Němci podnikli rozsáhlé preventivní kroky, aby se závadné výrobky nešířily na tamějším trhu, a ujišťují, že jiné státy nemají vůbec důvod se znepokojovat.
Státní veterinární správa poukazuje na to, že uzavření hranic pro dovoz zmíněného zboží by mohla vyhlásit jen Evropská komise. Podle ústředního ředitele správy Milana Maleny by toto opatření přijala komise pouze v případě, že by se neplnily podmínky Lisabonské smlouvy.
„Německá strana udělala to, co udělat měla. V rámci rychlého systému varování informovalo země, kterých se to týká, tedy Holandsko a Českou republiku, kam nic být dovezeno nemělo. Nicméně společně s Veterinární správou provádíme zvýšený dozor v této oblasti u dovážených potravin,“ říká Malena.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Milan Malena a Jindřich Šnejdrla o dovozu masa ze SRN v Ozvěnách dne.mp3
Od zdejších zemědělských výrobců padl i návrh, že by se z každé podezřelé zásilky z Německa mohly na hranicích odebírat vzorky na rozbor, jestli neobsahují kontaminované potraviny. Podle Maleny ale na takovéto testování nemá veterinární správa peníze.
„Vyšetření na dioxin je drahé, jeden vzorek stojí 25 tisíc korun. Rozpočet Státní veterinární správy zkrátka neumožňuje vyšetřovat každý vzorek, který jede do ČR,“ vysvětluje Malena.
Veterinární správa v souvislosti s německou aférou ale provádí mimořádné kontroly. „Vyhlásili jsme povinnost odebrat z inkriminovaného období vejce, drůbež, vepřové maso, a odeslat do referenční laboratoře SVÚP. V současné době probíhají vyšetření. Totéž udělala Státní zemědělská a potravinářská inspekce a ÚZUS,“ dosává Milan Malena, ústřední ředitel Státní veterinární správy.
Agrární komora: Němci nedělají vše tak, jak mají
Viceprezident Agrární komory Jindřich Šnejdrla se domnívá, že požadavek na úplné zastavení dovozu není přehnaný, protože se do České republiky dováží více než 200 tisíc tun vepřového masa a nemalá část pochází právě z Německa.
„My nejsme schopni uvěřit německým orgánům, že dělají všechno tak, jak mají. Pokud by dělali, aféra by v Německu vůbec nevypukla,“ domnívá se Šnejdrla.
Agrární komora chce hledat cesty, jak zamezit dovoz kontaminovaného masa. „Množství látky, které se dostalo v Německu na trh představuje v krajním případě 50 tisíc tun vepřového masa. Nejsem přesvědčen o tom, že se z toho do ČR nedostalo ani deko,“ dodává Šnejdrla.
Agrární komora tvrdí, že celý skandál jen potvrzuje, že by se měla snížit naše závislost na dovozu potravinových výrobků z ciziny. Přesto však popírá, že tyto kroky podniká v zájmu českých zemědělců.
„My v tom vidíme obrovské nebezpečí. Do ČR se může dostat nemalé množství masa, které teď ve spolkové republice nenachází odběratele. Němci jsou vyděšení a klesá spotřeba a cena vepřového masa na tamním trhu. Je možné, že se bude toto maso vozit do ČR i nadále,“ dodává viceprezident Agrární komory Jindřich Šnejdrla.
Německo: Dioxiny kontaminované krmivo a potraviny (2010)
O dioxinech byly popsány již stohy papírů. Jejich stručnou charakteristiku jsme převzali z materiálů Státního zdravotního ústavu a sdružení Arnika. Jejich popis obsahuje například také Návrh Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy pro Českou republiku, z něhož jsme převzali odbornější popis dioxinů.
„Dioxiny jsou vysoce toxické látky nebezpečné již ve stopových koncentracích. Kumulují se v živočišných tukových tkáních. Jejich koncentraci v životním prostředí zvyšují i drobné prachové částice.
Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí).
Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle.“ (zdroj: webové stránky Státního zdravotního ústavu – www.chpr.szu.cz – „Dioxiny v potravinách“)
Dioxiny
„Nové poznatky výzkumu ukazují, že dioxiny jsou nebezpečnější, než se předpokládalo. Svými vlastnostmi (především schopností bioakumulace) dlouhodobě ohrožují zdraví obyvatel,“ konstatuje zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) z května 1998.
Jako dioxiny je souhrnně označováno 210 chemických látek ze dvou skupin odborně nazývaných polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a polychlorované dibenzofurany (PCDFs).
Protože tyto látky mají rozličnou toxicitu, přepočítává se na tzv.
toxický ekvivalent (I-TEQ), který vyjadřuje míru jedovatosti toho kterého dioxinu ve vztahu k tomu nejtoxičtějšímu z nich (2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxin, TCDD).
Historicky souvisí rozsáhlejší kontaminace životního prostředí dioxiny s rozvojem výrobou chloru. Ten se hromadně začal využívat především po 2. světové válce, protože bylo nutné najít jeho tzv. mírové využití.
„Výhodou“ chloru je, že je stabilní, což na druhé straně způsobilo kumulaci látek jako DDT, polychlorované bifenyly (PCB), dioxiny a freony na Zemi. Hlavními zdroji dioxinů jsou spalovací procesy a chemický průmysl.
K významným zdrojům dioxinů patří spalování odpadů obsahujících chlorované látky.
Dioxiny a jim podobné látky (především polychlorované bifenyly) se nerozpouštějí ve vodě a po dlouhou dobu přetrvávají v prostředí. Ukládají se v tucích. U lidí poškozují imunitní a hormonální systém, způsobují poruchy metabolismu.
U mužů mohou dioxiny poškozovat strukturu varlat či způsobovat zmenšení pohlavních orgánů. Ženy mohou trpět poruchami funkce vaječníků a vážnými onemocněními dělohy. Dioxiny se dostávají placentou i do organismu nenarozených dětí, kojenci je pijí s mateřským mlékem.
U dětí dioxiny vedou například k vývojovým vadám a poškozují nervový systém. Každý organismus reaguje na tyto látky různě.
Odezva na dioxiny se může objevit již při velice nízkých koncentracích. Naopak nemusí být i při koncentracích vyšších. Nejlepším řešením proto je pokud možno předcházet vzniku těchto látek a jejich únikům do životního prostředí. S tím je nutné začít u zdrojů jejich vzniku.
Takový postup také stanovuje Stockholmská úmluva, kterou již ratifikovala i Česká republika a která vstoupí v platnost 17. května tohoto roku. Jde o mezinárodní dohodu o tzv. perzistentních organických látkách, ke kterým se řadí jak dioxiny, tak polychlorované bifenyly či DDT.
Sedmdesát kilo vážící člověk by podle WHO za den neměl přijmout více jak 70 – 280 pg TEQ dioxinů a dioxinům podobných PCB. Toto množství přibližně obsahuje sedmdesátigramová porce sumečka amerického z Josefova rybníka u Milovic.
Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDDs/Fs)(převzato z Návrhu Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy pro ČR publikovaného TOCOENem)
Polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDDs) a polychlorované dibenzofurany (PCDFs) jsou v různé míře chlorované tricyklické aromatické uhlovodíky, jejichž přítomnost v životním prostředí je vzhledem k velmi vysoké toxicitě některých představitelů této skupiny látek považována za významný ekologický problém. V neodborné literatuře, tisku a dalších mediích se ujal zkrácený termín „dioxiny“ a jejich nálezy v různých složkách životního prostředí a především v potravinách dostávají opakovaně celospolečenskou publicitu.
Molekulární struktura těchto látek je zobrazena v následujících schématech:
Schéma struktury polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů (PCDDs/Fs)
Do této skupiny látek patří 75 kongenerů PCDDs a 135 kongenerů PCDFs. 17 kongenerů, které jsou chlorované v polohách 2, 3, 7 a 8, případně dalších, jsou toxikologicky nejzávažnější a spolu s tzv.
koplanárními PCBs (u nichž žádný chlór není v orto poloze) jsou zahrnuty do celkového toxikologického ekvivalentu TEQ.
Naopak PCDDs/Fs obsahující jeden až tři atomy chlory nejsou považovány za toxikologicky závažné.
Svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi se PCDDs/Fs řadí mezi typické POPs (= perzistentní organické látky). Jsou velmi málo rozpustné ve vodě (především ty více chlorované), málo těkavé, ochotně se sorbující na povrch pevných částic (vysoký koeficient Koc) a jen zvolna podléhající rozkladu.
Tyto vlastnosti předurčují, že PCDDs/Fs se ze složek hydrosféry nacházejí především v půdě, kalech a sedimentech, velmi omezeně pak v rozpuštené formě v povrchových či jiných vodách. Vzhledem k vysokým rozdělovacím koeficientů Kow jsou schopny se bioakumulovat v tukových tkáních živočichů a lidí.
Do lidské potravy se PCDDs/Fs dostávají prostřednictvím potravních řetězců, přičemž nejvýznačnější cesta vede přes vodní ekosystémy do rybího masa a tuku, které jednak slouží přímo jako potravina, a též slouží jako přísada krmivových směsí hospodářských zvířat, přes která se dostávají do jejich masa a mléka.
Druhým významným vstupem PCDDs/Fs do potravin je objemová píce hovězího dobytka, do které se dioxiny dostávají depozicí z ovzduší. Nejvíce kontaminovanými potravinami a krmivy jsou rybí maso, tuk a moučka pocházející z Baltského moře, a dále pak ze Severního moře.
Obsah PCDDs/Fs je v těchto oblastech až 10 x vyšší než u ryb z jižní polokoule a Tichomoří.
Informace o měření dioxinů si můžete přečíst zde
Další souhrnné informace o dioxinech
- Konzultace WHO – Vyhodnocení zdravotního rizika dioxinů – přehodnocení přípustného denního příjmu (TDI)
- Struktura zdrojů dioxinů na příkladech USA a Velké Británie ( v tabulce a v koláčovém diagramu)
- Jsou dioxiny přírodní nebo umělé? Závěry vědecké rady U.S. EPA k původu dioxinů
- Dioxiny z pohledu Evropy [RACHEL'S ENVIRONMENT & HEALTH WEEKLY #636]
- Abstrakta z několika set článků s odkazy na jejich nezkrácenou verzi
- Tisková zpráva Programu životního prostředí Organizace spojených národů (UNEP)
- Chemie chloru [RACHEL'S ENVIRONMENT & HEALTH WEEKLY #640]
- Působení dioxinů na lidský organismus ovlivňuje pohlaví dětí
- Látky narušující hormonální systém nalezeny ve vejcích a mrtvých orlích mláďatech
Dne 14.5. 1998 se vznítil sklad náhradních dílů v berounském podniku Linde-Frigera. V budově skladu byly uskladněny náhradní díly převážně z plastů, při jejichž vznícení došlo k úniku nejrůznějších toxických látek včetně dioxinů, plynů a popílku. Dioxiny však v době požáru v ovzduší nikdo neměřil.
Jelikož továrna je umístěna ve vilové zástavbě, hustý černý dým a následný spad a kyselý déšť zamořily okolí, což vyústilo v individuální a posléze i kolektivní protesty místních občanů požadující přemístění továrny mimo město a důkladné vyšetření všech následků požáru. To, co zbylo z budovy po požáru muselo být umístěny na skládku nebezpečných odpadů. Továrna je nyní již znovu postavena a protesty dávno utichly.
Stručná chronologie požáru
1998
14.5.
V dopoledních hodinách začíná hořet sklad náhradních dílů v podniku Linde-Frigera v Berouně-Závodí. Provoz vyrábí mrazničky a chladící systémy. Požár vzniká při svařování přístřešku u skladu, odkud se rychle šíří na celou halu. Uskladněny zde byly náhradní díly z různých materiálů, především z papíru, dřeva, lepenky, polystyrenu, plastů včetně PVC, kabelů a vodičů.
Přes rychlý zásah hasičského sboru značné množství škodlivin uniká do ovzduší. Měření provedená v době požáru ukazují únik amoniaku, fosgenu, chlorovodíku a kyanovodíku. Jelikož referát ochrany OÚ Beroun nevyhlásil stav ohrožení, starosta Berouna MUDr. Jiří Besser na sebe bere zodpovědnost a v městském rozhlase vydává varování občanům, aby se zdržovali doma a nevětrali.
Po zásahu musí být hospitalizováno 7 členů hasičského sboru, zatímco u 25 dalších jsou zjištěny změny krevního obrazu, zvýšení krevního tlaku a nálezy na plících.
Požár se jen shodou okolností a kompetentním zásahem hasičského sboru nešíří na vedlejší budovu, ve které byly uskladněny silně hořlavé látky, jejichž vznícením by došlo k ničivému výbuchu, který by zřejmě srovnal okolní obytné domy se zemí. (Berounský deník 15-16.5.99)
15.5.
Proběhla měření na požářišti. Zjištěna přítomnost chloru a organických látek. Zasedá Okresní havarijní komise okresu Beroun. Na zasedání starosta Besser kritizuje pomalý postup referátu ochrany.
V pět kilometrů vzdálených Hudlicích zjištěno vysoké zasažení kyselým deštěm způsobeným požárem. Proti svářeči, který svou nepozorností zapříčinil požár, je zahájeno trestní stíhání.
Škoda vyčíslena na 200 miliónů.
17.5.
Zvýšené koncentrace škodlivin v ovzduší již nebyly naměřeny.
19.5.
Obnoveny dodávky náhradních dílů a energie do podniku. Znovuobnovení plného provozu ohlášeno na 1. června. 200 z 350 zaměstnanců dostává 14-denní dovolenou.
Na tiskové konferenci na MěÚ Berouna starosta Besser poprvé veřejně kritizuje postup referátu ochrany.
Obyvatelé z okolí podniku Linde-Frigera posílají starostovi petici požadující důkladné prošetření ekologických a zdravotních následků požáru, informování veřejnosti a přemístění provozu mimo obytnou zástavbu.
20.5.
Okresní úřad vydává oficiální tiskovou zprávu o požáru skladu. Doporučuje občanům důkladné oplachování vodou a mýdlem a skrápění zahrad vodou. Také doporučuje, aby občané v případě zdravotních potíží neprodleně navštívili lékaře.
22.5.
Česká pobočka Greenpeace se obrací na Okresní úřad a Okresní hygienickou stanici v Berouně s podnětem na důkladné prošetření možnosti vzniku dioxinů a polyaromatických uhlovodíků (PAU) při požáru. Občané z okolí továrny zasílají další podpisy pod petici starostovi.Čtyři ze sedmi hospitalizovaných hasičů jsou stále v pracovní neschopnosti.
23.5.
V podniku Linde-Frigera se schází ředitel berounského závodu ing. Bednář, ředitel skupiny podniků chladící techniky a.s. Linde AG dr. Schuppar, zástupce pojišťovny Allianz Radek Mottl a další, aby projednali další postup podniku. Ing.
Bendář oznamuje, že měření koncetrací dioxinů byla provedena jak na požářišti tak v okolí podniku. Přítomnost dioxinů mimo podnik zjištěna nebyla, v epicentru požáru byla nejvyšší avšak přesto překračovala jen mírně nejvyšší povolené koncentrace. Dále potvrzuje, že zbytky po požáru budou uloženy na skládky nebezpečných požárů.
Okresní hygienik požaduje, aby měření pokračovala i v obytné zástavbě ve směru vzdušného proudu.
27.5.
Okresní hygiencká stanice Beroun zveřejňuje zprávu, ze které vyplývá, že nelze vyloučit vznik dalších nebezpečných látek jako např. dioxinů, PAU aj. Šetření mají pokračovat.
červenec
Oficiálně vzniká občanské sdružení Závodí a ulice Lidická.
9.7.
Děti Země upozorňují na nebezpečí spojené se zamořením továrny a jejího okolí dioxiny.
18.11.
Česká pobočka mezinárodní ekologické organizace Greenpeace se obrací na okresního hygienika, aby „konečně vyhodnotil celkový rozsah kontaminace a jeho případný vliv na zdraví místních obyvatel“. Greenpeace obviňuje vedení podniku ze snahy zlehčit zamoření továrny a jejího okolí dioxiny. Probíhá kolaudace nové výrobní haly na místě požáru.
Podle zpráv z tisku sestavil v roce 1999 Přemysl Mácha, M. A. (Centrum pro podporu občanů, tehdy sekce Dětí Země)
Čisté potraviny jsou mýtus, dioxiny máme v těle každý | Firmy a trhy
Pokud se spotřebitelé v ČR domnívají, že se jejich organismus mohl poprvé setkat s jedovatými dioxiny prostřednictvím konzumace potenciálně kontaminovaných německých vajec, drůbeže či vepřového masa, žijí v hlubokém omylu.
Například i proto, že do naší země s největší pravděpodobností proudily rizikové potraviny již půl roku předtím, než německé kontrolní orgány dioxiny v krmivech pro hospodářská zvířata objevily. To je mimochodem na celé kauze nejzávažnější – totiž snaha příslušných výrobců problém s dioxiny nejen neřešit, ale nadále pokračovat v distribuci rizikových krmiv na trh.
Permanentně kontaminované prostředí Dioxiny, ale nejen tyto látky, nicméně máme v těle každý. A to prostřednictvím dýchání, neboť dioxiny ve stopovém množství obsahuje vzduch. Dioxiny totiž vznikají mimo jiné nedokonalým spalováním, tedy při požárech, spalování odpadů nebo třeba při grilování. A samo sebou také při kouření.
Vzduch však v daleko větší míře obsahuje také polyaromatické uhlovodíky a polétavý prach, které mají stejně jako dioxiny rakovinotvorné účinky. V půdě a ve vodě kolem nás zase žijí listerie, stejně tak salmonely, při koupání ve volné přírodě nás ohrožují toxické sinice.
Žijeme prostě v permanentně kontaminovaném prostředí a je iluzí, že by bylo možné v takovém prostředí vyprodukovat zcela „čisté“ potraviny.
Pozor na potravinové doplňky Právě proto ale existují limity nebezpečných látek v potravinách kontrolované dozorovými orgány.
Jen pro zajímavost – limit pro množství dioxinů v drůbežím masu je jeden pikogram na miligram tuku, což je množství na hranici rozlišení laboratorními přístroji.
To na jednu stranu ilustruje jedovatost dioxinů, na straně druhé je naivní představa, že rizikové potraviny obsahují dioxiny třeba v procentech. Potravinová rizika jistě existují, zdaleka ale ne jen prostřednictvím látek z potravinových afér.
Pro lidský organismus je například daleko horší pravidelná konzumace různých zcela legálních potravinových doplňků. Zemřít se dá i na předávkování umělými vitaminy, zdravotní problémy mohou způsobit alergeny, jichž je i mezi zdravými přírodními produkty celá řada. Jinými slovy – rizika z konzumace potravin byla, jsou a budou a nic s tím neuděláme.
Lze jistě výrazně zpřísnit kontroly, ale lidský faktor nikdy nebude možné zcela vyloučit, takže výsledkem budou ještě o něco bezpečnější, ale o hodně dražší výrobky. Ostatně každodenní styk člověka s nebezpečnými látkami a organismy zvyšuje jeho imunitu a jedinec vychovaný ve sterilním prostředí by měl bez imunity problémy i s obyčejnou chřipkou.