Ilustrační foto; sestra, lékařka, kardiologie
Celosvětově se výskyt srdečního selhání neustále zvyšuje. Jeho prevalence v populaci se pohybuje kolem 0,4–2 %, přičemž narůstá s věkem. Srdeční selhání negativně ovlivňuje kvalitu života pacienta i jeho životní prognózu.
SOUHRN: Článek pojednává o srdečním selhání, jeho rozdělení a příčinách, které jej způsobují.
Dále se zabývá diagnostikou, léčbou, ošetřovatelskou péčí a edukací pacienta s chronickým srdečním selháním. Obsahuje kazuistiku hospitalizovaného pacienta se srdečním selháním a vývoj jeho léčby.
Klíčová slova: srdeční selhání, ošetřovatelská péče, sestra, pacient
Srdeční selhání je stav, kdy srdce i přes dostatečný žilní návrat není schopno přečerpávat krev v takovém objemu, aby pokryl aktuální metabolickou aktivitu tkání. Srdeční selhání je možno rozdělit podle několika hledisek. Podle časového hlediska na akutní a chronické. Srdeční selhání, které se projevuje pouze při zátěži, se označuje jako latentní.
Podle příčiny může selhávat pravá komora, levá komora nebo se může jednat o oboustranné srdeční selhání. Kompenzované srdeční selhání označuje stav, kdy díky léčbě došlo u pacienta s tímto onemocněním k obnově normální srdeční výkonnosti. Dále je možné rozdělení na systolické a diastolické selhání.
Při systolickém selhání (IM, myokarditida, srdeční vady, hypertenzní krize) je EF levé komory snížena pod 40 % a nachází se zde vysoké tlaky v síni i komoře. U diastolického selhání (hypertenze, hypertrofická KMP, restrikční KMP, některé srdeční vady) se nachází vysoké tlaky na konci diastoly a je zachována normální EF levé komory.
Stupeň srdečního selhání klasifikujeme podle NYHA, kdy stupeň NYHA I je stav bez dušnosti při běžné zátěži a NYHA IV je trvalá klidová dušnost.
Patofyziologie
Charakteristickým znakem srdečního selhání je vzestup plnícího tlaku levé a/nebo pravé srdeční komory a známky městnání v plicním a/nebo v systémovém oběhu. Dále je většinou snížen srdeční objem a srdeční index nebo chybí jejich zvýšení při zátěži.
Dochází také ke zvýšení transsudace tekutin z kapilár do intersticia dalších orgánů, jejich nedokrevnosti a zapojení kompenzačních mechanismů.
Kompenzační mechanismy:
1. aktivace sympatoadrenergního systému (zvýšení srdeční frekvence, arteriální a žilní vazokonstrikce a zvýšení srdeční kontraktility),
2.
aktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron (arteriální vazokonstrikce, retence sodíku, vody),
3. retence tekutin (zvýšení plicních tlaků a objemů).
- Přehled příčin vedoucích k srdečnímu selhání
-
1. Hemodynamické příčiny:
a) tlakové přetížení – systémová hypertenze, koarktace aorty, aortální stenóza, plicní hypertenze, stenóza plicnice,
b) objemové přetížení – vzestup intravaskulárního objemu, zkratové vady, nedomykavost aortální, mitrální, trikuspidální, pulmonální chlopně,
c) překážka plnění komor – mitrální stenóza, trikuspidální stenóza, perikardiální konstrikce, tamponáda, restriktivní KMP, - d) hyperkinetická cirkulace – těžká anemie, jaterní cirhóza, periferní AV píštěle.
-
2. Myokardiální příčiny:
a) primární – kardiomyopatie, myokarditidy,
b) sekundární – ICHS, toxické postižení (alkohol, cytostatika, kobalt aj.), metabolické postižení (diabetes mellitus, hypertyreóza aj.), neuromuskulární onemocnění aj.
