osteoartrózy) jsou dědičné,
• dna,
• revmatoidní artritida,
• Pagetova choroba kostí,
• septická artritida,
• špatné vyrovnání nerovnosti kolena, kyčle a kotníku nebo končetin.

OA je častější u žen než u mužů, zejména po 50 letech věku. Symptomy se s větší pravděpodobností objeví po 40. roce, ale mohou postihnout mladší lidi po traumatickém úderu nebo sportovním zranění, zejména kolenního kloubu nebo v důsledku jiného kloubního zranění.

• S poruchami kloubů nebo chrupavek od narození se významně zvyšuje riziko vzniku osteoartrózy.
• Obezita klade větší důraz na klouby nesoucí váhu a zvyšuje celkové riziko.
• Úlohy, které zahrnují opakované pohyby v určitém kloubu, způsobují, že OA je pravděpodobnější.
• Vrozené genetické faktory mohou hrát roli v 50 a 65 procentech osteoartritidy rukou[1], kyčlí a kolen, ale přesné geny dosud nebyly identifikovány.

Dieta může hrát roli. Výzkum naznačuje, že lidé s nižší úrovní příjmu vitamínu D mají vyšší riziko OA, zatímco u pacientů s nízkým příjmem vitaminu C může onemocnění postupovat rychleji.

Nízká hladina vitamínu K a selenu může také přispět, ale všechny tyto dietní faktory potřebují rozsáhlejší výzkum, aby potvrdily jejich relevanci.

Diagnóza

Lékař se zeptá pacienta na symptomy a provede fyzické vyšetření. Neexistuje žádný definitivní test, který by mohl diagnostikovat osteoartrózu, ale zobrazovací testy mohou ukázat, zda došlo k poškození.

1. Zkoušky mohou zahrnovat:
2. Rentgenové paprsky (X-Ray): mohou odhalit kostní ostruhy kolem kloubu nebo zužující se prostor uvnitř kloubu, což naznačuje, že se chrupavka rozpadá.
3. MRI sken: může pomoci lékaři určit, co způsobuje bolest.
4. Analýza kloubní tekutiny: také známý jako artrocentéza, to zahrnuje použití sterilní jehly pro odběr tekutiny ze zaníceného kloubu, pro analýzu v laboratoři.

Pokud jsou přítomny krystaly kyseliny močové, může to znamenat dnu. Tento test může také určit, zda se jedná o zánět nebo infekci.

Krevní testy mohou pomoci vyloučit jiné stavy, jako je revmatoidní artritida.

Léčba

Neexistuje žádný lék na osteoartrózu, ale léčba může pomoci zmírnit příznaky a udržet pohyb kloubů.  Intervence zahrnují cvičení, manuální terapii, změna životního stylu a léky.

Léčba léky

Léky nemohou zvrátit poškození, ale mohou pomoci snížit bolest.

Acetaminofen (paracetamol, tylenol): u pacientů s mírnými až středně závažnými příznaky mohou zmírnit bolest. Vysoké dávky mohou způsobit poškození jater, zejména pokud pacient pravidelně konzumuje alkohol, proto je důležité dodržovat doporučené dávkování.

Acetaminophen může také ovlivnit, jak jiné léky fungují, takže je důležité, aby pacienti sdělili lékaři, pokud jiná léčiva užívají.

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): Pokud acetaminofen není účinný při kontrole bolesti, lékař může předepsat silnější lék proti bolesti, který může zahrnovat ibuprofen, aspirin nebo diklofenak. Některá lokální NSAID mohou být aplikována přímo na kůži postižených kloubů.

• Některé volně prodejné (OTC) lokální NSAID jsou velmi účinné při snižování bolesti a otoku kloubů kolen nebo rukou.
• Pacienti by se měli u svého lékaře informovat o užívání nesteroidních protizánětlivých léků, protože pro některé lidi nejsou vhodné, například s pacienti s astmatem nebo peptickým vředem.
• Tramadol (Ultram): Toto je analgetikum na předpis, které nesnižuje otok, ale poskytuje účinnou úlevu od bolesti s méně vedlejšími účinky než NSAID.
• To je typicky používáno pro krátkodobé akutní vzplanutí ups, a to může být předepsáno vedle acetaminophen pro silnější úlevu od bolesti.

