Nechtěné těhotenství nemusí končit potratem - Úvod

Těhotenství se dá ukončit několika způsoby, ale čím dříve, tím lépe

Od roku 1990 se v České republice snížil počet interrupcí asi o 80 % – z asi 120 tisíc potratů ročně přibližně na 20 tisíc ročně. Primář gynekologicko porodnického oddělení Aleš Roztočil to připisuje především používání antikocepce a různých metod plánovaného rodičovství. „V Nemocnici Jihlava je to každý rok trochu jiné číslo, ale jde přibližně o 120 interrupcí za rok, není to moc.“

Žena je plodná asi 3 dny kolem ovulace, takže pokud k nechráněnému styku dojde v tomto období, má podle Aleše Roztočila několik možností: „Je to takzvaná postkoitální antikoncepce, které existuje široká škála.

Buď je to injekční aplikace těhotenského hormonu a nebo perorální aplikace. Lze využít například tablet Postinor, což jsou dvě tablety a nebo Escapelle, což je jedna tableta rovněž obsahující těhotenský hormon.

Jsou tu i možnosti zavedení nitroděložního tělíska ihned po nechráněném styku.“

Pilulky Postinor nebo Escapelle musí žena užít co nejdříve po styku, aby došlo k zabránění otěhotnění. „Ta tabletka natolik změní děložní sliznici, že se v ní oplodněné vajíčko nemůže usadit, nepřijme ho.

Jedná se o fázi vajíčka, které teprve putuje vejcovody do dělohy, ale nejde zatím ještě o embryo,“ vysvětluje Aleš Roztočil.

Tablety nemají na ženský organizmus žádné zásadní vedlejší účinky na rozdíl od ukončení těhotenství lékařským zákrokem, kdy je žena už několik týdnů těhotná, zde je zásah do ženského těla daleko větší.

Při zjištěné vývojové vadě se dá k interrupci přistoupit až do 24. týdne těhotenství

K umělému ukončení těhotenství lékaři přistupují v případech, kdy je u plodu zjištěna některá z vývojových vad. „Úkolem lékařů kteří dělají prenatální diagnostiku, tedy vyhledávají vývojové vady, je takové těhotenství odhalit, zjistit povahu vývojové vady a ženě nastínit, jakou kvalitu života by měl novorozenec, který se s takovou vadou narodí,“ popisuje gynekolog.

Vady existují různé, od prstíku navíc, přes těžké rozštěpy páteře až po plody, které nemají mozek. Povinností lékaře je osvětlit, jaké jsou možnosti a jaká je prognóza. „Rozhodnutí o ukončení těhotenství provádí po poradě se svým manželem nebo partnerem vždy žena.

Máme u nás zákon, který umožňuje ukončit těhotenství pro vrozenou vývojovou vadu až do 24 týdne těhotenství,“ říká Aleš Roztočil.

Podle primáře gynekologie je žádoucí zjistit vývojové vady co nejdříve: „Některé poznáte rychle. Je samozřejmě cílem prenatální diagnostiky zjistit vady už v prvním trimestru, ať už jde o ultrazvuk nebo biochemii.“

Chat s Alešem Roztočilem

Vše, co jste chtěli vědět o potratové pilulce. Odpovědi gynekologa

V nejbližších dnech podstoupí první ženy interrupci pomocí oficiálně zaregistrované pilulky RU-486. Provází jí pověst „snadného“ potratu. Přesto používání potratové pilulky rozhodně není bez rizika, je vhodná jen pro některé ženy a především nemusí být stoprocentně účinná.

Proto jsme se na nejdůležitější věci zeptali gynekologa Jana Šulce, vedoucího lékaře z Centra reprodukční medicíny GEST.

Co je potratová pilulka?Potratová pilulka je cestou, jak ukončit nechtěné těhotenství bez nutnosti chirurgického zákroku.

Účinnou látkou je mifepriston, který blokuje účinek přirozeného hormonu progesteronu.

Podáme-li v prvních týdnech těhotenství mifepriston v dostatečné dávce, plod se přestane vyvíjet a dojde k potratu. V České republice je tato pilulka dostupná pod názvem Mifegyne.

Je zapotřebí pilulku kombinovat s jinými léky?Pro zajištění vyšší spolehlivosti se podání Mifegynu kombinuje s dalším lékem s názvem Mispregnol. Ten obsahuje prostaglandin, tedy látku vyvolávající stahy dělohy. Souhra těchto dvou látek vede k odumření plodu a jeho vypuzení z dělohy.

Kdy a kde si ji budou moci české ženy pořídit?Pilulka by již měla být v průběhu června dostupná ve vybraných nemocničních lékárnách. Předepsat ji může jen lékař lůžkového zařízení.

