Praha, 21. listopadu 2017
Záludné a velice vážné onemocnění, které může i desítky let probíhat s minimálními příznaky. To je virová hepatitida typu C (HCV). Svým nositelům téměř ve všech případech přivodí fibrózu a mnohým i cirhózu jater, v nejhorším případě selhání jater nebo hepatocelulární karcinom, které mohou bez transplantace vést až ke smrti.
Léčba tohoto virového onemocnění, jehož původce byl objeven teprve v r. 1989, byla ještě nedávno náročná a zdlouhavá. Při terapii založené na podávání interferonů pacienti trpěli nesnesitelnou únavou, bolestmi i psychickými problémy. Často proto raději terapii sami předčasně opustili nebo jim musela být ukončena třeba pro závažné bakteriální infekce nebo poruchy krvetvorby.
A ani ti, kteří ji dokončili, neměli zdaleka vyhráno. Vždyť před deseti lety se z HCV uzdravilo jen něco přes 40 procent léčených a ještě před pěti lety max. 60 procent. Tomu je ale konec!
Uplynulo něco málo přes čtvrt století od objevu viru a hepatitida C se stala téměř ve 100 procentech případů vyléčitelnou. Takového pokroku v tak krátkém čase dosud žádná jiná oblast medicíny nedosáhla!
A co víc – k úplnému vyléčení stačí po dobu 12 týdnů polykat jednu tabletu jednou denně, to vše bez závažných nežádoucích účinků, které pro mnohé pacienty v minulosti měnily léčbu v peklo. Nejmodernější kombinace dvou účinných látek v jedné tabletě totiž umožňuje velmi cíleně zasáhnout uvnitř viru v přesných okamžicích jeho životního cyklu. Zabrání tak jeho dalšímu množení.
„Úspěšnost moderní léčby HCV je konzistentně vysoká u všech skupin pacientů ať už se v minulosti neúspěšně léčili, nebo jsou léčeni poprvé, navíc bez ohledu na to, jakým množstvím viru v těle do terapie vstupují, zda jsou po transplantaci jater a podobně,“ říká MUDr. Jan ŠPERL, CSc.
, koordinátor programu léčby virových hepatitid Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM, Praha, a dodává: „Bohužel, po celé republice žije dnes velké množství nemocných s HCV, kteří v důsledku předchozí náročné, ale neúspěšné léčby rezignovali a se svým onemocněním se již jen v tichosti trápí obavami z dalšího osudu a z komplikací.
Mnozí po předchozích negativních zážitcích ve strachu z další léčby raději přestali docházet do ambulancí a vypadli tak ze sledování.“
Jeho kolegyně z Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM, Praha MUDr. Soňa FRAŇKOVÁ, Ph.D., v této souvislosti zdůrazňuje, že všichni tito nemocní by se měli – i díky sdělovacím prostředkům – dozvědět, že pro ně medicína má nové, účinné a přitom dobře snášené řešení.
„Aby byla zachována vysoká kvalita i bezpečnost péče, mohou tyto nejmodernější přípravky léčby HCV podávat pouze vybraná specializovaná centra. Každý nemocný s HCV by měl vědět, že se na ně může obrátit i sám od sebe.
Pokud se, dostane do jejich péče, dostane s moderní léčbou i šanci na nový život.“
- pani VERA Klub AM Review hepatitida C
- pan JAN Klub AM Review hepatitida C
- Nikola Moskalová
- V ČR žije asi 40 000 osob infikovaných HCV a ročně je nově diagnostikováno přibližně 1 000 nových pří padů.
Po celém světě postihuje více než 170 mil. osob, z toho 15 mil. osob žijících v Evropě.
Je to nejčastější příčina cirhózy jater (tzv. „tvrdnutí jater“) v Evropě. Cirhóza jater se do 20 let rozvine až u 30 procent osob trpících chronickou HCV.
V důsledku cirhózy jater je v Evropě každoročně zaznamenáno až 170 000 úmrtí
Evropská unie i Světová zdravotnická organizace považují HCV za jednu z největších zdravotních hrozeb v současné Evropě. V červenci letošního roku přijal Evropský parlament usnesení, kterým vyzval Evropskou komisi a členské státy EU, aby vypracovaly komplexní plán boje proti HCV, cílem je eliminace infekce v evropské populaci do roku 2030.
Nová léčba virové hepatitidy C: účinnost je téměř 100%
Praha, 21. 11. 2017 (Medica Healthworld) – Záludné a velice vážné onemocnění, které může i desítky let probíhat s minimálními příznaky. To je virová hepatitida typu C (HCV). Svým nositelům téměř ve všech případech přivodí fibrózu a mnohým i cirhózu jater, v nejhorším případě selhání jater nebo hepatocelulární karcinom, které mohou bez transplantace vést až ke smrti.
Léčba tohoto virového onemocnění, jehož původce byl objeven teprve v r. 1989, byla ještě nedávno náročná a zdlouhavá. Při terapii založené na podávání interferonů pacienti trpěli nesnesitelnou únavou, bolestmi i psychickými problémy.