Kapsaicinový krém: blokuje nervy, které posílají informaci o bolesti. To může pomoci pacientům s OA v jejich rukou nebo kolenou, která nereaguje dobře na lokální NSAID. Úleva od bolesti není okamžitá a léčba může trvat 2 týdny až měsíc, aby se efekt plně projevil.

Malé množství kapsaicinového krému se aplikuje na postižené klouby čtyřikrát denně a ne více než jednou za 4 hodiny. První aplikace může vyvolat pocit pálení, ale po některých použitích tento pocit zmizí.

Kapsaicinový krém je vyroben z chilli papriček. Pokud se dostane do kontaktu s očima, ústy, nosem nebo genitálií, nedojde k žádnému poškození, ale pravděpodobně způsobí bolest. Přípravek by neměl být aplikován na poškozenou nebo popálenou kůži a po použití musí být ruce omyty.

Vyhněte se horké lázni nebo sprše před nebo po nanesení krému.

Intraartikulární injekce kortizonu: Silnou bolest lze léčit injekcí léku, obvykle kortikosteroidu, přímo do místa kloubu. Ty jsou účinné při zmírnění bolesti a otoku, ale mohou být obvykle aplikovány pouze jednou za 4 měsíce v jediném kloubu.

Příliš mnoho intraartikulárních injekcí může poškodit kloub a nadměrné užívání kortikosteroidů zvyšuje riziko osteoporózy a jiných nežádoucích účinků.

Fyzikální terapie

Transkutánní elektrická nervová stimulace (TENS) aplikuje elektrický proud skrz kůží. Ovládá bolest otupením některých nervových zakončení v míše. Jednotka TENS je obvykle spojena s kůží pomocí dvou nebo více elektrod.

Termoterapie využívá teplých a studených teplot, aby pomohla snížit bolest a ztuhlost kloubů.

Na postiženou oblast lze aplikovat láhev s horkou vodou naplněnou horkou nebo studenou vodou nebo horké a studené obaly mohou být aplikovány na postižené místo. Teplé a studené obaly mohou být zmrazeny v mrazničce nebo zahřívány v mikrovlnné troubě.

Manuální terapii provádí fyzioterapeut. Protahovací techniky pomáhají udržet klouby pružné. Nepoužívání postiženého kloubu může oslabit svaly a dále zhoršit ztuhlost osteoartrózy.

Problémy s dolními končetinami

Lidé, jejichž boky, kolena nebo nohy jsou ovlivněny, mohou těžit ze speciální obuvi. Některé podrážky absorbující otřesy mohou snížit tlak na klouby. Speciální vložky mohou napomoci rovnoměrnějšímu rozložení tělesné hmotnosti.

Rovnátka na nohy nebo držet hůl na opačné straně těla k postižené noze může také pomoci. Dlaha pomůže pacientovi odpočinout namožení bolestivého kloubu.

Chirurgická operace

Chirurgický zásah není obvykle nutný, ale může pomoci, pokud osteoartróza ovlivňuje boky, kolena, klouby a základ palců. Obvykle se doporučuje pouze v případě, že jiné terapie jsou neúčinné, nebo pokud je některý z kloubů vážně poškozen.

Příklady zahrnují:

Artroplastika nebo totální náhrada kloubu: poškozené části jsou chirurgicky odstraněny a je vložena protéza nebo umělý kloub, vyrobený z kovu a plastu. Nejčastěji nahrazované klouby jsou kyčelní a kolenní klouby, ale implantáty mohou také nahradit klouby v rameni, prstu, kotníku a lokti.

Artroplastika je obvykle účinná, zlepšuje jak vzhled, tak funkci a umožňuje pacientovi aktivně a bezbolestně používat kloub.

Existuje malé riziko infekce a krvácení. Někdy může dojít k uvolnění kloubu nebo opotřebení a nakonec k jeho výměně.

Artrodéza: kloub může být upraven, stabilizován nebo chirurgicky fixován. To zvyšuje stabilitu a snižuje bolest. Pacient na něj bude moci bezbolestně položit váhu, ale nebude mít žádnou flexibilitu.

