Nejprve pár faktů. Od 1.
ledna 2018 byla upravena vyhláška, která přináší zkrácené a šetrnější schéma 2+1 u hexavakcíny (proti tetanu, záškrtu, černému kašli, hepatitidě typu B, přenosné dětské obrně a haemophilus influenzae b) a odsunutí druhé dávky očkování MMR vakcínou (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím).
Vyhláška také přináší celkové zkrácení časových intervalů proočkování. U základního očkování hexavakcínou se limit zkrátil o půl roku. U očkování MMR vakcínou je pak limit pro naočkování jen šest měsíců, a ještě bezprostředně navazuje na poslední dávku hexavakcíny.
Do školky může být přijato pouze řádně očkované dítě. Tedy takové, kterému chybí i jen jedno očkování, nemá následně na přijetí nárok. Existuje sice výjimka pro děti s trvalou kontraindikací, ale tu lékaři udělují minimálně.
Takže i děti, které na očkování nereagují dobře nebo u jejichž sourozenců se vyskytly problémy po očkování, nesmí být přijaty.
Ovšem v současnosti, kdy se poslední školkový rok stal povinným vzděláváním, musí do školky vzít všechny pětileté děti, a to i ty, které rok před tím přijaty být nemohly.
Nejsou vakcíny
Marie Maříková ze spolku Rozalio – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování – upozorňuje, že v České republice je čím dál omezenější nabídka vakcín – v uplynulých dvou letech se do tuzemska přestalo dodávat několik vakcín alternativně použitelných místo hexavakcíny. Rodiče tak nemají z čeho volit, varianty jsou buď nulové, nebo jen velmi omezené, a to především pro očkování stigmatizovaných dětí.
Spolek rodičů pojmenovává i další výhrady vůči aktuální situaci v České republice: Zdravotní pojišťovny vyžadují po pediatrech, potažmo pediatři po rodičích, hrazení povinné vakcíny při odložení, kdy rodiče chtějí očkovat dítě později, mimo lhůty stanovené vyhláškou.
Ovšem jak vyplývá z úhradové vyhlášky, povinné vakcíny jsou vždy hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, a to bez ohledu na dobu naočkování. V ČR nejsou k dispozici kompletní oficiální informace k očkování (komplexní „lékařský“ průvodce) pro pediatry ani rodiče.
Ministerstvo zdravotnictví nedisponuje žádným oficiálním portálem.
Některé informace lze obtížně dohledat na webech dalších institucí (SÚKL, pediatrické společnosti, hygienické stanice), mnohé však dohledat nelze, v důsledku čehož ani pediatři, ani rodiče nejsou kvalitně informováni.
Pediatr by neměl s rodiči „bojovat“, myslí si Maříková
Podle Marie Maříkové ze spolku Rozalio je problém i v tom, že v České republice chybí kvalitní vzdělávání odborných lékařů pro děti a dorost a jejich podporování v individuálním přístupu k pacientům. Pediatr by měl nabízet, ne s rodiči bojovat. Každý tlak vyvolává protitlak a je čím dál větší počet rodičů, ve kterých represivní nastavení vyvolává pochybnosti k očkování jako celku.
TIP: Vztah s pediatrem dítěte má vliv na postup v očkování
I v České republice jsou podle Maříkové příklady dobré praxe, kdy pediatři ty rodiče, kteří si to nepřejí, do očkování nenutí a nabídnou jim podepsání negativního reversu. Pak už je zodpovědnost na rodičích a ti volí podle vlastního uvážení.
Bohužel ani toto není ideál, protože rodiče se rozhodují bez podpory odborníka a stále nad nimi visí hrozba sankce. „Když pak srovnáme dobrovolný systém v Rakousku nebo Německu s naším, nestačíme se divit. Pojišťovny uhradí všechna doporučená očkování, které si rodiče zvolí, bez výhrůžek a nátlaku.
Děti mohou do kolektivů bez omezení a proočkovanost je podobná jako v České republice. A jde to i bez nesmyslných represivních opatření,“ uvádí Marie Maříková.
Kdo platí odložené očkování? Jak kdy
A s jakými konkrétními případy se v souvislosti s očkováním dětí setkáváme? „Zrovna včera mi volala maminka, jejíž dítě je očkováno hexavakcínou, ale kvůli jeho zdravotnímu stavu odložil pediatr očkování MMR vakcínou.
Bohužel krajská hygienická stanice po běžné kontrole u nich ve školce nutí toto dítě ze školky vyloučit. Dá se říct, že dítě není dost nemocné na trvalou kontraindikaci, ale ani dostatečně zdravé pro naočkování.
Je to tedy typický příklad diskriminace,“ popisuje Marie Maříková a uvádí i další situaci, s níž se ve spolku Rozalio setkávají:
„Před pár dny nás kontaktovala maminka, která se z důvodu častého nachlazení dítěte v tomto zimním období pokusila s lékařem domluvit na posunutí očkování na jaro.
Konkrétně se jednalo o čtvrtou posilovací dávku hexavakcíny a jednu dávku MMR vakcíny.
Pediatr ji však přiměl podepsat dokument o odmítnutí očkování, kde byla vepsána také věta stanovující rodičům povinnost uhradit vakcíny při pozdějším očkování,“ vysvětluje Maříková.
Další případ spojený s očkování pak nedávno rodiče vyřešili ke zdárnému výsledku. „V reakci na náš článek Jak očkovat podle nové vyhlášky se nám ozvali rodiče, kteří v minulém roce zaplatili za odložené očkování celkem přes pět tisíc korun. Tenkrát revizní lékař jejich pojišťovny potvrdil povinnost hrazení vakcín. Rodiče se znovu letos na pojišťovnu i na pediatričku obrátili.
Lékařka nechtěla ustoupit, stále trvala na tom, že rodiče si očkování při odkladu hradí. Podle jejích slov takových případů má v ordinaci více. S využitím několika našich dokumentů a podkladů se rodičům nakonec podařilo domluvit s pojišťovnou, která kontaktovala pediatričku a peníze budou rodičům zpětně uhrazeny,“ popisuje Marie Maříková z Rozalia.
Spolek se problematice věnuje ve speciálním článku.
