V chodbách NUDZu najdete i slušnou sbírku uměleckých děl. Tady např. socha Jaroslava Róny.
Jak se ve společnosti utváří stigma? Stigma má víc komponentů. Určitě mají vliv média a špatný obraz v nich. Pokaždé, když si přečtete zprávu o napadení duševně nemocným, jde společenské stigma hrozně nahoru. Další věc je naše komunistická minulost. Lidi s duševním onemocněním jsme dříve ve společnosti vůbec nevídali, zavírali se do léčebných zařízení. Stejně tak jste nikde neviděli vozíčkáře, bylo to tabu.
Takže za to může novinářská touha po senzaci? Novináři si často nedávají vůbec práci s tím, aby to téma podali bez emocí, hlavně bulvár jede na drama a strach. Když noviny napíší „Schizofrenik vraždil v Tescu!“ a nedodají k tomu víc informací, ublíží to spoustě lidí a má to obrovský dopad na společnost i v tom, že pak se lidé bojí hledat pomoc.
Mohlo by vás také zajímat: Simona Bagarová: Dobrovolnictví je ta nejnormálnější věc na světě!
Jak se s tím dá bojovat? My jako odpověď dáváme k dispozici čísla. Každý rok je u nás spácháno cca 160 vražd. Bohužel tu jednu spáchá člověk, který má problém s duševním zdravím. Ale není to jeho chyba, často jde o selhání systému.
Nemá se kam obrátit nebo dojde ke špatné komunikaci s lékařem, policií… Nemoc se pak zhorší tak, že ten člověk přestane žít v realitě. Ale je to ta nemoc, ne ten člověk. Pořád funguje stigma, že lidé se narodí zlí a chtějí páchat zlo. Ale jsou to těžce nemocní lidé, kterým systém nepomohl.
Je také důležité si uvědomit, že jsou to lidé, ne diagnózy. Žádný člověk není jenom „schizofrenik“. Jsou to lidé, kteří mají své rodiny, práci, koníčky.
Charakteristiky připisované lidem s duševním onemocněním, zdroj: mujmindset.cz
Jak jsme na tom v porovnání s jinými zeměmi? Podle výzkumů, které máme k dispozici, se zdá, že jsme na tom hůř.
U nás by třeba jen třetina lidí byla ochotná pokračovat v přátelství s člověkem, u kterého by diagnostikovali duševní onemocnění. Naproti tomu v Anglii je to 90 %.
Konkrétně v Anglii už ale mají za sebou přes 10 let celonárodní antistigma kampaně, navíc nejsou jako my zatíženi komunismem, kdy duševní nemoci „nebyly“. Oproti Západu máme pořád desítky let zpoždění.
V čem je stigma nejvíc nebezpečné? Stigma může být o životě, nebo smrti. Někdy se stává to, že lékaři připisují fyzické projevy duševnímu onemocnění. A v nejhorším případě člověk může i zemřít.
Takhle třeba pacient umřel na zánět srdce, protože lékaři ho nebyli ochotni léčit. Byli přesvědčeni o tom, že příznaky souvisí s jeho schizofrenií. A právě i proto nás zajímalo, jaké postoje mají k lidem s duševní nemocí budoucí zdravotníci.
Dalším jeho nebezpečím je to, že způsobuje izolaci.
Velmi často se lidem s duševním onemocněním rozpadají vztahy s rodinou a přáteli, kteří jsou ale velmi důležití pro kvalitní život a pro jejich zotavení.
Proč se tak bojíme o tomhle tématu mluvit? Ve společnosti chybí informace, a tudíž je to něco neznámého, s čím jsme se nikdy nesetkali. Přitom je to hrozný paradox, podle Světové zdravotnické organizace si každý čtvrtý člověk projde potížemi s duševním zdravím. Ať už je to menší depka, větší depka, panická ataka, nebo úzkost.
Ale pořád je to těžko komunikovatelné téma, i když jde o naše zdraví. A zdá se, že nemocí tohoto typu bude víc a víc, míra deprese se neustále zvyšuje.
Souvisí to se stresem, neschopností odpočívat a zlepšovat vztahy kolem sebe, nekomunikují spolu generace… Tenhle nárůst ale souvisí samozřejmě i s tím, že mnohem víc lidí se dnes nebojí vyhledat pomoc.
