Nemají stromeček, neslaví Vánoce. Není jim to líto?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Tak pokud si pamatuju, největší průšvih v dětském kolektivu je, když se dítě liší. Každé se snaží zapadnout, takže v tomhle věku jí asi opravdu nejsou vděčné, že na otázku, cos měl pod stromečkem, musí odpovídat nic, nám dárky nosí kometa o slunovratu. A docela by mě zajímalo, co to u paní Saudkové znamená být křesťan, je to totéž, jako být pokřtěný? Já totiž taky nejsem pokřtěná, přesto se za křesťanku považuji protože dodržuji určitá pravidla, která jsou v naší společnosti vytvářená po spoustu generací výchovou, mravním kodexem, to je jedno jak tomu budeme říkat, ale křesťanské hodnoty mají určitě širší význam než jen ten křest a chození do kostela.

Tak si říkám, jak vysvětlí dětem čerta a Mikuláše. I Ježíšek je vlastně jen forma pohádky, tak proč to dětem tajit?

Myslím, že to je z extrému do extrému. My máme s dětmi krásné Vánoce, pustíme si lodičky z ořechů, rozkrojíme jablko, zpíváme koledy a jsme spolu. Do obchodních center nechodíme (nevím, o jaké štvanici mluví) a celkově se mi zdá, že tato paní spíš trpí nějakou úzkostí, než že by bylo proč se Vánoc bát. Myslím, že naši známí také tráví Vánoce stejně poklidně jako my. Dětí této paní je mi trochu líto, protože myslím, že jakkoliv mohou být hrdí „že je to u nich jinak“, tak jsou o to kouzlo Vánoc ochuzeni. Ačkoliv, ty děti asi budou mít doma více věcí „jinak“ než ostatní…

I kdyby byla jen polovina obsahu filmu o Janu Saudkovi, ve věci jeho vztahu k …) pravdivá, tak to jen těžko ohrozí získanou antipatii k paní Šárce Směšné.Ale samozřejmě, vše může být jinak, paní Směšná nemusí být parazitní typ, ale noapak nezištný člověk, který se obětoval…

Já mám zase vlastní tradici na Velikonoce: schovám se někam, kde se zatajím, objednám si pizzu, koupím flašku něčeho sladkého a koukám na film. A nikomu do toho nic není, můžou se snažit, jak chtějí.Když jsem doma, tak stejně přijde akorát strejda, protože ho mrskání tak nějak vnitřně naplňuje. Ale nedělám z toho haló. Žádný speciální úklid, žádné pečení, vaření, vstávání kvůli koledníkům v sedm. Nas.at.Sáru Saudkovou moc nemusím, ale tohle podle mě vychytala. Slavit svátky není povinnost a věřím, že originální rodinné tradice jsou mnohem víc, než davové šílenství opřené o cosi, čemu už nikdo dávno nevěří.Včera jsme tu měli kamion od Coca Coly. To radši tu kometu.

ten konzum, obžerství a komerce Vánoc mě taky odpuzuje a u nás doma se tomu bráníme . Takže dárů moc nekupujeme, jen pro děti , hlavně ty malé a dospělí jen nějakou maličkost, třeba křížovky, nějakou oblíbenou dobrotu , veselý obrázek, napíšem si vtipnou básničku nebo prostě takové prkotiny pro zábavu.takže štvanice v obchodácích se mě netýkají, ale plně mi stačí pozorovat ty ostatní na ulicích jak v běsu kupují kdejakou kra.vu , hlavně aby toho bylo hodně a bylo to cool.Jako dospělá dokážu vnímat vánoce jinak, než skrze dárky, ale taky je mi jasné, že toto je u dětí jiné a děti chtěji zapadnout do kolektivu a takovou verzi „nevánoc“ jako Sára, tak daleko bych teda nešla ..

S paní Sárou souhlasím v jediném, rovněž se mi nelíbí komercionalizace Vánoc. Duchovního svátku se zmocnil byznys. Samá blikátka, neony, nablýskaný třpyt aby z lidí vyrazil co nejvíc peněz. A hlupáci se pro to ještě zadlužují. Ovšem úvaha o „Ježíškovi“ je zcestná. To není žádné ubohé nemohoucí děťátko narozené v bídě. To děťátko umí zázraky, sbližuje lidi, odměňuje a je úplně jedno prostřednictvím koho k nim dárek dopraví. … Myslím, že paní Sára je dosti limitovaná osoba. Alespoň tak jsem ji poznal na obrazovce a soudím z jejích zveřejněných skutků.

Vidíte, a pro mě je to děťátko prachsprostý kacíř, na kterém si pár židů založilo jakousi absurdní sektu, na základě které umřela hromada lidí. Dnes ta sekta není založená na duchovnu, ani lásce k bližním, ale truchlení za to nemluvně, které se za nás údajně obětovalo. Veselé Vánoce přeju.

A nevadí vám slečno Kristýno, že nosíte jméno toho prachsprostého kacíře? Na vašem místě bych se dale dávno přejmenovat.

Hm….no nějak si nevybavuju že by mi doma kdy vysvětlovali že ježíšek je mimino……..já jako dítě o Ježíškovi neměla vlastně vůbec žádnu fyzickou představu jak vypadá prostě to bylo něco jako duch nebo tajemná energie…to že je ježíšek Ježíš jsem zjistila až v době kdy už jsem na to že nosí dárky nevěřila

Přesně. Vzpomínám jak dcera přemýšlela, jak se ten Ježíšek vlastně dostane dovnitř, když je všude zavřeno. A výsledek? Tak jestli se protáhne klíčovou dírkou, tak takového mrňavého Ježíška se vůbec nebojím, na toho se těším.