Nebo další případ, kdy matka požadovala odložení očkování svého syna. Komunikovala s pojišťovnou, ministerstvem zdravotnictví, ošetřujícím lékařem. Měla veškerou snahu se domluvit – pouze odložit očkování a nehradit ho, protože si to nemůže z finančních důvodů dovolit. „Bohužel se setkávala stále jen s odmítnutím.
Před pár dny si přečetla na sociálních sítích o dívence, která po očkování skončila na JIP.
Celá ta marná snaha a vzrůstající nedůvěra spolu se zkušeností z vážných nežádoucích účinků po očkování byla tou poslední kapkou, která ji dohnala k možná nejschůdnějšímu řešení – rozhodla se dceru nakonec nenaočkovat,“ uzavírá Marie Maříková.
Není důvod očkování odkládat, tvrdí lékaři. Je důležité hlavně u batolat a kojenců
„Děti jsou ohroženy infekcemi, proti kterým je potřebujeme chránit. A to je především černý kašel a jsou to i spalničky,“ říká předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Illona Hülleová.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Poslechněte si celou reportáž o očkování.mp3
„Je potřeba, aby si děti vytvořily dostatečný počet protilátek. To, co dostanou od maminky po porodu, tak během prvních tří měsíců klesá. Je to období, kdy jsou nejzranitelnější. Není prostě důvod očkování odkládat.“
Se sdružením praktiků souhlasí i Česká vakcinologická společnost. Očkovací látky podle ní u dětí nezvyšují riziko nákazy koronavirem, ani neporušují jejich imunitní systém.
„Naopak velmi cíleně jej stimulují k obraně proti některým závažným a život-ohrožujícím infekčním onemocněním,“ uvedli vakcinologové ve svém prohlášení. A podle předsedkyně Odborné společnosti dětských praktických lékařů Aleny Šebkové není nutné odkládat ani nepovinná očkování, třeba to proti pneumokokům.
„Pneumokoky jsou bakterie, které jsou poměrně často komplikací virových onemocnění. Takže tady bych byla opatrná a toto očkování neodkládala,“ říká Šebková.
Starší děti a dospělí
Jiná situace je podle lékařů u dospělých a starších dětí. Tam po dohodě s praktikem může očkování několik týdnů až měsíců počkat. Společnost Rozalio, která dlouhodobě prosazuje individuální přístup k očkování, rodičům radí, aby před vakcínou mimo jiné zvážili zdravotní stav dítěte.
Závod o vývoj vakcíny. Na ochraně proti koronaviru pracují desítky týmů. Podívejte se, kdo je nejblíž
Číst článek
„V současné době, kdy je pohyb lidí omezen, tak právě v tuhle chvíli se snižuje riziko nákazy všech nemocí, takže když si rodiče nejsou jistí, nejsou úplně zdrávi, tak si to očkování může o pár týdnů prostě odložit,“ myslí si předsedkyně sdružení Martina Suchánková.
„Neznamená to neočkujte se, nebo všechno odkládejte, ale přemýšlejte o tom, jaká je vaše situace. Jste zdraví? Máte v dosahu zdravotnická zařízení? V současné době, kdy je pohyb lidí omezen, tak právě v tuhle chvíli se snižuje riziko nákazy všech nemocí, takže když si rodiče nejsou jistí, nejsou úplně zdrávi, tak si to očkování může o pár týdnů prostě odložit,“ dodává.
Zvláštní režim ordinací
Společnost Rozalio i lékaři se shodují na tom, že očkovat by se mělo nechat vždy jenom zdravé dítě. A rodiče by se měli o vakcíně předem poradit s praktickým lékařem. Třeba i tom, kdy a ve kterou dobu mají dítě do ordinace přivést. Ty teď totiž kvůli koronaviru fungují ve zvláštním režimu.
„Často se můžete setkat i s uzamčenou čekárnou, a s pokynem, abyste lékaři ohlásili svůj příchod. A jsou pouštěni buď jednotlivci nebo malé rodinné skupinky. Určitou část dne ordinujeme jenom pro nemocné, a určitou část dne pouze pro zdravé děti, kdy právě očkujeme,“ dodává lékařka Alena Šebková.
Někteří dětští praktici podle svého sdružení pořád nemají dostatek ochranných pomůcek. Jeden respirátor na den jim nestačí, chybí taky ochranné brýle nebo štíty, a nedostává se rukavic ani dezinfekce.
„Jsme se domluvili, že když je málo pomůcek, a je více ordinací na jednom místě, tak ordinuje třeba jeden lékař pro ty akutní pacienty, a ti zbylí lékaři poskytují telefonické konzultace,“ říká předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová. Zásoby podle ní částečně dodávají i rodiče malých pacientů. Lékařům darují podomácku ušité roušky, namíchanou dezinfekci nebo držáky ochranných štítů vytištěné 3D tiskárnou.
Co se děje v těle po očkování? Musíme očkovat děti a může nám vakcína ublížit?
30. 12. 2020 | Doba čtení 18 minut
Málokteré téma má tolik obhájců a zároveň i odpůrců. A to navzdory tomu, že většina diskutujících nemají v tomto oboru žádné vzdělání. Pochopitelně, že i mezi odborníky kolují různé názory. Jaká jsou rizika očkování? Které očkování je pro děti povinné a které odborníci doporučují?
Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze srpna roku 2010 v případě rodičů, kteří odmítli nechat očkovat své děti, byl šalamounský: Ano, očkování je povinné, ale pouze v rámci vyhlášky, nikoliv ze zákona. Stát proto nemůže trestat rodiče, kteří nenechají své dítě očkovat základními „povinnými“ vakcínami.
Situace v Česku je totiž taková, že rodiče odpovídají za očkování dětí do věku 15 let a děti mají být očkovány proti těm nemocem, které jsou stanoveny vyhláškou.
Na druhé straně jsou rodiče povinni bránit zájmy dítěte – a tady může nastat konflikt mezi snahou chránit dítě očkováním a obavou před možnými vedlejšími účinky. Někteří rodiče jsou totiž přesvědčeni, že očkování nejenže není pro dítě přínosem, ale naopak může ohrozit jeho zdraví.