Často proto raději terapii sami předčasně opustili nebo jim musela být ukončena třeba pro závažné bakteriální infekce nebo poruchy krvetvorby. A ani ti, kteří ji dokončili, neměli zdaleka vyhráno.
Vždyť před deseti lety se z HCV uzdravilo jen něco přes 40 procent léčených a ještě před pěti lety max. 60 procent. Tomu je ale konec!
Uplynulo něco málo přes čtvrt století od objevu viru a hepatitida C se stala téměř ve 100 procentech případů vyléčitelnou.
Takového pokroku v tak krátkém čase dosud žádná jiná oblast medicíny nedosáhla! A co víc – k úplnému vyléčení stačí po dobu 12 týdnů polykat jednu tabletu jednou denně, to vše bez závažných nežádoucích účinků, které pro mnohé pacienty v minulosti měnily léčbu v peklo.
Nejmodernější kombinace dvou účinných látek v jedné tabletě totiž umožňuje velmi cíleně zasáhnout uvnitř viru v přesných okamžicích jeho životního cyklu. Zabrání tak jeho dalšímu množení.
„Úspěšnost moderní léčby HCV je konzistentně vysoká u všech skupin pacientů ať už se v minulosti neúspěšně léčili, nebo jsou léčeni poprvé, navíc bez ohledu na to, s jakým množstvím viru v těle do terapie vstupují, zda jsou po transplantaci jater a podobně,“ říká MUDr. Jan ŠPERL, CSc.
, koordinátor programu léčby virových hepatitid Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM, Praha, a dodává: „Bohužel, po celé republice žije dnes velké množství nemocných s HCV, kteří v důsledku předchozí náročné, ale neúspěšné léčby rezignovali a se svým onemocněním se již jen v tichosti trápí obavami z dalšího osudu a z komplikací.
Mnozí po předchozích negativních zážitcích ve strachu z další léčby raději přestali docházet do ambulancí a vypadli tak ze sledování.“
Jeho kolegyně z Kliniky hepatogastroenterologie, IKEM, Praha MUDr. Soňa FRAŇKOVÁ, Ph.D., v této souvislosti zdůrazňuje, že všichni tito nemocní by se měli – i díky sdělovacím prostředkům – dozvědět, že pro ně medicína má nové, účinné a přitom dobře snášené řešení.
„Aby byla zachována vysoká kvalita i bezpečnost péče, mohou tyto nejmodernější přípravky léčby HCV podávat pouze vybraná specializovaná centra. Každý nemocný s HCV by měl vědět, že se na ně může obrátit i sám od sebe.
Pokud se, dostane do jejich péče, dostane s moderní léčbou i šanci na nový život.“
Věděli jste, že:
- v ČR žije asi 40 000 osob infikovaných HCV a ročně je nově diagnostikováno přibližně 1 000 nových případů
- po celém světě postihuje více než 170 mil. osob, z toho 15 mil. osob žijících v Evropě
- je to nejčastější příčina cirhózy jater (tzv. „tvrdnutí jater“) v Evropě
- cirhóza jater se do 20 let rozvine až u 30 procent osob trpících chronickou HCV
- v důsledku cirhózy jater je v Evropě každoročně zaznamenáno až 170 000 úmrtí
- Evropská unie i Světová zdravotnická organizace považují HCV za jednu z největších zdravotních hrozeb v současné Evropě
- v červenci letošního roku přijal Evropský parlament usnesení, kterým vyzval Evropskou komisi a členské státy EU, aby vypracovaly komplexní plán boje proti HCV, cílem je eliminace infekce v evropské populaci do roku 2030
- Seznam pracovišť pro léčbu HCV bezinterferonovými režimy
- IKEM, Klinika hepatogastroenterologie, Vídeňská 1958/9, 14021 Praha 4
- ÚVN Praha, Interní klinika 1. LF a ÚVN Praha, U Vojenské Nemocnice 1200, 16902 Praha 2
IV. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha, U nemocnice 2, 128 00 Praha 2
REMEDIS s.r.o., Vladimírova 10, 140 00 Praha 4
FN Plzeň, 1. interní klinika, Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň Lochotín
FN Olomouc, 2. interní klinika gastro-enterologická a hepatologická
Hepato-gastroenterologie HK s.r.o., Třída Edvarda Beneše 1549, 500 12 Hradec Králové
- CKTCH, Transplantační oddělení, Pekařská 53, 656 91 Brno
- Pardubická Krajská nemocnice, Infekční oddělení, Kyjevská 44, 532 03 Pardubice
- Masarykova nemocnice, Infekční oddělení, Sociální péče 3316 /12A, 401 13 Ústí nad Labem
- Slezská nemocnice v Opavě, Infekční oddělení, Olomoucká 86, Opava
- FN Brno-Bohunice, Klinika infekčních chorob, Jihlavská 20, 602 00 Brno
- FN Motol Praha, Infekční oddělení, V Úvalu 84, 150 06 Praha
- FN Hradec Králové, Klinika infekčních nemocí, Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové
Nemocnice České Budějovice a.s., Infekční oddělení, B. Němcové 585/54, 370 01 České Budějovice
Nemocnice na Bulovce, Infekční klinika, Budínova 2, Praha 8
Příběhy pacientů
Pan JAN
Hepatitida C mi léta ničila játra – a já o ní vůbec nevěděl!
