Moučný mozek a těžká obsese lepkem

Ondřej Klein

Dneska se podíváme na knihu od amerického neurologa Davida Perlmuttera, která nese název Moučný mozek.

Možná si řeknete, že sacharidy by přece měly tvořit až 70 % energetického příjmu, tak proč by měl mozek „moučnět“? Inu, není všechno zlato, co se třpytí a co bylo včera, neplatí dnes, aneb vědecké poznání lidské výživy se žene mílovými kroky dopředu a je třeba na to reagovat.

O tom, jak vznikla první výživová doporučení, která byla založena na nekompletních a „ohnutých“ datech si povíme někdy příště, dnes se budeme soustředit na Davidovu knihu. Mám rád knihy, které se opírají o robustní vědecký výzkum v pozadí.

Když je autorem doktor, který je uznávaným odborníkem ve svém oboru, který přenese výsledky výzkumů do praxe a vidí na lidech pozitivní změny, tak je četba o to větší zážitek. Myslím, že tyto informace by neměly zůstávat bez povšimnutí pro nikoho a proto jsem se taky rozhodl se s vámi o ně touto formou podělit. Jdeme na to.

Kniha je členěna do tří hlavních částí. První část se věnuje vlivu sacharidů na lidský organismus obecně. Druhá část svižně navazuje na předchozí a dozvíte se něco o hormonech leptinu nebo ghrelinu, které jsou takovou alfou a omegou toho, proč se necítíte po jídle sytí a ještě byste si ten zákusek dali.

Zde se také dozvíte další fakta, která vás přimějí optimalizovat svůj spánkový režim. Třetí část je již praktickou ukázkou, jak zatočit se závislostí na cukru/sacharidech a zlepšit svůj zdravotní stav.

Dozvíte se, jestli byste měli používat nějaké doplňky stravy a proč, čtyřtýdenní program vás povede za ruku k úspěšnému zlepšení zdravotního stavu.

„Udržovat věci v pořádku, místo abychom napravovali škody, to je základní princip moudrosti. Léčit nemoc, až když se objeví, je jako kopat studnu, teprve až dostanete žízeň, nebo si kovat zbraně, když už vypukla válka“.
-CHUANG-TI NEJ-ŤING, 2. STOLETÍ PŘ. N. L.-

Než se před vámi otevřou brány první kapitoly, Perlmutter vám vysvětlí jaké laboratorní testy si nechat udělat, abyste znali svá rizika vypuknutí neurodegenerativních onemocnění (nemocí ničících mozek). Mezi doporučené laboratorní testy patří:

• glykémie nalačno – hladina krevního cukru (důležité i v otázce prevence cukrovky II. typu)
• glykovaný hemoglobin – dlouhodobější indikátor hladiny krevního cukru (cca 90 dní)
• fruktosamin – podobný ukazatel glyk.

hemoglobinu (pouze kratší časový interval 14 – 21 dní)
• inzulin – hormon starající se mimo jiné o kontrolu glykémie (hladiny krevního cukru)
• homocystein – vyšší hladina ukazuje na vyšší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění nebo neurodegenerativních
• vitamin D – jeden z nejdůležitějších vitaminů, který je často deficitní
• c – reaktivní protein (CRP) – ukazatel zánětu
• test citlivosti na lepek – ukáže vám, jestli tolerujete lepek ve stravě

První kapitola nás vezme na výpravu do časů lovců a sběračů (vidíte tu snahu všude nalézt model stravy, který je pro lidský druh nejpřirozenější?) a zadefinuje pojem cukrovka III. typu. Pod tímto označením se skrývá Alzheimerova choroba. První studie, která tuto nemoc takto pojmenovala, byla vydána již roku 2005.

Tuto problematiku detailně vysvětlí výživně popsané stránky knihy. Za zmínku na tomto místě však stojí, že pokud se naruší fyziologické hospodaření s krevním cukrem, nastává chronicky zvýšená hladina krevního cukru a inzulinu, která spouští kaskádu nepříjemných onemocnění v čele s cukrovkou II. typu.

Další povídání se věnuje zánětu a vztahu cholesterolu k neurodegenerativním onemocněním.

Tušili jste, že lidé s větším množstvím cholesterolu v séru mají lepší kognitivní funkce (lepší zpracování informací a jejich chápání) než ti s nižším množstvím? A například, že existuje lineární vztah mezi zvýšenou hladinou glykémie a úbytkem mozkové hmoty? Na zbývajících řádcích se autor vyjadřuje k problematice statinů a jejich vlivu na duševní zdraví.