Takže Sára neslaví vánoce, ale dárky obstará. Vánoce jsou pro ni tlačenice v obchodním centru.Tady je problém v Sáře, ne ve vánocích.Ale neliší se od většiny ateistů, kterým přináší dárky „Ježíšek“, ve kterého nevěří.

Každopádně jako dítě bych nechtěla ve škole vysvětlovat, že mi dárky přinesla kometa. Ve škole dělají učitelky z dárků pomalu smysl života a ne každé dítě se může chlubit něčím drahým a módním.

Učitelky dělají z dárků smysl života??? To vám ty učitelky teda nezávidím…

Učitelky dělají z dárků smysl života? To buď máte divné učitelky, nebo si spíš myslím, že Vy máte hodně zkreslené představy o nich.

Musím říct, že fotka 6. se mi opravdu moc líbí. Jestli je/není originální, to nevím, prostě se mi líbí.Ale i tak Vánoce slavit s rodinou hodlám, bez ohledu na Sáru

Těším se na rozhovor s nějakou její ratolestí po dvaceti letech, až bude vzpomínat na dětství: „No jo, máma byla vždycky magor… Hlavně, že se lišila.“

Hlavně, ať si propána hlídá, kolik už je lidí, kteří Vánoce neslaví. Aby se jí nestalo, že se najednou stane ovcí z toho druhého stáda!

prej nejde s davem a trendy ji nezajímají.hmm, a zlatokopectví není trend? v tom je na špici!

ta je tak ……… No pozerka z Nemanic no

Na 48 vypadá výborně

Takže každý kdo drží tradice je ovce? HmmmA nejde dětem dělat „bojovky“ nebo nějaké podobné srandaakce během roku? Nebo to už je taky „ovčí“?….Na mne to působí jako potřeba lišit se „ZA KAŽDOU CENU“, což je bohužel dost v módě. Vypocené zdůvodnění nesmyslnosti stran příběhu o Ježíškovi, ale smysluplnosti toho „kometového“, mne v to utvrzuje…btw.Samozřejmě ať si každý dělá co chce. Ale už jsem fakt alergická na to, když se to povyšuje nad vše „většinové“ způsobem, že se většina označí za ovce, potažmo tupé stádo, aby si dotyční připadali jako ti „lepší“… zejména u tradic, nebo léty prověřeného atp.

Tzv. sebezvaní intelektuálové se nezastaví před ničím. Buď ovce, tupé stádo nebo „se to tak dělá v civilizovaných západních zemích“

Jaká je hranice mezi „nejít jako ovce s davem“ a „za každou cenu dělat všechno jinak“ ?

Myslí si že je to známka punku!

Rádobyintelektuální pokrytectví.Nic jiného v otm nevidím.

Ne ze bych to jeji mysleni sdilel ale nechapu ty urazky na jeji osobu. No tak to maji jinak… Neni krestanka, neni povina neco takoveho dodrzovat. Ja taky nejsem krestan ale ty darky proste davame na vanoce. Nicmene ji chapu a je mi to celkem sympaticke, ze jde takhle proti proudu 🙂

Nikoliv, výraz o pokrytectví je konstatování faktu.

tak se na ni nezlobte…že nejde se stádem….

ani jít nemůže, všichni voli z jejího stáda už statují v jesličkách!

Letos vychází slunovrat na 22.12. Tak to se vyhne tlačenici. To má logiku. Je to holka mazaná!!

Oni mají slunovrat úplně jindy. Nejsou přece ovce

Tak to jsem se pobavil,…až mi tekly slzy!!! !!

Někdo chce holt být zajímavý z každou cenu. Ještě zajímavější a výjimečnější by bylo namísto vánoc slavit ramadán.Kdo ví, je potřeba si zvykat, v Německu když budou přijímat ještě 5 let bez limitu tak budou ramadán slavit povinně.

Copak ti přinesl (těm starším cos dostal k ježíšku)? U nás byla Kometa, Ježíšek je blbost. Tak to jim nezávidím. Společenství utvářejí i tradice a kdo po nich šlape …

Tradice? A co z těch tradic kromě té povrchnosti zbylo? Nahrazovat jedno druhým je pitomost, ale hrát si i na to první vzhledem k tomu, jaký je duchovní stav české společnosti nemá moc smysl.

Že se sejdou příbuzní a těší se na to? Že chtějí udělat někomu dárkem radost? Že malé děti se nemohou dočkat, až přijde Ježíšek? To není o sumě utracených peněz, to je o sounáležitosti a lásce. Je mi vás líto.

A co je ten váš „ježíšek“? Hm? Nic, prázdný pojem, něco jako Křemílek a Vochomůrka. Když se ty svátky přestanou nazývat „vánoce“ a chudáka Ježíše z toho vynecháme, asi pro to budu mít pochopení.A my si dovolíme jakožto věřící slavit Vánoce nějakým rozumným způsobem, jehož součástí to, co jste vyjmenovala být skutečně nemusí. Ale chápu: někdo uvažuje jinak než vy a tak ho musíte litovat protože vy jste přece lepší. Jistě.

Zvláštní, že film Anděl Páně režíroval věřící křesťan a scénář napsal Žid. Ten se vám také určitě nelíbil.

Já vím – nemám nic proti židům ani křesťanům.

Je to stejné, jako třeba oslava narozenin. Každý se zařídí podle svého. To není soutěž, kdo toho dostane víc. Pokud to berete takhle, je mi Vás líto.

Nechci kazit Vánoce ostatním, ale za sebe bych je vymazal z kalendáře

Z předloňského průzkumu agentury Median pro Český rozhlas nepříliš překvapivě vyplývá, že většina lidí stále vnímá jako symbol Vánoc ozdobený stromeček, hned potom Ježíška, koledy, dárky a kapra, ale také klasický film Tři oříšky pro Popelku. To všechno na druhou stranu často znamená i přeplněné obchody, shon a stres, který může převážit nad radostí z vánočních svátků.