Kolik bude stát?Přesná cena ještě nebyla podle mých informací stanovena. Hovoří se ale o ceně přibližně stejné jako u klasické interrupce, tedy zhruba 3 500 korun. Není ale vyloučeno, že cena za přerušení těhotenství pomocí „potratové pilulky“ může být v součtu i vyšší.

Pro koho je pilulka vhodná?Pilulka je vhodná pro většinu zdravých těhotných žen, které se včas rozhodly pro přerušení gravidity. Podmínkou je podání do konce 7. týdne těhotenství.

Jaká jsou pravidla užití potratové pilulky?První část léčby, tedy samotná „potratová pilulka“, se musí podávat v lůžkovém zařízení pod kontrolou lékaře. Žena musí v nemocnici po spolknutí Mifegynu (účinná dávka jsou tři pilulky) nějakou dobu zůstat, přibližně hodinu. Pak odchází domů, neobjeví-li se nějaké komplikace.

Na další kontrolu se musí žena dostavit za dva dny a léčba je dokončena podáním prostaglandinu. Opět je nutný krátký pobyt (minimálně opět hodina) v lůžkovém zařízení. Povinná je i následná kontrola za dva až tři týdny k potvrzení úspěšného potratu. Velmi důležité je pečlivé poučení ženy a možnost nonstop kontaktu s lékařem.

Je potratová pilulka šetrnější než klasická interrupce?Ano, potratová pilulka je podle mého názoru o něco šetrnější než klasická interrupce, nedochází totiž k instrumentální revizi dutiny děložní s rizikem poranění stěny dělohy.

Jaká jsou rizika použití této pilulky?Rizikem je především neúspěch s nutností dokončit potrat chirurgickou cestou. Pravděpodobnost selhání se uvádí do 7,5 procent. Nepříjemné může být i poměrně dlouhé krvácení, až dva týdny. Další možnou komplikací je zánět nebo nepřiměřená celková odezva na podané přípravky.

Existují nějaká omezení pro užití potratové pilulky?Určité riziko hrozí u žen, u kterých byla na děloze provedena nějaká operace, tedy například císařský řez. Problémem může být i velký myom.

Dále je podání Mifegynu třeba zvažovat u žen s vyšším rizikem kardiovaskulárního onemocnění, tedy věk nad 35 let, kouření cigaret, vysoká hladina cholesterolu, vysoký tlak nebo cukrovka.

Opatrnost je třeba také u poruch funkce jater či ledvin.

Mladé Malťanky jsou zoufalé. Kvůli potratům jsou z nich ‚zločinci‘, země interrupci legálně neumožňuje | Svět

Valletta (Malta) Uzavřené hranice na Maltě kvůli šíření nákazy koronavirem otevřely téma, které v tamní společnosti dlouhodobě bublá pod povrchem.

Malta je jedinou zemí Evropské unie, kde jsou potraty ilegální bez jakýchkoliv výjimek pro znásilnění, incest, abnormalitu plodu nebo zdraví matky. Malťankám často nezbývá jiná možnost než cesta jinam.

Nyní jsou ale ženy v pasti, až do 1. července má země hranice uzavřené.

Maltský zákon o potratech pochází z britského koloniálního období. Podle trestního zákona může být každý, kdo usiluje anebo napomáhá potratu, odsouzen až na tři roky za mřížemi. Ačkoliv je stíhání za tento trestný čin výjimečné, přesto dohání mnoho žen k zoufalým činům.

Ostrovní přísně katolický stát oficiálně uzavřel hranice 11. března a fakticky tím zastavil také jakoukoliv legální cestu k potratům.

Charita britského původu The Abortion Support Network, podporující ženy, usilující o potrat v zemích, kde mu zákony nejsou nakloněné, zaznamenala během března dramatický nárůst telefonátů na své krizové lince.

„Hovory, které nyní máme, jsou mnohem zoufalejší,“ řekla serveru The Guardian zakladatelka charity Mara Clarková.

V současné době charita radí ženám pod dvanáctitýdenním mezním bodem pro interrupci, aby si objednávaly potratové tablety online od Women on Web a Women Help Women, které pilulky celosvětově distribuují za darovací poplatek.

Na Maltě nyní ženy nemají jinou možnost, jak nechtěné těhotenství ukončit, i proto se poptávka po tabletách od vypuknutí epidemie ztrojnásobila, informovala společnost Women Help Women.

Problematická je skutečnost, že objednáváním interrupčních pilulek se ženy stávají vlastně zločinci.

