1 331 Náhradní sladidla, jejich místo v současné diabetologii MUDr. Eva Račická Diabetologická a interní ambulance, Ostrava Sladidla jsou látky, které udělují potravině sladkou chuť. Jako sladidla obvykle označujeme látky, které mají vyšší sladivost než sacharóza, ale menší energetickou hodnotu.
Náhradní sladidla, též nazývaná náhražka cukru (alternativní), mohou být přírodní nebo synteticky vyrobené látky. Název umělá sladidla se používá pro sladidla synteticky vyrobená. Přehled obsahuje sladidla v současné době používaná v potravinářském a farmaceutickém průmyslu a v kosmetice.
Klíčová slova: náhradní sladidla, přírodní sladidla, umělá sladidla, sladivost, bezpečnost sladidel, zařazení do diety diabetika. Sugar substitutes, their role in current diabetology Sweeteners are substances that provide a sweet taste to food.
The term sweeteners is usually used to refer to substances that possess a higher sweetness than sucrose, but provide less energy. Sugar substitutes (also referred to as sugar alternatives) can be natural or synthetically manufactured substances. The term artificial sweeteners is used for those manufactured synthetically.
Key words: sugar substitutes, natural sweeteners, artificial sweeteners, sweetness, sweetener safety, inclusion in a diabetic diet. Interní Med. 2012; 14(8 a 9): DŮVOD K POUŽITÍ NÁHRADNÍCH SLADIDEL: 1. diabetes mellitus 2. redukce obsahu energie potravinách 3. ochrana před zubním kazem 4. cena mnohá levnější než cukr 5.
reaktivní hypoglykemie Sladidla pro diabetiky nevhodná Sladidla pro diabetiky vhodná cukr řepný a třtinový cukr, hroznový, melasa, med, sirupy (javorový, z agáve), obilné sladěnky jsou označována jako náhradní sladidla Dělení sladidel vhodných pro diabetiky: podle původu podle nutriční hodnoty podle chemické struktury přírodní: např.
steviosid, thaumatin syntetická identická s přírodními: např. polyalkoholy syntetická: např.
sacharin, cyklamát energetická: polylakoholy kromě erythritolu, fruktóza neenergetická: synteticky vyrobená a přírodní proteiny, peptidy (thaumatin, aspartam) halogenové disacharidy (sukralóza) terpeny (steviosid) chalkony (neohesperidin DC) Využití sladidel: potravinářský a farmaceutický průmysl, kosmetika.
Posuzování zdravotní nezávadnosti potravinářských aditiv včetně náhradních sladidel: Od r JECFA (Joint Expert Committee on Food Additives při WHO) vypracoval koncepci stanovení jejich akceptovatelného denního příjmu (ADI = acceptable daily intake).
Od r v EU má tuto funkci Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA (European Food Safety Autority) a jeho vědecký panel (ANS panel on food additives and nutrients sources added to food), který schvaluje a vydává m. j. seznam povolených sladidel E čísla. Česká legislativa je harmonizována s legislativou EU. Seznam povolených aditiv včetně sladidel je uveden ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví 4/2008 a v přílohách II a III nařízení/es/č.1333/2008. ADI: Přijatelná denní dávka náhradního sladidla, která může být konzumována denně po dobu života, aniž by představovala riziko pro zdraví konzumenta (mg/kg hmotnosti/den). Sladivost: Sladká chuť je definována jako sladivost porovnávaná se sacharózou, která má relativní sladivost 1.
2 332 Ve zkratce NÁHRADNÍ SLADIDLA PŘÍRODNÍ 1. Sacharidy 1.1. Alkoholické cukry 1.2. Monosacharidy 1.3. Oligosacharidy 2. Glykosidy 3. Proteiny 1 SACHARIDY 1.1 Alkoholické cukry (alditoly, cukerné alkoholy, polyoly) Jsou produkty redukce monosacharidů.
Sladivost je většinou nižší než sacharóza (sladivost 1,0), relativně nižší energetická hodnota proti sacharóze (její energetická hodnota 16,8 kj/g = 4,2 kcal/g). Vyšší endotermní rozpouštěcí entalpie (vyvolávají chladivý pocit v ústech).
Fermentace v tlustém střevě na nižší mastné kyseliny, mají laxativní vlastnosti, liší se v maximální doporučené denní dávce na osobu = LT (laxation treshold). Nejsou kariogenní.
Použití: potravinářský průmysl: výroba cukrovinek, bonbónů, sušenek, pečiva, žvýkaček; farmaceutický průmysl: zubní pasty; dermatologie: zvláčňovadla, zvlhčovadla (hygroskopické vlastnosti) Sorbitol (sorbit, D-glucitol, sorbitolový sirup) E420 Relativní sladivost 0,63, energetická hodnota 16 kj/g (kalorické sladidlo), LT 50 g/den.
Obsažen v třešních, hruškách, průmyslově výroba redukcí glukózy, vedlejší produkt při výrobě je fruktózový sirup. V organizmu se mění na fruktózu. Použití: výroba zubních past, léků, diabetického pečiva, cukrovinek, konzervárenských výrobků Mannitol (D-mannitol) E421 Relativní sladivost 0,5, energetická hodnota 10,5 kj/g, LT 20 g/den.
Obsažen v olivách, fících, jasanu, průmyslová výroba redukcí D-fruktózy. Nízká hygroskopicita. Použití v potravinářství (žvýkačky, sušené ovoce, čokoláda), ve farmaceutickém průmyslu pomocná látka Xylitol (D-xylitol, cukr dřevěný, březový) E967 Relativní sladivost 1,0, energetická hodnota 10,5 kj/g, LT Vysoká hodnota endotermní rozpouštěcí entalpie.
Obsažen v ovoci, zelenině, ovsu, kukuřičných plevách. Neúplně se vstřebává, nevstřebaná část působí jako vláknina, má antioxidační vlastnosti. (aktivuje glutathion). Inhibuje růst bakterie Streptococcus mutans, která je zodpovědná za vznik zubního kazu. Doporučeno nepřekračovat denní dávku 40 g, což odpovídá asi 40 g cukru.
Použití v potravinářství (žvýkačky), farmacie (zubní pasty, ústní vody) Maltitol E965 Relativní sladivost 0,9, energetická hodnota 10,5 kj/g, LT g/den. Obsažen v obilí, kukuřici. Vyrábí se hydrogenací z maltózy získané ze škrobu nebo sacharózy. Nekrystalizuje.
Použití: potravinářství (sirupy, cukrovinky, zmrzliny, žvýkačky), farmacie Laktitol E966 Relativní sladivost 0,3 0,4, energetická hodnota 10,5 kj/g, LT g/den. Obsažen v mléce, výroba redukcí laktózy. Špatně se vstřebává, je potravou pro střevní bakterie prebiotikum.