Osteotomie: Chirurg přidává nebo odstraňuje malou část kosti buď nad nebo pod kolenním kloubem. To může vyrovnat nohu tak, aby pacientova váha již nebyla zaměřena na poškozenou část kloubu. Může být použita u pacientů, kteří jsou příliš mladí na operaci náhrady kolenního kloubu.

Osteotomie může významně pomoci zmírnit symptomy, ale později může být nutná chirurgická náhrada kolenního kloubu.

Prevence

Řada preventivních opatření může pomoci zmírnit příznaky osteoartritidy. Lékař nebo fyzioterapeut může navrhnout změnu životního stylu.

Cvičení a kontrola váhy

Cvičení je klíčovou součástí léčby OA. To může pomoci udržet pacienta v pohybu, zabránit přibývání na váze, budovat svaly a snižovat stres.

Cvičení v bazénu umožňuje udržovat svalovou sílu, aniž by byly příliš zatíženy klouby. Pacienti mohou cvičit doma nebo v tělocvičně, z nichž mnohé mají možnost pomoci lidem s artritidou. Pacient musí program pečlivě sledovat a provádět vhodná cvičení správným způsobem, aby nedošlo k poškození.

Cvičební plán se pravděpodobně zaměří na zlepšení:

• flexibility a rozsah pohybu
• síla a svalový tonus
• fitness a vytrvalost, například plaváním, chůzí nebo cyklistikou

Aquacise, nebo-li cvičení v bazénu, je dobrý způsob, jak cvičit, aniž by byl další tlak na klouby. Cvičení může také pomoci pacientovi zhubnout, snížení stresu na kloubech, zejména v dolních končetinách.

Pomocná zařízení

Mezi další způsoby zvládání symptomů patří úpravy nábytku, jako je např. zvedání židle, a zařízení pro každodenní činnosti, například páka, která usnadňuje zapnutí baterie.

Fyzioterapeut vám může poradit, co je k dispozici.

Možné komplikace

Problémy s mobilitou mohou vést ke stresu a vyššímu riziku zakopnutí a pádů s následnými zraněními.

Práce může být obtížná, což vede k frustraci, podrážděnosti a depresi. Pracovní terapeut může pomoci a zaměstnavatelé mohou někdy pomoci a provést vhodné úpravy.

Septická artritida je zánět kloubů způsobený bakteriemi. Operace kloubní náhrady mírně zvyšuje riziko infekce. Jedná se o lékařskou pohotovost a je nutná hospitalizace. Léčba zahrnuje léčbu antibiotiky a odvedení infikované kloubní tekutiny ze kloubu.

[1] Epidemiology of Osteoarthritis

Artritida: příznaky, léčba (zánět kloubu)

Zánětlivá onemocnění kloubů můžeme z praktického hlediska dělit na
infekční a neinfekční.

Častěji se setkáváme s neinfekčními záněty, jejichž podkladem je
autoimunitní proces, tedy stav, kdy imunitní systém napadá
a ničí vlastní tkáně.

Proč tomu tak je, je stále předmětem četných
dohadů, nicméně základní osvětlující myšlenka se opírá o genetické
předpoklady v souvislosti s prodělanou infekcí či podáním léků nebo
očkovacích látek, které náš imunitní systém navnadí mylným směrem.

Takovýto podklad má pravděpodobně i revmatoidní atritida
(lidově revma).

Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění
vyskytující se především u žen středního věku.

Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky,
zápěstí a hlezenní kloub (kotník),
nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena). Onemocnění
se většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranní
ztuhlostí kloubů.

Teprve po nějakém čase (řádově měsíce až
léta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršení
hybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřivení
prstů, rukou apod.).

Podobnou jednotkou v tomto směru je
i revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida,
u níž de facto známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv.
sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky –
streptococcus pyogenes), např.

po streptokokové angíně,
která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnují
postižení srdce (tzv.

revmatická horečka),
ledvin (postreptokoková glomerulonefritida),
nervového systému (chorea minor) a kloubů
(revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původce
onemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původně
vytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel mají
schopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody proti
vlastním tkáním.

Dnavá artritida neboli nemoc zvaná též
dna (artritis urica) je metabolické onemocnění, které vede
k zánětlivému postižení kloubů.

