I když se název mor v minulosti přeneseně používal obecně prorůzné infekční nemoci, které způsobovaly epidemie s vážnými důsledkypro obyvatelstvo, mor ve skutečnosti je závažné infekční onemocněnízpůsobené bakterií Yersinia pestis. Tato bakteriepřežívá v trávicím traktu krysí blechy- Xenopsylla cheopis,proto dochází k přenosu nákazy při pomnožení zablešených hlodavcův okolí lidských obydlí.
V minulosti proběhlo v Evropě několik morových epidemií, v Česku tobyli tři velké epidemie, které si vyžádaly mnoho lidských obětí.Nejničivější z nich byla epidemie v polovině14. století, která vyhubila až polovinu tehdejšího obyvatelstva.
Další morové epidemie se pak tady vyskytly v 17. a v 18. století, av každé z nich padly za oběť řádově statisíce lidí. Z tohoto obdobípocházejí také morové sloupy, které dali obyvatelépostavit jako díkuvzdání Bohu za konec epidemie onemocnění.
Rizikové faktory moru
V současnosti se mor vyskytuje pouze v několika endemických oblastech,kde se zdržují jeho přírodní přenašeči- potkany a krysy. Jsou to hlavněoblasti stepí a lesů, přičemž se vyskytuje se jak v tropickém, tak i vestudeném pásmu. Lidská onemocnění jsou již dnes sporadická, nahlášenybyli případy ze severní Afriky, Indie, Mongolska, Jižní Sibiře, alei Spojených států.
Bakterie se do organismu dostává většinou při bodnutí člověkablechou. Blechy totiž při sání krve z krysy přenesou nemoc na ně, načežkrysy umírají a blechy se přesunou za potravou na člověka. Tímto přenosempak vzniká nejčastější forma onemocnění- žlázový, nebo bubonický mor(bubo= hlíza).
Přenos onemocnění se ale může uskutečnit také kapénkovou infekcí(vdechnutím milionů miniaturních kapének obsahujících bakterie avykašlaných nemocným).
K vyvolání onemocnění u příjemce v tomtopřípadě stačí přijat pouze několik stovek bakterií. Vzniká tak plicníforma moru (černá smrt), která byla pravděpodobně příčinou úmrtívětšiny obyvatelstva při epidemiích.
Plicní forma se ovšem může vyvinoutpři nedostatečné léčbě i z hlízové formy onemocnění.
Prevence moru
Vybudování kanalizace v 18. století významnou míroupřispělo k ukončení poslední velké epidemie v naších zemích ak zamezení jejímu opětovnému návratu. Došlo totiž ke snížení výskytukrys v okolí lidských obydlí. I dnes je základem preventivních opatřenídůkladná deratizace a dezinfekce místbydliště.
Vůči moru existují dvě očkovací vakcíny, které sedoporučují užít osobám se zvýšeným rizikem nákazy (zdravotnickýpersonál v oblastech s endemickým výskytem moru, pracovnícimikrobiologických laboratoří).
Jeden typ vakcíny je složen z mrtvýchbakterií Y. pestis, má však pouze krátkodobý a nepříliš vysokýúčinek.
Druhá vakcína obsahuje živé bakterie zbavené schopnostivyvolat onemocnění, ale s ponechanou schopností způsobit vznikprotilátek i posílení buněčné imunity vůči onemocnění.
Pacient již nakažený morem musí být izolován odokolí, aby nedocházelo k dalšímu šíření nemoci, a je nezbytnétaké jeho odhmyzení. Personál jejošetřující musí v rámci prevence používat speciální ochrannépomůcky a také užívá antibiotika (tetracyklín).
Příznaky moru
Po bodnutí blechou dochází k rozvoji onemocnění během2-6 dnů. Náhle se objeví vysoká horečka,bolesti hlavy, končetin,břicha.
Bakterie, které se dostanou do rány, jsou pohlcenybuňkami imunitního systému, které je zanesou do nejbližších spádovýchmízních uzlin (většinou ve tříslech nebo v podpaží). V nich sebakterie množí a uzliny na to reagují těžkým zánětem,při kterém se enormně zvětší, až do velikosti pomeranče.
Taktozvětšené lymfatické uzliny mohou prasknout a vytvořit otevřenérány, ze kterých vytéká krvavá tmavátekutina.
Pokud uzliny prasknou, nebo jsou uměle otevřeny, dochází k jejichpozvolnému zahojení, a pacient má naději na přežití.
U většiny nemocných však dochází k průniku bakterií z lymfatickétkáně do krve, kudy se mohou dostat do plic a dochází tak ke vznikudruhotní plicní formy moru, která je vždy smrtelná.
Přítomnost bakterií v krvi vyvolá vznik septické formymoru. Septický mor se ale také může vyvinout i bez předchozíhozvětšení uzlin. K takovému průběhu dochází zejména u jedinců sešpatným stavem imunity. Projevy jsou velmi dramatické- dochází k rychlémupoklesu krevního tlaku, kolapsu.
Objeví se také krvácení do kůže asliznic v důsledku vzniku takzvané diseminované intravaskulární koagulace(DIC), při které nejdříve dochází ke srážení krve uvnitř cév, cožvede k vyčerpání zásob krevních deštiček a následnémunezastavitelnému krvácení.
Krvácení do kůže se projevísplývajícími skvrnami hnědofialové barvy po celém těle.
Septická forma moru vede vždy ke smrti pacienta.
Plicní forma moru se projeví náhlým vzestupem teploty,dušností, z důvodu nedostatečného okysličení krve má pacientmodře zbarvené rty a kůži (cyanózu). Nemocný s velkýmibolestmi vykašlává vysoce infekční krvavý nebo černě zbarvenýhlen.