Situace je zoufalá

„Tato pandemie potvrdila, že situace je strašná. Jak zoufalé ženy jsou a jak ošklivé je mít absolutní zákaz,“ říká Lara Dimitrijevicová, právnička a zakladatelka Nadace pro práva žen. Dimitrijevicová a další aktivisté poukazují na to, že zákaz cestování pouze zdůraznil již existující problém, kdy legální potrat je k dispozici pouze těm ženám, které si mohou dovolit vycestovat ze země.

Server The Guardian popisuje příběh Marjii, která v polovině února odletěla do Londýna kvůli chirurgickému potratu. Cesta a ubytování v hotelu, aby se po zákroku zotavila, ji vyšly na 1500 eur.

Budete mít zájem: Alergie Na Soju Příznaky?

Vytížená letecká trasa z Valletty do Londýna pro zoufalé ženy vyhledávající lékařské kliniky kvůli potratům připomíná cesty tisícovek žen, které musely opustit Irsko a Severní Irsko, aby ukončily nechtěná těhotenství před liberalizací potratů v těchto zemích.

Společenské tabu

Charmaine, která kvůli potratu cestovala do Velké Británie v roce 2011, popisuje svou zemi jako „Irsko na steroidech“. Myslí tím fakt, že je Malta malým státem, kde jsou si všichni jaksi na očích a tím pádem je obtížné zemi nepozorovaně opustit.

Marija o svém potratu neřekla nikomu kromě svého přítele. „Tady, i když pouze naznačíte souhlas s potratem, dívají se na vás skrz prsty,“ říká. „Kdyby můj otec věděl, že jsem šla na potrat… Jsem si jistá, že by mě zapřel,“ doplňuje Charmaine.

Pokrytecká společnost

Veřejná debata o potratech je na Maltě vyhrocená. Mina Tolu, která v roce 2019 kandidovala do Evropského parlamentu a v rámci kampaně vyzývala maltské politiky k diskusi o potratech, byla posléze vystavena vlně jedovatých poznámek na svou adresu. Lara Dimitrijevicová z Nadace pro práva žen dokonce doma pro výstrahu našla nábojnici.

Proti potratu na Maltě jsou paradoxně i studenti vysokých škol, jimž je v rámci sexuální výchovy pouštěn notoricky známý film o potratu z roku 1984 s názvem The Silent Scream.

Alfred Sant, který působil jako maltský premiér v 90. letech a nyní je poslancem Evropského parlamentu, připouští, že je v postoji politiků pokrytectví. „Vědí, že Malťanky odcházejí kvůli potratům do zahraničí, a že existují místní lékaři, kteří potraty doporučují. Zároveň přiznávají, že existují případy, kdy je potrat oprávněný, ale nebudou to říkat veřejně.“

Stávající europoslanec věří, že se nálada veřejnosti postupně mění a říká, že je nevyhnutelné, aby potraty nakonec byly legalizovány. Během tohoto politického období to však pravděpodobně nevypadá.

Bývalý předseda vlády Joseph Muscat, který rezignoval v lednu po skandálu kolem vraždy maltského novinářky Daphne Caruany Galizii, naznačil, že ve své rezignační řeči bude prosazovat národní debatu o potratech.

Jeho nástupce Robert Abela tuto naději vzápětí pohřbil, když potvrdil svůj vyhraněný postoj proti potratům. Prezident George Vella, bývalý lékař, se také vehementně staví proti legalizaci interrupce.

Malta má znovu otevřít své hranice 1. července. To však neznamená, že přístup k potratům v zahraničí bude snadný. Seznam 17 zemí, do nichž bude cestování povoleno, v současné době nezahrnuje hlavní potratové destinace – Spojené království, Nizozemsko, Španělsko a Belgii.

Interrupce

Proč ženy volí interrupci a jaké jsou interrupční zákony?

Proč ženy volí interrupci?

Ženy z nejrůznějších částí světa, které podstoupily interrupci, uvádějí podobné důvody pro své rozhodnutí:

1. Nemít více dětí. Mám tolik dětí, kolik chci. Nechci žádné děti.

Antikoncepční metoda, kterou používám selhala.

2. Odložit těhotenství na pozdější dobu. Mé poslední dítě je příliš malé.

Chci počkat, než budu mít další dítě.

3. Socioekonomické podmínky. Nemohu si v současné době dovolit dítě. Chci dokončit své vzdělání.

Musím pracovat na plný úvazek, abych uživila (sebe nebo) své děti.

4. Problémy v partnerském vztahu. Mám problémy se svým manželem (nebo partnerem). Nechci vychovávat dítě sama. Chci, aby mé dítě vyrůstalo s otcem.

Měla bych být vdaná, než budu mít dítě.

5. Věk. Myslím, že jsem příliš mladá na to, abych byla dobrou matkou. Moji rodiče nechtějí, abych měla dítě. Nechci, aby moji rodiče věděli, že jsem těhotná.

Jsem příliš stará na to, abych měla další dítě.

6. Zdraví. Těhotenství ohrozí moje zdraví. Jsem chronicky nemocná. Plod by mohl být poškozen.

Jsem HIV pozitivní.

7. Z donucení. Byla jsem znásilněna. Do jiného stavu mě přivedl můj otec (nebo jiný muž z příbuzenstva).

Můj manžel (či partner) trvá na tom, že musím na potrat.

Na celém světě jsou důvody, proč se ženy rozhodnou k interrupci podobné. Tyto důvody nejsou lehkovážné nebo neuvážené. Spíše demonstrují obtíže, se kterými se ženy musí ve svých životech potýkat.

(Překlad výňatků ze 2. kapitoly knihy: „Sharing Responsibilities. Women, society, and abortion worldwide“ The Alan Guttmacher institute, New York, 1999 – „Sdílení zodpovědnosti.

Ženy, společnost a interrupce celosvětově“. Ke stažení na adrese: http://www.agi-usa.org/pubs/sharing.pdf. Z téhož zdroje doporučujeme také fact sheet „Induced Abortion Worldwide“: http://www.agi-usa.org/pubs/fb_0599.html.)

Interrupce v zákonech: právní platnost a realita

Významný faktor, který ovlivňuje možnost žen ukončit nechtěné těhotenství, je to, zda jsou interrupce v zemích, kde ženy žijí zákonné či nikoliv. Jedna ze čtyř žen na celém světě – většina z nich v rozvojovém světě – žije v zemích, které interrupce zakazují nebo je povolují pouze v případech ohrožení života ženy.

Více než dvě ze čtyř žen žijí v zemích, kde zákon umožňuje interrupci z mnoha důvodů, avšak i zde zákon ukládá konkrétní podmínky a omezení, za kterých může být procedura podstoupena.

Od roku 1950 mnoho rozvinutých i rozvojových zemí liberalizovalo své interrupční zákony, většinou aby minimalizovali úmrtnost a snížili množství zmrzačení způsobených tajnými nezákonnými zákroky, tento trend je však velmi pomalý v Africe a těžce se prosazuje v Latinské Americe.

V zemích, kde jsou interrupce přísně omezeny zákonem, je postihování žen za umělé přerušení těhotenství zřídkavé, ale v některých zemích přetrvává. Zatímco většina dobře zajištěných žen může kdekoliv podstoupit interrupci – buď ve své zemi nebo v zahraničí – chudé ženy nemají často k bezpečným procedurám přístup.

Žena, která se rozhodne uměle přerušit těhotenství, bude v různých částech světa čelit velmi rozdílným podmínkám. Jedna z věcí, která nejvíce ovlivňuje okolnosti, se kterými se žena setká, je to, zda je interrupce legální či ilegální.

Dle současného zákonodárství žije 25% žen v zemích, kde je interrupce dovolená pouze pokud je ohrožen život ženy, nebo je úplně zakázaná.

10% žen žije v zemích, kde je interrupce dovolená pouze pokud je ohrožen život ženy a její fyzické zdraví a další 4% žen žijí v zemích, kde je interrupce dovolená pouze pokud je ohrožen život ženy, její fyzické i duševní zdraví.

Zbývajících 61% žen žije v zemích, kde jsou zákony liberálnější: 20% žen žije v zemích, kde je interrupce dovolená ze socioekonomických důvodů a z již zmíněných důvodů (ohrožení života ženy nebo jejího zdraví) a 41% žen žije v zemích, kde je interrupce povolena a ženy nemusí udávat specifické důvody pro své rozhodnutí.

Poměr lidí žijících v zemích, kde jsou interrupce povoleny je velmi rozdílný mezi rozvojovým a rozvinutým světem. V rozvojovém světě těsně nadpoloviční (55%) většina žen žije v zemích, které povolují interrupci z obecných nebo socioekonomických důvodů, zbytek žen žije v zemích s přísnějšími interrupčními zákony.

Naproti tomu převážná většina žen v rozvinutém světě (86%) žije v zemích s liberálními interrupčními zákony. Přesto, počet lidí žijících v rozvojovém světě, kteří žijí pod liberálními interrupčními zákony (2,5 bilionů), je dvakrát více než v rozvinutém světě (1,1 bilionu).

Je to dáno tím, že tři z nejlidnatějších zemí světa – Čína, Indie a Vietnam – patří do rozvojového světa a mají zákony povolující interrupci z mnoha důvodů.

Dokonce i v zemích s liberálními zákony často existují omezení a limity, které podmiňují umělé přerušení těhotenství.
V 55 zemích, kde jsou interrupce povoleny z obecných či socioekonomických důvodů, si zákon většinou vymiňuje podmínky, za kterých mohou být interrupce povoleny. Tyto omezení, které mají vliv na dostupnost interrupcí, jsou rozdílné v různých zemích, obecně je lze roztřídit do těchto kategorií:

Těhotenský limit. Všechny země s liberálními zákony, kromě pěti (Kanada, Čína, Severní Korea, Vietnam a Zambie), specifikují do jaké doby je možné těhotenství přerušit. Tímto limitem je 12 měsíců ve 36 zemích, 14-22 měsíců v 8 zemích a 24 měsíců, nebo-li životaschopnost plodu (zpravidla 23-24 týden těhotenství) v 6 zemích.

Většina zemí, jejichž zákony zahrnují těhotenský limit, obvykle umožňují interrupci i později v těhotenství za určitých podmínek nebo s dalšími požadavky (jako například souhlas dvou lékařů raději než jen jednoho).

Budete mít zájem: Veřejné Zdraví V Čr?

Například Belgie, Francie a Velká Británie mají těhotenský limit na většinu interrupcí, ale povolují interrupce kdykoliv, pokud těhotenství ohrožuje život ženy nebo pokud je plod poškozen. Vhodné zařízení a odbornost.

Mnoho zákonů specifikuje obojí, typ lékařského zařízení, ve kterém může být interrupce provedena a také typ lékaře, který může interrupce provádět. Například ve Velké Británii, Indii a Jižní Africe interrupce musí probíhat ve státních nemocnicích nebo v autorizovaném lékařském zařízení.

Většina zemí požaduje, aby interrupce byly prováděny kvalifikovanými doktory, kde nejsou lékaři, mohou interrupce provádět porodní asistentky, v některých zemích mohou lékaře nahradit registrovaní odborníci. Požadavek souhlasu. V některých zemích žena nesmí podstoupit interrupci bez souhlasu ostatních členů rodiny.

Například Kuba, Dánsko, Itálie, Norsko, Turecko a většina zemí východní Evropy požaduje po nezletilých psaný souhlas rodičů. V Turecku musí mít dospělá žena, pokud se rozhodne podstoupit interrupci, povolení od svého manžela.

Ve Francii, pokud si nezletilá dívka přeje podstoupit interrupci bez vědomí nebo souhlasu svých rodičů nebo poručníků, může obdržet povolení k interrupci od soudce, u soudu bude dívku zastupovat nemocnice.

Ve Spojených Státech některé státy požadují po nezletilých souhlas rodičů, podobně je možné povolení k interrupci získat od soudce, ale zde musí dívka vypovídat před soudem sama. Požadavek konzultace a čekací doby. Některé země mají zákony zaměřené na zjišťování, zda ženy plně rozumí proceduře a jejím dopadům, a na odrazování žen od jejich rozhodnutí podstoupit interrupci. Například v Belgii musí žena projít konzultací s lékařem ohledně dopadů, které by mohla interrupce mít a je seznámena s možnými alternativami k interrupci, pak musí čekat šest dní než může podstoupit interrupci. V Německu je po ženě požadováno, aby prošla konzultací, jejímž účelem je odradit ji od ukončení těhotenství.

Některé požadavky mohou být široce vykládány

V zemích, které povolují interrupce z částečných důvodů, mohou být definice těchto důvodů široké. Například, žena, která chce uměle přerušit těhotenství ze socioekonomických důvodů musí dokázat nebo doložit, že její finanční situace, rodinný stav, věk nebo velikost rodiny, jí znesnadňují nebo znemožňují mít dítě.

Země, které povolují interrupci ze socioekonomických důvodů, obvykle interpretují tyto zákony celkem liberálně. Například v Řecku, Británii, v Zambii a na Tajwanu bere zákon v úvahu efekt, jaký by mohlo mít pokračující těhotenství na dítě, které již žena má.

Žena, která chce uměle přerušit těhotenství, aby ochránila své fyzické zdraví musí dokázat, že by byl její život ohrožen nebo že by jí zůstaly vážné nebo trvalé následky na zdraví, pokud by byla donucena donosit těhotenství.

Trestní zákoník v Peru uzákoňuje, že lékařský interrupční zákrok prováděný lékařem a se souhlasem ženy „není trestný“, pokud je to „jediný důvod k záchraně života těhotné ženy nebo pokud zabraňuje vážnému a trvalému poškození jejího zdraví“. Okolnosti, které povolují ženě uměle přerušit těhotenství na základě duševního zdraví jsou široké.

Závisí to na zemi, ve které má interrupce probíhat, zákony mohou zahrnovat psychický stres jako výsledek znásilnění, duševní úzkost z chudoby nebo z vyhlídky, že dítě bude postižené. V Indii, kde jsou interrupce povoleny ze socioekonomických důvodů, je umělé přerušení těhotenství možné také po selhání antikoncepce za domněnky, že by nechtěné otěhotnění mohlo z tohoto důvodu zapříčinit „vážné poškození mentálního zdraví těhotné ženy“.

Interrupční zákony se mění, ačkoliv různými způsoby

Do druhé poloviny tohoto století, byly umělé potraty nezákonné téměř ve všech částech světa. Mezi roky 1950 a 1985, převážně z důvodu zvyšujícího se zájmu o ohrožení zdraví a života žen, zapříčiněného nebezpečnými utajovanými interrupcemi, proběhl ve většině zemí rozvinutého a v množství zemí rozvojového světa rychlý proces liberalizace.

Trend k uvolňování interrupčních zákonů pokračoval do poloviny osmdesátých let, avšak zdaleka nezaznamenal takový rozmach v rozvojových regionech jako ho zaznamenal v rozvinutém světě. Mezi roky 1985 a 1997, 10 rozvinutých a 9 rozvojových zemí s populací nad 1.000.000 snížilo restrikce interrupčních zákonů.

Z těchto zemí dvanáct – zahrnující Kambodžu, Mongolsko a Jihoafrickou republiku z rozvojových zemí – umožnilo interrupci v prvním trimestru těhotenství bez udání důvodů. Snaha posílit politickou a veřejnou diskusi o možnosti reformy zákonů se zvyšuje v některých rozvojových zemích s velmi restriktivními interrupčními zákony (např. Mexiko a Brazílie).

Jako v ostatních částech světa argumenty podporující reformu, jsou v těchto zemích často založeny na nutnosti zlepšit reprodukční zdraví žen a redukovat úmrtí matek při nebezpečných nezákonných interrupcích.

Ve skutečnosti, obhajobu reformy interrupčního zákona v Latinské Americe zvyšuje nutnost přesunout interrupční zákon ze soudní pravomoci národních trestních zákoníků a udělat z něj zdravotnické téma občanského zákoníku.

Argumenty podporující reformu interrupčních zákonů se rozvíjejí také jako součást základních lidských práv, která jsou formalizována v rozrůstajícím se mezinárodním právu.

Třídění reprodukčních práv jako součást lidských práv bylo navrhnuto a přijato většinou zemí na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji v Cairu v roce 1994. Politická situace v jednotlivých zemích má patrně největší vliv na pravděpodobnost změny interrupčních zákonů.

Hnutí podporující či odporující interrupčnímu zákonu mohou vstupovat do popředí a naopak ustupovat do pozadí celkem rychle, podle toho jaké místní události probíhají (např.

návštěva Papeže, publicita daná náhlému množství úmrtí způsobených interrupčními zákroky nebo policejní útok na kliniky tajně umožňující interrupce) a na důležitosti přikládané dalším naléhavým sociálním tématům. Úspěšné změnění zákona může záviset na odhodlanosti a energii několika jedinců nebo jedné skupiny.

(Překlad výňatků ze 3. kapitoly knihy: „Sharing Responsibilities. Women, society, and abortion worldwide“ The Alan Guttmacher institute, New York, 1999 – „Sdílení zodpovědnosti.

Pilulka: bezpečné ukončení těhotenství

Podání pilulek vedoucích k ukončení těhotenství je omezeno na zdravotnické zařízení s lůžkovou péčí a oprávnění podat je má pouze odborný lékař. Ilustrační foto
Foto: Profimedia.cz

Farmakologický způsob ukončení těhotenství lze považovat pro organismus ženy za šetrnější a bezpečnější. Například už jen z hlediska anestezie, jejíž potřeba odpadá a rovněž odpadá i riziko poranění dělohy při vlastním chirurgickém výkonu.

Budu-li hovořit o ukončení těhotenství do 49.

dne amenorey (gestačního stáří), což je délka trvání těhotenství, kdy lze indikovat farmakologickou metodu, pak je velmi důležité si uvědomit, že v tuto chvíli nehovoříme o plodu, ale o embryu, které je maximálně 10 mm velké (49. den).

To znamená, že množství tkáně, která odchází spolu s embryem, je o něco větší než při menstruaci. Proto lze farmakologické ukončení těhotenství u většiny žen přirovnat k silnější menstruaci.

Doc. MUDr. Marek Ľubušký Ph.D.

Foto: archív, Právo

Podání léků je omezeno na zdravotnické zařízení s lůžkovou péčí a oprávnění podat jej má pouze odborný lékař. Nejprve je pacientce podáno 600 mg účinné látky mifepristonum. Jedná se o tři tablety, jejichž účinek zamezí výživě těhotenské tkáně včetně embrya. Pacientka zůstává jednu hodinu pod přímým dohledem lékaře z důvodu například zvracení nebo alergické reakce.

Další návštěva pacientky je po 36–48 hodinách, kdy je jí podána druhá látka – jedna tableta 400mg misoprostolu. Ta zajistí vypuzení těhotenské tkáně z těla. Opět žena zůstává v nemocnici asi hodinu a pak odchází domů.

Každá pacientka obdrží bezpečnostní kartu včetně kontaktu na lékaře pro případ nutnosti. Za dalších 14–21 dnů absolvuje pacientka povinně další kontrolu u lékaře.

Ten zkontroluje, že ukončení těhotenství proběhlo úspěšně, a ujistí se, že je vše v pořádku.

Národní registr pro hlášení podobných informací v České republice neexistuje. Obecně však lze říci, že farmakologický způsob je spojen s menším rizikem možných komplikací než výkon chirurgický. Vyplývá to i z logiky věci.

Jestliže musím zasahovat chirurgicky, a tady je třeba si uvědomit, že gynekolog pracuje s relativně ostrými nástroji ve velmi malém prostoru, pak je riziko poranění vyšší. Tato poranění pak mohou mít za následek i nemožnost mít další dítě. Nicméně nedovoluji si spekulovat o číslech či vzájemné spojitosti.

Budete mít zájem: Alergie Na Kravské Mléko U Kojence Příznaky?

Každá metoda má své opodstatnění a je na lékaři, aby zvolil takový postup, který je pro ženu nejšetrnější a nejvhodnější.

Popisované farmakologické ukončení těhotenství je více než dvacet let používáno u 80 procent potratů téměř po celé Evropě a od roku 2000 také v USA. Těžko by tomu tak bylo, pokud by bylo riziko pro ženy takto vysoké, jak uvádí paní doktorka. Stejně tak je tomu i u komplikací, které se spíše snižují.

Bolesti žaludku, bolesti hlavy či průjmové potíže, které jsou uvedeny v příbalových informacích, se dají řešit jednoduchou symptomatickou léčbou.

Rovněž z celého světa není potvrzen jediný případ vykrvácení pacientky spojený s farmakologickým ukončením těhotenství, tak jak jsme si jej popsali.

Co se bakteriální infekce týče, tak ta hrozí u přípravků, které se zavádějí vaginálně, v případě perorálního podání se jedná o riziko zcela zanedbatelné, v řádu promile.

Po každém ukončení těhotenství bez ohledu na to, zda se jedná o primárně chirurgické nebo nechirurgické, je třeba brát v úvahu i možnost nutnosti provedení následné chirurgické revize.

Budu-li hovořit konkrétně o farmakologické metodě, pak dlouhodobé údaje vykazují 2–7 procent žen, u kterých dojde k vypuzení těhotenské tkáně a embrya pouze částečně, či vůbec. V takovém případě je samozřejmě nutné provést chirurgickou revizi dutiny děložní.

Nicméně v tomto případě je i chirurgický zákrok pro ženu šetrnější, neboť díky předchozímu podání prostaglandinu není třeba násilně rozšiřovat děložní hrdlo.

Delší doba samotného potratu. Může k němu dojít v průběhu hodin, ale může trvat i několik dnů po požití misoprostolu. Také krvácení může trvat až 15 dnů.

Tam dochází k vyšetření v době 14–21 dnů od podání prvního léku. To je doba, kdy již lékař může určit, zda byla těhotenská tkáň včetně embrya vypuzena a vše proběhlo v pořádku. Takže vyšetření po šestinedělí odpadá.

Tady bych chtěl ujistit lékaře i veřejnost, že tomu tak není a je to šíření nepravdivé zprávy. Ukončení těhotenství a vše s tím spojené je definováno jednak zákonem č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a dále pak prováděcí vyhláškou č.75/1986 Sb.

Samotný pojem „potrat“ je pak nově definován zákonem 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a vyhláškou č. 297/2012 Sb., o listu o prohlídce mrtvého. V zákoně č. 66/1986 Sb.

v § 7 a 8, o umělém přerušení těhotenství, je uvedeno přesně, abych citoval: „Jestliže žena na umělém přerušení těhotenství trvá a zjistí-li lékař, že jsou splněny podmínky pro jeho výkon, určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.

“ To znamená, zákon specificky neurčuje, že k vypuzení embrya či plodu musí dojít na půdě zdravotnického zařízení, a zmíněná prohlášení tedy nejsou opodstatněná.

Farmakologický způsob je pro organismus ženy jednoznačně šetrnější, a to například už jen z hlediska, o kterém jsem hovořil, tedy odpadá nutnost podání anestezie. Rovněž není nutné provádět předoperační vyšetření, což například pro ženy se zamlklým těhotenstvím může být velmi přínosné, neboť někdy musely čekat i dny na vhodnou dobu pro chirurgický zákrok.