Někteří lidé se proto pokoušejí tradici pozměnit nebo volí alternativní cesty. Přinášíme tři nevšední pohledy na oslavu Štědrého večera.

Jaké to je ozdobit si místo stromečku palmu, nevyměnit si s příbuznými žádný dárek, nebo dokonce „ujet“ Vánocům na dovolenou? Jaké to je slavit pravoslavné Vánoce v zemi ateistů? A jak české Vánoce u televize s cukrovím vypadají z odlišného kulturního pohledu?

Zůstalo nám jen to hezké

Bez stromečku, dárků, kapra a cukroví často tisíce kilometrů od rodinného domku stojícího nedaleko rybníka. Většinou v teplém podnebí, kde sváteční atmosféru evokuje jen nazdobené exotické rostlinstvo nebo výzdoba nejrůznějších podniků.

Daleko od dohánění svátečních restů a přetopených nákupních center. Tak už po šesté (ne)slaví spolu s rodinou Vánoce dvaadvacetiletá Simona Chlupová.

Letošní rok ovšem kvůli pandemii museli vybočit z nové tradice a spokojit se s domácími kulisami, nicméně atmosféru dovolené místo Vánoc evokuje aspoň ozdobená palma v obýváku.

Palma v obýváku • Autor: archiv SCh

„Snad po mě nebudete chtít ty klasické Vánoce,“ znělo prý rodinou, když už bylo jasné, že se letošní Štědrý den uskuteční doma.

Simonina matka se totiž obávala, že se zbytek rodiny nechá strhnout vánočním mumrajem a poklidné společné období se zase promění v tradiční vyměňovaní dárků a večeři u slavnostní tabule. Nakonec se letos mantinely přece jen trochu zmírnily a došlo i na pečení cukroví.

„Musím říct, že jsem za to letos ráda,“ poznamenává s povděkem Simona, ale zbytek vánočních tradic se jich pravděpodobně týkat nebude.

Fakt že doma neslaví jeden z nejméně přehlédnutelných svátků, už vnímá jako běžnou součást svého života, s níž obvykle konfrontuje překvapené přátele.

„Většina lidí to úplně nechápe – asi si myslí, že se připravujeme o rodinnou atmosféru,“ popisuje Simona reakce okolí.

Sama má ale pocit, že na dovolené a s ní spojenými výlety nakonec s blízkými stráví více času než v domácím prostředí, protože „si pak každý dělá svoje“.

Když maminka a starší sestra poprvé přistoupily k naplnění představy prožít vánoční svátky jinak a nanovo, bylo Simoně coby nejmladšímu členu rodiny šestnáct.

Do popředí se prý pomalu začal vkrádat pocit, že ze Štědrého večera už dávno odplula kýžená atmosféra spojená s dychtivým očekáváním a dětskou radostí.

„Nebylo ji pro koho udržovat, všichni jsme vyrostli a taky jsme už pořádně nevěděli, co si máme dávat,“ popisuje vývoj, díky němuž došlo na dlouholetý sen její matky a započala se nová rodinná tradice: v době svátků rodina odletěla na Kanárské ostrovy.

Z Vánoc si tak Chlupovi ponechali jen to „příjemné“ – což je pro ně období adventu nebo návštěvy vánočních trhů. Najednou se jich už netýkalo shánění dárků, namísto toho si společně nadělili jen jeden, zážitkový.

„Bylo to poprvé trochu zvláštní, ale i na dovolené byla vánoční atmosféra, takže nám zůstalo to hezké a přišli jsme jen o šílení po nákupech,“ říká Simona.

Sama si užívá spíše výběr narozeninových dárků, vánoční nakupování jí už v tomto směru připadá tak trochu „na sílu“.

Typický „Štědrý den“ prožitý třeba na jednom ze španělských ostrovů se obvykle nese v normálním duchu a ženy většinou vyrážejí na společný výlet.

Pro Španěly navíc hlavní svátky začínají o den později, což pocitu „normálna“ hraje do karet. „Ani nevnímám, že je Štědrý den,“ doplňuje pobaveně Simona.

Zřejmě jediné, co z části přece jen evokuje touhu po vánoční náladě, je sledování populární romantické komedie Láska nebeská.

Vzdát se dne, který většina Čechů slaví v rodinném kruhu, rozděluje si množství dárků a k tomu televize jako kulisu chrlí pohádky, bylo prý nakonec uvolňující. Jednak se smazaly starosti, navíc – jak zpětně říká – pro nevěřící domácnost neměl křesťanský svátek narození Ježíše Krista jiný než komerční význam. Což ostatně v ateistické zemi nepředstavuje výjimku.

České Vánoce se neberou tak vážně

7.

 leden je pro většinu lidí obyčejný pracovní den, ale pro česko-srbskou rodinu šestnáctileté Any Rudić ctící tradice pravoslavných Vánoc je to čas, kdy se na dvorku spaluje dříví nasbírané v nejbližším lese, a vrcholí tak druhý den oslav. Svátky pravoslavných věřících se řídí podle juliánského kalendáře a na rozdíl od většinové představy českých Vánoc se tu klade větší důraz na duchovní prožitek, takže dárky hrají až druhotnou roli.

„Jejich“ Vánoce začínají 6. ledna, což je pro Anu, nyní studentku gymnázia, zpravidla běžný školní den. Po příchodu domů se však musí převléct ke slavnostní tabuli, která tradičně bývá co do počtu chodů velmi bohatá, ale zároveň se jedná o postní, téměř vegetariánská jídla. Prim hrají ryby a luštěniny, jedinou sladkostí je kaše s medem a ořechy, která prý ale „nikomu moc nechutná“.