Podkladem onemocnění je zvýšená
hladina kyseliny močové v krvi, jež se v podobě
krystalků solí (urát sodný) ukládá v kloubech a vyvolává zde
zánětlivou reakci.

Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsou
látky hojně obsažené v luštěninách,
mase a vnitřnostech.

Část nemocných
řadíme do skupiny, která zvýšeně přijímá takovouto stravu a zvýšeně
konzumuje alkohol. Jiní mají zvýšenou produkci kyseliny
močové danou geneticky či se u nich jedná o enzymatický defekt. Ve
většině případů jsou postiženi muži, a to převážně
po 40. roce věku.

Dalšími jednotkami, které by se sem též mohly řadit je
psoriatická artritida, tedy postižení kloubů
u lupénky.

Erozivní artritida je postižení u zvýšené
funkce příštítných tělísek (u hyperparathyreózy).

Co se týče infekčních zánětů kloubů,
nejvýznamnější jsou bakteriální záněty (vyvolané
nejčastěji streptokoky, ale též borrelie u lymské boreliózy), i když je
prokázána i virová infekce (herpesvirus, Epstein-Barr
virus, virus hepatitidy B, arbovirus). Infekce je do kloubu zanesena buď při
otevřeném poranění kloubu, léčebným zákrokem (např. punkcí či
ortopedické operace), přímým přestupem infekce z okolí kloubu (záněty
kostí, svalů atd.) či se infekce může zanést krevní cestou z jiného
infekčního ložiska v organismu.

Rizikové faktory artritidy  

• Rizikovými faktory u revmatoidní artritidy je výskyt v rodině (tedy
  genetická predispozice), zvýšená námaha a
  vyšší věk.
• U revmatické artritidy je rizikovým faktorem prodělání
  streptokokového onemocnění (nejčastěji angíny), které
  není vhodně léčeno antibiotiky a samozřejmě zde hraje roli i genetická
  složka.
• Vyšší pravděpodobnost výskytu dny je u lidí, kteří nepřiměřeně
  požívají alkohol a maso (proto také byla
  dna považována jako nemoc bohatých a králů).

Prevence artritidy

Vhodnou prevencí u většiny postižení kloubů je optimální
váha jedince. Nadváha klouby obecně zatěžuje.

1. Prevence u revmatoidní artritidy není známa, důležitá je včasná
   diagnóza choroby a její následná léčba.
2. Revmatické artritidě předcházíme vhodnou antibiotickou
   léčbou streptokokových onemocnění.
3. Dnavá artritida je onemocnění, jež je zhoršováno stravou bohatou na
   puriny, a je tedy vhodné v jídelníčku omezit příjem masa
   (i ryb), vnitřností, masových vývarů, luštěnin, omáček a kakaa.

Příznaky a projevy artritidy  

Zánět kloubu se obvykle projeví jeho bolestivostí,
otokem a v případě revmatické artritidy (ne revmatoidní!)
a dny i zvýšenou teplotou a zarudnutím kůže nad postiženým kloubem.

Revmatoidní artritida začíná plíživě a nenápadně ranní
ztuhlostí kloubů, převážně drobných kloubů ruky a zápěstí.
To může obvykle trvat několik měsíců až let, než dojde
k vystupňování změn v kloubu, jeho zduření, bolestivosti a následně
i jeho deformaci a ztrátě funkce.

Na rozdíl od revmatoidní artritidy má revmatická artritida poměrně
bouřlivý průběh se silným otokem, bolestivostí a
zarudnutím kloubu, přesto většinou nezanechává žádné následky,
postačuje léčba zmírňující zánět a proti bolesti.

Dna obvykle začíná akutním „dnavým“ záchvatem, kdy se nemocný
vzbudí v brzkých ranních hodinách pro intenzivní
bolest některého z kloubů.

Nejčastěji je postižen kloub na
palci u nohy (tomuto postižení se říká podagra), dále
kolena (gonagra), kotníky a drobné klouby nohy. Klouby na rukou bývají
postiženy méně často (chiragra).

