Z domova | 20.11.2019 14:14:46
Úmrtnost v Česku za posledních deset let klesla o sedminu, lidé umírají v pozdějším věku. Nejčastěji přitom Češi umírají na onemocnění srdce. Vyplývá to z nově zveřejněných dat Českého statistického úřadu (ČSÚ).
Onemocnění srdce v minulém roce podlehlo 32 procent zemřelých. Z těch pak nejvíce zemřelo na chronickou ischemickou poruchu srdeční, následuje infarkt a selhání srdce.
V těsném závěsu jsou pak zhoubné nádory, na ty skonalo 25 procent Čechů. „Mezi nádorovými onemocněními je u mužů a žen nejvyšší úmrtnost na nádor průdušky a plíce, přičemž v případě mužů dochází u tohoto nádoru k poklesu úmrtnosti.
U obou pohlaví také mírně klesá úmrtnost na zhoubný novotvar tlustého střeva a konečníku,“ uvedla vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ Terezie Štyglerová. Na třetím místě jsou cévní nemoci mozku se sedmiprocentním podílem.
Asi sedminový pokles úmrtnosti za posledních deset let nastal hlavně kvůli poklesu úmrtí u nemocí srdce, zhoubných novotvarů a cévních onemocnění mozku. „V případě úmrtí na cévní nemoci mozku došlo mezi roky 2009 až 2018 k relativně velkému poklesu, kdy se jejich počet snížil o celou jednu polovinu,“ upozornil předseda ČSÚ Marek Rojíček.
Příčiny smrti se ale v České republice liší u žen a u mužů. Ačkoliv první tři místa jsou shodná, na čtvrté příčce muži nejčastěji umírají vlivem nehod, ženy na Alzheimerovu nemoc a jiné demence.
Rozdíl najdeme i podle věku a rodinného stavu. Nejvíce umírají svobodní. Z hlediska sezónnosti pak nejvíce Čechů zemře v zimě. V létě naopak narůstá počet obětí dopravních nehod, a to především od června do září.
Celkem v minulém roce zemřelo 112 920 lidí. Tři hlavní příčiny smrti zůstávají stejné už od roku 2009.
TNBiz.cz – Zprávy TNBiz jsou zpravodajským kanálem Televize Nova, TN.cz společnosti CET 21. TN.cz přináší zpravodajství z domácí i zahraniční ekonomiky a politiky.
Vtip na tento týden kreslené vtipy Marka Simona
X
Zpravodajství na e-mail »
RSS, Přebírání zpráv,
| Natural 95 33.92 Kč | Nafta 31.79 Kč |
- Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři 4 nejčastější chyby při předávání majetku další generaci
- Jonáš Mlýnek, LYNX Long signál $155 na akcie Apple (AAPL)
- Štěpán Křeček, BHS Universal Music vstoupil na burzu s velkým úspěchem
- Olívia Lacenová, TopForex Investovat se zprostředkovatelem nebo bez něj?
- Roman Vykouřil, Wonderinterest Trading s.r.o. Globální trh s elektromobily zažívá rozmach. Covidu navzdory
- Lucia Žárská, ProfitLevel Jaké slavné celebrity ovlivňují akciové tituly?
- Pim Brands, Ronda Invest Hypoteční úvěry zdražují, jaké scénáře nás čekají?
- Miroslav Novák, AKCENTA CZ Koruna vyhlíží úroveň 25 CZK/EUR
- Tomáš Kolomazník, Begin Capital Markets Pražská burza v létě: objemy obchodů letos vyšší než před rokem
- Jakub Petruška, Zlaťáky.cz Žlutý kov vs. Bitcoin – Obrací se po krátkém “kryptoboomu” karta opět ve prospěch zlata?
- Štěpán Hájek, PurpleTrading Měď je nejdražší v historii
=3?3:lenght, vertical: true, norotate: 3}>
Srdeční onemocnění
Srdeční onemocnění je obecný termín pro akutní nebo chronická onemocnění, která postihují nejenom srdeční svalovinu, ale jakoukoliv část srdce. Srdce je nepárový svalový orgán, jehož hlavní funkcí je zajištění průtoku krve cévami těla. Je rozděleno na čtyři oddíly: dvě síně a dvě komory.
Pravostranné oddíly (pravá síň a komora) přečerpávají krev z těla do plicního oběhu a levostranné oddíly (leva síň a levá komora) krev z plicního oběhu zpět do těla. Obě komory jsou od svých síní odděleny chlopněmi, které zabraňují zpětnému toku krve do síní při stahu komor.
Mezi pravou síní a komorou je trojcípá (trikuspidální) chlopeň, mezi levou síní a komorou dvoucípá (mitrální) chlopeň. Další dvě chlopně jsou mezi levou komorou a srdečnicí (aortální chlopeň) a mezi pravou komorou a plicní tepnou (pulmonální chlopeň). Tyto chlopně zabraňují návratu vypuzené krve zpět do komor.