Autor: archiv AR

„Pouští se různé náboženské skladby, většinou se u stolu sedí hodně dlouho a rozmlouvá se o Ježíšovi,“ vykresluje Ana, ovšem sama sebe identifikuje jako ateistku.

Byť se rodinné hodnoty snaží respektovat, s jejich vírou se už neztotožňuje. Otci, rodilému Srbovi, na dodržování pravoslavných tradic velmi záleží.

Dětem se tak vždy snažil zdůrazňovat, že svátky nejsou o přijímání dárků, které si Ana a její dva sourozenci rozbalují ráno, den po slavnostní večeři.

Zároveň jim rodiče nezastírali, že věci pod stromkem mají děti od nich. V Srbsku s více než osmdesáti procenty věřících obyvatel jsou vánoční svátky mnohem méně komercionalizované a je zvykem nadělovat pouze dětem. „Slavím Vánoce v hluboce věřící domácnosti v zemi, která není vůbec věřící.

České Vánoce jsou o tom, že se sejde rodina a dívá se na filmy,“ říká Ana, ale zároveň jako by jí tahle varianta byla příjemnější. Má pocit, že se české Vánoce neberou tak vážně; skutečně je vnímá jako rodinnou sešlost spojenou pojídáním bramborového salátu, vyměňováním dárků a – bůhví proč – s filmem Pretty Woman. Lidé nestíhají, hádají se a mají puštěnou televizi.

„Ale pořád je to dobré, i když se něco pokazí. Když se něco pokazí o srbských Vánocích je to katastrofa,“ míní.

Pro Aninu rodinu je naopak takovým obyčejným dnem 24. prosinec, což jí bývalo jako mladší líto. Spolužáci oslavovali s rodinami, zatímco její rodiče na Štědrý večer většinou do noci pracovali nebo vládnul běžný provoz.

„My jsme prostě seděli doma a nudili se, všechno bylo zavřené a ostatní slavili,“ přibližuje, proč den Vánoc vnímala jako pochmurný. Ve dvanácti si pak prosadila, že může jít trávit Štědrý večer k české babičce. Otec to ovšem nesl s nelibostí.

Situaci vnímal tak, že jde slavit katolický svátek s ateisty. Přesto od té doby Vánoce s babičkou občas trávila.

Letos si však kvůli obavě o její zdraví pouze předali cukroví. Na letošní české Vánoce – z pohledu její rodiny „nepravé“ – má v plánu usmažit si doma rybu, udělat bramborový salát a podívat se na vánoční film. „Na Vánoce u babičky jsem si už docela zvykla, takže bych si je chtěla aspoň ve vlastní minimalistické verzi zopakovat.“

Nejradši bych je vymazal

Šestadvacetiletý Lukáš Lukeš Vánoce s příbuznými a kamarády slaví a v tomto směru se výrazně nevymyká běžnému standardu. Zároveň by je ale ve svém kalendáři nejraději úplně zrušil.

„Pro mě by bylo ideální je vymazat, celkově si je nijak zvlášť neužívám a slavím je spíše z donucení, abych je nekazil ostatním,“ pojmenovává vlastní pocity.

Jednak mu na vánočních svátcích vadí kýčovitost a povrchnost – a také vnímá, jak přípravy a nakupování dárků mají v jeho okolí vesměs stresující dopady.

Jako dítě přitom Štědrý večer miloval, což se ovšem v období puberty zásadně změnilo. „Přestal jsem si to užívat a začalo mě to spíš stresovat,“ doplňuje. Jednak se mu nelíbí hromady použitých živých stromků a coby vegetariánovi se mu příčí i v kádích plovoucí kapři.

Zároveň cítí rozpaky, když mu příbuzní musí připravovat extra porci svátečního jídla. Při otázce, zda si dovede představit, že by zbytku rodiny řekl, že si svátky slavit nepřeje, ale váhá.

Jednoduše by jim prý nerad kazil radost, a tak se zatím několikadenní sváteční kolečko nechystá přerušit.

Lukáš Lukeš

O změnu se opakovaně snaží aspoň na poli shánění dárků, přesto se u něj v rodině i mezi přáteli již několik let opakuje stejný scénář. „Každý rok se snažím se všemi domluvit, že si už žádné dárky dávat nebudeme, ale málokdy to tak dopadne,“ říká – a ve většině případů to nevyšlo ani letos.

Kdysi se snažil prosadit nápad, že by s přáteli místo vzájemného obdarovávání mohli přispět na charitu, ale ani tuhle dohodu stejně nikdo nedodržel a každý pro jistotu nakoupil dárky pro ostatní.

Ostatně rozpolcen je i sám Lukáš: „Rád lidem dárky dávám – i když se domluvíme, že si je nedáme, raději je koupím.“

Letos už za dárky – a jsou mezi nimi i ty „pro jistotu“ – utratil více než sedmnáct tisíc, byť se jejich počet smrskl. S bratrem a s maminkou se dohodli na jednom a s různými skupinami přátel se třeba rozhodli vsadit na náhodu: los určí jednu osobu, které vymýšlejí a pořizují dárek.

S jinými přáteli nadílku zrušili úplně a stejně se dohodl i s přítelkyní. Ovšem i pro ni má nakonec přichystané záložní dárky. Sám sebe vidí jako minimalistu, takže je pro něj obtížné dárky přijímat.

„Spousta lidí Vánoce vnímá jako stresující záležitost, ale málokdo to promítne do svého chování,“ myslí si.

Nemají stromeček, neslaví Vánoce. Není jim to líto?

„Jak jsme záviděli našim sousedům. Zdobili celý dům, a strávili všechen čas strojením velké borovice, která díky tomu pořád vypadala krásnější a krásnější. A chodili nakupovat dárky, ty neuvěřitelné hračky z výloh obchodů. A taky pořádali všechny ty vánoční večírky,“ říká Neal.

Pokud jste malí a všichni kolem dělají totéž a vy se toho nemůžete účastnit, prožíváte peklo. Neil, stejně jako děti rodin, které čerpají z odlišných tradic než jsou naše dobře známé křesťanské, je odkázán na dospělé. Ti mají za úkol vysvětlit, proč má svůj smysl slavit jinak – třeba Chanuku. 

Čtěte rozhovor: Proč jsou Vánoce tak psychicky náročné?

Chanuka

Židovský svátek tohoto jména se s křesťanskými Vánoci přesně časově nekryje. Díky pohyblivému kalendáři vychází na období mezi koncem listopadu a koncem prosince. Říká se mu také slavnost světel a tradice slavení se odvozuje od talmudické legendy, která vypráví o znovuvysvěcení židovského chrámu ve 2. století před naším letopočtem. Když chtěli kněží zapálit sedmiramenný svícen zvaný menora, zjistili, že se jim nedostává oleje ani na jediný den. Menora ovšem hořela osm dní.

Neal Oopskin vzpomíná, že jeho otec považoval za nejdůležitější bod celého svátku historii, která Chanuku vytvořila. Juda Makabejský povstal proti helénské nadvládě, dobyl Jeruzalém a očistil chrám.

„Juda Makabejský byl v jeho vyprávění tím, kdo vedl boj proti přesile a kdo rozhodl o tom, že Židé už nechtějí žít pod nadvládou pohanů, kteří znesvěcují jejich posvátná místa a nerespektují jejich víru.

“

Makabejské povstání a zázrak s olejem je historie a legenda, které daly vzniknout Chanuce. Po osm večerů se v židovské rodině a v synagogách zapaluje vždy nová svíce na svícnu zvaném chanukija. Pokud jste někde chanukiji viděli a nemůžete se dopočítat, pak vězte, že svící je ve skutečnosti devět. Ta devátá se nazývá hebrejským slovem pro sluhu: šamaš, a slouží k zapalování ostatních svic.

Společný rys s křesťanskými Vánoci má chanuka v jednom – i v této době se rozdává. Spíše než dárky, se dávají dětem (a také chudým) peníze, řečeno v jidiš chanuka gelt, nebo drobné čokoládové mince.

Aby se děti z židovských rodin necítily ochuzeny ve společnosti svých křesťanských kamarádů, tradice se posléze rozšířila i na dárky, zvlášť v USA, kde se nachází množství rodin tzv. sekulárních židů.

Tyto rodiny již nedodržují přísná náboženská pravidla, ale hlavní svátky a slavnosti slaví – velmi podobně jako křesťané v Evropě jdou do kostela jednou za rok na půlnoční mši.

Ke slavení chanuky patří zpěv písní, nejčastější má název Ó mocná skálo (Ma´oz cur) a také tradiční jídla, připravovaná na oleji – koblihy a latkes. Ty jsou podobné českým bramborákům, přidává se do nich ještě cibule, vejce a sůl a servírovat je můžete s cottage sýrem nebo smetanou. O peníze získané při tomto svátku hrají děti hru se zvláštním čtyřhranným vlčkem zvaným drejdl.

Na památku zázraku v chrámě jsou na stěnách drejdlu napsaná hebrejská písmena počátečních slov věty Nes Gadol Haja Šam – A stal se tam veliký zázrak. Dva až čtyři hráči vsází své peníze do banku, a radují se, pokud padne G. Berou všechny vsazené peníze.

Jestliže padne Š, celou sázku ztrácejí.
Rodina Oopskinových patřila mezi sekulární a židovské tradice se udržovaly velmi volně. Přesto se Neil, dnes již dospělý muž, s jinakostí tradic své rodiny smířil.

„Můj otec nemluvil pořád o židovských otázkách, měl i své nežidovské přátele a ti ho respektovali, i když se odlišoval. Řekl mi, že velké národy přicházejí a odcházejí. Ale Židé zůstávají. Bůh to tak chce. Od té doby se ve mně udála změna.

Už jsem nikdy necítil touhu stát se součástí křesťanských Vánoc. Nikdy jsem už nezáviděl, protože jsem se cítil být součástí židovského světa.“

Slavíme Kwanzu

Nerd vyrůstala v Kalifornii a vzpomíná, jaké to bylo, když jako malá prožívala tak trochu jiné Vánoce.“Moji rodiče byli velmi, velmi angažovaní v černošském hnutí na konci 60. a začátku 70. let. Změnili si svá anglická jména na africká a všechny svoje děti pojmenovali ryze africkými jmény. Když jsem byla mladší, cítila jsem se dost trapně, protože jsme slavili Kwanzu. Bylo to praštěné, jiné a taky většina mých přátel nebo jejich rodičů ten svátek neslavila.“

Slavnost, která je oslavou africké kultury, návratu ke kořenům se stala moderní obdobou vánočních svátků pro Afroameričany. Vymyslel ji aktivista Ron Karenga a poprvé se slavila roku 1967. Celý svátek trvá sedm dní, počínaje 26.12.

, a každý z nich je věnován jedné ze základních hodnot afroamerické rodiny: jednotu, sebeurčení, společnou práci a zodpovědnost, družstevní ekonomiku, záměry a cíle, tvořivost a víru.

Na svícnu zvaném kinara se každý večer zapaluje jedna další svíčka ze sedmi, které symbolizují jmenované principy. 