Celkové chování nemocného se také změní- nemůže usnout,nebo naopak, je apatický, spavý, může býtv deliriu.
Někdy se také objevuje krvácení do zažívacíhotraktu, co se projeví zvracením krve- čerstvé červené, nebonatrávené, která vypadá jako kávová sedlina.
Také se alemůže objevit jako výtok čerstvé krve z konečníku nebo odchodemkašovité, dehtovitě černé a odporně zapáchající stolice.
V důsledku poruchy cévního zásobení (srážení krveuvnitř cév vede k jejich ucpávání) dochází k odumřeníkonečků prstů a ušních lalůčků (akrální nekróza), což seprojeví jejich zčernáním a ztrátou citlivosti.
Léčba moru
Mor měl v minulosti, před objevením antibiotik, stoprocentní úmrtnost.Dnes, při včasně zahájené léčbě, je procento úmrtí výrazně nižší,ale přesto zůstává jednou z nejsmrtelnějšíchnákaz vůbec.
Diagnóza onemocnění se opírá o kultivaci bakteriez krve, nebo z hnisu rozpadlých lymfatických uzlin. Jelikož alevýsledek kultivačního vyšetření bývá znám nejdříve za 2-3 dny,léčba se zahajuje ihned při podezření na morovou infekci.
Dva dny bez léčby totiž u této nemoci s velkou pravděpodobnostíznamenají smrt pacienta.
K vyléčení moru se podávají vysoké dávky antibiotik, zejménastreptomycin. Při jeho nesnášenlivosti lze užítdoxycyklin ze skupiny tetracyklinů, při proniknutí bakteriído mozku také chloramfenikol.
Po prodělaném onemocnění vzniká dobrá imunita, kterápacienta chrání před opětovným nakažením.
Jak si mohu pomoci sám
Mor se nedá léčit jinak než antibiotiky, pacientovi proto musí být conejdříve přivolána lékařská pomoc.
Komplikace moru
Při nakažení se morem jde hlavně o rychlost zahájeníterapie, jinak má nemoc stoprocentní úmrtnost.
Dá se říct, že komplikacemi nemoci je vznik sekundárníhoplicního a septického moru. Smrt u plicní formy nasáváv důsledku rozvíjení se plicního otoku a následným udušením sepacienta.
U septické formy vzniká septický šok se selhánímkrevního oběhu a tím i životně důležitých orgánů.
Další názvy: černá smrt, černý mor, velký mor, žlázový mor, bubonický mor, dýmějový mor, septický mor, abortivní mor, plicní mor
Pneumonický mor – Pneumonic plague
Pneumonický mor je závažná plicní infekce způsobená bakterií Yersinia pestis . Mezi příznaky patří horečka , bolest hlavy, dušnost , bolest na hrudi a kašel. Obvykle začínají asi tři až sedm dní po expozici. Je to jedna ze tří forem moru , další dvě jsou septikemický mor a dýmějový mor .
Pneumonická forma může nastat po počáteční démonické nebo septikemické morové infekci. Může to být také důsledkem dýchání kapiček ve vzduchu od jiné osoby nebo kočky infikované pneumonickým morem.
Rozdíl mezi formami moru je umístění infekce; u pneumonického moru je infekce v plicích, u bubonického moru lymfatických uzlin a u septikemického moru v krvi.
Diagnóza je testováním krve, sputa nebo tekutiny z lymfatické uzliny.
Zatímco se s vakcínami pracuje, ve většině zemí ještě nejsou komerčně dostupné. Prevence spočívá v zabránění kontaktu s infikovanými hlodavci, lidmi nebo kočkami. Doporučuje se, aby infikovaní byli izolováni od ostatních. Léčba pneumonického moru probíhá pomocí antibiotik .
Mor je přítomen u hlodavců v Africe, Americe a Asii. Pneumonický mor je vážnější a méně častý než bubonický mor. Celkový hlášený počet všech typů moru v roce 2013 byl 783. Neošetřený pneumonický mor má úmrtnost téměř 100%. Někteří předpokládají, že pneumonická verze moru byla zodpovědná hlavně za černou smrt, která vyústila v přibližně 50 milionů úmrtí ve 1300s.
Příznaky a symptomy
Nejviditelnějším příznakem plicního moru je kašel, často s hemoptýzou (vykašlávání krve). U pneumonického moru jsou prvními příznaky nemoci horečka, bolest hlavy, slabost a rychle se rozvíjející pneumonie s dušností, bolestmi na hrudi, kašlem a někdy krvavým nebo vodnatým sputem .
Pneumonie progreduje dva až čtyři dny a může způsobit respirační selhání a šok . Pacienti zemřou bez předčasné léčby, někteří do 36 hodin.
Počáteční příznaky pneumonického moru mohou často zahrnovat následující:
- Horečka
- Slabost
- Bolesti hlavy
- Nevolnost
Rychle se rozvíjející pneumonie s:
Příčiny
Pneumonický mor může být způsoben dvěma způsoby: primárním, který je výsledkem vdechování aerosolových morových bakterií , nebo sekundárním, když se septikemický mor šíří do plicní tkáně z krevního řečiště.
Pneumonický mor není výlučně vektorový jako bubonický mor; místo toho se může šířit z člověka na člověka. Vyskytly se případy plicního moru způsobeného pitvou nebo manipulací s kontaminovanou zvířecí tkání.
Toto je jeden typ moru, dříve známý jako Černá smrt .
