Očkování dětí – před kterými chorobami ochrání dítě?

Více o vakcíně Prevenar 13

Všechny děti v České republice musí ze zákona už v brzkém věku podstoupit sérii očkování, která je pomáhá ochránit před těmi nejzávažnějšími chorobami.

Vedle povinného plošného očkování ale existují i ta nepovinná.

Lámete si hlavu nad tím, jaké vakcíny nechat svému dítěti aplikovat? Vysvětlíme vám, proč byste měli zauvažovat, zda obranyschopnost potomka nepodpořit také nepovinným očkováním.

I když se o očkování obecně ve společnosti občas šíří polopravdy a mýty, faktem je, že plošná vakcinace dětí prokazatelně představuje velmi účinný způsob, jak zabránit vzniku a šíření infekčních onemocnění. Důkazem budiž, že se řada nemocí, proti nimž jsou děti očkované, jako jsou například dětská obrna, tetanus nebo záškrt, v populaci prakticky nevyskytuje.

Povinné očkování dětí v Česku ošetřuje vyhláška č. 537/2006 Sb. (novela č. 355/2017 Sb.) o očkování proti infekčním nemocem a vakcinace je plně hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

V rámci povinného očkování musejí rodiče nechat dítě očkovat u praktického lékaře pro děti a dorost.

Rozhodnutí, zda děti nechat očkovat také nepovinnými vakcínami, pak závisí na uvážení každé maminky a tatínka.

Ochranou navíc můžete jen získat

Řada rodičů se domnívá, že povinné očkování pro ochranu zdraví jejich dětí stačí. A ti, kteří uvažují o tom, že by povinné očkování rozšířili i o nepovinné vakcíny, se často obávají, že by další očkování pro dětský organismus představovalo zbytečnou zátěž.

Je sice pravda, že očkovací látky mohou vyvolat nežádoucí reakce, jako je bolest a zarudnutí v místě injekce či horečka, ale většina reakcí je mírného charakteru a rychle se upraví. Obvykle není možné předpovědět, kdo může mít mírný a kdo vzácnější, závažný nežádoucí účinek po očkování.

Nicméně, riziko nežádoucích reakcí může být minimalizováno dodržováním pravidel, kdy vakcínu podat a kdy nikoliv.

I když se říká, že zdraví je přednější než peníze, někteří rodiče s očkováním nad rámec toho povinného váhají i z finančních důvodů – mnohdy je nutné si nepovinné vakcíny doplatit. A některé domácnosti s dětmi musejí počítat každou korunu.

Dobrou zprávou je, že řada pojišťoven na dobrovolné očkování alespoň částečně přispívá, a tak platba za vakcínu nemusí představovat tolik citelný zásah do rodinného rozpočtu.

Rodiny, které nemají na rozhazování, by si proto měly zjistit, jakou částku jim jejich pojišťovna na očkování přidá.

• Jaké mají rodiče možnosti?
• Mezi nejčastěji aplikovaná nepovinná očkování patří:
• Vakcína proti chřipce

Očkování je doporučováno dětem od 6 měsíců věku, které ještě nemají dostatečně vyvinutou imunitu, dále seniorům, jimž vakcínu od 65 let plně hradí zdravotní pojišťovna, těhotným ženám a lidem s chronickými onemocněními. Přesné složení vakcíny se každoročně upravuje tak, aby působilo proti aktivním chřipkovým virům. Vakcína obecně bývá dobře snášena.

Vakcína proti pneumokokovým infekcím

Očkování proti pneumokokovým infekcím je zařazeno do očkovacího kalendáře. Děti jsou očkovány podle schématu 2 + 1 – první dávka vakcíny se aplikuje od 9. týdne věku.

Za dva měsíce následuje druhá dávka a třetí očkování pak probíhá ve věku mezi 11 a 15 měsíci. Dospělým pacientům pak stačí pouze jedna dávka konjugované vakcíny.

Kojencům a seniorům nad 65 let je očkování proti pneumokokovým infekcím hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

Vakcína proti klíšťové encefalitidě

Klíšťová encefalitida je závažné onemocnění, které přenášejí infikovaná klíšťata. Těch se v Česku zejména na jaře a v létě vyskytuje značné množství, a tak je zbytečné riskovat. A to i proto, že proti encefalitidě existuje účinné očkování.

To dokonce může proběhnout v takzvaném zrychleném očkovacím schématu, kdy se druhá dávka vakcíny aplikuje už čtrnáct dní po první. Po prvních dvou dávkách se již očekává dostatečná ochrana proti onemocnění.

Přeočkování je vhodné provést po třech až pěti letech, v závislosti na věku.

Jak se chovat po očkováníObecně platí, že po očkování není vhodné podstupovat žádnou psychickou ani fyzickou zátěž. U očkování dětí toto nečiní většinou žádné problémy, kojence a batolata lze očkovat…

Stát musí chránit dítě i před matkou, očkování nevyvolává autismus ani cukrovku, říká Prymula

Povinné očkování dětí rozděluje rodiče na dva nesmiřitelné tábory – ten první uznává, že vakcinace chrání děti před vážnými chorobami, ten druhý ale upozorňuje na možné vedlejší účinky a vakcinaci odmítá.

Ministerstvo zdravotnictví trvá na tom, aby děti musely podstoupit očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám do 18. měsíce věku. Aplikaci takzvané hexavakcíny bude nutné stihnout v prvním roce života dítěte.

Náměstek ministra zdravotnictví čtenářům v online rozhovoru od vysvětloval, proč stát na povinném očkování dětí trvá.

Praha – Od příštího roku už rodiče nejspíš nebudou moci u svých dětí odkládat povinné očkování až těsně před nástup do školky či školy. Nová ministerská vyhláška navrhuje, aby děti musely podstoupit očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám do 18. měsíce věku. Aplikaci takzvané hexavakcíny bude nutné stihnout v prvním roce života dítěte.

Někteří rodiče považují striktní termíny za neodůvodněný a nepřijatelný zásah do osobních svobod. Proč je podle ministerstva zdravotnictví očkování dětí nutné, čtenářům v online rozhovoru vysvětloval náměstek Roman Prymula.

Celá Evropa se v posledních letech potýká s lokálními epidemiemi spalniček. Jednou z příčin je klesající proočkovanost způsobená tím, že někteří rodiče zcela odmítají nechat své děti očkovat. Mají obavy z vážných nežádoucích účinků.

Prymula přiznává, že kolem očkování koluje na internetu řada mýtů a stát zaspal v jejich vyvracení. „Stát toho občanům v této oblasti mnoho dluží. Myslím si, že klasické nekomerční informace formou vzdělávacích pořadů ve veřejnoprávních mediích či oficiální weby by měly být základem budoucích kampaní,“ napsal.

Odmítá však, že by vakcíny způsobovaly epilepsii i autismus, jak na internetu často koluje. „Výskyt závažných komplikací a nežádoucích reakcí je velmi zřídkavý a podstatná je příčinná souvislost. Největší lží je vyjádření, že vakcíny způsobují autismus, to bylo opakovaně vyvráceno,“ odpověděl čtenářům a stejně tak vyvrátil domněnku, že vakcína proti hepatitidě typu B vyvolává diabetes.

Uvedl zároveň, že počet dětí, které si z očkování odnesou těžké zdravotní následky, jako je zánět mozku s dlouhodobými následky či obrna končetin, je u nás nanejvýš pět za rok.

Podle Prymuly je důležité, aby dítěti byla aplikována hexavakcína do 18. měsíce právě proto, aby se předešlo nákaze. „Právě v nejnižším věku je riziko infekcí nejvyšší, proto zde očkujeme,“ uvedl. „To bychom nemuseli očkovat vůbec,“ vyjádřil se k odsouvání termínu očkování.

Stát musí chránit i před matkou

Názory, že očkování dítěte je věcí rodičů, Prymula odmítá.  Podle něj má státní zdravotnictví více informací než jedinec. „A je třeba zmínit, že stát musí v některých případech chránit dítě před vlastní matkou. To sice zní velmi tvrdě, ale v praktické situaci to znamená, že se stát snaží skutečně ochránit zdraví dětí v maximální možné míře,“ napsal. 

Stejně tak vyvrací, že by očkovací látka proti hepatitidě B, obsažená v hexavakcíně, byla jakkoli škodlivá. „Hexavakcína je objektivně preferována v řadě zemí a neexistují objektivní informace, že by byla „škodlivější“ než pěti-složková vakcína,“ řekl a odkázal také na to, že v podobném schématu očkuje například sousední Německo.

Více si přečtěte v on-line rozhovoru.

Očkování Vašeho dítěte

Očkování patří k nejvýznamnějším objevům celé historie medicíny. Očkováním se lidstvu podařilo zbavit mnoha nebezpečných infekčních nemocí, které způsobovaly smrtící epidemie nebo zanechávaly trvalé následky. Pokusy chránit se před nakažlivými nemocemi nejsou záležitostí posledních let.

Počátky snahy o zabránění šíření nakažlivých chorob je třeba hledat již ve staré Číně. Zde byly činěny pokusy s pravými neštovicemi, při nichž se vstřikovala tekutina z neštovičných puchýřků pod kůži zdravých jedinců. Tato metoda se označovala jako variolizace. Historie moderního očkování sahá do 18. století.

O zavedení variolizace se zasloužila manželka britského vyslance lady Mary Wortley Montaguová, která se s variolizací seznámila v Istanbulu. Koncem 18. století zahájil anglický venkovský lékař Edward Jenner vakcinaci (vacca = kráva), tj. očkování proti neštovicím.

Jeho metoda byla založena na zjištění, že osoby, které onemocněly kravskými neštovicemi, nikdy neonemocní pravými neštovicemi. Proto začal přenášet tekutinu z kravských neštovic do kůže zdravých jedinců. Před zahájením očkování umíral na neštovice jeden z 10 nakažených. Pouze díky očkování došlo k vymizení tohoto zákeřného onemocnění.

Poslední případ byl zjištěn v roce 1977 v Somálsku. Proto bylo možno očkování proti pravým neštovicím (variole) celosvětově zrušit.Jak sami vidíte, očkování slavilo od doby, kdy bylo vynalezeno, nemalé úspěchy. Z planety byly vymýceny zákeřné nemoci jako např. černé neštovice. Spalničky či obrna už pro děti neznamenají nebezpečnou a smrtelnou chorobu.

Lze tedy konstatovat, že předcházení onemocnění je jednodušší a efektivnější než samotná léčba nakaženého. Principem každého očkování je podání antigenu (usmrcených nebo oslabených bakterií či virů nebo jejich částí) zdravému jedinci. Viry jsou nejmenší z mikroorganismů, přesto nás ohrožují nejvíce. Proti bakteriím máme k dispozici antibiotika.

Virová onemocnění se však z velké části ještě neumíme léčit. Očkování představuje zatím jedinou účinnou zbraň. Dalším důvodem pro očkování je i zvyšující se odolnost některých bakterií proti antibiotikům, která se tak stávají neúčinnými. Očkovací látka se podává buď injekčně nebo ústy.

Jedná-li se o injekční podání vakcíny, pak podle druhu a charakteru očkovací látky se aplikuje buď do svalu (většina očkování) nebo podkožně (např. očkování proti spalničkám, zarděnkám,příušnicím a neštovicím). Podání ústy je velmi pohodlné pro samotnou aplikaci a děti ho přijímají bez stresu, příkladem je očkování proti rotavirům.

Očkování simuluje infekční chorobu, avšak v kontrolované formě. Nezpůsobí u očkovaného nemoc, ale probudí jeho obranný systém, vyvolá tvorbu obranných látek, ev. spustí v těle očkovaného další obranné mechanismy. Tyto pak chrání očkovaného jedince, když se skutečně setká s infekční nemocí, proti které je očkován. Vývoj, příprava, výroba, skladování a distribuce vakcín podléhají náročným a pravidelným kontrolám, a proto jsou dnešní vakcíny bezpečnější než ty, které se používaly před dvaceti lety.

Vakcíny v dnešní době procházejí přísnými klinickými zkouškami, na které dohlížejí nestranní odborníci z různých odvětví medicíny. Výrobci vakcín musí prokázat nejenom jejich účinnost, ale i bezpečnost pro lidský organismus. Nové technologické postupy a pokroky v lékařství samém umožňují vývoj kvalitnějších očkovacích látek, které obsahují stále menší množství antigenů.

Měli byste sledovat zdravotní stav svého dítěte alespoň po dobu tří dní před plánovaným očkováním.

V případě změn jako je například zvýšená teplota, rýma, kašel, průjem, zvracení, vyrážka, alergie, štípnutí hmyzem s následnou alergickou reakcí, bolesti hlavy a jiné bolesti byste měli informovat pediatra a očkování odložit na dobu, až bude dítě zcela zdrávo.

Měli byste sledovat spánek dítěte před dnem očkování, pokud dítě spí neklidně, informujte lékaře. Totéž platí o příjmu potravy. Pokud vaše dítě trpí nechutenstvím a odmítá jíst, upozorněte lékaře.

Dále byste ošetřujícího lékaře měli informovat, zda dítěti některý jiný lékař nenasadil léky, zda dítě mělo reakci na předchozí očkování, zda některý z členů rodiny, s nímž dítě bylo poslední tři týdny v blízkém styku, nebyl vážněji nemocen, zejména se jedná o infekční nemoci jako jsou např. plané neštovice, kde bylo dítě poslední tři týdny, například školka v přírodě, pobyt na venkově, dovolená v zahraničí.

Pokud je dítě očkováno, měl by vakcinaci provádět jeho dětský lékař, který dítě dobře zná a sleduje dlouhodobě jeho stav a celkový vývoj. Ten dokáže nejlépe posoudit, kdy očkování například není vhodné, protože dítě nedávno prodělalo nějakou chorobu, která je oslabila a může zvýšit eventuální riziko vedlejších účinků vakcinace.

Dokáže také nejlépe určit vzácné případy, kdy riziko očkování je vyšší než v normální populaci. Na specializované pracoviště se obraťte pouze v případě, že se chystáte vycestovat do ciziny. V Plzni je Centrum cestovní medicíny ve Zdravotním ústavu (bývalý Purkyňův pavilón), ulice 17.listopadu 1, tel. 371 408 502.

I v tomto případě však informujte svého pediatra.

Na očkování musí dítě doprovázet jeden z rodičů, event. zákonný zástupce. Rodiče mají právo být vždy přítomni při očkování svého dítěte. Nezapomeňte si s sebou přinést Očkovací průkaz, popř. vyplněný Souhlas s očkováním, jedná-li se o nepovinné očkování.

Opatření po očkování

Bezprostředně po očkování setrvejte s dítětem po dobu 30 minut v čekárně , důvodem je možná alergická nebo jiná časná reakce po očkování. Dítě by mělo být podrobeno šetřícímu režimu po dobu minimálně dvou dnů podle druhu očkování, jedná se zejména o omezení fyzické námahy, slunění a jiných možných stresových situací.

V den očkování podávejte dítěti dostatek tekutin, večer ho nekoupejte, jen otřete žínkou, ev. krátce osprchujte a kontrolujte mu teplotu. Během prvních dnů po očkování se mohou objevit lehké lokální reakce v oblasti vpichu jako je například otok a menší zarudnutí kůže, možná i mírná bolest. Tyto příznaky nevyžadují léčbu, většinou samovolně odezní.

Otok či zarudnutí zmírní studený obklad, na bolest můžete podat paracetamolový či ibuprofenový přípravek v běžné dávce. Při výskytu větší vedlejší reakce, např. zvýšené teploty, zajistěte dítěti klidový režim a podejte léky na snížení teploty jako při jiném akutním onemocnění. Pokud se po očkování u vašeho dítěte objeví příznaky, které se jako vedlejší reakce běžně nevyskytují, např.

vysoká horečka, třesavka, poruchy vědomí, nestišitelný křik, kopřivka apod., neprodleně nás informujte.

Nežádoucí účinky po očkování co nejdříve oznamte lékaři, který dítě očkoval, ten rozhodne o případné léčbě a dalším postupu přeočkování.

Očkování ano či ne

U nás i ve světě již delší dobu probíhají diskuse týkající se očkování dětí. Jedni jsou příznivci očkování, druzí se domnívají, že s sebou přináší vedlejší účinky, které převyšují požadovaný efekt. Zatímco v nedávné minulosti byla potřeba a přínos hromadného očkování všeobecně uznávána, v současnosti se jeho kritika stává tak trochu módou.

Odmítači očkování se odvolávají na to, že každý má sám odpovědnost za své zdraví, ať tedy sám rozhoduje o tom, zda své děti dá nebo nedá očkovat. Odpůrci očkování argumentují tím, že nejsou známy dlouhodobé následky očkování.

Někteří se domnívají, že existuje přímá souvislost mezi očkováním v ranném věku a vývojovými poruchami, poruchami učení, autismem, hyperaktivitou, alergiemi a oslabením imunitního systému. V současné době narůstají obavy zejména z rutinního přístupu k očkování kojenců a malých dětí.

Dále někteří odpůrci očkování namítají, že stejných výsledků, jakých bylo dosaženo při plošném očkování, je možné dosáhnout zlepšením hygieny, výživy a sociálních podmínek obyvatelstva. Nejčastějšími propagátory odmítavých názorů jsou lidé praktikující přírodní nebo alternativní medicínu, chiropraxi, homeopatii apod.

Argumentují zejména tím, že očkování oslabuje imunitní systém, výskyt sporadických případů onemocnění je dokladem neúčinnosti vakcíny, nežádoucích účinků očkování je daleko víc, než se hlásí, dávivý kašel by vymizel i bez očkování atd.

Při velkých počtech očkovaných dětí je samozřejmé, že u některých se v časové souvislosti s očkováním objeví různé choroby – úměrně jejich frekvenci v celé dětské populaci. Je proto třeba všechny podezřelé případy důkladně vyšetřit. Příčinnou souvislost je nutné spolehlivě odlišit od pouhého náhodného současného výskytu.

Zastánci očkování naopak poukazují na to, že díky rozsáhlému programu očkování byla zcela vymýcena mnohá závažná onemocnění nebo byl přinejmenším výrazně omezen jejich výskyt. Podle statistik očkování v celosvětovém měřítku již zachránilo a stále zachraňuje miliony dětských životů, především v zemích třetího světa.

Je třeba si uvědomit, že v minulých letech umíral například na spalničky a jejich komplikace ročně na světě jeden milion dětí. V preventivních programech organizovaných WHO (Světová zdravotnická organizace) a UNICEF (dětský fond) hraje očkování jednu z klíčových rolí a v posledních několika letech významně přispělo ke snížení úmrtnosti na infekční nemoci.

Pod vlivem úspěchů dosažených plošným očkováním proti celé řadě nemocí lékaři nadále doporučují, aby se v očkování pokračovalo. V řadě západních států, kde je zvykem řešit zdravotní komplikace u soudu, je obava z nežádoucích reakcí důvodem, proč stát očkování nenařizuje, ale pouze doporučuje. Tento benevolentnější přístup k proočkovanosti populace si však vybírá svoji daň.

V zemích západní Evropy je očkováním chráněno pouze 70% populace a čas od času se objeví epidemie černého kašle, zarděnek či spalniček. Proto se v některých z těchto států, jako např. ve Francii, státní aparát snaží vyvíjet tlak na rodiče, kteří nenechají své dítě očkovat. Taková rodina ztrácí nárok na rodičovské příplatky. V současné době je v České republice očkování povinné, stanovené zákonem, ministerstvem zdravotnictví ČR a hlavním hygienikem. Očkuje se pravidelně celá dětská populace proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, nověji i proti onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae B a virové hepatitidě B.

Základní očkování zůstává u nás i nadále bezplatné. Očkování plánují a kontrolují pracovníci hygienické služby a provádějí je převážně praktičtí dětští lékaři.

Co vás čeká, pokud odmítnete očkování dítěte

Pokud dítě nenecháte očkovat, zvažte, zda se dobrovolně podrobíte riziku, že vaše dítě onemocní právě tou infekční chorobou (i se všemi možnými komplikacemi), proti které jste ho nenechali očkovat.

Dále je třeba vzít v úvahu i fakt, že v současné době, kdy cestujeme po celém světě, se může vaše dítě nakazit v zemích, kde se epidemie infekčních chorob stále vyskytují. Možná namítnete, že s malým dítětem nehodláte cestovat, ale z těchto rizikových oblastí k nám přicházejí lidé např. za prací nebo uprchlíci, kteří k nám toto onemocnění tzv. „zavlečou“.

Díky vysoké migraci obyvatel ze zemí s výskytem infekčních nemocí do Evropy význam očkování stále stoupá. V případě, že jste již rozhodnuti (z nějakých důvodů) nenechat své dítě pravidelně očkovat, pak musíte vědět, že je vaše počínání nejen v rozporu s plněním rodičovských povinností ve smyslu zákona 94/1963 Sb., par. 31, písm.

a), které zahrnuje péči o zdraví dítěte, ale i zákona 258/2000 Sb., paragraf 46, odst. 4, který řeší problematiku nezletilců, tj. osob do 15 let (za splnění povinnosti je vždy odpovědný rodič, popř. jiný zákonný zástupce), následně zákona č. 471/2005 Sb. a mnoha dalšími zákony a předpisy souvisejícími.

V obecné rovině je povinné očkování ospravedlnitelné nejen ve vztahu k čl. 5 a 6 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 96/2001), ale i k dalším základním právům občana podle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod.

Ve vztahu k základnímu právu svobodně projevovat náboženství nebo víru je povinnost podrobit se povinnému očkování přípustným omezením tohoto práva, neboť jde evidentně o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti, zdraví a práv a svobod druhých.

Autonomie rodičů při rozhodování o zdravotnických zákrocích, tedy i očkování, vůči dětem není absolutní. Povinností každého pediatra je dodržovat tzv. „prováděcí předpis“ tj.

vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, která upravuje členění očkování a podmínky jeho provedení, dále je jeho povinností provádět očkování a v případě odmítnutí vás seznámit s příslušnými předpisy, zákony ale i postihy, souvisejícími s očkováním. Po přečtení těchto předpisů potvrdíte informovanost svým podpisem na formulář „Nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb – povinné očkování“ a lékař podle par. 10, odst. 4, zákona 659/1999 Sb. ohlásí věc příslušnému Oddělení sociálně-právní ochrany dětí na místním úřadě.

Lékař je povinen zapsat údaj o tom, že Vaše dítě nebylo řádně naočkováno do lékařského posudku před nástupem dítěte do kolektivního zařízení (jesle, mateřská škola) nebo účastí ve škole ve přírodě či na dětském táboře.

Dětské nemoci – volitelná a povinná očkování

Imunitní systém v průběhu dětství teprve dozrává, a tak jsou děti k nemocem náchylnější. Prodělání některých dětských nemocí vytvoří doživotní imunitu, jiná onemocnění jsou natolik závažná, že je lepší se jim vyhnout. Jaké nemoci děti ohrožují a proti kterým je lze chránit očkováním?

Pro správné fungování imunitního systému je nutné, aby se děti průběžně setkávaly s cizorodými látkami a jejich imunita zvládla patogenům odolat.

Jak virová, tak bakteriální onemocnění mohou probíhat lehce, nebo s těžkým, komplikovaným a někdy i smrtelným průběhem.

 Právě v těchto případech nám pomáhá jeden z největších objevů v medicíně – očkování.

Budete mít zájem:  Léky Na Uklidnění Nervů?

To je nejlepší formou obrany proti onemocněním, a je proto hrazeno zdravotními pojišťovnami buď v plné míře, jak je tomu u povinných očkování, či částečně u volitelných očkování.

Z těžkých bakteriálních onemocnění, proti kterým lze očkovat, jsou to tetanus, záškrt, černý kašel, obrna, hemofilové infekce. Očkování proti těmto nemocem je povinné.

Nepovinné je pak očkování proti meningokokům a v případě epidemiologického rizika proti tuberkulóze, při cestování do rizikových oblastí je pak vhodné očkování proti tyfu.

Z virových onemocnění lze očkovat proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, žloutence typu B.  Nepovinné je například očkování proti klíšťové meningoencefalitidě, papilomavirovým infekcím a v případě cestování proti žluté zimnici či japonské encefalitidě.

Proč jsou děti více ohroženy nemocemi

Imunitní systém představuje skupinu různých buněk, tkání a látek, které díky vzájemné spolupráci chrání naše tělo před vnějšími škodlivými vlivy (bakteriemi, viry, plísněmi apod.). Tvoří ho dvě složky: imunita vrozená a získaná.

Už novorozenci jsou do určité míry chráněni protilátkami získanými přes placentu od matky, ale zároveň přicházejí do styku se zcela novými patogeny, s nimiž se musí jejich tělo teprve naučit vypořádat.

Kompletně se imunita dotváří až v průběhu dospívání.

„Pro správné fungování imunitního systému je nutné, aby se děti průběžně setkávaly s cizorodými látkami a jejich imunita zvládla patogenům odolat. Nemá smysl děti trvale izolovat, prodělání některých nemocí v dětství má dokonce mírnější průběh než v dospělosti.

Je však na místě vyvarovat se těch nemocí, které mohou mít trvalé nebo dokonce smrtelné následky. Na řadu z nich už naštěstí existuje očkování, a i to je jednou částí procesu dozrávání imunity,“ vysvětluje MUDr.

Petr Žáček, pediatr a hlavní lékař Canadian Medical, které je součástí zdravotnické skupiny EUC.

Prodělání některých nemocí s lehčím průběhem pomáhá k dozrání imunitního systému –vážnějším nemocem je však lepší se vyvarovat pomocí očkování. Foto: Tima Miroshnichenko, Pexels

Sedmero dětských nemocí

Za dětská onemocnění se dříve označovalo sedm nemocí, jejichž společným příznakem byla vyrážka.

Tyto dětské nemoci ohrožují především děti předškolního a mladšího školního věku.

Jsou vysoce infekční, šíří se kapénkami a jejich prodělání většinou zajistí doživotní imunitu nebo alespoň imunitu vůči kmenu, který onemocnění vyvolal (v případě spály a sedmé dětské nemoci).

Pro některé z původní sedmičky nemocí se dodnes používá častěji jejich číselné označení:

• spalničky (první dětská nemoc),
• spála (druhá dětská nemoc),
• zarděnky (třetí dětská nemoc),
• pseudospála, nepravá spála (čtvrtá dětská nemoc) – V literatuře ještě někdy najdeme zmínky o této dětské nemoci. Dnes už se ovšem za samostatné onemocnění nepovažuje, stejné viry totiž způsobují syndrom ruka–noha–ústa, tedy sedmou nemoc.
• infekční erytém (pátá dětská nemoc),
• třídenní horečka (šestá dětská nemoc),
• syndrom ruce–nohy–ústa (sedmá dětská nemoc).

K dalším typicky dětským onemocněním patří příušnice či plané neštovice. Děti jsou náchylnější také k viróze, chřipce, angíně, zánětu středního ucha, kožním onemocněním a onemocněním trávicího ústrojí.

Princip očkování

Očkování představuje preventivní formu ochrany proti některým nemocem.

Principem očkování je plánované vystavení těla kontaktu s daným virem či bakterií v upravené formě (oslabené, usmrcené, nebo rozštěpené na menší části dle konkrétní vakcíny).

Díky tomu si tělo na virus či bakterii vytvoří s předstihem protilátky, a když se později s danou nemocí setká, dokáže jí odolat nebo pacient alespoň prodělá mírnější průběh onemocnění.

Povinné očkování dětí

První povinné očkování absolvují děti už od 9. týdne života. Vakcína (hexavakcína či Hexacima) se podává ve třech dávkách. Druhá dávka se aplikuje ve 4 měsících a třetí mezi 11. a 13. měsícem. Toto očkování chrání děti hned proti šesti nemocem:

• záškrt,
• tetanus,
• černý kašel,
• dětská obrna,
• virová hepatitida B,
• onemocněním Haemophilus influenzae typu B.

Záškrt, tetanus a černý kašel se pak ještě přeočkovává mezi 5. a 6. rokem a následně spolu s dětskou obrnou mezi 10. a 11. rokem.

Povinné očkování se týká ještě spalniček, zarděnek a příušnic. Kombinovaná vakcína (MMR) proti všem třem onemocněním se očkuje mezi 12. a 18. měsícem věku a k přeočkování dochází mezi 5. a 6. rokem.

Povinné očkování proti závažným onemocněním chrání dětské životy. Foto: Isaac Quesada, Unsplash

Nepovinné očkování

Kromě povinného očkování jsou pro děti dostupné vakcíny proti dalším onemocněním, jejichž využití záleží na uvážení rodičů.

Zdravotní pojišťovny hradí očkování proti invazivnímu meningokokovému onemocnění, pneumokokové infekci a onemocnění lidským papillomavirem (HPV).

Podmínkou pro úhradu je absolvování očkování v termínu dle doporučeného očkovacího kalendáře. Výjimku představuje jen odložení očkování kvůli špatnému zdravotnímu stavu dítěte.

K doporučeným očkováním, která však nejsou hrazená zdravotní pojišťovnou, patří rotavirové infekce, plané neštovice, žloutenka typu A, klíšťová encefalitida a očkování proti meningokokovým nákazám starších dětí.

Volitelná doporučená očkování pomáhají organismu odolat mnohdy nebezpečným infekcím. Foto: CDC, Unsplash

Nepovinné očkování – vakcíny hrazené zdravotní pojišťovnou

Onemocnění	Průběh očkování	Termín očkování (věk dítěte)
Meningokok B	3 dávky	2–3 měsíce 4–6 měsíců 12–15 měsíců
Meningokok A, C, W, Y	1 dávka	12–15 měsíců
Pneumokok	3 dávky	2–3 měsíce 4–6 měsíců 12–15 měsíců
HPV	2 dávky	13–14 let

Doporučené očkování – bez úhrady zdravotní pojišťovny

Onemocnění	Průběh očkování	Termín očkování (věk dítěte)
Rotavirové infekce	2–3 dávky dle vakcíny v odstupu minimálně 4 týdnů	6.–32. týden
Plané neštovice	2 dávky v odstupu 6 týdnů	od 9. měsíce, nejlépe před nástupem do kolektivu
Žloutenka typu A	2 dávky v odstupu minimálně 6 měsíců	od 1 roku
Klíšťová encefalitida	2 + 1 dávka s přeočkováním každých 3–5 let	od 1 roku, obvykle po základním povinném očkování
Meningokokové nákazy	1–2 dávky dle vakcíny (A, C, W, Y/B)	od 15 let

TIP: Chcete své dítě nechat naočkovat proti onemocnění, které není hrazené ze zdravotního pojištění? Informujte se u své pojišťovny, zda na na něj nepřispívá v rámci svých preventivních programů.

Je pro vás očkování vašich dětí aktuální téma? Můžete se poradit s pediatry z EUC:

Pediatři EUC

Očkování – VZP ČR

Očkovací program začíná pro všechny děti hexavakcínou, která je chrání proti záškrtu, tetanu, dávivému (černému) kašli, hemofilovým infekcím, dětské obrně a virové hepatitidě typu B.

Hexavakcínou se od 1. 1. 2018 očkuje ve schématu 2+1: základní očkování se provede v době od započatého 9.

týdne po narození dítěte dvěma dávkami hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalu dvou měsíců mezi dávkami, a třetí dávkou podanou mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte.

U nedonošených dětí se očkování provede třemi dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání třetí dávky.

Děti ohrožené, splňující stanovená indikační kritéria, jsou navíc očkovány už v prvním měsíci života proti tuberkulóze. U nich se pak základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého 13. týdne po narození, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.

Dále jsou děti povinně očkovány proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Základní očkování se provede nejdříve první den 13. měsíce po narození, nejpozději však do 18. měsíce věku dítěte. Druhá dávka očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se podá od dovršení 5. roku do dovršení 6. roku věku dítěte.

Tato očkování malých dětí je důležitou složkou preventivní péče a ochrání dítě před nemocemi, které by mohly ohrozit i jeho život.

V dalších letech bude dítě ještě v souladu s očkovacím kalendářem přeočkováno.

Očkovací kalendář i s dalšími potřebnými informacemi najdete na stránkách České vakcinologické společnosti. Od 1. ledna 2018 došlo v očkovacím kalendáři ke změnám, mj. je snížen dávek u očkování hexavakcínou ze čtyř na tři a u očkování proti dětské obrně z pěti na čtyři.

Všechna povinná očkování stanovenými vakcínami zdravotní pojišťovna plně hradí. Pokud rodiče požadují povinné očkování dítěte jinou než stanovenou vakcínou, hradí pojišťovna jen aplikaci, nikoli cenu vakcíny. Povinná očkování určuje vyhláška č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem.

Dítě může absolvovat i očkování nepovinná, nehrazená z veřejného zdravotního pojištění.

Některá nepovinná očkování – v případě dětí očkování proti pneumokokům a proti papilomavirům – však pojišťovny vymezeným skupinám osob hradí.

Hrazena je jak vakcína (v provedení nejméně ekonomicky náročném), tak její aplikace. Pokud si klient vybere vakcínu jinou než ekonomicky nejméně náročnou, musí si uhradit rozdíl v ceně.

Kterým chorobám lze předejít očkováním a jak očkování funguje?

Kterým chorobám lze předejít očkováním a jak očkování funguje?

Prakticky ve všech zemích se očkují děti pravidelně proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, žloutence typu B a infekci vyvolané Haemophilem infl. typ b. Začíná se rozšiřovat očkování proti infekci způsobené pneumokoky a meningokoky. Výběrově se očkuje proti klíšťové encefalitidě, v některých zemích (např. i u nás) proti tuberkulóze.

Všechny tyto nemoci mohou způsobit vážné komplikace a někdy i smrt. Očkovací látka se vpravuje do organizmu dítěte pomocí injekce, v případě dětské obrny dítě spolkne menší množství tekutiny s očkovací látkou podanou na lžičce. Při pobytu v rozvojových zemích se doporučuje dle typu země a tamního rozšíření chorob i očkování proti u nás méně častým nemocím (např. žlutá zimnice).

Jak očkování zabraňuje infekčním nemocím ?

Všechny formy imunizace fungují podobně: když se do těla dostane očkovací látka ( injekci nebo polknutím), tělo očkovaného začne po poměrně krátké době vytvářet protilátky, reaguje tak, jako kdyby byl jedinec vystaven této nemoci, aniž by ovšem nemoc vypukla. Jestliže se člověk dostane do kontaktu s touto nemocí v budoucnosti, organismus je chráněn (je imunní vůči této nemoci), nemoc se tedy neobjeví.

Co je obsaženo v očkovací látce (vakcíně) ?

Vakcíny obsahují malá množství mrtvých bakterií nebo části jejich těl, nebo malé dávky upravených toxinů, produkovaných bakteriemi. Některé očkovací látky obsahují velmi malá množství živých, ale oslabených forem virů. Moderními metodami lze připravit vysoce čištěné očkovací látky vyráběné tzv. rekombinantní molekulární technikou, kdy se např.

kvasinky přinutí produkovat látku, která odpovídá svým složením viru, proti kterému se očkuje Vlastní očkovací látka se může ještě navíc upravovat různými přídavky, může být přidávána ochranná látka nebo nízká koncentrace antibiotika.

Některé očkovací látky mohou také obsahovat malá množství solí hliníku, které pomáhají k vyvolání lepší imunitní odpovědi.

Za jak dlouho po očkování lze očekávat ochranný vliv ?

Obecně platí, že imunitní odpověď nastupuje za několik týdnů. To znamená, že odolnost vůči dané chorobě nenastává okamžitě po podání vakcíny. Většinu očkovacích látek je třeba podat několikrát, aby se vytvořila dlouhodobá ochrana.

Dítě, které dostalo jenom jednu nebo dvě dávky očkovací látky, např. proti záškrtu-tetanu-černému kašli, je proti těmto nemocím chráněné jen částečně a může tedy onemocnět, pokud přijde do styku s těmito nemocemi. I tak ale má onemocnění většinou mírnější průběh.

Jak dlouho vydrží ochranný vliv očkování ?Ochranný efekt očkování většinou netrvá celý život. Některé vakcíny, jako např. očkování proti tetanu, mohou být účinné více než 30 let, ale pak by měla být podána další dávka. Některá očkování chrání ale kratší dobu, např.

proti černému kašli ochraňují přibližně 5 let po podání celé očkovací dávky.

Ochrání imunizace každého ?

I když jedinec dostane všechny předepsané dávky očkovací látky, nechrání imunizace úplně každého. Očkovací látky proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, tetanu, dětské obrně a Hib chrání více než 95% dětí, které dokončily očkovací proces.

Tři dávky očkování proti černému kašli chrání kolem 90% dětí, které byly očkovány a zmírňuje závažnost onemocnění u dalších 15% dětí, pokud dostanou černý kašel. Přeočkování je potřebné, protože imunita časem klesá. Tři dávky očkovací látky proti hepatitidě B (žloutence typu B) chrání více než 95% dětí.

Proč jsou děti pravidelně očkovány tolika vakcínami ?V prvních letech života se doporučuje očkování proto, aby byly děti chráněny proti nejzávažnějším infekcím dětského věku, které v útlém věku mohou být spojeny se závažnými komplikacemi.

Imunitní systém malého dítěte nepracuje ovšem stejně efektivně jako u starších dětí a dospělých, protože je ještě nevyzrálý. Proto je třeba většinou podat více dávek očkovací látky.V prvních týdnech života po porodu je novorozenec chráněn proti většině infekcí protilátkami, které získal v průběhu těhotenství od matky.

Když odezní jejich účinek, je dítě vystaveno riziku vážných infekcí, proto se první imunizace provádí dřív než pomine účinek těchto přes placentu přenesených mateřských protilátek.Jaké jsou vedlejší účinky očkování ?Ve většině případů jsou při použití moderních vakcín vedlejší účinky po očkování minimální.

Krátkodobé zvýšení teploty se dokonce považuje za pozitivní fakt, svědčí o tom, že organismus dokáže reagovat na kontakt s cizorodou látkou. Na dalších stránkách jsou uvedeny možné vedlejší očkování.

Proč je v České republice očkování dětí povinné?

Existují dva důvody, proč je očkování proti několika nejčastějším chorobám v České republice povinné ze zákona:

1) Očkování je nejbezpečnější a nejefektivnější cesta k získání odolnosti proti nemocím. Očkované dítě je mnohem méně náchylné k infekci, pokud se s ní setká. Výhody ochrany proti nemoci mnohonásobně vyváží velmi malá rizika spojená s imunizací.

2) Jestliže je dostatečný počet jedinců dané skupiny obyvatel očkován, řada infekcí se nemůže dále přenášet z jednoho člověka na druhého a nemoc postupně vymizí. Hovoříme pak o tom, že nemoc je celosvětově eradikována – vymýcena.

Tímto způsobem zmizely ze světa pravé neštovice, proti kterým se již dlouhá léta tedy neočkuje. Poměrně blízko je už další cíl – eradikace dětské obrny, pokud bude této dosaženo, odpadne i očkování, i tak je už výskyt dětské obrny ve vyspělých zemích nesmírně vzácný.

Hovoří se i o možnosti eradikace spalniček, v USA je výskyt např. nesmírně nízký, to platí i pro naši republiku.

Neklid i záchrana zdraví: Co vše umí hexavakcína

Hexavakcína je kombinovaná očkovací látka, která má ochránit proti šesti nemocem najednou (dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae b). V Česku jsou k dispozici dvě očkovací látky – Infanrix Hexa pro nedonošené děti a Hexacima.

Hexavakcínou se od roku 2018 očkuje pouze ve schématu 2+1 (dříve bylo schéma 3+1, které ale dosud platí u nedonošených dětí).

To znamená, že první dvě dávky se dítěti aplikují v průběhu prvního roku života, interval mezi nimi by měl být dva měsíce. Třetí dávku očkovací látky pak dostane mezi 11. a 13. měsícem věku.

Očkovací látka se aplikuje injekčně do svalu, obvykle do vnější strany stehna. Během 5.–6. roku se ještě přeočkovává proti záškrtu, tetanu a černému kašli.

Přečíst článek ›

V případě, že rodiče nechtějí začít očkovat dítě ve třech měsících, kdy se podle schváleného očkovacího kalendáře může aplikovat první dávka hexavakcíny (lze to už od ukončeného 9. týdne), dá se očkování odložit. Jestliže nechtějí porušit termíny stanovené vyhláškou, lze zahájit očkování první dávkou v 5 měsících, druhou dávku dát v 7 měsících a poslední ve 13 měsících věku dítěte.

Očkovat lze samozřejmě i později, vakcína byla testována na dětech do dvou let, ale v tomto případě už se rodiče vystavují riziku pokuty.

„Teď ale s manželem přemýšlíme, že mu hexavakcínu necháme dát, protože jsme často u rodičů na statku, kde se syn rád hrabe v hlíně a motá se kolem zvířat, takže by asi bylo vhodné, aby měl očkování proti tetanu. Určitě bych teď byla klidnější,“ přemýšlí Petra.

Jedenatřicetiletá Petra se po narození prvního syna rozhodla, že ho prozatím očkovat nechce a s pediatrem se domluvila, že hexavakcínu odloží na dobu, až bude syn starší.

Když mu byly dva roky, zjistilo se, že trpí řadou alergií a na alergologii jí řekli, že udělala dobře, když ho neočkovala hned jako miminko.

Očkování hexavakcínou, stejně jako všechna ostatní povinná očkování stanovenými vakcínami, plně hradí zdravotní pojišťovna. Pokud rodiče požadují povinné očkování dítěte jinou než stanovenou vakcínou, hradí pojišťovna jen aplikaci, nikoli cenu vakcíny.

Proti jakým nemocem chrání hexavakcína?

• Tetanus: jedná se o akutní, až smrtelné onemocnění, které vyvolává bakterie Clostridium tetani. Do těla se dostává oděrkami, řeznými a jinými ranami v kůži. Rány, které se pravděpodobněji mohou infikovat bakteriemi tetanu, jsou popáleniny, zlomeniny, hluboké rány, které obsahují hlínu, prach, koňský hnůj nebo dřevěné třísky. Jakmile se bakterie v těle začne šířit, produkuje jed, který může způsobit svalovou ztuhlost, bolestivé svalové křeče, záchvaty až smrt.

• Záškrt: závažná bakteriální infekce, která postihuje především dýchací cesty, krční mandle, hltan a někdy také kůži. Dochází k otoku dýchacích cest, který způsobuje závažné dechové problémy a někdy až udušení. Bakterie rovněž uvolňují jed, který může způsobit poškození nervů, srdeční problémy a dokonce smrt. Nemoc se přenáší přímo vzduchem, kapénkovou infekcí, méně často nepřímo kontaminovanými předměty. Projevuje se horečkou,  bolestí v krku, bolestivým polykáním, zvětšením lymfatických uzlin. Na mandlích se mohou vytvořit typické šedé povlaky, které nelze setřít.

• Černý (dávivý) kašel: vysoce nakažlivé infekční onemocnění, které postihuje dýchací cesty. Způsobuje těžké záchvaty kašle, které mohou vést k problémům s dýcháním. Bývá často doprovázen „dávivými“ zvuky. Kašel může trvat jeden až dva měsíce i déle a může být příčinou ušní infekce, zánětu průdušek (bronchitidy) s vleklým průběhem, zánětu plic (pneumonie), záchvatů křečí, poškození mozku a dokonce smrti. U kojenců je toto riziko nejvyšší. Nemoc se přenáší podobně jako rýma prostřednictvím kapének při kašli a kýchání.

Přečíst článek ›

• Hepatitida B: je způsobena virem hepatitidy B, který napadá játra. Je nebezpečná především kvůli riziku chronického stadia, kdy dochází k zánětu jater, který se může rozvinout až v cirhózu (ztvrdnutí) nebo dokonce rakovinu. Krátkodobé (akutní) příznaky mohou trvat několik týdnů. Patří k nim žluté zbarvení kůže a očí (žloutenka), tmavé zbarvení moči, únava, nevolnost, zvracení a bolesti břicha. Nakazit se můžete kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami nakažené osoby, mimo jiné při porodu přenosem z nakažené matky na novorozené dítě, pohlavním stykem s nakaženým partnerem, používáním společných jehel, stříkaček nebo jiných nástrojů pro injekční užívání drog, sdílením zubního kartáčku, přímým kontaktem s krví nebo otevřenými ranami nakažené osoby.

• Dětská obrna: virová infekce, která často probíhá jen jako mírné onemocnění, ale je vysoce nakažlivá. Může způsobit paralýzu svalů, až ochrnutí a smrt. Virus se přenáší přímým kontaktem nebo nepřímo kontaminovanými předměty či potravinami.

• Haemophillus influenzae typu b: jedná se o bakterii, která způsobuje záněty mozkových blan, sepsi (otravu krve) a nebezpečné záněty sliznice hrtanové příklopky. Ty mohou u malých dětí způsobit i udušení. K přenosu bakterie H. influenzae typu b dochází hlavně kapénkami z člověka na člověka např. při kýchání, kašlání nebo i vydechnutí. Bakterii H. influenzae typu b často šíří lidé, kteří ji mají v nose nebo v hrdle, ale sami nevykazují žádné příznaky.

Možné vedlejší účinky

Mezi velmi časté vedlejší účinky, které se objevují u více než jedné z deseti dávek vakcíny, patří ospalost, ztráta chuti k jídlu, vysoká teplota nad 38 °C, otoky, bolest, zarudnutí v místě vpichu vakcíny, neobvyklá plačtivost, pocit podrážděnosti nebo neklidu.

Přečíst článek ›

Mezi časté příznaky se řadí průjem, nevolnost a zvracení, teplota vyšší než 39,5 °C, otok v místě vpichu vakcíny větší než 5 cm nebo zatvrdnutí v místě vpichu.

Méně často se vyskytuje infekce horních cest dýchacích, únava, kašel či rozsáhlý otok celé končetiny, do které bylo očkování aplikováno.

Hexavakcína v číslechHexavakcína se očkuje ve schématu 2+1.1. dávka se může podat od 9. týdne věku.2. dávka se podává ve 4 měsících.Přeočkování proběhne mezi 11. a 13. měsícem věku.Proočkovanost hexavakcínou se pohybuje okolo 93 procent.V roce 2020 se v Česku nevyskytoval žádný případ tetanu ani záškrtu.Černým kašlem se loni nakazilo 696 lidí.

U akutní žloutenky typu B to bylo 27 osob, chronická propukla u 142 lidí.