Na co se zaměřuje váš destigmatizační projekt Můj mindset? Zkoumali jsme postoje mladých lidí a přetvořili je do intervencí podporujících změnu postojů. Mladí lidé (14–25 let) jsou nejvíc ohroženi potížemi s duševním zdravím a často nemají dostatek informací.
Projekt je celý postavený na vědě a spolupráci lidí z různých profesí: psychiatrů, psychologů, sociálních pracovníků, sociologů… A hlavně do všeho zapojujeme lidi s vlastní zkušeností s duševním onemocněním. Není to žádný hurá projekt stavěný na emocích nebo domněnkách.
Příklad: dobře nefungují třeba simulace psychózy.
Když někoho zavřete do budky, kde se imituje schizofrenie, může to být tak strašný zážitek, že odcházíte s ještě horšími názory na lidi s duševním onemocněním, než jste měli předtím.
A právě tomu jsme se chtěli vyhnout, takže jsme naše intervence otestovali na 21 středních zdravotnických školách.
Průzkum jste dělali mezi studenty zdravotnických škol. Proč právě s nimi? Protože ti se pravděpodobně do kontaktu s lidmi s duševním onemocněním dostanou a dost často je zdravotník jedna ze zásadních osob v jejich životě. Může hodně pomoct, ale i uškodit.
Takže celé je to o informovanosti a o komunikaci, o schopnosti empatie. V tom jsou velké rezervy, zjistili jsme, že nejčastěji se lidé bojí, že duševně nemocný člověk je v první řadě agresivní. To je klasický mýtus, se kterým se můžeme setkat napříč celou společností.
Co tedy fungovalo v boření těch mýtů nejlépe? Vynikající odezvu máme na videa a silný zážitek byly semináře, kdy v prvních dvou částech studenti vůbec nevěděli, že jeden z přednášejících je člověk s duševním onemocněním.
Předtím se většinou nikdy nesetkali s člověkem, který má schizofrenii. Znají to jen z filmu, který skončil tím, že ten člověk někoho zabil.
Když ten člověk potom začal na semináři vyprávět svůj osobní příběh, studenti na to reagovali úplně skvěle.
Takže co funguje, je hlavně osobní setkávání, snažit se lidi tématem nějak bavit, neodsuzovat, vytvořit bezpečné prostředí k diskusi…
V rámci projektu vznikl i web. Co je jeho hlavní úlohou? Především podat srozumitelné a všem dostupné informace o duševním zdraví a nemoci, říct, co je stigmatizace a jak s ní bojovat.
Plus chceme informovat o existenci programů od jiných organizací zabývajících se destigmatizací (mrkněte třeba na Nevypusť duši, Blázníš? No a!, Spolu) a nabídnout mapu služeb – tam může každý rychle hledat pomoc ve svém okolí. A moc bychom chtěli, aby Mindset začali využívat víc učitelé. Jsou to jednoduše dostupné materiály, ideální do hodin.
Na začátek třeba pustí video, pak mohou studentům přečíst osobní příběhy, o těch pak mohou diskutovat, na webu najdou srozumitelné informace o zdraví a nemoci atd.
V Národním ústavu duševního zdraví se mimo jiné věnují možnému využití psychedelik v léčbě duševně nemocných.
Jaké další destigmatizační aktivity máte v plánu? Teď jsme začali velký pětiletý projekt Destigmatizace, chceme to téma víc vnést do společnosti. Až bude vnímáno jako přijatelné sdělit někomu svoji zkušenost s duševní nemocí, tak už tím, že to sděluji, stávám se pro toho člověka takovým obrazem psychicky nemocného člověka (kterého se nebojí, protože ho zná).
Zároveň to lidi může inspirovat k vyhledání pomoci, když se jim přitíží. Teď je to začarovaný kruh, dokud o tom nezačneme mluvit, nic se nezlepší.
Kdo se na tom bude podílet? Máme celkem kompletní seznam organizací a lidí věnujících se destigmatizačním aktivitám, které teď chceme pozvat na první setkání. Je důležité se potkávat, je před námi spousta výzev.
Chceme společně vytvořit takovou alianci. Musíme vymyslet, jak to udělat, aby se v té alianci cítili všichni pohodlně, zkoordinovat názory a vytvořit takový hub. Aby se nedublovaly programy a výstupy jednotlivých organizací.
Na co se teď nejvíc těšíš? Těším se na druhý ročník filmového festivalu Na hlavu, který bude příští rok v dubnu, to je moje srdcovka. Bude se konat v Praze v Ústřední knihovně, ale časem se nám snad podaří jej rozšířit i do regionů.