V 90% je první záchvat omezen pouze na jeden kloub (monoartikulární
postižení), s přibývající délkou trvání onemocnění se stav zhoršuje
a postiženo může být více kloubů současně (polyartikulární
postižení).

Postižený kloub je oteklý, zarudlý, horký a tak bolestivý, že nemocný
mnohdy nesnese ani tíhu přikrývky. Kůže je tak napjatá,
že se leskne, a proto zde bývá popisován tzv. fenomén
zrcátka.

Záchvaty trvají několik hodin až dní, v průměru 14 dní, poté
ustupují a následuje období bez záchvatu, jenž obvykle trvá 6 –
24 měsíců. Jejich vyvolávající příčina se mnohdy nezjistí, nicméně
se může jednat o psychický stres, onemocnění, operace, trauma, exces
v jídle či pití alkoholu.

Léčba artritidy  

Revmatoidní artritida (revma) je onemocnění, které není
plně vyléčitelné, ale lze jeho vývoj zpomalit či částečně potlačit.

Léčba musí být komplexní a zahrnuje proto režimová
opatření (klid na lůžku v akutním období, polohování
končetin), podávání léků proti bolesti, které současně
potlačují zánět (nesteroidní antirevmatika), léky tzv.

upravující průběh nemoci (DMD – disease modifying drugs,
např soli zlata, sulfasalazin, penicillamin, azathioprin),
kortikoidy (v akutních fázích) a v neposlední řadě
rehabilitace a chirurgická léčba.

Nověji je možné revmatoidní artritidu léčit pomocí biologické
léčby, která spočívá v podávání látek tlumících
specifické složky imunitních pochodů. Tato léčba je extrémně drahá,
nicméně nejúčinnější ze současných metod.

Revmatická artritida obvykle odezní bez následků.
Léčba je pouze podpůrná ke zmírnění zánětu a zvládnutí bolesti.

Dna je metabolické onemocnění, u nějž je velmi
důležitá dieta, při níž je cílem nejen snížit hladinu
kyseliny močové v krvi, ale také snížit hmotnost nemocného.
Doporučováno je i zanechání nebo alespoň snížení přijmu alkoholu.

Léky se podávají podle toho, v jakém stadiu se onemocnění nachází.
V akutním stavu se podává kolchicin (což je lék
používaný i v terapii malárie), který ovlivňuje funkce imunitních
buněk.

Mezi záchvaty jsou podávány léky snižující hladiny kyseliny
močové v krvi (allopurinol – Milurit) a léčiva
podporující vylučování kyseliny močové ledvinami do moče
(benzbromaron – Normurat).

Jak si mohu pomoci sám  

Záleží, čím je vaše onemocnění vyvoláno. Není zánět jako zánět.
V každém případě je vhodné navštívit lékaře, který zhodnotí vaše
potíže, udělá základní vyšetření (např. odběr krve) a případně
vás pošle na specializované pracoviště (revmatologie, ortopedie).

Na našem trhu je celá řada přípravků (doplňků stravy, krémů,
mastí, čajů), které slouží nejen ke zmírnění obtíží spojených
s bolestmi kloubů, ale také jako vhodná výživa tkání v kloubu
obsažených.

Důležité je si uvědomit, že jednorázové či krátkodobé podávání
nestačí a je nutné takovéto přípravky užívat
pravidelně, aby vůbec měly na klouby nějaký
trvalý vliv.

Velmi příznivě působí enzymová terapie, kterou
seženete v lékárně pod názvem Wobenzym, nicméně její nevýhodou
zůstává vysoká cena. Pomáhají i krémy jako je Mobilin
(k dostání v lékárnách) či Arnika (dostupná
v drogeriích).

Komplikace artritidy  

Možnou komplikací prakticky všech zánětů kloubu je
ztuhlost až vývoj tzv. ankylózy, což je
stav, kdy kloub již nefunguje jako kloub, tedy ztratí pohyblivost a
u některých pacientů a v určitých případech vede k trvalé
invaliditě.

Revmatoidní artritida je onemocnění, které se může
projevit i jinak než kloubním postižením. Závažnost těchto příznaků
kolísá s délkou a tíží postižení. Typická je
osteoporóza, u níž je podklad v zánětlivých změnách a
uvolňovaných působcích imunitními buňkami, dále pak v léčbě
kortikoidy.