Použití potravinářství (bonbony, sušenky, zmrzlina, diabetické mléčné čokolády), ve farmacii (projímadla) Izomalt E953 Relativní sladivost 0,4, energetická hodnota 10,5 kj/g, LT g/den. Obsažen v řepě, ze které se vyrábí. Ve střevě se nevstřebává, má vlastnosti vlákniny. Chutná jako sacharóza. Použití v potravinářství, často v kombinacích s ostatními sladidly Erythritol E968 (obchodní název např. Extra-Linie) Relativní sladivost 0,6 0,7, energetická hodnota 0,84 kj/g, LT125g/den. Obsažen v ovoci, výroba fermentací roztoků D-glukózy kvasinkami, molekula prochází stěnou tenkého střeva, vylučován nezměněn močí, nemá laxativní účinky. Má silný chladivý účinek, proto časté kombinace s ostatními sladidly. Může způsobovat v dávce >50 g nauzeu, borborygmy, jsou popsány i kožní alergické reakce (urtika). Použití v potravinářství (cukrovinky). Interní medicína pro praxi 2012; 14(8 a 9)
3 MONOSACHARIDY Fruktóza (cukr ovocný) (obchodní název např. Fruktopur) Relativní sladivost 1,2 1,5, energetická hodnota 16,7 kj/g. Hexóza, nachází se v mnoha potravinách (med, ovoce bohaté na vlákninu jahody, ostružiny, sladké brambory, kukuřice). Čistá fruktóza je velmi sladká, dobře rozpustná.
V potravinářství je používán kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy (HFCS). Resorpce fruktózy v tenkém střevě se účastní transportér GLUT5, metabolizuje se v játrech, nestimuluje vylučování inzulinu. Používána v potravinářství (výrobky pro diabetiky) D-tagatóza Relativní sladivost 0,9, energetická hodnota 6,0 kj/g.
Přírodní monosacharid, nachází se v mléčných výrobcích, strukturálně podobná fruktóze. Výroba z laktózy, vstřebává se pouze % v tenkém střevě, zbylá část má v tlustém střevě prebiotický efekt, není kariogenní, má chuťové vlastnosti cukru, použití v potravinářském průmyslu. Potvrzena v r EU jako sladidlo pro diabetiky. 1.
3 OLIGOSACHARIDY Fruktooligosacharidy Vznikají hydrolýzou inulinu, což je zásobní polysacharid rostlin (artyčoky, čekanka). Oligomery se uplatňují jako prebiotika, nižší oligomery jako diabetická sladidla. Vyrábí se jako obchodní směsi, mají relativní sladivost cca 0,5, používají se v kombinacích se syntetickými sladidly. 2 GLYKOSIDY 2.
1 Neohesperidin DC E959 (obchodní název např. Slunéčko diabetiků obsahuje i sacharin, aspartam, cyklamát, acesulfam) Relativní sladivost , energetická hodnota 8,4 kj/1 g, ADI 5 mg/kg/den, obsažen v pomerančích, grapefruitech, vyrábí se z flavonoidů pomerančů, termostabilní, používán pro synergistický efekt v kombinacích s dalšími sladidly.
Používá se v potravinářském a farmaceutickém průmyslu (sladkosti, žvýkačky, zubní pasty, léčiva). 2.2 Glycyrrhizin Izolován ze skořice, relativní sladivost 50. Odlišný vjem sladkosti lékořicová příchuť. V EU bezpečnost stanovena jako dávka do 100 mg/den.
Vyšší dávky inhibicí dehydrogenázy 11-beta- -hydroxysteroidů mají obdobný účinek jako hyperaldosteronizmus (hypertenze, otoky). Není povolen v EU jako sladidlo. 2.3 Steviosidy E-960 (obchodní název např. Truvia, Stévie-BIO sladidlo) Relativní sladivost , neenergetické sladidlo, ADI 4 mg/kg/den.
Sladká chuť objevena v lístcích rostliny Stevia rebaudiana, pochází původně z Jižní Ameriky, kde ji používali indiáni kmene Guarani v přírodní medicíně i na cukrovku, na pálení žáhy atd. V r izolován krystalický steviosid, který má strukturu podobnou steroidním hormonům, následně další steviové glykosidy. V lístcích rostliny se nachází 4 20 % steviosidu a rebaudiosidu A.
Steviosidy mají slabou antiandrogenní aktivitu, nejsou kario genní, potlačují růst mikroorganizmů v ústech. Použití v 31 kategoriích potravinářských výrobků, stolní sladidlo, ve farmacii (ústní vody). 3 PROTEINY 3.1 Thaumatin E 957 Relativní sladivost 3000, neenergetické sladidlo (energetická hodnota 0,008 kj/g/).
Směs polypeptidů thaumatin I-II, popsány v západoafrickém ovoci katemfe, které roste na keři Thaumatococcus danielli. Vysoká sladivost odlišná od cukru, termostabilita, používán v kombinaci s aspartamem, steviosidem v potravinářském průmyslu (zmrzliny, dezerty, jogurty). 3.
2 Monellin Relativní sladivost , sladký protein, byl objeven v ovoci africké rostliny dioscoreophyllum cummiusii. Rozpustný ve vodě, sladivost závisí na ph, labilita při teplotě nad 50 C, kdy dochází ke ztrátě sladké chuti, extrakce z rostliny je drahá, vyvíjí se chemická syntéza, dosud nemá praktický význam. NÁHRADNÍ SLADIDLA SYNTETICKÁ Látky intenzivně sladké chuti, nekalorická (obsahují méně než 21 kj/porci), nejsou kariogenní, často termolabilní, používána v komplexních směsích i s polyoly. Náhodné objevy zjištěná sladká chuť při porušení správného chování v laboratoři (olizování prstů, kouření, jídlo na pracovišti!).
4 334 Ve zkratce 1.1 Sacharin E954 (obchodní název Fan sladidlo, Fruktafam obsahuje i fruktózu, Dianer T500) Relativní sladivost 300, nekalorický, ADI 5,0 mg/kg/den, do nápojů dávka do 0,4 mg/l. Objeven náhodně v r. 1879, nejlevnější a nejpoužívanější, dobře rozpustný ve vodě, termostabilní.
Podroben rozsáhlým studiím na zvířatech i lidech o bezpečnosti (zjištěná rakovina močového měchýře u krysích samců), nebyla potvrzena spojitost mezi jeho užíváním a kancerogenitou. Nevýhoda nahořklé pachuti. Použití: potravinářský průmysl, zubní pasty, vody. Nedoporučuje se dětem do 3 let, těhotným a kojícím matkám. 1.2 Acesulfam-E 950 (obchodní název např.
Diaphan obsahuje i sacharin, Clara-aspartam + acesulfam) Chemický příbuzný sacharinu, relativní sladivost 200, nekalorický, ADI 9,0 mg/kg/den. Objeven náhodně v r. 1967, nezávadnost potvrzena v r. 1988, termostabilní. Použití: potravinářství (cukrovinky, pečivo, pastilky proti kašli).