#Simona Ó.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Přečtěte si také: “Lidé nemají depresi, lidé jsou smutní,” říká terapeut.
Deset nejsmrtelnějších nemocí: dokážou zabít více než 95 procent zasažených
Nejčastěji se sice objevují v exotických zemích, ale občas pronikají i do našich krajů. Například vůbec nejsmrtelnější onemocnění současnosti, takzvaná transmisivní spongiformní encefalopatie, se už několikrát dostala i do České republiky.
Těchto deset nemocí je nebo bylo nejvíce smrtících – to znamená, že pokud se člověk nakazí, má minimální šanci přežít. Ne vždy ale platí, že by byly nejvíce nebezpečné. Právě vysoká úmrtnost jim mnohdy brání, aby nakazily vysoké množství lidí.
Ebola
Virové onemocnění nazvané krvácivá horečka ebola se poprvé objevilo roku 1976, od té doby experti zmapovali několik jejích kmenů. Některé z nich způsobují úmrtnost blížící se devadesáti procentům.
K přenosu stačí málo: kontakt skrze jakékoliv tělesné sekrety, tedy potem, krví, slzami, slinami, močí nebo třeba spermatem. Virus však potřebuje také mimořádně teplé počasí přes 30 stupňů, které panuje právě v oblastech rovníkové Afriky.
Proti ebole zatím nebyl znám účinný lék ani očkování. V současné době se sice vakcína testuje, ale výsledky nejsou zatím známé. Lékaři tak nakaženému pacientovi musí pouze pomáhat od symptomů, zavodňovat a podporovat jeho imunitní systém. V polovině srpna 2019 oznámili vědci, že první testy naznačují vysokou úspěšnost dvou léků testovaných od listopadu loňského roku.
Pravé neštovice
Říkalo se jim také černé neštovice a historicky to byla jedna z nejhorších chorob, kterou lidstvo znalo – ve dvacátém století na ně zemřelo odhadem 300 až 500 milionů lidí.
Jednalo se o nemoc vyvolanou virem pravých neštovic, její krvácivá forma byla smrtelná u 95 procent nakažených. Decimovala populaci původních obyvatel Ameriky, kteří neměli dostatek protilátek. I ve dvacátém století, při prudkém pokroku medicíny, se úmrtnost pohybovala kolem třiceti procent.
Toto onemocnění se zpočátku projevuje jako chřipka, posléze se objevují typické hnisající vředy. Pacienti umírají na otravu krve, oběhové či dechové selhání. Choroba se přenáší vzduchem, ale i čerstvě znečištěnými předměty. Kdo přežil, byl většinou navždy poznamenán zjizvenou tváří nebo slepotou.
V roce 1967 WHO oznámila plán na úplné vymýcení pravých neštovic. Koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška, který byl šéfem oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě.
V polovině roku 1977 se již zdálo, že akce byla úspěšná, ale v říjnu onemocněl jistý kuchař nemocnice v Somálsku.
V dubnu 1978 WHO oznámila, že kuchař byl vyléčen a v roce 1980 organizace slavnostně ohlásila, že s pravými neštovicemi je konec.
Vozhřivka
Přes nepříliš hrozivý název se jedná o jednu z nejvíce smrtících chorob, s níž se lidstvo kdy setkalo. Přenáší ji bakterie Burkholderia mallei.
Dnes už je v civilizovaném světě téměř vymýcená, ale v minulosti se jednalo o nemoc, která naháněla strach celým civilizacím. Primárně napadá lichokopytníky, tedy hlavně koně, ale je přenosná i na člověka.
Poprvé o ní informoval už slavný antický lékař Hipokkrates.
Fakta
- V březnu před 92 lety se na Moravě stala nešťastná událost, která se zapsala do historie veterinárního lékařství. V obci Věrovany u Přerova měl rolník dva koně, valacha a klisnu. Valacha získal v roce 1921 na revers od vojenské správy. Valach měl chronickou fistulární lézi v oblasti kohoutku (byl nositelem původce vozhřivky). O koně pečovaly nevlastní děti majitele Anna Symerská (zemřela 6. 3. 1923) a Josef Symerský (zemřel 30. 3. 1923). Při úředně nařízené pitvě v Přerově se nakazil tehdejší asistent patologicko-anatomického ústavu Vysoké školy zvěrolékařské v Brně Miroslav Derbek, který zemřel 30. 9. 1923. Při pitvě veterináře Derbeka se nakazil asistent patologického ústavu Karel Šolc a zemřel po týdnu. Tak si vozhřivka ve Věrovanech vybrala čtyři oběti a za pátou bývá označována manželka Miroslava Derbeka, která spáchala sebevraždu.
- Zdroj: VFU Brno
Největší hrozbu představovala v dějinách pro armády, nejsnadněji se totiž přenášela v prostředí, kde bylo na jednom místě soustředěno hodně koní.
Úmrtnost na tuto chorobu u zvířat se pohybovala kolem 95 procent – nemoc tedy rozhodla nejednu středověkou a novověkou bitvu.
Ve dvacátém století se ji několik armád pokusilo využít vojensky – hovoří se například o tom, že ji Sovětský svaz nasadil v Afghánistánu.
Ve dvacátém století začala s úbytkem koní mizet. Nemoc je také citlivá vůči celé řadě antibiotik, proto se dnes dá relativně snadno léčit. V Československu byla nákaza definitivně utlumena v roce 1950.
Balamutiová amébová encefalitida
Tuto málo známou, ale smrtící nemoc označovanou zkratkou BAE přenáší volně žijící améba Balamuthia mandrillaris. Poprvé byla pozorovaná až roku 1986 u samice opice mandrila v zoologické zahradě v San Diegu. Zvíře zemřelo pouhé dva dny poté, co se u něj objevily příznaky.
Od té doby se nemoc objevila také u asi dvou stovek lidí, nákazy byly smrtelné v 98 procentech případů. Roku 1995 zemřelo na nákazu tříapůlleté dítě. Tento případ byl současně prvním případem BAE v Evropě.
Améba se přenáší kůží nebo transplantovaným orgánem, ale při experimentech se ukázalo, že může infikovat i přes čichovou sliznici. Napadá mozek a nedá se z něj prakticky dostat pryč, nepomáhá ani moderní léčba.
Vzteklina
Také vzteklina je už v Evropě prakticky nemocí minulosti, v Asii a Africe na ni ale stále ještě umírá více než 55 tisíc osob ročně. Jedná se o akutní nemoc centrálního nervového systému, která může postihnout všechny teplokrevné živočichy – a tedy i člověka.
Vzteklina se může přenášet jen slinami, jedinou možností přenosu je tedy pokousání; ale protože mění zasažená zvířata na agresivní, je nákaza od infikovaného tvora velmi pravděpodobná. Smrt nastává v kómatu za současné paralýzy všech svalů.
Brazilské město Salvador trpí útoky upírů, jeden muž už zemřel
Propuknutí nemoci znamenalo až donedávna téměř stoprocentní jistotu, že pacient zemře. Pomohlo sice očkování, ale pokud se už člověk nakazí, umírá vždy. Jediná existující léčba nazvaná Milwaucký protokol je extrémně drahá a doposud ji přežil jen jediný člověk, který nebyl očkovaný. U očkovaných, kteří se přesto nakazili, je výrazně vyšší.
Primární amébová meningoencefalitida neboli neglerióza
Jedná se o vzácný hnisavý zánět mozkových blan a mozku, který způsobuje volně žijící améba Naegleria fowleri – je to příbuzná améby způsobující výše popsanou Balamutiové amébovou encefalitidu. Anglicky se jí říká „brain-eating amoeba“, tedy mozek požírající améba. Přesně tak totiž zabíjí, požírá mozkovou tkáň nakažených.
V Pákistánu zabíjí parazit požírající mozek
Tento organismus žije v půdě, ale především ve sladké vodě, a dokonce i na koupalištích.
Objevuje se sice především v exotických zemích, ale jeden z nejznámějších případů se odehrál v Československu: v letech 1963 až 1965 zemřelo v Ústí nad Labem 16 mladých lidí, kteří se jí nakazili v plaveckém bazénu. Jednalo se o vůbec největší výskyt této nemoci v dějinách, celkem ji měly asi dvě stovky lidí.
Také u této choroby překračuje úmrtnost 95 procent, například v USA od roku 1962 dostalo tuto nemoc 132 lidí, přežili jen tři.
Nemoc zkamenělých lidí
Tato nemoc je tak vzácná, že nemá ani české pojmenování, oficiálně se jmenuje Fibrodysplasia ossificans progressiva. Jedná se o genetické onemocnění pojivové tkáně, které se projevuje tím, že se tato tkáň osifikuje, tedy mění se v kostní. Klouby tuhnou a přestávají být pohyblivé. Nemoc je neléčitelná, ale její příznaky jsou u různých případů velmi odlišné.