Srdce funguje jako pumpa, která za jeden den provede asi 100 000 srdečních cyklů. Každý srdeční cyklus se skládá ze systoly, kdy se stahují srdeční komory a vypuzují krev do obou oběhů, a diastoly, kdy se komory uvolňují a jsou za síní plněny krví a připravovány na další systolu.
Z těla přitéká odkysličená krev do pravé síně a poté přes pravou komorou do plicního oběhu. Ten zajišťuje výměnu dýchacích plynů (oxid uhelnatý za kyslík) a krev zde proudí pod nižším tlakem (cca 5x menší než v systémovém oběhu). Pravá komora má proto ve srovnání s levou komorou tenkou stěnu.
Z plic přitéká okysličená krev do levé síně a z ní do levé komory, která čerpá pod vyšším tlakem krev do hlavní tepny (srdečnice) a z ní do celého těla, kde zásobuje tkáně kyslíkem a živinami. Srdeční stah je kontrolován převodním systémem srdečním pracujícím na principu elektrické energie, který je odpovědný za udávání rytmu a jeho propagaci do všech svalových buněk srdce.
Srdeční svalovina (myokard) je vyživována věnčitými tepnami (pravá a levá) což jsou první tepny odstupující ze srdečnice. Vnitřek srdečních dutin vystýlá jednovrstevná buněčná pokrývka – endotel, na povrchu je vazivově tuková tkáň, přes kterou srdce obepíná dvojvrstevný osrdečník (perikard).
Mezi oběma listy této blány je fyziologicky malé množství tekutiny, která usnadňuje pohyby srdce a vytváří osrdečníkový vak. Perikard udržuje srdce ve stálé pozici a chrání jej před poraněním. Srdce není jen pumpou, ale i uvolňuje do oběhu působky, které ovlivňují funkci těla (endokrinní aktivita). Produkuje dva ze čtyř typů tzv.
natriuretických peptidů (ANP a BNP), které koordinují funkci srdce, cév a ledvin.
Srdce může být postiženou celou řadou faktorů, vrozených i získaných, nejběžněji aterosklerózou věnčitých tepen, přetížením svalu při příliš vysokém objemovém či tlakovém přetížení (nejběžněji při arteriální hypertenzi), postižením chlopenního aparátu, genetickou abnormalitou, toxiny, metabolickým postižením (diabetes), infekcemi či traumatem.
Nejvýznamnější srdeční onemocnění:
- Ischemická choroba srdeční je aterosklerotické postižení věnčitých tepen srdce, které vede k nedokrevnosti srdečního svalu (ischemie) nebo v krajním případě k akutnímu odumření (infarkt). Projevuje se bolestí na hrudi (angina pectoris) a dušností. Nověji všechny tyto varianty nazýváme chronické či akutní koronární syndromy.
- Srdeční selhání je stav, kdy srdce selhává ve své schopnosti pumpovat krev. Projevuje se otoky, dušností, únavností. Příčiny mohou být různé, od ischemické choroby srdeční přes chlopenní vady, arytmie až po genetické poruchy, záněty, toxické postižení či neznámé příčiny. Může být postižená především stažlivost (systolická funkce) nebo poddajnost (diastolická funkce) srdce.
- Chlopenní vady jsou onemocnění srdečních chlopní. Mohou být jak vrozená tak získaná věkem, často se může vrozená predispozice s věkem zhoršovat. Postižení chlopní vede k nedomykavosti s návratem krve (regurgitace) proti proudu nebo zúžení chlopně (stenóza) s navýšením odporu toku krve. Obojí může vést k srdečnímu selhání, arytmiím, projevům nedokrevnosti (angina pectoris) či nedostatečného srdečního výdeje (ztráta vědomí – synkopa).
- Arytmie jsou poruchy srdečního rytmu. Rytmus může být příliš pomalý (bradyarytmie), a to se projevuje se únavností, pocity na omdlení či omdléváním. Tento stav si může v některých případech vynutit implantaci kardiostimulátoru. Alternativně může být rytmus naopak příliš rychlý – tachyarytmie. Ty se mohou projevit bušením na hrudi či ztrátou vědomí. Následkem některých tachyartmií může být i srdeční selhání či zástava oběhu. Zdroj tachyarytmií může být jak v srdečních síních, tak v komorách. Komorové tachyarytmie bývají často život ohrožující. V populaci nejběžnější tachyarytmie je rozpad organizované aktivity v síních – fibrilace síní. Tachyarytmie můžeme ovlivnit léky, v akutních případech je nutné obnovení rytmu elektrickým šokem (kardioverze či defibrilace). U rizikových pacientů implantujeme přístroje, které mohou samy život ohrožující tachyarytmii výbojem ukončit (implantabilní defibrilátory), existují i intervenční zákroky s cíleným ničením arytmických zdrojů.
