Nakolik jsou pole v Česku plná zemědělských jedů?

PRAHA Rozhodnutí ústavu ministerstva zemědělství řešit přemnožení hrabošů plošnou likvidací jedem pobouřilo tuzemské ornitology. Podle nich může toxická látka ohrozit mnoho druhů ptactva. Jak moc je ve skutečnosti nebezpečná, ale podle odborníků nikdo netuší. V rozhovoru pro Lidovky.cz to tvrdí Václav Zámečník z České ornitologické společnosti.

Nakolik jsou pole v Česku plná zemědělských jedů?

Okresy, v nichž se smí k hubení hrabošů používat jed Stutox II.

Ministerstvu
zemědělství došla trpělivost s přemnoženým hrabošem polním.
V boji proti němu přiostřilo, když umožnilo jeho plošné hubení
pomocí jedu Stutox II
. Výrazně toxický rodenticid je však
nebezpečný nejen hlodavcům, ale i dalším živočichům, zejména
pak ptákům
. S krokem resortu tak důrazně nesouhlasí ministerstvo
životního prostředí a ornitologové. Ústřední
kontrolní a zkušební ústav zemědělský spadajícího pod resort
zemědělství povolil aplikace přípravku, který v kombinace se
žaludeční kyselinou zabije hraboše do pár minut, od 5. srpna do
2. prosince. Zemědělci jej mohou rozmisťovat volně po povrchu ve
48 z celkových 76 republikových okresů.

Podle
ministerstva životního prostředí je ale rozhazování rodenticidu
v rozporu se zákonem na ochranu přírody a krajiny. „Plošnou
aplikaci tohoto toxického jedu na zemědělskou půdu považujeme za
extrémně rizikovou pro životní prostředí
,“ okomentoval Jan
Šíma, šéf odboru druhové ochrany.

Stutox II dle něj
představuje hrozbu pro spoustu dalších zvířat, například
zajíce, srnce, ohrožené tchoře, ale též psy a kočky.
Přiotrávení hlodavci zároveň mohou ublížit i ptákům, kteří
se jimi živí – poštolkám, káňatům, sýčkům, volavkám či
čápům. A stejně jako u jiných jedů se přípravek může dostat
do půdních vod v případě přívalových dešťů. „Je to krok
o 50 let zpět,“ dodala mluvčí úřadu Petra Roubíčková.

Lidovky.cz: Jakým způsobem plošná aplikace rodenticidu Stutox II ohrožuje ptactvo? Stutox II je vysoce toxická látka. Může se stát, že jej pozřou ptáci, kteří se pohybují po poli, na němž bude rozmístěný.

Existuje ale také riziko druhotných otrav. To znamená, že hraboš, který přípravek pozře a přiotráví se, posléze může otrávit ptačí nebo savčí predátory, kterým poslouží jako potrava. Výzkumy sice ukazují, že riziko není příliš vysoké, ale nelze ho vyloučit.

Největší úskalí však je, že se o jedu moc neví.

Lidovky.

cz: Jakto? Nemáme k němu žádná odborná data z terénu. Není vyhodnoceno, jak rizikový ve skutečnosti je. Můžeme tak jen spekulovat, co vše tato vysoce toxická látka může způsobit. Případy, kdy došlo k úhynům přímým pozřením sice zdokumentovány jsou, šlo ale spíše o savce jako třeba zajíce či srnce.

Lidovky.

cz: Pro jaké ptačí druhy představuje největší hrozbu?

Pokud by se jednalo o přímou otravu, řeč je o druzích, které mohou granule přímo pozřít, například bažanti, koroptve, krkavcovití ptáci nebo husy.

Při sekundárním druhu otravy je potenciální škála predátorů široká – od ťuhýků, přes sovy, dravce až po čápy. Roli přitom může hrát velikost těla a množství jedu, které se do těla dostane.

Lidovky.

cz: Disponují někteří z ptáků schopností rozpoznat, že je hlodavec otrávený, a vyhnou se mu tak? Když se dělaly laboratorní pokusy s lasicí kolčavou a poštolkami, ukázalo se, že dravci otrávenou část odmítli přijmout. Někteří jedinci jsou tedy schopni rozpoznat, že část jejich potravy je problematická a mohou ji vyvrhnout.