Ale zpátky k rozsudku: Za neočkování dítěte stanovenými vakcínami tedy sice nedostaneme pokutu, ale neočkované dítě nesmí být zařazeno do školního (ani předškolního) kolektivu. A pokutu dostaneme za to, že dítě nenavštěvuje školu. Tak si vyberte…
Někteří rodiče však mají z očkování strach a odmítají jej, protože se bojí případných následků. Zdroj: Shutterstock
Rizika a odpovědnost
Z rozhodnutí soudu byli rozpačití i někteří lékaři. Značná část pediatrů soudí, že základní vakcíny, které patří do očkovacího kalendáře, jsou vybrané velmi zodpovědně a mají svůj smysl. Například povinnost očkovat proti pravým neštovicím a záškrtu platí u nás už od první republiky.
Profesor Jiří Beran z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové se před časem vyjádřil, že „kdyby se v České republice přestalo očkovat proti běžným dětským nemocem, musí se počítat s tím, že na ně za několik let zemře stejný počet lidí jako před zavedením očkování.“
Plošné očkování neslouží jen těm dětem, které byly očkované. Spousta dětí by vlastně ani očkovaná nemusela být, protože jsou naprosto zdravé a běžná dětská onemocnění „ustojí“ bez větších komplikací.
Jenže plošná forma očkování je určena pro celou populaci – včetně těch slabých a nemocných, pro které by nebezpečná dětská choroba znamenala vysoké riziko.
„Navíc neočkované dítě se stává zdrojem infekce a rizika právě pro tyto slabé děti,“ vysvětluje MUDr. Jan Rutsch z Centra cestovní medicíny v Praze.
Co se děje při očkování?
Očkování (vakcinace) v lidském těle napodobuje situaci, jako kdyby se člověk nemocí nakazil. Očkovací látky obsahují složku získanou z původce onemocnění (bakterie či viru), která se nazývá antigen.
Ten pak povzbuzuje imunitní systém k tvorbě ochranné protilátky. Narozdíl od prodělání choroby „naostro“ se při očkování používá oslabený nebo mrtvý bacil, proto vakcína sama nemůže onemocnění způsobit.
Během 10–14 dní po očkování se tvoří maximum protilátek, v tuto dobu jsou děti náchylnější k ostatním infekcím, proto je dobré šetřit je a nevystavovat je rizikům.
K úspěšnému očkování je třeba, aby už byl imunitní aparát zralý. U novorozenců tomu ale tak není, otázkou tedy je, zda se nejedná o předčasné zatížení organismu.
Co je vlastně imunita?
S obranyschopností a jejími poruchami souvisejí téměř všechny zdravotní potíže, s nimiž se v moderní době setkáváme: od obyčejného nachlazení až po karcinomy a totální selhání imunity při AIDS. Pokud je náš imunitní systém v pořádku, nemusíme se bát většiny nemocí, protože zdravý organismus si s nimi poradí ještě předtím, než stačily propuknout.
Imunita je schopnost organismu rozeznat „své“ od cizího a pomocí buněk a protilátek toto „cizí“ (bývají to obvykle bakterie nebo viry) zneškodnit. Imunita, pokud popisujeme její fungování, se dělí na buněčnou a humorální (protilátkovou).
- V první z nich je nejpodstatnější práce bílých krvinek, které se významně podílejí na likvidaci cizorodých organismů a buněk.
- Podstatou humorální imunity je tvorba protilátek (imunoglobulinů).
Oba systémy pracují společně.
Přirozená a získaná schopnost zneškodnit bacil
Novorozenec přichází na svět s přirozenou imunitou: Jeho obranou jsou různé látky v organismu včetně ochranných bílkovin a dalších složek, které získal z matčina organismu a také díky kojení.
S přibývajícími měsíci a lety se dítě postupně dostává do kontaktu s množstvím dalších organismů, jimž se musí jeho imunitní systém přizpůsobovat. Umí si však zároveň uchovat o každém z těchto „vetřelců“ potřebné informace, a tak je v budoucnu při dalším setkání s ním schopen okamžitě reagovat − to je získaná imunita, na jejímž principu funguje i očkování.
Které dětské očkování je povinné?
Očkování dětí proti nebezpečným infekčním chorobám se dnes provádí téměř od prvního dne jejich narození. Miminka dostanou první vakcínu ještě v porodnici a v průběhu prvních dvou let podstoupí očkování proti většině onemocnění zařazených v systému povinného očkování.
V České republice platí v očkování určitý řád – nazývá se očkovací kalendář. Každé dítě má svůj očkovací průkaz, kde je zapsané datum, druh očkování a název i číslo vakcíny.
Proti kterým nemocem se děti očkují?
- Čtvrtý den po narození, maximálně do konce šestého týdne, se děti očkují proti tuberkulóze. Od roku 2009 se nepřeočkovává a uvažuje se o zrušení plošného očkování.
- Proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophilu influenzae typu B, dětské obrně a virové hepatitidě typu B se děti očkují od 13. týdne tzv. hexavakcínou, musejí mít ale zhojené očkování proti tuberkulóze.
- Nejdříve v 15. měsíci se očkují proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, přeočkovává se po několika měsících.
- Od roku 2010 se děti plošně očkují také proti pneumokokům. Pojišťovny vakcínu hradí, očkování ale není povinné, nýbrž dobrovolné. Vakcína je plně hrazena, je–li očkování zahájeno mezi 3.–5. měsícem věku dítěte a pokud jsou 3 dávky vakcíny aplikovány do 7. měsíce. Hrazená péče zahrnuje i přeočkování ve druhém roce života. Rodiče, jejichž děti výše uvedená kritéria nesplní (a je jim méně než 2 roky), mohou vakcínu zakoupit.
Pravidelné očkování běžně dostupnými vakcínami je dle zákona plně hrazené z veřejného pojištění.
Co je co
Tuberkulóza, závažná bakteriální infekce, nejčastěji plic, v podstatě ale může zasáhnout kteroukoliv část těla.
Záškrt, bakteriální infekční onemocnění způsobuje těžkou angínu. Záškrt mandlí je ještě možné léčebně zvládnout, pokud se ale neléčí, změní se v těžký zhoubný záškrt.
Povlaky se rozšíří po celých mandlích a začnou přerůstat do okolí, teplota se zvýší na 39–40° C, nemocný je těžce schvácený, krk zduří a má stejný obvod jako hlava. Zhoubný záškrt je vždy provázen komplikacemi, jež mohou vést k smrti.
Pravidelně vzniká zánět srdečního svalu a pozáškrtové obrny.
Tetanus, nebezpečné bakteriální onemocnění se projevuje křečemi a ztrátou koordinace svalů. Bez lékařské pomoci končí zpravidla smrtí v důsledku zástavy srdce nebo kolapsu dýchacího systému.
Dávivý (černý) kašel, bakteriální infekce vyvolává dlouhotrvající úporný kašel, který způsobuje zvracení, kolaps a poškození plic.
Haemophilus influenzae B, bakterie vyvolávající vážné nemoci, jako jsou zápal plic, zánět mozkových blan nebo zánět hrtanové příklopky.
Dětská obrna, virus napadající centrální nervovou soustavu, jehož následkem může být paralytická dětská obrna s ochrnutím nejčastěji dolních končetin a trvalými následky po zbytek života. Při napadení mozkového kmene začínají selhávat životně důležité orgány. Smrtící kombinací je také postižení dýchacích a polykacích svalů.
Virová hepatitida typu B, virový zánět jater, přibližně v 5–10 % případů se akutní forma vyvine v chronickou, jež znamená zvýšené riziko dalších chronických onemocnění jater, např. cirhózy nebo karcinomu.
- Spalničky, velice nakažlivé virové onemocnění způsobuje zánět horních cest dýchacích, zánět spojivek, horečku a vyrážku, může způsobit i trvalé poškození mozku.
- Příušnice, virový zánět slinných žláz může vyvolat i zánět mozkových blan a pohlavních žláz.
- Zarděnky, vysoce nakažlivé virové onemocnění s vysokými teplotami a vyrážkou je velmi nebezpečné pro těhotné ženy (způsobuje těžké poškození plodu).
Jablko sváru: očkování proti tuberkulóze
O vhodnosti očkovat proti TBC se vedou spory mnoho let. Lékaři se v otázce zrušení povinnosti této vakcinace dělí na dva tábory.
Zastánci zrušení argumentují především tím, že při současném brzkém očkování živou vakcínou mimo jiné hrozí, že ji dostanou i děti s poruchami imunity, o kterých se to ještě neví a které pak mohou i zemřít.
Aplikace je provázena vysokým výskytem komplikací a na rozdíl od jiných očkování nedokáže očkovací látka proti tuberkulóze spolehlivě zabránit onemocnění.
Mimoto je výskyt tuberkulózy v ČR jedním z nejnižších v Evropě.
Proti zrušení plošného očkování proti tuberkulóze se staví někteří plicní lékaři. I ti ovšem uznávají, že by se očkování mělo přesunout do pozdějšího věku, ale mělo by zůstat povinné pro všechny.
Podle nich je nízký výskyt TBC právě důsledkem proočkovanosti celé populace, navíc se údajně už objevují signály ze zemí, které před nedávnem povinné očkování proti TBC zrušily, že u nich výskyt této nemoci. opět narůstá.
Očkování by podle nich také mělo být samozřejmostí, pokud dítě, jeho rodiče nebo členové domácnosti pobývali déle než 3 měsíce v zemi s vyšším výskytem tuberkulózy, nebo z této země přímo pocházejí.
Kdy by se nemělo očkovat?
To je otázka, o které musí rozhodnout pediatr u každého dítěte individuálně. U některých dětí se očkování pouze odsouvá kvůli akutním příčinám, některé nelze očkovat proti určité nemoci, nebo je očkování vyloučeno zcela.
Rozhodně byste ještě před očkováním měli sdělit lékaři, zda se ve vaší rodině vyskytuje například krvácivá choroba, dále jestli je někdo z rodiny léčen pro vážnou poruchu imunitního systému nebo nádorové onemocnění. Dobrým důvodem pro odložení očkování je například:
- Akutní nemoc dítěte, zvýšení teplota, bolesti v krku apod. (Větší pozornost zdravotnímu stavu je třeba věnovat při očkování „živými“ vakcínami – např. spalniček.)
- Dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci většinou 1–3 týdny).
- Dítě je oslabené po nemoci. K rekonvalescenci u běžných dětských nemocí stačí většinou 1–2 týdny.
- Dítě má závažné dlouhodobé onemocnění, užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.
Očkování nepovinné, leč doporučované
U následujících očkování by si měli rodiče promyslet případná rizika a jejich následky. A také si připravit peníze, nadstandardní očkování zdravotní pojišťovny nehradí.
Některé z nich ovšem částečně přispívají na očkování proti klíšťovému zánětu mozku, meningokokovým infekcím, žloutence typu A a typu B, nebo očkování proti rakovině děložního hrdla u dětí a dospívajících.
Rozhodně se tedy vyplatí předem se ve své pojišťovně informovat.
Rotavirové infekce, způsobující těžké průjmy, jsou nebezpečné pro velmi malé děti ve větších kolektivech. Pokud je jinak dítě zdravé, očkování se vyplatí. Pokud má po každém očkování různé alergické reakce, je lepší neočkovat.
Očkování proti chřipce se doporučuje zvláště pro nemocné děti, které neprospívají, u zdravých dětí je to na zvážení.
V současné době lze téměř celé území České republiky považovat za endemickou oblast se zvýšeným výskytem klíšťové encefalitidy, které se dá bránit pouze prevencí – očkováním. Zdravotní pojišťovny na vakcíny dětem a mládeži přispívají (bohužel nezohledňují fakt, že především u starších pacientů bývá průběh onemocnění závažnější).
Očkování proti rakovině děložního čípku je nejnovější ochranou proti rakovině děložního hrdla, výrazně snižuje riziko jejího vzniku. Kombinace očkování a pravidelných gynekologických kontrol je nejspolehlivější metodou k prevenci tohoto vážného onemocnění. Očkování se skládá ze tří dávek, které musí být podány postupně během 6 měsíců.
Plané neštovice patří v současnosti mezi nejčastější infekční onemocnění na světě. V rámci tzv.
nadstandardního očkování mohou rodiče zvolit alternativu k hrazenému očkování proti zarděnkám, příušnicím, spalničkám a připlatit dětem za čtyřsložkovou vakcínu, která navíc chrání i proti planým neštovicím.