- Plicní embolie je akutní komplikace žilní trombózy, patřící spíše do cévních onemocnění, ale výrazně ovlivňující srdce. Dochází k uvolnění krevní sraženiny většinou z žil dolních končetin a jejímu uvíznutí v plicním řečišti. To vede ke zvýšení odporu v plicním oběhu a v krajních případech až k selhání pravé komory se srdeční zástavou a úmrtím. Mírnější varianty se projevují náhlou dušností či bolestí na hrudi. Vyžaduje neodkladnou léčbu ředěním krve (antikoagulace) či přímo agresivnější medikací k rozpuštění trombózy (trombolýza). Pokud nedojde k rozpuštění trombu (chronická trombembolická plicní hypertenze), je možné plicní řečiště operačně vyčistit (plicní endarterektomie).
- Aortální disekce je hyperakutní stav, kdy dochází k náhlému podélnému natržení stěny srdečnice. Opět se jedná o primárně cévní onemocnění, které se ale srdce úzce dotýká. Projevuje se krutou bolestí na hrudi a v zádech, krvácením do hrudní dutin či osrdečníku nebo roztržením aortální chlopně s akutním srdečním selháním a může vést k velmi rychlému úmrtí. Základem léčby je akutní operace, úmrtnost neoperované aortální disekce počátku aorty (tzv. ascendentní aorta) se blíží 100%.
Zánětlivá a infekční onemocnění myokardu – Nemocnice Na Homolce
Onemocnění vyvolané různými mikroorganismy, které primárně postihuje vnitřní výstelku srdce.
Nejčastější lokalizace
chlopně, nástěnný endokard nebo endokard v oblasti septa
Nejčastější vyvolavatel
grampozitivní bakterie (80–90 % případů), některé druhy plísní
Incidence
2 až 5 případů/100 000 obyvatel a rok
Průměrná úmrtnost
20–30 %
Predispoziční faktory
- vrozené a získané srdeční vady a onemocnění (stavy po revmatické či luetické endokarditidě, hypertrofická obstrukční kardiomyopatie, stavy po dříve proběhlé IE)
- degenerativní postižení srdce (kalcifikace mitrálního prstence, degenerativní změny chlopně) a stavy po operacích srdce a velkých cév
V současnosti klesá výskyt postrevmatických endokarditid, které postihovaly mitrální chlopeň, narůstá počet endokarditid aortální a trikuspidální chlopně.
Klinické příznaky
známky infekce – zvýšená teplota (80–95 %), zimnice (40 %), noční pocení (20 %), únavnost, bolesti hlavy, kloubů, svalů, námahová dušnost, kašel.
IE může probíhat jako některý z vyhraněných klinických obrazů, v praxi nejčastěji smíšená forma.
Akutní IE
obraz sepse: náhlý začátek, vysoká horečka, zimnice, třesavka, zchvácenost, obluzení, tachykardie, sklon k hypotenzi. Drobné hemoragické embolizace do podkoží a spojivek. Šelest na srdci svědčí pro rupturu šlašinky nebo perforaci chlopně.
Postiženy mohou být patologicky změněné i zdravé chlopně a chlopenní protézy.
Původce: nejčastěji Staphylococcus aureus, méně často Streptococcus pyogenes, St. pneumonie, Neisseria gonorhoeae, N. meningitidis.
Chronická IE, endokarditis lenta
neurčitý začátek, postupné chřadnutí, celková slabost, vyčerpání, nechutenství, noční pocení. Teplota jen zvýšená, bez třesavek.
Objektivně: šelest na srdci, splenomegalie, kožní příznaky (třísky pod nehty, Oslerovy uzlíky).
Původce: nejčastěji Streptococcus viridans.
Subakutní průběh (častý)
klinické projevy kolísají mezi akutní a chronickou formou
Obraz náhlé mozkové příhody
podmíněn embolizací do mozkových cév, vyskytuje se často jako varianta akutní, subakutní i chronické formy
Obraz migrující pneumonie
svědčí pro pravostrannou endokarditidu – pneumonie nereagující na antibiotickou léčbu, opakovaný výsev nových ložisek na plicích
Pravostranná IE
častá u narkomanů. Původce nejčastěji S. aureus, kandida
IE chlopenní náhrady
nejčastěji v prvních dvou týdnech po operaci
Původce: nejčastěji Staphylococcus koaguláza negativní, dále S. aureus, Pseudomonas, Acinetobacter, Serracia, kandidy.
Léčba
antibiotika dle etiologického agens a jeho citlivosti, terapie trvá průměrně 6–8 týdnů. Při neúspěchu antibiotické léčby a při rychlém rozvoji srdečního selhání operativní řešení
Antibiotická profylaxe
nutná před instrumentálními zákroky, které porušují slizniční povrch a bývají provázeny bakteriemií (výkony v oblasti ústní dutiny vč. extrakce zubu, výkony v oblasti dolního trávícího a urogenitálního ústrojí, výkony na kůži a v podkoží)
Myokarditida
Zánět srdečního svalu
Etiologie a patogeneze: nejčastěji infekce, dále faktory fyzikální (ozařování), chemické (hypersenzitivita na léky) nebo imunologické.
Výskyt: vyšší v dětském věku než u dospělých. Zánět srdečního svalu může provázet jakoukoliv jinou infekci v organizmu.