Kostní hmota ale obecně znehybňuje klouby, což při postižení žvýkacích svalů znamená v podstatě znemožnění příjmu potravy. Ztuhnutí páteře hrudního koše zase poškozují oběhové a plicní funkce, úmrtnost se tedy pohybuje také kolem sta procent: smrt nastává téměř vždy kvůli komplikacím spojeným s touto chorobou. Díky pokroku v medicíně se ale dnes pohybuje délka dožití kolem čtyřiceti let.
Viscerální leishmanióza
Této nemoci se říká také kala azar neboli černá horečka. Způsobuje ji parazitický prvok, kterého přenáší exotické druhy komárů.
Vyskytuje se především na indickém subkontinentu a je špatně léčitelná. Parazit totiž napadá řadu vnitřních orgánů a kostní dřeň. Pokud se v těle zachytí, neexistuje už možnost, jak pacienta zachránit.
Proti této nemoci neexistuje očkování. Pokud není včas léčená, úmrtnost se pohybuje kolem sta procent. Příznaky propuknutí nemoci jsou ale velmi nenápadné, projevují se podobně jako mnoho jiných nemocí, jež jsou v těchto oblastech časté.
Spavá nemoc
Do doby, než byla objevená její léčba, byla africká spavá nemoc neboli odborně africká forma trypanosomiázy v podstatě stoprocentně smrtelnou nemocí.
Způsobuje ji parazit prostřednictvím infikovaných much tse-tse, které se množí v teplých a vlhkých oblastech.
Zpočátku se projevuje jen lehkými příznaky, jako je horečka nebo bolesti kloubů, ve druhé fázi už ale nastupují vážnější projevy – únava, strnulost a potíže se spánkem, které končí smrtí.
video
Spavá nemoc je na cestě k vymýcení
Tato nemoc je dnes na ústupu, v roce 2017 bylo podle Světové zdravotnické organizace (WHO) hlášeno pouze 1447 případů spavé nemoci. Moderní způsoby léčby pomáhají potlačovat úmrtnost na méně než 30 procent.
Transmisivní spongiformní encefalopatie
Nejde vlastně o jedinou nemoc, ale o společné pojmenování pro takzvané prionové choroby. Jde o onemocnění, která jsou způsobená nahromaděním prionů v mozku. Odolné proteiny vyvolávají v těle poruchy centrální nervové soustavy, přičemž úmrtnost je stoprocentní.
Nemoc šílených krav zavinila smrt desítek lidí. Stále ji neumíme léčit
U lidí se objevuje rovnou několik nemocí fungujících na tomto principu, například Creutzfeldtova–Jakobova choroba nebo choroba kuru, která se ale objevuje jen u příslušníků kmene Fore na Nové Guineji, a to jako důsledek rituálního kanibalismu, tedy pojídání mozku zemřelých lidí. Ještě vzácnější je smrtelná rodinná nespavost neboli fatální familiární insomnie. Ta se dědí jen ve čtyřiceti rodinách na celém světě. Když se projeví, člověk umírá do 36 měsíců.
Dna: příznaky, léčba (Nemoc králů)
Onemocnění dna je typ zánětu kloubů (artritidy)
postihující asi 10% populace České republiky. Postihuje nejčastěji muže
nad 40 let. Jedná se o metabolickou nemoc, způsobenou nadměrnou
koncentrací kyseliny močové.
Svoji přezdívku nemoc králů nebo nemoc bohatých získala v minulosti,
kdy jenom lidé z vyšších vrstev měli hodně masa a jiných rizikových
potravin pro vznik této nemoci.
Příčina a rizikové faktory dny
Jedná se o metabolickou nemoc, kdy organismus není
schopen v dostatečné míře odbourávat puriny, jenž se vyznačují
nadměrnou tvorbou kyseliny močové. Za vše může trávicí enzym urikáza,
který oxiduje kyselinu močovou. Bez rozpuštění nebo přeměny této
kyseliny na rozpustnou látku nemůže být vyloučena ven z těla.
Vysoká
koncentrace kyseliny močové v krvi způsobuje krystalizaci této látky
v kloubech, kde mohou uvíznout a ostrým hrotem se do kloubů zabodávat.
Nejčastěji jsou postiženy malé klouby na dolních i horních končetinách.
