Možná jste již někdy byli svědky epileptického záchvatu. Ne vždy se musí jednat o epilepsii, záchvaty se musejí opakovat. Jak se stanoví diagnóza epilepsie a co vás při vyšetření čeká?
Diagnóza epilepsie může být stanovena až na podkladě nezvratných důkazů, že se jedná o opakované záchvaty, jejichž příčina je v mozku.
Epilepsie je chronické onemocnění mozku, které se projevuje opakovanými záchvaty. Česky se nazývá padoucnice, protože postižený člověk upadne do jakéhosi záchvatu a ztrácí na různě dlouhý okamžik vědomí. Jednorázový záchvat může postihnout až 5 % populace, diagnózu je ale stanovena teprve po řádném vyšetření a opakovaných záchvatech. Epileptiků se u nás vyskytuje přibližně 1 %.
Epilepsie je snad stará jako lidstvo samo. Trpěli jí i mnohé známé osobnosti, jako například římský císař Caesar nebo ruský spisovatel Dostojevskij. Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty, jejichž původ je v mozku.
Může se ovšem vyskytnout i záchvat, který souvisí s nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených s cukrovkou), nebo cévní mozkové příhody. Záchvat může vyvolat i změna hladiny minerálů v krvi.
Pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií.
Příčiny epilepsie
Podstatou záchvatu jsou abnormální výboje skupin nervových buněk v lidském mozku. Buňky v mozku jsou mezi sebou vzájemně propojeny pomocí chemických a elektrických impulsů.
K čemu tedy dochází při vzniku epileptického záchvatu? Abnormální výboje skupin nervových buněk mohou být omezeny na určitou část mozku, pak se jedná o záchvat parciální (částečný, fokální, lokalizovaný).
Pokud se abnormální elektrická aktivita rozšíří na oblast celého mozku, mluví se o záchvatech generalizovaných (celkových), kam patří i velký záchvat (tzv. grand mal) s bezvědomím a křečemi.
Koncový mozek se skládá ze 2 polokoulí a každá z nich obsahuje 4 laloky (čelní, temenní, týlní, spánkový). Každý z těchto laloků má na starosti určitou funkci.
Čelní lalok zodpovídá za řeč, myšlení a pohyb končetinami, spánkový za sluch, paměť a porozumění řeči, temenní za vnímání dotyků a orientaci v prostoru, týlní za zrakové vnímání. Je to samozřejmě velmi zjednodušené, ale pro naše potřeby dostačující.
Vlastní nervové buňky jsou zčásti umístěny na povrchu, který se nazývá mozková kůra.
Zjednodušeně lze též říci, že podle toho, ve které části mozku se abnormální elektrická aktivita objeví, mohou vznikat i dané příznaky.
Například v oblasti týlního laloku se mohou před záchvatem anebo v jeho průběhu objevovat záblesky nebo jiné zrakové vjemy, v oblasti temenního laloku pocity brnění, v oblasti čelního laloku záškuby končetin, což souvisí s abnormální aktivitou těchto struktur v době před záchvatem anebo během něj.
Záchvat může u náchylných lidí vyvolat blikající světlo, alkohol, drogy, nedostatek spánku nebo některé dráždivé látky. Příčinami může být dědičnost, vrozené vývojové vady nebo také úrazy hlavy, cévní mozková příhoda či nádorová onemocnění.
Příznaky epileptického záchvatu
Epileptický záchvat může dostat každý z nás, a to kdykoliv v průběhu života. Lidé si většinou myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Není to tak docela pravda, protože se jedná pouze o jeden jeho typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů.
Mohou se projevit například poruchou chování nebo záškuby na polovině těla, mohou se objevit jen jedenkrát v životě, ale mohou se vyskytovat i častěji a nepravidelně. Pak se již obvykle jedná o diagnózu epilepsie.
Postihnout může každého bez rozdílu věku a pohlaví, a to při plném vědomí i ve spánku.
Prvním typem je tzv. symptomatická (čili příznaková) epilepsie. Ta má zjistitelný původ. Může se vyvinout u lidí po úrazu hlavy a po infekci mozku. Důvodem mohou být mozkové nádory nebo odchylky normálního mozku.
Druhým typem je idiopatická epilepsie, kde je určitá vrozená dispozice, což však neznamená, že by syn epileptika musel epilepsií nutně trpět.
Třetím typem je tzv. kryptogenní epilepsie, kde je příčina epilepsie zcela nejasná (možná proto, že věda ještě nepokročila tak daleko, aby ji zjistila).
U koho se záchvaty projeví?
Epilepsie se nejčastěji poprvé objeví u mladých lidí do 20 let. Jedná se obvykle o případy idiopatických epilepsií. Mohou se však vyskytnout i u dětí, kde se často mluví o epileptických syndromech, které bývají spojeny i s celkovým zpomalením psychického a hybného vývoje.
Ve středním věku se objevují epileptické záchvaty zřídka. Pokud ano, je nutné pátrat po jejich příčině, protože naprostá většina těchto epileptických záchvatů je sekundárních čili něčím podmíněných.
Nejčastěji se jedná o alkoholiky, lidi s nepoznaným nádorem mozku, po úrazu, infekci a podobně. Ve stáří jsou epileptické záchvaty častější, bývají obvykle podmíněny cévními změnami mozku.
Je ale nutné vyloučit například nádorové onemocnění mozku, nezhoubný nádor mozkových plen nebo meningeom. K diagnóze epilepsie je nutné opakování záchvatů a určitý další lékařský nález.
Jak vypadá epileptický záchvat?
První skupinou záchvatů jsou generalizované záchvaty, kam patří grand mal čili velký záchvat. Postižený člověk může a nemusí mít takzvanou auru, což je krátký, několikavteřinový, jakýsi zvláštní pocit před záchvatem.
Jedná se o brnění, čichové nebo i jiné vjemy. Souvisí to s těmi částmi mozku, ze kterých je záchvat spouštěn. Poté se obvykle ozve výkřik, člověk padá k zemi, upadá do bezvědomí a jeho svaly se napínají v křeči.
To trvá několik desítek sekund, než jsou křeče vystřídány záškuby končetin.
Objevuje se lapavé dýchání, pěna u úst, člověk se často pokouše, pomočí nebo pokálí. Po odeznění křečí, kdy se mozek se vyčerpá, dojde k několikaminutovému hlubokému bezvědomí, ze kterého se pacient postupně probírá k vědomí. Chvíli bývá zmatený, než se probere k plnému vědomí, ale na záchvat si nepamatuje.
Dalšími typy generalizovaných záchvatů mohou být záchvaty u starších dětí ve věku 3–7 let anebo u dospívajících, dříve nazývané petit mal čili malý záchvat. Tento druh záchvatu se projeví zakoukáním, postižené dítě nereaguje ani neodpovídá.
Tyto chvilkové záchvaty mohou vést k obtížím ve škole, protože dítě krátkodobě nevnímá. Může to být považováno mylně za nepozornost. Existují i atonické záchvaty, při nichž náhle dochází ke ztrátě svalového napětí, a mohou tedy vést k pádu.
Eventuálně se ještě můžeme setkat s myoklonickými záchvaty projevujícími se záškuby celého těla.
Druhou skupinou jsou záchvaty parciální tedy částečné, které jsou omezené jen na určitou oblast mozku. Projeví se vždy podle toho, která oblast mozku je postižena. Mohou se objevit záškuby poloviny těla, pocit brnění, pocity divných vůní či zvláštní chuti v ústech. Tyto záchvaty nebývají provázeny poruchou vědomí.
Existují i psychogenní záchvaty, což jsou stavy dokonale napodobující epileptické záchvaty. Nejedná se však o epilepsii, jejich příčina je psychická. Pacient si jich nemusí být vědom, samozřejmě se občas vyskytnou i případy simulace záchvatů z čistě účelového hlediska.
První pomoc při záchvatu
V případě tonicko-klonického neboli grand mal záchvatu je v první řadě důležité nepropadat panice.
Zachovejte klid, položte nemocného na bok, aby mu nezapadl jazyk, podložte pod něj něco měkkého a odstraňte z dosahu všechny předměty, o které by se pacient mohl zranit.
Zbytečně s ním nehýbejte, pokud to není bezpodmínečně nutné, nesnažte se ho omezovat v pohybu a nedávejte mu nic do úst.
Po odeznění záchvatu postiženému odstraňte možnou překážku z úst, například umělý chrup či potravu a snažte se zmírnit pozáchvatovou zmatenost. Pokud se jedná o první záchvat, neprodleně volejte záchrannou službu.
V případě ostatních záchvatů zachovejte klid, snažte se nemocného utišit a vyhledejte lékařské ošetření. Existuje i život ohrožující stav, takzvaný status epilepticus, kdy se střídá jeden záchvat za druhým.
Pak je nutné neprodleně přivolat lékařskou pomoc a nemocného hospitalizovat, tedy sledovat a léčit v nemocnici.
Jak doktor pozná, že mám epilepsii?
Pokud se jedná o první tonicko-klonický záchvat, bývá často přivolána záchranná služba, a tak se pacient dostává přímo na neurologické oddělení, kde je následně vyšetřen, a je-li třeba, pak i léčen. Jestliže se u vás nebo u vašich blízkých vyskytnou nejasné příčiny bezvědomí, navštivte praktického lékaře, který vás odešle k neurologovi.
Neurolog vás bude podrobně zpovídat, jak se všechno přihodilo. Potom vás poklepe kladívkem, vyšetří od hlavy až k patě a rozhodne o dalších postupech, mezi které obvykle patří odběr krve a dále elektroencefalografické vyšetření (EEG). Jedná se o metodu, která snímá elektrickou aktivitu mozku pomocí nalepených elektrod nebo zvláštní čepice.
Dále se provádí vyšetření počítačovou tomografií (CT) mozku. Velmi často následuje i vyšetření nukleární magnetickou rezonancí (NMR). Podle výsledků se dále provádí interní a EKG vyšetření, zvláště jedná-li se o krátký stav bezvědomí, který bývá často způsoben nepravidelností srdeční činnosti. Internista často doplní ještě vyšetření pomocí tzv. holtera.
Není-li pořád jasné, co vám ve skutečnosti je, může se přistoupit i ke zvláštním vyšetřením. Těmi mohou být například EEG monitorování pomocí videa. Jedná se o současný záznam EEG a videa zobrazujícího záchvat na specializovaném klinickém pracovišti, kde strávíte minimálně 24 hodin ve vyhrazené místnosti.
Diagnóza epilepsie může být stanovena až na podkladě nezvratných důkazů, že se jedná o opakované záchvaty, jejichž příčina je v mozku. To může někdy trvat týdny, měsíce i roky. K diagnóze pomáhají výše uvedená vyšetření.
Pokud se objevil jen ojedinělý záchvat (nejčastěji tonicko-klonický, grand mal), nezačíná se léčit antiepileptiky, pokud pro to není jasný důvod. Jestliže šlo o nejasný stav bezvědomí, vůbec se o epilepsii jednat nemusí.
Může to být důsledek paniky, migrény či srdečního záchvatu. Epilepsií též nejsou febrilní křeče v dětství (křečové záchvaty dětí při horečce), i když mohou znamenat vyšší riziko vzniku epilepsie.
Obdobně jako epileptický záchvat mohou vypadat tetanické záškuby, které bývají důsledkem zvýšené nervosvalové dráždivosti, citlivější psychiky nebo silného nedostatku hořčíku a vápníku.
Jak se epilepsie léčí?
Po prvním záchvatu není léčba obvykle nutná, vhodné je dodržení režimu, který je uveden níže. Při opakování potíží nebo dle úvahy lékaře je nutné užívat léky, antiepileptika. Jedná se o preparáty bránící vzniku abnormální elektrické aktivity. Záleží též na příčině. Existuje celá řada léků, které jsou lékařem indikovány podle druhu záchvatu, četnosti a nežádoucích účinků.
Pro laika je nutné si uvědomit několik základních pravidel. Antiepileptika je nutné užívat pravidelně, pokud možno ve stejnou hodinu, protože lék udržuje v krvi určitou stabilní hladinu.
Náhlé vysazení léčby může záchvat naopak vyprovokovat. Je nutné sledovat i nežádoucí účinky a hlásit je lékaři.
U některých antiepileptik se také věnuje pozornost biochemickým parametrům a sledování jejich hodnot v krvi, které se provádí pomocí krevních odběrů.
Při nezvládnutelných a opakovaných epileptických záchvatech je možné zvážit i některou z neurochirurgických operací. Bývá to však vázáno na podrobné vyšetření na specializovaném pracovišti s následnou rozvahou, avšak až tehdy, selže-li klasická léčba.
Mohu s diagnózou epilepsie otěhotnět?
Nutné je též hlásit možné těhotenství, případně před plánovaným těhotenstvím na to lékaře včas upozornit, protože většina antiepileptik se v těhotenství nesmí podávat pro riziko postižení plodu.
Můžu se nějak chránit?
Pokud jste léčený epileptik, je nutné:
- absolutně nepít alkohol (u stabilizovaných epileptiků lze výjimečně povolit například jedno malé pivo),
- dodržovat pravidelný režim dne a noci,
- brát pravidelně léky,
- nepracovat ve výškách, ve směnném provozu či u rotačních strojů,
- neřídit motorové vozidlo (pro povolení řízení osobního motorového vozidla existují zvláštní nařízení, základem je disciplinovaná a spolupracující osobnost, u léčeného epileptika minimálně 2 roky bez záchvatu),
- vhodné je vyvarovat se i některých dráždivých látek, například yzopu, rozmarýnu, fenyklu či šalvěje.
Hrozí vám epilepsie?
Pokud máte v rodině epileptika, pak je u vás riziko epilepsie vyšší. Neznamená to však, že jí musíte onemocnět. Ve středním věku může epilepsie vzniknout při alkoholismu. Jinak nelze riziko předvídat. Pokud máte nějaké dispozice, může u vás epileptický záchvat vyvolat nedostatek spánku, požití většího množství alkoholu nebo třeba i pohled do blikajícího světla.
Časté otázky
Může epilepsie vymizet?
Může vymizet obvykle u dětí. U dospělých lze po vymizení záchvatů po dohodě s lékařem snižovat léčbu, může se docílit dlouhodobého vymizení záchvatů, někdy dokonce i vysazení léčby. Vymizení závisí též na příčině a typu epilepsie.
Mohu s diagnózou epilepsie řídit motorové vozidlo?
Pro řízení motorových vozidel platí zvláštní podmínky. Musí se jednat o pacienta spolupracujícího, disciplinovaného a dodržujícího režim. Pak lze povolit s odstupem (nejčastěji 2 let po posledním záchvatu) řidičský průkaz, ovšem pouze pro osobní vozidlo či motocykl, nikoliv například pro autobus či kamion.
Mohu s diagnózou epilepsie sportovat?
Není žádný důvod omezovat sportovní a fyzické aktivity. Varoval bych pouze před sporty, které mohou být rizikové, jako například horolezectví, potápění a podobně.
Mohu s diagnózou epilepsie otěhotnět?
Vhodné je plánované těhotenství po předchozí konzultaci s lékařem. Řada antiepileptik má totiž nežádoucí účinky a ohrožuje plod. V podstatě všechna antiepileptika jsou riziková, některá více a některá méně.
Mohu na epilepsii nebo záchvat zemřít?
Na vlastní záchvat nebo onemocnění ne. Vzácná úmrtí souvisí buď s komplikacemi při záchvatu, jakými jsou úraz nebo zapadnutí jazyka, anebo s kumulací záchvatů nazývaných status epilepticus, kdy dojde k vyčerpání organismu. Je-li však tento stav včas a řádně léčen, v naprosté většině případů pacient přežije.
Epilepsie
Slovo epilepsie pochází z řečtiny, a v původním významu znamená „padoucnice“. Hlavním projevem epilepsie jsou opakované záchvaty, které vznikají bez zjevné příčiny, a mezi kterými se člověk cítí zcela zdráv.
Asi 2-5 procent lidí alespoň jednou v životě prodělá epileptický záchvat, většinou jako křeč při chřipce. Epilepsie se vykytuje stejně často jako například kloubní revma. Člověk může onemocnět epilepsií v každém věku.
Zhruba polovina všech lidí postižených epilepsií prodělala svůj první záchvat před 15. rokem života. Epilepsie je souhrnné pojmenování mnoha různých forem záchvatu. Nejznámějším typem záchvatu je grand-mal, při němž pacient upadá do bezvědomí a má křeče končetin.
Mnoho epileptických záchvatů ovšem probíhá podstatně méně nápadně. Některé se projevují pouze jako krátkodobá porucha vědomí a nejsou proto často ani jako epilepsie rozpoznány.
Příčiny/rizikové faktory
Příčinou epilepsie jsou poruchy v centrálním nervovém systému, které mohou vzniknout např. zraněním mozku před nebo při porodu (nedostatek kyslíku), chybným vývojem mozku zárodku, úrazem, krvácením, záněty, nádory, poruchami výměny látkové, působením alkoholu aj.
Epilepsie není dědičná nemoc, může však být zděděna zvýšená náchylnost k epileptickým záchvatům. Také nedostatek spánku, infekční onemocnění nebo vysoká horečka zvyšují náchylnost k záchvatu epilepsie.
Podle symptomů můžeme rozlišit různé typy záchvatů:
- Grand mal (velký záchvat s bezvědomím a křečovými záškuby končetin)
- Psychomotorický záchvat
- Petit mal (převažující v dětském věku)
Grand mal Mívá velice dramatický průběh. Postižený náhle ztrácí vědomí, skácí se k zemi. Objeví se celkové křeče a rychlé rytmické záškuby končetin.
Nejprve jsou pohyby velice rychlé, avšak brzy se zpomalí a rozšíří. Pacient někdy vykřikne, často si pokouše jazyk. Velice často je záchvat doprovázen nedobrovolným pomočením.
Sliny vytékají z úst, pokožka kolem rtů a v obličeji promodrá. Záchvat zpravidla netrvá déle než dvě minuty.
Psychomotorický záchvat Vědomí je velice omezeno a objevují se podivné způsoby chování, například mlaskání, přežvykování, výkřiky, smích, brumlání. Může dojít ke změnám v barvě obličeje a výrazu ve tváři. Občas dochází k podivným pohybům rukou, napříkald k třesení nebo k šmátrání po oblečení.
Petit mal (absence) Jako absence jsou označovány jen krátké celkové záchvaty, které se projevují 10-30 vteřin trvající poruchou vědomí s náhlým začátkem i koncem. Jsou typické pro kojence a malé děti. Dítě sebou náhle škubne, vyhodí ruce nahoru, předkloní horní část těla a hlavu.
Záchvaty jsou velice krátké, ale o to silnější. Občas se vyskytne lehké cukání očních víček. Nedochází k zjevným zvláštním pohybům. Dítě náhle přeruší činnost, kterou se zabývá, a po chvíli opět pokračuje.
Tento typ epileptického záchvatu není většinou rozpoznán jako projev epilepsie a bývá označován jako zasněnost nebo zadumanost.
Jeden epilepticý záchvat v žádném případě nevede k následnému dlouhodobému poškození mozku. Avšak při často opakovaných záchvatech může dojít k psychickým nebo různým organickým změnám v mozku, pravděpodobně v důsledku nedostatečného zásobení tkáně kyslíkem v době záchvatu. Nouzová situace nastává, je-li záchvat typu grand-mal delší než 10 minut nebo přichází v sériích. Pak se jedná o status epilepticus, který musí lékař zvládnout rychlým podáním léků, například diazepamu nebo fenytoinu nitrožilně. Nebezpečí úrazu při pádu je velice vysoké u těch forem epileptického záchvatu, které se vyznačují náhlou ztrátou vědomí a nejsou předcházeny zvláštním pocitem (aurou) před záchvatem, který pacienta varuje.
Dalšími možnými následky epilepsie mohou být potíže v práci nebo ve škole. Některé sny o profesi zůstanou nenaplněny, stejně tak musí člověk zapomenout na některé sportovní aktivity. Epilepsie je nervové onemocnění, které je často doprovázeno depresemi a psychickými poruchami, proto je také v některých případech velice rozumná i doprovodná psychoterapie.
Při určování diagnózy epilepsie je nejprve velice důležité pozorování záchvatů, protože existuje celá řada různých typů záchvatů, a každý z nich vyžaduje jiný způsob léčby. Kromě toho není každý záchvat epileptický. Občas mohou při zařazování záchvatu pomoci “pohybové vzorce”. Pro záchvat typu grand-mal jsou typické rytmické pohyby končetin, jejichž frekvence znenanáhla klesá. Zároveň se zvyšuje amplituda pohybů a pohyby jsou klidnější. Často je také pacient při tomto typu záchvatu v bezvědomí. Oči většinou zůstávají otevřené, ale zornice ve většině případů nereagují. Často jsou se záchvatem grand-mal zaměňovány náhlé záchvaty mdloby, vyvolané například kolapsem krevního oběhu. I ty mohou být doprovázeny křečovitými pohyby končetin. Dalším typem, který je ovšem velice vzácný, je psychogenní záchvat. Typickými příznaky duševně podmíněného záchvatu jsou nekoordinované pohyby a zavřené oči, ale zornice obvykle reagují. Lékař většinou není v době záchvatu v místě děje přítomen, proto je odkázán na přesný popis průběhu příbuznými postiženého.
Velice důležité informace přinese elektroencefalogram (EEG). Typickými známkami epilepsie jsou změny EEG, které jsou prokazatelné i v době mezi jednotlivými záchvaty.
V případě fokálního záchvatu epilepsie, při kterém se v mozku nachází ohraničené aktivní epileptické ložisko, vidí lékař na EEG vysoké a špičaté výchylky křivek – takzvané “spikes” (anglicky hroty).
Při generalizovaném záchvatu, při kterém je postižen celý mozek, jsou na EEG patrné vysoké i hluboké výchylky ve formě vln. O místě a rozsahu ložisek poškození mozku informují zobrazovací metody – magnetická rezonance a počítačová tomografie.
V případě, že existuje prvotní onemocnění, které vede k epileptickým záchvatům, jako je například krvácení v mozku, pokouší se lékaři nejprve odstranit tuto prvotní příčinu. Není-li za epilepsii odpovědna žádná organická porucha nebo není-li její léčba možná, léčba se zaměří na potlačení záchvatů pomocí léků, antiepileptik.
Medikamentózní léčba Cílem této léčby je zamezit vzniku záchvatů nebo alespoň snížit jejich výskyt a délku a závažnost jejich projevů. Léky musí být zpravidla pravidelně užívány po celý život.
Léčit se dá mnoha různými preparáty, které se souhrnně označují jako antiepileptika nebo antikonvulziva, a které různými mechanismy snižují aktivitu nervových buněk a tím i náchylnost ke křečím. Důležité je najít pro každý druh epilepsie správný lék a vhodné dávkování. To vyžaduje od lékaře zkušenost a od pacienta trpělivost.
V případě, že po požívání jednoho typu léku není dosaženo úspěchu, jsou různé druhy léků navzájem kombinovány. Náhlé vysazení léků samotným pacientem bez předešlé konzultace s lékařem je přísně zakázáno. Může se tím zvýšit počet záchvatů nebo vyvolat život ohrožující status epilepticus. Úspěch léčby závisí na typu záchvatu.
50 – 80% pacientů se záchvaty typu grand-mal může být při správné léčbě a pravidelném užívání léků již po roce léčby naprosto bez záchvatů. To platí i pro 80 – 90% pacientů s absencemi nebo pouze malými záchvaty. Celkově platí, že asi 30% pacientů trpí i přes medikamentózní léčbu nadále záchvaty.
Možnými vedlejšími účinky antiepileptik jsou alergické kožní reakce, nevolnost, zvracení, ztráta chuti, závratě, únava a otoky lymfatických uzlin. Dlouhodobě může dojít k odbourávání kalcia z kostí. Vedlejší účinky mohou být i projevem předávkování. Pozor! Přesto se nesmí dávkování nikdy snižovat bez předešlé konzultace s lékařem.
Operace mozku Operace přichází v úvahu jen u několika málo pacientů. Může být provedena pouze tehdy, jedná-li se o tak zvané fokální záchvaty, které jsou ohraničeny pouze na určitou část mozku. Tato část musí být pomocí diagnostických metod přesně vymezena, a musí být jistota, že její odejmutí nepovede k vážným pozdějším následkům.
Vagová stimulace Jedná se o novou formu léčby epilepsie. Pacientovi je implantován pod kůži pod levou klíční kost přístroj, který vydává elektrické impulsy (podobně jako kardiostimulátor). Díky tomu je pomocí elektrody drážděn levý bloudivý nerv (nervus vagus). Operace trvá zhruba hodinu. Pacient si pak sám může sílu proudu regulovat, případně ho vypnout.
Stejně jako léčba pomocí antiepileptik je stimulace bloudivého nervu dlouhodobou léčbou.
Podle dosavadních výsledků se dá pomocí této metody u zhruba poloviny pacientů docílit snížení četnosti výskytu záchvatu nebo jeho síly, druhé polovině nepřinese žádné zlepšení. Bohužel se nedá předem určit, komu metoda skutečně pomůže.
Léčba stimulací bloudivého nervu přichází v úvahu u těch pacientů, u kterých selhala medikamentózní léčba a/nebo u kterých není možná nebo nemá význam operace.
Sebeovládání Některým pacientům stačí k potlačení počínajícího záchvatu to, že se plně soustředí na něco jiného. To ovšem funguje pouze tehdy, ohlašují-li se záchvaty aurou. Pacient se této sebekontrole může naučit v rámci psychoterapie.
Prevence
Určité vnější podněty, jako je například nedostatek spánku nebo alkohol, zvyšují riziko vzniku křeče a mohou epileptický záchvat provokovat. Postižení by měli proto stále dávat pozor na dostatek nočního spánku a umírněný způsob života.
Je epilepsie léčitelná? Dlouhodobá léčba antiepileptiky může vést k vyléčení. Předpokladem je ovšem pravidelné užívání předepsaných léků. Je-li příčinou epilepsie nějaká jiná nemoc, například nádor, dá se odstraněním nádoru vyléčit i epilepsie.
U některých pacientů se dá dlouhodobého osvobození od epileptických záchvatů docílit i pomocí epileptické chirurgie.
Musím užívat antieliptika celý život? Neobjeví-li se žádné záchvaty po dobu tří let po počátku užívání antieliptik, může se člověk pokusit snížit dávku, případně vůbec přestat brát léky – ale samozřejmě pouze pod lékařským dohledem.
V kterých případeche je účelná stimulace bloudivého nervu? Tato metoda přichází v úvahu tehdy, není-li možné dosáhnout pomocí léků kladného výsledku a operace je nevhodná či nemožná.
Asi u poloviny pacientů se vagovou stimulací dosáhne snížení počtu i závažnosti záchvatů, u poloviny je bezúspěšná. Bohužel se nedá předem určit, u kterých pacientů bude tado metoda úspěšná.
Metoda nepřichází v úvahu při srdečním nebo plicním onemocnění, při poruchách polykání, žaludečním vředu nebo v případě, že je operace shledána účelnější.
Jak často musím počítat s výskytem epileptického záchvatu? To se bohužel nedá nijak vypočítat nebo předpovědět. Někteří pacienti mají vícekrát za sebou epileptický záchvat a pak dlouhé měsíce žádný, u jiných naopak dochází k jednotlivým záchvatům jednou za několik měsíců.
V kterých případech má smysl operace? Operace může mít smysl, když se pomocí léků nedosáhne uspokojivé kontroly záchvatů, a když záchvaty vycházejí z určité ohraničené části mozku, která může být odstraněna bez nebezpečí, že by se v budoucnu objevily nějaké závažné komplikace, například těžké poruchy řeči nebo pohybu.
Trpím-li záchvaty epilepsie, nesmím řídit auto po celý život, nebo existují také výjimky? Ten, kdo trpí epileptickými záchvaty nebo jinými poruchymi vědomí, nesmí řídit auto. Řídit může ten, kdo po dobu dvou let od posledního záchvatu neprodělal žádný nový a není známé žádné nové riziko, proč by se měla křeč znovu objevit (EEG musí vykázat normální nález).
Řídit auto mohou i osoby, které neprodělaly rok po operaci žádný nový záchvat. Řídit mohou také pacienti, kteří trpí pouze fokálními záchvaty, při kterých nedochází ke ztrátě vědomí, poruchám vidění reality, motorickým nebo sensorickým poruchám. Také pacienti, u nichž problémy vznikají výhradně ve spánku, smějí po nejméně tříletém pozorování opětovně usednout za volant.
Jak se mám chovat, když někdo v mé blízkosti náhle dostane záchvat epilepsie? Záchvat křečí vypadá velice hrozivě, ovšem obvykle není životu nebezpečný. Samotný záchvat odezní sám od sebe. Neexistuje žádný důvod k panice.
Ukliďte rychle všechny předměty, o které by se mohl postižený poranit a nenechávejte ho po odeznění záchvatu samotného, protože ještě asi půl hodiny může být obluzený. Sledujte hodinky. Záchvat typu grand-mal obvykle netrvá déle než několik minut.
U každého záchvatu, který trvá déle než deset minut, vzniká podezření, že by se mohlo jednat o status epilepticus. V takovém případě by měl být okamžitě uvědomen lékař.
Čím se liší fokální záchvat od generalizovaného? Fokální záchvat vždy vzniká pouze v určité omezené oblasti mozku, zatím co generalizovaný záchvat vychází z celého mozku. Rozdíl se vztahuje pouze na to, kde záchvat vzniká, ovšem neříká nic o tom, jak těžký a jak dlouhý záchvat bude.
Je epilepsie slučitelná s těhotenstvím? Protože je dítě v době těhotenství zásobeno látkami pouze z těla matky, může dojít k jeho poškození antiepileptiky. Ale při vedení léčby zkušeným odborníkem je riziko daleko menší, než se dříve uvádělo.
0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
sandra3. 5. 2013 19:53:20
dobry den chtela jsem se zeptat jak muj syn pozna ze bude mit zachvat kdyz je dostava ve spanku ,tika mu pulka praveho obliceje to znamena ze ma jako krec v pulce prave tvare,nosu ,koutku a oko a vzdy hodne slini zajimalo by me jak se naziva tento typ zachvatu dekuji za odpoved 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
1sandra3. 5. 2013 19:53:20
dobry den chtela jsem se zeptat jak muj syn pozna ze bude mit zachvat kdyz je dostava ve spanku ,tika mu pulka praveho obliceje to znamena ze ma jako krec v pulce prave tvare,nosu ,koutku a oko a vzdy hodne slini zajimalo by me jak se naziva tento typ zachvatu dekuji za odpoved 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
2Josef9. 7. 2014 15:27:24
Od 06/2014 je možné léčit tuto nemoc pomocí patentovaného preparátu. Více informací zde: Kontakt: tel. 774 150 280, email: [email protected] http://youtu.be/3uz_nhYrok0 Na tento komentář reaguje Zdeněk Flanderka [3], 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
4karin Malyszkova3. 12. 2014 0:57:58
Mam pourazovou epilepsií je normalni abych mela dva typy zachvatu nekdy mam ten velky pri cems mi zapadava jazyk. Nekdy jen omdlim 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
5Adéla18. 5. 2015 16:35:02
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli je Epilepsie vyléčitelná nemoc nebo jestli se dá jenom zmírnit? Děkuji za odpověď. Na tento komentář reaguje Mirek [6], Tento komentář reaguje na Adéla [5] 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
6Mirek24. 5. 2015 18:46:57
Epilepsie je samozrejeme vylecitelna , ale nesmi vas lecit doktori navazani na loby vyrobcu medikamentu , kteri potrebuji pacienty a ne uzdravene lidi . Mame zkusenost se synem , ktereho doktori 'lecili' pul roku temi nejsilnejsimmi preparaty , nez jsme od nich odesli . Najdete si stejne jako my lecitele , kteremu budete duverovat a mejte trpelivost . Syn se u nej lecil jeden rok a pak byl 3 roky bez jakekoliv problemu . Pak se nemoc zase na rok vratila a ted je vse uz 8 let naprosto v poradku. Musim zaklepat a preji uspech . Na tento komentář reaguje adéla [7], Tento komentář reaguje na Mirek [6] 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
7adéla28. 5. 2015 14:47:39
Děkuji za rady… Já ptala jsem se, protože epilepsii mám už 3 rok a pořád se mě zhoršuje i navzdory tomu, že mi doktorka zvyšuje prášky. Jsem z toho docela smutná, protože to mám i ve škole kvůli tomu těžké. Spolužáci na mě mluví a já jsem pořád zahleděná pořád někam pryč. Už ani doktorce neříkám, že těch záchvatů mám tolik, protože se bojím, že mi zase přidá prášky. Teď jich beru 7 za den dva druhy a je to děs. Důvěra je asi opravdu důležitá. Na tento komentář reaguje Mirek [8], Tento komentář reaguje na adéla [7] 0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
8Mirek30. 5. 2015 10:38:30
Zdravim a preji uzdraveni . Syn mel rok od 14-ti do 15-ti a pak od 18-ti do 19-ti .
Ze mate problemy ve skole , to verim , syn tyhle 2 roky do skoly prakticky nechodil .
0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
9Tomáš 9. 1. 2018 11:34:41
Dobrý den,chci se zeptat zcela laicky a ještě bez výsledků EEG.Byl jsem dnes na vyšetření EEG kvůli vstupní prohlídce do zaměstnání. Během EEG vyšetření se zábleskovými světly jsem měl jednou jedinkrát tik v pravé dlani. Jaká je šance, že se jednalo o epilepsii?
Děkuji za odpověď.
0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
10Dvořák 9. 2. 2018 9:31:34
Lékaři -neurologové nasazují léky a nesdělují pacientům patřičné důležité informace o lécích pacient není lékař, aby vše studoval z internetových často nesmyslných stránek léky zasahují do jejich paměti jako je např. TOPAMAX tento lék má desítky nežádoucích účinků které lidem v dávce 200 mg velice znepříjemňují život
vice než samotné epi -záchvaty.
0 Líbí se mi Odpovědět Nahlásit
11Ing. Novotný12. 2. 2018 17:55:05
Pohovořme si o Topamaxu tento lék mi lékařka – neuroložka nastavila v dávce 250mg za účelem snížit epi – záchvaty, aniž by mne informovala předem, že tento lék působí depresivně po 3 dny, kdy probíhají záchvaty, dále neupozornila na potlačení komunikace v době 3 dnů snížené tělesné teploty, snížené chuti k jídlu, zvýšeného vytváření amoniaku v těle častého močení Neurologové Vám nasadí dávku léku a nejsou schopní Vás informovat a probrat v klidu určité nežádoucí účinky Topamaxu – proč – protože to jsou lékaři – ma-oři.
Epilepsie: příznaky, léčba (padoucnice)
Epilepsie je onemocnění projevující se opakovaným výskytemepileptických záchvatů. Epileptický záchvat je vyvolánnáhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) ainhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vedek převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem.
Záchvaty dělíme na klinické a subklinické. Klinickýzáchvat se může projevovat poruchou vědomí, pohyblivosti,citlivosti, kožního čití, změnami ve smyslových funkcích a pozměněnýmipsychickými projevy.
Subklinický záchvat tyto klinické příznaky neobsahuje,dá se rozpoznat pouze na EEG (elektroencefalografe -vyšetření elektrické aktivity mozku), kde se projeví pozměněnouaktivitou.
Dále můžeme záchvaty dělit z hlediska původu vzniku nasymptomatické a idiopatické. Symptomatickézáchvaty vznikají v důsledku strukturálního poškození centrálníhonervového systému. U idiopatických záchvatů žádné poškození nebopůvod vzniku na dosud dostupných vyšetřovacích metodáchrozpoznat nelze.
Epidemiologie epilepsie
Studie ukazují, že epilepsie postihuje všechny etnické rasy. Výskytv populaci je kolem 1,3 až 3,1% . Muži bývají postiženi 2,5 krátčastěji než ženy a děti asi 4 krát častěji v porovnánís dospělými.
Přibližně u 60% dětských pacientů onemocnění běhemdospívání vymizí a tyto pacienty lze považovat za vyléčené. Naopak mohouvšak záchvaty v průběhu puberty vzniknout a přetrvávat až do dospěléhověku.
Další věkovou hranicí pro zvýšený výskyt epilepsie je60 let.
Rizikové faktory epilepsie
Příčinou epileptického záchvatu je tedy nerovnováha mezistimulujícími a tlumícími procesy v centrálním nervovémsystému vedoucí k převaze stimulující složky. Hlavní roli sehrávajíaminokyseliny. Mezi nejdůležitější excitační(stimulující) patří kyselina glutamová a aspartová. Nejvýznamnějšíinhibiční (tlumící) je GABA – kyselina gama amino máselná.
Epilepsie může vzniknout v každém věku. Při jejím vzniku seuplatňují zejména tyto tři faktory: 1. pohotovost k záchvatu, 2. vznikohniska, které záchvaty vyvolává, 3. podnět jako spouštěcí mechanismuszáchvatu.
Pohotovost k záchvatu je podmíněna předevšímgeneticky. Známe již několik desítek tisíc genů, kterése podílejí na vzniku epileptických onemocnění.
Mezi další faktory ovlivňující vznik záchvatů se řadí stavvnitřního prostředí a věk daného jedince. Záchvatovápohotovost klesá úměrně s rostoucím věkem. Nejvyšší je u kojenců abatolat. U nich se setkáváme s tzv.
febrilními záchvaty(febrilie = horečka), tedy záchvaty vázanými na hořečnaté stavy. Jdeo na věku závislé poruchy vědomí nebo křeče, vyskytující se výhradněpři zvýšené teplotě.
Tento typ záchvatu se do onemocnění epilepsieneřadí přímo, ale při opakovaném výskytu z něj epilepsie můževzniknout.
Pohotovost ke vzniku epileptických záchvatů zvyšuje i celá řadafaktorů zevního prostředí, mezi nejčastější patřínedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost. Důležitým provokačnímmomentem u některých typů epilepsií může být i běžný spánek.
Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím vznik záchvatu je vznikohniska, ložiska, ve kterém nervové buňky poškozené,neodpovídají normálnímu vzhledu a mají i pozměněnou funkci. Takovátoložiska mohou vznikat prenatálně (před narozením), perinatálně (připorodu) i postnatálně ( již u narozeného jedince).
V rámci prenatálních poškození se uplatňují poruchyvývoje, infekce a toxické vlivy. Z perinatálníchzásahů je nejdůležitější příčinou nedostatečné zásobenímozku kyslíkem.
V postnatálním období a dospělosti jsounejčastějšími příčinami poškození úrazy,krvácení do mozku, cévní mozkovépříhody (tzv.
mrtvice), infekce anádory.
S narůstajícím množstvím inzultů u starších jedinců souvisíi zvýšený výskyt epilepsie u osob nad 60 let věku.
Podnět uplatňující se jako spouštěcí mechanismusepileptického záchvatu je přítomný pouze u některých typů epilepsie.
Jedná se o zevní i vnitřní faktory, kde ze zevních se nejčastějiuplatňují smyslové vjemy, zejména světelné (např. reflektory nadiskotékách, rychlé záblesky v dětských seriálech) a zvukové.
Dobrýmpříkladem vlivu faktorů vnitřního prostředí je u žen závislostzáchvatů na fázi menstruačního cyklu, dále horečka, únava,hladovění, léky.
Prevence epilepsie
Prevencí je normální zdravý životní styl. To znamená zdravá strava,nekuřáctví, střídmost v pití alkoholu.
Příznaky a projevy epilepsie
Rozeznáváme celou řadu různých epilepsií lišících se vznikem,trváním i průběhem záchvatů. Základní mezinárodní klasifikace dělíepileptické záchvaty na 1. parciální, 2. generalizované, 3. skupinuneklasifikovatelných epilepsií.
Parciální, neboli částečné, lokalizované sedále rozdělují podle toho, zda je doprovází změna vědomí, či nikoliv.Jednoduché parciální záchvaty změnou vědomí doprovázeny nejsou.Projevují se motorickými (pohybovými), somatosenozrickými (smyslovými),vegetativními ( týkající se vnitřních orgánů) nebo psychickýmipříznaky.
Motorické záchvaty provázejí záškuby,křeče až přechodná obrna postiženýchsvalových skupin. Senzitivní ataky se projevují záchvatovitýmipocity brnění či mravenčení postižených částí těla.
Senzorické záchvaty jsou velmi variabilní a jejich příznaky se odvíjí odpolohy ohniska, epileptického ložiska.
- Přítomnost ohniska v části mozku, která má na starosti zrakové vjemy,podmíní záchvatovité vize záblesků, či poruchyperiferního vidění, výpadky zrakového pole ažslepotu.
- Lokalizace ohniska v jiném místě může véstk sluchovým nebo čichovým halucinacím,chuťovým vjemům, závratím, pocitům rotace, záchvatům silně emotivníhonebo až psychotického chování.
- Psychické projevy mohou vést k různým stavůmderealizace a depersonalizace, napříkladiluze již prožitého, viděného, slyšného nebo naopak pocity prvníhoprožitku těchto vjemů.
Parciálnímu typu záchvatu většinou předchází tzv.aura. Aura bývá prožívána s individuálními rozdíly,ale na jejím základě nemocný pozná blížící se záchvat. Často seprjevuje jako složité psychické vjemy, nervozita, záblesky před očima neboporuchy vidění.
Parciální záchvaty doprovázené poruchou vědomí senazývají komplexní.
Mohou navazovat na parciální záchvatjednoduchý, v tom případě k poruše vědomí dochází pozvolna, častějije však porucha vědomí vyjádřena již na počátku záchvatu. Pacientimají vždy na proběhlý záchvat amnezii, nepamatují si jej.
Většinou se jedná jen o sekundy až minuty, málokdy seobjevuje delší trvání. V průběhu záchvatu nereagují adekvátně napodněty z okolí.
Opět se objevuje závislost průběhu záchvatu na lokalizaci epileptickéhoohniska. Typickými projevy jsou automatické pohyby jakomlaskání, polykání i složitějšíúkony. Tělesné projevy mohou být doprovázeny i emocemi,smíchem, strachem až agresivnímchováním.
Jindy se objevují nezvyklé až bizarní pohybové úkonyjež připomínají například plavání nebo jízdu na kole.
Generalizované epileptické záchvaty jsou již odpočátku provázeny poruchou vědomí a oboustrannýmipohybovými projevy. Dle pohybových projevů se dělí na:1. tonické, 2. klonické, 3. tonicko – klonické, 4. atonické,5. absence.
Tonické záchvaty jsou charakterizovány rozlehlou svalovoukontrakcí, křečí. K primárně postiženým skupinámsvalů patří svalstvo trupu, stehen a paží. Křeče mohou být doprovázenyi dechovými pauzami. Vše zpravidla odeznívá během desítek vteřin.
Klonické záchvaty se přesněji nazývají myoklonické,kde myoklonus znamená svalový záškub. Tyto záškuby jsoumimovolní. Původ záškubu může být epileptický, jindy nemusí míts epilepsií nic společného, k jejich odlišení nám sloužívyšetření EEG.
Nejčastější formou generalizovaných epileptických záchvatů jsoutonicko – klonické. Období několika hodin až dnů předvznikem záchvatu se nazývá prodromální stadium. Jedná se o bolesti hlavy,změny nálady, nervozitu, přecitlivělost, vznětlivost apod. Dále můženásledovat aura.
Vlastní záchvat se projevuje nejdřívenáhlou ztrátou vědomí a pádem, změnou postavení očníchbulbů a ztrátou reakce zornice na osvit. Následuje tonická křečveškerého svalstva.
Jelikož v těle převažují extenzorové (natahovače,napínače) skupiny nad flexory (ohýbače), tak má nemocný nataženékončetiny a hlavu s páteří v záklonu, této poloze se říkáopsitotonus.
Postiženo je také dechové svalstvo, kde v počáteční fázi můžekřeč vyvolat silný výdech doprovázený charakteristickýmvýkřikem. Následuje zástava dýchaní a zmodráníobličeje. Křečí bývají postiženy i žvýkací svaly, to vedek poranění rtů a jazyka.
Postupně se rozvíjí fáze klonická. Při ní se objevujízáškuby, postiženy jsou svalové skupiny na obou stranáchtěla ve stejnou chvíli. Intenzita záškubů se zvětšuje, jejich frekvencese snižuje. Při uvolnění svěračů močového měchýře a konečníkudochází k pomočení a pokálení.
V poslední fázi odeznívají veškeré projevy křečí a záškubů anormalizuje se dýchání. Porucha vědomí přechází v hlubokýspánek. Po probuzení přetrvává zmatenost, nemocný prožíváúpornou bolest hlavy a rozlehlou nelokalizovatelnoubolest svalů.
Atonické záchvaty jsou provázeny ztrátou svalovéhonapětí, ochabnutím svalů.
Může jít jen o určitouskupinu svalů, například ochabnutí svalstva šíje se projeví poklesemhlavy, nebo je postižení celkové a v tom případě docházík náhlým pádům.
Vzhledem k okamžité ztrátěvědomí a velmi rychlému začátku záchvatu hrozí velkénebezpečí úrazů. Navíc tento typ záchvatu se nejčastěji vyskytujeu dětí.
Absence je též typem epileptického záchvatucharakteristická pro dětský věk. Trvá jen 5 až10 vteřin.
Dítě se strnule zahledí, přerušíčinnost (hru, psaní, čtení…), ve které po odeznění záchvatu,aniž by si tento výpadek uvědomilo, pokračuje. V průběhu záchvatujedinec nereaguje na oslovení.
Může být přítomna změnabarvy v obličeji, pokles hlavy, stočení očí směrem vzhůru. Předmětydržené v ruce vypadávají na zem.
Za neklasifikovatelné epileptické záchvaty jsoupovažovány takové záchvaty, u kterých není možné zařazení doněkteré ze skupin dle daných kriterií a nebo o nich nemáme k dipozicidostatek údajů.
Velmi závažným stavem je tzv. statusepilepticus. Tímto pojmem je označováno nakupeníepileptických záchvatů. Jednotlivé záchvaty trvají 2 až 3 minuty,navzájem na sebe navazují bez přechodného návratu vědomí.
To celé trvádéle než 30 minut. Jde o velmi závažný životohrožující stav. Vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci.
Statusepilepticus může vzniknout jako první projev epileptického onemocnění,častěji se však objevuje až v jeho průběhu, kdy nejvýznamnějšímvyvolávajícím činitelem je vynechání léčby.
Léčba epilepsie
Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělýepileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Můžebýt odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol,fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit za jakýchokolností k záchvatu došlo a posoudit nález na EEGzáznamu.
Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci.Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatuaž 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla býtnasazována až v případě opakujících se záchvatů.
Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad. Ze stranypacienta jsou to: spolupráce, pravidelné užíváníléků dle rady lékaře a absolutní vynecháníalkoholu. Pacient musí dodržovat pravidelný spánkovýrežim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat nasměnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb.
Lékař nejprve nasadí lék první volby, nejúčinnější, osvědčený.Pokud nezabere, přichází na řadu lék druhé volby. Selže – li i ten,zvolí se kombinace různých léků, s přihlédnutím na nežádoucíúčinky. Důležitou součástí léčby je stanovení hladin léků protiepilepsii v krvi. Toho se užívá zejména jako prevence předávkovánítěmito léky.
Při neúčinnosti léků je v určitých případech doporučovánachirurgická léčba. Selháním lékové terapie se rozumídva roky přetrvávající nezlepšující se opakované záchvaty i přesvyzkoušení veškeré dostupné odpovídající medikamentózní léčby.
Komplikace epilepsie
Mezi komplikace onemocnění patří již dříve zmíněnéúrazy a status epilepticus.
Další komplikací může být předávkování léky,které se projevuje útlumem, poruchami stoje a chůze, nerovnováhou,poškozením tvorby krve a nepříznivými účinky na játra. Postižena jezejména kvalita života pacientů trpících epilepsií.
Z hlediska pacientů jsou nejzávažnějšími problémy omezení výběrupovolání, zákaz řidičského průkazu, ztížení výběru partnera,omezení společenského uplatnění a u žen strach z těhotenství. Téměřpolovina nemocných je více unavena a stěžuje si na sníženou pozornostnásledkem vedlejších účinků léčby.
Diskuse
Další názvy: padoucnice, padoucí nemoc, parciální epilepsie, generalizovaný epileptický záchvat, absence, status epilepticus, grand mal, petit mal,