-
3. Arytmie:
a) bradyarytmie - b) tachyarytmie
- Diagnostika chronického srdečního selhání
Subjektivní příznaky: dušnost, únava, nevýkonnost, nechutenství, nauzea, zvracení, zácpa, retence tekutin, pocit tlaku na hrudi, úzkost, nutnost se posadit, kašel, pokles diurézy během dne, zvýšení během noci, bolest v podžebří, ascites, neklid, zmatenost.
Objektivní příznaky: tachypnoe, tachykardie (bradykardie), akrální i centrální cyanóza, arytmie, zvýšená náplň krčních žil, městnání v plicním oběhu (chrůpky), anasarka, otoky aj.
Základní vyšetření: základní fyzikální vyšetření, EKG, rtg srdce a plic, echokardiografické vyšetření, SKG.
Laboratorní vyšetření krve a moče: krevní obraz, elektrolyty, kreatinin, jaterní enzymy, kyselina močová, vyšetření moči a sedimentu, D-dim, INR, APTT, hormony štítné žlázy, acidobazická rovnováha, plazmatická koncentrace natriuretických peptidů (BNP nebo NT-proBNP).
Léčba chronického srdečního selhání
* oxygenoterapie
* omezený příjem tekutin (sledování hmotnosti a bilance tekutin)
* dietní opatření
* klidový režim
* farmakoterapie:
• diuretika – diuretika kličková (např. Furosemid), thiazidová (např. Hydrochlorothiazid), kalium šetřící (např. Verospiron)
• betablokátory – např. Betaloc
• ACE inhibitory – např. Ramipril
• vazodilatancia – např. Molsihexal, Nitroglycerin
• inhibitory receptorů AT1+ – např. Lozap, Valzap
Edukace pacienta s chronickým srdečním selháním při propuštění do domácího ošetřování
* doporučený příjem tekutin 1500–2000 ml/ den (do tekutin se počítají i polévky a hlavní jídla),
* denní kontrola hmotnosti v pravidelném čase, nejlépe ráno po vyprázdnění,
* dietní opatření (racionální strava s dostatkem všech živin), spotřeba kuchyňské soli závisí na závažnosti onemocnění (vyloučení potravin, které obsahují velké množství soli, např. uzeniny, bílé pečivo, konzervované potraviny, minerálky), u závažných onemocnění nutno příjem soli přechodně snížit pod 1 g (špička nože), a to především odstraněním soli i z přípravy pokrmů,
* striktní zákaz kouření, umírněná konzumace alkoholu (pokud není kontraindikován),
* úroveň fyzické aktivity záleží na doporučení lékaře a na aktuálním zdravotním stavu,
* v období kompenzace je možné fyzicky nenáročné pracovní zařazení, u pokročilých stadií srdečního selhání se doporučuje přiznání plného invalidního důchodu,
* pravidelné užívání předepsaných léčiv (zdůraznit nutnost nevysazování léčiv bez doporučení lékaře!),
* pravidelné kontroly u lékaře, při zhoršení zdravotního stavu jeho okamžitá návštěva.
Kazuistika
80letá pacientka přijata pro dekompenzaci srdečního selhání, dušnost kombinované etiologie s akutní laryngotracheitidou.
5/2011: první hospitalizace na kardiologickém oddělení. Pacientka při přijetí udává postupně se zhoršující dušnost trvající asi měsíc, zejména v noci. Narůstající otoky DKK, přibírání na hmotnosti.
Stanovené lékařské diagnózy: chronické srdeční selhání, NYHA III–IV, arteriální hypertenze kolísavá II. stupně, t. č.
regulovaná, ICHS, perzistující FiSi – chronická antikoagulační terapie, nevýznamná mitrální regurgitace, EF LK 40 %, erysipel LDK se sekundárním lymfedémem, stp. borelióze s možnou meningitidou (2008), stp.
ruptuře aneurysmatu mozku (1994), cholecystolithiasis, t. č. klinicky němá, alergie na tetracyklin.
Pacientka při přijetí: výška 155 cm, hmotnost 77 kg, TK 120/72 mmHg, FiSi – pulz 75/min, TT 36,6 °C, dušnější při mluvě, bez nauzey, bez vertiga, bez palpitací. Subjektivně dominuje dušnost zejména při chůzi, ujde asi 10 m, je i klidová dušnost, otoky do 2/3 bérců.