Postižen může být i ramenní kloub nebo ušní lalůček. Krystaly mohou
způsobovat jak mechanické obtíže, tak i působit na bílé krvinky, čímž
zapříčiní vznik zánětu.
Ten se potom objevuje jako velmi bolestivý dnavý
záchvat.
Mezi rizikové faktory patří přílišná konzumace masa, alkoholu,
špatný pitný režim, dlouhodobé užívání diuretik, nadváha a nedostatek
pohybu. Ke dně mohou vést i genetické vlohy.
Dalším znevýhodňujícím faktorem je pohlaví, protože dna muže
postihuje až dvacetkrát častěji a průměrně dříve než ženy.
Příznaky dny
Jednotlivé příznaky se liší podle stádia onemocnění
Asymptomatická hyperurikémie
Nezpůsobuje žádné viditelné příznaky, „jenom“ zvýšenou hladinu
kyseliny močové v krvi.
Normální hodnoty kyseliny močové v krvi:
- Muži 220-420 µmol/l
- Ženy 140-340 µmol/l
Akutní záchvat dny
Nastupuje velmi rychle. Má za následek velkou citlivost a bolestivost
kloubu. Prvním postiženým kloubem bývá nejčastěji palec
u nohy. Palec napuchne, zčervená, je přecitlivělý na dotyk a
kůže je něm leskle napnutá. U nemocného se velmi často objevuje zimnice a
zvýšená teplota.
Interkritické období
Následuje po akutním záchvatu dny. Nemocný netrpí žádnými obtížemi
a zdá se, že je vyléčen. Interkritické období může trvat 6 měsíců
až dva roky. U některých nemocných se intervaly mezi záchvaty sice
zkracují, ale ztrácejí na prudkosti.
Chronická tofózní dna
Je charakteristická ukládáním uzlovitých ložisek krystalků kyseliny
močové (tzv. tofů) do kloubní chrupavky a okolí kloubu.
Opakujícími se
záněty a dalším hromaděním solí kyseliny močové a nukleových kyselin
dochází k postižení a degeneraci kloubu, jejichž výsledkem mohou být
deformace kloubů a omezení kloubní pohyblivosti.
Ojediněle se tofy mohou
provalit na povrch kůže a způsobit vytékání husté bílé tekutiny.
Vyšetření dny
Při podezření na dnu Vám lékař odebere moč a krev,
aby zjistil koncentraci kyseliny močové. Odběr se provádí samozřejmě
nalačno.
Den předem by se vyšetřovaný neměl nadměrně pohybovat,
neslunit, nepít kofeinové tekutiny a alkohol. Při nejasnostech lze provést
punkci kloubu a odebrat z něho tekutiny pro další rozbor.
Zde se
definitivně určí přítomnost solí a bílých krvinek.
Léčba dny
V případě, že se onemocnění dnou potvrdí, povede Vás lékař ke
změně stravování a životního stylu. Objasní Vám
problematiky diety při dně a poradí, jaké potraviny jsou vhodné.
Jaké léky Vám lékař pravděpodobně předepíše? Většinou to jsou
léky na snížení koncentrace kyseliny močové v krvi. Při
akutních problémech se předepisují léky proti zánětu (antirevmatika,
analgetika). Někdy mohou být podávány i léky na úpravu pH moči, aby
nedošlo k tvorbě močových kamenů.
Nejdůležitější součást léčby je však v rukou pacienta. Základem
je pravidelný pohyb, rozumná váha, dodržování pitného režimu a
zejména dieta.
Dieta při dně klade důraz na omezení potravin s vysokým obsahem purinů
mezi které patří například maso, vnitřnosti (játra, ledvinky), masové
extrakty, uzeniny, tučné sýry, sójová omáčka, čokoláda, luštěniny,
kakao, špenát, česnek nebo celozrnné výrobky. Níže je uveden přehled
potravin s obsahem purinů.
Určitě se vyhněte alkoholu, protože obsahuje vysoké množství purinů.
Mezi doporučené potraviny naopak patří ovocné šťávy, mléčné
výrobky, některé druhy zeleniny (mrkev, celer, brambory), ovoce (pomeranč,
třešně, kiwi) a tmavé i bílé pečivo.
V omezeném množství lze konzumovat kávu, minerálky, slabý čaj,
máslo, houby, bramborové knedlíky, zmrzlinu, sladkovodní ryby, vařenou
šunku nebo vařené vejce.
Zde uvádíme přehled potravin s obsahem purinů (mg/100g)
- Maso, uzeniny: skopové 46, vepřové 48, telecí 48,
hovězí 40, kuřecí 40, zvěřina 35-39, králičí 38, anglická slanina 25,
šunka 24 - Ryby: sardinky 120, sleď 69, kapr 54, pstruh 56 štika 48,
losos 22 - Vnitřnosti: telecí brzlík 400, játra 95, ledvinky 80,
jazyk 55 - Mléko, vejce: žloutek 5, bílek 2, mléko 1
- Zelenina a luštěniny: zelený hrášek 80, čočka 70,
hrách 45, fazole 44, špenát 23, chřest 14, květák 10, celer 10, lískové
ořechy 10, mandle 9, zelí červené 8, brambory 6, ředkvička 6, zelí bílé
5, kedlubna 5, červená řepa 5, hlávkový salát 5, houby 5, rajčata 4,
okurky 3, mrkev 2, cibule 1 - Ovoce: jahody 5, borůvky 2, hrušky 1, jablka 1, švestky
1, hroznové víno 1, pomeranče 1, meruňky 0 - Pečivo: kakaový prášek 1900, ovesné vločky 30,
celozrnný chléb 14, bílé pečivo 8, žitná nebo pšeničná mouka 0
Dále se doporučuje shodit nadbytečná kila, ale rozhodně nijak drasticky!
Poté by se naopak mohla hladina kyseliny močové v krvi zvýšit a chybět
některé látky. Proto pravidelně cvičte.
Nezapomínejte na dostatek tekutin – aspoň dva
litry denně!
Jak si mohu pomoci sám
Tradičním přírodním lékem jsou třešně, je jedno
jestli čerstvé nebo kompotové. Říká se, že 250 mg třešní udrží dnu
v rozumných mezích. Podobně se využívají i jahody.
Cenná je i jejich čerstvá nebo mražená šťáva.
Z nejvíce doporučovaných doplňků při dně je bromelin.
Omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku nebo lněného oleje snižují hladinu
zánětlivých leukotrienů, které poškozují tkáň. Zánět zmírňují
vitamin C a E.
Flavonoid kvercetin snižuje hladinu kyseliny močové a lépe se
vstřebává, užívá-li se zároveň s bromelinem.
Z potravinových doplňku lze dále doporučit aloe vera šťávu z celého
listu, lopuch a vojtěšku (alfala).
Také lze využít listů kopřiv vnitřně
(tobolky nebo čaj zbavují nadbytku kyseliny močové) i zevně (obklady
tiší bolest zanícených kloubů).
Při bolestech je dobré opakovaně postižené místo ledovat, chladit.
Komplikace dny
Při nesprávném léčení dny a zanedbání diety může dojít
k onemocnění ledvin. Snížená funkce ledvin způsobuje vznik ledvinových
kamenů a v extrémním případě může dojít až k selhání ledvin.
Dále se mohou objevit onemocnění močových cest, bolesti hlavy a bolesti
svalů. Mezi časté trávicí potíže patří nadýmání, průjmy, pálení
žáhy, pálení v konečníku. Často se objevují ekzémy a
třepení nehtů.
Zanedbání dny může způsobit degeneraci kloubu, metabolické poruchy a
onemocnění oběhového systému.
Diskuse
Další názvy: Nemoc králů, Nemoc bohatých, arthritis uratica, pakostnice, podagra
Měli jsme koronavirus. Není to sranda, vypráví české osobnosti
Libor Bouček, moderátor, 39 letTenhle týden se otazníky bohužel změní ve vykřičník. Buďme rozumní. Chraňme sebe a své nejbližší. Zde nejde o nařízení vlády – v krizi existenční zapojme vlastní rozum. Jinak budou umírat lidé. To je prostý fakt.
Daniel Brýdl, starosta Litomyšle, 47 letMám jen mírné příznaky, přesto prosím všechny, abyste se chovali zodpovědně k sobě a hlavně ke svému okolí. Nemoc je velmi nakažlivá a nikdo z nás před ní není 100% chráněn. V této chvíli je na místě poslechnout vládu.
Přečíst článek ›
Petr Čtvrtníček, herec, 56 letVzkaz těm, co odmítají roušky a protestují: Milánkové, jestli chcete ještě někdy v budoucnu protestovat proti čemukoliv dalšímu, myslete na to, že je dobré být na tu příští rebelii zdraví. Takže tu trošku nepohodlí teď překousněte…
Anna Fialová, herečka, 25 letŽe jsem měla lehký průběh, neznamená, že to tak budou mít i ostatní. Pravidla jsou přísná, ale nezbývá než je dodržovat. Jinak budeme v této Petriho misce jménem Česko zavřeni zbytečně dlouho.
Tomáš Holub, biskup plzeňský, 53 letPo tom, co jsem zažil, kdy jsem čtyři dny měl horečky a bylo mi opravdu špatně, musím říct, že na místě je určitě maximální zodpovědnost. Co není na místě, je strach, protože ten snižuje imunitu.
Milan Kilián, reportér Deníku z Plzeňského kraje, 45 letCovid-19 právě prodělávám. Zvláště první tři dny byly hodně náročné – teploty, které se nedařilo srazit, dávivý kašel, až úporné bolesti kloubů, ale i další příznaky. I pak nemoc ustupovala jen pomalu.
Přečíst článek ›
Jan Komínek, technik z Blanska, 40 letS oboustranným zápalem plic způsobeným koronavirem jsem skončil v nemocnici. Předtím jsem měl deset dní vysoké horečky a nic nepomáhalo. Zachránilo mě až experimentální antivirotikum Remdesivir.
Radoslav Látal, bývalý fotbalový reprezentant, trenér, 50 letNaštěstí jsem měl jen lehký průběh, ale i tak to nic příjemného nebylo. Ztratil jsem čich. Nejhorší je ten moment, když vám to oznámí. Hlavně pro starší lidi to musí být hodně náročné, proto musíme dělat všechno, abychom je uchránili.
Tomáš Měcháček, herec, 41 letPamatujete si, když vám bylo jako malým úplně nejhůř a volali jste maminku a ona přišla a všechno bylo hned lepší? Tak teď to může být taky tak. Jen maminka nepřijde, protože byste ji mohli nakazit a ona by mohla umřít.
Sandra Nováková, herečka, 38 letPo šesti dnech v posteli si nedovedu představit, že by to postihlo moji sedmdesátiletou maminku, která má rozedmu plic. Proto apeluji: Opravdu teď nejde o vás, silné jedince, jde o ty nejzranitelnější. O lidi, kteří by tady mohli klidně ještě pár let žít plnohodnotný život.
Přečíst článek ›
Rostislav Olesz, bývalý hokejový reprezentant, 35 letTo, že jsem ztratil čich a měl vysoké teploty přes 38, bylo to nejmenší. Vůbec nejhorší bylo, že jsem se nemohl pořádně nadechnout a cítil se, jak někde ve 3000 metrech nad mořem. Jeden den jsem na tom byl dobře a druhý zase špatně.
Jiří Pospíšil, europoslanec za TOP 09, 44 letMěl jsem vysoké teploty, které nešlo srazit, byl jsem hrozně malátný a nebyl jsem schopen kvůli dýchání ani vyjít schody v bytě. Jakmile se vám to dostane do plic, které začnou kolabovat, je to průšvih. Jsem šťastný, že jsem to přežil.
Miloš Sedláček, montér ze Žďáru nad Sázavou, 56 letMěl jsem tři dny horečky, strašně jsem se potil, navíc se přidal průjem. Byl jsem strašně slabý a malátný. Za čtrnáct dní jsem zhubl osm kilo, není to jen nachlazení.
Petr Toncar, fyzioterapeut z Děčína, 44 letByl jsem prvním pozitivně testovaným člověkem v České republice. Přestože jsem se cítil jako při nastydnutí, s lehkou teplotou a s lehkým kašlem, tak jsem byl přes týden v nemocnici. Nejhorší byl ale strach o blízké.
Přečíst článek ›
Jiří Untermüller, herec Jihočeského divadla, 63 letMěl jsem lehčí průběh nemoci. To, co teď vidím jako nejdůležitější pro všechny, je uvědomit si svou osobní odpovědnost a potřebu sebekázně. A nerozčilujte se, tím prokážete svému zdraví největší službu.
Ladislav Vízek, bývalý fotbalový reprezentant, 65 letHodně se nám to zvrhlo a musíme to napravit! Ale musíme to udělat my, lidi. Tady nejde o Babiše, jde o nás. Můžu vám říct, že koronavirus je svinstvo. Dcera trpěla těžkými příznaky dva týdny. Nezlehčujte to, i když vás příznaky nedoženou.