Klinické příznaky: závisí na závažnosti postižení myokardu
- možný asymptomatický průběh
- arytmie: poruchy převodního systému, extrasystoly, závažné komorové tachykardie
- poruchy systolické funkce komor: mírné snížení ejekční frakce, i těžké, fulminantě probíhající srdeční selhání.
- klinický obraz imitující akutní infarkt myokardu s pozitivním nálezem markerů poškození srdečního svalu, ale s negativním koronarografickým nálezem.
- Diagnóza: obtížná, jednoznačná pouze při průkazu zánětlivého infiltrátu v bioptickém vzorku myokardu.
- Neinvazivní metody: EKG, echokardiografie, MR srdce
- Sérologie (vzestup titrů specifických protilátek): může svědčit o probíhajícím virovém onemocnění.
Virová myokarditida: nejčastější zánětlivé onemocnění myokardu, zejména u dětí.Původce: nejčastěji viry skupiny Coxsackie A nebo B, virus hepatitidy.
Imunosuprimovaní (tumorózní onemocnění léčená cytostatiky, po transplantaci): cytomegalovirus.
Dlouhodobý asymptomatický průběh může pravděpodobně vyústit v dilatační kardiomyopatii.
Lymeská borrelióza: onemocnění způsobené spirochetou Borrelia burgdorferi po napadení klíštětem, u 10 % postižených provázena karditidou. Charakteristické postižení převodního systému s přechodnou AV blokádou. Léčba symptomatická + antibiotická léčba základního onemocnění.
HIV onemocnění: provázeno symptomatickou myokarditidou u 10 % nemocných.
Obrovskobuněčná myokarditida: vzácná, provází někdy lupus erythematodes nebo thyreotoxikózu.
Léčba se řídí závažností onemocnění a etiologií. Při závažném postižením systolické funkce myokardu nutný dlouhodobý klid na lůžku, terapeutické snížení afterloadu (ACE inhibitory + diuretika), event. digitalis.
Symptomatická léčba arytmií, monitorace srdečního rytmu. Při virové myokarditidě nejsou indikovány kortikosteroidy (riziko zvýšené replikace virů), sporné podávání imunosupresiv.
Naděje vkládány do látek působících proti virům a do interferonu.
Kardiomyopatie
Onemocnění srdečního svalu spojená s poruchou jeho funkce.
Rozdělení kardiomyopatií:
- hypertrofické kardiomyopatie – primární hypertrofie myokardu levé a/nebo pravé komory (většinou septum). Familiární původ velmi častý;
- dilatační kardiomyopatie – dilatace a porucha kontrakcí levé, eventuálně pravé komory. Familiární původ častý;
- restriktivní kardiomyopatie – restrikce plnění + snížení objemů levé a/nebo pravé komory. Idiopatické nebo sdružené s ostatními chorobami. Familiární původ výjimečný;
- arytmogenní kardiomyopatie pravé komory – progredující náhrada myokardu pravé komory tukově-vazivovou tkání, dilatace a dysfunkce PK + komorové tachykardie. Familiární původ běžný;
- neklasifikované kardiomyopatie – nespadají do žádného z vyhraněných typů.
Kardiomyopatie hypertrofická (HKMP)
Hypertrofie myokardu, porucha diastolického plnění, popř. systolická obstrukce výtokového traktu levé (výjimečně i pravé) komory.
Etiologie: familiární 50, spontánní mutace 50%.
Výskyt: 0,02-0,2 % populace.
Klinické příznaky: nejrůznějších klinické nálezy, někdy je první manifestací náhlá smrt (arytmogenní, zejm. u mladých sportovců). Dušnost, angina pectoris, synkopy, arytmie.
Diagnóza: EKG, Holterovské monitorování, echokardiografie, MR srdce, event. katetrizace. Diferenciální diagnóza: těžká hypertenze, střádavé choroby včetně amyloidózy, feochromocytom, hyperparatyreóza.
Léčba:
- metikamentózní: verapamil, betablokátory – možné symptomatické zlepšení, většinou však neovlivňují obstrukci, nutné ECHO kontroly.
- sekvenční kardiostimulace: při optimálním nastavení AV intervalu může příznivě ovlivnit obstrukci.
- perkutánní transluminální septální ablace myokardu (umělá nekróza bazální části septa cestou 1. septální větve ramus interventricularis ante¬rior).
- chirurgická léčba: indikována u obstrukčních forem, u nichž nelze docílit zlepšení medikamentózní terapií.
- kontraindikovány (především u obstrukčních forem): léky s pozitivně inotropním účinkem (digitalis) a vazodilatačně působící látky včetně nitrátů.
Kardiomyopatie dilatační (DKMP)
Onemocnění srdečního svalu, charakterizované rozšířením a poruchou funkce levé komory srdeční jako pumpy.
Výskyt: zejména střední věk, častěji muži, incidence 5-8 případů / 100 000 obyvatel ročně.
Etiologie a patogeneza: nejčastější imunologicky podmíněné, následující virovou myokarditidu, (např. po infekci Coxsackie viry skupiny B). Popsáno více než 70 onemocnění, která se jako DKMP (např. cytotoxické, metabolické aj.) mohou projevovat.