Zanechává pachuť, proto je vhodná kombinace s aspartamem (použití jako sůl aspartamu + acesulfamu v nápojích: označení E962), nedoporučuje se těhotným. 2 CYKLAMÁTY: CYKLAMÁT SODNÝ, VÁPENATÝ E 952 (OBCHODNÍ NÁZEV NAPŘ. CLIO) Relativní sladivost 30, nekalorický, ADI 7 mg/kg/den, nápoje do 250 mg/l. Objeven náhodně v r. 1937, povolen 1950, pak v 60. letech studie o kancerogenitě.
Metabolizuje se na cyklohexylamin a dicyklohexylamin. V důsledku publikování určitých pochybností, že by cyklamáty mohly zvýšit sílu jiných karcinogenů, byl v mnoha zemích zakázán. Nyní je znovu předmětem toxikologického zkoumání.
V ČR dle legislativy EU povolen v r Ve vyšší koncentraci hořká pachuť, při nižší koncentraci naopak pachuti jiných látek maskuje, kombinace se sacharinem v potravinářství. Nedoporučuje se podávat dětem a těhotným ženám. 3 PEPTIDY 3.1 Aspartam-E 951 (obchodní název např. Irbis, Rioba, Vitar Sweet, Zdravíčko Diachrom) Relativní sladivost , ADI 40,0 mg/kg/den, energetická hodnota 17 kj/g.
Objeven v r náhodně. Dipeptid: metabolizován na kyselinu asparagovou, fenylalanin a methanol, nestálý při nižším ph a vyšších teplotách nevhodný pro tepelnou úpravu, vzniká hořká chuť fenylalaninu. Při dlouhém skladování ztrácí sladivost.
Jeho zdravotní nezávadnost je stále předmětem zkoumání po dobu 30 let (zvířecí experimentální studie, klinický výzkum, epidemiologické studie, postmarketingový výzkum), zatím je shledán bezpečný a povolený pro použití v potravinách. V současné době probíhá proces přehodnocení jeho bezpečnosti jako potravinářské přídatné látky, bude v roce 2012 znovu revidován EFSA.
Používání v potravinářském průmyslu více než 6000 výrobků. Varování na potravinách nesmí být použit při fenylketonurii. 3.2 Neotam E 961 Derivát aspartamu s vysokou relativní sladivostí , ADI 2 mg/kg/den, nízkokalorický, 50 % nevstřebáno, odchází stolicí, zbylá část metabolizována a vylučována močí, neakumuluje se, není kancerogenní.
Použití v potravinářství zvýraznění chuti u ovocných potravin. 3.3 Alitam Relativní sladivost 2000, neenergetický dipeptid 10krát sladší než aspartam. Složený z kyseliny asparagové a D-alaninu, stabilní při vyšších teplotách, nevýhodou změna chuti při delším skladování, zatím není v EU povolen, používá se v Austrálii, Mexiku atd. 4 HALOGENOVANÉ DISACHARIDY 4.
1 Sukralóza E955 (obchodní název např. STAR-Linea, Candys, Cukren) Relativní sladivost , ADI 15 mg/kg/den, neenergetické sladidlo. Náhodně objevená v r. 1976, odvozená od sacharózy-3oh skupiny nahrazené chlórem. Ve střevě nedochází k hydrolýze, % nerozštěpené sukrózy odchází stolicí, nepodléhá enzymové přeměně, 3 4 % konjugovány s kyselinou glukuronovou a vylučovány močí.
Vysoká tepelná stabilita, chuťově podobná cukru, neprokázán během 20 let na 100 studiích karcinogenní, mutagenní, teratogenní, imunotoxický, neurotoxický ani kariogenní efekt. Nemá vliv na tělesnou hmotnost, glykemii, na lipidové spektrum, neakumuluje se, vhodná pro těhotné, kojící ženy, pro děti. Využití v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. ZAŘAZENÍ NÁHRADNÍCH SLADIDEL DO DIETNÍHO PLÁNU Diabetikům lze doporučit nealkoholické nápoje slazené neenergetickými sladidly. Užití náhradních sladidel je přijatelné polyoly s ohledem na jejich energetickou hodnotu a vedlejší účinky, náhradní neenergetická sladidla. Fruktózu je možné konzumovat do denního množství 30 g. Interní medicína pro praxi 2012; 14(8 a 9)
5 335 ZAŘAZENÍ NÁHRADNÍCH SLADIDEL DO DIETNÍHO PLÁNU S opatrností u osob s hypertriglyceridemií, zohlednit energetickou hodnotu stejně jako u sorbitu (ČDS 2007). Dle Americké diabetologické asociace je vhodné upřednostnit fruktózu v ovoci, zelenině a dalších potravinách.
Použití fruktózy jako sladidla s ohledem na nepříznivý účinek na plazmatické lipidy není doporučeno. Výrobky označené DIA s obsahem náhradních sladidel místo sacharózy mají často energetickou hodnotu srovnatelnou s výrobky pro nediabetiky, nebo často i vyšší obsah tuku, jsou dražší. Dle vyhlášky 23/2001 Sb. potraviny nelze na obalu označit dia.
V novelizované vyhlášce 54/2004 Sb. o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití je vypuštěn paragraf 21 (označení potravin na obalu jako vhodné pro diabetiky).
Nutností jsou pro pacienty s diabetem označení na obalech: množství energie, sacharidů, proteinů, tuků, cholesterolu, v případě použití náhradního sladidla uvedené jeho množství ve 100 g výrobku nebo v celém balení. Označení na obalu: bez kalorií = méně než 20 kj/
Náhrada cukru jinými sladidly | World MedNet
Jana Dostálová
Ústav analýzy potravin a výživy, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
The list of sweeteners allowed in the Czech Republic is given and their properties are described.
Výživová doporučení ve všech průmyslově vyspělých zemích, včetně České republiky, obsahují již desítky let doporučení ke snížení spotřeby cukru (sacharózy). Přesto se jeho příjem nedaří snížit.
V České republice se téměř nemění již od konce padesátých let a v současnosti je jeho spotřeba 33,6 kg/osoba/rok (ČSÚ 2017). Snížení spotřeby cukru je jedním z důvodů jeho náhrady jinými sladidly.
Dalšími důvody jsou narůstající počet diabetiků a snaha nahradit cukr látkami s nekariogenními účinky. Důvody ekonomické, které byly prvními důvody náhrady cukru, ustupují v současné době do pozadí.
Náhrada sacharózy není tak jednoduchou záležitostí, jak by se na první pohled zdálo. Nelze zaměnit jedno sladidlo za druhé bez následné větší nebo menší změny kvality potraviny nebo pokrmu.
Ani jedno z dosud objevených náhradních sladidel nemá vlastnosti totožné se sacharózou, která je chápána jako standard sladké chuti a některé technologické postupy při výrobě potravin a pokrmů jsou vázány na její přítomnost.
Jedinou společnou vlastností všech sladidel je sladká chuť, která se ovšem co do kvality i intenzity může značně lišit. Ostatní fyzikální, chemické a fyziologické vlastnosti mohou být značně odlišné. Jsou to především:
• nedostatečná zdravotní nezávadnost (nízké ADI, tj. nízké maximální povolené množství látky zkonzumované za den vyjádřené v mg na kg tělesné hmotnosti);• nepříjemná příchuť (zejména hořkost) a nevhodný časový profil vjemu sladké chuti (např.
dlouhé doznívání sladkosti v ústech);• nedostatečná plnost chuti, zejména u nápojů;• nízká hmotnost a malý objem sladidla potřebného pro dosažení požadované intenzity sladké chuti;• nízká sladivost sladidel ze skupiny alkoholických cukrů (sorbitol, xylitol aj.
);• poměrně vysoký obsah energie u alkoholických cukrů;• nepříznivé technologické vlastnosti, především špatná rozpustnost ve vodě;• neschopnost náhradních sladidel podléhat reakcím neenzymového hnědnutí, které podmiňují žluté až hnědé zbarvení pečiva a vznik látek, které jsou nositeli jeho charakteristické vůně a chuti (výjimku tvoří fruktóza, kde naopak reakce neenzymového hnědnutí probíhají příliš intenzivně a pečivo je příliš tmavé);• nepřítomnost konzervačních vlastností;• malá stabilita při pH a teplotách používaných při výrobě a skladování potravin a pokrmů;• nežádoucí reakce s ostatními složkami přítomnými v potravinách;
• vysoká cena (Davídková & Dostálová, 1991).
Od roku 1879, kdy Remsen a Fahlenberg objevili náhodně sacharin, byla syntetizována, nebo izolována z přírodních materiálů celá řada sladidel. Většina z nich se však z různých důvodů nepoužívá. V České republice jsou podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 4/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dle nařízení komise (EU) č. 1129/2011 povolena následující sladidla:
- Sladidla energetická:
- • E 420 Sorbitol• E 421 Mannitol• E 953 Isomalt• E 965 Maltitol• E 966 Laktitol
- • E 967 Xylitol
- Sladidla neenergetická (intenzivní):
- • E 950 Acesulfam K• E 951 Aspartam• E 952 Kyselina cyklamová a její sodná a vápenatá sůl• E 954 Sacharin a jeho sole• E 955 Sukralóza• E 957 Thaumatin• E 959 Neohesperidin DC• E 960 Steviol-glykosidy• E 961 Neotam• E 962 Sůl aspartamu-acesulfamu• E 968 Erythritol
- • E 969 Advantam
Podle nařízení Evropské unie se pro tyto látky nesmí používat termín náhradní sladidla, ale pouze sladidla. Termín „náhradní“ je podle výrobců potravin, které tato sladidla obsahují, diskriminující a evokuje náhražku, a ne plnohodnotný výrobek.
Sladidla uvedená ve vyhlášce se používají buď jako náhrada sacharózy v potravinářských výrobcích, nebo jako tzv. stolní sladidla (většinou ve formě tablet nebo prášku pod různými obchodními názvy) ke slazení kávy a čaje.
Na etiketě každého potravinářského výrobku i stolního sladidla musí být uveden buď chemický název sladidla, nebo jeho kód E, u stolních sladidel ve formě tablet nebo prášku i doporučení nepřekračovat konzumaci určitého množství za den. U potravinářských výrobků nesmí výrobce v receptuře překročit tzv.
maximální množství sladidla, které je dáno zákonem a je odvozeno od ADI a průměrné spotřeby příslušné potraviny. Při obvyklé spotřebě jednotlivých druhů potravin tedy nebezpečí z nepříznivého vlivu při předávkování sladidel nehrozí.
Než dojde k povolení používání sladidla, je sladidlo podrobeno řadě hygienicko-toxikologických testů, a tudíž informace o negativních účincích sladidel, které se objevují v mediích, jsou neopodstatněné. V poslední době je vedena negativní kampaň proti aspartamu.
Při odbourávání aspartamu v organizmu sice vzniká metylalkohol, ale jeho množství je ve srovnání s množstvím, které vzniká při metabolizmu pektinu (jedna ze složek vlákniny obsažené v ovoci a zelenině), zanedbatelné.
Poté, co se, především v médiích, objevily informace o negativních účincích aspartamu, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) provedl nové posouzení jeho bezpečnosti. EFSA přijal stanovisko, ve kterém opětovně potvrdil bezpečnost aspartamu.
Obavy spotřebitelské veřejnosti z konzumace aspartamu však zůstaly, a proto Úřad pro bezpečnost potravin ve Velké Británii zahájil novou studii zaměřenou na aspartam (EFSA, 2012). Konečné stanovisko k bezpečnosti aspartamu vydala EFSA 5. 12.
2013, ve kterém označila aspartam za bezpečný a potvrdila ADI 40 mg/kg tělesné hmotnosti/den (EFSA, 2013).
Zdravotní riziko představuje aspartam pro osoby nemocné fenylketonurií, a proto musí být na všech výrobcích obsahujících aspartam uvedeno upozornění „nevhodné pro osoby s fenylketonurií, obsahuje zdroj fenylalaninu“. Při použití sorbitolu musí být uvedeno, že „konzumace větších množství působí projímavě“. V praxi se nejčastěji setkáváme se sorbitolem, steviol-glykosidy, aspartamem, acesulfamem K a sacharinem.
Vzhledem k tomu, že každé z uvedených sladidel má proti sacharóze určité nedostatky, používají se sladidla většinou ve směsích, které tyto nedostatky do určité míry odstraňují. Přesto dosud ideální náhrada sacharózy nebyla objevena a nedá se předpokládat, že by k tomu v blízké budoucnosti mohlo dojít.
Sacharin je nejstarší syntetické sladidlo a do nedávné doby sladidlo nejpoužívanější. Relativní sladivost je cca 300× vyšší než sladivost cukru a jeho energetická hodnota je nulová. Sladká chuť je doprovázena hořkou a kovovou příchutí, kterou negativně pociťuje asi třetina populace.
Je možno ji potlačit používáním sacharinu ve směsích, většinou s cyklamáty. Je to sladidlo stabilní i při vyšších teplotách, a proto má široké použití při výrobě potravin a přípravě pokrmů. Přesto, že je po dlouhá léta povolen v řadě zemí, je stále diskutovaná jeho zdravotní nezávadnost, a proto je i hodnota ADI nízká.
Jedná se o sladidlo poměrně levné.
Cyklamáty byly náhodně objeveny až v r. 1937. Zdravotní nezávadnost cyklamátů byla několikrát zpochybněna, a proto se střídala období jejich zákazu s obdobími, kdy byly povoleny.
Výhrady k tomuto sladidlu plynou hlavně z toho, že jeho sladivost je pouze 20–30× vyšší než sladivost cukru, a musí se proto používat ve vyšších množstvích. Má mnohem lepší chuťové vlastnosti než sacharin.
Používá se zejména ve směsích s jinými sladidly.
Aspartam patří mezi syntetická sladidla, i když se skládá ze dvou aminokyselin – kyseliny asparagové a fenylalaninu, které jsou běžně přítomny v bílkovinách. Je to nejčastěji používané sladidlo v řadě zemí. Přesto jsou k jeho používání výhrady a jeho bezpečnost se neustále zkoumá (viz výše). Sladivost je 100–200× vyšší než sladivost cukru.
Sladká chuť není doprovázena příchutí, ale dostaví se později a jako u většiny intenzivních sladidel déle přetrvává. I když se skládá z metabolizovatelných aminokyselin, je jeho energetický přínos, vzhledem k používaným množstvím, prakticky nulový. Nevýhodou je jeho malá stabilita při vyšších teplotách a mimo oblast optimálního pH.
V současnosti jsou k dispozici také formy, které jsou stabilní i při teplotách používaných při pečení.
Acesulfam K je syntetické sladidlo s nulovou energetickou hodnotou. Sladivost má přibližně stejnou jako aspartam. Nemá výrazné příchuti a sladká chuť nastupuje okamžitě. Je tepelně stabilní. Je proto vhodný pro řadu potravinářských výrobků. Používá se většinou ve směsích s jinými sladidly.
Sukralóza má nulovou energetickou hodnotu a její sladivost je 600× vyšší než sladivost sacharózy. Sladká chuť sukralózy je velmi podobná chuti sacharózy, je bez nepříjemných pachutí, ale s delším odezníváním, než je u sacharózy nebo jiných běžně užívaných sladidel. Je tepelně stabilní.
Sukralózu lze použít do celé řady potravinářských výrobků, většinou ve směsích s dalšími sladidly. Sukralóza se prodává rovněž jako stolní sladidlo. Ze sladidel, která mohou být používána ve výrobcích v ČR, se právě sukralóza zatím nejvíce podobá „ideálu“ nízkoenergetického sladidla.
Steviol-glykosidy byly v EU povoleny až v roce 2011, i když jsou známy již mnoho let (nebyly povolené z důvodů možných hormonálních účinků, předpokládaných na základě podobnosti části jejich molekuly se steroidními hormony). Získávají se extrakcí listů jihoamerického keře Stevia rebaudiana Bertoni.
Sladivost závisí na obsahu jednotlivých glykosidů a pohybuje se v rozmezí 200–300násobku sladivosti sacharózy. Čistota sladké chuti závisí na čistotě extraktu, většinou je bez příchutí, ale v pokrmech se může objevit v důsledku chemických reakcí i chuť hořká. Sladidlo je dobře rozpustné ve vodě a je tepelně i pH stabilní.
ADI bylo stanoveno na 4 mg na kg tělesné hmotnosti za den a legislativně jsou pro různé potraviny povolena různá maximální množství.
Sorbitol patří mezi sladidla energetická, i když jeho energetický obsah je nižší než energetický obsah sacharózy. Vyskytuje se v přírodě, ale vyrábí se synteticky. Jeho sladivost je však zhruba poloviční, a proto se většinou používá ve směsích s intenzivními sladidly.
Výhodou je, že je tepelně stabilní a dodává výrobku potřebnou hmotnost a texturu.Xylitol a manitol patří ke stejné skupině chemických sloučenin jako sorbitol, a proto mají podobné vlastnosti. Nemají kariogenní vlastnosti, a proto se používají zejména ve žvýkačkách.
Závěrem je možno shrnout, že náhrada sacharózy jinými sladidly má v určitých případech nesporně pozitivní význam.
Z potravinářských výrobků je jednoznačně nejpřínosnější náhrada sacharózy v nealkoholických nápojích, kde představuje výrazné snížení energetického příjmu vzhledem ke konzumovaným množstvím nápoje. Rovněž používání alkoholických cukrů ve žvýkačkách je přínosné z hlediska prevence zubního kazu.
Nelze však předpokládat, že pouze náhradou sacharózy jinými sladidly lze předejít obezitě a dalším neinfekčním onemocněním hromadného výskytu.
Praktickou ukázkou toho, že používání náhradních sladidel nezabrání výskytu obezity, jsou USA, kde i při výrazném nárůstu spotřeby náhradních sladidel došlo k nárůstu počtu obézních osob. V současné době se navíc diskutuje možnost zvýšení rizika vzniku diabetu mellitu 2. typu a obezity při používání náhradních sladidel (Suez et al., 2014).
Sladím, sladíš, sladíme
Sacharidy jsou téměř v každé potravině, sladkou chuť ale mají jen některé z nich – cukry. Monosacharidy, nejjednodušší cukry vůbec, jsou tvořeny jedinou cukernou jednotkou. Patří sem například glukóza (hroznový cukr) nebo fruktóza (ovocný cukr).
Pokud sacharidy obsahují dvě až deset cukerných jednotek, jedná se o oligosacharidy. Do této skupiny spadá i sacharóza známá jako řepný nebo třtinový cukr – disacharid skládající se z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy.
Dalším disacharidem je maltóza (sladový cukr) nebo laktóza (mléčný cukr).
Více než deseti cukernými jednotkami jsou pak tvořeny polysacharidy, které oproti jednoduchým cukrům nemají sladkou chuť a neslouží jako okamžitý zdroj energie; představují naopak zásobárnu energie pro naše tělo.
Najdete-li na etiketě potraviny u množství obsažených sacharidů údaj „z toho cukry“, jedná se o nízkomolekulární sacharidy, tedy mono- a oligosacharidy.
První uměle vyrobené sladidlo, stejně jako většina dalších, bylo objeveno zcela náhodou. Stalo se tak v roce 1879 zásluhou chemiků Remse a Fahlberga, kteří však původně syntetizovali jiné látky.
Sacharin, který vznikl jako vedlejší produkt, se dostal do svačiny jednoho z nich, kterou osladil. Začali tedy pracovat na syntéze této látky.
Podobně náhodným způsobem byly v roce 1937 syntetizovány cyklamáty a v roce 1965 aspartam.
Aby mohla být látka přidána na seznam náhradních sladidel, musí sloužit k nahrazení cukrů pro produkci potravin se sníženým energetickým obsahem, potravin, které chrání před zubním kazem, nebo potravin bez přidaných cukrů.
Dále mohou sloužit jako náhrada cukrů v případech, kdy toto nahrazení umožňuje zvýšení trvanlivosti potraviny, nebo k produkci potravin určených pro zvláštní výživu.
Náhradní sladidla se nesmí používat ve výživě pro kojence a malé děti.
Cukr a med
Nejběžnějším disacharidem je řepný a třtinový cukr. Sacharóza, jak se tento cukr nazývá, je bílá krystalická látka sladké chuti, která je v přírodě hojně rozšířená a je důležitým produktem metabolismu zelených částí všech rostlin. Sacharóza se u nás získává průmyslovým zpracováním cukrové řepy, která obsahuje v průměru 17 % sacharózy, ve světě pak i z cukrové třtiny.
V dřívějších dobách lidé sladili zásadně medem, který se nepoužíval jen pro dochucení pokrmů, ale byl často vyhledáván i z důvodu svých léčivých účinků.
Med je včelí produkt, který obsahuje v průměru asi 40 % fruktózy, 30 % glukózy, 1 % sacharózy a 9 % dalších cukrů; zbytek tvoří voda a popeloviny.
Med je nejen rychlým zdrojem energie, ale také vitamínů, především řady B a C, a minerálních látek.
Zatímco medu si každý obyvatel České republiky dopřeje v průměru něco kolem 0,8 kg za rok, u cukru se průměrná roční spotřeba pohybuje okolo 36 kg na osobu.
Náhradní sladidla
K dodání sladké chuti potravin se mohou používat také náhradní sladidla. Ta patří mezi tzv. přídatné látky (éčka), pro něž stanovuje pravidla nařízení evropského parlamentu a rady č. 1333/2008 ve znění platných předpisů.
Náhradní sladidla mohou být přírodní či syntetická (označovaná též jako umělá), význam těchto slov ale může být někdy matoucí.
„Některá sladidla, například sorbitol, se v přírodě vyskytují, pro průmyslové použití jsou ale vyráběna synteticky,“ uvedla pro dTest profesorka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Taková sladidla se označují jako přírodně identická.
Zajímavé je, že výrobci potravin se termínu „náhradní“ vyhýbají a na etiketách ho nenajdete. „Pro látky používané jako náhrada cukru je povoleno používat pouze termín sladidla.
Výraz náhradní je podle výrobců potravin, které tato sladidla obsahují, diskriminující a evokuje náhražku a ne plnohodnotný výrobek.
Na obalech potravin proto nalezneme pouze termín ‚sladidlo‘ doplněný E kódem nebo chemickým názvem sladidla,“ vysvětluje profesorka Dostálová.
Čím se dá také sladit?
Javorový sirup – získává se zahuštěním mízy javoru cukrového (Acer saccharum) nebo javoru cukrodárného (Acer saccharinum), v jehož míze je koncentrace cukru dvakrát vyšší (7 %).
Oba listnaté stromy pocházejí z Kanady. Na výrobu jednoho litru javorového sirupu je zapotřebí asi 40 litrů mízy. Hlavní sladkou látkou je sacharóza, v menších množstvích jsou přítomny i další cukry.
Jakonový sirup – vyrábí se odpařením šťáv vylisovaných z jakonových hlíz a oblíben byl již starými Inky pro svoji sladkost a zdravotní prospěšnost. Díky obsahu oligosacharidů, které tělo nestráví, nezvyšuje hladinu glukózy v krvi, je důležitým prebiotikem a zajišťuje dobré trávení ve střevě.
Stévie sladká – tropická, bíle kvetoucí rostlina z Jižní a Střední Ameriky nazývaná také jako stévie cukrová nebo sladká tráva. Je téměř nekalorická, vhodná i pro diabetiky a nepřispívá k tvorbě zubního kazu.
Z celé rostliny, vyjma kořenů, se získává skupina sladkých glykosidů. Hlavní složkou je steviosid, který je až 300x sladší než sacharóza. K dostání je běžně extrakt ze stévie, který je možné použít jako náhradu řepného cukru.
V České republice je podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 4/2008 Sb. a nařízení komise (EU) č. 1129/2011 povoleno celkem 17 náhradních sladidel. Ty je možné dělit podle nutriční hodnoty na energetická (objemová) a neenergetická (nízkokalorická).
První skupinu tvoří látky podobné sladivosti jako má sacharóza, pro slazení se jich tedy používá podobné množství jako klasického cukru. V případě nízkokalorických sladidel jde o látky velmi intenzivní chuti, jejichž malé množství nahradí velké množství cukru.
Přehled sladivosti různých sladidel včetně jejich obchodních názvů a symbolu E najdete v tabulce, charakteristiku vybraných pak v další části textu.
Proces schvalování
Aby mohla být náhradní sladidla zařazena na oficiální seznam, musí projít nejdříve schvalovacím procesem Evropské komise, kterému předchází dlouhodobé testování na zdravotní nezávadnost sladidla a teprve pak je smí výrobci zahrnout do výrobního procesu.
Jednotlivá sladidla se testují opakovaně a pravidelně. Pro každé umělé sladidlo je stanovena bezpečná přijatelná denní dávka (ADI – acceptable daily intake), která udává, kolik miligramů dané látky lze denně maximálně přijmout na kilogram tělesné hmotnosti.
Výsledky z jednotlivých studií však mohou být dosti kontroverzní. Zatímco některé pokusy na zvířatech potvrzují při dlouhodobé konzumaci sladidla negativní důsledky na organismus, jiné tato tvrzení popírají. Pro všechny případy je vhodné vyhnout se podávání potravin slazených umělými sladidly malým dětem.
Náhradní sladidla
Acesulfam K neboli acesulfam draselný je syntetické sladidlo označované kódem E 950. Acesulfam je asi 200x sladší než sacharóza a má mírně nahořklou pachuť.
Využívá se hlavně při výrobě slazených minerálních vod, dezertů a jogurtů. V lidském těle se nemetabolizuje a vylučuje se z něj v nezměněném stavu.
Obchodní názvy tohoto sladidla jsou Sunett, SweetOne, NutriNova, Supra-Sweet, DiaVita.
Aspartam (E 951) je jedno z nejznámějších syntetických sladidel. Je asi 200x sladší než sacharóza, oproti některým dalším sladidlům se téměř nevyznačuje vedlejší pachutí. Výsledky řady studií zkoumajících zdravotní nezávadnost se rozcházejí právě u tohoto sladidla, EFSA však zatím škodlivost aspartamu nepotvrdila.
Jisté ale je, že mezi jeho metabolity patří fenylalanin, který nesmí konzumovat lidé trpící onemocněním fenylketonurie. Proto musí být na obalu výrobku, který obsahuje aspartam, fakt o přítomnosti fenylalaninu uveden. Aspartam se používá zejména jako náhrada cukru v nízkokalorických nápojích, nealkoholických nápojích, žvýkačkách a v některých mléčných výrobcích.
Na trhu se vyskytuje pod obchodními názvy Nutra-Sweet, Canderel, Equal, Fansweet, Irbis.
Sacharin (E 954) je známý také pod názvem cukerin. Je asi 500x sladší než sacharóza a jde o jedno z nejlevnějších sladidel. Většinou se jeho použití kombinuje s dalšími sladidly, protože má hořkou pachuť.
Využívá se při výrobě dietních potravin, protože se jedná o sladidlo zcela nekalorické, dále se přidává do žvýkaček, ústních past nebo vod. Sacharin se označuje obchodními názvy SugarSweet, Sweet-Twin, Daimant, Sweet´NLow, Sualin, Dianer.
Thaumatin (E 957) je nízkokalorická bílkovinná látka izolovaná z ovocného keře Thaumatococcus daniellii, který roste v západní Africe. Thaumatin je až 3000x sladší než sacharóza. Používá se pro doslazení mražených výrobků, cukrovinek, džemů, žvýkaček, nealkoholických nápojů, jogurtů a dalších potravin. Obchodní názvy jsou Talin a AmCaSuctin.
Steviol–glykosidy (E 960) jsou nejnověji přidanou látkou na seznam náhradních sladidel. Získávají se z listů rostliny Stevia rebaudiana a v lidském těle nepodléhají metabolismu. Pomocí E 960 se sladí například nápoje, dále se přidává do zubních past. Obchodní názvy jsou například Rebiana, Truvia, PureVia.
Xylitol (E 967) je sladidlo obsahující o třetinu méně kalorií v porovnání se sacharózou. V potravinářství se využívá nejen jako sladidlo, ale plní také funkci stabilizátoru, zvlhčovadla nebo plnidla.
Vytváří chladivý pocit v ústech a nezpůsobuje zubní kaz, proto se využívá například při výrobě žvýkaček, cukrovinek, zmrzlin, pastilek nebo zubních past. Xylitol se dříve vyráběl z březového dřeva, nyní se získává z kukuřice, malin či švestek.
Pokud jeho množství v potravině překročí 10 %, musí být na obalu uvedeno, že „nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“. Obchodní názvy jsou Puritol, Xyli-Smart.
Sukralóza (E 955) je náhradní sladidlo vyznačující se asi 500–600x vyšší sladivostí než sacharóza. Zároveň patří mezi tepelně nejstabilnější náhradní sladidla, ale také nejdražší. Sukralóza se používá při výrobě cukrovinek, snídaňových tyčinek a nealkoholických nápojů. Obchodní název je Splenda.
Neotam (E 961) je neenergetické náhradní sladidlo, které je až 13 000x sladší než sacharóza. Sladká chuť neotamu je vnímána receptory mnohem déle. Vlastností tohoto sladidla se využívá při výrobě dezertů, mražených krémů nebo cukrovinek.
nízkoenergetická sladidla
| Acesulfam-K | Sunett, SweetOne | E 950 | 200 |
| Aspartam | Nutrasweet, Equal | E 951 | 180-200 |
| Cyklamát | Clio, Kandisin | E 952 | 30 |
| Sacharin | Dukaril, Spolarin, Sweet'n low, Sweet Twin | E 954 | 300-500 |
| Sukralosa | Splenda | E 955 | 600 |
| Thaumatin | Talin | E 957 | 2000-3000 |
| Neohesperidin dihydrochalkon | NHDC, Neo-DHC | E 959 | 1900 |
| Steviol-glykosid | Rebiana, Truvia, PureVia | E 960 | 200-300 |
| Neotam | x | E 961 | 7000-13000 |
| Aspartam-acesulfam | Twinsweet | E 962 | 350 |
objemová sladidla
| Sorbitol a sorbitový sirup | Glucitol, Dulcin | E 420 | 0,5-1 |
| Mannitol | Osmitrol | E 421 | 0,5-0,7 |
| Isomalt | Palatinit | E 953 | 0,5 |
| Maltitol a maltitolový sirup | Maltisorb, Maltisweet | E 965 | 0,9-1 |
| Laktitol | Galaktosyl-glucitol | E 966 | 0,5 |
| Xylitol | Birch sugar | E 967 | 1 |
| Erythritol | Eridex | E 968 | 0,6-0,8 |
1) Relativní sladivost může být různá podle druhu nápoje nebo potraviny. Zdroj: Chemické listy (2013)
Náhrada cukru jinými sladidly. Mgr. Jana Eliášová
Již na konci 19. století byla úplnou náhodou objevena – umělá náhražka cukru – sacharin.
Od této doby se datuje éra různých typů náhradních sladidel jako dulcin (1883), cyklamáty (1937) či aspartam (1965). V současné době je pro laika velmi obtížné se v široké nabídce různých sladidel orientovat.
Nepoužívají se pouze jako náhrada cukru, ale jsou především součástí velkého množství potravin a pochutin.
Důležité je si položit otázku: Jaké? Kolik? Jsou škodlivé?
Náhradní sladidla musí splňovat přísné hygienické požadavky, musí být zdravotně nezávadné. Požaduje se, aby sladidla byla rozpustná ve vodě, měla stabilní rozmezí pH (2 až 9) při zpracování, skladování a při působení světla.
Také se klade důraz na to, aby nedocházelo k nežádoucím reakcím s jinými složkami potravin, a v neposlední řadě si spotřebitel všímá ceny ve srovnání s cukrem. Stanovují se denní přípustné dávky (ADI), tj. povolené množství sladidla v jednotlivých druzích potravin.
Tyto požadavky stanovuje Komise expertů pro potravinářské přísady, Světová organizace pro výživu (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO).
V zásadě žádné sladidlo nemůže splňovat v plné míře veškeré požadavky, a proto se v praxi většinou využívají směsi sladidel pod různými obchodními názvy.
1. Sladidla z přírodních zdrojů
Taková sladidla můžeme rozdělit podle způsobu získávání na sacharidická a nesacharidická.
Mezi nejvíce používaná sacharidická sladidla patří Fruktóza, Sorbitol, Xylitol a Mannitol. Fruktóza se přirozeně vyskytuje především v ovoci. Pro účely výroby náhradního cukru je využíván cukr řepný nebo škrob. Sladivost je vyšší 1 – 1,3x než cukr.
Podstatné je, že je sladidlem energetickým. Sorbitol, Xylitol a Mannitol jsou alkoholické cukry. I ty jsou přirozeně obsaženy v některých potravinách (ovoce, mořské řasy atd.). Zdrojem pro výrobu Sorbitolu a Mannitolu je řepný cukr, jeho sladivost je 50 – 60% cukru. Tato sladidla obsahují energii.
Sorbitol se nevyužívá pouze jako sladidlo, ale i jako zahušťovadlo. Obsahuje ho např. marcipánová plastelína (Kovandovi s.r.o), Milky Way Minute (Mars ČR) nebo müsli tyčinka (Lidl ČR). Na výrobcích se označuje kódem E420.
Mannitol se nejčastěji přidává do žvýkaček a zubních past. Je označován kódem E421. Xylitol se získává z dřevěného odpadu, slámy, kukuřičného šustí. I proto se někdy nazývá dřevěný nebo březový cukr. Sladivost tohoto energetického sladidla je srovnatelná s cukrem.
Nevýhodou mohou být ve vyšších dávkách jeho laxativní účinky. Na výrobcích je označován kódem E967.
Mezi nesacharidická sladidla pocházející z přírodních zdrojů patří Taumatin, Steviosid a Neohesperidin DC. Zdrojem, ze kterého se získává Taumatin, je západoafrický keř Katemfe. Toto sladidlo vykazuje 1600x vyšší sladivost zřetelně odlišné chuti od cukru.
Řadíme ho do skupiny nízkoenergetických sladidel. Je považován za bezpečné sladidlo. Nejčastěji jej najdeme ve žvýkačkách, nealkoholických nápojích, jogurtech, vitamínových přípravcích, želé, džemech aj. Je označován kódem E957. Steviosid se získává z listů jihoamerické rostliny Stevia Rebaudiana.
Má 150x vyšší sladivost než cukr, neobsahuje energii. V této době není u nás povoleno. Neoherperidin DC je sladidlo odvozené od přirozeného žlutého barviva (flavonoidu) obsaženého v citrusových plodech. Jde o neenergetické sladidlo o sladivosti 1500x – 2000x vyšší než cukr.
Nejčastěji ho nalezneme v zubních pastách, ústních vodách a žvýkačkách. Je označován kódem E959.
2. Sladidla syntetická
Mezi syntetická sladidla nejvíce používaná a u nás povolená patří Sacharin, Aspartam, Acesulfan K a Cyklamát. Sacharin je neenergetické sladidlo vyráběné z dehtu kamenouhelného se sladivostí až 500x vyšší než cukr s nepříjemným hořkým dojezdem. Sacharin je sladidlo obsažené v mnoha potravinách např.
nealko pivu, žvýkačkách, hořčici, majonézách, okurkách (Hamé), zavináčích (Delimax), ve vlašském salátu (Delika lahůdky) a další. Aspartam je asi 200x sladší než cukr bez výrazných vedlejších pachutí. Patří mezi nízkoenergetická sladidla, je nevhodné pro fenylketonuriky. Jeho zdravotní nezávadnost je předmětem sporů mnoha odborníků.
Acesulfam K má až 200x vyšší sladivost a využívá se ke zvýraznění sladivosti jiných syntetických látek. Používá se především v potravinářství (cukrovinky, náhražky kávy, hořčice, žvýkačky). Cyklamát je 20-30x vyšší než cukr, jde o neenergetické sladidlo. Je obsažen např. v dietním želírovacím ovocném cukru (Dr. Oetker s.r.
o), Hořčík-šumivé tablety (Lidl ČR) nebo citrónovém potěšení (MOKATE Cz s.r.o).
| Sacharin | Aspartam | Acesulfan K | Cyklamát |
| E954 | E951 | E950 | E952 |
Syntetická sladidla jsou využívána velmi hojně. I v potravinách, kde bychom to vůbec nečekali. Jedinou možností, jak mít přehled nad jejich obsahem v konkrétní potravině, je podrobně studovat etikety. Výrobci jsou povinni tyto údaje uvádět – slovně nebo pod výrobním kódem.
Mezi náhradní sladidla lze zařadit dále:
Sukralóza (obchodní název Splenda). Na výrobcích v EU je označena kódem E955.
Sukralóza je 500–600krát sladší než sacharóza, zhruba dvakrát sladší než sacharin a čtyřikrát sladší než aspartam. Vyrábí se ze sacharózy, přičemž tři hydroxylové skupiny sacharózy jsou nahrazeny atomy chlóru.
Na rozdíl od aspartamu je stabilní vůči teplotě i v širokém intervalu hodnot pH. Používá se proto při pečení nebo do výrobků, u kterých se vyžaduje dlouhá údržnost. Oproti cukru neobsahuje energetickou hodnotu.
Invertní cukr – je výchozí surovinou pro přípravu náhradních sladidel (sorbitolu, mannitolu), jehož zdrojem je řepný cukr. Relativní sladivost je 95-105% cukru.
Dalším kritériem, jak rozdělit a vyznat se v náhradních sladidlech, je obsah energetické hodnoty. Důležité to bude pro ty, kteří chtějí zaměnit cukr za jiné sladidlo z důvodu redukce. Podobné to bude i u nemocných s cukrovkou.
Příklad některých sladidel podle obsahu energetické hodnoty.
| Energetická | Sorbit, Fruktóza, Spolafam, Suprasweet, Dia glucitol C, Viva help |
| Nízkoenergetická | Diachrom, Irbis sweet, Aspofrut, Sualin, Gold sweet, Vitar sweet |
| Neenergetická | Sacharin, Diafan, Dianer 110 NEO, Kandisin, Sular, Sunet |
Náhradní sladidla se prodávají v různých formách – jako prášek, tablety nebo v tekuté formě.
Používání umělých nebo také syntetických sladidel je předmětem sporů jejich zdravotní nezávadnosti. Výsledky mnohých studií vycházejí nejednoznačně. Právě proto těhotným, kojícím ženám a dětem se jejich používání jednoznačně nedoporučuje.
Autor: Mgr. Jana Eliášová
Diskuze » Poradna »
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak moc je ve výživě kojence důležitý mléčný tuk. Bohužel jsem kojila cca dva týdny a od té doby jsme plně na umělém mléce.
Dočetla jsem se, že pouze některá mléka mají mléčný tuk a že je velmi důležitý ve výživě kojence, moje pediatrička říká, že je v každém mléce, ale je tam, i když je ve složení napsáno odstředěné mléko? Zkoušeli jsme Kendamil z plnotučného mléka, potom i kozí UM z plnotučného a nakonec i Nutrilon Profutura s mléčným tukem, bohužel, žádné nám nesedne a tak jsme na Hami, aha mám teď špatný pocit, že svému miminku nedávám to, co potřebuje ke správnému vývoji. Má kdyžtak smysl, že až mu bude třeba půl roku a bříško se trochu srovná, vrátit se opět k plnotučnému UM a vynahradit mu to zpětně? Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.
Dobrý den,
kojenecké formule musí obsahovat komponenty – složky pouze v takovém množství, které je nezbytné z nutričního
hlediska. Tuk stejně jako ostatní živiny jsou ve výživě kojence velmi důležité. Tuky v počáteční formuli kryjí asi polovinu energetické potřeby dítěte v prvních 4–6 měsících života.
Musí obsahovat normě odpovídající množství kyseliny linolové a alfa-linolenové, polynenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (LC-PUFA) zahrnují dokosahexaenovou (DHA) a/nebo arachidonovou kyselinu (ARA).
To nesouvisí s tím zda je formule vyrobena z odtředěného mléka či z plnotučného, jde o obsah jednotlivých složek. Zpětně doplnění nefunguje.
Položit dotazVšechny dotazy a odpovědi