Panu Janu byla diagnostikována hepatitida C až v 53 letech. Několik měsíců ho trápily oteklé nohy a břicho, kvůli kterým ho jeho praktický lékař poslal do nemocnice v Chomutově. Tam mu vypustili 11 litrů vody z břicha.
Po krevních testech už přišel konečný verdikt, hepatitida C (HCV). „Pamatuji si, že poté, co doktor viděl moje sono, padla otázka, zda piju alkohol,“ vzpomíná pan Jan.
„Pil jsem přitom naposledy někdy ve dvaceti letech, pak na to nebylo ani pomyšlení, vychovával jsem sám dva syny,“ dodává.
Z Chomutova byl pacient poslán do Mostu k infektologovi, který diagnózu potvrdil a upřímně mu sdělil, že by ho tipoval na těžkého alkoholika nebo bezdomovce.
Jeho cesta dále směřovala do pražského IKEM, kde podstoupil další sérii vyšetření, která ukázala cirhózu jater a dvě nádorová ložiska v játrech. Jediné východisko v tu chvíli byla transplantace jater.
„Vyberte si, buď tady budete dva roky nebo dvacet“, vzpomíná pacient na větu paní doktorky. „Seděl jsem doma, držel jsem vnuka v náručí a říkal jsem si: Že bych teď měl odejít? Ani náhodou!“
Kde se mohl pan Jan nakazit neví, jedna z možností jsou stomatologické zákroky, které v minulosti dosti podstupovat. Jasná není ani doba, jak dlouho mu HCV ničila játra. „Jakmile mi doktoři řekli, že se dá virem HCV nakazit z pohlavního styku nebo infikovanou injekční stříkačkou, byl jsem z toho úplně vyřízený. Žil jsem normální spořádaný život.“
Poslední letošní březnový čtvrtek se pan Jan dozvěděl, že může na transplantaci čekat až několik měsíců. Stalo se však něco neuvěřitelného – v sobotu ho už volali, že pro něj mají dárce, a do hodiny byl na cestě do IKEM na transplantaci. „Operovali mě přesně v den, kdy se měnil čas o hodinu dopředu. Ani jsem si tu operaci neužil…,“ vzpomíná s úsměvem
Transplantace dopadla dobře, ale pan Jan byl pořád nakažen virem HCV. Necelé tři měsíce po transplantaci mohl začít s léčbou – jednou tabletou denně po dobu 12 týdnů. „O léčbě virové hepatitidy C a jejích nežádoucích účincích v minulosti kolovaly strašidelné zvěsti.
S prášky, které jsem užíval, jsem na sobě vůbec nic nepříjemného nepozoroval. Snad jen to, že jsem měl občas menší chuť k jídlu,“ vzpomíná.
A ani se mu věřit nechce, že tak krátká doba stačila – a on je ze své virové hepatitidy C, která jej dlouhá léta tiše a skrytě ničila, vyléčen a může zase kvalitně žít.
Paní VĚRA
Po dvou marných pokusech o vyléčení dostala k narozeninám ten nejhezčí dárek
Paní Věra (61) žila mnoho let s hepatitidou C, aniž o tom měla tušení. Kvůli zvýšeným hodnotám jaterních testů jí sice nebylo doporučeno užívání antikoncepce, ale jinak kromě občasné únavy žádné podezřelé symptomy nepociťovala.
Teprve v roce 2005, kdy po náhlém kolapsu navštívila obvodního lékaře, jí byla v souvislosti s vyšší hodnotou jaterních testů položena otázka, zda v minulosti nedostala transfuzi krve či nepodstoupila operaci.
Tehdy si paní Věra vzpomněla, že po porodu druhé dcery v roce 1982 dostala několik transfuzí krve hned od čtyř dárců.
Od jednoho z nich dostala také hepatitidu C – připomeňme si, že před rokem 1992 se testování krve neprovádělo, jednoduše proto, že virus, který nemoc způsobuje, byl objeven až v roce 1989 a teprve od roku 1992 se dárci krve na jeho přítomnost začali testovat.
Paní Věra začala docházet do jaterní poradny, kde jí byla po biopsii jater odhalena cirhóza. V roce 2006 podstoupila první interferonovou léčbu hepatitidy C. Celý rok si musela každý týden píchat injekci a denně jíst léky.
Léčba naštěstí neměla výraznější nežádoucí účinky, přesto si raději injekce píchala v pátek, aby jí bylo špatně o víkendu a aby s novým týdnem mohla zase fungovat. Když konečně léčbu dokončila, ukázalo se, že množství viru kolujícího v krvi nadějně kleslo.
„Paní doktorka říkala, že teď už by se s tím tělo mohlo poprat samo. Ale nepopralo… Virus se v těle zase začal množit a přibývat“
Paní Věra v roce 2008 absolvovala další léčbu. Opět brala celý rok denně léky a píchala si injekce. „Říkala jsem si, že když viru napoprvé v těle ubylo, teď už se to povede úplně. Pořád jsem tomu věřila.
Ale ani tentokrát to nevyšlo. Chodila jsem pak co půl roku na kontrolu, a i když bylo prima, že se testy nezhoršují, ani se nezlepšovaly: ‚Pořád tam je, potvora,‘ říkala jsem si.
Smířila jsem se s tím, že lepší už to nebude,“ vzpomíná.
V roce 2016 byl paní Věře diagnostikován karcinom prsu. „Po operaci jsem v rámci preventivní onkologické léčby dostala k užívání hormonální léky. Ty jsem měla brát pět let.
Bála jsem se, že to má játra nevydrží, a skutečně se po krátké době hodnoty jaterních testů začaly prudce zhoršovat. V poradně jsem se proto zeptala, zda by nebylo lepší nejprve vyléčit játra, a až pak pokračovat s léčbou karcinomu.
“ Lékařka jí vysvětlila, že tak jednoduché to přece jen není – ale pak se daly věci díky spolupráci mé onkoložky s infektoložkou do pohybu. „Zavolali mi z IKEM, abych přijela na vyšetření, že by pro mne mohli mít zcela novou léčbu mé hepatitidy C.
Zdravá játra že mi po ní sice jako Prométeovi už nedorostou, ale že bych se poté, co by virus z těla zmizel, mohla dostat na relativně normální jaterní hodnoty.“
A tak se paní Věra pustila do boje i potřetí – tentokrát už bez injekcí, jen s jednou tabletou jednou denně. „Už když jsem si po prvním měsíci jela pro další krabičku tablet, mi paní doktorka k mému obrovskému překvapení prozradila, že mám krevní testy úplně čisté. Že tam není nic, žádný virus! Přišlo mi to jako zázrak.
Měla jsem ten den narozeniny a byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala,“ vzpomíná paní Věra a v očích se jí ještě dnes při té vzpomínce lesknou slzy. „Zdálo se mi to neuvěřitelné.
Celých 35 let ve mně ta nemoc kouše, a za 4 týdny zmizí…“ Dnes, po ukončení celé 12týdenní léčby, už je jasné, že se z virové hepatitidy C definitivně vyléčila.
Nová léčba hepatitidy C by měla vyhnat virus z těla téměř najisto
Formulář pro opuštění okresu.
Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat ČTK
Praha – Pacienti s virovou hepatitidou C dostali šanci na úplné vyléčení, řekla dnes novinářům Jiřina Hobstová z centra pro léčbu virových hepatitid Fakultní nemocnice Motol.
Zatímco dosud se při léčbě někdo viru hepatitidy C zbavil napoprvé, jiný až při opakovaných pokusech a někdo vůbec. Počátkem roku povolila Evropská léková agentura léčbu založenou na kombinaci tří látek, která by měla virus vyhnat z těla téměř najisto, uvedla.
Ilustrační foto | Foto: archiv Deníku
Klinického zkoušení se zúčastnilo přes 2300 pacientů ve 25 zemích, včetně Česka. Vyléčilo se 95 až 100 procent nemocných. Do šesti klíčových studií byli zařazeni lidé nakažení nejobtížněji léčitelným genotypem 1, který je v Evropě nejrozšířenější.
„Chronická hepatitida C je onemocnění komplexní, jsou různé genotypy, máme specifické skupiny pacientů. Potřebujeme vybrat pro rozdílné nemocné vždy tu správnou léčbu. Nyní dostaneme do rukou takovou, která u správně zvolených pacientů odvede tu nejlepší práci,“ ocenila Hobstová.
V jedné ze studií byla zařazena i její pacientka, zdravotní sestra Ivana Vanišová. Nakazila se před 30 lety, stačila neopatrnost při práci s jehlou. Prošla bez úspěchu dvěma dlouhodobými léčbami, zabrala až třetí, kdy dostala novou kombinaci léků. Virus z krve zcela zmizel.
Chronická hepatitida C plíživě ničí játra a může přivodit i smrt. Virus se přenáší krví, nejde ale jen o nemoc narkomanů. Nakazit se může každý.
Rychlé množení viru
Virus se v těle rychle množí a mutuje. Nová léčba je založena na třech antiviroticích s odlišnými mechanismy účinku. Působí proti viru hepatitidy C v různých fázích jeho životního cyklu, vysvětlila lékařka.
Trojici léků je možno doplnit podle potřeb konkrétního pacienta o ribavirin, který se užívá již dlouho v kombinaci s interferonem. Právě interferon v nově schválené kombinaci chybí.
„To je bezpochyby přínosem pro lepší snášení léčby. Interferon totiž má nepříjemné vedlejší účinky. Díky bezinterferonovému režimu můžeme udržet v léčbě větší množství pacientů. Vedle toho má nová léčba i výrazně lepší účinnost a umožňuje zkrátit dobu léčby,“ shrnul Václav Hejda, který hepatitidu C léčí na první interní klinice Fakultní nemocnice Plzeň.
Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
25.3.2015
- Zdravotní péče,
- léčba,
- hepatitida,
- virus,
- Praha,
- Evropská léková agentura,
- Fakultní nemocnice v Motole,
- Česko,
- Evropa,
- Fakultní nemocnice Plzeň,
- nemoc
Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Fabia první majitel, nehavarované Volkswagen Amarok první majitel, servisní knížka, koupeno v D Škoda Rapid koupeno v CZ Volkswagen Passat servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Superb servisní knížka, koupeno v B, nehavarované Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v B + PRODAT AUTO
Hepatitida C
Hepatitida C je infekční zánětlivé onemocnění jater vyvolané virem hepatitidy C (HCV). Před objevem viru byla nazývána non-A, non-B hepatitidou.
Celosvětově je infikováno asi 170 milionů osob, více než tři čtvrtiny nemocných o své infekci nevědí. Předpokládá se, že v České republice je hepatitidou C infikováno 0,5–1 % populace, patříme mezi země s nízkým výskytem infekce.
Ročně se v České republice diagnostikuje mezi 800 a 1000 nových případů HCV.
Infekce virem hepatitidy C se přenáší krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. Do roku 1992, předtím, než začali být testováni dárci krve, bylo podání transfuze krve a infekce nedostatečně sterilizovanými lékařskými nástroji nejčastějším způsobem přenosu.
Díky přenosu krví se dříve nejčastěji nakazili pacienti, kteří dostávali opakovaně krevní transfuzi nebo náhradu faktorů srážení krve (pacienti s hemofilií). Riziková byla hemodialýza, ve vysokém riziku nákazy byli rovněž zdravotníci.
Při tetování, které není prováděno za přísně sterilních podmínek, rovněž může dojít k přenosu infekce, nejen sdílením tetovací jehly, ale též barev. V současnosti jsou v tetovacích salónech přísná hygienické pravidla a proto se tetování v salónech považuje za bezpečné.
Přenos infekce je možný rovněž předměty denní potřeby, které mohou přijít do styku s krví infikované osoby, jako jsou žiletky, pilníky, manikúra, zubní kartáčky. Hepatitida C se nepřenáší podáním ruky, objetím, sdílením nádobí, kašlem či kýcháním.
V současné době je největší riziko nákazy při nitrožilní aplikaci drog, pokud sdílíme s ostatními injekční instrumentárium. Virus hepatitidy C dokáže přežít mimo člověka velice dlouho dobu: více než 60 dní ve stopách krve v použití stříkačce, tři týdny v ampulce s vodou, dva týdny na površích, které byly kontaminovány infikovanou krví.
Riziko infekce při pohlavním styku je nízké, do 5%, vyšší riziko je u osob promiskuitních a mužů majících sex s muži. Riziko přenosu z matky na dítě při porodu je rovněž nízké, do 5 %, porod císařským řezem nesníží riziko přenosu infekce a rutinně se neprovádí.
Inkubační doba hepatitidy C je velice dlouhá, až 180 dní. Příznaky v akutní fázi infekce jsou velice mírné, nechutenství, nevolnost, bolesti svalů a kloubů, proto je akutní infekce zjištěna velice zřídka. Zežloutnutí je u hepatitidy C velmi vzácné. Ve většině případů je tak hepatitida C diagnostikována až ve stadiu chronickém, do něhož přejde více než 80 % infikovaných jedinců.
Chronická infekce nemá většinou příznaky žádné a je zjištěna náhodnou, při vyšetření krve z jiného důvodu nebo cíleným vyhledáváním jedinců s rizikem infekce v minulosti na základě znalosti rizikových faktorů jejího přenosu (tzv. screening).
Pacienti si mohou stěžovat na únavu, bolest v pravém podžebří, bolesti kloubů. Často je hepatitida C diagnostikována při vyšetření pro jiné onemocnění, například při poruše funkce štítné žlázy či při onemocnění ledvin.
Chronicky probíhající infekce poškozuje játra, v průběhu několika desetiletí může nemocný vyvinout jaterní cirhózu.
Onemocnění může být diagnostikováno až v pokročilé fázi jaterního selhání, kdy se projeví žloutenkou, otoky končetin, ascitem (nahromadění tekutiny v dutině břišní) či krvácením do trávicího traktu. V západních zemích je hepatitida C nejčastějším důvodem k transplantaci jater. V cirhotických játrech může vzniknout nádor, hepatocelulární karcinom.
Diagnóza hepatitidy C je jednoduchá. Testuje se z krve vyšetřením tzv. anti-HCV protilátek. Protilátky nevypovídají o tom, jak dlouho onemocnění trvá. K definitivnímu potvrzení onemocnění je třeba vyšetřit množství viru v krvi, tzv. HCV RNA (nukleovou kyselinu viru).
Pokud je vyšetření HCV RNA negativní, pacient infekci prodělal a sám virus eliminoval v akutní fázi. Protilátky anti-HCV po prodělané hepatitidě C či po úspěšné léčbě přetrvávají v krvi doživotně, nechrání však proti nové infekci, při rizikovém chování je možné se znovu nakazit.
Zvýšené jaterní testy (hodnota ALT v krvi) nejsou pravidlem, až třetina pacientů je může mít dlouhodobě normální. Proto je zcela zásadní pátrání po rizikových faktorech a cílené vyšetření v okamžiku, kdy nějaký rizikový faktor udáme.
Vyšetření protilátek se standardně provádí z odběru krve do zkumavky, lze je však dnes vyšetřit i z krve kapilární („píchnutí do prstu“) nebo ze slin (odběr speciální soupravou bez nutnosti specializované laboratoře), výsledek je obvykle k dispozici během desítek minut.
Diagnóza hepatitidy C je potvrzena pozitivitou HCV RNA. Dále stanovíme přesné množství viru v krvi (v jednotkách, obvykle tisíce až miliony) a genotyp viru. V České republice jsou nejčastější genotypy HCV 3, 1b a 1a. V současné době již není třeba před léčbou HCV infekce provádět jaterní biopsii (odběr vzorku jaterní tkáně pomocí dlouhé jehly). Biopsie byla nahrazena tzv.
elastografií, vyšetřením, které za pomocí vibrace a ultrazvuku dokáže zhodnotit tuhost jater, tedy stupeň jejich poškození. Jedná se o vyšetření rychlé a bezbolestné, dispozici je již v desítkách nemocnic a hepatologických ambulancí. Sonografické vyšetření (ultrazvuk) je prováděn zejména u pacientů s cirhózou jater k vyloučení nádoru jako komplikace dlouhého trvání choroby.
Virus hepatitidy C byl objeven v roce 1989, testování protilátek bylo zahájeno v roce 1992. Již od začátku 90. let byla k dispozici léčba, ale velice málo účinná a provázená vysokým rizikem nežádoucích účinků. Jedinou možností léčby byl interferon alfa, od konce 90. let v kombinaci s ribavirinem. Interferon se aplikoval v injekcích.
Nespecificky stimuloval imunitní systém pacienta, který pak proti viru sám bojoval. Většina pacientů měla příznaky podobné chřipce, léčba byla provázena dále váhovým úbytkem, padáním vlasů, velice časté byly psychiatrické nežádoucí účinky, nervozita, deprese.
Režimy založenými na interferonu alfa se vyléčila zhruba polovina pacientů, délka léčby byla nejméně 24 týdnů, nejčastěji však 48 týdnů u u nás nejčastějšího genotypu 1b. Od roku 2014 jsou k dispozici tzv. přímo působící antivirotika, léky, které přímo blokují množení viru v jaterní buňce.
Dokážou zasáhnout do tří klíčových kroků virové replikace (množení). První místo je blokáda virové proteázy, enzymu, který štěpí virové bílkoviny. Dalším krokem je inhibice tzv. NS5A replikačního komplexu, který má za úkol sestavit virovou částici do podoby schopné cestovat krví a znovu infikovat jaterní buňky.
Třetí místo, na němž můžeme zasáhnout, je virová polymeráza, enzym, který má za úkol prodlužování řetězce nukleové kyseliny viru hepatitidy C.
Léky s různým mechanismem účinku se pak kombinují, ideálně do jedné tablety, účinnost je vysoká (téměř 100 %), nežádoucí účinky minimální, doba léčby je v současnosti maximálně 12 týdnů. Injekce interferonu již nejsou třeba a jeho podávání má být opuštěno.
Účinnost léčby (tedy úplné vyléčení) se posuzuje za 12 a 24 týdnů po jejím ukončení. Pokud je HCV RNA negativní, virus v krvi není přítomen a můžeme říci, že pacient dosáhl tzv. „setrvalé virologické odpovědi“, je tedy úspěšné vyléčen. Takovýto člověk není infekční pro své okolí.
Při rizikovém chování se může však znovu nakazit, protilátky proti opětovné nákaze nechrání.
V dnešní době se mají léčit všichni, kteří o své chorobě vědí. Léčba hepatitidy C tak vede ke snížení přenosu infekce na osoby zdravé. Ti, kteří mají nějaký rizikový faktor přenosu infekce, by měli být aktivně vyhledáváni a vyšetřeni.
Díky minimálním nežádoucím účinkům léčby se mohou léčit téměř všichni pacienti a ani přidružená onemocnění (např.
psychiatrická onemocnění, srdeční onemocnění, hematologické poruchy), která v minulosti léčbě bránila, nejsou dnes v léčbě hepatitidy C překážkou.
V České republice je možno užít k léčbě hepatitidy C několik protivirových kombinací.
Kombinace sofosbuviru a ledipasviru (lék Harvoni). V ČR se používá se k léčbě pacientů s genotypem 1. Užívá se v tabletách, jedna tableta jednou denně. Doba léčby je 8–12 týdnů podle pokročilosti jaterního onemocnění a množství viru HCV v krvi. Nežádoucí účinky jsou mírné, nejčastěji únava a bolest hlavy.
Kombinace grazopreviru a elbasviru (lék Zepatier). V ČR se používá se k léčbě pacientů s genotypem 1. Užívá se v tabletách, jedna tableta jednou denně. Doba léčby je 12 týdnů. Nežádoucí účinky jsou mírné, nejčastěji opět únava a bolest hlavy.
Kombinace glekapreviru a pibrentasviru (lék Maviret). Tuto kombinaci lze použít na všechny genotypy viru hepatitidy C. Doba léčby je ve většině případů 8 týdnů. Také tato kombinace jsou tablety, 3 tablety v jedné, obvykle ranní denní dávce. Účinnost je i při 8týdenní léčbě téměř 100% a nežádoucí účinky (únava a bolest hlavy) velmi mírné.
Kombinace sofosbuviru a velpatasviru (lék Epclusa). Tuto kombinaci lze rovněž použít na všechny genotypy viru hepatitidy C. Doba léčby je 12 týdnů nezávisle na stupni jaterního poškození.
Užívá se jedna tableta jednou denně. Účinnost je rovněž téměř 100%, nežádoucí účinky (únava a bolest hlavy) velmi mírné.
Lék lze použít i u pacientů s pokročilou jaterní cirhózou, například u čekatelů transplantace jater.
Kombinace sofosbuviru, velpatasviru a voxilapreviru (lék Vosevi). Tuto kombinaci lze rovněž použít na všechny genotypy viru hepatitidy C. Doba léčby je 8–12 týdnů.
Užívá se jedna tableta jednou denně. Lék se v ČR používá zejména u nemocných, u nichž jiné léčebné režimy selhaly, účinnost je i v tomto případě více než 95 %.
Nežádoucí účinky jsou velmi mírné, nejčastěji opět únava a bolest hlavy.
Očkování proti hepatitidě C dosud není k dispozici, proto je zásadní prevence přenosu infekce, zejména v rizikových skupinách osob. Samozřejmostí je testování krevních derivátů.
Speciální dieta při hepatitidě C není nutná, vhodné je omezit na minimum konzumaci alkoholu, neboť jeho konzumace přispívá k rychlejšímu průběhu jaterního poškození.
Vhodné je rovněž mít ideální váhu, ztučnění jater při obezitě také vede k rychlejšímu poškození jater.
Hepatitidu C už lékaři umějí snadno vyléčit. Jen se na ni musí přijít
Virus hepatitidy C (HCV) se přenáší krví. Objeven byl poměrně nedávno, až v roce 1989. Nákaza je rozšířená zejména u nitrožilních uživatelů drog. Častými nositeli viru jsou však i lidé, kteří se nakazili při krevní transfuzi v dobách, kdy se krev dárců na HCV netestovala.
Medicína udělala v posledních letech ohromný skok. Nákazu, kterou dřív bylo těžké z těla odstranit, dnes umí účinně léčit. Mnoho nakažených ale o své nemoci neví. Virus jim přesto soustavně a nepozorovaně poškozuje játra. Lidé v riziku a s podezřelými příznaky by proto měli zvážit vyšetření. Léčbu mohou zkusit i ti, jimž nepomohly starší, méně účinné druhy terapie.
Hepatitida C představuje vážný zdravotní problém u nás i ve světě. Podle dokumentu Evropské asociace pro studium jater (EASL) z dubna 2018 trpí chronickou nákazou tímto virem celosvětově na 71 milionů lidí.
„Virus je jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater, orgánu naprosto nezbytného pro život. V České republice je podle panelu expertů chronicky infikovaných 0,4 až 0,5 % obyvatel.
Ročně však infekci diagnostikujeme jen asi u 1 tisíce lidí. Ostatní o své nemoci většinou neví. Zůstávají neznámí, šíří infekci a nemoc u nich může progredovat do jaterní cirhózy a rakoviny jater,“ uvedl prof. MUDr. Petr Husa, CSc.
, přednosta Kliniky infekčních chorob LF MU a FN Brno.
(zdroj: Epidat; VH A – virová hepatitida typu A, VH B – virová hepatitida typu B, VH C – virová hepatitida typu C)
2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | |
VH A | 1648 | 1104 | 862 | 264 | 284 | 348 | 673 | 724 | 930 | 772 |
VH B | 306 | 247 | 244 | 192 | 154 | 133 | 105 | 89 | 73 | 85 |
VH C | 974 | 836 | 709 | 812 | 794 | 873 | 867 | 956 | 1104 | 992 |
Jedinou účinnou léčbu pokročilé cirhózy představuje transplantace jater. Ta je velice nákladná. „Pokud se však neodstraní z těla virus hepatitidy C, onemocní i nová játra. Naštěstí máme dnes k dispozici léky, které infekci celkem spolehlivě vyléčí.
Možnosti medicíny v boji s ní se v posledních letech ohromně posunuly,“ říká výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Mgr. Jakub Dvořáček, MHA.
Právě díky velkému pokroku v léčbě HCV zařadila AIFP tuto oblast mezi dvanáct rychle se rozvíjejících oblastí medicíny, na které chce v průběhu roku 2018 upozornit veřejnost.
„Virologie udělala zmíněný velký skok ve velmi krátkém intervalu několika let. Něco takového není běžné,“ upozorňuje Dvořáček. „Zatímco v boji proti bakteriím jsme v průběhu 20.
století zaznamenali ohromné úspěchy díky antibiotikům, s chronickými virovými nákazami si nikdo dlouho nevěděl rady. Dnes naopak jde rychle dopředu tato oblast, zatímco tažení proti bakteriím se vyvíjí hůře.
Výzkum se příliš nedaří a roste hrozba antibiotické rezistence,“ hodnotí ředitel AIFP.
Jak se tedy nákaza HCV, jejíž virus byl objeven teprve před třemi desítkami let, donedávna léčila? Po více než dvě desetiletí bylo základem léčby chronické hepatitidy typu C podávání interferonu alfa. Ten působil nepřímo, vlastně jen pomáhal tělu v boji s virem.
„Nejprve šlo o konvenční (standardní) interferon, který se musel aplikovat třikrát týdně podkožně. Od roku 2001 potom pegylovaný interferon alfa, který se píchal podkožně jednou týdně.
Současně pacienti brali ribavirin v tabletách nebo kapslích, ten účinek interferonu zesiloval,“ popisuje prof. Husa.
Interferonová léčba ale měla velmi vážné nežádoucí účinky: horečky, únavu, bolesti a nevolnosti, otoky… Pacienti ztráceli vlasy i váhu. To celé trvalo běžně 1 rok, a přitom zdaleka nebylo jisté, že se virus podaří odstranit. V začátcích léky pomohly jen každému druhému pacientovi.
V roce 2011 vstoupila léčba virové hepatitidy C do úplně nové éry, která je charakterizována rychlým zaváděním přímo působících virostatik (DAA, Directly Acting Antivirals) do terapeutických kombinací. Účinnost léčby dramaticky stoupla. Nakonec se podařilo „nepřímo“ působící interferon zcela nahradit léky, které cílí přímo na virus, resp.
narušují jeho replikační cyklus. „V posledních 3 letech se už používají jen kombinace perorálních antivirových léků. Označuje se to jako bezinterferonová léčba. Primárním cílem léčby chronické hepatitidy C je úplné odstranění infekce z organismu. Za důkaz vyléčení slouží nepřítomnost viru v krvi 12 týdnů po skončení antivirové léčby.
Jde o zcela odlišný cíl, než je tomu při léčbě infekce virem hepatitidy B nebo HIV. Tam je možné dosáhnout jen dlouhodobé kontroly infekce a úplná eliminace virové infekce není dostupnými léky možná,“ doplnil prof. Husa. Účinnost terapie u je podle něj přinejmenším 95 procent, přitom bezinterferonová léčba nemá prakticky žádné kontraindikace.
Také nežádoucí účinky jsou minimální.
Je však nezbytné, aby byli nemocní lidé odhaleni, protože jinak se přirozeně nebudou léčit. Jak již bylo řečeno, přítomnost viru v těle může mít vážné následky. Významně se zvyšuje riziko vzniku pokročilé jaterní fibrózy, cirhózy a rakoviny jater. Může vzniknout potřeba transplantace tohoto orgánu.
Při vyhledávání nemocných s chronickou hepatitidou C hrají nezastupitelnou roli praktičtí lékaři i lékaři jiných odborností, než jsou hepatologové.
Na přítomnost HCV mohou ukazovat příznaky jako únava, hubnutí, dále různé nemoci ledvin, kůže, diabetes, poruchy kognitivních funkcí, deprese, lymfomy, revmatické, endokrinologické, cévní choroby atd.
Prvním krokem v diagnostice jsou jaterní testy a v návaznosti na ně případně test na přítomnost protilátek proti HCV.
Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) byla založena v roce 1993 a letos tak slaví 25 let existence. V průběhu roku chce přiblížit veřejnosti 12 medicínských oblastí, které od počátku 90. let k nepoznání změnily nové léky.
Podporuje aktuální celoevropskou kampaň We won’t rest, která zdůrazňuje roli výzkumníků a dalších pracovníků ve farmaceutickém průmyslu v boji proti vážným chorobám.