Klinické příznaky: známky levostranné, event. pravostranné srdeční nedostatečnosti, dušnost, otoky dolních končetin, únavnost, slabost, nevýkonnost (známky nízkého srdečního výdeje), různé arytmie (komorové i supraventrikulární, častá fibrilace síní), noční insomnie, denní spavost, impotence.
Diagnóza: EKG (často blok levého raménka Tawarova, arytmie), ECHO (dilatace srdce, porucha systolické funkce levé komory, mitrální event. trikuspidální regurgitace, popř.
nitrosrdeční tromby, indikace k resynchronizační léčbě), RTG snímek hrudníku (rozšíření srdečního stínu, známky městnání na plicích), katetrizace srdeční (koronarografie k odlišení od ischemické choroby srdeční, měření tlaků v srdečních oddílech, potvrzení zvětšení objemu levé komory), MR srdce.
Komplikace: nejčastěji systémová embolizace jako následek nitrokomorové trombózy, arytmie.
Léčba:
- režimová a dietní opatření (přiměřená fyzická zátěž, bilance obratu tekutin).
- medikamentózní: inhibitory enzymu konvertujícího angiotensin (zlepšení prognózy quo ad vitam), diuretika, digitalis (obojí symptomatické zlepšení), betablokátory (u hemodynamicky stabilizovaných, zlepšení prognózy), antiarytmika v indikovaných případech, antikoagulancia (při výrazné dilataci komor, fibrilaci síní a/nebo embolizačních příhodách).
- nefarmakologická léčba: implantace kardioverteru-defibrilátoru (zejména u pacientů se setrvalými komorovými tachykardiemi), resynchronizační léčba (implantace biventrikulárního kardiostimulátoru).
- srdeční transplantace: u farmakologicky neovlivnitelných stavů.
Kardiomyopatie alkoholová
Výskyt: až u 2/3 alkoholiků, většinou se projeví po více než 10 let trvajícím abúzu spolu s postižením jiných orgánů.
Etiologie a patogeneza: poškození myokardu několika mechanismy – přímý toxický vliv alkoholu na myokard, nutričními defekty (zvl. thiaminu s neúplně vyjádřenou beri-beri).
Klinické příznaky: systolická dysfunkce levé komory, obraz obdobný jako při dilatační kardiomyopatii klinicky i při vyšetřování pomocí zobrazovacích metod.
Pokračující abúzus alkoholu vede k úmrtí na neovlivnitelnou srdeční slabost, arytmie nebo embolizace. Abstinence zahájená v časnějších stadiích může upravit kardiální nálezy, vysazení alkoholu v pokročilejším stupni s rozvojem myokardiálních fibróz již ke zlepšení nevede.
Při pokračující konzumaci alkoholu umírá polovina nemocných za 3-6 let od stanovení diagnózy.
Léčba:
- stejná jako u dilatační kardiomyopatie. Chronická antikoagulační terapie problematická vzhledem k současnému jaternímu postižení.
Kardiomyopatie restriktivní
Onemocnění myokardu vedoucí k omezení (restrikci) plnění levé komory. V pokročilejších stadiích bývá kromě poruchy plnění vyjádřena i porucha systolické funkce
Výskyt: vzácně
Etiologie a patogeneza: stavy idiopatické (např. endomyokardiální fibróza), endomyokardiální choroba s eozinofilií nebo bez ní a amyloidóza.Obrazem restriktivní kardiomyopatie se mohou manifestovat: hemochromatóza, sarkoidóza, glykogenózy (m. Fabry, m. Hurler, m. Gaucher) aj. Obtížné odlišení od konstriktivní perikarditidy. Nejvýznamnější infiltrace amyloidem.
Amyloidóza srdce: u 1/3–1/2 nemocných s primární amyloidózou, velmi vzácná u sekundárních amyloidóz. Častější u mužů, před 35. rokem zcela výjimečná.
Klinické příznaky: městnání na periferii s otoky, zvýšená náplní krčních žil, hepatomegalie, ascites. Dušnost s ortopnoe méně časté.
Mitrální a trikuspidální nedomykavost, ortostatická hypotenze (v 10%, infiltrace autonomního nervstva a cév amyloidem), může být potencována hypovolémií (nefrotický syndrom při renálním postižení).
Arytmie (fibrilace síní, poruchy AV vedení, obraz sick sinus syndromu – infiltrace uzlu amyloidem).
Diagnóza: EKG (snížení voltáže komplexu QRS u 50% nemocných, arytmie), ECHO (symetrická hypertrofie myokardu, dilatace síní při normální velikosti komor, abnormální textura srdečních struktur daná prostoupením myokardu amyloidem), endomyokardiální biopsie (rozhodující metoda). Biopsie rektální sliznice nebo aspirační biopsie podkožního tuku (nepřímé metody). Laboratoř (průkaz patologicky zmnožených lehkých řetězců v imunoelektroforéze).
Léčba:
- Alkylující látky, cytostatika (chemoterapie ve vysokých dávkách), efekt terapie většinou neuspokojivý. Transplantace srdeční se obvykle nedoporučuje (proces pokračuje i na transplantovaném srdci).
