Molybden v lidském těle – na co ho potřebujeme?

Lidské tělo potřebuje ke svému chodu základní živiny, které mu dodávají energii – sacharidy, tuky a bílkoviny.

Zároveň jsou pro něj ale nezbytné i takzvané mikroživiny, které nemají žádnou energetickou hodnotu, ale mají důležitý význam pro stovky procesů uvnitř organizmu.

Řadíme mezi ně vitaminy, o kterých jsme psali v naší vitaminové abecedě, enzymy a minerální látky, o kterých si povíme v tomto článku.

Minerální látky lidský organizmus nutně potřebuje, mají význam pro růst a tvorbu tkání, podílejí se na metabolismu neboli zpracování a přeměně živin, stejně tak i na vedení nervových vzruchů, jsou součástí mnoha biochemických procesů.

organizmus si je přitom nedokáže sám vytvořit. Je tedy třeba přijímat je stravou a pitím nebo doplňky stravy v případě potřeby.

Minerální látky dělíme z hlediska jejich množství potřebného v lidském těle (makroelementy, mikroelementy a stopové prvky), nebo z pohledu jejich přínosu a potřeby (nezbytné, přínosné, neutrální a toxické).

Minerální látky: Kde se berou?

V lidském těle tvoří minerální látky zhruba 4 procenta celkové hmotnosti a přes 80 procent tohoto množství je obsaženo v kostech. Nejde však jen čistě o množství, důležitý je i vzájemný poměr některých z nich. I proto dochází k nedostatku minerálních látek v organizmu, a také proto najdete v doplňcích stravy různé vyvážené kombinace např. Vápník-Hořčík-Zinek

Hlavním zdrojem minerálních látek je ovoce a zelenina. Na rozdíl od vitaminů jsou minerální látky při vaření stabilní, jen může dojít k vylouhování do vody, které může znamenat jejich ztrátu.

A když je řeč o vitaminech, pak je třeba zmínit, že na rozdíl od nich se minerální látky vyskytují vždy v nějaké sloučenině, tedy ne jako samostatné prvky.

A právě na povaze sloučeniny závisí i míra jejich vstřebávání.

Dělení minerálních látkách

Molybden v lidském těle – na co ho potřebujeme?Už byla řeč o tom, že minerální látky můžeme dělit dvěma způsoby. Tím základním je rozdělení minerálních látek podle toho, kolik jich člověk potřebuje. Je-li toto množství větší než 100 mg za den, pak hovoříme o makroelementech (elektrolyty), je-li nižší než 100 mg za den, pak se jedná o mikroelementy. Poslední skupinu tvoří stopové prvky, jejichž množství je udávané v mikrogramech. Které minerální látky řadíme kam?

  • * Makroelementy – vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík, chlor, síra
  • * Mikroelementy – železo, zinek, měď, jód, mangan, chróm, selen, molybden, fluor, kobalt
  • * Stopové prvky – křemík, vanad, nikl, bor, cín, kadmium, hliník, bór, arsen
  • Některé z těchto minerálních látek je potřeba v určitém množství přijímat každý den (a jsou samozřejěm součástí doplňků stravy), jiných je lepší se vyvarovat ve větších dávkách (a v doplňcích stravy je nenajdete). A tím se dostáváme k druhému dělení minerálních látek:
  • * Esenciální neboli nezbytné – látky důležité pro biologické funkce (například hořčík, sodík, draslík, vápník, chlor, železo a další).
  • * Biogenní neboli prospěšné – například bór, vanad, cín.
  • * Neutrální – třeba brom, lithium.
  • * Abiogenní neboli toxické – typicky těžké kovy a radioaktivní látky (například arsen, kadmium, olovo, rtuť).
  • Chcete-li doplňovat příjem minerálních látek doplňky stravy, můžete využít našeho e-shopu a nakupovat přímo u českého výrobce.

Molybden

Molybden v lidském těle – na co ho potřebujeme?

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Molybden je nepostradatelný stopový prvek nejen pro lidský organismus, ale téměř pro vše živé. Přestože je molybden obsažen v živých tkáních pouze ve stopovém množství, je nezbytný pro správné fungování běžných životních funkcí. V lidském těle je součástí některých enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek nukleových kyselin.

Dále bylo prokázáno, že se aktivně účastní v řadě enzymatických systémů, které odpovídají za metabolismus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a mozek). Významnou roli hraje molybden i prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost zubní skloviny. Organismy jej potřebují také například pro správné hospodaření s dusíkem.

Obsah molybdenu v potravě záleží na jeho výskytu v půdě. Nejvíce molybdenu je v luštěninách a v obilninách, méně pak v ovoci, zelenině a živočišných produktech.

Údaje o obsahu molybdenu v potravinách jsou velice omezené, protože dosud nebyla nalezena přesná, jednoduchá a levná metoda stanovení molybdenu.

Přesto se udává, že denní příjem molybdenu je 80 – 100 mikrogramů denně, což je bezpečně nad doporučenou dávkou a zároveň bezpečně pod maximální dávkou, tedy dávkou, při které se ještě neobjevují nežádoucí účinky.

Nedostatek tohoto minerálu byl zaznamenán jen u lidí se vzácnými genetickými vadami některých enzymů. Výrazný nedostatek molybdenu se projevuje vážným poškozením mozku.

Toxicita molybdenu je velmi nízká, v některých případech byly zaznamenány zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi, které teoreticky mohou navodit nemoc kloubů zvanou dna.

Při užívání přípravků s molybdenem se velice zřídka objevily žaludeční potíže.

Existuje podezření, že vyšší příjem molybdenu snižuje hladinu mědi a křemíku v krvi. Denní dávka molybdenu by neměla překročit hranici 2 000 mikrogramů.

Jako zajímavost lze uvést, že vědci zjistili, že nedostatek kyslíku zdržel evoluci pozemského života tím, že neumožnil obohacení mořské vody o těžký kov molybden. Dnes je tohoto kovu v mořské vodě dost, protože se uvolňuje z nerostů oxidací.

Na úsvitu existence pozemského života ale nízké okysličení moří uvolnění molybdenu bránilo.

Molybden – nepostradatelný správce životních funkcí

Molybden je nepostradatelný stopový prvek nejen pro člověka, ale obecně pro vše živé. Nezbytný je primárně pro fungování běžných životních funkcí a to i přes to, že ho v tkáních najdeme opravdu jen v malém množství. Řadí se k esenciálním stopovým prvkům a jeho hlavní význam spočívá zejména v řadě enzymových reakcí v lidském těle.

Kromě aktivní účasti v enzymatických systémech hraje molybden roli také při prevenci zubního kazu a jeho přítomnost v těle zvyšuje tvrdost zubní skloviny. Živé organismy jej potřebují také ke správnému hospodaření s dusíkem. 

Výrazný nedostatek molybdenu v těle může vést v nejhorším případě k vážným poškozením mozku. Naopak toxicita je u molybdenu velmi nízká a žaludeční potíže se i při přílišném přijmu objevují jen velmi zřídka. Samozřejmě i v tomto kontextu existuje mnoho výjimek, zvlášť potom při kombinaci s jinými léčivy.

Funkce

Molybden je strukturní složkou molybdopterinu, kofaktoru syntetizovaného tělem, který je důležitý pro funkci čtyř enzymů: sufit oxidáza, xantinoxidáza, aldehydoxidáza a mitochondriální amidoxim redukující složky (mARC). Tyto enzymy mají za úkol metabolizovat aminokyseliny obsahující síru a heterocyklické sloučeniny včetně purinů a pyrimidinů. Xantinoxidáza, aldehydoxidáza a mARC se také podílejí na metabolizaci léčiv a toxinů. 

Absorpce molybdenu by podle dosavadních výzkumů měla být umožněna pasivním nezprostředkovaným procesem. Jak ovšem nastává ve střevním traktu dosud není známo.

Hlavním regulátorem molybdenu v těle jsou ledviny. Nesou odpovědnost také za jeho vylučování z organismu. Pokud bychom hledali uložení molybdenu v těle, pak se s ním setkáme ještě v játrech, nadledvinách a kostech.

Jak poznat nedostatek molybdenu?

Nedostatek molybdenu v těle byl dosud zaznamenán pouze u lidí se vzácnými genetickými vadami některých enzymů. Brání totiž syntéze molybdopterinu a sulfidu oxidázy.

U této vzácné metabolické poruchy známé jako nedostatek kofaktoru molybdenu zabraňují mutace několika genů biosyntézu molybdopterinu. Vzniká tak absence, která vede ke zhoršené funkci enzymů metabolizující siřičitany. Objevit se může encefalopatie a záchvaty.

Neurologické poškození je v tomto případě tak rozsáhlé, že vede ke smrti během několika dní od narození jedince.

Pro zajímavost, k jedinému hlášenému nedostatku molybdenu došlo v roce 1981. Pacient dostával parentální výživu bez molybdenu a vyvinula se u něj tachykardie, tachypnoe, bolest hlavy, noční slepota a kóma. Po podání molybdenu všechny tyto příznaky ustoupily.

Jak poznat nadbytek molybdenu?

Vzhledem k avizované nízké toxicitě nemusí být nadbytek molybdenu příliš nebezpečný. Existuje ovšem podezření, že vyšší příjem snižuje hladinu mědi a křemíku v krvi.

Riziko ovšem představují místa, kde se molybden těží a následně zpracovává. Lidé pracující v metalurgických závodech, kteří jsou vystaveni vyšším dávkám, mohou trpět nespecifickými symptomy.

Objevuje se chronická únava, bolesti hlavy nebo bolesti kloubů.

Formy

Potraviny bohaté na molybden

Obsah molybdenu v potravinách okolo nás je přímo závislý na jeho množství v půdě a případně také ve vodě používané k zavlažování. Pitná voda v tomto kontextu obsahuje jen malou špetku.

Nejvíce molybdenu najdeme v luštěninách a v obilninách. Až potom následuje ovoce, zelenina případně živočišné produkty. Pro dospívající a děti bývají hlavním zdrojem molybdenu mléčné a sýrové výrobky. Pokud potřebujete do svého jídelníčku zabudovat jídla s vyšším obsahem molybdenu, podívejte se po následujících potravinách:

Důležité je zmínit, že stále nebyla nalezena jednoduchá a levná metoda jak stanovit obsah molybdenu v potravinách. 

Doplňky stravy

Molybden se v doplňcích stravy objevuje buďto samotný, s příměsí dalších minerálů nebo v multivitamínových produktech. Najdeme jej především ve formách:

  • glycinát molybdenu
  • chelát aminokyselin molybdenu

Množství molybdenu se v závislosti na typu produktu pohybuje od 50 mikrogramů až po 500 mikrogramů.

Budete mít zájem:  Na nakupování na trhu začínám být závislá

Dávkování

Nejčastěji se udává, že denní příjem molybdenu v potravě by se měl pohybovat okolo 80-100 mikrogramů. Tato hranice je bezpečně pod maximální dávkou 2000 mikrogramů a zároveň bezpečně nad dávkou minimální. Případnou výjimku z příjmu určitě diskutujte se svým lékařem. Nadbytek molybdenu je tělo v rámci možností schopno vyloučit v moči.

Výjimky

Zatím není známa žádná skupina lidí, která by musela výrazně příjem molybdenu měnit v závislosti na zdravotních problémech. Své na tom nese jistě i fakt, že se molybden nepoužívá jako standardní léčivo nemocí.

Konzumace

S největší pravděpodobností dostatek molybdenu přijmete v každodenní stravě. Pokud se dostanete od lékaře doporučení na doplněk stravy, pak prodiskutujte také jeho ideální dávkování. Obvykle se užívá samozřejmě v závislosti na obsahu molybdenu jedna tableta s jídlem denně

Kombinace léčiv

V současnosti nejsou stanoveny žádné relevantní interakce molybdenu s jinými léčivy. Užívat doplňky stravy tak lze bez obav z vedlejších účinků, vše ale pro jistotu nejprve prodiskutujte s lékařem.

Nejsme zdravotní poradci. Informace, které jsme shromáždili, sdílíme pro usnadnění orientace v problematice. Přistupujte k nim kriticky. Rozhodnete-li se na základě našich článků jednat, činíte tak na vlastní zodpovědnost.

molybden

Molybden (Mo) je stříbřitě bílý a velmi tvrdý kov. V zemské kůře je relativně vzácný. V rudách se vyskytuje jen v nízkých koncentracích, tou nejvýznamnější je moylbdenit (MoS2).

Základní využití Mo je výroba vysoce odolných kovových slitin využívaných v nástrojích na obrábění kovu, šroubech, ozubených kolech a geologických vrtných hlavicích. Ve stavebnictví jsou dobrým příkladem mostní konstrukce.

Díky vysoké teplotní odolnosti bez změn objemu je Mo využíván v elektrotechnických spojích, k výrobě leteckých dílů a také motorů. Antopogenní zdroje Mo jsou těžba, metalurgie, spalování fosilních paliv, sklářský, keramický a elektrotechnický průmysl. V atmosféře je vázán na pevné částice a dopadá zpět na zemský povrch.

Ve vodním prostředí Mo ochotně tvoří organokovové sloučeniny, bioakumulace ve vodních organizmech je omezená. V půdě může být Mo vázán na organické i anorganické látky, jeho chování pak závisí na výsledné sloučenině.

Může být relativně pevně fisxován, nebo v případě rozpustných sloučenin pronikat do povrchových i podzemních vod. Pro půdní mirkoorganizmy je důležitou součástí enzymů pro fixaci dusíku. Pro živé organizmy je Mo jako součást enzymů podílejících se na metabolismu železa a detoxikaci sulfidů nezbytné.

Akutní intoxikace Mo je díky potřebě opravdu velké dávky nepravděpodobná. Při chronické expozici byl zaznamenán zvýšený obsah kyseliny močové v krevním séru a dně podobné příznaky. Z pokusů na zvířatech vyplývá, že chronická expozice Mo negativně působí na metabolismus ostatních kovových prvků, bylo taktéž sledováno poškození jaterní a ledvinové tkáně.

Elementární molybden (Mo) je stříbřitě bílý a velmi tvrdý přechodný kov. Je to prvek s šestým nejvyšším bodem tání (2 623 °C). Při teplotním namáhání je Mo velmi stálý, prakticky nemění svůj objem. Mo je taktéž chemicky odolný, na vzduchu nepodléhá oxidaci, je nerozpustný ve vodě a jen omezeně reaguje s některými kyselinami. Za normální teploty reaguje pouze s fluorem.

V zemské kůře je co do četnosti 54. prvkem, v mořské vodě pak 25. Elementární Mo se v přírodě přirozeně nevyskytuje. Mo se získává ze své nejvýznamnější rudy molybdenitu (MoS2).

Nejdříve se tato ruda převede pražením na oxid molybdenový (MoO3), který se dále redukuje vodíkem za vzniku molybdenu a vody. Méně významnou rudou je dále například wulfenit (PbMoO4 – molybdenan olovnatý).

V sloučeninách se Mo vyskytuje v pěti valenčních stavech (+II až +VI), mezi kterými může snadno přecházet.

Vysokopevné ocele s přísadou molybdenu se využívají zejména tam, kde je ocel velmi namáhaná. Ve zbrojnictví jsou to namáhané části strojů, děla, nástroje pro obrábění kovu, šrouby, ozubená kola a geologické vrtné hlavice.

Ve stavebnictví to může být na příklad konstrukce mostů. Protože molybden vydrží vysoké teploty bez změn objemu, je využíván ke spojení kontaktů v elektrotechnice, k výrobě součástí letadel a motorů.

Uplatnění nachází také jako petrochemický katalyzátor při získávání síry z ropy a ropných produktů.

V České republice podle evidence Registru průmyslových zdrojů znečištění (VÚV T.G.M.) nakládání molybdenem nebo jeho sloučeninami v roce 2001 uvedlo 33 subjektů v celkovém množství 177 tun. S množstvím větším než 0,5 t ročně nakládá 16 subjektů.

V roce 2013 dosahovala celosvětová produkce Mo 270 000 tun. Na prvním místě v produkci se dlouhodobě pohybuje Čína (110 000 t) a USA (61 000 t). Mezi další významné těžební loklity můžeme zařadit také Chile a Peru.

Nejdůležitější role molybdenu v živých organizmech je jeho aktivní účast v řadě enzymatických systémů, které jsou zodpovědné za metabolizmus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a mozek). Významnou roli hraje molybden i v prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost zubní skloviny. Organismy jej potřebují také například pro správné hospodaření s dusíkem.

Dle vyhlášky č.225/2008 Sb je  doporučená denní dávka molybdenu  v ČR stanovena na 50 μg a nejvyšší přípustné množství v denní dávce je stanoveno na 100 μg.

Lidské tělo obsahuje asi 0,07 mg molybdenu na kilogram tělesné hmotnosti, a to ve vyšších koncentracích v játrech a ledvinách a v nižších koncentracích v obratlích. Průměrný denní příjem molybdenu se pohybuje mezi 0,12 a 0,24 mg, ale to záleží na obsahu molybdenu v potravinách.

  Vepřové, jehněčí a hovězí játra mají každá přibližně 1,5 ppm molybdenu. Jiné významné potravinové zdroje molybdenu jsou zelené fazole, vejce, slunečnicová semínka, pšeničná mouka, čočka, okurky a obiloviny.

Akutní toxicita nebyla u člověka pozorována, ale studie na krysách ukázala, že  LD50 je pouhých 180 mg/kg pro některé sloučeniny molybdenu.. (LD50 = Lethal dose/smrtelná dávka  50 =  jednotlivá dávka látky, která způsobí smrt 50% populace zvířat z expozice látkou jakoukoli cestou až na inhalaci ).

Studie na zvířatech taktéž ukázaly, že chronické požití více než 10 mg / den molybdenu může způsobit průjem, zpomalení růstu, neplodnost, nízkou porodní hmotnost, dnu a může také ovlivnit plíce, ledviny a játra.

Nedostatek molybdenu ve stravě díky nízké koncentrace tohoto prvku v půdě bylo spojováno se zvýšeným výskytem rakoviny jícnu v geografickém pásmu od severní  Číny k Íránu.

Lidé žijící v těchto oblastech mají ve srovnání se Spojenými státy, které mají větší zásobu molybdenu v půdě, až  16 krát vyšší riziko náchylnosti ke karcinomu jícnu.

Nutno si ale uvědomit, že studia, která jsou zaměřená  jen na rizikové a  ochranné faktory ve velkých skupinách lidí (na rozdíl od studií zaměřená na jednotlivce)  nejsou schopny dokázat, že jen jeden z faktorů  ovlivnil tento výsledek.

Další faktory, které mohou ovlivnit výsledek, jsou například: úroveň  fyzické aktivity, karcinogeny, přístupu ke zdravotní péči, nebo jiné dietní rozdíly. Tyto studie jsou považovány za užitečné při poskytování výzkumných nápadů pro jiné druhy studia, ale samy o sobě nejsou považovány za velmi silné důkazy.

Nedostatek molybdenu může taktéž vést k anémii, přispívá k zvýšenému výskytu záchvatů astmatu, zvýšené kazivosti zubů a zhoršení ochrany proti infekci močového měchýře.

Vyšší hladina molybdenu může snižovat příjem mědi v těle – molybden zabraňuje vazbě plazmatické bílkoviny na měď a taktéž zvyšuje množství mědi vylučované v moči.

U dobytka konzumující velké množství molybdenu (molybdenóza = choroba dobytka krmeného rostlinami s molybdenem) se objevují příznaky zahrnující průjem, opožděný růst chudokrevnost a ztrátu pigmentu v srsti.

Tyto příznaky lze zmírnit podáváním více mědi, a to jak ve stravy, tak ve formě injekcí. 

Molybdenový kouř a prach, které mohou vzniknou těžbou a zpracováním kovů , mohou být jedovaté, zejména v případě požití (to zahrnuje  i prach uvíznutý v dutinách a následně spolknutý). Nízké úrovně dlouhodobého vystavění se molybdenu může způsobit podráždění očí a kůže. Přímého vdechnutí nebo požití molybdenu je třeba se vyhnout. 

Do životního prostředí se molybden dostává z odpadů hutních závodů při výrobě speciálních slitin a materiálů. Značné množství bývá přítomno v prašných spadech v okolí těchto závodů.

Je také obsažen v odpadních vodách z povrchové úpravy kovů.

Sulfidy molybdenu mohou být také součásti, některých maziv a také se může vyskytovat i v odpadech ze sklářského, keramického a elektrotechnického průmyslu.

Molybden patří mezi esenciální mikroprvky nezbytné pro vývoj rostlin a živočichů.

Rostliny přijímají molybden převážně jako aniont MoO4-2.Jeho potřeba je všeobecně velmi nízká. Obsah molybdenu v sušině organické hmoty se pohybuje většinou kolem 1mg/kg Mo. Sklizní 10t sušiny organické hmoty se z půdy odebírá asi 10g Mo.

Relativně nejvíce molybdenu vyžadují některé brukvovité rostliny, zejména květák a růžičková kapusta a rostliny vikvovité, popř. hlízkové baktérie těchto rostlin. Přijatelnost molybdenu je vyšší na půdách zásaditých než na půdách kyselých, kde je nebezpečí vzniku těžce rozpustných oxidů.

Molybden je v rostlině snadno pohyblivý, do rostliny může vstoupit jak kořeny, tak pokožkou nadzemních částí. Hromadí se hlavně ve vegetativních částech rostliny. Při dozrávání dochází ke snížení obsahu Mo v listech a jeho zvýšené translokaci do reprodukčních orgánů.

Semena rostlin tak hromadí značná množství tohoto prvku, které pak může být využíváno v průběhu vegetace, a tak zcela krýt požadavky rostlin i za úplné deficience Mo v živném prostředí.

V půdě je přítomen hlavně jako komplexní aniont MoO4-2, pouze v malé míře se vyskytuje jako elementární kov. Jeho chování v půdě je proto ve srovnání s ostatními mikroelelementy odlišné. V porovnání s ostatními prvky je celkový obsah molybdenu v půdě malý. V průměru se jedná o 3 mg/kg.

Budete mít zájem:  Zezadu slečna, zepředu – pravda. Do kdy je žena atraktivní?

Ve vyhlášce o pitné vodě č. 252/2004 nejsou uvedeny žádné mezní hodnoty pro molybden.  

Hlavním legislativním nástrojem v ČR upravujícím zastoupení kobaltu ve vodním prostředí je nařízení vlády č. 61/2003 Sb.

, o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, které stanovuje emisní standardy pro obsah molybdenu v odpadních vodách vypouštěných z vybraných průmyslových odvětví, imisní standardy pro obsah molybdenu v  povrchových vodách a požaduje nezvyšování jeho obsahu v sedimentech, plaveninách a živých organismech. Molybden je v Příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, jmenovitě uveden jako nebezpečná závadná látka.

  • Emise
  • Emisní standardy pro vypouštění do vodního prostředí:

Emisní standardy pro molybden jsou upraveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. Přípustné hodnoty pro molybden jsou specifikovány pro tato průmyslová odvětví:

Průmyslové odvětví Přípustná hodnota
Povrchová úprava kovů a plastů 1 mg/l
Smaltování 1 mg/l
Elektrotechnická výroba 1 mg/l
  1. Monitoring emisí
  2. Není v ČR realizován.
  3. Imise
  4. Imisní standardy pro vodní prostředí

Imisní standardy jsou upraveny nařízením vlády č. 61/2003 Sb. Hodnota přípustného

znečištění povrchových vod je pro molybden je 50 mg/l. . Imisní standardy vyjadřují přípustné znečištění povrchových vod při průtoku Q365, popřípadě při minimálním zaručeném průtoku vody v toku, nebo hodnotu, která je dodržena, nebude-li roční počet vzorků nevyhovujících tomuto standardu větší než 5 %.

Monitoring imisí

Molybden je sledován komplexním výzkumným monitoringem ČHMÚ a monitorovacími programy podniků Povodí, s.p.

Jakost povrchových vod

Voda – hodnota indexu priority ve vodě podle metodiky COMMPS (systém zavedený Evropskou komisí při stanovení prioritních látek založených na monitorování i modelování) je 46,86; pořadí 1k. Bylo provedeno 971 stanovení na 46 profilech z toho 73 % vzorků pod mezí stanovitelnosti. Koncentrace se pohybují od 1 mg/l-1 do 17 mg/l (Bílina-Ústí nad Labem).

Plaveniny – hodnota indexu priority v plaveninách podle metodiky COMMPS není stanovena.

Bylo provedeno pouze 1 měření v roce 2001 v rámci průzkumného, a to v profilu Lužická Nisa – Hrádek n. Nisou, hodnota koncentrace byla pod mezí stanovitelnosti analytické metody (< 2 mg/kg).

Sedimenty – hodnota indexu priority v sedimentech podle metodiky COMMPS je 23,23; pořadí 10k. Celkem bylo provedeno 142 měření molybdenu, koncentrace se pohybují v rozmezí < 1 (mez stanovitelnosti) až 15 mg/kg.. Všechny hodnoty vyhovují limitu A2, nejvyšší koncentrace 15 mg/kg  byla zaznamenána na Bílině v Ústí n. L.

Podzemní voda:

78 μg/l – hodnota indikátoru znečištění dle Věstníku MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1.

Hodnoty indikátorů znečištění pro zeminy podle Metodického pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP ročník XIV – leden 2014 – částka 1).

Průmyslové plochy: 5 100 mg/kg sušiny, ostatní plochy: 390 mg/kg sušiny.

Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb.stanuje v Příloze č.2 limit pro molybden pro jednotlivé výluhové třídy v mg/l: I=0,01, IIa=0,7  IIb=0,05, III=0,7. 

R věty

R 11 – Vysoce hořlavý

S věty

S 9 – Uchovávejte obal na dobře větraném místě, S 16 – Uchovávejte mimo dosah zdrojů zapálení – Zákaz kouření, S 36/37/39 – Používejte vhodný ochranný oděv, ochranné rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít

Indikátory znečištění nenahrazují stanovené limitní koncentrace ostatních legislativních předpisů a v případech, kdy jsou tyto legislativní předpisy aplikovány, není použití indikátorů znečištění doporučeno.

Smyslem indikátorů znečištění je indikace míst s přítomností chemických látek vyžadující další zkoumání a hodnocení, zda výskyt škodliviny nereprezentuje riziko pro lidské zdraví. Obecně platí, že v místech, kde jsou koncentrace chemických látek nižší než hodnoty indikátorů, není další zkoumání vyžadováno.

Toto pravidlo neplatí pro: 1) významné plošně zvýšené koncentrace hodnocené chemické látky, které nepřekračují hodnotu indikátoru znečištění, 2) případy překročení příslušných legislativních ukazatelů (i když nebyla překročena hodnota indikátoru znečištění, 3) případy významného rizika nepříznivého vlivu na ekosystémy. V případech, kdy je prioritou ochrana ekosystému, je kromě indikátorů znečištění možné aplikovat jiné indikační hodnoty relevantní pro hodnocení ekologických rizik.

Molybden z potravin tělu stačí. Nejsme v Íránu

Posluchačka našla ve složení potravinového doplňku látku nazvanou „molybdát sodný“ a chtěla by vědět, k čemu je dobrá. Víte o tom, že i vy máte v těle molybden?

Z hlediska medicíny se molybden řadí mezi tzv. mikronutrienty, tedy mezi látky, které v lidském těle hrají určitou roli, ale vyskytují se v něm v malém množství. Někdy se jim také říká stopové prvky.

Konkrétně molybden je součástí některých enzymů, nacházejích se nejen v lidském organismu, ale i v tělech mnoha rostlin a živočichů. Tyto enzymy slouží jako katalyzátory tzv. redoxních reakcí a hrají důležitou roli například v metabolismu aminokyselin obsahujících síru nebo tzv. heterocyklických sloučenin.

Odkud tělo molybden získává?

Hlavním zdrojem molybdenu pro člověka jsou potraviny – například obilniny, oříšky, vejce, okurky, slunečnicová semínka, čočka nebo zelené fazole. Ještě více ho najdeme v hovězích, vepřových nebo skopových játrech, případně v ledvinách.

Co je molybden a k čemu je nám dobrý

Molybden je poměrně vzácný, velmi tvrdý stříbřitě lesklý kov, který našel uplatnění v řadě průmyslových odvětví. Jeho roční celosvětová spotřeba činí skoro 300 tisíc tun.

Využívá se hlavně k výrobě speciálních ocelí pro velmi namáhané součásti strojů. Své uplatnění nachází při výrobě zbraní, ozubených kol, vrtných nástrojů, ale také některých součásti motorů, letadel nebo třeba elektroniky. V petrochemickém průmyslu se pak molybdenu využívá u některých speciálních katalyzátorů.

„Molybdát sodný“ je patrně špatný překlad z angličtiny (sodium molybdate) a správný český název látky zní molybdenan sodný. Jedná se o sodnou sůl molybdenu (Na2MoO4), která se používá v zemědělství jako součást některých speciálních umělých hnojiv, například pro pěstování brokolice nebo květáku. V potravinářském průmyslu se pak využívá pří výrobě potravinových doplňků.

Jak se projevuje nedostatek molybdenu?

Odborníci objevili v oblasti táhnoucí se od severní Číny až po Írán zvýšený výskyt rakoviny jícnu, který je dáván do souvislosti s významně sníženým obsahem molybdenu v půdě a následně také v místních zemědělských plodinách.

V lékařské literatuře jsou také popsány případy nedostatku molybdenu u některých pacientů po dlouhou dobu závislých na tzv. úplné parenterální výživě, tedy u těch, kteří dostávají veškerou výživu přímo do krevního řečiště. Proto se do umělé výživy přidávají stopová množství molybdenu.

Může škodit nadbytek?

Za běžných podmínek se nadbytku molybdenu bát nemusíme. Riziko představují jen místa, kde se molybden těží a zpracovává, jako jsou třeba metalurgické závody. Lidé vystavení vyšším dávkám molybdenu trpí obvykle nespecifickými symptomy, jako jsou chronická únava, bolesti hlavy nebo bolesti kloubů.

Kolik molybdenu dostáváme do těla?

Podle studií, které analyzovaly obsah molybdenu v potravě obyvatel několika evropských zemí, dostáváme denně do těla zhruba 58 až 157 mikrogramů molybdenu, což je více, než činí doporučení odborníků.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve svém stanovisku uvádí, že adekvátní denní příjem molybdenu pro dospělé činí 65 mikrogramů denně. Podle odborníků tento příjem postačuje i pro těhotné nebo kojící ženy. Z toho vyplývá, že v Evropě se rozhodně nedostatku molybdenu v potravě bát nemusíme a není tedy potřebné ho do těla dodávat více prostřednictvím potravinových doplňků.

Oblast výživy a zdraví: zvolte si téma své přednášky

Bílkoviny jsou základní stavební kameny všech buněčných a tkáňových struktur. Jelikož jsou na ně vázány veškeré životní funkce, jsou pro člověka nepostradatelné.

Dozvíte se, jaké jsou funkce bílkovin v lidském těle, co se děje s bílkovinami v organismu, co jsou to aminokyseliny a jaké rozlišujeme.

Zjistíte, kolik bílkovin denně potřebujeme a zda jsou s nedostatkem nebo nadbytkem bílkovin spojená nějaká rizika. Povíme si, jaké jsou nejvhodnější zdroje bílkovin v jídelníčku.

Význam tuků ve výživě

Povíme si, co jsou to tuky a jaká je jejich chemická stavba, jaká je funkce tuků v organizmu a jaké je jeho fyziologické zastoupení v těle.

Dozvíte se, jaké mastné kyseliny existují a ve kterých tucích se vyskytují, jaké jsou zdroje tuků v potravinách a kolik tuků bychom měli přijímat.

Zjistíte, které jsou esenciální mastné kyseliny a kde je najdete, jaké jsou funkce a zdroje cholesterolu a také, co jsou to fytosteroly.

Význam sacharidů ve výživě

Dozvíte se jaké sacharidy v potravinách najdeme a naučíte se rozlišovat jednotlivé pojmy související se sacharidy, seznámíte se s konceptem glykemického indexu a glykemické nálože, zjistíte, jaké jsou hlavní funkce sacharidů v lidském organismu, jak se sacharidy tráví a kolik sacharidů člověk potřebuje. Zjistíte, jaké potraviny jsou hlavními zdroji sacharidů v jídelníčku.

Budete mít zájem:  Se svým dítětem jsem „létala“, jak jsem mohla být tak blbá

Energetická bilance

Řekneme si, jaké jsou základní jednotky energie a jak je vzájemně přepočítat a co je to energetická bilance.

Probereme jednotlivé složky energetického příjmu a výdeje a metody stanovení energetického výdeje, jako je přímá a nepřímá kalorimetrie, nebo rovnice pro jeho odhad.

Dozvíte se, co je to bazální energetický výdej a jaké faktory ho ovlivňují. Zjistíte, co je to termický efekt potravy a jak přispívá pohybová aktivita k celkovému energetickému výdeji.

Význam vody ve výživě

Povíme si, jaké jsou základní funkce vody v organismu, co je to bilance tekutin a jakými cestami lidské tělo vodu přijímá a vylučuje.

Dozvíte se, kolik tekutin denně potřebujeme, jaké nápoje jsou vhodné pro pokrytí potřeby vody a jaký je podíl vody v různých potravinách.

Probereme jednotlivé druhy vod s ohledem na jejich zdroje a mineralizaci a zaměříme se i na rizika konzumace některých nápojů, jako jsou především slazené nápoje.

Vláknina

Řekneme si, jak se vláknina definuje a jaké existují druhy vlákniny. Zjistíte, jaké jsou fyziologické a preventivní účinky vlákniny a jaký je základní mechanizmus působení vlákniny. Dozvíte se, kolik vlákniny potřebujeme a jaká jsou rizika jejího nadměrného příjmu. Porozumíte pojmům jako je rezistentní škrob, prebiotika, celozrnný, vícezrnný, nízko/vysokovymílaná mouka apod.

Minerální látky

Minerální látky jsou významnou složkou lidské výživy. Ačkoliv nemají žádnou energetickou hodnotu, jsou pro náš organismus nepostradatelné. Dozvíte se základní informace o minerálních látkách (makroelementech) mezi něž patří vápník, hořčík, fosfor, síra, chlor, draslík a sodík. Probereme jednotlivé jejich funkce v organismu, jejich denní potřebu a zdroje v potravinách.

Stopové prvky

Stopové prvky jsou pro náš organismus nepostradatelné, neboť v organismu zastávají specifické funkce. Na rozdíl od makroelementů je však jejich potřebné množství značně nižší.

Nedodržení výživové doporučené dávky, ve smyslu nadměrného i nedostatečného přívodu, může způsobit závažné zdravotní problémy. Jak název napovídá v lidském těle se vyskytují v malém – stopovém – množství.

Dozvíte se, jaké jsou funkce, potřeba a zdroje stopových prvků, mezi něž patří železo, zinek, selen, měď, jod, fluor, chrom, mangan, molybden, nikl a kobalt.

Vitamíny rozpustné v tucích

Mezi vitaminy rozpustné v tucích patří vitaminy A, D, E a K. Dozvíte se, jaké jsou základní funkce těchto vitaminů, kolik jich denně potřebujeme a jaké jsou jejich významné zdroje. Povíme si, jaká jsou rizika jejich nedostatečného nebo nadbytečného příjmu. Zjistíte, jak co nejvíce zachovat obsah vitaminů v potravinách při jejich přípravě.

Vitamíny rozpustné ve vodě

Mezi vitaminy rozpustné ve vodě patří vitaminy skupiny B a vitamin C. Dozvíte se, jaké jsou základní funkce těchto vitaminů, kolik jich denně potřebujeme a jaké jsou jejich významné zdroje. Povíme si, jaká jsou rizika jejich nedostatečného příjmu a které rizikové skupiny populace mají jejich potřebu zvýšenou a proč.

Stopové prvky – první část

Lidské tělo pro fungování svého metabolismu potřebuje nejen vitamíny, ale také celou řadu takzvaných stopových prvků.

Stopovými prvky nazýváme takové, které jsou v lidském těle přítomny ve velmi nízké koncentraci (ve většině případů se uvádí hodnota méně než 50 mg/kg tělesné hmotnosti).

Z tohoto důvodu jsou ve kvalitních komplexních přípravcích na doplnění vitamínů a minerálů zastoupeny právě i tyto prvky.

Stopové prvky dělíme do dvou zásadních skupin, esenciální a toxické. Esenciální organismus potřebuje, toxické jsou pro něj škodlivé.

Esenciální stopové prvky jsou pro fungování lidského těla nezbytné, jsou běžně přijímány v potravě. Je možné je rozdělit na dvě skupiny:

  • prvky, které mají definován doporučený denní příjem zinek, jód, selen a železo
  • prvky, kde denní dávky příjmu nejsou určeny, ačkoli jejich role v organismu je stejně nezbytná měď, mangan, chróm, kobalt, molybden a fluór

Zinek

je po železe druhý nejvýznamnější stopový prvek pro fungování lidského těla. Je současně nejvíce zastoupeným stopovým prvkem uvnitř buněk. Zinek je součástí buněčných stěn, ovlivňuje tvorbu inzulinu, je důležitý pro správný stav kůže a účastní se obrany před stresem.

Významně ovlivňuje funkce imunitního systému. Zdrojem zinku v potravě jsou hlavně maso (zvěřina), játra a mořské ryby.
Nedostatek zinku se projevuje sníženou imunitou, zhoršením stavu kůže, nehtů, vlasů.

Do souvislosti s nedostatkem zinku se udává i vyšší výskyt nádorových a alergických onemocnění.

Jód

je v lidském tělě je důležitý zejména pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Zdrojem jódu je půda a mořská voda, odkud se dostává do potravinového průmyslu. Najít ho můžeme zejména v mořských rybách, korýších a řasách, v mléce a mléčných výrobcích, v mase, cereáliích, ale i ve vejcích.

V našich podmínkách je velmi významný příjem v podobě jodidované kuchyňské soli.

Nedostatek jódu souvisí s možnou sníženou fukncí štítné žlázy, nadváhy, vysoké hladiny cholesterolu, poruch srdečního rytmu, ale může docházet i k poruchám mentálních funkcí, které jsou obzvláště nebezpečné v prenatálním a novorozeneckém období.

Selen

patří mezi takzvané antioxidanty. Je součástí antioxidačně působících enzymů, dále je důležitý pro správnou funkci hormonů štítné žlázy, významně se uplatňuje v reprodukčních funkcích a ovlivňuje také růst (zejména v prenatálním období). Působí protinádorově a ovlivňuje imunitní funkce.

Zdrojem selenu v potravě jsou česnek, cibule, pažitka, pórek, červené maso, ořechy a celozrné obiloviny (např. ovesné vločky).

Nedostatek selenu zahrnuje svalovou slabost a jejich bolest, poruchy srdečních funkcí a imunitních funkcí, artrózu kloubů, zvýšené riziko některých nádorových onemocnění nebo také poruchy plodnosti a funkce štítné žlázy.

Železo

je součástí krevního barviva hemoglobinu a svalového barviva myoglobinu. Jeho nejdůležitější role je v přenosu kyslíku. Hlavním zdrojem železa je červené maso a vnitřnosti, můžeme ho však najít i v luštěninách, listové zelenině, nebo také v meruňkách a pivních kvasnicích.

Nedostatek želena je poměrně častý a vyskytuje se nejčastěji u žen v reprodukčním věku, kdy je to způsobeno pravidelnou ztrátou krvě během menstruace. Velice častý bývá deficit železa i u pravidelných dárců krve.

Po vyčerpání zásob v těle dochází k poruše krvetvorby a k rozvoji anémie (chudokrevnosti), která poté může vést ke zvýšené únavě, dušnosti či bolestem hlavy. 

Měď

je třetím nejvíce zastoupeným esenciálním stopovým prvkem v lidském těle. Uplaťnuje se v krvetvorbě a při srážení krve, vývoji cévní stěny a je důležitá pro výstavbu kostí a mineralizace kostní tkáně.

Zdrojem mědi jsou mořské ryby, zeleniny, ořechy a čokoláda.
Nedostatek mědi nění pro člověka častým jevem, ale mohou se vyskytnou u pacientů s parenterální (nitrožilní) výživou, nebo u pacientů s onemocněním střev.

Může vést k chudokrevnosti, poruchám kostní tkáně, mohou se objevovat poruchy pigmentace. 

Mangan

je důležitý zejména v obraně před oxidačním stresem, hraje významnou roli v metabolismu cukrů, tuků a při srážení krve. Zdrojem manganu jsou celozrné obiloviny (např.

ovesné vločky), rýže, olivy, avokádo, hrách nebo třeba borůvky.

Nedostatek manganu nemá medicínsky prokázané žádné negativní příznaky, ale předpokládá se, že při nedostatku manganu dochází k poruchám metabolismu tuků, kožním změnám a poruchám tvorby chrupavky a kostní tkáně.

Chróm

je důležitý zejména v modulaci účinku inzulínu, hormonu regulujícího hladinu glukózy v krvi. Zdrojem chrómu jsou celozrné obiloviny, brambory, ořechy, zelené fazole, pivovarské kvasnice a mořské produkty.

Nedostatek chrómu nemá medicínsky prokázané žádné negativní příznaky, ale předpokládá se že může vést k poruchám metabolismu glukózy, zvýšení hladiny cholesterolu a mohou se objevit nervové poruchy.

Kobalt

je nezbytný stopový prvek, který je nedílnou součástí vitaminu B12. Podílí se na tvorbě červených krvinek, stimuluje tvorbu hormonu podporujícího tvorbu červených krvinek.

Dále se podílí i na tvorbě hormonů štítné žlázy tím, že podporuje vychytávání jódu. Zdrojem kobaltu v potravě jsou listová zelenina a játra.

Nedostatek kobaltu souvisí s nedostatkem vitaminu B12 a zahrnuje chudokrevnost, hubnutí, zvýšenou únavu, nechutenství a poruchy růstu a štítné žlázy.

Molybden

je významný zejména v účasti na řadě enzymových reakcí v těle, uplatňuje se zejména v metabolismu aminokyselin.

Hlavním zdrojem molybdenu jsou zejména luštěniny, celozrnné obiloviny a rýže, můžeme ho však získat i z vnitřností, mléka a mléčných výrobků, nebo v rybách.

Nedostatek molybdenu se projevuje zrychlenou srdeční činností, zvracením nebo až poruchami vědomí. Za běžných podmínek ale deficit molybdenu nebyl prokázán.

Fluór

je důležitým stopovým prvkem uplatňujícím se v metabolismu kostí a zubních sklovin. Zdrojem fluóru je zejména pitná voda, mořské ryby, cereálie, čaj a kravské mléko.
Nedostatek fluoru nemá medicínsky prokázané negativní účinky, předpokládá se však, že dochází ke zvýšené kazivosti zubů a k poruše zvápenatění kostí.

Doplnit hladinu stopových prvků v organismu, způsobenou jednostrannou stravou, sníženým příjmem potravy nebo při jejich zvýšené spotřebě lze celou řadou přípravků, které nejčastěji patří mezi doplňky stravy. Některé je možné zakoupit samostatně, jiné jsou součástí pouze některých multivitaminových preparátů. S výběrem vhodného přípravku Vám poradí magistry v lékárnách EUPHRASIA.

autor článku tým EUPHRASIA s.r.o.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector