Revmatickou artritidou trpí asi 1% populace. Přesto koluje spousta pověr o této běžné, ale velmi vážné kloubní nemoci.
„Existuje velké množství mylných představ o tomto onemocnění,‘ říká doktor Paul Kremer, revmatolog a profesor na lékařské fakultě univerzity v Albany ve státě New York pro server WebMD.
„Artritida je běžné onemocnění, a proto s ní často bývá zaměňována právě artritida revmatická.‘ Navíc revmatická artritida není ještě zcela prostudována v mnoha oblastech. Výzkum a léčba neustále mění pohled na toto onemocnění.
Dokonce i odborníci se neustále dovídají o této nemoci něco nového. Zde je 8 nejčastějších mýtu.
Mýtus č. 1: Revmatická artritida je to samé jako „obyčejná artritida‘
Pravdou je, že revmatická artritida není jako ta obyčejná. Za obyčejnou artritidu považujeme například osteoartritidu, která vzniká buď v důsledku zranění, nebo opotřebení kloubů. Je to nejběžnější kloubní onemocnění lidí středního věku.
Na rozdíl od toho, revmatická artritida je chronické, progressive autoimmune onemocnění. V důsledku neznámých spouštěčů, se tělo brání tvorbou protilátek, a tím ničí své vlastní vazivo. Toto nejvíce poškozuje právě klouby, ale můžou ohrozit i jiné části těla. Tyto záněty přicházej buď periodicky, nebo trvají nepřetržitě.
„Toto je asi ten největší omyl, směšování revmatické artritidy a osteoartritidy. Nepřidává tomu ani fakt, že většina lidí trpí oběma těmito onemocněními.,‘ dodává doktor Kremer.
Mýtus č. 2: Revmatickou artritidou trpí jen lidé v pokročilém věku
Pravdou je, že toto onemocnění začíná u osob ve věku 30 až 50 let.
„Toto je nejčastější věková skupina, u které se artritida objevuje. Ale tímto revmatickým onemocněním mohou trpět dokonce i teenageři. Starší lidé mohou mít horší formu, protože jí zpravidla trpí už delší dobu a je v pokročilejším stádiu.‘
Mýtus č. 3: Revmatická artritida není příliš vážné onemocnění
Revmatická artritida může velmi vážně ohrozit vaše zdraví a samostatnost, zvláště když je nesprávně nebo nedostatečně léčena.
„Mnoho lidí vážnost tohoto onemocnění zlehčuje a nazývá o „babičkovským onemocněním‘ a tím zpravidla promeškají správnou příležitost pro léčbu,’říká profesor Kremer. Lékaře se zpravidla rozhodnou navštívit až po několika měsících, ale to už jsou klouby velmi poškozeny.‘
Revmatická artritida je onemocnění, které musí být diagnostikováno, co nejdříve, a po té pravidelně léčeno, aby klouby už nebyly nadále poškozovány. To muže zachránit jejich dlouhodobé správné fungování.
Revmatická artritida může zvýšit riziko vzniku některých dalších onemocnění. Kardiovaskulární onemocnění, infekce a plícní nemoci se častěji objevují u lidí s revmatickou artritidou.
Mýtus č. 4: Většina lidí trpící revmatickou artritidou skončí na kolečkovém křesle nebo v pečovatelském domě
Revmatická artritida ovlivňuje život u každého pacienta jinak. Ale většina lidí může s touto nemoci žít bez omezení.
V důsledku své vzestupné tendence revmatická artritida opravdu u některých lidí invaliditu způsobuje. Tyto informace však pocházejí ze studií 20 až 30 let starých.
„Tyto studie byly vypracovány ve zcela jiném době, předtím než jsme začali tuto nemoc léčit metotrexanem. Během těchto let jsme učinili velký pokrok v léčbě tohoto onemocnění. Dnes většina lidí, kteří se s revmatickou artritidou léčí, je na tom velmi dobře, pokud jde o pohyblivost a samostatnost,‘ říká doktor Kremer.
Poslední studie dávají Kremerovi za pravdu: 94% pacientů pokračovalo ve svých obvyklých aktivitách samostatně po deseti letech trvání tohoto onemocnění.
Mýtus č. 5: Mnoho lidí s revmatickou artritidou nemůže pracovat
Pravdou je, že pracovní úkoly a zvyky se mohou v důsledku onemocnění změnit. Ale rozhodně to neznamená doživotní neschopnost.
„Opět zde platí, že toto mohla být pravda dříve, před započetím současných léčebných metod,‘ říká doktor Kremer. Zcela jistě tito lidé budou potřebovat pracovní příspěvky nebo budou muset zredukovat některé své aktivity během zánětů. Ale většina lidí s tímto onemocněním, může normálně pracovat.
Podle nedávné studie, rozdíl v pracovním tempu mezi lidmi trpícími artritidou více než 10 let, a lidmi zdravými, není žádný.
Mýtus č. 6: Jelikož léčba revmatické artritidy může být jedovatá, je lepší s ní počkat, až se nemoc více rozvine
„Toto je pravděpodobně ten nejnebezpečnější mýtus,‘ varuje doktor Kremmer.
Je zde mnoho důkazu o tom, že brzká léčba revmatické artritidy zabraňuje poškození kloubů. Ideální je začít s léčbou, co nejdříve, po jejím diagnostikování. Pozdní léčba může znamenat větší poškození.
Podle jedné studie, může brzká léčba metotrexatinem zabránit dalšímu rozvoji nemoci u některých osob.
„Je pravda, že léky, které se dříve k léčbě artritidy používaly, měly vedlejší efekty. Ale jen velmi zřídka jsou následky vedlejších efektů horší, než neléčená artritida. Prostý krevní test a pravidelné návštěvy u lékaře mohou odhalit většinu vedlejších efektů léků.
Mýtus č. 7: Většina lidí s revmatickou artritidou dostane rovněž rakovinu
- U lidí s revmatickou artritidou je lehce zvýšené riziko vzniku rakoviny krve, ale toto riziko je velmi malé.
- „Riziko rozvoje tohoto druhu rakoviny je u těchto osob dvakrát větší, ale není jasné proč tomu tak je,‘ říká doktor Kremer.
- Faktem je, že i s tímto větším rizikem, jen malá část pacientů rovněž onemocní rakovinou krve.
Jako příklad poslouží výsledky studie, která sledovala přes 2 000 lidí trpící revmatickou artritidou po osm let a jen u 11 z nich se objevila rakovina krve.
Pro srovnání u zdravých osob ze stejného počtu onemocnělo tímto druhem rakoviny 3 až 8 lidí.
„Důvodem, proč je riziko zvýšené, může být větší počet zánětů u těchto osob a případně právě léky pro léčbu artritidy. Nicméně, u většiny osob s revmatickou artritidou se rakovina nerozvine.
„Metotrexat může přispět ke zvýšenému riziku.‘ Ale i přesto revmatologové za tímto léčivem stojí. „Musíte zvážit rizika a přínos,‘ radí doktor Kremer. Neléčená revmatická artritida může mít ničivé následky, ale rakovina krve je ojedinělá a je léčitelná,‘ dodává.
Pozitivní je, že riziko rozvoje rakoviny konečníku se snižuje až na 40% u lidí s revmatickou artritidou. Podle jedné teorie, časté užívání protizánětlivého léku zvaného NSAID (obsahující aspirin, motrin a ibuprofen) snižuje riziko vzniku rakoviny ve střevech.
Mýtus č. 8: Bolestivé a ztuhlé klouby potřebují odpočívat většinu dne
Naopak klouby, které jsou poškozeny revmatickou artritidou, potřebují procvičovat.
„Je třeba, aby se tito lidé hýbali. A zcela jistě je povzbudí různé pohybové aktivity.‘ radí Kremer. Někdy je samozřejmě odpočinek nutný, ale většina osob, které revmatickou artritidou trpí, by se měly hýbat dokonce více, než méně.‘
Nepohyblivost může být kontraproduktivní pro některé z nich. Když klouby bolí a jsou ztuhlé, je jasné, že se pohybu vyhýbáme. Ale tím, že se nebudeme pohybovat, se dostaneme do začarovaného kruhu. Svaly okolo kloubu přispívají velkou měrou k jeho síle a stabilitě. Všechny svaly potřebují pravidelný pohyb, aby byly zdravé – používejte je nebo je ztratíte.
Každý s revmatickou artritidou může provádět určité cvičení:
- Protahovací cvičení vyžaduje minimální námahu a pomáhá udržovat klouby ohebné.
- Aerobní cvičení s mírným dopadem pomáhá kloubům, stejně jako celkové duševní a fyzické zdraví.
- Naopak se vyhněte cvičení s velkým dopadem.
Revmatické choroby zasahují lidi každého věku, říká revmatolog Jiří Vencovský
Platí, že revmatickými onemocněními trpí jen starší lidé? Známe jejich příčiny? A jak je umíme léčit? Hostem Studia Leonardo byl předseda České revmatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Jiří Vencovský.
„Chorobami pohybového aparátu trpí celá škála osob: děti, mladší dospělí a samozřejmě i starší lidé, kteří do toho onemocnění dospějí,“ uvedl lékař.
Obor revmatologie typického pacienta nezná. „Nejzávažnější nemoci, o které se staráme, jsou choroby autoimunitní nebo zánětlivé. Typickou nemocí je revmatoidní artritida nebo Bechtěrevova choroba a další. Těmito nemocemi trpí spíše ženy, ale ani mužům se nevyhýbají.“
Jak člověk zjistí, že patří právě do rukou revmatologů? „Většinou ho něco bolí. Náš obor se zabývá postižením, bolestmi i otoky kloubů, ale i bolestmi svalů nebo jeijch slabostí, stejně tak postižením šlach a kostí,“ vysvětlil Vencovský.
„Obvyklý příklad pacienta, který se k nám dostane, je ten, kterému oteče několik kloubů, začnou bolet, ztuhnou,“ popsal revmatolog.
Jaké jsou příčiny vzniku těchto chorob, a jaké jsou rizikové faktory? „Víme, že zejména u zánětlivých onemocnění hraje velkou roli genetika.“
„Jde ale spíše o soubor několika genů, které ovlivňují imunitní systém, a ten na základě této dispozice přestane fungovat normálně, a začne se v případě autoimunitních chorob zaměřovat vůči vlastním tkáním. Jde o takzvanou autoreaktivitu, aktivitu vůči vlastnímu tělu.“
I když jsou podle Vencovského pokroky v léčení těchto typů onemocnění ohromné, vyléčit je lékaři úplně nedokážou.
„My nemoc na určitou dobu vyženeme z organismu, pokud jsou léky podávány, ale ve chvíli, kdy je přestaneme podávat, tak se nemoc dříve nebo později vrací.“
Velkým pokrokem je tzv. biologická léčba. Jde o léčiva, která jsou vytvořena biologickou cestou na základě poznání toho, co se děje v organismu.
„Byly vytvořeny cílené biologické léky, které vlastně látku, která za chorobu může, neutralizují, a to má ten léčebný účinek. Problém je, že tyto léky jsou poměrně drahé,“ konstatoval revmatolog Jiří Vencovský.
Hostem Studia Leonardo byl revmatolog Jiří Vencovský. Připravila Martina Vacková, moderuje Martina Spěváčková.
Související příspěvky
Revma není jen nemoc kloubů. Odborníci přesně nevědí, co problémy spouští
U Bechtěrevovy nemoci pomůže hlavně cvičení
Revmatická onemocnění – mýty a omyly
„Revma není nemocí stáří, ale mladých lidí. Život zkrátí i o deset let,“ říká revmatoložka
Ztuhlé, oteklé a velmi bolestivé klouby, které vám hlavně ráno nedovolí ani udělat si čaj nebo se učesat. Revmatoidní artritida rozhodně není nemocí seniorů, ale postihuje pacienty po třicítce, častěji ženy. Více nám o ní v rozhovoru prozradila revmatoložka MUDr. Olga Růžičková.
Revmatoidní artritida – je to to samé, co lidově řečeno revma?Jako revma běžná populace často označuje onemocnění jak zánětlivá, tak i degenerativní. Ale jsou to dvě naprosto odlišné skupiny onemocnění. Mezi ta degenerativní patří artróza, kterou bohužel trpí většina starší populace.
Revmatoidní artritida je zase autoimunitní zánětlivé onemocnění, které většinou postihuje mladší lidi. V průměru kolem třiceti, čtyřiceti let. Zatímco léčba artrózy je zaměřena na podporu metabolismu chrupavky, tak léčba revmatoidní artritidy musí být imunosupresivní (pozn. red.
: léky modulující činnosti imunitního systému).
Takže takové ty bolesti kloubů u starších lidí, například při změně počasí, to tedy ve skutečnosti není revma.Ne, to je artróza, na kterou má počasí skutečně vliv.
Většina pacientů s artrózou si stěžuje na bolesti při změnách tlaku, takže při změně počasí.
U pacientů s revmatoidní artritidou se sice také střídají lepší a horší období, co se bolestí týče, ale v souvislosti se změnou počasí to není.
Co přesně je autoimunitní onemocnění?Imunitní systém pacienta se splete a začne vyrábět protilátky proti vlastním tkáním.
Je revmatoidní artritida jen o bolesti kloubů?Jde o systémové onemocnění, což znamená, že kromě kloubů a jejich pojivové tkáně postihuje také pojivovou tkáň v jiných orgánech. Může tedy vést i k postižení plic, ledvin a dalších orgánů. Naštěstí toto postižení nevídáme až tak úplně často. Nicméně může být součástí tohoto onemocnění.
Lze možnému postižení orgánů nějak zabránit?Základem je včasná diagnostika onemocnění. Čím dříve je zavedena účinná léčba, která vede k potlačení aktivity onemocnění, tím pravděpodobnější je zabránění orgánovým komplikacím. Ale stoprocentně to zaručit nelze.
Je toto onemocnění vrozené, nebo si ho můžeme nějak přivodit vlastní vinou?Všichni pacienti se ptají, kde k tomu přišli, proč se to stalo zrovna jim. Až na tohle někdo najde přesnou odpověď, nejspíš dostane Nobelovu cenu. V současné době se předpokládá, že existuje genetická dispozice.
Imunitní systém, který zdědíme po rodičích, má schopnosti reagovat určitým způsobem. A v případě, že dojde k ovlivnění nějakým environmentálním podnětem, tedy faktorem z okolí, může dojít ke spuštění mylné autoimunitní reakce.
Někdy jsou jako tyto faktory zmiňovány hormonální změny, očkování, interrupce, nasazení antikoncepce, nebo třeba jen viróza. Podezírají se i priony (pozn. red.: typy infekčních částic), viry. Možných příčin z okolí je celá řada a v současné době nelze pojmenovat jednoznačného viníka.
Pacient zkrátka neudělal nic špatně. Za svou nemoc nemůže on ani nikdo jiný.
Kdo může revmatoidní artritidou onemocnět? Je nějaká skupina lidí, která k němu více inklinuje?K určitým autoimunitním chorobám mají větší náchylnost muži, k jiným ženy. Z toho lze usuzovat, že hormonální výbava hraje určitou roli ve spuštění reakce.
Některá onemocnění se v rodinách vyskytují opakovaně, v několika generacích. Jak už jsem říkala, existuje určitá genetická predispozice. Revmatoidní artritida postihuje více ženy.
Pokud se vyskytla u babičky i u matky, je velmi pravděpodobné, že i u dcery trpící bolestmi kloubů se toto onemocnění vyvine. Ale jisté to samozřejmě není.
Může mít revmatoidní artritidu i dítě?Bohužel i děti od několika měsíců věku mohou trpět artritidou. U nich se ale nazývá idiopatická juvenilní artritida.
Jak člověk pozná, že by mohl revmatoidní artritidou trpět? Jaké příznaky by nás měly dovést k lékaři?Kdybych měla popsat typického pacienta s revmatoidní artritidou, tak je to relativně mladá žena mezi třiceti, čtyřiceti lety. Postupně se u ní rozvíjí bolestivý otok ručních kloubů, tedy na prostředních a kořenových kloubech prstů a v zápěstí.
Klouby jsou oteklé, prosáklé. Ale mohou to být i klouby na nohou. Největší bolest přichází ráno po probuzení, kdy jsou klouby ztuhlé. Pacienti říkají, že potřebují třeba půl hodiny, hodinu, někdy i celé dopoledne, aby se rozhýbali. Teprve pak si mohou uvařit čaj, učesat se, obléct, protože jemná motorika je poškozená.
Postižení kloubů je symetrické, tedy na obou horních či dolních končetinách.
To všechno se projevuje už v časném stadiu?Ano, takhle to může začínat. Ale začátek je variabilní. Může být třeba prudký, ze dne na den, nebo se stav může v průběhu několika týdnů, měsíců postupně zhoršovat. Případně pacient může být jeden den bez příznaků, ale druhý den s velkou bolestí. Jen těch dnů, kdy to bolí, postupně přibývá.
Pojí se RA i s jinými zdravotními problémy?Pokud dojde k postižení nějakého dalšího orgánu, pak se přidružují potíže vyvolané jeho špatnou funkcí. Například v případě plicního zánětu jsou pacienti dušní, mají suchý kašel, obtížně tolerují zátěž. Objevují se také systémové příznaky jako je deprese, únavnost, nevýkonnost…
Takže lze říci, že pacienty revmatoidní artritida hodně omezuje.Velmi! Řekněme, že revmatoidní artritida zkracuje život průměrně o deset let. A pokud není správně léčena, významně ovlivňuje základní životní aktivity, ať už pracovní, v rodině, nebo v případě sebeobsluhy.
Jak je možné revmatoidní artritidu diagnostikovat, léčit ji a čemu všemu mohou lékaři zabránit, pokud pacient přijde včas? Tomu se budeme věnovat v pokračování rozhovoru, který si můžete přečíst už za týden.
Trápí vás revmatoidní artritida? Doporučujeme vám zajímavé video Život s revmatoidní artritidou je bolestivý a může vést až k invaliditě. Častá nemocnost, menší produktivita práce, absence v zaměstnání, nebo potíže doma. Lidé s tímto onemocněním se potýkají s řadou problémů, které si zdravý člověk dovede jen těžko představit.
|
Pokud se onemocnění revmatoidní artritidy týká vás nebo někoho z vašeho okolí, rádi vám chceme doporučit zajímavé video, které poukazuje na tuto problematiku.
V současné době žije na území ČR kolem 70 000 pacientů s revmatickou artritidou. V poměru se jedná o dvě třetiny žen.
Čtěte také:
Z léku na revma se stává naděje pro boj s COVID-19. Laboratoře Michala Zahradníčka teď čekají na zelenou od státu
Jiří Svoboda, CzechCrunch − 30. března 2020 − Když před čtyřmi lety vědci v brněnském Národním centru tkání a buněk (NATIC) začali vyvíjet nový lék, který měl pomoci pacientům s revmatoidní artritidou nebo příjemcům transplantovaných orgánů, sotva mohli tušit, že nakonec budou pomáhat v boji se smrtícím koronavirem.
V laboratořích, které vlastní podnikatel a filantrop Michal Zahradníček, dokončili vědci výzkum tohoto léku zvaného Remescor v prosinci 2019. Uběhlo pár dní a uvědomili si, že jejich řešení může pomoci kriticky ohroženým pacientům bojujícím právě s nemocí COVID-19. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) v těchto dnech posuzuje, jestli lék pustí do českých nemocnic.
„Je to obrovská náhoda. Máme připravené dávky pro desítky pacientů a věříme, že nám SÚKL výrobu povolí.
Jsme připraveni i dále výrobu naškálovat, kdyby to bylo potřeba, a vyrábět lék pro 200 až 500 pacientů týdně,“ říká pro CzechCrunch Michal Zahradníček, majitel biotechnologické firmy PrimeCell, pod kterou Národní centrum tkání a buněk patří a kterou spoluvlastní s Ivem Kristenem a investiční skupinou Penta.
Na vývoji léku spolupracovali společně s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně a Ministerstvu zdravotnictví nabídli jeho využití zdarma. Ač to na první pohled není patrné, revmatoidní artritida, odmítnutí transplantátu a nový COVID-19 mohou mít jeden společný jmenovatel – a to sice zánět, který nemá na svědomí nic jiného než neúměrná reakce vlastního imunitního systému.
Důsledky těchto zánětů jsou různé. Zjednodušeně řečeno, v případě transplantovaného orgánu je to první známka toho, že nové tělo ho těžko přijímá, u revmatu následuje poškození kloubů.
U pacientů s COVID-19 jsou zásadní záněty v plicích a právě dýchací soustava se tak stává nejpostiženější částí těla.
Pokud jsou záněty velké, vedou k dalšímu poškození organismu a pacient může právě z tohoto důvodu zemřít.
Lidé ale mají různé úrovně revmatu, stejně tak nový orgán jejich těla úspěšně přijímají a nebo se z COVID-19 vyléčí. Jeden z důvodů je ten, že mají dostatečně silnou a vyváženou imunitu. Proto, aby lidské tělo nereagovalo málo, nebo naopak příliš hodně a samo sobě tak škodilo, jsou v těle i takzvané mezenchymální stromální buňky, které působí protizánětlivě.
Tělo si díky imunitě s virem poradí
Jenže lidé, kteří trpí těžkým průběhem revmatu, transplantace nebo COVID-19, mají těchto buněk kriticky málo.
Řešení Zahradníčkova týmu spočívá v bioreaktoru, který dokáže buňky mnohonásobně rozmnožit a následně se v laboratoři vyrobí Remescor.
Plán je takový, že lékaři buňky následně podají pacientovi a jeho imunitní systém by měl získat dostatečnou sílu na to, aby se s virem sám vypořádal.
„Remescor necílí na vir samotný, ale umožní normalizovat imunitní odpověď. Díky posílené imunitě si již organismus poradí s virem sám.
Navíc mezenchymalní stromální buňky mají i protizánětlivé účinky,“ vysvětluje Zahradníček podstatu léku. Svým zaměřením na imunitu se zásadně liší od léků na koronavirus, které se aktuálně testují ve světě.
Většina z nich totiž cílí přímo na vir a snaží se ho zničit.
Do této skupiny patří i Remdesivir, který vyvíjí vědci americké společnosti Gilead Sciences v čele s českým virologem Tomášem Cihlářem. Jeho lék SÚKL schválil pro experimentální užití a je testován na prvních pacientech v Česku. Jak píše iRozhlas, jednomu z testovaných pacientů se zlepšil stav, zatím ale s jistotou nelze určit, zda za to skutečně může Remdesivir.
Zahradníček, který se do biotechnologického byznysu pustil po dřívějším prodeji svých firem s výpočetní technikou a softwarem za stovky milionů korun, každopádně tvrdí, že s ohledem na možné mutování viru není Remdesivir a jemu podobné léky nejlepším řešením. Jak ukazují genetická data MIT Technology Review, jeho obavy se naplňují a v současnosti lze mluvit nejméně o třech výrazných genetických větvích koronaviru.
Brzy snad i na evropské úrovni
„Jedná se o další střípek do mozaiky, která nám ukazuje, že léčiva na bázi mezenchymalních stromálních buněk mohou pomoci v obnově a regeneraci plicních funkcí.
A to nejen u malých dětí, kde se již dnes využívají, ale i dospělých, u kterých dochází k závažnému zánětlivému postižení plicní tkáně,“ říká Zdeněk Kořístek, vedoucí výzkumného týmu mezenchymalních stromálních buněk v NATIC.
„Doposud nezaznamenali žádnou neúspěšnou aplikaci ani nežádoucí účinky,“ dodává k tomu Zahradníček s tím, že lék působí zhruba jeden až tři dny po aplikaci.
Národní centrum tkání a buněk podalo žádost na SÚKL už v pondělí 23. března. Regulátor ji může podle Zahradníčka schválit v řádu dnů, ale zákonná lhůta je až 90 dní. Důvodem je nutnost prostudovat více než 100 stránek odborné dokumentace a následně i provést inspekci na místě výroby.
Centrum se také bude pokoušet o uznání léku k testování na celoevropské úrovni. „Budeme podávat žádost na Evropskou lékovou agenturu, a to v rámci fast track schvalování,“ říká Zahradníček. Zatímco v Číně, USA i Spojených státech se léky na podobné bázi testují, v Evropě je NATIC jednou z mála institucí, která připravuje mezenchymální stromální buňky pro budoucí použití v klinické medicíně.
Tři nebezpečné mýty o cílené léčbě – Biologická léčba
Cílená terapie hraje významnou roli při řešení revmatoidní artritidy. Vysvobozením je zejména pro ty, jejichž choroba dostatečně nereaguje na dosavadní léčbu. Tato terapie i sama nemoc jsou však stále opředeny řadou mýtů, které mohou část pacientů od využití cílené léčby i odradit.
Mýtus 1: Invalidita je i přes moderní léčbu nevyhnutelná
Doby, kdy revmatoidní artritida znamenala pro naprostou většinu nemocných překážku ve vykonávání zaměstnání a brzkou invaliditu, jsou již naštěstí minulostí.
Díky vyspělé terapii se v řadě případů daří průběh onemocnění zpomalit a předejít tak významnému omezení pohyblivosti.
Cílená léčba zabraňuje nevratným deformacím kloubů, a podstatně tak zlepšuje kvalitu života osob trpících revmatoidní artritidou.
Mýtus 2: Revma lze vyřešit jen změnou životosprávy a přípravky proti bolesti
Artritida se projevuje bolestí kloubů, podobně jako artróza. Na rozdíl od ní se však bude nadále zhoršovat i přesto, že zhubnete nebo nebudete končetinu nadměrně zatěžovat. Změna životního stylu k léčbě tohoto typu artritidy jednoduše nestačí.
Příčinou kloubní bolesti je totiž autoimunitní proces, při kterém imunitní systém napadá zdravé tkáně tělu vlastní, v tomto případě klouby.
Terapeutické ovlivnění tohoto procesu je tudíž základem úspěšné léčby a nejcíleněji je to dnes možné prostřednictvím biologik.
Mýtus 3: Léčba artritidy je stejně nebezpečná jako onemocnění samo
V medicíně platí pravidlo, že možný přínos jakéhokoliv typu terapie vždy musí převyšovat veškerá rizika s ní spojená. Podobně je tomu i u cílené terapie.
Tu mohou, stejně jako léčbu jinými léky, provázet vedlejší či nežádoucí účinky, v některých případech závažné. Řeč je zejména o infekčních komplikacích. Ty se však vyskytují jen u nízkého počtu nemocných.
Pokud by u někoho bylo nebezpečí jejich výskytu vyšší, nebude mu tato léčba doporučena.
Pokud máte jakékoliv dotazy týkající se cílené léčby, obraťte se na svého revmatologa. Ten zná nejlépe váš zdravotní stav a dovede posoudit, zda je tento typ terapie vhodný právě pro vás.
(veri)
Zdroj: rheumatoidarthritis.net
| Líbí se vám článek? | Počet hlasů: 0 |
Bolavé klouby: Revma trápí hlavně ženy bez ohledu na věk
Foto: Image Point Fr, Shutterstock.com
Zatímco artróza souvisí především s věkem a opotřebením kloubů, artritidu způsobuje zánět a s věkem souvislost nemá: může trápit i děti. Dobrou zprávou je, že nemocní dostávají stále lepší léky, které dokážou výrazně snížit jejich největší problémy: bolest a ztrátu pohyblivosti.
Artritida je obecně zánět kloubu. Nejčastěji jde o revmatoidní artritidu, kterou má v Česku více než 85 tisíc lidí, a ročně jich přibývá kolem 3 500, častěji žen. Poprvé se objevuje obvykle mezi 30. a 50. rokem života a nelze ji vyléčit. Zásadní proto je, aby terapie dokázala zmírnit projevy a hlavně co nejvíce oddálit invaliditu.
Jiné onemocnění kloubů je artróza. Jak se projevuje a léčí?
Klasickým mýtem, který o artritidě neboli revmatu panuje, je, že potíže souvisejí s chladem: člověk onemocněl, protože neudržoval svoje klouby v teple. To je veliký omyl. Příčinou revmatu je chronický zánět způsobený poruchou imunitního systému. A stejně jako u většiny autoimunitních onemocnění není známé, jak se nemoci předem bránit.
Foto: Africa Studio, Shutterstock.com
Při revmatitidě je obvyklé, že bolí klouby na obou stranách těla: obě zápěstí, obě kolena…
V první fázi kloub oteče a bolí, může se přidat teplota, únava a začervenání postiženého místa. Postupně dojde k nevratnému kloubnímu poškození.
Jak? Následkem zánětu se v kloubu vytvoří nenormální revmatická tkáň, která roste a poškodí chrupavku a případně i okolní kosti. Nakonec tak v podstatě zničí celou kloubní štěrbinu. To vede k silným bolestem, otokům i zánětům šlach.
Dochází k těžkým deformacím kloubů, které ztěžují, nebo dokonce znemožňují normální pohyb.
Vědci zjistili, že artritida může být genetickou cenou za přežití lidstva.
Problémy s artritidou většinou začínají ranní ztuhlostí a bolestí, která ustoupí, když se nemocný rozcvičí. To je také jeden ze signálů, že jde o artritidu a ne o artrózu, protože u ní cvičení stav spíše zhoršuje.
Pro revma je typická také klidová bolest a symetrické postižení kloubů na obou stranách těla.
Nemoc se vyvíjí postupně, občas ale dojde k prudkému zhoršení, pak se zase vrátí do „normálu“, ale těžší stav se může kdykoliv objevit znovu.
Slavná česká herečka ukazuje, jak se žije ženám s revmatem.
Než zabere cílená léčba, podávají se nesteroidní antirevmatika čili protizánětlivé léky bez kortikosteroidů (kyselina acetylsalicylová, diklofenak, ibuprofen). Tiší sice bolest, ale víc nepomáhají a při dlouhodobém užívání poškozují zažívání. Základní formou terapie revmatoidní artritidy jsou tzv.
léky modifikující nemoc, což jsou různorodé látky, které dokážou ovlivnit přímo revmatický zánět. K rychlé úlevě se také užívají kortikoidy. Moderní je biologická léčba, která blokuje bílkoviny, jež se podílejí na přehnané imunitní reakci organismu, a nejnovější pomoc představují tzv. inhibitory Janusových kináz.
Tyto léky výrazně zlepšují nemocným kvalitu života.
Foto: Image Point Fr, Shutterstock.com
Revmatoidní artritidu diagnostikují a léčí revmatologové
Zcela zásadní je cvičení a fyzioterapie, které pomáhají zmírnit postižení kloubů a posilují svalstvo. Používá se také léčba teplem, kryoterapie, koupele, elektroterapie, masáže a léčba světlem. K chirurgické léčbě se přistupuje, pokud léky nepomohly zabránit těžkému poškození kloubů nebo mají závažné vedlejší účinky. Nefunkční kloub může být nahrazen umělým.
Které klouby se nahrazují nejčastěji?
Není úplně snadné nemoc diagnostikovat, obvykle se pozná podle zmíněných příznaků. Napovědí také rentgenové snímky a rozbor krve a tekutiny z postiženého kloubu.
Deformovanými klouby to ale nekončí. Zánět v organismu někdy poškodí cévy a srdce, oči, plíce i ledviny. Revmatoidní artritida způsobuje také Reynaudův syndrom, který se projevuje běláním prstů a může vést k těžkému porušení tkání na rukou. V některých případech dochází ke kožní reakci, která se projeví narudlými ložisky (granuloma annulare).
Jak cvičit, když vás bolí klouby v ramenou?
- Jiný název – Revma, revmatismus, bolesti kloubů
- Popis – Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá nemoc, která způsobuje onemocnění kloubů, ale může postihnout i ledviny, oči, srdce a další orgány.
- Příznaky – Silná bolest, otoky, zatuhnutí a deformace kloubů, teplota, snížená pohyblivost, poškození šlach, celková únava
- Léčba – Léčiva modifikující nemoc (metotrexát), kortikoidy, nesteroidní antirevmatika pro krátkodobou úlevu, biologická léčba, JAK inhibitory
- Statistika – Ročně se v ČR objeví 3 500 nových případů.
- Prevence – Neexistuje. Riziko vzplanutí zvyšuje kouření.
Jaké bylinky pomohou při bolesti kloubů a zad?