To si rozhodně nemyslím. Ke snížení potratovosti vede především plánované rodičovství. To je to, co ovlivňuje tato čísla. Již více než 20 let mají ženy od útlého věku možnost používat antikoncepci a také to poměrně zodpovědně dělají.

Je to patrné i z faktu, že věkový průměr porodnosti se posunul z 18. roku věku na dobu ve věku mezi 30–40 lety, a stejně tak je tomu i u potratů. Zároveň poklesl i absolutní počet potratů všech věkových kategorií.

Takže si nemyslím, že by se tendence potratovosti s nástupem nové metody změnila.

V České republice je platná legislativa, která určuje, jaké jsou možnosti umělého ukončení těhotenství. Předně je třeba říci, že zákrok lze provést vždy pouze na základě písemné žádosti ženy a neexistuje situace, kdy by bylo možné ženě ukončení těhotenství nařídit, a to ani v případech, kdy existuje zdravotní indikace.

Můj názor je, že toto rozhodnutí je výlučně právem každé ženy, pokud jí to zákon umožňuje.

Připustíme-li, že bychom udělali krok zpět a umělé ukončení těhotenství zakázali, dá se očekávat jednak nárůst potratů kriminálních, které mají pro ženy bezesporu větší zdravotní rizika, a stejně tak lze očekávat i nárůst tzv. potratové turistiky, kdy ženy budou cestovat za možností ukončení těhotenství do okolních evropských států.

Každý lékař by měl vždy v první řadě mít na paměti zdraví pacientky a podle toho vybrat nejšetrnější způsob, jak ukončit těhotenství, pokud se k tomu žena rozhodne. Možnost farmakologického ukončení těhotenství považuji za šetrnější a bezpečnější.

Hlavní zprávy

Potratů v Česku ubývá. Podle lékařů lidé těhotenství více plánují, rodí se tak ale méně dětí

„Šla jsem na běžnou kontrolu, po prvním trimestru se chodí na velký ultrazvuk, žádné problémy jsem neměla, nic mi nebylo. Přišla jsem k doktorovi a ten zjistil, že miminku už nebije srdíčko a že už je to asi týden, co se to stalo,“ vypráví Kateřina z Liberce, která při druhém těhotenství prodělala takzvaný zamlklý potrat.

Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.

Poslechněte si reportáž Janetty Roubkové

Hned druhý den šla na zákrok, při němž jí lékaři plod z dělohy odstranili. Proč se to stalo, do dneška neví. Důvodů ale může být řada.

„Nejčastější příčinou je, že zárodek není schopen dalšího vývoje, není to embryo, které se může dál vyvíjet a v určité fázi přestane růst a potratí se. Méně časté příčiny jsou závažné onemocnění matky, infekt, působení škodlivin, ale to jsou raritní případy,“ popisuje Radiožurnálu předseda gynekologické a porodnické společnosti Vladimír Dvořák.

Rizika pozdního těhotenství

Podle Pavla Caldy z Gynekologicko-porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze to není tak výjimečné.

„Až 20 procent těhotenství, která jsou diagnostikována, může skončit v prvních 12-13 týdnech neúspěchem. A to je přirozené, tomu se říká těhotenský ledovec, kdy se má na mysli, že jen špička toho ledovce dopadne dobře,“ vysvětluje.

Pravidla pro interrupci se na Slovensku nezpřísní. Sněmovna odmítla všechny návrhy poslanců

Číst článek

Zamlklých těhotenství a samovolných potratů je v Česku ročně hlášených kolem 14 tisíc. Do budoucna by jich ale mohlo přibývat s tím, jak se zvyšuje průměrný věk matek, který je teď kolem 30 let. Pětina žen totiž rodí po 35. roku věku.

„Čím je žena starší, tím je častější výskyt chromozomálních poruch, které souvisí s dělením zárodku, a to je závislé na věku. Takže u žen kolem 40 let už je jednoprocentní riziko, že plod bude mít chromozomální poruchu. To je vysoké číslo, které může souviset s neúspěchem v prvních měsících těhotenství,“ upozorňuje Calda.

Jak zachovat populaci

Čeho ale naopak ubývá, jsou umělé potraty. Tedy takové, kdy se žena rozhodne těhotenství ukončit dobrovolně. Loni jich bylo zhruba 18 300, to je o skoro čtyři tisíce méně než před pěti lety. Důvody doplňuje předseda gynekologů Vladimír Dvořák.

„Určitě jedno z toho je i to, že více těch těhotenství je plánovaných a snad i lidé se chovají zodpovědněji.“

Žena s transplantovanou dělohou porodila dítě v motolské nemocnici. V Česku je to první případ