Další poměrně častou komplikací je zánět šlach a
kloubního pouzdra, což může vést k přetržení vazu a vzniku
deformit.

Nemocní si často stěžují na svalovou slabost, což je
pravděpodobně v přímé souvislosti s bolestmi a omezením pohybu
v kloubu, tudíž vyřazení svalů z činnosti, a to vede k jejich úpadku
(atrofii).

Postiženy mohou být i kůže (revmatoidní uzly, u 20 – 30 %
nemocných), cévy (vaskulitidy – zánětlivá onemocnění cév), nervy, ale
také srdce (myokarditida, endokarditida, perikarditida) a plíce (postižení
poplicnice, plicní fibróza, revmatoidní uzly v plicích). U 10 – 35 %
nemocných se vyskytne postižení očí ve formě suché keratokonjuktivitidy
(zánět rohovky a spojivky spojený se suchostí oka). U části nemocných se
objeví anémie, jež má pravděpodobně více příčin.

Revmatická artritida obvykle probíhá bez komplikací.

Asi mezi nejčastější komplikaci dnavé artritidy patří
vznik ledvinných kamenů (tzv. urátová litiáza)
s postižením ledvin a destrukce kloubu (chronická tofózní dna s tvorbou
tzv. tofů, což jsou ložiska ukládaných krystalků solí kyseliny močové,
podkožně v okolí kloubů, šlach a v ušních lalůčcích).

Diskuse  

• Revmatoidní
  artritida
• Reaktivní
  artritida, alternativní léčba

Další názvy: zánět kloubu, artritis, infekční zánět kloubu, revmatoidní artritida, revma, revmatická artritida, dnavá artritida, dna, erozivní artritida, psoriatická artritida

Bolí vás klouby? Nejčastější příčiny a jak nemoc léčit!

„Vždy však záleží na stadiu onemocnění, ve kterém se pacient nachází. U akutních zhoršení je zachováván spíše klid, eventuálně se přistupuje k pasivnímu polohování kloubů,“ vysvětluje primářka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr.

Yvona Angerová, Ph. D., MBA. „S odezníváním akutních obtíží se postupně protahují zkrácené svalové skupiny, provádějí se pasivní pohyby. Pozvolna se zařazují i aktivní cvičení. Pro odlehčení kloubů je vhodné využívat při chůzi kompenzační pomůcky (hole, berle, chodítka).

Po odeznění akutních příznaků je nutné pravidelné cvičení, včetně cvičení proti odporu, jehož cílem by mělo být co nejdéle udržet co největší rozsah pohybu v postižených kloubech.

Pro trénink správného a symetrického zatěžování a koordinace končetin je vhodná i senzomotorická stimulace (například cvičení na nestabilních plochách).“

Proud odnese bolest

Vhodným doplňkem pohybové léčby jsou metody fyzikální terapie. „Velmi oblíbená je hydrokinezioterapie (cvičení ve vodě s odlehčením) či hydroterapie ve vířivkách. Někteří pacienti velmi dobře reagují na ultrazvuk a magnetoterapii. V akutním období může být zmírnění bolestí dosaženo i elektroléčbou,“ říká doktorka Angerová.

Pohybová léčba představuje absolutní základ terapie u takzvaných funkčních poruch.

„Ty vznikají přetěžováním jednotlivých struktur pohybového aparátu v důsledku špatně prováděných základních pohybových stereotypů (například vstávání, zvedání a přenášení předmětů), nesprávného sezení a tak dále,“ objasňuje Yvona Angerová.

Ještě se nejedná o degenerativní změny na kloubech, jako je tomu u artrózy, která postihuje především starší pacienty. Funkční poruchy naopak trápí hlavně mladší lidi a základem jejich léčby i prevence je naučit pacienty cvičit.

„Pacient je instruován k provádění individuální cvičební jednotky, kterou navrhuje fyzioterapeut na základě komplexního kineziologického rozboru (podrobné analýzy základních pohybových stereotypů konkrétního člověka) a kterou několikrát s pacientem zopakuje a opraví případné chyby,“ upřesňuje lékařka.