Očkování je dvoudávkové: První dávka vakcíny se obvykle podává ve věku 15 měsíců dítěte, druhá dávka se v ČR aplikuje s odstupem šesti až deseti měsíců po první dávce. Většina zdravotních pojišťoven na toto očkování rodičům přispívá.
V rámci povinného očkování jsou děti chráněny proti žloutence typu B, která se přenáší tělními tekutinami – například krví. Očkování proti žloutence typu A patří v České republice do kategorie nadstandardní.
Žloutenka typu A je virové onemocnění jater, vysoce infekční nemoc, která se dokáže rychle šířit v kolektivech. Virus se do těla dostává ústy, nejčastěji ve formě kontaminovaného jídla.
Mnohdy se přitom stačí pouze dotknout kontaminovaného předmětu a poté úst.
Proti žloutence typu A se očkuje ve dvou dávkách: Očkovaný je chráněný již 14 dní od podání první dávky, druhá dávka se očkuje s odstupem 6–12 měsíců.
Jak se v očkování a rizicích s ním spojených zorientovat?
Každý z nás se dřív nebo později setká s povinností očkovat sebe nebo své děti. K tomu, abychom se mohli rozhodnout, je zajisté potřeba velké množství kvalitních informací. Problematika očkování je rozsáhlá a k tomu i velmi kontroverzní.
Většina odborné i laické veřejnosti je přesvědčena o tom, že očkování je největší výdobytek moderní medicíny. Najdete však i poměrně velké množství zcela opačných názorů, které se stejně jako ty první opírají o svá vlastní tvrzení, data, čísla, grafy.
Je to jen ukázka toho, že očkování není věc jednoznačná, a nelze ji tedy jednoduše vyzdvihnout jako věc jedině dobrou a přínosnou, stejně jako ji nelze odsoudit a zatratit. Pro rodiče to mnohdy znamená nelehké rozhodování, neboť vyznat se ve změti názorů a protinázorů není snadné.
Přidejme k tomu povinnost očkovat podle striktně daného očkovacího kalendáře, a tím ještě znesnadníme individuální přístup.
Povinnost nebo možnost volby v ČR?
Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte a ti mají právo rozhodnout. Mohou tedy očkování odložit, odmítnout nebo požadovat jeho individuální úpravu.
Očkování v ČR není vynutitelné, nelze nikoho naočkovat bez jeho souhlasu, proti jeho vůli nebo pod nátlakem. Povinné očkování nepatří mezi zdravotní výkony, které je možné provést bez souhlasu pacienta nebo zákonných zástupců.
Lékař má podle zákona povinnost očkování včas nabídnout a provést, je tedy velmi úzce vázán vyhláškou a jeho možnosti jsou omezené. Nedodržet očkovací kalendář může jen ze zjevných zdravotních důvodů nebo na žádost a rozhodnutí zákonného zástupce.
Chtějí-li rodiče postupovat jinak než určuje vyhláška nebo jak navrhuje lékař, postačí podepsat negativní revers, resp. prohlášení rodičů o tom, že na jejich žádost je očkování odloženo, použita jiná vakcína, dítě má individuální očkovací plán, nebo že rodiče určité očkování odmítají zcela.
Rodiče si tak berou zodpovědnost za své rozhodnutí a lékař je tímto prohlášením chráněn.
Povinné očkování je v ČR zakotveno v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Přesný očkovací kalendář (tedy kdy, v jakém pořadí a jakými vakcínami se očkuje) upravuje vyhláška č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem.
Kdo neočkuje podle daných předpisů, činí přestupek, a za ten může být pouze pokutován.
Ústavní soud ovšem připustil výjimku z povinného očkování, a to jak z důvodu víry a náboženského vyznání, tak ze světské výhrady svědomí. Uplatňování přímých sankcí se tím odsunulo a od r. 2011 nebyli žádní rodiče za odmítnutí očkování pokutováni.
Ovšem o to striktněji se uplatňují nepřímé sankce. Těmi jsou nepřijímání řádně neočkovaných dětí do předškolního zařízení, nemožnost účastnit se zotavovacích akcí, jako jsou dětské tábory, soustředění nebo školy v přírodě.
Toto jsou zjevně sankce, nikoliv ochrana zdraví dětí v kolektivních zařízeních, protože s povinnou předškolní docházkou musí být do posledního ročníku školek přijaty všechny děti bez ohledu na očkování, a stejně tak i do školy není očkování již žádným kritériem k přijetí.
Očkovací kalendář v ČR
Podle aktuálního očkovacího kalendáře se povinně očkuje proti 9 nemocem.
Šest nemocí obsahuje neživá (atenuovaná) očkovací látka, tzv. hexavakcína. Jedná se o záškrt, tetanus, černý kašel, haemophilus influenzae typu b, přenosnou dětskou obrnu a žloutenku typu B. Hexavakcínou se očkuje ve schématu 2+1, první dávka se má aplikovat nejdříve na začátku 9. týdne života dítěte, poslední (třetí) dávka pak nejpozději do 13. měsíce věku.
Proti dalším třem, tzv. dětským nemocem, spalničkám, zarděnkám a příušnicím, se souhrnně očkuje živou (inaktivovanou – oslabenou) vakcínou známou pod zkratkou MMR (z anglického Measles, Mumps, Rubella). Očkování vakcínou MMR se má zahájit od 13. do 18. měsíce, druhá dávka se má aplikovat mezi 5. a 6. rokem věku.
Další přeočkování proti tetanu, záškrtu a černému kašli se má aplikovat mezi 5. a 6. rokem věku a pak mezi 11. a 12. rokem, kde ještě přibyde přeočkování proti dětské přenosné obrně.
Mezi očkování plošně doporučená, státem hrazená a nepovinná patří očkování proti pneumokokovým nákazám, proti meningokokům a proti lidskému papilomaviru (HPV).
Dále existují očkování na žádost za přímou úhradu, např. proti planým neštovicím, rotavirům, klíšťové encefalitidě, chřipce atd.
Aktuální očkovací kalendář naleznete v našich otázkách a odpovědích ZDE.
Možnost výběru
Informace by rodiče měli čerpat z vícero zdrojů. Očkování je velmi kontroverzní problematika, v níž převládají extrémní názory a argumentace.