Medikace: dieta BVK, F 1/1 20 ml + Furosemid 125 mg. i. v. (na 12 hod. lineárním dávkovačem), Syntophyllin 240 mg + 100 ml F 1/1 i. v., Verospiron 25 mg 1 tbl., Warfarin 1,5 mg tbl., Klacid 250 mg, Betaloc 100 mg tbl., Tenaxum 1 tbl., Nolpaza 40 mg tbl., oxygenoterapie 1–2 l O2/min.
Ošetřovatelské diagnózy:
1. Nedostatečné dýchání z důvodů základního onemocnění
2. Potenciální riziko vzniku krvácivých projevů vzhledem k warfarinizaci
3. Bolest v důsledku akutní choroby DKK vzhledem ke stp. erysipel
4.
Srdeční výdej snížený, poruchy srdečního rytmu vzhledem k základnímu onemocnění
5. Potenciální riziko porušení kožní integrity vzhledem ke stp. erysipel
6.
Potenciální riziko infekčních komplikací vzhledem k zavedeným PŽK, PMK
7. Nedostatek informací v souvislosti se základním onemocněním
1. den hospitalizace: Pacientce byl zaveden PŽK do LHK, PMK z důvodu zahájení parenterální diuretické terapie (Furosemid 125 mg + F 1/1 20 ml i. v. na 12 hod. lineárním dávkovačem), měření BT/24 hod., příjem tekutin omezen do 1500 ml/24 hod., bronchodilatační infuze (Syntophyllin 240 mg + F 1/1 100 ml).
Sestra odebrala krev na statimová vyšetření (Na, K, Cl, urea, kreatinin, glykemii, bilirubin, ALT, AST, GMT, ALP, KO, INR, aPTT, CRP). Dále byl proveden rtg snímek srdce a plic. Hmotnost při přijetí byla 77 kg. Byla založena monitorace akutní bolesti LDK, oxygenoterapie.
Pacientka udávala dušnost, otoky DK a trápil ji kašel, preferovala polohu vsedě, orientovaná, bez větších problémů soběstačná. Prováděli jsme celkovou ošetřovatelskou péči, lékařem doporučen klid na lůžku.
2.–3. den: Lékař ordinoval diuretika bolusově (Furosemid 20 mg 2 amp. i. v.), bronchodilatační léčba pokračuje, na noc podán Codein 15 mg 1 tbl.
proti kašli, měření BT, hmotnost 73 kg, pacientka udávala zlepšení dýchání, kyslík užívala podle potřeby, cítila se lépe, otoky DK ustupovaly.
Provedeny byly kontrolní odběry krve (urea, kreatinin, Na, Cl, K, INR), FF v normě, výměna PŽK. Pacientka spolupracovala.
4.–7. den: Léčba pokračovala v bolusovém podání diuretik (i. v.), Syntophyllin (p. o.), celkový stav pacientky se výrazně zlepšil, otoky a dušnost ustupovaly. Lékařem byla doporučena rehabilitace za asistence fyzioterapeuta. Měření BT trvá, hmotnost 71 kg, FF v normě. PŽK a PMK ex. Osobní hygiena s dopomocí sestry ve sprše.
8.–9. den: Lékař ordinoval diuretika p. o. Pokračovali jsme ve sledování BT, hmotnost 70 kg, pacientka si na nic nestěžovala, dušnost i otoky ustoupily. Pacientka rehabilitovala, cítila se dobře, FF v normě. Osobní hygienu provedla sama.
10. den: Dimise. Pacientka byla ve velmi dobrém fyzickém i psychickém stavu, bez otoků a dušnosti propuštěna do domácí péče. Hmotnost v den propuštění byla 69 kg. Pacientka byla edukována o nutnosti dodržování doporučeného přijmu tekutin do 2000 ml/24 hod.
, a to včetně polévek a pokrmů, edukace o dietě. Doporučeno denně sledovat hmotnost, nejlépe v pravidelném čase. Zdůrazněno pravidelné užívání předepsaných léčiv, při zhoršení zdravotního stavu navštívit lékaře. Fyzická aktivita doporučena formou procházek.
Závěr
Kazuistika popisuje hospitalizaci pacientky na kardiologickém oddělení, která byla přijata pro dekompenzaci srdečního selhání a dušnosti kombinované etiologie. Po diuretické a bronchodilatační terapii se stav nemocné velmi rychle zlepšoval.
V průběhu hospitalizace bylo nutné zajistit komplexní ošetřovatelskou péči, sledovat BT, hmotnost, zajistit péči o invazivní vstupy. I přes velké pokroky v terapii je vznik chronického srdečního selhání spojován s vysokou mortalitou. Proto důležitou roli v prevenci chronického srdečního selhání hraje edukace pacienta.
Moderní terapie chronického srdečního selhání zlepšuje dlouhodobou prognózu nemocných.
Přehled nejdůležitějších zkratek v textu
AV – arteriovenózní
BT – bilance tekutin
BVK – dieta bez vitaminu K
EF – ejekční frakce
FF – fyziologické funkce
FiSi – fibrilace síní
KMP – kardiomyopatie
NYHA – New York Heart Association
PMK – permanentní močový katétr
PŽK – periferní žilní kanyla
SKG – selektivní koronarografie
O autorovi: Iva Plhoňová, Mgr. Jana Klimešová Kardiologické oddělení, Nemocnice Jihlava p. o. ([email protected], [email protected])
Co je srdeční selhání
Pokud srdce nedokáže přečerpat množství krve potřebné k prokrvení ostatních tkání a orgánů, mluvíme o srdečním selhání. Považuje se za něj i stav, kdy srdce sice krev přečerpat zvládá, ale pouze za cenu vyšších tlaků uvnitř srdečních dutin – jako bychom v autě i pro dosažení malé rychlosti museli sešlápnout plyn až k podlaze.
Srdeční selhání může být chronické (čerpací funkce srdce je omezena dlouhodobě, nebo akutní (k poruše čerpací funkce dochází náhle).
Ačkoli je srdce jeden orgán, levá a pravá srdeční komory pracují do jisté míry nezávisle. Srdeční selhání tak může postihovat samostatně jen levou, nebo jen pravou komoru (levostranné nebo pravostranné srdeční selhání), ale také obě komory současně (oboustranné srdeční selhání).
Neschopnost srdce správně čerpat krev má několik následků:
Krev se hromadí před postiženým oddílem. V případě levostranného selhání se hromadí v plicním řečišti, v případě pravostranného na dolních končetinách a v játrech – dochází k městnání krve, což se může projevit různým způsobem (např. otoky nohou).
Orgány v těle (svaly, mozek, játra, ledviny) jsou v důsledku srdečního selhání nedostatečně prokrveny. Následkem může být vyšší únava, ale také třeba horší funkce ledvin.
Tyto následky se mohou navíc různě kombinovat –někteří pacienti tak mohou mít výrazné městnání krve, avšak prokrvení orgánů není postiženo. U jiných pacientů je patrný velmi omezený srdeční výdej (srdce pumpuje velmi málo krve), ale jen malé nebo vůbec žádné známky městnání.
Potíže pacientů se srdečním selháním
Typickou potíží pacienta postiženého srdečním selháním je dušnost. Tu pociťuje nemocný zpravidla při námaze – zadýchává se při chůzi do schodů, kdy musí zpravidla zastavit a odpočinout si.
Potíže při námaze jsou pro srdeční selhání typické, pracující svaly vyžadují přísun většího množství krve, což omezeně výkonné srdce není schopné zajistit.
Intenzita dušnosti je různá, některé nemocné trápí malá nebo dokonce žádná dušnost, jiní se zadýchají při minimální námaze. V pokročilejším stádiu onemocnění mohou pacienti trpět dušností i v klidu.
Pro srdeční selhání je také typická dušnost v noci, k níž dochází buď při prvních projevech dosud nezjištěného onemocnění, nebo při zhoršení již známého onemocnění. Takový pacient se během noci vzbudí, musí se posadit a vydýchat (tzv. ortopnoická dušnost). Často pacienti udávají, že se jdou nadechnout čerstvého vzduchu k otevřenému oknu.
Pokud s tímto stavem nic nedělají a nevyhledají lékaře, dušnost se může dále zhoršovat – pacienti si často sami všimnou, že jim vodorovná poloha vleže vadí, a situaci řeší větším počtem polštářů. Dotaz na počet polštářů proto patří k obvyklým otázkám lékaře, pokud má na srdeční selhání podezření.
U některých pacientů dojde dušnost do takové fáze, že nejsou schopni v noci ležet v posteli a spí v křesle.
U akutního srdečního selhání může vzniknout dušnost velmi rychle a může být velmi těžkého stupně – u pacienta s akutním otokem plic (edémem – např. při hypertenzní krizi nebo infarktu) může těžká dušnost vzniknout během několika málo minut.
Častou potíží pacientů se srdečním selháním bývají pocit únavy a nevýkonnost. Selhávající srdce není schopné během fyzické činnosti zvýšit objem přečerpané krve tak, aby to stačilo potřebám svalů. Dušnost a nevýkonnost se většinou objevují současně.
Typickým příznakem pravostranného srdečního selhání jsou otoky nohou, kterých si pacienti většinou všimnou. Otoky bývají měkké, do oteklé dolní končetiny je možné vytlačit důlek.
Při pravostranném selhání dochází také k městnání krve v játrech, což vede k jejich zvětšení. Toho si pacienti zpravidla nevšimnou, až při velkém zvětšení si stěžují na neurčitý pocit tlaku a tíhy pod pravým žeberním obloukem (v místě, kde jsou játra uložena).
Městnáním krve v játrech může dojít k filtraci volné tekutiny do břišní dutiny (odborně ascites). Potíže s ascitem závisejí na množství volné tekutiny v břiše – pokud je jí více, tlačí ascites na bránici a zhoršuje dušnost. Při městnání krve v játrech je také narušen tok krve ze zažívacího traktu (krev ze zažívacího ústrojí odtéká dále do jater).
Zhoršený odtok krve za zažívacího traktu vede k nechutenství a následnému hubnutí.
Pacienti se srdečním selháním mohou pociťovat bušení nebo přeskakování srdce. Srdeční selhání totiž může být provázeno různě závažnými poruchami srdečního rytmu. Vážnější poruchy srdečního rytmu mohou vést také k náhlé ztrátě vědomí.
Méně častým projevem srdečního selhání je váhový úbytek, k němuž dochází vlivem nechutenství při pravostranném srdečním selhání s městnáním krve v břišních žilách.
Pokud je srdeční selhání spojeno s výraznějším zavodněním (otoky dolních končetin nebo přítomností tekutiny v dutině břišní), může být naopak projevem srdečního selhání váhový přírůstek, případně změna obvodu břicha – pacienti nemohou obléct nebo dopnout dříve používané oblečení.
Zejména u těch nemocných, kteří v důsledku věku trpí zhoršením kognitivních funkcí (myšlení), může nižší prokrvení mozku vést k prohloubení zmatenosti či depresí. Pacienti mohou také pozorovat snížený výdej moči, chladné končetiny, případně mohou mít známky cyanózy (fialové zbarvení kůže), které se u srdečního selhání vyskytuje zejména kolem úst a na prstech rukou a nohou.
Potíže mohou být různé a konkrétní příznak (například zhoršení zmatenosti u staršího člověka) musí být dán do kontextu s dalšími příznaky či obtížemi. Jeden příznak sám o sobě ještě nemusí znamenat srdeční selhání.
Srdeční selhání
Co je srdeční selhání?
Srdce je důmyslně uspořádaná pumpa, jejímž hlavním úkolem je udržovat oběh krve tak, aby bylo zajištěno zásobování všech orgánů živinami a kyslíkem. Zdravé srdce dokáže zvýšit výdej krve (minutový oběh) podle nároku organismu až pětinásobně. K tomu má organismus vytvořenu řadu mechanismů týkajících se nejen vlastního srdce.
Při vzniku srdečního selhání je tato základní funkce narušena, nedostatečné prokrvení se projevuje nejprve při zátěži.
Zadržování tekutin, které je průvodním jevem onemocnění, je obranným mechanismem, kterým se organismus snaží udržet dostatečnou úroveň krevního oběhu.
Srdeční selhání může vzniknout náhle (akutní selhání) nebo se stav rozvíjí pozvolna (chronické selhání). Z uvedeného lze dobře odvodit potíže, se kterými pacient přichází k lékaři. Nejčastější jsou únava, dušnost a otoky končetin.
Jaké jsou příčiny srdečního selhání?
Onemocnění, která vedou k rozvoji srdečního selhání, je celá řada. Prvotní může být postižení věnčitých tepen zásobujících srdeční sval, srdečních chlopní a/nebo přímo srdečního svalu. V naší populaci je nejčastější příčinou srdečního selhání ischemická choroba srdeční a kardiomyopatie.
Jaké jsou příznaky srdečního selhání?
Odlišují se podle toho, zda je postižena levá či pravá srdeční komora. K městnání krve dochází vždy před postiženým oddílem: při levostranné nedostatečnosti se hromadí krev v plicích, nadbytečná tekutina proniká do plicních sklípků a vzniká plicní otok.
Nemocný začne pociťovat dušnost, nejprve při větší námaze, později i při běžných činnostech, v pokročilém stadiu selhávání již v klidu. Typické jsou stavy noční dušnosti, které nutí pacienta k posazování.
Pokud k otoku plic dojde náhle, jde o závažný stav, který vyžaduje rychlé ošetření.
Pravostranné selhání se projeví otoky dolních končetin, které začínají v oblasti kotníků. Prvním příznakem je nárůst tělesné hmotnosti, který se projeví často dříve než otoky. Městnání krve v orgánech břišní dutiny je zdrojem čerstvých zažívacích potíží a tlakových bolestí v pravém podžebří.
Při snižování srdečního výdeje se organismus snaží zachovat především funkci životně důležitých orgánů.
Toho se dosahuje redistribucí krevního průtoku, za zlepšené zásobení mozku a srdce se však platí omezením přívodu krve k ostatním orgánům.
Z hlediska vývoje příznaků srdečního selhání je důležitá především porucha perfúze ledvin. Potíže působí i porucha prokrvení kosterních svalů, která je příčinou únavnosti a snížené výkonnosti.
Téměř nedílnou součástí srdečního selhání jsou poruchy rytmu. Nemocný vnímá palpitace („bušení srdce“), může mít závratě nebo i krátkodobé poruchy vědomí.
Jak je možné zjistit přítomnost srdečního selhání?
Pokud se objeví některé z uvedených potíží a nebo příznaků, je zapotřebí navštívit lékaře.Ten má celou řadu možností, jak zjistit příčinu a srdeční nedostatečnost diagnostikovat.
Základem je rozbor anamnézy, provedení fyzikálního vyšetření, elektrokardiogramu (EKG), rentgenového snímku plic a odběr vzorku krve.
Velmi prospěšné je echokardiografické (ultrazvukové) vyšetření, které nám podá důležité informace o velikosti jednotlivých oddílů srdce, funkci i stavu chlopní.
Pokud je žádoucí informace o věnčitých tepnách, provádíme selektivní koronarografii (katetrizační vyšetření, při kterém zobrazujeme tepny zásobující srdce přímým vstřikem kontrastní látky). Tomuto vyšetření často předchází zátěžový test. Šlapání na bicyklovém ergometru při současném natáčení EKG dovolí zjistit nedostatečné prokrvení některé části srdce při námaze.
Můžeme vzniku srdečního selhání předejít?
Odpověď je ano – do jisté míry. Jak jsme uvedli, je u nás nejčastější příčinou ateroskleróza věnčitých tepen. Tato je spojena často s hypertenzí (vysokým krevním tlakem), obezitou, diabetem a poruchami metabolizmu cholesterolu.
I když sklon k těmto chorobným stavům částečně zdědíme od předků, můžeme je ovlivnit způsobem svého života. Typickým příkladem je kouření, které je z hlediska rozvoje aterosklerózy (a řady jiných chorob) rizikovým faktorem zásadního významu.
Je nutné si uvědomit, že zdravým životním stylem, jehož zásady jsou dobře známy, ovlivňujeme nejen sebe, ale i své děti, které nás v dospělém věku budou napodobovat více než bychom čekali.
Prevence rozvoje srdečního selhání má zásadní význam i po stanovení diagnózy, zde se již uplatňuje i užívání léků a v problému se angažuje lékař. Zde slovo k problematice alkoholu.
Zatímco zdravému srdci alkohol v mírných dávkách neškodí nebo dokonce prospívá, při onemocnění srdce je třeba velké opatrnosti.
U některých onemocnění (prvotní postižení srdečního svalu) doporučujeme úplnou abstinenci.
Jaké jsou léčebné možnosti srdečního selhání?
Především je nezbytné léčit jakoukoliv odstranitelnou příčinu. Režimová a dietní opatření jsou volena podle stadia onemocnění, základem je přiměřená strava s omezením příjmu soli a adekvátní fyzická zátěž.
Tělesnou zátěž doporučujeme ve všech stadiích onemocnění kromě období přechodného zhoršení (dekompenzace) a velmi pokročilého stadia. Dobrým vodítkem pro volbu intenzity pohybu jsou subjektivní pocity nemocného.
Důležitou úlohu má farmakoterapie (užívání léků). Dnes máme k dispozici několik skupin léků, kterými dosáhneme zmírnění obtíží pacientů i zlepšení dlouhodobého průběhu onemocnění.
Zde se již není možné řídit pouze subjektivními pocity nemocného – o některých lécích (betablokátory) je známo, že průběh srdečního selhání příznivé ovlivní, aniž by bezprostředně po zahájení léčby zmírnily potíže. Léčba má smysl i v počátečních stadiích, kdy nemocný ještě nemusí mít žádné a nebo má jen malé potíže.
Skladbu a dávkování léku musí proto vždy určovat lékař. Jedinou lékovou skupinou, kde si pacient může upravovat dávkování jsou diuetika (močopudné léky), kde je možné řídit se přítomností otoků a váhovými změnami. Pacient se srdečním selháním musí tedy přijmout fakt, že bude dlouhodobě užívat kombinaci léků.
Jen tak lze zabránit rozvoji onemocnění a většinou i docílit stavu, kdy pacient i přes trvající poruchu funkce srdečních komor může mnoho let žít kvalitním životem.
V některých případech ovlivníme vývoj srdečního selhání provedením operace (koronární by-pass, operace chlopní), nebo zlepšením synchronie kontrakcí srdečních komor specielní kardiostimulační metodou. Chirurgické metody se uplatní i ve velmi pokročilých stadiích onemocnění, kdy je nutné navrhnout transplantaci srdce.
I u nemocných s poruchami rytmu máme k dispozici celou řadu postupů – od podávání léků až po zavedení automatického defibrilátoru. To je přístroj, který dokáže závažnou poruchu rytmu okamžitě odhalit a sám léčebně zasáhnout.
Tyto a další metody jsou dostupné ve specializovaných kardiocentrech, na která mají ošetřující lékaři dobrou návaznost.
Závěrem
Je skutečností, že případů srdečního selhání stále přibývá. Souvisí to se stárnutím populace a také s přežíváním nemocných s dříve fatálními srdečními příhodami.
Tak jako u jiných nemocí je v případě srdečního selhání důležitá prevence, včasný záchyt onemocnění a správně vedená léčba.
Péče o tyto nemocné je u nás především v rukou kardiologů, stále více se budou uplatňovat specializované ambulance, které jsou zakládány v kardiocentrech a větších nemocnicích. Zvyšuje se úloha specializované zdravotní sestry.
Prvním předpokladem úspěšného vedení léčby srdečního selhání je však pozitivní přístup pacienta, který má přiměřené informace o svém onemocnění a důvodech, proč musí přijmout určitá omezení.