S návštěvou lékaře neváhejte

Mnoho pacientů se domnívá a obává, že bolest je vždy signálem degenerativního nezánětlivého poškození kloubu (artrózy) nebo zánětu kloubu (osteoartritidy, artritidy), tak tomu však nemusí být.

Bolest kloubů může mít mnoho příčin, a správnou diagnózu proto určí jedině lékař. V mnoha případech se jedná o průvodní jev infekce, s níž tělo právě bojuje, například chřipky nebo jiné virózy.

Může také jít o důsledek fyzického přetížení manuální prací nebo sportem a tyto bolesti po odpočinku mizí.

Jiná je situace v momentě, kdy nás bolesti sužují dlouhodobě – jejich příčiny se mohou pohybovat ve škále od chybného držení těla, vnucených nepřirozených poloh a opakovaných poškozujících pohybů (obvykle při práci), nadváhy a obezity přes v populaci časté artrózy až po nemoci, které nemají svůj původ v pohybovém aparátu.

K takovým celkovým nemocem, u nichž bolest kloubů je „jen“ průvodním příznakem, patří lupénka, žloutenka, Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida (obě choroby postihují střeva), záněty cév, leukemie a jiná nádorová onemocnění krve nebo systémový lupus erythematodes.

Klouby mohou bolet i v důsledku pohmoždění měkkých tkání v jejich okolí.

Co je co:

Osteoporóza

Úbytek kostní hmoty – „řídnutí“ kostí. Snížení minerálové kostní hustoty vede k výskytu zlomenin, především dolních končetin (obávaná zlomenina krčku stehenní kosti), zápěstí a obratlů.

(Osteo)artróza

Původně nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubu, které se dotýká i okolních měkkých tkání.

Dochází při ní k narušení rovnováhy mezi novotvorbou a odbouráváním kloubní chrupavky ve prospěch odbourávání, takže se postupně mění její struktura a mechanické vlastnosti. Chrupavčitá vrstva postupně ubývá, v pokročilém stadiu artrózy chrupavka úplně vymizí.

Kloubní výstelka je zduřelá, klouby otékají, ztrácejí svou funkci hybatelů kostí a tlumičů nárazů. Proces je provázen bolestmi a podstatně zhoršenou pohyblivostí.

U seniorů ke snížení pohyblivosti přispívá postupující úbytek hmoty kosterního svalstva a tím i svalové síly – v šestém až sedmém deceniu života svalová síla klesá o 15 % a v dalších dekádách vždy o 30 %.

Artróza však nepostihuje jen seniory, náchylnější jsou k ní lidé s nadváhou, ale i vrcholoví sportovci nebo těžce fyzicky pracující, zejména ti, kteří pracují vkleče nebo přenášejí těžká břemena. Stejně tak neplatí, že nemoc postihuje jen velké nosné klouby – kolena a kyčle.

Ty sice bývají zasaženy nejčastěji, ale artróza se může vyskytnout i na drobných kloubech ruky nebo páteře, nejčastěji v jejím krčním a bederním úseku.

Dědičnost artrózy zatím nebyla prokázána, nicméně její vznik může souviset s dědičnými metabolickými poruchami nebo vrozenými vadami – například vrozená dysplazie kyčlí zapříčiňuje předčasný vznik artrózy v téměř 100 % případů. Ke vzniku artrózy přispívají i prodělané úrazy.

• * koxartróza = postižení kyčelního kloubu
• * gonartróza = postižení kolene
• * spondylartróza = postižení kloubů páteře

(Osteo)artritida

Zánět kloubu. Vyvolávajícím činitelem může být infekce (virová či bakteriální), ale i autoimunitní onemocnění (revmatoidní artritida).

Ankylozující spondylartritida (Bechtěrevova nemoc)

Zánětlivé onemocnění kloubů postihující zejména klouby páteře, sakroiliakální kloub mezi křížovou kostí a pánví a některé větší klouby končetin (ramena, kyčle).

Onemocnění se ve svých těžších formách vyskytuje převážně u mužů. Někdy mu předcházejí záněty oka a bolesti Achillovy šlachy. Později se objevuje bolest v kříži a zádech, omezení hybnosti páteře a v neléčených případech může dojít až k jejímu naprostému ztuhnutí (ankylóze).