Je třeba nenechat se negativně ovlivnit či vystrašit a celý problém vidět jen černobíle, tedy být buď zcela pro nebo zcela proti.
Tomu pomůže širší škála zdrojů z obou názorových skupin a vyhledávání konkrétních, tedy co nejméně ideologicky zabarvených, informací a názorů.
Chtějí-li rodiče očkovat dítě podle individuálních potřeb a vlastního názoru, dobrým postupem je seznámit se podrobně s jednotlivými nemocemi, proti kterým se očkuje, a ujasnit si, které nemoci jsou pro dítě skutečně nebezpečné svým průběhem, reálným počtem komplikací, výskytem nebo možností přenosu, a vybrat jen ty, kde přínosy očkování převažují nad riziky. Důležitý je i fakt, zda je možné dané onemocnění vyléčit a jaká je náročnost léčby pro dětský organismus apod.
Jak je uvedeno výše, očkování je v ČR sice povinné, ale kdo chce, může jako zákonný zástupce dítěte rozhodnout o odkladu, jiném očkovacím plánu, jiné vakcíně, odmítnutí. V případě názorového nesouladu s pediatrem postačí podepsat negativní revers, resp. prohlášení rodičů o jejich rozhodnutí postupovat podle vlastního uvážení.
Výskyt infekčních nemocí v ČR: http://www.szu.cz/publikace/data/infekce-v-cr
Podrobné roční shrnutí infekčních nemocí: http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/infekcni-nemoci-drive-prenosne-nemoci
Výskyt infekčních nemocí ve světě: http://apps.who.int/immunization_monitoring/globalsummary/.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění uvádí, že hrazenými službami jsou očkování a úhrada léčivých přípravků, které obsahují očkovací látky pro pravidelná očkování podle antigenního složení očkovacích látek. Je-li na výběr více vakcín stejného antigenního složení, rodiče si tak mohou zvolit vakcínu, kterou bude jejich dítě naočkováno. Pojišťovny jsou povinny tyto vakcíny uhradit.
Aktuální antigenní složení naleznete např. zde:
Lze si vybrat i jinou, než státem hrazenou vakcínu (např. s menším počtem nemocí), která je registrovaná v ČR, ta je ale hrazena pacientem.
Ideální je zjistit si, jaké vakcíny jsou u nás proti danému onemocnění k dispozici, co obsahují, které mají co nejmenší množství přídatných toxických látek a jak časté jsou na ně nežádoucí reakce. Při výběru pak porovnat pravděpodobnost rizika nežádoucího účinku po očkování s pravděpodobností rizika onemocnění a jeho případnými komplikacemi.
Všechny příbalové letáky a dostupnost vakcín schválených Ministerstvem zdravotnictví ČR jsou na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL): http://www.sukl.cz/modules/medication/search.php
Přehledně a komplexně: www.vakciny.net
Sortiment vakcín uvádí i hlavní distibutor vakcín Avenier: https://vakciny.avenier.cz/cz/sortiment
Proces rozhodování
Základem je dopřát si čas a nabýt vědomosti i jistotu sami v sobě o oprávněnosti svého počínání. Nastudovat informace o očkování je časově náročné.
Rozhodně to není otázka dvou týdnů, proto je lépe dopředu počítat s potřebným časem na studium a rozhodování. Nátlak pediatra a potažmo zákona je pro rodiče velmi znejisťujícím aspektem, kvůli kterému se často rozhodnou pro postup, s nímž nejsou ztotožněni.
Pohrůžky a pokuty jen zasévají nedůvěru vůči systému a hlavně velmi narušují vztah mezi lékařem a rodiči.
Očkování s minimalizací rizik
Dítě by mělo být při očkování zdravé, v dobré fyzické i psychické kondici, a to platí i pro dobu asi dvou týdnů před očkováním. Za zdravé dítě se považuje to, které nesmrká, nekašle, a ani nemá zvýšenou teplotu. Důležité je, aby i sourozenci a ostatní rodinní příslušníci byli zdraví. V opačném případě je možné, že dítě je v inkubační době nějakého onemocnění.
Ne vždy je jednoduché, obzvlášť v zimním období, najít u dětí delší časový úsek bez nachlazení. Proto, pokud to situace umožňuje, lze odložit očkování do období, kdy je menší pravděpodobnost nemocnosti.
Kromě fyzického stavu je důležitá i celková pohoda dítěte (stres imunitu velmi ovlivňuje). Očkování je lepší odložit v případě, že dítěti rostou zoubky, stěhuje se do nového prostředí, je čerstvě odstaveno od kojení, narodil se mu sourozenec, nebo rodina prochází jinou, významnou změnou či problémy.
- Citace z webu SÚKLU:
- Důvody přechodného odložení očkování:
- – dítě je akutně nemocné, případně má teplotu (lehce zvýšená teplota a lehké nachlazení nemusí být vždy překážkou), větší pozornost aktuálnímu zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování “živými” vakcínami (např. spalničky),
- – dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci většinou 1-3 týdny),
- – dítě je oslabené po nemoci (je v rekonvalescenci), u běžných dětských onemocnění stačí většinou 1 – 2 týdny,
- – dítě má závažné dlouhodobé onemocnění (nejčastěji neurologické nebo onkologické),
- – dítě užívá kortikoidy nebo léky na imunitu.
- Dalšími důvody bránící očkování (většinou trvale) může být závažná reakce po předchozím očkování či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické nebo defekt imunity).
- Nežádoucí reakce
Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Může to být už v den očkování či následující den, u živých vakcín je to za 3 – 21 dnů, ale může přijít i později.
Reakce může být místní nebo celková. Obě pak mohou být očekávané nebo neočekávané (velice vzácné), přiměřené (fyziologické) nebo nepřiměřené (přehnaná fyziologická reakce nebo alergie).
Za nežádoucí účinek lze považovat jakoukoliv změnu zdravotního stavu nebo chování dítěte, která se do okamžiku vakcinace neprojevila. Rodiče např. popisují, že jejich děti byly do vakcinace zdravé, ale po ní jsou zahleněné, často celé měsíce, nebo se u nich vyskytují spastické bronchitidy s dušností (zejména u kojenců).
Často se objevuje ekzém v mnoha podobách, vysoké horečky vracející se bez dalších symptomů, úporná zácpa nebo poruchy spánku. Dále poruchy chování – extrémní mrzutost, lítostivost nebo vztek u dětí do té doby spokojených. Ve většině případů se jedná o děti, které byly očkovány v době, kdy nebyly úplně zdravé.
Dalším spojujícím prvkem je fakt, že v mnoha případech se jedná o děti očkované navzdory předchozím nežádoucím reakcím, které byly bagatelizovány.
Nežádoucí účinky jsou popsány v příbalových letácích a informačních zpravodajích nežádoucích účinků léčiv Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Viz: http://www.sukl.cz/sukl/nezadouci-ucinky-leciv-informacni-zpravodaj
Pro bezpečné používání léčiv, a tedy i vakcín, je obecně velmi důležité sledovat reakce na jejich podání a hlásit nežádoucí účinky.
Hlášení velmi závažných a neočekávaných nežádoucích účinků jsou pro lékaře dokonce ze zákona povinná. Přesto Státní ústav pro kontrolu léčiv odhaduje, že se hlásí asi jen 2 – 5 % všech nežádoucích účinků.
Právě z tohoto důvodu nelze přesně říci, jak často se vyskytují, opatrnost je tedy na místě.
Na portále SÚKLu pro veřejnost www.olecich.cz mohou pacienti sami hlásit každý nežádoucí účinek, resp. hlášení podléhá i jen podezření na NÚ.
Viz: http://www.olecich.cz/hlaseni-pro-sukl/nahlasit-nezadouci-ucinek.
I hlášení pacientů jsou velmi důležitá a přispívají k celkovému lepšímu obrazu a k bezpečnějšímu používání vakcín. Lze tedy sledování a hlášení podezření na NÚ pacientům, potažmo rodičům, jen doporučit.
Protokol o očkování si mohou rodiče vést pro dobrou zpětnou vazbu případných zdravotních změn dítěte. Od prvního očkovaní lze doporučit vést si záznamy o stavu dítěte, změnách i neobvyklých situacích.
S případnými zjištěnými komplikacemi by měli rodiče seznámit lékaře, nechat je zapsat do zdravotní dokumentace a nahlásit SÚKLu.
Další postup je vhodné pečlivě zvažovat, nastávající očkování by mělo přijít až bude dítě opět v optimálním zdravotním stavu, stejně jako bylo před prvním očkováním.
K výskytu nežádoucích účinkům i k trvalým následkům, které mohou vlivem vakcíny nastat, negativně přispívá povinný systém očkování a nedostatečná informovanost o rizicích očkování. Neboť ve snaze za každou cenu dostát očkovacímu schématu lékaři nezohledňují individuální zdravotní stav a potřeby konkrétního dítěte.
Obvykle není vhodně řešeno očkování dětí v neuspokojivém zdravotním stavu, ať už se jedná o akutní problémy, jako je nachlazení či rekonvalescence po nedávno prodělaném onemocnění, či o problémy dlouhodobějšího charakteru, atopickým ekzémem počínaje a neurologickými problémy konče.
Děti naočkované v nevhodném zdravotním stavu na vakcinaci reagují nepřiměřeně a jejich zdravotní stav poté často nese i dlouhodobé následky.
Klasická západní medicína si bohužel s vážnými následky po očkování (kromě akutního zásahu při anafylaktickém šoku) neumí často poradit, nemá prostředky k jejich léčbě, pouze k jejich potlačení.
Celostní medicína nabízí širší škálu možností, přístup k bytosti jako k celku a práci s celým organismem. Zkušenosti rodičů a jejich dětí poškozených očkováním ukazují, že cesta zpět ke zdraví je možná.
Nebojovat, ale respektovat
Rodiče jsou největšími odborníky na své dítě, oni pro něj chtějí to nejlepší. Lékař je odborníkem na lidské tělo a nemoci. Ideálem je tedy vzájemně se respektovat a obohacovat se znalostmi a zjištěními v nejlepším zájmu dítěte. Lékaři a rodiče spolu nemusí ve všem souhlasit, přesto mohou být dobrými partnery v péči o zdraví dítěte.
Velká bouře kvůli očkování. Kde vidí rodiče problém a proč je tak důležité?
Hovoří zejména o snížené imunitě dítěte, vzniku autismu, apod. I když renomované studie tuto spojitost mnohokrát vyvrátily a naopak poukazují na pozitivní účinky očkování, někteří rodiče, podporovaní nejrůznějšími pseudoodborníky, si stále vedou svou.
Výsledek? Rekordní nárůst případů onemocnění spalničkami, nemoci, která byla v Česku donedávna takřka vymýcena. Nebo zjištění, že tříletý chlapec z Brněnska má tetanus, onemocnění, se kterým bojují některé státy třetího světa, nikoliv ovšem Evropa. Chlapcova matka však odmítla očkování.
Reakce na očkování
Jednou z posledních studií, která jednoznačně prokázala, že očkování nemůže za autismus, byla ta od dánských lékařů.
V letech 1991–2010 prověřovali 657 461 dětí narozených v Dánsku a celkem našli 6517 dětí s autismem. Zaměřili se třeba na to, zda nejsou očkované děti zranitelnější nebo zda nepodstoupily více očkování brzy po sobě atd.
Data následně analyzovali a jakoukoli souvislost mezi výskytem očkování a vznikem autismu nenašli.
Přečíst článek ›
Po očkování však může u některých dětí reakce přece jen nastat. Mezi nejčastější patří začervenání v místě vpichu nebo i zatvrdnutí, které může přetrvat pár týdnů.
„Rodiče by měli být připraveni na to, že dítě může mít teplotu, bude nervóznější i spavější.
Výjimečně se setkáváme s tím, že má febrilní křeče či dlouhotrvající neutěšitelný pláč,“ uvádí Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost.
Co dělat: Mají-li rodiče podezření na nežádoucí účinky spojené s očkováním, měli by ihned informovat svého lékaře, ale také to mohou rovnou sami elektronicky nahlásit na Státní ústav kontroly léčiv (SÚKL). Důležité je vědět šarži očkovací látky a také konkrétně popsat, jaké nežádoucí účinky zaznamenali. Jedině tak se dá u konkrétních vakcín vysledovat a vyhodnotit možné příčinné a třeba i neznámé souvislosti.
Problémy ve školce
Pokud rodiče očkování odkládají na pozdější věk nebo jej vůbec odmítají, mohou zažít problém při zápisu dítěte do mateřské školky, tam totiž nenaočkované nevezmou. Paradoxně však od pěti let nastoupit musí, ať jsou očkovány nebo ne.
Jak potvrdila Ilona Hülleová, roste počet rodičů, kteří očkování odkládat chtějí. „Zcela běžně se setkávám s tím, že rodiče chtějí očkování posunout do pozdějšího věku dítěte. Často říkají, že mají strach, že očkování způsobí dítěti zdravotní potíže.
Argumentují i tím, že dítě je příliš malé a má nezralý imunitní systém,“ dodala lékařka.
Přečíst článek ›
Nižší počet naočkovaných dětí tak pomalu snižuje kolektivní imunitu, díky které jsou před infekčními chorobami chráněni i lidé, kteří vakcinaci ze zdravotních důvodů podstoupit nemohli.
K tomu je ale potřeba minimálně 98% proočkovanost, kterou Česko mělo naposled před sedmi lety, a od té doby postupně klesá. Aktuálně se pohybuje okolo 90 %.
Podle Světové zdravotnické organizace je odmítání očkování jednou z deseti největších hrozeb pro veřejné zdraví.
Co dělat: Trpí-li, rodič nebo dítě alergiemi či astmatem, může situaci konzultovat s odborným lékařem, kterým je dětský imunolog nebo alergolog. Pokud by konstatoval, že dítě má problém s imunitou, jde o kontraindikaci k očkování a termín lze posunout, což je možné i v případě, že je dítě akutně nemocné. V jiném případě to nelze.
Spalničky se vracejí
Vliv kolektivní imunity je patrný především na rostoucím počtu případů spalniček. Jen do srpna letošního roku bylo nahlášeno 584 případů, přičemž loni jich bylo 203 za celý rok. A problém neřešíme pouze my.
V celé Evropě bylo za první polovinu tohoto roku nahlášeno přes 90 tisíc případů onemocnění, z toho 37 lidí zemřelo. Česká republika navíc v srpnu přišla o status země bez spalniček a podle imunologa Vojtěcha Thona se dá nárůst nemocných nadále očekávat.
Překvapivě jsou to ale především dospělí, kteří i přes očkování v dětství nejčastěji onemocní.
Co dělat: O přeočkování by měli uvažovat zejména lidé ve věku od 41 do 51 let, kteří mají nejmenší ochranu vůči nákaze. Ohroženi jsou zejména zdravotníci v nemocnicích a další, kteří by mohli s nemocnými přijít do styku.
Nepovinná očkování
I lidé, kteří byli v dětství očkováni, by se měli mít na pozoru. V Česku přibývá počet těch, kteří se nakazí nebezpečnou pneumokokovou infekcí. Jen za loňský rok to bylo podle informací Státního zdravotního ústavu téměř 500 lidí, z toho přes 80 lidí zemřelo. Nejohroženější skupinou jsou v tomto případě děti do pěti let a hlavně senioři.
Přečíst článek ›
Podle imunologa Vojtěcha Thona by právě starší občané na to neměli zapomínat a očkování proti pneumokoku, které je hrazeno zdravotními pojišťovnami, na lékaři požadovat. „Uvážím-li například jen věkovou hranici nad 65 let věku, je v upomínající dávce velmi podstatná konjugovaná vakcína proti pneumokokovým infekcím. Tato prevence bez nadsázky může zachránit starším lidem život.“
S podzimem také přicházejí chřipky, epidemie pak nejčastěji propuká v lednu a v únoru. Říjen je proto nejlepší chvíle pro ty, kdo uvažují o očkování proti chřipce.
A jak je účinné? „Virus chřipky má velkou schopnost se v čase ve své struktuře měnit, tj. mutovat. To činí pro přípravu vakcíny problém.
Pokud se však podaří nachystat pro danou chřipkovou sezonu vakcínu odpovídajícího antigenního složení, pak je velmi účinná,“ domnívá se Vojtěch Thon.
Přečíst článek ›
Výhodou je, že většina zdravotních pojišťoven poskytuje na očkování proti chřipce v rámci svých preventivních programů významné finanční příspěvky. Očkování osob starších 65 let je navíc poskytováno zdarma.
Chřipka se často plete s nachlazením, a proto je potřeba zdůraznit, že je nebezpečná hlavně kvůli komplikacím, které mohou nastat především u dětí a starých osob. Patří mezi ně problémy s dýchacími cestami, které způsobuje buď chřipkový vir, nebo bakteriální infekce. Jedná se o záněty průdušek, zápal plic, u dětí zánět středního ucha.
V průběhu chřipky se často vyskytují abnormality na EKG, může dojít k zánětům srdečního svalu nebo osrdečníku, v závažných případech až k infarktu myokardu.
Co dělat: Nárůst počtu pneumokokových infekcí jde ruku v ruce právě s chřipkovou epidemií. Pneumokok je totiž bakterie, kterou má člověk běžně v ústech, nose a nosohltanu.
Je-li člověk nachlazený, oslabí ho virové onemocnění, bakterie se může začít množit a způsobit závažné problémy od zánětu průdušek, zápalu plic, zánět středouší až po zánět mozkových blan a sepsi.
Takže je kromě očkování proti pneumokoku a chřipce důležité dodržovat zdravý životní styl a posilovat imunitu.
POVINNÁ OČKOVÁNí– hexavakcína proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a onemocnění vyvolané bakterií Haemophilus influenzae typu B. Dávají se tři dávky od třetího do dvanáctého měsíce. – MMR vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
Dává se mezi 13. a 18. měsícem věku. Dříve se první dávka dala odložit do pozdějšího věku, od loňského roku je stanoveno, že očkování dítě musí podstoupit nejpozději do 18. měsíce. Přeočkování druhou dávkou má proběhnout mezi pátým a šestým rokem dítěte, aby mezi dávkami byla čtyřletá pauza.
- NEPOVINNÁ OČKOVÁNÍ
- Meningokoková meningitida
Rotavirové infekce (lze očkovat už od 6. týdne po narození)Pneumokoková onemocněníPlané neštoviceVirová hepatitida typu ALidské papilomaviry (HPV)Klíšťová encefalitida