Onemocnění srdce
Onemocnění srdce patří mezi častá onemocnění a jsou
nejčastější příčinou smrti ve vyspělých zemích.
Vzhledem k nezastupitelné funkci srdce v organismu je většina jeho
onemocnění vážná, kdy neléčena mohou mít vážné zdravotní následky
s výrazně sníženou kvalitou života, případně mohou končit
úmrtím.
Stavba srdce
Anatomicky je srdce tvořeno 3-mi vrstvami. Vnitřní vrstva je
endokard, což je blána, tvořená stejnými buňkami jako
výstelka cév. Tato blána vystýlá celé srdce a tvoří srdeční
chlopně.
Střední vrstva, myokard, je srdeční svalovina, jejíž
hlavní funkcí je přečerpávání krve mezi malým a velkým oběhem.
Třetí vrstva je epikard, což je vazivo, pokrývající
povrch srdce.
Celé srdce je potom uloženo ve vaku mezi plícemi. Tento vak se nazývá
perikard.
Srdce se skládá ze čtyř dutin, dvou síní a dvou komor.
Do pravé síně přitéká odkyslyčená krev z velkého oběhu (tělesného),
jde do pravé komory a odsud plicnicí do plic, kde dochází k jejímu
okysličení. Z plic krev přitéká do levé síně, odsud do levé komory a
z ní aortou (srdečnicí) do celého těla.
Celé srdce je vyživováno věnčitými tepnami
(koronárními arteriemi). Jeho funkce (pumpování krve) je automatická, srdce
v sobě obsahuje buňky, které jsou schopny samostatné tvorby vzruchu a
opakovaně po celý život toto provozují. Vzruch je převáděn ze síní na
komory a za fyziologických podmínek existuje pouze jedna cesta šíření
vzruchu.
Srdeční choroby
Srdeční onemocnění mohou postihovat kteroukoli jeho část.
Nejčastěji jsou postiženy věnčité tepny. Při jejich
ateroskleróze dochází ke zužování jejich průsvitu, což vede
k nedostatečnému zásobení srdce krví a dochází tak ke vzniku
ischemické choroby srdeční (ICHS). Toto onemocnění bývá téměř
vždy spojeno s vysokým krevním tlakem.
Ischemická choroba srdeční v sobě obsahuje několik
jednotek, které v sebe mohou přecházet. Nejzávažnější formou ICHS je
infarkt myokardu. Hlavní varovný příznak ICHS je angina pectoris.
Vysoký krevní tlak sám o sobě poškozuje srdce tím, že svalovina
srdeční musí pracovat proti zvýšenému odporu v cévním řečišti,
případně i pracovat s vyšším krevním objemem, což nakonec vede
k hypertrofii (zbytnění) myokardu.
Hypertrofie má za následek jednak
omezenou přečerpávací funkci a dále má srdce zvýšené nároky na
přísun živin, kterého se mu ale díky omezené kapacitě věnčitých tepen
nedostává.
Tento stav může v konečné fázi vést k srdečnímu
selhání.
Srdce může selhat buď akutně, nebo může
selhávat chronicky. Srdeční selhání se dělí na
levostranné a pravostranné, každé z nich má své specifické příčiny.
Někdy ovšem dochází ke kombinacím příčin a stav se pak stává
velice závažným.
Dále mohou být postiženy srdeční chlopně. Jednak mohou
být postiženy v rámci vrozených srdečních vad, jednak jako získaná
onemocnění.
Jedná se o jejich zúžení (stenózu), nebo
nedostatečnost (insuficienci). Takto mohou být postiženy
všechny srdeční chlopně (trikuspidální, pulmonální, mitrální,
aortální).
Nejčastěji bývá postižena chlopeň mitrální a
aortální.
Chlopně jsou postiženy také při infekční
endokarditidě.
Častým onemocněním srdce jsou poruchy srdečního rytmu,
arytmie. Obecně se dělí na poruchy tvorby vzruchu a poruchy šíření
vzruchu.
Dále se dělí podle místa vzniku na síňové a komorové a podle
rychlosti srdečního rytmu na bradyarytmie (pomalé) a
tachyarytmie (rychlé).
Tato onemocnění mívají vážnou
prognózu a je potřeba je včas začít léčit. Nejčastější srdeční
arytmií je fibrilace síní.
Speciálním srdečním onemocněním jsou kardiomyopatie.
Tato onemocnění mají vážnou prognózu a bohužel většina kardiomypatií
je neléčitelná, řešitelná pouze transplantací srdce.
Postižen může být také perikard (osrdečník). Jeho
zánětlivé onemocnění se nazývá perikarditida a má mnoho různých
příčin.
Vrozené vady srdce
Vrozené vývojové vady srdce patří k nejčastějším vrozeným vadám
vůbec. Mohou se vyskytovat buď samostatně, nebo v rámci geneticky
podmíněných syndromů.
Nejčastější vrozenou srdeční vadou je
defekt septa komor, při kterém dochází ke komunikaci mezi
oběma komorami, což je stav, který se fyziologicky nevyskytuje.
Dále mohou
vznikat defekty septa síní, mohou být zúžené cévy
odstupující ze srdce (koarktace aorty, stenóza plicnice) nebo mohou vznikat
kombinované vady, případně chybné napojení srdečních cév.
Nepodceňujte nemoci srdce! Zabíjí víc než jiné
Foto: Africa Studio, Shutterstock.com
Nemoci srdce zabijí podle statistik přes 17 milionů lidí ročně. To je víc, než co má na svědomí HIV, rakovina i malárie dohromady! Nejúčinnějším „lékem“ je přitom prevence. Bohužel právě tu lidé často podceňují. Co tedy můžete pro své srdce udělat?
Podle Státního zdravotnického ústavu jsou kardiovaskulární nemoci největším zabijákem v Evropě. Ročně na ně zemřou 4 miliony lidí.
Srdečně-cévní nemoci jsou v evropských zemích zároveň nejčastější příčinou úmrtí u lidí mladších 65 let a mohou za téměř polovinu všech úmrtí v Česku! Pokud se jim ale naučíte předcházet a dokážete rozpoznat, kdy už je potřeba jít k lékaři, nemusí to končit tak fatálně.
První, co člověk může změnit, je to, jak žije a co konzumuje. Největším rizikem je kouření, nedostatek pohybu a kvalitního spánku, vysoká míra stresu, nadbytečný příjem tuků a soli.
„Důsledkem nevhodných stravovacích návyků a nízké pohybové aktivity je obezita, cukrovka, vysoká hladina cholesterolu a vysoký krevní tlak. To jsou nejvýznamnější rizikové faktory pro vznik aterosklerózy, na jejímž podkladě vzniká infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda,“ vyjmenovává doktorka Karolína Hlavatá z iniciativy Vím, co jím a piju.
Proto přestaňte kouřit, začněte pravidelně sportovat, nebo alespoň víc choďte, a jezte ovoce a zeleninu. Vhodné je také omezit potraviny, které zvyšují cholesterol, jako jsou uzeniny, prorostlé maso, vnitřnosti, paštiky, tučné sýry nebo příliš sádla či másla, a také nejrůznější sušenky a čokoládové náhražky. Uděláte tak svému srdci velkou službu.
Foto: New Africa, Shutterstock.com
Nadváha je jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik nemocí srdce
Úkolem srdce je přečerpávat krev, která rozvádí výživu do celého těla. Pokud to nezvládá, přestávají správně fungovat svaly, orgány, prokrvovat se končetiny apod. To způsobuje celou řadu velmi nepříjemných komplikací.
„Při vysokém krevním tlaku se narušuje výstelka cév a vzniká zánět. Takové poškození organismus spravuje tak, že zalepí defekt jako poškozenou pneumatiku pomocí záplaty – aterosklerotických plátů. Ty ale postupně cévy stále zužují, a nakonec se mohou ucpat úplně,“ varuje lékař Ondřej Nývlt, předseda Vědecko-lékařské rady Světa zdraví. (Jakou roli hraje dobrý a zlý cholesterol?)
U dospělého člověka je optimální krevní tlak kolem hodnoty 120/80 mm Hg v klidovém stavu. Pokud vám často tlak překračujete hodnoty 140/90 mm Hg, je dobré mít se na pozoru a raději vyhledat lékaře.
Nízký tlak sice pacienty na životě neohrožuje, ale může jim ho dost znepříjemňovat.
Zbystřit byste měli tehdy, kdy hodnoty systolického tlaku krve (síla srdce, kterou ji pumpuje) dlouhodobě pod 100/65 mm Hg.
Foto: Dmytro Zinkevych, Shutterstock.com
Vysoký krevní tlak trápí spoustu lidí. Ne každý se s ním však léčí
Důvodem toho, proč spousta lidí umírá na nemoci srdce je fakt, že prevenci zanedbávají a přehlíží varovné signály těla .
Přitom když srdce nezvládá rozvádět okysličenou krev s živinami do všech tkání a orgánů, projeví se to na těle celkem rychle.
Začnete-li se zadýchávat, jste hodně unavení až malátní, nebo vám otékají kotníky, může to značit problémy srdce. Čím dřív tyto potíže začnete řešit, tím snazší a účinnější bude případná léčba.
I v případě, že dojde k srdečnímu selhání, není třeba rezignovat na aktivní životní styl. Naopak. „Po stanovení diagnózy v řadě případů pacient zůstává v domácí péči a je nutné, aby rozuměl všem režimovým opatřením včetně těch dietních. Aktivní přístup pacienta je u zvládání tohoto onemocnění klíčový,“ uvádí docent Štěpán Havránek z II. Interní kliniky kardiologie a angiologie.
Po poradě s lékařem je možné stále provozovat některé fyzické aktivity. Je však třeba myslet i na odpočinek a další opatření, která mají významný vliv na kvalitu pacientova života.
Nemoci si nevybírají. Víte, koho ze známých osobností také srdce zradilo?
I kardiaci umírají na koronavirus, ne s koronavirem, varují vědci
Studie dlouhodobých zdravotních dopadů covidu-19 přináší v posledních týdnech velké množství nových poznatků. Zkoumání v Česku i ve světě bude nejspíš trvat ještě roky, už nyní ale ze závěrů vyplývá, že se vždy neprojevuje jen jako předvídatelný virus s krátkodobým vlivem na dýchací soustavu.
V některých případech může způsobit i dlouhodobé potíže. Práce poukazují mimo jiné na poškození srdce.
„Dle nedávno zveřejněné studie z Německa, která zkoumala změny na srdci u pacientů s covidem-19 pomocí magnetické rezonance, se tyto změny ukázaly až v 78 % případů. Data z Číny a dalších zemí se liší a kolísají mezi 20 a 60 %,“ upozorňuje Aleš Linhart, předseda České kardiologické společnosti a přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
„Samozřejmě vše vždy závisí na technice, kterou pro průkaz srdečního poškození použijeme – některé metody jsou citlivější, jiné méně. Na čem se však všichni shodneme, je, že pokud se objeví laboratorní nebo klinické známky poškození srdce pacienta s covidem-19, je jeho prognóza velice neblahá,“ uvádí Linhart.
Covid-19 zatěžuje organismus pacienta jako celek, podle lékaře ale poškozuje tkáně také napřímo.
„Kromě zánětu srdečního svalu způsobuje změny na cévách, zejména v podobě zvýšené prostupnosti kapilár a vzniku krevních sraženin v různých částech oběhu. I to se může podílet na zvýšeném počtu úmrtí u pacientů s těžkým průběhem nemoci,“ vysvětluje.
Pokud onemocní člověk, který se s problémy se srdcem potýkal už před nakažením, může být koronavirus pro jeho stav „poslední kapkou“. Podle specialistů má přitom nějakou formu kardiovaskulárního onemocnění přibližně polovina pacientů s těžkým průběhem nákazy.
„SARS-CoV-2 představuje u nejtěžších nemocných závažný zánětlivý stav, navíc s výrazným poškozením plic. To klade velké nároky na oběh a může vést k nedostatečné dodávce kyslíku pro srdeční sval. Pokud má takový nemocný nějaké srdeční onemocnění, může být zátěž nad hranicí možností se s tím vyrovnat,“ dodává kardiolog.
Covid-19 nejčastěji postihuje dýchací cesty a plíce, pokud se však nákaza v těle takzvaně rozjede, zasahuje i další orgány. Rizikovými faktory přitom mohou být cukrovka, obezita, kouření či vysoký krevní tlak.
„Z těch, kteří mají nemoc tak vážnou, že virus zasáhne srdce, jich nepřežije až padesát procent,“ uvedl dříve v rozhovoru pro Seznam Zprávy šéf kardiologie motolské nemocnice Josef Veselka.
Podle odborníků je zatím příliš brzy soudit, nakolik jsou změny vyvolané koronavirem trvalé. Více by mohly ukázat mezinárodní registry „covidových pacientů“, po nichž v posledních týdnech lékaři různých specializací volají.
Česká kardiologická společnost nicméně doporučuje pacientům s jakýmkoli onemocněním srdce, aby nevysazovali zavedenou léčbu, byli v kontaktu se svým lékařem, a především, aby se snažili infekce vyvarovat známými opatřeními.
„Říká se, že kardiaci umírají nikoli na koronavirus, ale s koronavirem. Současná data ukazující časté přímé poškození srdce to hodně zpochybňují. Kromě toho, pokud by kardiak koronavirus nedostal, mohl by se svojí chorobou žít dál. Zemřít na koronavirus nebo s koronavirem tak pro něj neznamená žádný rozdíl,“ dodává profesor Linhart.
Jak už dříve popsaly Seznam Zprávy, předběžné výsledky zkoumání dopadů covidu-19 na lidské zdraví mají také odborníci z Fakultní nemocnice Hradec Králové. Ti se zaměřili zejména na následky v oblasti plic. Zatím vyšetřili 79 pacientů průměrného věku 45 let, většina z nich se léčila doma.
„Téměř polovina všech nemocných ještě tři měsíce po prodělané infekci udává přítomnost respiračních příznaků,“ popsal Vladimír Koblížek, přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Mezi takové potíže se řadí horší dýchání, častý kašel, zvýšená únava nebo bolesti na hrudníku. Kromě toho má 28 procent vyšetřovaných i po třech měsících narušený čich a devět procent chuť.
Lékař nicméně věří, že se u naprosté většiny pacientů potíže postupem času zlepší. „Sám jsem přesvědčený, že u většiny lidí do roka zmizí,“ uvedl lékař pro Seznam Zprávy. Upozorňuje ale, že je třeba o možných dlouhodobých komplikacích vědět a v případě přetrvávajících potíží se obrátit na lékaře s žádostí o vyšetření.
Mezi méně časté následky covidu-19 patří i potíže v oblasti cév, slinivky nebo kůže. Tématu se Seznam Zprávy věnovaly už dříve.