Léčba
Pneumonický mor je velmi agresivní infekce vyžadující včasnou léčbu. Antibiotika musí být podána do 24 hodin od prvních příznaků, aby se snížilo riziko úmrtí. Streptomycin , gentamicin , tetracykliny a chloramfenikol jsou účinné proti pneumonickému moru.
Antibiotická léčba po dobu sedmi dnů ochrání lidi, kteří měli přímý a blízký kontakt s infikovanými pacienty. Noste přiléhavou chirurgickou masku také chrání před infekcí.
Úmrtnost na neléčený pneumonický mor se blíží 100%.
Epidemiologie
Od roku 2002 hlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) sedm epidemií moru, i když některá nemusí být hlášena, protože k nim často dochází v odlehlých oblastech. V letech 1998 až 2009 bylo hlášeno téměř 24 000 případů, včetně přibližně 2 000 úmrtí, v Africe , Asii , Severní a Jižní Americe a východní Evropě . Devadesát osm procent světových případů se vyskytuje v Africe.
Indie
V září 1994 došlo v Indii k vypuknutí moru, který zabil 50 lidí a způsobil přerušení leteckého cestování do Nového Dillí, dokud se ohnisko nedostalo pod kontrolu.
Ohnisko se obávalo, že bude mnohem horší, protože mor povrchně připomíná jiné běžné nemoci, jako je chřipka a bronchitida; více než 200 lidí, kteří byli v karanténě, bylo propuštěno, když neměli pozitivní test na mor.
Všechna úmrtí kromě dvou se odehrála v okolí města Surat .
Čína
The Čínská lidová republika byla vymýcena na plicní mor z většiny částí země, ale stále hlásí občasné případy, ve vzdálených západních oblastech, kde je nemoc nesených krys a svišťů , kteří žijí v celé himálajské náhorní plošině .
Ohniska mohou být způsobena, když člověk sní infikovaného sviště nebo přijde do styku s blechami přenášenými krysami.
Zpráva WHO z roku 2006 z mezinárodního setkání o moru citovala čínského vládního odborníka na nemoci, podle kterého většina případů moru na severozápadě Číny nastává, když jsou lovci kontaminováni při stahování infikovaných zvířat z kůže.
Expert tehdy řekl, že kvůli odlehlosti regionu zabila nemoc více než polovinu infikovaných lidí. Zpráva rovněž uvádí, že od 90. let došlo k nárůstu morových případů u lidí – z méně než 10 v 80. letech na téměř 100 případů v roce 1996 a 254 v roce 2000. V září 2008 zemřeli ve východním Tibetu dva lidé na pneumonický mor .
Vypuknutí choroby v Číně začalo v srpnu 2009 ve městě Ziketan ve provincii Čching-chaj . Město bylo zapečetěno a několik lidí zemřelo na následky nemoci.
Podle mluvčího Viviana Tana z kanceláře WHO v Pekingu „V případech, jako je tento [v srpnu 2009], vyzýváme úřady, aby případy identifikovaly, vyšetřily jakékoli podezřelé příznaky v blízkém kontaktu a co nejdříve řešily potvrzené případy. Dosud to udělali přesně.
V posledních několika letech byly po celé zemi hlášeny sporadické případy, takže úřady mají zkušenosti s řešením. “
V září 2010 bylo v Tibetu hlášeno pět případů plicního moru.
V červenci 2014 čínská média uvedla jeden případ nalezený v Gansu.
Peru
V srpnu 2010 peruánský ministr zdravotnictví Oscar Ugarte oznámil, že epidemie moru zabila 14letého chlapce a nakazila nejméně 31 lidí v provincii na severu pobřeží. Chlapec zemřel na dýmějový mor dne 26. července 2010.
Ugarte uvedl, že úřady prověřovaly vývoz cukru a rybí moučky z provincie Ascope , která se nachází asi 325 mil (520 km) severozápadně od Limy , nedaleko oblíbené pláže Chicama .
Většina infekcí v Peru byla dýmějový mor se čtyřmi případy plicního moru.
První zaznamenaná epidemie moru v Peru byla v roce 1903. Poslední, v roce 1994, zabila 35 lidí.
Madagaskar
Lékařský tým spolupracoval během morového období na Madagaskaru (říjen 2017).
K vypuknutí moru v listopadu 2013 došlo v africkém ostrovním státě Madagaskar . K 16. prosinci bylo nakaženo nejméně 89 lidí, z nichž 39 zemřelo, přičemž nejméně ve dvou případech došlo k plicnímu moru. Až 90% případů však později údajně zahrnovalo pneumonický mor. Od 23. srpna do 30. září 2017 bylo na Madagaskaru hlášeno celkem 73 podezřelých, pravděpodobných a potvrzených případů plicního moru, včetně 17 úmrtí. Diagnóza byla potvrzena Institutem Pasteur de Madagascar testem polymerázové řetězové reakce nebo pomocí rychlého testu diagnostický test. WHO a Institut Pasteur se podílely na podávání antibiotických sloučenin a na pokusu zastavit šíření nemoci. Do poloviny října bylo odhadováno 684 potvrzených případů moru se 474 pneumonickými, 156 bubonickými a jedním septikemickým. Zbytek nebyl klasifikován. Nejméně 74 úmrtí bylo připisováno pneumonickému moru.
Spojené státy
Na podzim roku 1924 došlo v Los Angeles k vypuknutí ohně, při kterém zahynulo 30 lidí.
2. listopadu 2007 zemřel biolog divočiny Eric York na pneumonický mor v národním parku Grand Canyon . York byl vystaven bakteriím při provádění pitvy na těle horského lva .
V roce 2014 Colorado ministerstvo veřejného zdraví a životního prostředí potvrdilo, že muž v Coloradu byl diagnostikován s plicním morem, první potvrzený případ u člověka v Coloradu po více než deseti letech a jeden z pouhých 60 případů od roku 1957. Bylo zjištěno, že mít nemoc poté, co rodinný pes nečekaně zemřel a pitva odhalila, že pes na tuto nemoc zemřel. Před koncem ohniska byly v Coloradu potvrzeny tři další případy plicního moru. Vypuknutí bylo způsobeno pitbulem .
Reference
externí odkazy
- [1] . Centra pro kontrolu a prevenci nemocí.
Mor
Další významy jsou uvedeny na stránce Mor (rozcestník).
Mor v širším, resp. přeneseném, resp.
historickém slova smyslu znamená jakékoliv vážné infekční onemocnění s výrazným dopadem na společnost,[1] v moderní mluvě se v tomto významu už prakticky nepoužívá, ale ve starší literatuře a zejména ve středověkých a raně novověkých kronikách a dějepisných pojednáních je toto pojetí běžné.
V užším významu pak znamená konkrétní chorobu způsobovanou bakterií Yersinia pestis. Tento článek se bude dále zabývat tímto užším obsahem pojmu. Mor se jakožto vážné onemocnění kromě lidí vyskytuje i u některých zvířat.
Lékařské hledisko
Formy onemocnění
Pacient zasažený dýmějovým morem
Onemocnění způsobuje gramnegativní tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis. Onemocnění má tři formy:
- dýmějový mor (bubonická forma)
- septický mor
- plicní mor (pneumonická forma)
Forma bubonická je na člověka přenášena blechami (druhy Pulex irritans, Xenopsylla cheopis), které se infikovaly na nakaženém hlodavci (hlavně na kryse, která však příznaky netrpí: nemoc svého přenašeče nehubí). Po kousnutí infikovanou blechou dochází ke zhnědnutí kousance, poté se objeví boule v oblasti mízních uzlin.
Forma plicní se přenáší kapénkovou infekcí z člověka na člověka a je mnohem nebezpečnější. Působí velice rychle a neléčena má velice vysokou smrtnost (až přes 90 %).
Příznaky
Po krátké inkubační době dochází k prudkému zvýšení teploty, doprovázenému třesavkou, bolestmi v kloubech a únavou. Pro bubonickou formu je charakteristický hnisavý zánět mízních uzlin, hlavně v tříslech a podpaží.
Časem dochází k prasknutí hnisavých ložisek, což může způsobit celkovou sepsi. Plicní forma probíhá jako těžký zápal plic s velmi vysokou smrtností. Při neléčené bubonické formě je smrtnost kolem 60 %, při léčbě antibiotiky významně klesá.
Z antibiotik jsou účinné chloramfenikol, aminoglykosidy a chinolony. V místech výskytu je též dostupné preventivní očkování.
Historické epidemie
Související informace naleznete také v článku Morové epidemie v českých zemích. Velký londýnský mor v roce 1665 si vyžádal 70–100 tisíc obětí
Justiniánský mor
Podrobnější informace naleznete v článku Justiniánský mor.
První historicky doložená epidemie dýmějového moru[2] propukla za panování Justiniána I. v roce 541 v Konstantinopoli, tehdy největším evropském městě.
Nákaza se do města dostala zřejmě z Egypta či Etiopie, odkud město dováželo obilí pro své obyvatele. V nejhorších měsících umíralo ve městě až 5000 lidí denně, město ztratilo asi 40 % obyvatel.
Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel.
Koncem 6. století, v 7. a 8. století se Evropou šířily další vlny nákazy, již méně virulentní. Celkový počet obětí se odhaduje asi na 25 miliónů.
Černá smrt
Podrobnější informace naleznete v článku Černá smrt.
Epidemie zvaná černá smrt vypukla nejdříve ve střední Asii, kde čas od času propukaly pandemie jak u místních kočovných, tak i u již delší dobu usazených civilizací. Důvod jejího rozšíření za hranice střední Asie není zcela jasný, zdá se, že souvisí s výboji Mongolů a pohyby jejich vojsk na velké vzdálenosti.
První zprávy o vypuknutí moru pocházejí z Číny z počátku roku 1330, jako první zasáhl provincii Chu-pej ve střední Číně, odkud se rozšířil do jižních i severních provincií.
Odtud se vojenskými přesuny a cestami kupců po karavanních stezkách šířil mor dále na západ.
Ze západních asijských stepí se rozšířil jednak do Mezopotámie, Sýrie, arabského poloostrova a severní Afriky, jednak do Evropy.
Mapa šíření černé smrti po Evropě
V roce 1347 byl mor poprvé zaznamenán v Konstantinopoli a Trapezuntu, tedy ve městech, která měla čilý obchodní styk s asijským východem.
Toho roku mor zasáhl také vojsko krymských Tatarů podporovaných Benátčany, kteří obléhali janovský přístav Kaffa na krymském pobřeží.
Obléhání Kaffy je považováno za první užití biologické zbraně, protože obléhající při dobývání města házeli mrtvoly svých nakažených spolubojovníků přes hradby dovnitř města.
Janovská obchodní flotila s nakaženými přistála v říjnu téhož roku v sicilské Messině. Již během plavby zemřelo na nemoc množství námořníků, je pravděpodobné, že kromě toho lodě převážely i nakažené hlodavce, kteří se později stali hlavními přenašeči choroby.
Stykem s janovskými námořníky (Messiňané údajně některé opuštěné lodi, jejichž posádky zemřely na mor, chodili bezostyšně rabovat) se mor dostal na Sicílii, do konce roku se mor dostal i do dalších oblastí směrem k Janovu, zejména na ostrovy západně od Itálie a na ligurské a provensálské pobřeží.
V samotném Janově a taktéž v Benátkách se mor poprvé objevil na přelomu let 1347/1348.
Z Itálie se šířil během roku 1348 a 1349 do jižní Francie a odtud na Pyrenejský poloostrov, na sever Francie a na Britské ostrovy, ale také na sever od Alp do jižního Německa a středního Podunají. Na Balkán se souběžně šířila nákaza z Řecka.
Koncem roku 1349 již byla morem nakažena polovina Evropy. Do roku 1352 se pak dostala nákaza i do severovýchodní Evropy, východních částí Skandinávie a skončila ve východní Evropě.
Jen nemnohé oblasti zůstaly moru ušetřeny, zejména kvůli řídkému osídlení nebo izolaci od obchodních cest.
Agnolo di Tura, autor Sienské kroniky, řádění moru ve městě Siena v roce 1348 popisuje takto:
A lidskému jazyku je nemožné vylíčit tu strašnou věc. Vskutku každý, kdo nespatří tu hrůzu, smí být zván blažený. A oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali.
… Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury … jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí.
… A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa.
České země první vlna, zvaná černá smrt, zasáhla jen okrajově. Podle soudobého kronikáře Františka Pražského první vlnu moru vytlačilo z Čech „čerstvé a chladné povětří“. Po první vlně morové epidemie byl v Čechách nějakou dobu klid, pravděpodobně díky suchým rokům.
Ale již v roce 1356 se začala z nevelkého ohniska v Hesensku šířit nová pandemie do celé Evropy. Její kulminace v letech 1357–1360 a 1363–1366 zasáhla téměř celý známý svět. Tato druhá vlna moru se však již Čechám nevyhnula.
V našich zemích ji máme bezpečně doloženou v letech 1357–1363.
15.–18. století
Před radnicí v Marseille roku 1720. Poslední epidemie moru v Evropě.
Tato vlna moru, která prošla celou Evropu, nebyla rozhodně vlnou poslední. V následujícím století se vracela ve zhruba dvacetiletých intervalech, nikdy už ale nezasáhla celou Evropu. Po 15. století se útoky moru na Evropu zpomalily, mezi větší epidemie z té doby patří např. Velký londýnský mor v letech 1665–1666, mor v Itálii 1629–1631 nebo vídeňský v roce 1679, který roku 1680 zasáhl i České země a vyžádal si zde na 100 000 obětí.[3] Poslední významný výskyt moru v západní Evropě je epidemie v Marseille v letech 1720–1721. Poslední epidemie v Čechách a na Moravě byla v letech 1713–1715. V Praze si tato epidemie vyžádala 12–13 000 obětí, tedy asi 1/4 populace.[4]
Mor se do Evropy často šířil z Osmanské říše. V roce 1771 propukla velká morová epidemie v Moskvě. Mor se poprvé objevil mezi ruskými vojáky na bojišti rusko-turecké války a přes Ukrajinu se dostal až do Moskvy, kde si vyžádal přibližně 100 000 obětí.[5] Poslední velká epidemie moru na evropské půdě zasáhla roku 1813 Bukurešť, kam se dostala z tureckého Istanbulu.[6]
Třetí morová pandemie vypukla v 19. století v Číně, kde si vyžádala miliony obětí, a postupně se rozšířila na všechny kontinenty včetně Severní Ameriky.
Mor v současnosti
Současný výskyt moru
Rozšíření nemoci v roce 1998
V současnosti se v České republice, stejně tak jako v celé Evropě, onemocnění téměř nevyskytuje, je však stále hlášeno z obou Amerik, jižní a jihovýchodní Asie a Afriky:
Původce nemoci je stále přítomný ve zvířecích populacích od Kavkazu směrem na východ přes centrální Rusko, Kazachstán, Mongolsko a části Číny; v Jihozápadní a Jihovýchodní Asii, Jižní a Východní Africe včetně Madagaskaru, v Severní Americe od pobřeží Tichého oceánu směrem na východ k Velkým pláním a z Britské Kolumbie až po Mexiko. V Jižní Americe se vyskytuje na dvou místech v Andách a v Brazílii. Původce nemoci se již nevyskytuje ve zvířecích populacích v Evropě a Austrálii.
Největší výskyt nemoci v posledních letech
V říjnu roku 2017 propukla větší epidemie plicního a také dýmějového moru na Madagaskaru, k 20. říjnu 2017 zde bylo nakaženo 1153 obyvatel a 53 již na mor zemřelo.[7] Dle ČTK byl na Madagaskaru každý rok od roku 1980 zaznamenán alespoň jeden případ tohoto onemocnění.[8]
(zdroj WHO)[zdroj?]
| 2001 březen | Zambie | 21 | 3 |
| 2002 únor | Indie | 19 | 4 |
| 2002 květen | Malawi | 71 | 2 |
| 2005 březen | Demokratická republika Kongo | 130 | 57 |
| 2006 červen | Demokratická republika Kongo | 100 | 15 |
| 2013 | Madagaskar | 256 | 80 |
| 2015 | USA | 15 | 4 |
Sporné hypotézy
Velmi rychlé šíření moru v některých historických obdobích vyvolalo některé spekulativní a neúplně prokázané hypotézy:
- Některé tzv. morové epidemie nebyly bakteriální podstaty, nýbrž virové.[9] Susan Scottová, Christophera Duncan a Stephen O'Brien opírají svou hypotézu o biologické důkazy.
- Mor přenášely některé druhy ptáků. Publicista Darius Nosreti v roce 2002 prokázal, že některé lokality historického zdroje infekce (např. poušť Gobi a západní Afrika) figurují jako zimoviště čápů. Znamenalo by to, že sekundárním hostitelem morové blechy v určitých obdobích historie byl nejen člověk, ale i někteří ptáci.[10]
Odrazy v umění
Triumf smrti (asi 1562) od Pietera Brueghela je reakcí na časté morové epidemie
Nejznámějším z děl reflektujících středověké morové epidemie je Dekameron – dílo, které v letech 1348 až 1353 napsal italský renesanční básník a novelista Giovanni Boccaccio. Jde o soubor sta novel o lásce uspořádaných do deseti oddílů po deseti příbězích, tak jak si je den po dni po deset dní vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, jenž roku 1348 vypukl v italské Florencii. V úvodu Dekameronu se nachází rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku.
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. bakterie.yc.cz [online]. [cit. 2012-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-13.
- ↑ http://ona.idnes.cz/zdravi.aspx?r=zdravi&c=A071220_125047_zdravi_bad
- ↑ Historie morových epidemií Vesmír 74, 496, 1995/9
- ↑ M. Signoli, D. Chevé, A. Pascal (2007).‚Plague epidemics in Czech countries‘. st.51.
- ↑ Mor černá smrt. Vesmír 87, 392, 2008/6
- ↑ BRITANNICA, Encyclopædia. Plague. [s.l.]: [s.n.], 1911. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-07. (anglicky) Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Mor se nedaří zastavit. WHO vyslala na Madagaskar své zdravotnické týmy. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-10-20]. (česky)
- ↑ Na Madagaskaru propukla epidemie moru, může se přenést do dalších zemí. Novinky.cz. 2017-10-12. Dostupné online [cit. 2017-10-20]. (česky)
- ↑ Susan Scottová a Christopher Duncan z University of Liverpool v knize – Biology of plagues: Evidence from historical populations (Cambridge University Press, 2001), New Scientist, 24. listopadu 2001, str. 35 – 37
- ↑ Archivovaná kopie. pandora.idnes.cz [online]. [cit. 2011-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
Související články
- Morové epidemie v českých zemích
- Morový sloup
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mor ve Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Mor v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo mor ve Wikislovníku
- Mor (1346-1352), e-stredovek.cz
Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Autoritní data: GND: 4045326-1Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mor&oldid=19019382“
Nemoci-příznaky, přenos, prevence, léčba – Mor (morová nemoc)
- Jiné názvy: morová nemoc, černý mor, černá smrt
- Anglicky: plague
- Původce: bakterie Yersinia pestis
- Úmrtnost, když není léčen: záleží na typu moru, konkrétně: bubonický mor 60%, pneumonický mor 99,8%, septický mor 100% Léčen: bubonický mor 5-10%, pneumonický mor 40%, septický mor 20%
- Obor: Infekční lékařství
Mor je nebezpečná nemoc, která si v minulosti vyžádala v Evropě přes 20 milionů životů. Dnes se už v Evropě téměř nevyskytuje, ale před několika lety se na Ukrajině objevila epidemie plicního (pneumonického) moru, nakazilo se několik stovek lidí. Původně se myslelo, že je to zvláštní zmutovaný druh chřipky (jako prasečí chřipka) nebo jiná nezávažná respirační obtíž. Ročně je hlášeno asi 1-3 tisíce případů moru ročně po celém světě. Dnes je mor už velmi dobře léčitelný antibiotiky. Nedávno propukla epidemie také na severu Peru, v jižní Americe.
Příznaky:
Bubonický (žlázový, hlízový mor)
Inkubační doba činí 1-3 dny. Objeví se zánět lymfatických uzlin, po celém těle, hlavně na tříslech a v podpaží naskáčou bolestivé černé nebo hnědé hlízy (‚hlízy morové‘), což jsou zduřené lymfatické uzilny. Horečka (febrilie) je 38-41 °C.
Objeví se akutní silná bolest hlavy, od té doby mor buď začne postupně ustupovat (40% případů bez léčby), nebo se rozvíjí do větších rozměrů a zpravidla pak bez léčby končí smrtelně.
Pokud se zače mor po bolesti hlavy ještě víc rozvíjet, objeví se silné pocení, bolesti v kloubech a svalech, horečka stoupne na 39-41 °C. Typický je také pocit chladu (zimnice a třesavka), lymfatické uzliny se zvětší i do velikosti pomeranče.
Vytéká z nich řerná hnisavé tekutina (odtud černá smrt) a po jejich rozpadení vzniká hluboký vřed. Příčinou smrti bývá vyčerpání organismu a otrava bakterií.
Pneumonický (plicní) mor
Inkubační doba je většinou několik hodin až dnů. První příznaky se projeví jako silná chřipka: bolest v krku, silný kašel, bolesti svalů a kloubů, dušnost, únava, nevolnost (nausea), horečka 38-41 °C. Může se objevit také bolest hlavy, průjem (diarea), zvracení (vomit) a nevolnost (nausea).
Za několik hodin se však do hlenu vykašlávaného nemocným vysoce infekční krev. Bez léčby přežívá asi jeden z 500 nakažených, s léčbou tři z pěti pacientů. Příčinou smrti bývá plicní otok (edém)-udušení, v důsledku nedostatku kyslíku mohou pacientovi zmodrat rty.
Plicní mor je nejvzácnější forma podle WHO, dokáže však zabít už do 24 hodin od infekce.
Septický mor
Inkubační doba činí 15 hodin až 3-4 dny. Objeví se bolesti po celém těle, nevolnost (nausea), případně zvracení (vomit), bolesti hlavy. Pacient v důsledku sepse (otravy krve) upadá za 12-24 hodin do komatu a bez léčby téměř vždy umírá. S léčbou přežívají čtyři z pěti pacientů.
Přenos, prevence a léčba:
Přenos: Plicní mor je vysoce infekční, přenáší se kapénkovou infekcí aerosolem a všemi tělními tekutinami a sekrety. U bubonického a septického moru je rezervoár krysa a vektor (přenašeč) blecha.
Prevence: Při cestě do endemických oblastí noste roušku, stříkejte se inekticidy proti blechám a nemanipulujte s živými ani mrtvými hlodavci. Proti moru existují také dvě vakcíny, jsou však málo dostupné v ČR.
Léčba (terapie): Ve středověku, kdy byl mor častý, se používal česnek, med a potření octem. Je to však málo účinné, mor se musí léčit antibiotiky do 24 hodin od prvních příznaků. Dva dny bez léčení totiž pravděpodobně znamenají smrt pacienta, zvláště pak u plicního (pneumonického) moru.
MOR: DRUHY, PŘíČINY A PŘíZNAKY
Mor je vážná bakteriální infekce, která může být mrtelná. Někdy označována jako „černý mor“, je onemocnění způobeno bakteriálním kmenem zvan
Obsah:
Co je to mor?
Mor je vážná bakteriální infekce, která může být smrtelná. Někdy označována jako „černý mor“, je onemocnění způsobeno bakteriálním kmenem zvaným Yersinia pestis. Tato bakterie se vyskytuje u zvířat na celém světě a obvykle se přenáší na člověka blechami.
- Riziko moru je nejvyšší v oblastech, kde je špatná hygiena, přeplnění a velká populace hlodavců.
- Ve středověku byl mor zodpovědný za smrt milionů lidí v Evropě.
- Dnes jsou jen 1 000 až 2 000 případů hlášeno po celém světě každý rok, s největším výskytem v Africe.
Mor je rychle se vyvíjející nemoc, která může vést k smrti, pokud se neléčí. Pokud máte podezření, že to máte, okamžitě zavolejte lékaře nebo jděte do pohotovostní místnosti a okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.
Druhy moru
Existují tři základní formy moru:
Dýmějový mor
Nejběžnější formou moru je moru bubonický. Obvykle se stahuje, když vás kousne infikovaný hlodavec nebo blecha. Ve velmi vzácných případech můžete získat bakterie z materiálu, který přišel do kontaktu s infikovanou osobou.
Mor bubonů infikuje váš lymfatický systém (součást imunitního systému) a způsobuje zánět v lymfatických uzlinách. Bez léčby se může dostat do krve (způsobující septikemický mor) nebo do plic (způsobující pneumonický mor).
Septikemický mor
Když bakterie vstupují přímo do krevního řečiště a množí se tam, je znám jako septikemický mor. Pokud se neléčí, může jak baryonický, tak i pneumonický mor vést k septikemickému moru.
Pneumonický mor
Když se bakterie šíří nebo poprvé infikuje plíce, je znám jako pneumonický mor – nejsmrtelnější forma onemocnění. Když někdo s pneumonickým morem kašle, bakterie z plic jsou vytlačeny do vzduchu. I ostatní lidé, kteří dýchají tento vzduch, mohou také vyvinout tuto vysoce nakažlivou formu moru, která může vést k epidemii.
Pneumonický mor je jedinou formou moru, kterou lze přenášet z člověka na člověka.
Jak se šíří mor
Lidé obvykle trpí morem kousnutím blech, které se dříve živily infikovanými zvířaty, jako jsou myši, krysy, králíci, veverky, chipmunkové a prérijní psi. Může se také šířit přímým kontaktem s infikovanou osobou nebo zvířetem nebo konzumací infikovaného zvířete.
Mor se také může šířit skrz škrábance nebo kousnutí infikovaného domácího kočky.
Vzácné je, že se bujoný mor nebo septikemický mor šíří z jednoho člověka na druhého.
Příznaky a příznaky moru
U lidí infikovaných morem se obvykle objevují příznaky podobné chřipce dva až šest dní po infekci. Existují další příznaky, které mohou pomoci rozlišit tři formy moru.
Bubonové morové příznaky
Příznaky bubonického moru se obvykle objevují během dvou až šesti dnů od infekce. Obsahují:
- horečka a zimnice
- bolest hlavy
- bolest svalů
- obecná slabost
- záchvaty
Můžete také zažít bolestivé, oteklé lymfatické žlázy, zvané buby. Obvykle se objevují v tříslech, podpaží, krku nebo místě kousnutí hmyzem nebo škrábanci. Buboes jsou to, co dalo bubonickému moru jeho jméno.
Septikemické morové příznaky
Příznaky septikemického moru obvykle začínají do dvou až sedmi dnů po expozici, ale septikemický mor může vést k smrti ještě předtím, než se symptomy objeví. Příznaky mohou zahrnovat:
- bolest břicha
- průjem
- nevolnost a zvracení
- horečka a zimnice
- extrémní slabost
- krvácení (krev nemusí být schopna srážet se)
- šokovat
- kůže zčerná (gangréna)
Pneumonické morové příznaky
Pneumonické morové příznaky se mohou objevit až jeden den po vystavení bakteriím. Tyto příznaky zahrnují:
- potíže s dýcháním
- bolest na hrudi
- kašel
- horečka
- bolest hlavy
- celková slabost
- krvavé sputum (sliny a hlen nebo hnis z plic)
Co dělat, když si myslíte, že byste mohli mít mor
Mor je život ohrožující nemoc. Pokud jste byli vystaveni hlodavcům nebo blechám, nebo jste navštívili region, kde je znám mor, a pokud se u vás objeví příznaky moru, okamžitě kontaktujte svého lékaře:
- Buďte připraveni informovat svého lékaře o všech nedávných místech a termínech cestování.
- Udělejte si seznam všech volně prodejných léků, doplňků a léků na předpis, které užíváte.
- Vytvořte seznam lidí, kteří s vámi měli úzký kontakt.
- Informujte svého lékaře o všech vašich příznacích a při jejich prvním objevení.
Při návštěvě lékaře, pohotovostní místnosti nebo kdekoli jinde, kde jsou přítomni další, používejte chirurgickou masku, abyste zabránili šíření nemoci.
Jak je diagnostikován mor
Pokud má lékař podezření, že máte mor, zkontroluje přítomnost bakterií ve vašem těle:
- Krevní test může odhalit, pokud máte septikemický mor.
- Ke kontrole výskytu moru bubonie lékař použije jehlu k odebrání vzorku tekutiny z vašich oteklých lymfatických uzlin.
- Chcete-li zkontrolovat pneumonický mor, tekutina bude extrahována z vašich dýchacích cest trubicí, která je vložena do nosu nebo úst a do krku. Tomu se říká bronchoskopie.
Vzorky budou odeslány do laboratoře k analýze. Předběžné výsledky mohou být hotové za dvě hodiny, ale potvrzující testování trvá 24 až 48 hodin.
V případě podezření na mor často lékař zahájí léčbu antibiotiky před potvrzením diagnózy. Důvodem je, že mor rychle postupuje a že se s ním brzy budete léčit, může to ve vašem zotavení znamenat velký rozdíl.
Léčba moru
Mor je život ohrožující stav, který vyžaduje naléhavou péči. Pokud je chycen a léčen brzy, jedná se o léčitelné onemocnění, které je běžně dostupné pomocí antibiotik.
Bez léčby se může bubonický mor množit v krevním řečišti (způsobující septikemický mor) nebo v plicích (způsobující pneumonický mor). Smrt může nastat do 24 hodin po objevení prvního příznaku.
- Léčba obvykle zahrnuje silná a účinná antibiotika, jako je gentamicin nebo ciprofloxacin, intravenózní tekutiny, kyslík a někdy i dechová podpora.
- Lidé s pneumonickým morem musí být izolováni od ostatních pacientů.
- Zdravotnický personál a pečovatelé musí přijmout přísná opatření, aby se vyhnuli šíření nebo šíření moru.
- Léčba pokračuje několik týdnů poté, co horečka zmizí.
- Každý, kdo přišel do styku s lidmi s pneumonickým morem, by měl být také sledován a jako preventivní opatření obvykle dostávají antibiotika.
Výhled na morové pacienty
Mor může vést k gangréně, pokud krevní cévy v prstech a nohou narušují průtok krve a způsobují smrt tkáně. Ve vzácných případech může mor způsobit meningitidu, zánět membrán obklopujících míchu a mozek.
Léčení co nejrychleji je nezbytné, aby se mor nezabil.
Jak zabránit moru
Udržování populace hlodavců pod kontrolou ve vaší domácnosti, na pracovišti a v rekreačních oblastech může výrazně snížit riziko, že se bakterie způsobí mor. Udržujte svůj domov bez hromádek přeplněného palivového dříví nebo hromádek kamene, štětce nebo jiných zbytků, které by mohly přilákat hlodavce.
Chraňte své domácí mazlíčky před blechami pomocí produktů proti blechám. Zvířata, která se volně pohybují venku, mohou s větší pravděpodobností přijít do styku s morem infikovaným blechami nebo zvířaty.
Pokud žijete v oblasti, kde je znám mor, CDC doporučuje nedovolit domácím zvířatům, kteří se volně pohybují venku, aby spali ve vaší posteli. Pokud vaše zvíře onemocní, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.
- Používejte repelenty proti hmyzu nebo přírodní repelenty proti hmyzu (např olej z eukalyptu citronu), když trávíte čas venku.
- Pokud jste byli během epidemie moru vystaveni blechám, okamžitě navštivte svého lékaře, abyste mohli rychle řešit své obavy.
- Ve Spojených státech v současné době neexistuje komerčně dostupná vakcína proti moru.
Mor po celém světě
Epidemie moru zabila během středověku v Evropě miliony lidí (asi čtvrtinu populace) v Evropě. To se stalo známým jako „černá smrt“.
V dnešní době je riziko vzniku moru dost nízké 3 248 případů a 584 úmrtí hlášeno Světové zdravotnické organizaci (WHO) od roku 2010 do roku 2015.
Ohniska jsou obvykle spojena s infikovanými krysy a blechami v domácnosti. Přeplněné životní podmínky a špatná hygiena také zvyšují riziko moru.
Dnes se většina afrických případů moru vyskytuje v Africe, i když se objevují jinde. Země, v nichž je mor nejběžnější, jsou Madagaskar, Demokratická republika Kongo a Peru.
Mor je ve Spojených státech vzácný, ale nemoc je stále občas nalezeno na venkově jihozápadně a zejména v Arizoně, Coloradu a Novém Mexiku. K poslední epidemii moru ve Spojených státech došlo v letech 1924 až 1925 v Los Angeles.
Ve Spojených státech, hlásil případy průměrně sedm za rok. Většina z nich byla ve formě démonického moru. Od roku 1924 nedošlo v amerických městských oblastech k přenosu moru mezi lidmi.