Čtěte téma: Mají Velikonoce smysl?

„Dnes je nás v rodině šest a jezdíme každoročně na festival Kwanzy do Los Angeles, někdy oblečení do afrických tradičních úborů, a odpovídáme na pozdrav „Habari gani?“ (Co je nového?) slovem, které přísluší tématu daného dne.“ Nerd si také vybavuje, jak její maminka dbala o výzdobu domu. „Vzpomínám si, že vždycky 26.

 prosince moje matka vytáhla mkeku (textilní nebo slaměná podložka v typických barvách svátku), kinaru (svícen) a  kikombe cha umoja (pohár symbolizující jednotu).

“ Při výzdobě  se používají tradiční africké barvy: černá, červená a zelená, kde černá symbolizuje lid, červená jejich boje a zápasy a zelená naději, že jednou boj za sebeprosazení skončí.

Na stole nesmí chybět čerstvé ovoce, což odkazuje i ke svahilskému jménu svátku „matunda ya kwanza“, tedy první plody.

Objevují se klasy kukuřice ve stejném počtu jako má rodina dětí, pojídají se toasty ze společné mísy, v poháru jednoty může být voda, hroznová šťáva nebo víno. Z něj se odlívá tzv.

úlitba v každém rohu místnosti, jako oběť předkům. Takto vyjadřují úctu všichni přítomní, kteří pak mohou z poháru upít malý doušek.

Do průběhu slavnosti, která vrcholí hodováním a vzájemným obdarováváním, je běžné zapojovat děti. Jim většinou patří dárky (zawadí), často jsou to knihy nebo věci, které reprezentují africkou kulturu a patří neodmyslitelně k jejímu dědictví. Pro mnoho Afroameričanů se tento svátek stal způsobem, jak nezapomenout na své kořeny.

Kdysi se ztrápené holčičce Nerd zdálo, že nedělat to, co ostatní, je nepříjemně odlišující. Dospělost její pohled změnila. „V minulosti jsem byla trochu laxní, když jsem měla kvůli Kwanze zdobit dům.

Ale tenhle rok položím na stůl kinaru a budu se svou dcerou jménem Lovegirl mluvit o hodnotách naší kultury a o tom, co chceme jako rodina dosáhnout v roce 2010.“

foto: Wikipedie

Nový trend: Stále více rodin kašle na vánoční dárky. Jsou to ty pravé Vánoce?

Rozzářené oči dětí, které rozbalují vánoční dárky, no není to krásné? Navzdory tomu se ale na internetu množí články o vánocích bez dárků, mnozí lidé o tom diskutují na sociálních sítích a možná i vy znáte někoho ve svém okolí, kdo dal dárkům vale. Tady je několik často uváděných důvodů.

Ubírá to čas
Prosinec se stal nejhektičtějším měsícem v roce i kvůli vánočním besídkám, firemním večírkům a shánění dárků. Člověk se během adventu prakticky nezastaví – a o čem že Advent původně byl? Rozjímání? Není čas rozjímat. Čas zdá se být ta nejvzácnější komodita dnešní doby. Některé rodiny se tedy rozhodly, že si nenadělí věci, ale více společného času.

Jan, 41 let, stavař a vysokoškolský učitel, tři děti, syn 9, dcery 6 a 3 roky: Naše děti vědí, že existuje Ježíšek a nosí dárky, akorát že nechodí k nám. Nemáme ani stromeček, ani žádné dárky pod ním. Vánoční svátky bereme jako svátky slunovratu, pokud možno bez příchutě spotřeby.

Ovšem dědečkové a babičky mají na věci jiný názor a ten musíme brát v úvahu, a tak jsme došli ke kompromisu: jeden dárek pro každé dítě je ok. Naše děti to jakžtakž snášejí.

Máme je v domácím vzdělávání, tak se nesrovnávají se spolužáky, ale mají spousty bratranců a sestřenic, kteří dostávají každý kolem čtyřiceti dárků, a samozřejmě že jim to závidí. Děti to tak prostě mají, vidí to jako nefér.

Ovšem my vidíme zase něco jiného, to přehlcení dětí konzumem na nich opravdu nechává stopy. Takže se pro ty naše snažíme dělat to nejlepší, ochránit je před nebezpečnou závislostí.”

Věcí je už moc
Jednou z běžných starostí se stalo, kam se zbytečnými věcmi. Když tomu necháme volný průběh, byty a domy postupně a celkem rychle zavalují krámy. Vánoční dárky k tomu přispívají. Radost z těch, které jste si přáli, kalí neuróza, co s těmi, které se vám nehodí. A není hezký pohled na hračky v koutě, rychle omrzelé a tím pádem zbytečné.

Michal, 56 let, kreativní profese, dva dospělí synové a jedna dospělá dcera: „Vánoční dárky mě nebaví dlouhodobě. Časem se to vyvinulo až v averzi vůči tomu šestinedělnímu nákupnímu a reklamnímu běsnění, kterého jsme před vánocemi svědky.

Rodina má pro mé utrpení pochopení, a proto se v dárcích přirozeně omezujeme, i když to není tak, že bychom si nedávali vůbec nic. Naše tři již dospělé děti se navzájem obdarovávají celkem rády a rády něco dávají i nám. Vědí, že to je zcela dobrovolné a jen když vědí co.

Od dětství jsou zvyklé, že je doma leccos jinak, u nás se prostě to štědrovečerní šílení se spoustou dárků, příbuzenstvem a televizními pohádkami nekonalo. Dárky byly, jen jich bylo míň.“

Tuny obalů půjdou do spalovny
Co před pár lety vypadalo jako přepjaté moralizování pár aktivistů, se převtělilo do masově rozšířeného nepříjemného pocitu z toho, že na zeměkouli je čím dál víc svinčíku, který se nedá jednoduše uklidit.