Druhá kapitola je věnována problematice lepku. Lepek je označení pro bílkovinovou složku pšenice. Lepek pšenice neboli gluten, je kombinace gluteninu a gliadinu. V kapitole David popisuje své zkušenosti s pacienty, kteří trpěli onemocněním souvisejícím s lepkem. Lepek zde spojuje se svalovým třesem, psychickými problémy nebo třeba migrénami.

Postupně se vydáte na pouť do historie, kde se dostáváme k Aretauesovi, antickému lékaři, který poprvé zavádí pojem celiakie. Postupně se dostanete zpět do přítomnosti, avšak obohaceni o historii léčby nemocí spojených s lepkem.

V jídelníčku moderních lidí je mnohem více lepku, jelikož vlivem šlechtění obilovin vzrostl obsah lepku v pšenici přibližně čtyřicetkrát oproti odrůdám starším několik desítek let.

Problematiku moderní podoby výživy nedílně spojenou s vysokým obsahem sacharidů a nízkým obsahem tuků popisuje kapitola číslo tři. Dozvíte se zde detailnější pohled na tuky a určitě budete překvapeni, jelikož zjistíte, že cholesterol a nasycené mastné kyseliny nepatří mezi vaše nepřátelé.

Dozvíte se, jaké zdroje ω-3 a ω-6 mastných kyselin jsou nejlepší, a proč snížit podíl ω-6 mastných kyselin ve stravě. Opět se vydáte na pouť se strojem času do historie, přibližně někdy kolem roku 1 900 do Severní Ameriky, abyste poznali skladbu potravy tehdejších obyvatel.

Tušíte správně, živočišné tuky byly zastoupeny ve výživě ve velké míře. Poté přišla mylná cholesterolová teorie, která někde trvá dodnes a velký boom rostlinných margarínů. Jak je tato hypotéza mylná ukazuje soudobý zdravotní stav obyvatel zejména vyspělých zemí.

Další stránky jsou věnovány vlivu sacharidů na cukrovku a neurodegenerativní onemocnění a souvislosti mezi konzumací tuků a zdravím mozku. Raději si skočte do spíže pro konzervu sardinek, abyste do sebe dostali nějaké ty ω-3 mastné kyseliny.

Přesně tak, ω-3 mastné kyseliny jsou nezbytné pro zdravý vývoj a udržení vývoje mozku. Důležitou podkapitolou je vysvětlení, jak sacharidy (zejména cukr) zvyšují cholesterol, VLDL frakci, která je silně aterogenní (má přímý vliv na ucpávání cév).

A zase ten prokletý cukr, tak by se mohla klidně jmenovat čtvrtá kapitola. Dozvíte se pár faktických údajů, jako rozdělení sacharidů na mono, di, oligo a polysacharidy a také jaké sacharidy jsou označovány za cukry, abyste si to již nepletli.

Zajímalo vás někdy, co je ten glukózo-fruktózový sirup na obalech potravin a proč je téměř ve všem? Tak na to vám také David celkem detailně odpoví. Přirozeně v kapitole mající za cíl informovat o sacharidech nesmí chybět rozebrání problematiky cukrovky a nakousnutí obezity a jejího překvapivého vlivu na velikost mozku.

V závěru kapitoly jsou také nakousnuty zdravotní benefity v případě, že se nám podaří shodit nějaké to kilečko z tukových zásob.

Poznámka: Nejsem účastníkem války mezi tuky a sacharidy, za všechno zlé nelze vinit ani jednu z těchto složek výživy

Mozek je mnohem komplexnější, než jsme si kdy mohli myslet. Pátá kapitola se popasuje s vysvětlením tzv. neuroplasticity a neurogeneze.

Ano, také jsem si myslel, že mozkové buňky nenávratně umírají a my se stáváme lehce „hloupějšími“, ale kupodivu mozkové buňky se dokáží obnovovat! Eriksson (1998) tento jev objevil už v roce historického úspěchu českého hokeje na OH v Naganu, v roce 1998. Jak je tedy možné, že je stále přijímaná všeobecná pravda nevratného zániku mozkových buněk, opravdu nevím.

Ale vy nyní už víte, že mozek dokáže regenerovat, hurá! Perlmutter dokazuje zdravotní benefity, především na mozek, vlivem kalorického omezení nebo překvapivé benefity ketogenní diety (strava s minimem sacharidů (20 – 50 gramů za den) a dostatkem tuků pro energetické krytí).

Heslo „use it, or lose it“ platí i v případě mozku, takže namáhat mozek náročnými úkoly je nutné pro dobré duševní zdraví. Je to již přes deset let, kdy byla objevena genová mutace zodpovědná za zvýšené riziko vzniku Alzheimerovy choroby (gen E (APoE) na chromozomu 19). Bohužel do dnešní doby neexistuje účinná léčba, která by dokázala zvrátit průběh této nemoci.

V šesté kapitole se vrátíte zpět k lepku a podíváte se na spojitosti lepku a chování dětí. Vyloučení lepku ze stravy u dětských pacientů v Perlmutterově ordinaci vedlo ke zlepšení hyperaktivity, alergií, bolestí hlavy a migrén.

Podobně se zaobírá onemocněním ADHD, jenž je v Americe velmi rozšířené, a popisuje své zkušenosti s léčbou.

Dokonce dokáže spojit psychický stav a bolesti hlavy s příjmem lepku, které po jeho vyřazení ze stravy vymizí nebo se alespoň zmírní.

Od sedmé kapitoly se kniha věnuje praktickým věcem a doporučení změn životního stylu. Popisuje sílu půstu, který hojně využíval i Platon, a ketogenní stravy. Dozvíte se, kterých sedm doplňků stravy je klíčových v otázce léčby neurodegenerativních onemocnění. Dobře, prozradím vám to, jedná se o:

• DHA – kyselinu dokosohaxenavou – obsaženou v ω-3 mastných kyselinách
• resveratrol – (červené víno)
• kurkumu
• probiotika
• kokosový olej
• vitamin D
• kyselinu alfa – lipoovou

O důležitosti fyzického pohybu a spánku pro duševní zdraví pojednává osmá a devátá kapitola. Fyzická aktivita příznivě ovlivňuje tvorbu nových mozkových buněk a činí nás šťastnějšími. Dozvíte se něco o leptinové rezistenci a proč si s leptinem rozhodně nechcete zahrávat.

V posledních dvou kapitolách máte možnost absolvovat čtyřtýdenní program, kterým vás Perlmutter v knize provede.

Po konci programu byste měli být schopni přejít na doporučovaný režim a znatelně by se měly vylepšit vaše rizikové hodnoty laboratorních testů pro vznik civilizačních onemocnění. A hlavně byste se měli cítit lépe.

Samozřejmostí je i bohatá nabídka jednoduchých receptů, dle kterých se můžete také stravovat nebo dle jejich mustru upravit váš jídelníček.

Osobně si myslím, že se jedná o velice zajímavou a poučnou knížku. V knize se dozvíte spoustu podložených informací a návodů na to, jak si zlepšit kvalitu života.

Pokud jste si přečetli recenzi na knihu Zdravá střeva, tak víte, že mikrobiální složení bakterií v tlustém střevě je velice důležité (možná dokonce rozhodující) na to, jak dokážeme efektivně zpracovávat potravu a jestli nám některé složky potravy škodí.

Dokonce víte, že mikrobiom utváří větší část lidského imunitního systému. Není pochyb o tom, že v současné době je bezlepková strava fenoménem, ale důvody proč tomu je, zůstávají prozatím skryty. Troufám si říci, že to, jestli nám bude dělat lepek problémy nebo ne, je do obrovské míry ovlivněno složením a rozlišností mikrobiomu.

Za zmínku by jistě stála i konzumace vlákniny. Jelikož víte, že vláknina na sebe dokáže navázat škodliviny, urychluje posun tráveniny, zmírňuje nárůst hladiny krevního cukru a tím pádem působí preventivně proti cukrovce a poskytuje potravu mikrobiomu.

Přemíra konzumace sacharidů a jednoduchého cukru je v západním světě jasná a je potřeba se nad tím zamyslet. Zmínil bych zde, že v USA je vše mnohem sladší než v Evropě a průměrné stravovací návyky nejsou dobré. Mnoho lidí žije pouze na průmyslově zpracovaných potravinách a ohříváním již hotových obědů ze supermarketu.

Na druhou stranu také existují lidé, kteří o svůj životní styl extrémně dbají. Chtěl jsem tím však říci, že nelze stoprocentně přenést výsledky studie týkající se výživy v USA do Evropy a ještě méně například do České republiky. Každopádně je potřeba zlepšit mnoho aspektů životního stylu, abychom se dožili ve zdraví vysokého věku.

Zmíněná studie o nerogenezi:
Eriksson, P. S., Perfilieva, E., Björk-Eriksson, T., Alborn, A.-M., Nordborg, C., Peterson, D. A., & Gage, F. H. (1998). Neurogenesis in the adult human hippocampus. Nature Medicine, 4(11), 1313–1317. https://doi.org/10.1038/3305

Comments

comments

Připravit – pozor – mouka – jed! Jak zkrotit moučný mozek? | Informuji.cz

“Hlavní úlohou těla je nosit mozek.” Thomas A. Edison

Perlmutter ve spolupráci s Kristin Lobergovou odhaluje skutečnosti, které vyráží dech. Cholesterol tělo nejen potřebuje, ale je pro něj dokonce nezbytný.

A přestože si organismus za pomoci jater umí vyrobit vlastní, stojí ho to zbyteně příliš sil, nehledě na fakt z několika významných mezinárodních studií, že různě postižení jedinci s nízkou hladinou LDL cholesterolu zemřeli vždy dříve než ti s vysokou.

A jak vše souvisí s moukou a sacharidy? To se dozvíte již v první kapitole. Ohromná nálož informací kráčí proti směru omílaných výroků typu, že nejdůležitější je kvalitní žitný chléb s kváskem.

Dozvíte se, že ani ten nejzdravější chléb na světě si nezadá co do škodlivosti s cukrem.

Proč? Protože má většinou obávaný vysoký glykemický index, který narušuje inzulin a tudíž celý metabolický proces, ale především obsahuje lepek!

Minimálně již však šedesát let věříme ohnutým “pravdám”, které nám hlásají různá sdružení a zdravotnické asociace pod razítkem důvěryhodnosti. 

Neznalost lepku neomlouvá

Podle výzkumů teprve posledních deset let vědci objevují nové závažné souvislosti mezi lepkem a glutenem, s nejobávanějšími onemocněními současnosti, mezi něž patří například obezita, diabetes 2. typu a Alzheimer, který lze považovat za diabetes 3. typu.

Velmi přehledně a s fundovaným detailním rozborem příčin a následků předkládá Pearlmutter všechna fakta o celozrnných výrobcích již na začátku svého textu.

Ve druhé kapitole se pak obšírněji věnuje problematice lepku a co vše umí napáchat v mozku a při zánětech, nejen potrápit trávení.

Zřejmě proto byl lepek takovou dobu brán na milost či nebyl vůbec považován za jednoho z nejvýznamnějších škůdců člověka. Mimo jiné totiž dráždí nervovou soustavu.

Na několika přehledných grafech také ukazuje, jak se rozmohla epidemie obezity v souvislosti s přecpáváním se sacharidy podle, odborníky doporučované, výživové pyramidy. Samozřejmě je hlavním viníkem bezesporu bílý cukr a rafinované výrobky, jak dobře známo, ale právě komplexní sacharidy spolu s lepkem umí degenerativní onemocnění a různá postižení mozku ještě urychlit.

Alzheimerova choroba – cukrovka 3. typu?

Cukrovka, deprese, autoimunitní onemocnění a poruchy, rakovina i demence totiž nutně neznamená, že jsou lidi tlustí, mohou vypadat štíhle a přesto onemocnět uvedenými chorobami.

Proč? “…řadu chronických civilizačních onemocnění chápeme jako následek jedné společné příčiny: zánětu. Mozkové nemoci jsou často způsobeny především nesprávnou výživou.

I když se na jejich vzniku a rozvoji podílí více faktorů, do značné míry bývá na vině nadbytečný přísun sacharidů a nedostatečný příjem kvalitních tuků.”

Porovnání stravy lovců a sběračů, kdy se živili tito předci jen 5% sacharidů, proti dnešnímu doporučení odborníků na výživu, které se týká až 60% sacharidů, někdy dokonce 70%, vypadá zpočátku jako postavené na hlavu.

Když ovšem vytrváte v četbě až do konce, nebo nejméně do poloviny Moučného mozku, objasní se mnohá propojení a najednou vše vypadá logicky a jasně. Nejen na základě důkazů, ale jasnými vhledy do fungování biomolekulární chemie spolu s anatomií.

Jenže, jak takový špatný návyk otočit? Jako s cigaretami. Někdo prostě nepřestane i za cenu demence.

V momentě, kdy díky přemíře sacharidů (z různých zdrojů) a proto zvýšenému přísunu glukózy, překročí po určité době hladina inzulinu přípustnou mez, sníží se počet inzulinových receptorů kvůli vhodnější adaptaci a vznikne nemoc zvaná inzulinová rezistence.

“Buňky přestávají být schopné na inzulin reagovat a cukr z krve přijímat. Slinivka proto začne hormonu vylučovat víc, což má za následek, že pro vstup glukózy do buněk je zapotřebí vyšší koncentrace inzulinu. Začíná začarovaný kruh, který vede nakonec k cukrovce 2. typu.

Tělo ji pak nedokáže dopravit do buněk a ukládá si ji jako zásobu energie. Tento cukr pak způsobuje spoustu problémů. Škody, které napáchá, končí slepotou, infekcemi, poškozením nervů, poruchami srdce a také Alzheimerovou nemocí.

Jedno poškození vyvolává další a v těle propukne zánět.”

“Inzulin totiž nemá jen za úkol transportovat glukózu dovnitř buněk. Je to zároveň anabolický hormon, který stimuluje růst a podporuje tvorbu a ukládání tuků, a protizánětlivý mediátor. Celé poškození uvrhuje metabolismus do ještě většího chaosu a znemožňuje organismu návrat ke zdravému fungování.”

Genetické předpoklady se podílí zejména na časovém okamžiku, kdy se to stane. Dříve či později. Američané patří mezi nejvíce postižené cukrovkou 1. i 2. typu. “Konkrétně 186 000 Američanů mladších 20 let trpí cukrovkou jednoho či druhého typu. Podle nových výzkumů je u dětí vzestup zmíněné nemoci rychlejší než u dospělých a také se obtížněji léčí.”

Není to alarmující?! Život uprostřed mýtů!

Ukazuje se, že inzulinová resistence působí jako roznětka právě u vzniku Alzheimrovy choroby. Lidí s demencí celosvětově přibývá a náklady na zdravotní péči rostou. Dozvíte se také velmi pregnantní popis o škodlivosti statinů a historii celé té zkázy, cílené na mozek v první linii. Jak a kdy se to stalo a proč může člověk lepek považovat za jed.

S naprostou přesností, které se nechce věřit, avšak po uvážlivém přečtení lze pochopit její podstatu i pravdivost, odhalí totiž aktuální mýty. “Největší dva jsou:

1. strava chudá na tuky a bohatá na sacharidy je zdravá 2. Cholesterol je špatný”

Nic není tak jednoduché, jak to vypadá, ale vítězství je nadosah. Pečivo a lepek škodí. Kde vzít ale energii, po tom všem? Z mnoha příkladů na různých pacientech jednoznačně vyplývá, že vyřazením mouky a sacharidů s vysokým obsahem GI nebo s lepkem, se zkrátka tito lidé uzdravili. Vyléčili se z mnohaletých dlouhotrvajích obtíží zejména z oblasti neurologie, například i z bipolární poruchy.

Samozřejmě nic není hned. Ozdravení vyžaduje trpělivost. Vedlejším a velmi pozitivním vedlejším efektem celé této stravy z paleolitu se zdá být i poměrně snadné a nechtěné zhubnutí.

Jak se píše hned v prních kapitolách knihy, glukóza patří mezi největší příčinu vzniku obezity, mimo jiné.

A jeden pozitivní příklad bezlepkové diety za všechny ze světa médií: “Může za vlnu vítězství Novaka Djokoviče bezlepková dieta?”

Nejím lepek, nemám deprese!

Nelze tedy popřít zhoršování mozkových funkcí díky glutenu a lepku, jakož i jeho nadbytek v novodobém jídelníčku. V řebříčku top potravin pro lepší fungování zdraví, a zejména pak mozku, se profilují jako nejpotřebnější potravina mořské plody.

Také další potraviny bohaté na omega 3 mastné kyseliny, jakož i jídlo s obsahem cholesterolu. Mezi favority se umístila vejce. Také však maso. Ovšem i zde existuje malá komplikace. Maso jíst, ale jen volně se pasoucí, nikoli vykrmované kukuřicí a jiným šrotem. Pak to vyjde nastejno.

Maso se stane infikované sacharidy a tělu moc neprospěje.

Totéž lze aplikovat na nejzdravější „maso“ obecně, a to ryby. Pokud byly lovené v divočině, prospějí člověku všemi směry, samozřejmě nemá – li alergii. Dále různá semena a bobule. Jejich kompletní výčet ukrývá tento bestseller č. 1 deníku New York Times.

Nadějné vyhlídky

Lidé s vyšší hladinou cholesterolu jsou obecně odolnější. Sacharidy mohou člověka zlikvidovat. Otázka je jen, kdy. Vitaminy A, D, E a K patří mezi ty rozpustné v tucích a zároveň pro celkové zdravé fungování organismu zcela nezbytné.

Zdravé tuky obecně tělo, zejména pak mozek, potřebuje víc než cokoli jiného. Lepkový syndrom, poruchu hybnosti či myoklonus lze v některých případech zastavit či vyléčit.

Detaily objasní novinka od autora Davida Pearlmuttera, Moučný mozek.

Druhá část knihy odhaluje, jak se stravovat k optimální činnosti mozku a ovládnout říši hormonů. Nakonec čtenáře naučí nový způsob života aneb čtyř – týdenní program pro lepší zdraví.

Nechybí ani řada skvostných receptů v závěru. Obálka knihy působí sama o sobě dost odstrašujícím dojmem. Těžko říct, zda to obecně může být na škodu. Snad jen v případě dilematu.

Kdo půjde po titulu a populárně naučné vědeckosti, ten obal stejně tolik neřeší.

Mezi maličkosti, které by mohly udivit zkušené odborníky na výživu, patří například, když vážený doktor zmiňuje přínos bifi bakterií a jejich dalších důležitých kmenů, proč také nezmíní, že ať jich sní jednotlivec jakékoli množství, přes silnou žaludeční kyselinu neprojdou živé? Proto je třeba vybírat přípravky, speciálně vyrobené technologiemi, které umí dopravit miliony důležitých bakterií do ekosystému střev i přes agresivní žaludeční šťávy.

Na druhou stranu, kdyby neurolog rozpitvával úplně vše, mohla by být výsledná literatura příliš tučná a k neučtení.

Naprosto stačí, že pokud se zvýší počet lidí, kteří se dle předkládaného návodu začnou stravovat a zlepší se jim nejen kognitivní funkce, znamená to, že celý průmysl vyrábějící instatní kaše, všelijaké přeslazené cereálie, atd.

, přijde o dost peněz. A to nemluvě o rafinovaném cukru jako takovém. Ten už snad dnes nikdo nepoužívá? Farmacie taky bude tratit.

Proto si tuto knihu rozhodně přečtěte a udělejte si vlastní závěr. Sám Pearlmutter patří mezi mezinárodně uznávané odborníky na výživu a jejímu vztahu k neurologickým onemocněním.

U nás vyšla také jeho publikace Lepší mozek v roce 2004, v roce 2008 pak Jak vychovat ve školce chytřejší dítě a rok 2012 zaplavil knižní trh titul Posilovna pro mozek.

15.3.2015 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout

Deprese

Může člověka z deprese vyléčit bezlepková dieta? Jakkoli to zní divně, odpověď zní: Někdy ano. Podělím se tu s vámi o zajímavou informaci, na kterou jsem narazila v knížce Moučný mozek.

Autor Moučného mozku, uznávaný americký neurolog David Perlmutter se hodně zabývá působením glutenu neboli lepku na mozek člověka.

Podle Perlmuttera je lepek vinen mnoha psychickými a neurologickými problémy, které nás obtěžují. Lepek způsobuje v mozku zánětlivé procesy a ty, pokud probíhají dlouhodobě, mohou spustit určité poruchy.

Těžištěm práce Davida Perlmuttera je demence, nicméně v knize popisuje působení lepku při mnoha jiných procesech.

Toto je zajímavá kazuistika týkající se deprese:

„Třicetiletá Lauren mi hned při první návštěvě řekla, že má ‚nějaké psychické problémy‘. Podrobněji mi popsala předchozích 12 let, kdy to s ní podle jejích slov šlo po zdravotní stránce pořád z kopce. Brzy přišla o maminku i babičku, což ji v mládí dost poznamenalo.

Na začátku studia ji několikrát hospitalizovali pro ‚manické stavy‘. V tomto období u ní docházelo k manickým epizodám, kdy bývala velice hovorná a překypovala sebedůvěrou. Poté se začala přejídat a výrazně přibrala. Následovala těžká deprese s myšlenkami na sebevraždu.

Právě začala brát lithium, které se používá k léčbě bipolární poruchy. V její rodině se vyskytovaly duševní nemoci: sestra trpěla schizofrenií a otec bipolární poruchou.

S výjimkou pestrého výčtu psychických potíží byla Laurenina anamnéza celkem chudá: neobjevovaly se u ní poruchy trávení, nesnášenlivost potravin ani jiné typické známky přecitlivělosti na lepek.

Pustil jsem se do práce a nechal udělat testy citlivosti na gluten (jen klasické testy na celiakii nestačí, pozn.

MP), které ukázaly abnormálně zvýšené hodnoty šesti důležitých markerů; některé z nich překračovaly běžné rozmezí více než dvojnásobně.

Dva měsíce poté, co přešla na bezlepkovou dietu, mi Lauren poslala dopis, v němž zaznívalo totéž, co slýchám od mnoha pacientů, jimž tato změna výživa přinesla nesmírnou úlevu.

Lauren psala: ‚Když jsem začala s bezlepkovou dietou, můj život se obrátil o sto osmdesát stupňů. První, co mě napadá, a to nejdůležitější, co se změnilo, je moje nálada. Dříve jsem neustále bojovala s pocity deprese, pořád jsem musela zahánět ‚černý mrak nad svou hlavou‘. Teď, když nejím lepek, deprese nemám.

Jen jednou jsem si omylem vzala jídlo obsahující lepek a druhý den se zase cítila deprimovaná. Zaznamenala jsem i další změny: mám víc energie a jsem schopná se déle soustředit. Znovu se mi zbystřilo myšlení. Tak jako nikdy předtím se dokážu rozhodovat a docházet k logickým závěrům, v nichž se nenechám zviklat.

Zbavila jsem se i všelijakých projevů obsedantně-kompulzivní poruchy.‘
…
Jsem přesvědčen, že gluten je novodobý jed a že výsledky výzkumu, které o tom svědčí, přimějí i další lékaře, aby si to uvědomili a podívali se na poruchy mozku z širší perspektivy.

Nadějné je, že když teď víme, co za různorodými nemocemi stojí, můžeme je léčit a někdy i vyléčit pomocí jednoduchého předpisu: bezlepkové diety.“

(Citace z: Perlmutter, D.: Moučný mozek. Paseka, Praha 2014, s. 57n.)

Že by mohla aspoň některým depresantům ulevit bezlepková dieta? Berte to prosím jako „long shot“, osobně neznám nikoho, kdo by to zkusil. Na druhou stranu si říkám, že kdybych neúspěšně bojovala s depresí, klidně bych si na zkoušku naordinovala pár bezlepkových měsíců – špatného se asi stát nemůže nic, zato přínos může být obrovský.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz
únor 2015

• V červnu mi na základě výše uvedeného článku přišel zajímavý mail:
• Milá paní Michaelo, díky za umístění tohoto článku na vašich stránkách.
• Když jsem si ho přečetla, doslova jsem zajásala: článek mi vědecky a ze zkušenosti lékaře potvrdil, co jsem poměrně nedávno zažila na vlastní kůži.
• Když dovolíte, stručně vylíčím svůj příběh.

Zhruba před pěti lety, po sérii dost vážných událostí, které se, jak to už bývá, seběhly všechny najednou, jsem se poprvé setkala s (reaktivní) depresí – trvala 3 měsíce.

Když jsem se z ní „probudila“, bez antidepresiv (jsem poměrně zkušená samoléčitelka a neužívám už nejméně 20 let žádné klasické, čti: chemické či alopatické léky) – byla jsem bohatší o zcela novou zkušenost.

Cítím hluboké pochopení pro všechny, kdo v tomto stavu z jakýchkoli důvodů uvíznou. Je to stav těsně na hranici smrti, jenže s ním musíte žít. Hold každému, kdo to zvládne.

Přímou příčinou deprese ale tehdy nebyly zmíněné události (vícečetné úmrtí v nejbližší rodině a mnoho dalších věcí), ale bolestivě zablokovaná záda, která mě na delší dobu „přivázala k posteli“.

Po asi 3 týdnech nehybné neschopnosti se mi deprese (kterou jsem si nejspíš celou tu předchozí dlouhou a smutnou dobu, držela silou vůle, i nutností řešit řadu potřebných věcí, od těla) rozjela naplno.

Ačkoli jsou to více než 4 roky a funguji dnes jako každý jiný člověk, občas, když se zase nakumuluje příliš věcí najednou a k tomu přidá třeba chřipka, má depka snahu se vracet, i když už ne v tak intenzivní podobě.

Tak i poměrně nedávno, na přelomu loňského roku.

Začalo to obyčejnou virózou, kterou jsem chytla od dcery a než jsem se nadála, byla z toho děsivá bronchitida na hranici zápalu plic. Bylo mi tak zle jak už dlouho ne. Pokaždé, když to vypadalo, že už se z toho dostávám, nemoc se vrátila.

Měla jsem z toho, jak se to táhlo, už slušnou depku a vůbec se necítila happy. Byla jsem pořádně vyšťavená.

Přemýšlela jsem, co mě ještě nenapadlo, co nevidím.

Pak jsem si vzpomněla, že mi před mnoha lety dietička doporučila VYNECHAT LEPEK. Tehdy jsem to odmávla rukou.

Ale teď mi bylo ouvej, inu řekla jsem si: když to na chvilku zkusím, nic nezkazím. Vynechala jsem úplně potraviny s lepkem A DO TŘÍ DNŮ JSEM PROŽILA ZÁZRAK!

Nejen že nemoc začala jak mávnutím proutku po skoro 4 měsících (!) konečně ustupovat, ale především mi stoupla energie o 50% a stále rostla (žádné výkyvy!), nálada se mi skokem zlepšila (dtto) a měla jsem v hlavě tak jasno, jak už dlouho ne!!

Dostala jsem tak zjevnou a jasnou motivaci, že jím bezlepkově doteď a opravdu mi to stojí za to!

Jím už přes 20 let zdravě a bezmase, ale tak nápadný skok kupředu, se setrvačným efektem, jsem ještě nezažila!

Když jsem pátrala dál, zjistila jsem, že u opravdové intolerance na lepek může trvat i několik měsíců, než se dostaví znatelný efekt. V mém případě byl efekt skutečně takřka okamžitý!

Iveta Vrbová
červen 2015

_______________________________________________________________

Iveto, moc Vám děkuju za sdílení této zkušenosti! Je hned důvodem navíc, proč to zkusit bezkepkově.

Poznámka k té době, po které se dostaví efekt: David Perlmutter uvádí, že někdy se úspěch dostaví po pár dnech, ovšem obvykle je to po 3-6 mesících.

To ale nic není vzhledem k faktu, že deprese má tendenci otravovat člověku život roky a roky.
Pokud máte někdo osobní zkušenost s efektem bezlepkového stravování, ozvěte se mi!

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz

1. _______________________________________________________________
2. A tady je velmi zajímavé a nadějné pokračování Ivetina bezlepkového příběhu:
3. Milá Michaelo,

domluvily jsme se před časem, že Vám napíšu zkušenosti s pokračováním v bezlepkové stravě. Právě slavím roční výročí od chvíle, co jsem doslova ze dne na den přestala úplně jíst lepek a musím říci, že mé zkušenosti jsou jedním slovem VYNIKAJÍCÍ.

Cítím se o tolik lépe, psychicky i fyzicky, že jsem se už vůbec nevrátila k pokrmům s lepkem, ani na zkoušku.

Dokonce když jsem výjimečně „zhřešila“ a dala si třeba neodolatelný koláček, přistrčený mi hostitelkou až pod nos, buďto mě krátce po tom rozbolela hlava nebo jsem druhý den vstávala s o poznání horší náladou než obvykle.

Připisuji to tomu, že po mnoha letech zdravého stravování se mi teď, po vysazení návykového lepku, opět vrátila přirozená schopnost rychle rozeznat co je a není pro mě to pravé.

Pokud jde o efekt bezlepkové stravy na psychiku, je rozdíl obrovský. Snížená nálada, která k životu sem tam patří, ZŮSTÁVÁ BEZ LEPKU JEN ŠPATNOU NÁLADOU A NEROZVÍJÍ SE DÁL DO DEPRESE. Je jedno, zda jde o špatnou náladu v důsledku nějakého nezdaru či nepříjemnosti nebo o smutek či špatnou náladu, jejichž příčina není zřejmá.

Výrazné plus bezlepkové stravy je, že MÁM STÁLE JASNOU HLAVU – skoro neznám okamžiky (nebo si teď zrovna na žádný nevzpomínám), kdy jsem měla „těžký pocit“, takový ten pocit jako po obědě – člověk je ztěžklý, zpomalený, až malátný a nejraděj by si na hoďku zdříml. Po každém jídle jsem stejně svěží, jako před ním. A též mezi nimi J

Bonusem k tomu všemu je, že mi zcela přestaly migrény a pouze zpočátku (zřejmě než se tělo zcela vyčistilo), i když se MIGRÉNA ohlásila, SPONTÁNNĚ PŘESTALA. To samo o sobě považuji za malý (ale pro mě velký) zázrak.

Od chvíle, co nejím maso (přes 20 let) jsem mívala migrény už jen tak 2-4x do roka, ale když se jednou migréna rozjela, nebyla ničím (ani léky) k zastavení – dala se nanejvýš zmírnit. Bez lepku si ale tělo zřejmě obnovilo samoregulační schopnost migrénu zastavit bez jakéhokoli zásahu zvenčí.

Kdyby nic jiného, tak už jen tohle je pro mě dostatečným důkazem, jaký je lepek prevít J

Další efekt, který pozoruji – JSEM znatelně MÉNĚ NÁCHYLNÁ K CHOROBÁM. Dříve jsem relativně snadno „chytla chřipku“, mívala jsem ji tak 2-3x do roka. Letos první náběh na chřipku po pár dnech za pomoci různých „babských metod“ zcela odezněl.

• Další vynikající věc je, že jsem teď mnohem SPOKOJENĚJŠÍ SE SVOU POSTAVOU.
  Štíhlá jsem byla vždycky, ale teď to pro můj pocit souhlasí i proporčně J
• Jedinou „nevýhodou“, kterou pozoruji je, že lepek má evidentně schopnost „vyplňovat“ tělo, takže když se dlouhodobě vysadí, je třeba tělo udržovat v kondici třeba sportem, aby doslova „nezměklo“.

Nakonec je BEZLEPKOVÁ STRAVA I MNOHEM SNAZŠÍ K PRAKTIKOVÁNÍ, než jsem si kdy představovala. Mám trochu dojem, že se kolem ní dělají zbytečně dramatické tanečky, aby to lidi odradilo.

A vzhledem k tomu, že je efekt lepku opravdu srovnatelný s efektem drogy, tzn. odvykání může dělat člověku potíže (viz knihy Moučný mozek nebo Život bez pšenice), jsou tyto „magické“ tance zatím i dost účinné.

Přesto ze zkušenosti soudím,  že pokud člověk opravdu chce vystoupit z vláčku zvaného DEPRESE, může být úplné vysazení lepku záchrannou brzdou.
A všem, kdo si troufnou ji využít, držím palce a přeji šťastnou cestu!

Iveta Vrbová
březen 2016