Vystudoval Krajinné inženýrství na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. Od roku 2003 působí v České společnosti ornitologické na pozici zemědělského koordinátora, kde se věnuje ochraně ptačích druhů zemědělské krajiny. Podílí se na výzkumu čejky chocholaté koordinovaném Fakultou životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.

To však neplatí třeba u sov, které konzumují hraboše vcelku. Jestli budou sbírat uhynulé nebo přiotrávené hraboše, je ale opět něco, co nevíme. Proto plošnou aplikaci odmítáme, neboť rizika nejsou malá.

Lidovky.

cz: Jak jinak by se tedy podle vás mělo s přemnoženým hrabošem bojovat? Předpokládám, že hlavní důvod, proč se přistoupilo k současnému kroku, je ochrana zimních plodin, protože obiloviny, které byly hrabošem poškozeny, mají víceméně po sklizni. Nyní tak došlo k tomu, že se hraboš na polích příliš nevyskytuje a stáhl se do jejich okolí, kde bude velmi pravděpodobně docházet k jeho přirozeným úhynům a počty opět prudce klesnou. Jeho rozmnožování je u konce. Z toho důvodu podle nás plošná aplikace není nutná.

Vhodné by bylo zasáhnout do hrabošova biotopu, aplikovat třeba hlubší podmítku.

Lidovky.

cz: Pamatujete, že by k takovému ohrožení došlo v minulosti? Nejsem si vědom, že by byla aplikace povolena takto plošné, na téměř dvou třetinách území. Stutox II se samozřejmě již dříve používal, ale jestli tenkrát v důsledku toho došlo k přirozenému úhynu ptactva, právě nikdo není schopen říct.

Lidovky.

cz: Když už je likvidace hlodavců tímto způsobem umožněna, co v tuto chvíli udělat, aby se škodám co nejvíce předešlo?Prvotní je zodpovědnost zemědělců, kteří jed budou aplikovat, jak budou dodržovat doporučené podmínky. Je to podobné jako u setí namořeného osiva. Pokud se zaorá a ptáci k osivu nemají přístup, tak je riziko otravy nulové. Pokud se ale ve volné krajině objeví hromádky namořeného obilí, hrozba se zvyšuje.

Lidovky.

cz: Budete jako společnost situaci dále řešit? České ornitologické společnosti se stávající rozhodnutí nelíbí. Budeme se tak snažit, a vypadá to že s námi i ministerstvo životního prostředí, plošnou aplikaci omezit. Ačkoliv upřímně nevím, jaké jsou v tomto naše možnosti.

Co určitě budeme v rámci našich kapacit dělat je, že budeme sledovat, jaké dopady na necílové druhy prostředek má, abychom příště věděli, nakolik je to závažné.

Pandemie koronaviru – restart či pohroma pro českou přírodu?

MAKRODATA A EU

Česká příroda se potýká se suchem, postřiky i s epidemií koronaviru a kůrovce. Jak se daří české přirodě v časech koronaviru?

  • Češi jsou velmi hrdí na svoji přírodu, ale pokud dojde na její reálnou ochranu, stává se jejich vřelý vztah poměrně vlažnějším.
  • Nicméně koronavirus ukázal lidstvu, že se jej stále týkají zákony přírody a titěrný virus má silu zastavit kola ekonomiky.
  • Společnými silami za rozvoj české krajiny?

Nakolik jsou pole v Česku plná zemědělských jedů?

Zdroj: Shutterstock

České i slovenské ministerstvo zemědělství povolilo aplikaci rodenticidu Stutox II na půdu. Objevily se první otravy zvěře (dravců, zajíců i vysoké zvěře). Ale hrabošů ubylo.

  1. Nicméně opravdu za to může aplikace rodenticidu?
  2. Protože zoologové předpovídali, že na částech České republiky (na jižní Moravě) dojde ke gradaci hraboší populace a samovolnému snížení jejich počtu (čemuž napovídali „vystresovaní jedinci z přemnožené populace“ z podzimu a zimy).
  3. Předběžná data z jižní Moravy to potvrzují, protože počty hrabošů jsou přibližně stejné v místech s aplikací Stutoxu II, tak i v místech bez takovéto aplikace.
  4. S gradacemi hraboše se musíme naučit žít a proti velikosti gradace bojovat podporou dravců a sov v krajině, hlubokou orbou a rozdělením velkých širých lánů polí.
  5. Aplikace rodenticidu Stutox II tedy pravděpodobně byla zbytečná a nákladná a pouze se do ekosystému zavlekl jed, který měl vliv na polní zvířenu.
  6. Ministr zemědělství přes protesty vědců, ministerstva životní prostředí i široké veřejnosti umožnil aplikaci jedů přímo na naše pole a zdá se, že bez valných výsledků.
  7. Ponese někdo za rozhodnutí, které mělo negativní dopad na českou krajinu, odpovědnost?
  8. Tip: Proč hraboše hubit rodenticidem Stutox?

A co kůrovci? Mají co žrát?

Koronavirus se dotkne i českých lesů, které poslední léta bojují s kůrovcem. Na sadbu, čištění lesa a na zpracování dřeva je potřeba poměrně velké množství ruční práce, kterou zajišťovali sezónní pracovníci z východu. Bohužel i přes rozvolňování omezování pohybu obyvatel se zdá, že na sadbu stromků, ani na těžbu nebude dostatek pracovníků.

Nicméně to nemusí být pro přírodu špatná zpráva – napadené a popadané dříví bez zásahu je rájem pro řadu ohrožených druhů.

Letos se může zvýšit i procento přirozené obnovy (u Lesů ČR kolem 30 %), ovšem ta má tu nevýhodu, že se takto mohou obnovit právě smrkové monokulturní lesy, které v oteplujícím se Česku nemají zářnou budoucnost.

Nicméně české lesy budou čelit náporu českých turistů, kteří i přes otevření hranic plánují svoji dovolenou v Česku. Tak se chovejme ohleduplně k té naší české krajince, ať se mohou kochat i naše děti…

Zdroj: Youtube/ Vesničko má středisková

Čas na přechod k udržitelné ekonomice?

  • Pandemie koronaviru by mohla změnit vnímání hospodářského růstu, protože při krizích se mohou strhnout zažité chody v ekonomice i společnosti.
  • Ministři Toman a Havlíček dali jasně najevo, že Česko se bude vracet spíše k hospodaření z doby minulé – stavby vodních nádržích, mírnější snižování emisí a dbání na „osvědčených“ postupech.
  • Ministr Havlíček dokonce shodil ze stolu i evropský „Green New Deal“, který měl zefektivnit, zezelenit evropskou ekonomiku a snížit dopady nešetrného hospodaření na zdraví evropských občanů a zpomalit tempo globálních změn klimatu, které již tvrdě dopadají i na českou krajinu.

Česká společnost je k takovým snahám skeptická a i politici řeší spíše následky, než důsledky. V některých případech nekonají vůbec (zadržování vody v krajině pomocí tůní a mokřadů, zmenšování lánů atp.).

Navíc při řešení dopadů se vracejí k neosvědčeným vodním nádržím, které mají zadržet vodu na vyschlých tocích, ale ve světě se od předražených vodních staveb odstupuje a násilně narovnané toky se vrací do svých meandrů, tůní a slepých ramen, protože ty dokážou zadržet vodu v krajině a to za mnohem menší peníze.

Ale jak říkají ministři, krizí je se třeba proinvestovat. A jak se lépe proinvestovat než stavbou betonových vodních nádrží, prezidentovým kanálem či stavbou elektráren?

Tip: Zelené bubliny aneb Green New Deal

Jak je na tom příroda ve světě?

  1. Epidemie, revoluce a další milníky jsou vždy příležitostí ke stočení kormidla, nicméně se zdá, že koronavirus přírodě příliš nepomáhá v Česku, natož ve světě.

  2. Ano, na vylidněné pláže se vrací želvy klást vejce, v čistších kanálech Benátek se prohánějí mořští tvorové, míra zplodin z aut i letadel je nižší, ovšem pandemie koronaviru má i odvrácenou stranu.

  3. Klid v národních parcích nahrává pytlákům, v Amazonii se urychluje těžba a řada českých i zahraničních politiků volá, že není čas se ohlížet na ochranu přírody, když nyní musíme myslet převážně na své občany.

  4. A v rámci blaha svých obyvatel se pod rouškou koronaviru poměrně rychle dají schválit zákony, které by za normálních okolností neměly šanci projít pod neúprosným veřejným míněním.

Nicméně krize koronaviru ukázala jednu důležitou věc a to, že politici nás dopředu neposunou, ale vědecká činnost ano. A právě v dobách, kdy se začínají stírat a leptat hranice mezi faktem a fikcí, je důvěra v kvalitní vědu klíčová.

Proto věřme faktům a ne politikům, a to ve vztahu k péči o přírodu a krajinu platí dvojnásob.

Ekostatek Vlkaneč

Stanislav Svatoň a Diana Benšová: S WWOOFery máme lepší zkušenosti než s placenými brigádníky

„Papriky, okurky, máme, cukety máme, tohle nepřečtu… dýni máme, švestky jim vezmeme příště….“ S Dianu Benšovou a Stanislavem Svatoněm jsme se setkali během rozvozu bio-zeleniny jejich vlastní produkce. Mladá rodina třetím rokem hospodaří na zeleninové farmě ve Vlkanči ve Středočeském kraji.

V únoru loňského roku Diana se Stanislavem rozjeli bedýnkový systém s bio-zeleninou pro přibližně sedmdesát zákazníků. Celkem mají k dispozici dvanáct hektarů zemědělské půdy, na kterých pěstují zeleninu, ovoce a bylinky.

Zajímali jsme se o jejich zkušenosti s ekozemědělstvím, WWOOFingem, bedýnkovým systémem, ale třeba i o výrobou domácího sýra.

S bedýnkovým systémem v Praze jste začali Vy nebo někdo jiný? A kdy přesně to bylo?

Asi úplně první byli lidé z Greenways, kteří rozjeli malý bedýnkový systém přibližně pro deset lidí snad už kolem roku 2000. V bedýnkách se zaměřením na bioprodukty jsme ale byli asi opravdu první. Naše farma funguje třetím rokem a ještě v roce 2008 jsme jeli na klasické objednávky.

Z přechodu na bedýnkový systém v únoru 2009 jsme měli docela strach. Tehdy šlo o nevyzkoušenou věc, v Česku žádný větší bedýnkový systém neexistoval. Během čtrnácti dnů jsme ale měli plno a ještě jsme museli přibrat navíc naše tradiční zákazníky, kteří se nestihli přihlásit včas.

Na kolik korun přijde jedna bedýnka, a jak často je rozvážíte?

Rozvážíme jednou týdně vždy v pondělí. Máme dvě velikosti bedýnek, menší jsou za 200 Kč a větší za 400 Kč. Ta větší je vlastně plná plastová přepravka. Zákazníků máme kolem sedmdesáti a další už musíme bohužel odmítat.   

Jaké druhy zeleniny a ovoce Vaši zákazníci během sezóny v bedýnkách najdou?

Pěstujeme toho docela hodně. Jde o tradiční zeleninu jako jsou ředkvičky, mrkev, okurky  atd., ale máme i dýně a bylinky, z ovoce pak jablka, hrušky, třešně, švestky a třeba taky ostružiny. Z méně známých a opomíjených věcí dodáváme třeba topinambury nebo mangold. Bedýnky navíc doplňujeme o produkty dalších biofarem, které se nám nechce nebo nedaří pěstovat.

Co Vás přimělo k ekofarmaření?

Nejprve jsme začali pěstovat zeleninu pouze v malém pro sebe a známé, dalším rokem se to rozrostlo pro víc lidí, a pak už přišly bedýnky. Po babičce jsme získali část statku a některé z pozemků.

Statek ale teprve opravujeme, abychom se tam mohli přestěhovat. Jde o hodně staré stavení. Ve Stabilním katastru z roku 1838 je zanesen jako jedna ze tří kamenných budov ve Vlkanči.

Těmi dalšími jsou kostel a fara.

A kde jste získali potřebné vědomosti a znalosti?

V zemědělství platí dvojnásob, že se člověk pořád učí. Já jsem sice vystudovaný zemědělec, ale zabýval jsem se hlavně živočišnou výrobou, kde jsem později našel uplatnění.

Občas jsem měl hodně rozporuplné pocity z používání růstových stimulátorů a podobných látek, kdy šlo spíš o průmysl než chov. Je ale pravda, že postupně se třeba růstové simulátory zakazovaly.

Znalosti tedy získáváme spíš dobře prověřenou metodou pokus omyl.

Pěstování zeleniny je hodně pracné, kolik lidí na Vaší farmě pracuje?

Specifikem zeleniny je nárazovost. Někdy je nutné udělat v krátkém čase hodně práce. Teď jsme jenom dva a vypomáhají nám proto brigádníci. Není ale vůbec snadné sehnat lidi, kteří by opravdu chtěli pracovat.

Letos je navíc hodně extrémní rok. Nejprve snad šest týdnů nepršelo a bylo velké sucho. Náš zahradník to nevydržel a odešel.

Potom jsme zase měli třikrát zaplavené pole, takže nám třeba ještě na poli začala hnít mrkev, voda nám vyplavila část brambor atd.

Jak se na Vás v počátcích dívali místní.

Vyrůstal jsem tady, takže s vztahy s místními máme dobré. Je ale pravda, že jsme hlavně ze začátku byli trochu za exoty. Pěstujeme v malém a jiným stylem. Spousta lidí nám ale fandí a jsou rádi, že jsme do toho šli.

Co plánujete do budoucna? Jak to u Vás bude vypadat za 10 let?

Jo to kdyby jsme věděli. V bedýnkovém systému by jsme rádi měli kolem padesáti opravdu stálých zákazníků, které by jsme dokázali z větší míry zásobovat jen naší produkcí. A k pěstování zeleniny a ovoce chceme ještě přibrat chov ovcí.

Jste zapojeni do WWOOFingu. Měli jste na farmě už nějakého WWOOFera?

S WWOOFingem jsme postupně začínali od loňského roku. Letos tu zatím bylo pět WWOOFerů, ale většinou jen krátce na víkend nebo tři až čtyři dny. Nedávno se nám ale přihlásil jeden Polák, který by tu mohl možná zůstat déle a zrovna včera se nám ozvala skupina tří WWOOFerů, tak uvidíme.

A zkušenosti?

S WWOOFery máme lepší zkušenosti než s placenými brigádníky. Je na nich znát, že přijedou, protože si chtějí vyzkoušet práci v zemědělství. Část z nich se chce naučit nové věci, další ale přijíždějí, aby si hlavně odpočali od svého zaměstnání. V loňském roce u nás byli například dvě studentky, který přímo říkali, že si přijeli odpočinout od učeben a městského života.

Co si myslíte o zemědělských dotacích?

Velký problém je rozdílnost dotací v zemích Evropské unii, přestože máme jednotný trh. Buď ať tedy jsou všude stejné nebo žádné. Dalším problémem je jejich nastavení. Současná praxe vede k tomu, že většina dotací jde na údržbu trvalých travních porostů. Vyplatí se to totiž nejvíc.

Velká družstva nabrala hektary a nejsou ochotná vydávat pozemky, i když na nich třeba nic nepěstují. Co nás ale mrzí víc, je prodej pozemků z pozemkového fondu v paragrafu sedm. Mohou je koupit jen lidé, kteří mají v daném nebo sousedním katastru víc než 10 hektarů.

Malý farmář nebo prvozemědělec tak nemá šanci.

Vlastníte certifikaci bio, co to obnáší?

Pravidelné i nepravidelné kontroly. Nedávno jsme tu měli dokonce kontrolora, který kontroloval kontrolora, zda nás dobře kontroluje (smích). Jako biozemědělce nás kontroluje jednak certifikační orgán a nově dostal pravomoc i ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský).

Každá kontrola znamená obsáhlý šanon lejster, kterých je kolem dvaceti. My jsme zatím v přechodovém období pro získání certifikátu, od příštího roku nás už ale čeká odebírání vzorků a jejich rozbor. Zjištění reziduí zakázaný látek například pesticidů znamená zpětné odebrání dotací.