A na náladě nepřidá, že děti v tom budou žít déle než my. Vánoční dárky znamenají tuny obalů, které se den poté nakupí u popelnic. I když třídíme odpad, nehodí nás to úplně do klidu.

U spousty krabic a pytlíčků a papírů máme neodbytné – a zřejmě správné – tušení, že je žádná recyklační budoucnost nečeká.

Chcete vánoční obdarovávání reformovat? Tady je tip: 

♣ S malými dětmi se to dá pojmout kreativně tak, že rodič vyrábí s dítětem dárek pro druhého rodiče nebo dědečka a babičku.

♣ V početnější rodině se staršími dětmi (ale stačí, když jsou náctileté) lze zvolit metodu, která se někdy užívá třeba ve firmách. Každý si vylosuje z klobouku jméno jednoho člena rodiny. Kdo koho se neví. A má za úkol mu připravit co nejosobnější dárek. Ve výsledku každý dává jen jeden dárek a jen jeden dostane, takže si rodina odlahčí a zároveň to je překvápko a společenská hra.

Je to povznášející?
Tak nějak bychom přece jen o Vánocích rádi zažili povznášející pocit, chodí se na rybovku, zpívají se koledy… Myšlenky občas zabloudí k původní, křesťanské, nebo dokonce předkřesťanské náplni svátku, kdy se oči upínaly k nebesům a ne na televizní obrazovku. Konzumní stránka vánočních svátků je ale průraznější než ta sakrální a možná se s ní ani nedá moc skloubit. Když se někdo přejídá, zlaté prasátko neuvidí. A v českých zemích jsme si to ještě zkomplikovali tím, že dárky přináší blíže neidentifikovaná nadpřirozená bytost zvaná Ježíšek, což vyvolává neustálé dotazy dětí po logistice celé operace. Kouzlo vánoc tedy vesměs spočívá v tom, jak dopravit nějaké zboží z obchodu pod stromek ,vytvořit kolem toho zdání posvátna a umět se věrohodně ubránit všetečným dotazům dětí, které cítí, že tu něco nehraje.

Lucie, 35 let, tlumočnice, syn v batolecím věku: „Loni jsme Vánoce bez dárků otestovali a tím přešli na ostrý provoz.  Předloni a předpředloni byla soft verze, jenom s doma udělanými mlskami, ale loni jsme do toho radikálně šlápli a vyredukovali i to … a je to super super! Mohu jen doporučit.“

Štědrost, co je to štědrost?
Vánoční čas a dárky –  to jaksi připomíná štědrost jako jednu z hlavních lidských ctností, křesťanstvím velmi doporučovanou.

Ovšem spadá obdarovávání členů vlastního klanu do této kategorie? Pokud by někdo chtěl spojovat vánoce s praktikováním štědrosti, je dobré darovat něco potřebného někomu, kdo to potřebuje, a sebe a svou rodinu v procesu upozadit (pokud tedy nepatříte k potřebným).

Počítá se i nezištná myšlenka na bližní více či méně vzdálené s přáním, aby taky byli v teple a najezení.

Vánoce jsou zkrátka svátky se svými rozpory. Rodiče si proto logicky kladou otázky po tom, co je vlastně pro děti ve vánoční čas to nejlepší. Jaké jsou ty důležité dary?

Tak šťastné a veselé!

Navigace příspěvků Vítejte v debatním prostoru online magazínu Rodiče vítáni. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:

• Diskutuje se o tématu článku, neodklánějte debatu jinam.
• Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“.
• Nevkládejte do svých odpovědí odkazy na jiné stránky, pokud se netýkají přímo tématu článku.
• Příklady z praxe jsou naopak vítány.
• Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
• Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí.
• Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých.
• V souladu se zákony ČR je zde zakázáno jakkoli paušálně očerňovat jednotlivce či skupiny lidí s odkazem na jejich etnicitu, pohlaví, sexuální orientaci či náboženské vyznání.

Tradice českých Vánoc: Tradice vánočního stromečku /11.díl

Smutný vánoční stromeček

Vánoce se blížily tempem větru, který se v prosinci zdál daleko živější než uplynulý podzimní měsíc. Lidé rychle odcházeli domů. Zahaleni v teplých bundách, kožíškách a čepicích stažených hluboko pod uši si drželi poslední nepostradatelné nákupy – jehličnaté stromky, kapry a jmelí pro štěstí.

Na trhu s vánočními stromky zůstal jen jeden poslední stromek a pan Hynek Malíř si pohvizdoval, jak mu prodej dneska dobře vyšel a může si zalézt do tepla své vyhřáté chalupy. Oklepal si ruce o sebe, stáhl čepici z hlavy a otřel si pot na čele.

„Dřina to dneska byla. Jak se někdo mohl třást? No jo, chlapče. Je mi líto, ale tebe nikdo nechce, když ses moc nepovedl,“ řekl, poslední stromeček hodil k popelnicím a odjel z prodejního místa.

Poslednímu odhozenému stromku nebylo ani trochu do smíchu. Několikrát si smutně povzdechl a pak pro sebe zašeptal:

„Vím, že jsem trochu nakřivo, ale o to víc bych o vánocích voněl. Na Štědrý den, o svátcích, ale i po nich. Přísahám, že ano! Snad není ještě pozdě. Zeptám se, jestli by mě někdo nechtěl.“

Kolem se za chvíli začal potulovat starý černý pes, stromek se ihned začal ptát, jakmile začenichal u jeho jehličí.

„Hej, pejsku nechceš si mě ozdobit na vánoce?“

„Já? Voňavý stromku, já vánoce neslavím,“ řekl a raději odpajdal o kus dál.

Nic se nedalo dělat. Stromek počkal na další příležitost. Tentokrát si u něho myla packy mouratá kočka Minda.

„Hej, kočko, nechtěla bys mě mít na vánoce doma ozdobeného? Budu moc krásně vonět.“

„Mňau, jsi hodný stromečku. Mňau mňauíky, slavíme ale s ostatními kočkami na střeše a už máme ozdobený moc krásný vánoční stromeček. Jak tak koukám, ty nejsi zrovna moc

pěkný.“

Stromeček si nahlas povzdychl: „Budu tu muset zůstat celé vánoce a nikdo si pode mě nedá vánoční dárky a tolik jsem se těšil.“

Když už to vypadalo, že zůstane do večera úplně opuštěný, šel kolem Filípek s tatínkem. Filípek se netvářil zrovna vesele. Vypadal naštvaně a smutně, stejně jako opuštěný vánoční stromeček.

„Je mi to líto Filípku, ale sám jsi viděl, že vánoční stromky už nemají.“

„Přišli jsme pozdě a teď kvůli tobě nebudeme mít vánoce.“

Vánoční stromek se zavrtěl a začal ze všech sil vonět, protože si přál, aby si ho oba všimli. Povedlo se. Malý kluk zdvihl hlavu, zahleděl se na něho a trochu se pousmál s nataženou pravačkou.

„Podívej, tatínku, támhle u popelnic leží nějaký stromek a moc krásně voní, cítíš ho?“

„Ano, máš pravdu hochu. Jdeme blíž a zjistíme, zda bude k užitku.“

Vydali se ke stromku a silná vůně je skoro omámila. Tatínek vzal zkušeně uvzdychaný stromek do ruky a prohlížel si ho od shora dolů.

„No sice je trošku nakřivo, ale nevadí. Doma ho upravíme.“

„Tak přece budeme mít letos vánoce,“ zajásal Filípek, zatleskal z radosti dlaněmi a pochvalně pohladil stromek, který by radostí skákal, kdyby se nebál, že jim vypadne z dlaní a zůstane opět opuštěný.

Stromek si doma ozdobili a opřeli do rohu, aby se narovnal. Filípkovi zářily oči nad neodolatelnou krásou stromečku, protože ten splnil to, co slíbil – krásně voněl celé vánoce a i dlouho po Třech králích.

/Smutný vánoční stromeček: Petra Nachtmanová

www.shaylen.epika.cz/

Podle jedné legendy byl v 6. století vyslán irský opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba do Burgundska, aby tamějšímu pohanskému obyvatelstvu osvětlil svátek narození Krista.

Aby opat přilákal co nejvíce lidí, zapálil 24. prosince na starobylém jehličnanu uctívaném o zimním slunovratu pochodně ve tvaru kříže.

K davům zvědavců, které přilákala zář ohně pak pronesl kázání o narození malého Ježíška v Betlémě.

Podle brémské kroniky prý v roce 1570, se objevil ozdobený stromeček pro děti v cechovní budově. Odtud se rozšířil po německých zemích a počátkem 19. století se objevil poprvé i u nás. Roku 1812 ho v Praze ve své vile ozdobil bavorský rodák Jan K. Liebich (ředitel Stavovského divadla) jako překvapení pro hosty.

Lidem se vánoční stromek, který nazývali Kristův strůmek, zalíbil a o rok později se jeho zdobení stalo v městech, především v zámožných rodinách, již samozřejmostí. V 60. letech 19. století pronikl i do srdcí českých venkovanů a koncem 19. století ovládl svou krásou i zbytek Moravy.

Předtím se místo stromku stavěly jesličky.

Po 1. světové válce se začaly stavět rozsvícené vánoční stromky i na veřejných prostranstvích. Poprvé se rozsvítil v roce 1924 v Brně. Autorem této tradice je spisovatel R. Těsnohlídek. Z jeho iniciativy se také pod vánoční strom umisťuje kasička pro opuštěné děti. K tomuto nápadu ho inspiroval smutný příběh, když v čase vánočním našel v lese opuštěnou holčičku.

Zdobení vánočního stromku

Až do poloviny 20. století se zdobila hlavně jedle. Později pro svou vzácnost byla nahrazena smrkem a borovicí.

Stromky se zdobily různě např. ořechy, jablíčky,perníčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, barevnými papírovými řetězy, slaměnými ozdobami. V 19.

století čeští skláři oslinili cizinu skleněnými, ozdobami. Objevily se i lamety nastříhané z cínové folie a později i barevné lamety (známé jako vánoční třepení) s řetězy.

Pravděpodobně českou specialitou je zdobení vánočního stromku čokoládovými figurkami.

Lidé se také snažili stromky osvětlit, protože plamen o Vánocích symbolizuje pro křesťany příchod světla neboli příchod křesťanského Mesiáše a pro pohany je symbolem pohanského slunovratu.

První svíčky zazářily na stromcích bohatých rodin na počátku 18. století. Díky vynálezu parafínu v roce 1830 svíčky zlevnily, a tak mohly svou září potěšit i děti z chudých rodin. V 19. století se objevily i první prskavky

Náboženské symboly vánočního stromku

Vánoční strom symbolizuje rajský strom. Z něho nejprve Adam a Eva utrhli zakázané ovoce a později byl na něm ukřižován Ježíš Kristus neboli nový Adam zrozený z nové Evy – Panny Marie. Zelené větve stromu symbolizují nový život a zavěšené zdoby zakázané ovoce.

• /Komentář o vánočním stromečku: Hana Formánková/
• Zdroj fotografie: O. Formánek
• Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE