Názvy potravin balamutí domácí výrobou, babičkou a tradicí

Naším snom je originálny slovenský maloobchod s potravinami, v ktorom nie je miesto pre napodobeniny kvalitného tovaru. Našou hnacou silou je vášeň, jedinečná chuť, vôňa a zážitky z jedla. A preto každý zákazník je pre nás rovnako dôležitý, lebo len spolu môžeme spraviť zo sna skutočnosť.

U Babičky nemáme radi chemicky ošetrovanú zeleninu dokonalých tvarov, šťavy s umelými farbivami alebo mäso bez chuti, ako to poznáte zo silných obchodných reťazcov. Namiesto toho u nás nájdete dobrôtky ako z babičkinej komôrky, ktoré majú to, čo potrebujete.

Potrpíme si na kvalitných dodávateľov, ktorí používajú výlučne zdraviu vyhovujúce postupy pri pestovaní či výrobe. Preto spolupracujeme s poctivými farmármi, ktorí sú nekompromisní voči kvalite, chuti a sviežosti svojich výrobkov.

V prírode je tá najlepšia chuť, ak ju však nepokazí nepoctivý farmár alebo výrobca!

Sme to, čo jeme. Pri konzumácii jedla by sme si preto mali všímať informácie o pôvode a kvalite potravín. Naším cieľom je ponúknuť vám čo najviac takýchto informácií, aby ste si pri každom jednom nákupe zvolili to, čo je pre vás najlepšie, a aby ste odchádzali spokojní.

Prinášame vám poctivé farmárske potraviny z tých najkvalitnejších ingrediencií, ktoré sú vhodné i pre vegánov, diabetikov, celiatikov či osoby trpiace intoleranciou laktózy. Pred kúpou výrobku sa preto uistite, že sa na ňom nachádza vami preferované označenie.

Potom si už len vychutnajte dobrôtku, ktorá ulahodí tak chuťovým pohárikom, ako aj vášmu zdraviu.

Kyslé mlieko, ktoré sa prekvapivo hodí na prípravu chutného zdravého zákuska pre každú návštevu. Jednoduchý a zdravý koláč s kakaom, kyslým mliekom, ovsenými vločkami a bez pridaného tuku… Aj takouto zdravou maškrtou prekvapíte a potešíte svoju návštevu.

🙂 Na prípravu 10 porcií budete potrebovať 2 hrnčeky ovsenej múky (pomletých ovsených vločiek), 1,5 hrnčeka kyslého mlieka, 3/4 hrnčeka kakaa, 5 až 6 PL medu, 1 ČL prášku do pečiva. Ako mám postupovať? Všetky ingrediencie zmiešame dokopy. Pre veľkých maškrtníkov máme špeciálny tip: primiešajte do cesta aj kúsky horkej čokolády.

Pripravené cesto vylejeme do silikónovej alebo papierom na pečenie vystlatej formy a pečieme. Koláčik necháme v rúre 40 až 45 minút pri 180 stupňoch. Dobrú chuť!

Čítaj viac

Archív článkov

Pripravené cesto vylejeme do silikónovej alebo papierom na pečenie vystlatej formy a pečieme. Koláčik necháme v rúre 40 až 45 minút pri 180 stupňoch. Dobrú chuť!

Čítať viac

Zavrieť

Bez umelých
aróm a farbív

Ovocná zmrzlina
bez laktózy
(okrem banánovej)

Tradičná domáca
receptúra

Názvy na obalech potravin: Marketingové triky, které neprávem prodávají

Firmy si rády hrají se slovy na obalech potravin (a nejen na obalech). Výrazy typu domácí, poctivý, tradiční nebo babiččin v nás probouzí pozitivní emoce, což ony dobře vědí. Co doopravdy tyto termíny znamenají? Které z nich jsou zárukou kvality? Přečtěte si tento článek, ať jste při dalším nákupu o něco chytřejší!

Představte si, že jste firma prodávající potraviny. Jak se podle vás chová ,,běžný zákazník“? Udělejme si krátkou ukázku.

Pokud si ,,typický nákupčí“ přečte nápis domácí koláč, má na něj větší chuť, než kdyby byl obyčejným koláčem.

V regále ho zaujme bio jogurt s obří červenou jahodou na obale, ke kterému si koupí tradiční české buchty raději než ty netradiční.

Nemluvě, když slibují chuť jako od babičky. A teď ruku na srdce, poznáváte se?

Kdo vlastně říká, že domácí koláč je domácím koláčem? Jak to, že všechny ty buchty stihla napéct babička, aniž by jí pomohly stroje a pracovníci ve fabrice?

Jak zjistíte, kolik jahod doopravdy jogurt obsahuje? A víte, zda je lepší si dát raději oříškovou oplatku nebo oplatku s oříšky?

Podívejme se na zoubek těm nejznámějším marketingovým trikům a buďme příště v obchodě o něco chytřejší.

Je domácí bio jahoda z naší eko farmy lepší než jahoda?

Co je ten největší problém?

Obaly potravin plní 2 základní funkce, které mají často tendenci být protichůdné.

Na jedné straně stojí firmy, které se snaží prodat stůj co stůj a jejich představa ideálního nápisu na balení zní: Domácí raw bio sušenka z čerstvých českých borůvek z vlastní eco farmy bez přidaného cukru, koncentrátů, éček a samozřejmě hrozně light & healthy.
Na druhé straně stojí legislativa, jejíž primárním cílem je, aby obaly a etikety podávaly pravdivé informace zákazníkům.

Firmy jsou ale chytré a se slovy si rády hrají. ???? Přečtěte si, na jaká slova nejvíce slyšíme a nenechte se napálit. Ne vždy jsou zárukou kvality.

Jaká slova na obalech nás motivují ke koupi a na která je třeba si dát pozor?

Domácí

Zdroj: Penam.cz

Pokud na obale uvidíte nápis ,,domácí marmeláda“, tak raději ruku pryč. Dle vyhlášky o označování potravin patří výraz ,,domácí“ mezi slova, která na obal nepatří.

Mimo výrazu ,,domácí“ jsou také zakázaná slova jako „čerstvé“, „živé“, „čisté“, „přírodní“, „pravé“ nebo ,,vhodné pro děti“. Že by prodejci riskovali pokuty?

Kdepak, existují výjimky (a jsme u toho…). Výraz ,,domácí“ se v názvu potraviny může vyskytnout, pokud je součástí názvu druhu, skupiny nebo podskupiny jednotlivých druhů potravin. A těch výjimek je ještě několik…

České

Na pultu s uzeninami stojí nápis české maso. Najednou si představím sympatického zahrádkáře v kostkované košili jako nosí můj děda. Láska k naší vlasti nakonec vítězí a my po „našem“ masíčku nakonec sáhneme. Víte, do jaké míry je opravdu české?

Zdroj: dtest.cz

Podle vyhlášky jsou českou potravinou výrobky vyrobené na území ČR a to firmou se sídlem v České republice. Jako bonus musí být minimálně 3/4 složek produktu českého původu. To zní docela dobře, ne? Jenže, co je to „složka českého původu“? To už nikdo neví.

Lokální

Lokální, místní potraviny neboli jídlo z blízka. Pojmy, které nejsou legislativně vymezeny a měly by označovat shodnou skupinu potravin.

Dá se tedy říct, že se jedná o potraviny, které byly získány a zpracovány v blízkosti místa prodeje a netransportují se na dlouhé vzdálenosti.

A co takový ,,lokální“ mořský losos? Moře asi jen tak mít nebudeme, za to z Polska je to k nám celkem kousek…

Čerstvé

Zdroj: Eklasa.cz

Namazaný chléb čerstvým máslem obložený čerstvým sýrem. Sbíhají se vám sliny? Doufám, že ten čerstvý sýr nebude čerstvý asi jako hermelín. Pokud jste četli v úvodu pozorně, i termín čerstvý je dle vyhlášky zakázán. Opět ale platí výjimky. Jak se tedy pozná, která potravina může být považována za ,,čerstvou“?

Tento termín je poměrně dobře regulovaný a to napříč různými druhy potravin (uzeniny, sýry, vejce, maso, ovoce a zelenina,…). Pokud si příště namažete chléb čerstvým máslem, pak bylo vyroben max. před 20 dny a hermelínu se opravdu nesmí říkat čerstvý sýr. To zní konečně celkem dobře. ????

Selské

Selský chléb je prostě o něco lepší než ten obyčejný. Alespoň co se týká názvu. Jinak si můžete být jistý, že složením je selský chlebík za 18 a neselský bez dvou za 20.

Budete mít zájem: Stojí několik set korun, ale pravá vanilka to není

Tradiční & poctivé

Zdroj: Vitana.cz

Tradiční věnečky patří do jednoho pytle spolu se selským chlebíkem. Do party jim chybí snad už jen babiččiny nudle. Všechny tyto názvy v nás vzbuzují pozitivní emoce a marketéři to moc dobře vědí. Pokud si chcete dát opravdu babiččiny nudle, zajděte si za svými prarodiči.

Poctivé buchty jako od babičky. Tak přesně tyhle buchty mohou být poctivé asi jako muffiny z krabice od Dr. Oetkera. Slovo poctivé legislativa nezná, stejně jako nezná babičku nebo dědečka.

Bio a Eko

Biovýrobky (biopotraviny) musí pocházet z ekologického zemědělství, které dodržuje vysoké požadavky na ochranu přírody a životní podmínky zvířat. Jsou pěstovány bez použití umělých hnojiv, škodlivých chemických postřiků či geneticky modifikovaných organismů (GMO) a výrobků na jejich bázi.

Jakmile bude produkt nést značení „ekologické“, „eko“, „bio“ (např. biomléko, biochléb) a mít zelené pruhované logo (Produkt ekologického zemědělství), pak musí splňovat všechny předpisy pro biopotraviny.

Light

Zdroj: Zott-dairy.com

Pochutnáváte si s oblibou na oříškové pomazánce s označením light a po čase zjistíte, že nedopnete kalhoty? Možná, že light verze pomazánky má více kalorií, tuku nebo cukru než ,,,obyčejná„. České právní předpisy slovo light neznají, za to firmy až moc dobře.

Nízkotučné a nízkokalorické

Na rozdíl od „light“ potravin existuje definice, která výše uvedené pojmy vymezuje:

nízkotučné: obsah tuku o 40 % menší než běžný výrobek,

nízkokalorické: obsah kalorií o 30 % menší než běžný výrobek.

Pokud si tedy hlídáte váhu, vsaďte na nízkotučné produkty raději než na ty light.

Co ještě se vyplatí vědět?

Jeden produkt, dva názvy. Jeden marketingový (Nutella), druhý zákonný (pomazánka lískooříšková s kakaem), na který se vážou kvalitativní požadavky. Poku máte chuť na oplatku s oříšky, tak si kupte raději oříškovou oplatku. U ní máte zaručeno, že obsahuje minimálně 2,5 % oříšků. Ta první po nich při troše štěstí bude možná tak vonět.

Seznam složek produktu se uvádí sestupně.
Pokud se jogurt pyšní názvem jahodový nebo na jeho obale září obří jahoda, pak musí být uveden její podíl v jogurtu. Obecně tedy řečeno: Zmíní-li výrobce v názvu, na obrázku či kdekoliv jinde na obalu některou z obsažených složek (např. žampiónová polévka, pomazánka s křenem), pak musí uvést i její procentní podíl. (Pozor na matematiku: Meruňkový jogurt obsahuje meruňkové pyré (z 20 %), z toho meruňky tvoří 50% (20*500/100) = 10 % meruněk v celém jogurtu.

Doufám, že vám článek přišel vhod a v obchodě si příště rozmyslíte, zda dáte o několik desítek korun více za poctivý babiččin chléb podle tradiční receptury. ???? A jestli máte chuť na domácí zdravý koláč, bude jištější, když si ho sami upečete.

Mějte se krásně!

Ví se to, ale moc se to nedělá. Někteří buď vůbec, nebo jen sporadicky otočí potravinu a začtou se do složení.

Buď jdou na jisto a sáhnou po tom, co jim chutná, v tom horším případě jim k vložení do košíku stačí barevný obal produktu nebo zavádějící nápis. Podíváme se na ty „tradiční“, „babiččiny“ a „selské“ produkty, které se v obchodech nacházejí.

Stojí tyto názvy na reálných základech, nebo je to jen šikovná práce marketingových stratégů, kteří vědí, na co zákazník slyší?

Nezní vám Babiččiny nudle lépe než Zátkovy vaječné? Tradiční sekaná z Globusu má větší váhu než Masová sekaná z Aholdu? Na první pohled onen přívlastek vzbuzuje falešný dojem něčeho lepšího, ale nemusí to tak být.

Tentokrát neřešíme složení, zajímá nás, jestli a které přívlastky mohou výrobci používat. Nejsou tak trochu zavádějící, protože – co je dneska tradiční? Babiččiny těstoviny snad válí parta důchodců z domova seniorů?

Čtěte také: Obaly potravin dostanou jednotnou tvář. Má to ale háček

Těstoviny od babičky a dědečka – z továrny

Udělat si vlastní těstoviny je jistě čin hodný pochvaly od rodinného klanu, ale ne každý na to má čas a chuť. Zvláště, když si v obchodě může koupit třeba Babiččiny těstoviny. Jenže námi nalezené jsou bez vajec, naproti tomu obyčejně znějící Zátkovy nudle vejce obsahují.

Svým názvem přitom ve mně podvědomě vyvolává libé asociace první výrobek a hned si mnu ruce, jak se doma poměju. „Takové nápisy se mohou na potravinách běžně vyskytovat, teoreticky vás mohou uvést v domněnku, že se jedná o něco lepšího, ale naše legislativa neumožňuje tuto věc prokázat.

Označení Babiččiny nudle u nudlí v továrně vyráběných by mělo spotřebitele samo sobě varovat, že nepůjde o domácí výrobu,“ říká Pavel Kopřiva, mluvčí Státní Zemědělské a potravinářské komory (SZPI).

A mluvčí Státní veterinární správy (SVS) Josef Duben souhlasí: „Inu, je nejlepší spolehnout se na svou babičku…“

Označení „domácí“ povoleno není

Z vyhlášky k zákonu o potravinách 113/2005 Sb. vyplývá, že nesmí být uváděny názvy jako domácí, zdravý, živý, pravý, racionální, pokud to není součástí názvu nebo skupiny výrobků, jako je třeba čerstvý sýr. Ovšem i takové výrobky inspekce v prodeji objeví. Zvláště pak na farmářských trzích, kde si prodejci s názvy hrají bez ohledu na výše zmíněný zákon.

Potvrdil nám to i ředitel pražské Veterinární správy Antonín Kozák. V jeho archivu leží i bohatá fotodokumentace, která tyto prohřešky dokládá jako jedny z nejčastějších. Avšak ke zveřejnění ji prý nelze poskytnout.

Dále čtěte: Spotřebujte do, použitelnost, trvanlivost… Co znamenají data na obalu potravin?

Pokuty jsou směšné

„Za porušení tohoto pravidla existují i sankce, a ty jsou také ukládány.

V praxi jde o peněžité pokuty, obvykle ne nijak vysoké, například v řádu stokorun, neboť v porovnání s jinými prohřešky je tohle ´jen´ klamání spotřebitele, ale neohrožuje to jeho zdraví,“ říká Petr Havel, agrární analytik a pravidelný spolupracovník serveru Vitalia.

cz. A mluvčí SVS to dokládá sankcemi udělenými v loňském roce: „Loni jsme uložili pokuty za více než 20 000 Kč, nejčastěji šlo o názvy jako domácí sádlo, ale také třeba domácí sekanou.“

Duben: 4000 Kč
Červen: 1000 Kč
Září: 11 000 Kč

Říjen: 3000 Kč
Listopad: 5000 Kč

Co je psáno, to je dáno a kontrolováno. Ale co v knize zákonů není, to je dovoleno, i když nás to může svádět na scestí při výběru toho nejlepšího pro vlastní břich. Nápisy typu Od tvůrců chuťových zážitků…, Selské nudle, Tradiční langoše, to vše se na výrobcích objevit může.

„Toto nejsou skupiny výrobků. Těstoviny jsou třívaječné, pětivaječné, bezvaječné, italské, Zátkovy… Guláš je hovězí, vepřový… Co by to bylo tradiční, co by to bylo babiččino? To je právě to zavádějící a vzbuzující sice libé, ale neopodstatněné asociace,“ dále vysvětluje Josef Duben.

Čtěte také: Jsou domácí vajíčka bezpečná, nebo ne?

Možná není problém v tom, že se různé emotivně laděné názvy výrobků používají, ale v tom, že se používají občas u výrobků, u nichž je takové označení zavádějící. Tak se nenechme se hned tak zlákat bodrou babičkou na přebale, sedlákem orajícím pole a zvláště na trzích si hlídejme nápisy domácí, živé a pravé. Nemají tam co dělat, ani na papíru.

Něco o jídle

Kolem potravin a jejich kvality se vede široká diskuze, ve které se objevují rozdílné názory nejen v laické, ale i v odborné rovině. Nejvíce diskuzí se vede o škodlivosti či neškodlivosti jídla.

Často slýcháváme o vysokém obsahu dusíku či zbytků látek z postřiků v rostlinných produktech, často slyšíme zprávy o zbytcích antibiotik, které obsahuje kuřecí či vepřové maso.

Mezi další informace patří ty, které hovoří o dovozech kuřecího či hovězího masa z jižní Ameriky, kde jsou hospodářská zvířata krmena geneticky modifikovanými krmivy, na něž jsou rozporuplné názory.

Čeští zemědělci se ohánějí tím, že západní Evropa, odkud k nám proudí jejich vysoce dotované potraviny, používá chemických hnojiv daleko více, než v Česku. V diskuzích se objevují i názory, že rozdíl mezi normálním a ekologickým zemědělcem je takový, že ten ekologický farmář práškuje v noci.

Vývoj potravin, jejich kvality a ceny je ovlivněn mnoha kritérii. Cílem toho webu není dopodrobna informovat o všech aspektech tohoto vývoje. V produkci potravin platí zvláštní paradox, kdy s růstem počtu obyvatelstva na planetě se snižují ceny potravin.

Budete mít zájem: Lecba Otravy Oxidem Uhelnatym?

Z celosvětového hlediska ceny potravinových komodit v roce 2000 klesly zhruba na 30% cen, za které je bylo možno nakoupit v roce 1957. Umožnily to nové odrůdy plodin, jejich vyšší hektarové výnosy, vyšší užitkovost zvířat apod. Přitom se hledají i další cesty v potravinářském průmyslu.

Zdokonaluje se technologie výroby potravin, která jednak řeší obohacování některých potravin esenciálními faktory, jednak přispívá k vyššímu využití suroviny.

Na straně druhé však v souvislosti s honbou za co největším ziskem dochází i k šizení potravin a užívání náhražek, které se dříve užívaly v obdobích neúrody a válek.

V Česku platily až do počátku 90. let potravinářské normy, které však byly zrušeny. Ne, že by se předtím vždy dodržovaly, ovšem pokud ano, pak výrobek se specifickým názvem (např. Selský salám) měl stejné složení všude v republice. I v případě, kdy normy nebyly striktně dodržovány, nebylo možné výrobky podstatným způsobem falšovat. Např.

do párku se přidalo méně hodnotné maso, než stanovila norma, ovšem přidávání mouky bylo prakticky zakázáno. Po roce 1993 bohužel začalo docházet k situaci, kdy kdokoliv mohl začít pod jakýmkoliv názvem a vnějším pozlátkem prodávat cokoli. Kvalita mnoha výrobků šla tak rapidně dolů a běžný spotřebitel to zprvu ani nepostřehl.

Až postupně se začaly objevovat informace o tom, že je třeba sledovat složení výrobků, protože jejich obsah neodpovídá tomu, za co se tyto výrobky vydávají. Problémem však je, že spotřebitel nechodí nakupovat, aby tam strávil svůj čas čtením složení, problémem je i to, že složení je mnohdy psáno tak malými písmeny, že by obchodní domy měly dávat do regálů lupy.

Dalším problémem je to, že složení takových výrobků, jako je chléb, pečivo či pultově prodávané masné výrobky, saláty, sýry apod. není k dispozici takovým způsobem, aby zákazník nemusel obtěžovat prodavače a zdržovat ostatní zákazníky ve frontě, když si chce toto složení přečíst.

Spotřebitel tak kupuje falšované výrobky, u nichž hraje rozhodující roli to, co je napsáno na obalu, ne skutečné složení a výživová hodnota.

Vodítkem v kvalitě či nekvalitě potravin bývá cena výrobků, ale ani ta není zárukou, že výrobek obsahuje jen takové suroviny, které by zákazník očekával podle názvu. Zákazník je tak dán na pospas všeřešícího trhu, který v tomto českém prostředí řeší zejména zájmy nadnárodních obchodních řetězců.

Je zřejmé, že existují zákazníci, které kvalita nezajímá a dívají se jen na cenu. Existují však stále zákazníci, zejména ti dříve narození, kteří byli zvyklí na to, že výrobek má být tím, čím se nazývá, a nemají čas ani silný zrak na to, aby si četli miniaturní složení na obalech, kterému stejně mnohdy ani nerozumí.

Tento stav je také výhodný také pro český stát, protože díky výrobě těchto náhražkových potravin nedochází k nárůstu jejich cen, tudíž nezvyšuje se hodnota spotřebního koše a vládní garnitury nemusí přistupovat k navyšování životního minima a valorizaci důchodů.

Dochází tak k začarovanému kruhu, kdy důchodcům a sociálně slabým vlastně nezbývává nic jiného, než si nekvalitní náhražkové potraviny kupovat a přispívat tak k jejich výrobě. To, co bylo dříve standardem, se dnes prakticky stává luxusem.

Je ovšem též pravdou, že nekvalitní jídlo si kupují i mnozí dobře situovaní občané, kteří momentálně splácí nové auto, dovolenou, či vánoční dárky, a někde se přece ušetřit musí…..

Současný stav v potravinářské kvalitě se dá charakterizovat rozporně. Na jedné straně dochází ke zlepšování některých ukazatelů kvality výrobků, jako je např. kvalita hygieny, na straně druhé dochází ke stále většímu užívání náhražek. To, že tyto náhražky jsou do výrobků vpravovány, ještě neznamená, že by se nesměly vyrábět.

Pokud splňují zdravotní a hygienické předpisy, tak proč ne! Ale v žádném případě by se produkty z nich vyrobené neměly jmenovat stejně, jako originál. Státní orgány již některé dílčí kroky podnikly, když stanovily, jaké minimální podmínky má mít např. výrobek, který má být označen jako špekáček, či výrobek, který má být označen jako sýr.

Další výrobky, které mají svůj specifický název, by se měly vyrábět podle tradiční receptury a pokud tam někdo dává náhražky, pak by se tyto výrobky neměly pod označením originálu prodávat. Zkrátka je nutné, aby v potravinářském průmyslu zvítězila pravda nad lží a klamem.

Českému spotřebiteli nepomůže bohužel ani Evropská Unie, která na jedné straně diktuje spousty nesmyslných předpisů, zakazuje např. název „pomazánkové máslo“ apod. ale na straně druhé je jí jedno, že v EU platí dvojí standardy pro prodej potravin – jedny (ty lepší) pro spotřebitele ze starých zemí EU, druhé (ty horší) pro spotřebitele z východních zemí EU.

Největším paradoxem je ale to, že české, respektive evropské předpisy mají daleko tvrdší podmínky na složení a obsah takzvaných nutričních hodnot pro psy a kočky než pro lidi…..

V červnu 2011 se objevila zpráva, že jistý japonský vědec vyrábí (zatím experimentálně) jídlo z lidské stolice. Lze si dokázat, jak by na toto zareagovali čeští výrobci a dovozci.

To by zřejmě byly obchody plné klobás a párků, vyráběné z tohoto produktu, vždyť při neexistenci standardů jsme zemí neomezených možností, kde jde možné do potravinářských výrobků dávat téměř vše, přičemž se může používat název, který je charakteristický pro jiné výrobky. Např.

párky a klobásy byly za Rakouska-Uherska, za První republiky i za bolševika výrobkem, který se dělal z masa. Dokonce na to existovaly zákony. Dnes je falšování potravin, které se v českých zemích trestalo již od středověku, státem oficiálně zlegalizováno.

Zdroje a doporučené odkazy:
– Popelnice Evropy
– Kvalita potravin je u nás příšerná

– Kam se poděla kvalita?

– České potraviny? Samá náhražka I.

– České potraviny? Samá náhražka II.

– Laciné jídlo nebo levné žrádlo
– Šest otázek o náhražkách
– Kvalitní potraviny musejí zájemci v Česku vyhledávat

– Jak značky maskují zvyšování cen aneb skrytá inflace
– Spotřební koš (pdf.)
– Nenechte se napálit – nekupujte náhražky

– V zájmu spotřebitelů? To ne…
– Podvody s potravinami: Na nákup s tahákem z Blesku
– 10 nejhorších potravin z nabídky českých supermarketů

– Pozor, falešné potraviny!
– Kvalita potravin je u nás příšerná
– Největší podvody s potravinami!

– Řetězce soutěží o nižší ceny na úkor jakosti nabízeného zboží
– Nenechte se napálit náhražkami v potravinách
– Mražená zelenina může mít víc vitaminů než čerstvá

– Superjídlo nebo marketing? Pravda o potravinách, bez kterých prý nelze být
– 10 nejhorších potravin na českém trhu
– Obaly na potravinách lžou

– U potravin rozhoduje cena. Lidé na sobě šetří
– Bůh ochraňuj českého spotřebitele! Ministr Fuchsa zavádí nekvalitní potraviny
– Ivan Fuchsa: Snížím normy na kvalitu potravin

– Kumulace škodlivin v potravním řetězci
– Na co si dát pozor při nákupu potravin a jak je reklamovat?
– České značky v emigraci

– Konzumace nekvalitních potravin má za následek nadváhu
– Řetězce ovlivňují, co lidé jedí. Měl by to dělat i stát
– Jsme odpadkový koš Evropy

– Podvod z prášku

Budete mít zájem: Do Krkonoš za letním bootcampem Počítačové školy Gopas

– Margarín nebo máslo, cukr nebo sladidlo… Kdo se v tom má vyznat

– Potravinové náhražky: Nenechte se klamat

– Klamání spotřebitele, podvody při prodeji potravinářských produktů
– Test DNES – Náhražky v potravinách
– Vysvělení, proč máme u nás nekvalitní levné potraviny

– Do postkomunistických zemí se dovážejí horší potraviny než na Západ
– Východ Evropy může dostat horší potraviny, řekl Brusel
– Podpora „českých“ potravin. Jsou kvůli EU na dně a oblbují nás

– Jak chutná dno. Testovali jsme levné potraviny z Česka a Německa
– Drahé české potraviny jsou méně kvalitní než německé. Máme pro vás další detaily
– Smutný obrázek českého potravinářství

– Japonský vědec vyrábí jídlo z lidské stolice
– Dostala jsem nesmírnou zlost
– Proč jsou dnešní potraviny horší než dřív

– Po jakých potravinách se nám stýská
– Šokující odhalení, co opravdu jíme!
– 10 důvodů proč potraviny nezajišťují plnou výživnou hodnotu

– Útok na žaludek. Je Čechům jedno, že jedí odpad?

– Expertka na potraviny on-line: Obchodníci nemusí uvádět složení nebalených výrobků
– Pád železné opony ničí českou kuchyni. Na oblibě získávají levná a rychlá jídla
– Jak jíst v krizi a neztlousnout?
– Proč jíme odpad a je nám to jedno?
– Srovnání s Německem: Česko je evropský potravinářský koš!
– Měsíc jedl jen psí žrádlo: zhubl a je zdravější
– Pápání pro zvířátka a žrádlo pro lidi
– Onkolog: Jíme potraviny špatné i pro dobytek
– Nechcete vědět jak k vám vozí supermarkety jídlo?
– Potravinářský průmysl nás všechny šidí
– Z instalatéra se vyklubal řezník. Jíme jídlo z Polska
– České jídlo je horší i dražší než německé
– Příspěvek výzkumné sféry k problematice falšování potravin
– Light potraviny svádějí k větší konzumaci
– Loga na potravinách: Průvodce zmateného spotřebitele
– Děláme dobře, když se cpeme umělými vitamíny?
– Deset nejčastějších jedů, které jíme v potravinách
– Domácí potraviny frčí, jíst je chce polovina Čechů. Hlavně ti vzdělaní a starší
– Potraviny dělí střední Evropu. Porovnejte, kudy kvůli jídlu vede železná opona
– Kvalitnější potraviny putují do zahraničí, Češi jedí „maso bez masa“
– 6 velkých omylů aneb V pasti rádoby zdravých potravin
– Víno s vodou a párky z kostí. To nakupujete v obchodech
– Obchody prodávají uzeniny z kostí či pančované víno, zjistila inspekce

– Chybí i dobrý chléb. Co si myslíte vy, vážení čtenáři?

– Už víme, že jíme blafy. Tak proč je z chleba molitan?

– Nejhorší jídla, po kterých nakynete!

– Jídlo v ČR? Kupujeme drahou chemii!

– Prošlé jídlo se prodává běžně
– Konec švindlů s jídlem. Česká kvalita nesmí být trik
– Pětina dovážených potravin nevyhověla kontrolám
– Levné jako před lety, zato špatné. Proč se jídlo šidí
– Výrobci mají nové finty, jak vám vnutit šmejd. Už šidí kotlety i sýry
– Nekvalitní potraviny: Mohou opravdu poškodit zdraví?
– Zpráva o skutečné ceně laciných potravin
– Co to vlastně žereme?
– Polská vaječná moučka plná bakterií i za hranicemi!
– Peklo na talíři: Zavádějící obaly potravin (video)
– Specialita: Uzené z vody
– Nejlevnější nákup: stojí nám to za to?
– Potraviny na pranýři – nejakostní, falšované a nebezpečné potraviny
– Ve falšování potravin se objevují stále nové a nové triky
– Jak dlouho budeme čekat, až potraviny začnou zabíjet jako metanol?
– Omyly ve stravování – nevyhovující potraviny
– Názvy potravin balamutí domácí výrobou, babičkou a tradicí
– Falšovat se mohou až tisíce tun potravin, je to obrovský byznys, tvrdí šéf SZPI

– Obchodní triky a falešné slevy. Co vás pálí v českých obchodech?

– Žalář za šizení jídla bohužel není, říká šéf potravinových inspektorů
– České jídlo: z 'pětikilového' pytle nešla použít ani jedna brambora
– Poznáte skutečné máslo, kávu nebo šlehačku? Obchody někdy náhražky vydávají za originály

– Potraviny zdražují, jejich výroba je přitom levnější! Takhle se na nás pakují obchody!

– Dohoda, která může vést ke snížení kvality potravin
– Jídlo v akci? Často jen trik s menší hmotností
– Peklo na talíři: Tradiční české potraviny (video)
– Amarouny existují! Molekulární gastronomie je dovede vyrobit
– Polovina českých domácností vaří z polotovarů
– A dost! Rostlinné tuky plné zabijáků (video)
– A dost! Potraviny ze siřičitany
– Jak nás obelhávají potravinářské koncerny

Poctivá česká potravina jako od babičky. Konec vyhlášky

Definici české potraviny potřebují především ti, které nemůžeme v případě slova „český“ vzít tak úplně za slovo. Tedy řetězce a velkovýrobci. Ne opravdoví čeští sedláci.

Kupovat české potraviny je správné, z ekonomických i ekologických důvodů (tedy pokud se do vašeho krámu nedovážejí přes celou Českou republiku). Tenhle názor za poslední léta celkem zakořenil.

Obchodníci a jejich marketing a reklama to dobře vědí. Pocitu, že když je něco „naše“, tak se sluší se k tomu hlásit koupí, zručně nadbíhají.

„Z lásky k Česku“, jak zní heslo řetězce s ryze českým jménem: Kaufland.

No proč ne. Problém je v tom, jak se to „naše“ a „české“ pozná. Podvědomě si pod tím máme představit spíš „domácí“ a „místní“, čili brambory z políčka za chalupou a maso od souseda sedláka. Takhle, skrze sentiment a lokální patriotismus, nám české zboží prodávají i řetězce – bez ohledu na to, že ony domácí poživatiny transportují mezi velkosklady a supermarkety třicetitunové kamiony.

Na „naše“ a „české“ ale nikdo nemůže mít monopol. Ani drobní zemědělci ta slova nemohli ubránit. Museli jsme se smířit s tím, že si je přivlastňuje kdekdo. Kdo se ale nesmířil, je ministerstvo zemědělství. Když stát podporuje české potraviny, musí volky nevolky určit, co to taková česká potravina je. A teď to přijde: definovat ji vyhláškou.

Podle ní mají být českou potravinou výrobky, které vyrobila na území České republiky firma se sídlem v České republice. A minimálně tři čtvrtiny složek musí být českého původu. – Co je to „složka českého původu“, o tom bude, předpokládám, pojednávat nějaká další podvyhláška. A na jejím konci bude plný regál věcí, které nejsou k jídlu… zato mají na obale slovo „český“.

Když už si ministerstvo zemědělství začalo, musí bojovat dál a být důsledné. Takže samotná definice českosti nestačí.

Je potřeba vydefinovat další termíny, u kterých se mají zákazníkům sbíhat sliny – například „domácí“, „čerstvý“, „živý“, „čistý“, „přírodní“ nebo „pravý“.

Kus práce už byl odveden, například je předepsáno, jakým sýrům se smí říkat „čerstvý“ a že čerstvé máslo je pouze takové, jehož stáří je maximálně 20 dnů od data výroby…

Jiné komoditní definice na své naplnění teprve čekají. A nebude to lehká práce – ministerstvo zemědělství tu nevyzývá na souboj menšího soupeře, než je sám český jazyk.

Jde o sisyfovský úkol. Sotva ukujeme vyhláškou slova přírodní a pravý, ukáže se, že bez definice tu trčí pořádný, poctivý a selský. No a co teprve babička – a její nudle, štrůdl, marmeláda… A další potravinotvorné postavy – mlynář, myslivec, farmář… Může s nimi snad hauzírovat každý? Vždyť jsou to vlastně jen metafory pro slovo „český“, ne?

Vyhláška o českých potravinách se samozřejmě týká především těch, kdo mají se skutečným významem slova „český“ nějaký problém. Které nemůžete vzít tak úplně za slovo. Tedy řetězců a velkovýrobců.

Opravdoví čeští sedláci žádnou vyhlášku o českosti nepotřebují a stejně tak jejich zákazníci. Vědí, co pěstují, chovají, vyrábějí a kupují.

Často nepotřebují ani obal, na kterém je to „český“ nebo „pravý“ napsané.

Většina lidí nicméně nemá jinou volbu, než koupit potraviny vyráběné průmyslově a prodávané ve velkém. Které jsou do značné míry „anonymní“, jakkoli ti velcí dělají všechno možné pro to, aby nám vsugerovali, že nabízejí něco „jako od babičky“. Je jen na nás, jestli jim to budeme věřit. Spolkneme, chcete-li.

Bez umelých aróm a farbív

Ovocná zmrzlina bez laktózy (okrem banánovej)

Tradičná domáca receptúra