Typickými projevy artrózy i artritidy jsou vedle nepříjemných bolestí také ztuhlost kloubů a omezení hybnosti. „U artritidy může být kloub zarudlý, teplejší, může se v něm hromadit tekutina.

I artróza může být komplikována zánětlivým procesem, který rovněž způsobí zarudnutí, oteplení a otok kloubu,“ popisuje primářka Yvona Angerová. Z léků se podávají antirevmatika a chondroprotektiva.

Chondroprotektiva jsou přípravky, u nichž se předpokládá příznivý účinek na chrupavku kloubu a její metabolismus; obvykle se jedná o extrakty ze zvířecích chrupavek s definovaným obsahem látek, zvláště některých mukopolysacharidů.

Ty jsou obsaženy zejména v základní hmotě pojiva a patří k nim kyselina hyaluronová nebo chondroitinsulfát. „Nejdůležitější pro kloubní chrupavku jsou chondroitinsulfát a glukosaminsulfát. Řada odborníků uvádí, že je vhodné preparáty v kúrách střídat. Velkou roli hraje i individuální snášenlivost a individuální reakce,“ upřesňuje lékařka.

Při popsané různorodosti příčin bolestí kloubů je však zjevné, že léčba se musí odvíjet od řešení obtíží, které tuto bolest vyvolaly. Jsou-li bolesti způsobeny celkovou infekcí, odezní po vyléčení této infekce.

 Co dělat, pokud klouby během léčby infekce nesnesitelně bolí? „Užití analgetika je v těchto případech vždy vhodné konzultovat s lékařem, protože nesteroidní analgetika, ke kterým patří mimo jiné ibuprofen (například Ibalgin), mohou v kombinaci s některými antibiotiky vyvolat nežádoucí reakce.

Proto než spolknete tabletku nesteroidního analgetika, je vždy lepší nejprve vyzkoušet méně agresivní paracetamol (například Paralen) či kyselinu acetylsalicylovou (například Acylpyrin). Je však třeba upozornit, že i po zaléčení infekce mohou bolesti kloubů nějakou dobu (většinou týdny, ale někdy až měsíce) přetrvávat,“ zdůrazňuje primářka Angerová.

Lze užitím zmíněného ibuprofenu řešit i bolesti z přetížení, když vás například po absolvování horské túry bolí kolena? „Jistě lze tyto situace nárazově zvládat požitím analgetika, ale opět bych vyzkoušela nejprve paracetamol či lék s kyselinou acetylsalicylovou,“ doporučuje lékařka.

Každý kloub se skládá ze dvou styčných ploch krytých chrupavkou. Jedna plocha se nazývá kloubní hlavice a druhá kloubní jamka. Kloub je uzavřen a obklopen kloubním pouzdrem. To je zesíleno vazy a z vnitřní strany jej vystýlá takzvaná synoviální vrstva produkující synoviální tekutinu (kloubní maz).

Tato tekutina je jediným zdrojem výživy pro kloubní chrupavku, která není prokrvená ani do ní nevedou žádná nervová zakončení. Chrupavka je pevná a pružná tkáň, jejímž úkolem je zajišťovat, aby se o sebe kosti při pohybu netřely, a zároveň chrání kosti před nárazy.

Svaly se na kosti upínají prostřednictvím šlach – silných, elastických popruhů schopných vydržet vysokou zátěž. Vazy a šlachy tvoří se svaly a kostmi funkční celek, pomáhají při napínání a stahování svalů a současně stabilizují klouby.

Důležitou součástí chrupavek, šlach, vazů i kostí je vláknitá bílkovina kolagen (viz obrázek nahoře), zabezpečující jejich dostatečnou pevnost a odolnost vůči zátěži.

Ve šlachách, vazech a kostech se nachází kolagen typu I, který zde vytváří silná vlákna, a v chrupavce je přítomen hlavně kolagen typu II, jenž v ní tvoří husté sítě z velmi tenkých vláken. Látkou nepostradatelnou pro správnou tvorbu kolagenu v těle je vitamin C.

Odborná spolupráce: prim. MUDr. Yvona Angerová, Ph. D., MBA Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze

Autor: Dita Váchová