A dělají se vzorky půdy nebo i plodin.

Obojího, půdy i plodin a u trvalých porostů se dokonce bere jako vzorek list, větev, plod a hlína. Ty se ale nedělají každoročně.

Co mě tedy čeká, kdybych chtěl začít biofarmařit?

Základem je vstupní kontrola, kdy jsou prohlédnuty a zhodnoceny pozemky. Zjišťuje se, zda jsou vůbec vhodné pro biozemědělství. Kdyby jsme byli třeba u dálnice nebo chemičky, tak máme smůlu.

Pak se musíte řídit zákony o ekologickém zemědělství a to českými i evropskými. Po podání žádosti u ministerstva následuje přechodové období, dva roku u orné půdy, tři roky u trvalých kultur.

Potom můžete požádat o certifikaci pro konkrétní výrobky.

Pokud nepoužíváte žádné chemické přípravky, čím hnojíte?

Kromě zeleného hnojení a výluhů z divokých bylin používáme i hnůj z malochovu, který smí biozemědělci používat. Soused má dvě krávy, tak ho bereme od něho.

Prý si doma děláte domácí Nivu. Jaké máte úspěchy? Řeknete nám recept?

Nivu jsme dělali jen jednou. Dopadlo to dobře, i když výsledek byl jako když se zkříží niva se zrajícím sýrem typu camembertu. Chutnala ale dobře. Dělání sýrů není vůbec těžké. Pro začátek lze začít s výrobou jogurtu a tvarohu, které jsou úplně primitivní. Naučili jsme vyrábět sýry sousedku a její rodina pak nechtěla jíst skoro nic jiného.

Chce to jen čas, suroviny a zachovat hygienu. Někdy je obtížnější sehnat syřidlo. My používáme enzymatické, které není živočišného původu. Sýr po něm nezhořkne ani, když ho tam dáte omylem o trochu víc.

Kdyby to chtěl někdo zkusit, tak syřidlo a jogurtové i sýrařské kultury lze třeba koupit v bývalém výzkumném ústavu lékárenského průmyslu ve Vokovicích.

  • Jak dlouho znáte Arniku?
  • Arniku teda prhu chlumní známe dlouho (smích).
  • Máte nějaké motto nebo krédo?
  • Přežít tento rok.
  • Milan Havel, Jan Losenický

Jak jsem zjišťoval, čím se stříká pole za mojí zahradou

Jen si to představte. Stojíte takhle ráno na své zahradě, nasáváte vůni rozkvetlých květů stromů krajových odrůd, radostně se podivujete bzukotu poletujících hmyzáků nad nekosenou loučkou a permakulturním záhonkem, přímo cítíte teplo rozkladu bioodpadu v kompostéru.

To si jednou krásně zahnojíte! Prostě taková rurální idylka spokojeného hospodáře, ze které vás ale vyruší hukot a vrčení traktoru s rozprašovačem.

Ano, váš kousek ráje totiž přiléhá k velkému pozemku, na kterém hospodaří místní agropodnik.

Traktorista zrovna na poli stříká nebo hnojí budoucí úrodu. Když jeho stroj oddrkotá pryč, nemůžete se zbavit intenzivního dojmu, že někdo průmyslovým postřikem znesvětil vaši celoroční snahu.

Můžete teď o svých jahodách a malinách pořád ještě tvrdit, že jsou nehnojené a bio? Čím vlastně traktorista vylepšoval ten rozlehlý lán? Máte vůbec možnost se to dozvědět?

Starosta má jiné starosti

Ve městech žijí skoro tři čtvrtiny obyvatelstva České republiky, ale já pořád patřím k synům venkova. Což znamená, že v podobné situaci volám starostovi.

Jednak proto, že je to informovaný a šikovný člověk, ale taky proto, že je to mnou volený zástupce a rád si namlouvám, že na „obci“ sedí díky mému hlasu a tedy i pro mě a rád mi pomůže.

Jenže v tomhle případě jsem nepochodil. Jak se od něj dozvím, obec není hospodařícími velkozemědělci informovávána o tom, čím a kde se hnojí. Obec ví, kdy se očkují králíci proti myxomatóze, kdy se očkují včelstva, kdy se provádí postřik proti komárům nebo deratizace nebo kdy myslivci kladou návnady na lišky se vzteklinou. O agropostřicích ale neví vůbec nic.

Obec teoreticky může regulovat, v kolik hodin může a nesmí velký hlučící traktor na ulici, ale vůbec neví, čím traktor stříká lány na katastru obce. Pozemky totiž patří soukromým majitelům, dílem z řad občanů, kteří svou půdu propachtovávají zemědělskému podniku. A ten na ní za ně hospodaří.

Soused nic neví, agronom nepoví

Můžu zaklepat u souseda Franty přes ulici, protože vím, že kus svého pole pronajal agropodniku. A jednou ročně se na schůzi dozví, co s jeho půdou má agronom zemědělského podniku v plánu. Ale co si budeme povídat, Franta není zrovna dobrý zdroj informací. Je rád, že je rád.

Takže můžu zavolat přímo agropodniku a doptat se místního agronoma. Je to štěstí, že tenhle agronom je slušný a vzdělaný člověk a chce se se mnou bavit.

Vysvětlí mi, že v „pachtu“ mají 1400 hektarů, na kolik z nich putuje kravský hnůj a kam se přidává dusíkaté hnojivo. Prozradí mi, jaké jsou normy dané tzv.

nitrátovou směrnicí a jak moc při dávkování hnojiv záleží na agro-geografické zonaci půdy, vodním režimu, sklonu svahu, osevních postupech.

Mám štěstí, protože nic z toho by mi povídat nemusel. Přeci jen: nejsem vlastníkem ani nájemcem té půdy. Dozvím se také, že všechny zákroky na půdě se zanáší do tzv. agronomického deníku. Tuze chytrého on-line systému, který slouží jako nástroj evidence a kontroly. A mohl bych ho prosím vidět? Nemohl.

Životní prostředí? Tohle není pro ně

Když to tedy nejde na obci a v podniku, zkusím to o úroveň výš. Jsem prostě zvědavý, který chce vědět, co v konkrétním agronomickém deníku stojí psáno a čím dnes ráno traktorista stříkal velké pole za mojí zahrádkou.

Volám tedy do města řekněme úrovně okresního, na Oddělení zemědělství a ochrany přírody (konkrétně pak na ochranu zemědělského půdního fondu a rostlinolékařské péče). Jenže tady se se mnou moc bavit nechtějí. Na jejich bedrech by tkvěl případný dozor nad porušením a nápravou podmínek, třeba i těch uvedených v agronomickém deníku.

A tím se dostáváme k velkému finále, kterým je Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Právě tady totiž sedí navýsost povolaní úředníci, technologové a znalci, kteří mimo jiné bdí nad tím, co stojí v agronomickém deníku, vypsaném agronomem v mé drahé vísce.

Tohle u své zahrádky vidět nechcete.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Dotaz na správné místo!

Nedá se ale říct, že bych tady zrovna pochodil. Tamní pracovníky totiž hlavně zajímá, zda nebyl porušen nějaký zákon nebo vyhláška. Třeba ta o používání hnojiv a postřiků.

Pokud by někdo například hnojil na neroztátý sníh nebo rozprašoval postřik za příliš větrného počasí, s nevhodně nastaveným rozprašovačem (který by třeba místo hrachu na poli kropil moje meruňky), byl by to případ pro ně.

Pak by stačilo zavolat k nim a inspektoři z regionální pobočky by vyrazili do terénu. Přišli by samozřejmě až v době, kdy už traktorista jezdí někde úplně jinde.

Z půdy a listí by pak ale odebrali „analyty“ a svěřili je své referenční laboratoři. A mohli by zjistit případné pochybení. Třeba když by někdo stříkal pole něčím jiným, než bylo uvedené v agronomickém deníku.

Ale do něj se já jako nezainteresovaný zvědavec podívat nemůžu.

Jak se tedy můžu dozvědět, čím se hnojí a stříká na sousedním poli? Nemůžu. Vlastně můžu. Nejlepší je zeptat se přímo traktoristy. Pokud ho doženu, náhodou to bude vědět a bude ochotný mi to říct.

reklama

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector