Moje revma a experimenty se stravou

15. 4. 2011

Moje revma a experimenty se stravou

Kde je možné si hrát a přitom se poučit? V iQparku v Liberci! A jaký je rozdíl mezi science centrem a muzeem? Zatímco v muzeu naleznete cedulku: NESAHAT, v iQparku žádnou takovou neuvidíte. Naopak! Sáhnout si musíte na vše. A přesně to učinili Michael s Filipem, aby prozkoumali podstatu vlnění.

Michael: Last week I hope you remember I showed you how to visualize sound waves using a Rubens’ tube. Doufám, že si pamatujete, že minulý týden jsem vám ukazoval, jak zviditelnit zvukové vlny pomocí Rubensovy trubice. And this was a result.

  • A tohle byl výsledek.
  • Tereza: Zvuk můžeme nejen slyšet, ale i vidět.
  • Filip: Terinka a moje oblíbená Kundtova trubice.

Michael: Ano, ano. This week I’m going to show you other method, how to visualize sound waves. And not only the sound waves but also as the other waves as well, we’re going to come to that. The first experiment involves this – a sound cannon.

Tento týden vám předvedu jiný způsob, jak zvukové vlny zviditelnit. A nejen zvukové, ale i jiné vlny. Jdeme sem. První experiment se týká tohohle – zvukové dělo.

Filip: Náš zvukový kanon není nic jiného než obyčejný plechový buben, zakončený na jedné straně gumovou membránou, která vytváří naše zvukové vlny.

Michael: Sound is transmitted through air by means of compression waves. So when Filip hits a drum at this end, the air inside the cylinder is compressed towards this end, where we have a small opening.

The reason why it’s a small opening is, because it accelerates the air compression waves inside through this way …towards our target. Zvuk se přenáší vzduchem prostřednictvím podélného vlnění.

Když tedy Filip udeří na konec bubnu, vzduch uvnitř válce se stlačí směrem k druhému konci, v němž je malý otvor. Ten je malý proto, aby urychlil podélné vlnění vzduchu uvnitř tímto směrem k našemu cíli.

Tereza: Kanonáda ze zvukového děla naše dva experimentátory zcela okouzlila. Určité potíže však tato zbraň činí při přesném zaměření cíle.

Michael: Kapalný dusík a vřelou vodu.

Tereza: Tyto dvě látky jsme použili pro zviditelnění vln stlačeného vzduchu, které vystřelujeme na citlivý cíl – zavěšená CD.

Filip: Zdrojem zvuku jsou vibrace nebo chvění. A ty můžeme také vidět. Michaele, ukazuj.

Tereza: Tentokrát je Michaelovým nástrojem klasický smyčec. Sledujte a žasněte – stejně jako my – nad obrazci, které na kovové desce vznikají.

Filip: Stojaté vlnění na kovové desce.

Tereza: Jemný písek se koncentruje v uzlech – místech, která jsou v klidu.

Filip: Deska se naopak nejvíc chvěje v místech, z nichž písek zmizí. Tudy procházejí kmitny stojatého vlnění.

Tereza: Poněkud odlišné obrazce vznikají na kruhové desce.

Michael: Experiments that investigate how vibrations and sounds propagate themselves as compression waves through different substances and materials aren’t just fun experiments they’re actually important and profound scientific knowledge that enables for example this… Pokusy, které zjišťují, jak se chvění a zvuky šíří v podobě podélného vlnění různými látkami, nejsou jen pro zábavu. Jsou to opravdu důležité a hluboké vědecké znalosti, které umožňují například toto.

Filip: Ano, Michael má pravdu. Příklade je třeba tento seismograf. Je to velice citlivý vědecký přístroj, který zaznamenává velikost, sílu a průběh seismických vln, způsobených nejenom při zemětřesení, ale také člověkem. Podívejte:

Michael: But it’s not just Filip’s footstep, we can see. We can also use this technology to locate nuclear explosions for example. Ale takto neuvidíme jen Filipovy stopy. Tuto techniku můžeme použít například i k určení místa jaderných výbuchů. Who are doing nuclear testing and where and when. Or even earthquakes and their epicentres.

Kdo, kde a kdy provádí jaderné pokusy. Nebo třeba zemětřesení a jejich epicentra.

We can locate them with this technology. We can even experiment and investigate what materials are beneath our very feet. What are the materials in our Earth core, using this technology.

Můžeme je lokalizovat pomocí této techniky. Dokonce můžeme zjistit, jaké horniny jsou pod našima nohama. Jaké horniny jsou v zemském jádře.

Tereza: Hlavní hrdina dalšího pokusu – obyčejný budík. Michael s Filipem jej umísťují pod poklop vývěvy.

Filip: Důležité je, že tento budíček umí pípat velice dlouho. Jeho zvuk totiž budeme sledovat po celou dobu pokusu.

Tereza: A jdeme na to. Jak vidíte, tlak pod poklopem rychle klesá.

Filip: A zvuk budíku, který jsme zpočátku i přes rámusící vývěvu aspoň trochu slyšeli, postupně slábne. Teď mě napadá jedna zajímavá věc: že veškeré science-fiction filmy, kde jsou výbuchy kosmických lodí ve vesmíru, jsou vlastně hloupost. Protože je nikdo neuslyší.

Tereza: Ano, to je hlavní poznatek tohoto pokusu. Zvuk, toto vlnění, se šíří jen vzduchem nebo jiným hmotným prostředím. Vakuem to prostě nejde. Budík pod poklopem zcela zmlkl.

Filip: Pod poklop vývěvy vracíme vzduch. A budík se zase začíná ozývat.

Tereza: Světlo, na rozdíl od zvuku, se i vzduchoprázdnem dokáže šířit bez potíží.

Filip: Tady je důkaz. Pokus s Crookesovým mlýnkem. V baňce, z níž byla odčerpána většina vzduchu, se na hrotu jehly otáčí mlýnek. Jeho lopatky jsou z jedné strany černé, z druhé bílé.

Tereza: Černá barva na rozdíl od bílé pohlcuje víc dopadajícího tepla, které spolu se světlem přichází od žárovky. Vzduch kolem lopatky se od černého povrchu ohřeje a rozpíná se. Tím lopatku odtlačuje. A mlýnek se roztočí.

Michael: Of course it’s not just sound waves that are invisible. Around me now a lot, lots of invisible waves of electromagnetic radiation. Of course visible light, what we can see, is also electromagnetic radiation. It’s a very tiny part of the entire electromagnetic spectrum. One part of it, that we can’t see normally, we can now, thanks to this technology.

And what we can see here is infrared radiation. Neviditelné nejsou jen zvukové vlny. Kolem mne je teď spousta neviditelných vln elektromagnetického záření. Elektromagnetickým zářením je samozřejmě také to, co vidíme. Viditelné světlo. Je to ovšem velice malá část celého elektromagnetického spektra. A jedna jeho část, kterou normálně nevidíme, teď díky této technice vidíme.

Je to infračervené záření.

Filip: Neboli teplo. A teď máte jedinečnou možnost díky infrakameře, umístěné nahoře nad námi, vidět, jak nás asi vnímá takový had.

Michael: On the opposite side of the visible spectrum from infrared is of course UV radiation. And animals that can see in the UV have a slightly different perspective of the world. Have a look at this. Na opačné straně od viditelného světla, než je infračervené záření, je samozřejmě ultrafialové. A zvířata, která v něm vidí, mají trochu odlišné vidění světa. Podívejte se.

Tereza: Pohledem na květy očima včely jsme se protentokrát rozloučili se spoustou interaktivních pokusů, kterými oplývá IQ Park v Liberci.

Experimenty

Do aplikace je třeba se nejprve zaregistrovat. Po dokončení registrace (a doručení potvrzovacího mailu) vám budeme posílat pozvánky na experimenty. Poté už se jen přihlásíte na vámi vybraný volný termín.

V případě plnění experimentu v rámci kurzů Obecná psychologie a Úvod do lingvistiky se nemusíte o nic dalšího starat, informaci o tom, že máte povinnost splněnou, předá koordinátorka odpovědným vyučujícím.

Pokud sbíráte hodiny do Účasti při výzkumu, pak si stáhněte ze sylabu předmětu danou tabulku a účast na experimentech Vám bude potvrzena na debriefingu, který se koná zpravidla ke konci výuky v letním semestru.

Letošní debriefing se bude konat 11. 5. 2020 odpoledne v místnosti 338 v Celetné (hodina bude upřesněna)

  • V současné době probíhají v laboratoři následující výzkumy:
  • Detekce objektů v šumu
  • Popis experimentu: V této úloze budou participantovi zobrazovány obrázky vizuálního šumu a úkolem bude rozhodnout, zda obsahuje předem definovaný cíl nebo ne.
  • Trvání: 30 min
  • Prerekvizity: zdravý/korigovaný zrak (čočky/brýle)
  • Tímto experimentem si můžete splnit povinnou účast v rámci kurzů na FF UK:
  • Obecná psychologie/Úvod do lingvistiky: pro tento účel se započítává jako 1 hodina na výzkumu.
  • Účast při psychologickém výzkumu: započítává se v uvedeném trvání experimentu (30 min).

Důležité informace: Prosíme přijďte včas – tento experiment je pro více účastníků a po jeho začátku zpravidla není možné pustit do laboratoře další účastníky.

Nicméně může se stát, že dojde k časové prodlevě kvůli předchozímu experimentu, pak prosím počkejte. Informace o tom, zda byl experiment s vaším termínem zahájen, najdete na cedulce v čekárně.

  1. Sledování ryb a pohybujících se objektů
  2. Popis experimentu: V tomto experimentu bude vaším cílem sledovat několik pohybujících se ryb mezi ostatními.
  3. Prerekvizity: zdravý/korigovaný zrak (čočky, brýle)
  4. Trvání: max 1h
  5. Tímto experimentem si můžete splnit povinnou účast v rámci kurzů na FF UK:
  • Obecná psychologie/Úvod do lingvistiky/Účast při psychologickém výzkumu
Budete mít zájem:  Psoriatickou artritidu může odhalit stisk ruky

Důležité informace: Prosíme přijďte včas – tento experiment je pro více účastníků a po jeho začátku zpravidla není možné pustit do laboratoře další účastníky.

Nicméně může se stát, že dojde k časové prodlevě kvůli předchozímu experimentu, pak prosím počkejte. Informace o tom, zda byl experiment s vaším termínem zahájen, najdete na cedulce v čekárně.

Sledování objektů – pozornost a paměť

Popis: Řidič auta nebo třeba ostraha v obchodě často potřebuje dávat pozor na víc objektů současně. Zároveň někdy objekty zmizí ze zorného pole a je třeba si pamatovat, kde se asi objeví. Při experimentu budete sledovat několik pohybujících se objektů současně.

  • Naším cílem je zjistit, jakým způsobem lidé používají paměť a pozornost při sledování.
  • Prerekvizity: zdravý zrak (příp. korigovaný brýlemi/čočkami), normální vnímání barev, bez poruch pozornosti
  • Trvání: 1 hod
  • Tímto experimentem si můžete splnit povinnou účast v rámci kurzů na FF UK:
  • Obecná psychologie/Úvod do lingvistiky/Účast při psychologickém výzkumu

Důležité informace: Prosíme přijďte včas – tento experiment je pro více účastníků a po jeho začátku zpravidla není možné pustit do laboratoře další účastníky.

Nicméně může se stát, že dojde k časové prodlevě kvůli předchozímu experimentu, pak prosím počkejte. Informace o tom, zda byl experiment s vaším termínem zahájen, najdete na cedulce v čekárně.

  1. Paměť na fotografie
  2. Popis: V tomto experimentu vám budou zobrazeny fotografie a vaším úkolem je bude si co nejlépe zapamatovat.
  3. Prerekvizity: zdravý/korigovaný (brýle/čočky) zrak
  4. Trvání: max 1h
  5. Odměna: 150,-Kč
  6. Tento experiment není započítáván do povinné účasti na experimentu v rámci kurzů FF UK.
  7. Důležité informace: Prosíme přijďte včas – tento experiment je pro více účastníků a po jeho začátku zpravidla není možné pustit do laboratoře další účastníky.

Nicméně může se stát, že dojde k časové prodlevě kvůli předchozímu experimentu, pak prosíme počkejte. Informace o tom, zda byl experiment s vaším termínem zahájen, najdete na cedulce v čekárně.

Čtení českých vět vlastním tempem

Popis experimentu: Budete číst české věty vlastním tempem, konkrétně slovo po slově. Po dočtení věty se Vám zobrazí kontrolní otázka týkající se obsahu věty.

  • Trvání: 30-40 minut
  • Prerekvizity: rodilý mluvčí ČJ, zdravý/korigovaný (brýle/čočky) zrak
  • Tímto experimentem si můžete splnit povinnou účast v rámci kurzů na FF UK:
  • Obecná psychologie/Úvod do lingvistiky: pro tento účel se započítává jako 1 hodina na výzkumu.
  • Účast při psychologickém výzkumu: započítává se v uvedeném trvání experimentu (40 min).

Termín: druhá polovina března 2020

Během letního semestru 2020 budou probíhat ještě další experimenty lingvistické i psychofyzické.

Dokonalý život zabíjí. Experiment na myších, který překvapil

Vědec umístil hlodavce do příjemného prostředí, dal jim neomezené množství potravin, maximální ochranu před všemi druhy nemocí. Vybudoval jim dokonalé podmínky pro hladkou reprodukci a omezil setkání s nepřátelskými druhy. Ale experimentální hlodavci místo aby se těšili z dokonalého života zemřeli.

Proč se tak stalo?

John Calhoun se celý život snaží svými experimenty na myších předpovídat budoucnost, která čeká lidstvo. S pomocí mnoha experimentů na myších přišel vědec na nový termín – behavioral sink (chování zkázy).

Podstatou jevu je, že jakmile žijí živé bytosti v podmínkách přeplněnosti a přelidnění, chování živých bytostí se změní z konstruktivního a pozitivního na destruktivní a deviantní.

Experiment s kolonií zvířat začal zajímat i Evropu. Koneckonců, v 60. letech i přes strašné války nastal dětský boom. Lidé proto začali přemýšlet nad tím, co bude v případě přelidnění. Nejslavnější a nejzajímavější experiment se nazýval Vesmír 25. Pan Calhoun jej provedl v roce 1972 za pomoci NIMH – Národního institutu pro duševní zdraví. Z těchto zkušeností začal vědec analyzovat, jak může mít hustota myší kolonie vliv na chování myší. V laboratoři byl připraven pravý myší ráj. Ve speciálním zásobníku byla udržována příjemná teplota. Potraviny a voda byly podávány v neomezeném množství. Každých sedm dní byla nádoba vyčištěna, zbavena splašků. Do nádrže nemohli proniknout predátoři. Hlodavci pod dohledem zkušených veterinářů netrpěli žádnými infekcemi ani onemocněními.

Na počátku experimentu dal doktor Calhoun do nádrže osm naprosto zdravých myší, čtyři samečky a čtyři samičky. Myši si po nějaké chvíli uvědomily, v jakém nádherném místě se nacházejí a začaly se aktivně množit. Každých 55 dní se počet myších obyvatel zdvojnásobil. Tuto fázi nazval populační exploze.

Tak se dělo prvních 315 dnů od začátku pokusu. Pak nastala fáze rovnováhy. Od 316 dne se myši začaly množit méně. Od té doby se počet myší zdvojnásobil každých 145 dní.

Pak přišla třetí fáze, fáze zkázy, kdy bylo v nádrži 600 hlodavců. V myší společnosti se objevila skupina vyvrženců, kterým skupina zajistila místo ve středu nádrže.

Zástupci této skupiny byli častým terčem agrese silnějších hlodavců.

Skupina vyvrhelů byla často pokousaná, potrhaná. Zpravidla to byly mladé myši, které nebyly schopny zaujmout svá právoplatná místa v hierarchii hlodavců. To proto, že starší generace žila v ideálních podmínkách delší dobu a dospělí nechtěli dávat přednost mladším. Tato situace mladé myší samce psychicky zlomila a oni přestali bránit březí samice.

Stali se z nich „the beautiful ones“ – krasavci. Tito žili absolutně odloučeni od společenství. Nepodíleli se na bojích ani neprojevovali zájem o páření. Věnovali se výlučně krmení a napájení a byli posedli krásou svého kožíšku.

Od ostatní populace se odlišovali dokonalým vzhledem. Na jejich těle nebyly žádné jizvy po soubojích, byli bezchybní vyčesaní, krásní a zdraví. Avšak na rozdíl od ostatní populace byli velmi hloupí.

Neuměli reagovat na vnější podněty, změny situace, nebyli schopni žádné interakce s okolím. Myší muži přestali ukazovat své charakteristické rysy. Tito samci přestali chránit své ženy a bojovat o svá území.

Nechtěli vyhledávat ženy pro reprodukci a celkově se začali chovat velmi pasivně. Neplnili žádnou společenskou funkci.

Mezi samci se zas projevovaly četné poruchy chování – frenetická hyperaktivita, sexuální deviace vedoucí ke kanibalismu, agresivita, patologická plachost … Někteří jedinci se pohybovali po výběhu jen tehdy, když ostatní zvířata spala. Pouze v té době se chodili nakrmit a napojit.

Březí samice už se přestaly cítit pohodlně a staly se více agresivními. Tato agrese se nezačala projevovat vůči ostatním hlodavcům, kteří je chtěli poškodit, ale vůči vlastním dětem. Samice, které zabily své děti se často přestěhovaly do horní části terária, odmítly se dál reprodukovat a nechtěly přijít do kontaktu s ostatními. Tato situace vedla k poklesu porodnosti a zvyšující se míře úmrtnosti nedospělých jedinců. Věkový průměr myši, která žila v nádrží do předposlední fáze je 776 dní. V poslední fázi myši umíraly o 200 dní dříve. Úmrtnost mezi mladými jedinci dosáhla 100 %. Samičky sice rodily potomky, ale muži se spojovali s jednotlivci svého pohlaví a ukazovali vůči samičkám neoprávněnou agresi. I přes hojnost potravy samice zabíjely a jedly své děti. To vedlo k tomu, že po 1780 dnech od zahájení experimentu zemřela poslední myš. Vzhledem k tomu, že doktor Calhoun tento vývoj očekával, přestěhoval několik malých hlodavců do jiné nádrže ještě během třetí fáze. Přestěhoval je ovšem na omezený prostor. Tyto myši, které vyrůstaly v ideálním prostředí se ale odmítly kamarádit a porodit potomky. Všechny zemřely stářím. Za prvé, existují dva druhy smrti. První typ je duchovní smrt. Mladé myši, které nemohly najít své místo v ideálních podmínkách byly psychicky zlomeny. Nebyly schopné se spárovat a zplodit potomky ani bránit svá území. Většina myší žijících v ideálních podmínkách dělala jen to nutné – spala, jedla a starala se o sebe. Druhý typ – fyzická smrt, která přichází po smrti ducha. Tato smrt je nevyhnutelná. Za druhé, vědec provedl analogii s lidským samcem. Lidský život zpravidla probíhá v neustálém napětí, stresu a tlaku. Pokud by muž měl mít snadný život, ztratil by svého ducha pravého mužství a zemřel. Experiment prokázal, že navzdory dostatečnému prostoru a zdrojům, v případě, že jsou všechny sociální role ve společnosti obsazeny, je pro jednotlivce zápas o ně až tak namáhavý, že má za následek celkové zhroucení sociálního chování a zánik populace. Calhoun viděl osud populace myší jako metaforu pro osud člověka. Tuto sociální poruchu charakterizoval jako „druhou smrt“.

Budete mít zájem:  Jak aktivovat a zlepšit lymfatický systém těla? posílíte si tím imunitu

Chování zkázy přinesla do Společenství myší limitace prostoru a sociálních rolí. Kolonie myší měly rozdělené úkoly a tím, že mladé vyhostili z jejich společnosti, tito se neměli od koho naučit sociálnímu chování. Byli pro komunitu nepotřební.

Jejich frustrace vedla k sociálně nevhodnému chování. Nemohli tedy předat žádné vzorce sociálního chování ani svým mladým. Takto bylo do společnosti napevno zakódované patologické chování, které vedlo ke zkáze celé populace.

Kondenzování lidstva na malém prostranství už dnes vykazuje podobnost s populací myší v experimentu. A příklady najdeme i v minulosti.

Uvědomíme-li si paralelu, zjistíme, že my stejně jako pokusné myši jsme uvězněni na omezeném prostoru. Tento prostor nám poskytuje dostatek zdrojů. Vědecko-technická revoluce dovolila početné populaci se k těmto zdrojům dostat. V roce 1800 žila na naší planetě 1 miliarda lidí. V roce 2011 nás bylo už 7 miliard. Nacházíme se tedy v období populační exploze. Tato byla u myší ukončena těsně před dosažením absolutní kapacity prostoru.

Jako optimální počet obyvatel na Zemi jsou uváděn 2-3 miliardy. Toto číslo jsme již ale dávno překonali. V oblastech hustého zalidnění a bohatství zdrojů se společnost posunula do další fáze. Do fáze rovnováhy.

Index porodnosti byl v sedmdesátých letech 2,1. To značí, že z jednoho páru se narodily průměrně dvě děti. Dnes je index porodnosti 1,2. Růst se zastavil.

Stejně jsou pozorovatelné i podobnosti sociálního chování v těchto zalidněných populacích.

Příkladem omezeného prostoru při relativně neomezených zdrojích je Japonsko. Podle údajů o světovém obyvatelstvu, které zveřejnil Populační referenční úřad USA, zaznamenává Japonsko největší pokles v počtu obyvatel ze všech zemí světa. V roce 2012 bylo Japonců přibližně 130 milionů. Při přetrvávajících trendech a porodnosti se odhaduje, že do roku 2050 klesne populace pod číslo 95 milionů.

Porodnost v Japonsku, která dosahuje 1,1 dítěte na ženu, nikdy nebyla nižší. A snižuje se každým rokem. Japonsko má už nyní nejstarší obyvatelstvo na světě. Zdá se, že neexistuje způsob, jak se vyhnout hrozící democidě.

Sociálně patologické jevy zmiňované v experimentech Calhouna jsou tu nejen zjevné, ale jsou i celospolečenským problémem. Odhadem až milion mladých mužů je natolik sociálně plachých a neschopných sociální interakce, že vycházejí ven výhradně v noci, když všichni ostatní spí.

Jdou si do města obstarat jídlo. Říkají jim Hikikomori.

Jsou to sociální autisté. Celá generace mladých lidí se narodila do prostoru, kde byly všechny sociální role již definovány. Vytvořit si svůj prostor je pro ně příliš stresující a zátěžové. Žijí tedy zavření ve svých domácnostech bez kontaktu s ostatním světem. Vláda je z tohoto jevu zaskočená a marně hledá jeho příčiny a řešení.

Přičemž vysvětlením by mohlo být chování zkázy – behavioral sink. Stejně je přítomen problém nezájmu početné skupiny mužů o opačné pohlaví. Ve vztahu, v sexualitě, případně v partnerském soužití nevidí žádný požitek a úmyslně se mu vyhýbají.

Nejen v Japonsku, ale také v mnoha jiných přelidněných a bohatých územích vládne výskyt těchto jevů.

Například i the beautiful ones – krasavci a krasavice, kteří povýšili své tělo, dobré jídlo, krásu a mládí na metu svého života. Všechny sociální role v jejich společenství již byly obsazeny a aby získali pocit užitečnosti a uznání, museli by vynaložit na to nesmírnou námahu.

Proto si čistí své kožíšky, zabývají se dobrou stravou a pitím a tím, aby vypadali půvabně. Nevědí jak a proč by se měli zapojovat do zhodnocování společnosti. Stejně jako poslední tisícovka myší – poslední generace, neumí nic aktivně udělat pro svůj život, neumí být pro sebe ani pro společnost užiteční.

Nejdůležitější bylo, starat se o sebe.

Japonka s dcerou

Naše zdroje a možnosti

Přelidnění na malém území tedy způsobuje identické projevy jako u sociálních zvířat, tak i u lidí. Naše křivka zániku již v této chvíli lze směřuje dolů. Lidé jsou však, na rozdíl od myší, myslícími tvory a bolestivě pociťují tuto sociální odtrženost, proto začali vytvářet paralelní struktury. Začali si budovat společnosti virtuální.

K tomu jim za poslední léta výrazně pomohl rozmach informačních technologií. Lidé se setkávají a komunikují na sociálních sítích, pomocí blogů, videí … Svou identitu a místo si mají možnost vydobýt ještě v tomto prostoru. Stále je to však pouze paralelní svět, protože v tom reálném se chovají ke svému omezenému prostoru jako domorodci na Velikonočních ostrovech.

K příznakům stresu se přidává odcizení, nepřátelství, asexualita nebo sexuální úchylky, neschopnost rodičovství, agrese vůči dětem a násilí pro násilí. Faktor omezenosti našich zdrojů přitom nevnímáme nebo si ho nepřipouštíme.

Přehuštěná populace má podle výzkumů ve svém programu tak či onak zakódováno vyhynutí.

A co by mohlo k všeobecné agresivitě přispět více, než nedostatek zdrojů? Představte si například ten den, kdy lidstvo vyčerpá poslední kapku ropy. To by mohlo nastat cca za 40 let. O poslední zásoby se strhne nelítostný boj.

Přitom vědci již od osmdesátých let upozorňují na fakt, že zavádění alternativních a obnovitelných zdrojů by mělo být pro lidstvo úkolem číslo jedna, pokud si chce zachovat komfort svého dosavadního života.

My však nepochybně vyčerpáme i tu poslední kapku ropy stejně, jak si domorodci na ostrovech vyplenili sebe svůj poslední strom. I toto je projevem nestarostlivosti o naše děti. Neboť to budou ony, co tu zůstanou. Nepřemýšlíme ani nad svou budoucností, natož nad budoucností dalších generací.

Komfort bytí se stal našim mentálním vězením. Je příliš těžké z něj vystoupit, neboť jednotlivci i světoví politici touží po kontinuálním růstu.

A ten zde bude pouze tak dlouho, dokud nás nezastaví nedostatek zdrojů nebo celkové zhroucení sociálního systému.

Ten bude složen z jedinců, kteří díky blahobytu nebudou umět ani chtít nic pro záchranu lidstva udělat. Důležité pro ně bude přežití jich samých.

Calhoun opakovaně dokázal, že celé populace myší, které neohrožovalo nic, o nic nebojovaly a o nic se nemusely snažit, zdegenerovaly natolik, že to vedlo k jejich vyhynutí. Bez boje o přežití, bez vzájemné pomoci v nouzi a bez utrpení byl život povrchní a zbytečný. Tento boj totiž spojoval celé společenství. S živočišnou říší máme společné mnohé. Říkáme si ale – páni tvorstva, proto bychom měli být schopni se svým osudem aktivně zacházet.

Když, Calhoun zjistil, kdy to se společností dopadne špatně, začal pátrat po tom, co udělat, aby to dopadlo dobře. A zjistil. Přinutil myši k zájmu o jiné. Přiměl je k interakcím a vzájemné pomoci.

Pokud se chtěla myš napít, potřebovala k tomu jinou, aby jí na malou chvíli stlačila drobnou páčku. Pokud ta na páčce stála, voda tekla a myška se mohla napít. Pak se mohly vystřídat.

Nucenou spoluprací jim zpestřil život natolik, že myši neunikaly ze společnosti, více si všímali jedna druhé, pěstovaly si sociální chování, každá z nich měla důležitou roli. Armagedon se nekonal.

Populace si udržovala svůj počet a do chodu společnosti byli zapojeni všichni. Vědci to nazvali – „revoluce soucitu“. Autor: Jad

Dokonalý život zabíjí. Experiment, který překvapil. John Calhoun se celý život snaží svými experimenty na myších předpovídat budoucnost. Experiment s kolonií myší Johna Calhouna jeZajímavosti a novinky

Série Sociální experimenty | Dulux

Tato série videí sleduje pět sociálních experimentů, které jsme provedli na veřejných místech. Vypráví překvapivý příběh o tom, jaký ohromný vliv mají barvy a nátěry na náš všednodenní život.

Experiment se starými schody dokazuje, jak snadno nám barvy zlepší náladu, experimenty s eskalátorem a atletickou dráhou potvrzují, že nás barvy dokážou pohnout k větší fyzické aktivitě, a experimenty s dvojím schodištěm a výtahem ilustrují, jak nečekaně silně barvy ovlivňují lidské chování a dokonce i vnímání.

Pokus s dvojím schodištěm je zajímavý sociální experiment, který jasně potvrzuje možná překvapivou tezi, že barvy mění naše chování v běžných situacích.

Tento vtipný sociální experiment ukazuje, jak málo potřebujeme, abychom v běžných situacích zvolili zdravější variantu, například schody místo eskalátoru. Stačí vrstva nátěru!

Sociální experiment nám dokazuje, že barvy umí nejen vrátit lesk omšelým schodům, ale také vyvolat spoustu pozitivních projevů a emocí: úsměvy, objetí, polibky, vzpomínky…

Tento sociální experiment ilustruje, jak mohou barevně natřené stěny ovlivnit naše vnímání a jak odlišně mohou působit dvě zcela identické věci v různém barevném provedení.

Hravý sociální experiment, jenž vypráví příběh o tom, jak se lidé nátěrem nechají inspirovat k zdraví prospěšným, zábavným aktivitám, na které by jinak možná ani nepomysleli.

V této sérii videí vystupují uznávaní mistři svých řemesel z různých zemí, kteří demonstrují, jak výrazně barvy dokážou působit na všech pět lidských smyslů.

Experiment

Další významy jsou uvedeny na stránce Experiment (rozcestník). Crookesův mlýnek dokazuje, že lze energii světla převést přímo na mechanický pohyb

Budete mít zájem:  Ňadra v historii: Křehké ženy v korzetu

Experiment (česky též vědecký pokus) je soubor jednání a pozorování, jehož účelem je ověřit (verifikovat) nebo vyvrátit (falzifikovat) hypotézu nebo poznatek, které něco tvrdí o příčinných vztazích určitých fenoménů. Pokus je hlavní nástroj empirického rozšiřování vědeckého poznání.

Vědecký experiment má být plánovitý, opakovatelný a tím i ověřitelný. Obecné podmínky pro experimenty se podle oborů liší.

Tak ve fyzikálních a chemických vědách experimentátor může měnit vstupní podmínky a parametry, v biologických a lékařských vědách se obvykle vyžaduje použití kontrolní skupiny, aby se vyloučil vliv jiných než zkoumaných činitelů.

Ve společenských vědách jsou možnosti experimentátora omezené a vyžaduje se proto svědomitý výběr zkoumaného vzorku.[1]

Myšlenkový experiment vychází z myšlené situace a snaží se z ní logicky odvodit její důsledky. Experimentum crucis, rozhodující experiment, je takový, který má rozhodnout o platnosti či neplatnosti nějaké teorie.[2]

Fiktivní experiment je experiment, který nebyl reálně proveden, ale lze očekávat jeho uskutečnění a aplikovat patent.[3]

Školní experiment je činnost žáků nebo učitele, při které je aktivně a relativně samostatně poznávána studovaná skutečnost prostřednictvím ovlivňování podmínek a následného vyhodnocení průběhu nebo výsledku.[4] Je využíván při realizaci badatelsky orientované výuky.

Pozorování vs. experiment

Pokus se liší od prostého pozorování tím, že při experimentu vědec aktivně ovlivňuje podmínky, kdežto při pozorování svůj vliv minimalizuje. Starší vědy užívaly hlavně pozorování, teprve od F. Bacona se experimentem rozumí zkušenost, vyvolaná a získaná vědomým lidským jednáním.[5]

Příkladem pozorování může být terénní biolog, schovaný v maskovaném přístřešku, který pozoruje dalekohledem hnízdící poštolky a doufá (někdy naivně), že o něm vůbec nevědí a že jeho existence a existence přístřešku nijak nemění jejich chování.

Příkladem experimentu je biolog, který chce zjistit, zda krmení bažanta rulíkem zlomocným vede k jeho úhynu, nebo alespoň zhoršení zdravotního stavu.

Proto chová v laboratoři za naprosto shodných podmínek (v rámci možností samozřejmě) dvě skupinky bažantů: jedny krmí rulíkem zlomocným, druhé běžnou bažantí stravou (tato skupina je tzv. kontrolní skupina či slepý vzorek, viz dále).

Ze srovnání počtu zbylých bažantů v obou skupinách pak lze učinit závěr o vlivu rulíku.

(Nastíněný pokus je ve skutečnosti zjednodušený a ve vědecké diskusi by neobstál. V tomto případě by skupiny měly být alespoň tři: skupina krmená pouze rulíkem zlomocným, kontrolní skupina krmená pouze běžnou stravou, a skupina krmená zároveň běžnou stravou a rulíkem zlomocným pro vyloučení možnosti, že první skupina má potíže v důsledku nevyvážené stravy.)

Vlastnosti řádného pokusu

Od vědecky relevantního experimentu se očekává dostatečně přesný popis všech relevantních podmínek, v nichž probíhal, a přesný záznam všech postupů, které badatel v pokusu použil, včetně charakteristik měřicích zařízení. Ve společenských vědách se to týká zejména výběru zkoumaného vzorku. Pokus musí být (je-li to objektivně možné) opakovatelný.

Z podstaty věci je nezbytné, aby byl pokus ověřující nějakou hypotézu koncipován tak, aby v co největší míře znemožnil náhodný (či na jiném jevu založený) chybný výsledek.

To znamená, že pokus by měl být vymezen tak, aby připouštěl minimum všech vedlejších vlivů a zohledňoval všechny alternativní hypotézy (tam, kde to není v jednom pokusu možné, je tohoto výsledku možno dosáhnout sadou pokusů odlišně koncipovaných).

Nicméně biologické, medicínské a společenskovědní experimenty se potýkají, často z důvodu nízké síly testu, se špatnou replikovatelností, což je základ vědecké metody. Vyvstává tak krize reprodukovatelnosti.[6][7]

Fyzika a chemie

Nad pokusným uspořádáním má experimentátor kontrolu a pokusný materiál je dostatečně homogenní, takže se pokusy obvykle dají opakovat a výběr vzorku není problém.

Největší péči je třeba věnovat přesnosti i spolehlivosti měřicího zařízení a zejména nežádoucím vnějším vlivům. Experimentální zařízení například v nukleární fyzice (urychlovače částic apod.

) jsou přitom tak rozlehlá a citlivá, že vyloučení vnějších vlivů může být na hranici technických možností.

Biologie

U biologického a lékařského pokusu je důležitý tzv. slepý pokus (resp.

slepý vzorek nebo kontrolní skupina) – zkoumáme-li tedy dopad působení něčeho na něco, musíme mít pro srovnání další skupinu, s níž se zachází stejně jako se vzorkem hlavní linie postupu, pouze se u něj zkoumaný vliv vypouští.

Důvodem je vyloučení chybných výsledků na základě špatně stanovených podmínek nebo lidské chyby (pokud např. v tomto příkladu pojdou obě zkoumané skupiny bažantů, na vině pravděpodobně nebude rulík zlomocný, ale fakt, že někdo špatně nastavil termostat nebo zatáhl do ústavu bažantí mor).

Problémy biologického pokusu

Biologické pokusy jsou problematické, protože organismy jsou citlivé na mnoho různých faktorů a často individuálně odlišné, takže každý organismus vnáší do pokusu určitou porci nejistoty. Kvůli různorodosti organismů je někdy neobyčejně těžké vytvořit reprezentativní vzorek, nehledě k tomu, že zejména pokusná zvířata projevují v mnoha ohledech svou „osobnost“.

Laboratorní biologové s nadsázkou mluví o prvním pravidle biologického pokusu: Každý organismus se za přísně definovaných, pečlivě změřených a úzkostlivě dodržovaných podmínek chová přesně tak, jak ho zrovna napadne.

Dalším problémem některých (zejména invazivních) pokusů je, že zřídkakdy jdou zopakovat se stejnými jedinci. Od konce 20. století platí také stále přísnější etická pravidla, která silně omezují možnosti pokusů se zvířaty.

Moderní věda vyžaduje po složitějších pokusech, u nichž nelze zcela vyloučit náhodné vlivy, menší nepřesnosti či neodstranitelné odlišnosti v pokusném materiálu, aby byly statisticky vyhodnotitelné. To znamená, že vzorky použité v pokusu musí být reprezentativní svým složením i počtem.

Aplikováno na náš příklad: účastní-li se pokusu pouze staří a nemocní bažanti, vzorek není svým složením reprezentativní a výsledek je prakticky bezcenný. Pokud bude každou skupinu tvořit pouze jeden bažant, vzorek také nebude reprezentativní a pokus rozhodně nebude průkazný (i kdyby nakrásně vyšel – i normálně krmený bažant může nešťastnou náhodou umřít).

Bude-li mít každá skupina 100 bažantů o reprezentativním složení, bude už pokus mnohem průkaznější a jeho výsledek bude nutno brát vážně.

Medicina

Invazivní pokusy jako uvedený příklad s bažanty nejsou ovšem v lékařství možné, pokus nesmí účastníky poškodit ani ohrozit. Různorodost pacientů (věk, pohlaví, vzdělání, anamnéza atd.

) hraje ještě větší roli, takže tím víc záleží na výběru vzorku a kontrolní skupiny.

Pokusy se dělají s dobrovolníky, kteří musí být seznámeni s povahou a účelem pokusu, naopak nesmějí vědět, zda jsou zařazeni do zkoumané nebo kontrolní skupiny, která například místo testovaného léku dostává placebo.

Společenské vědy

Vedle prostých průzkumů mínění, které nelze považovat za experimenty, se v některých oborech, zejména v psychologii, dělají i skutečné experimenty.

Příkladem mohou být pokusy Philipa Zimbarda (Stanfordský vězeňský experiment, Teorie rozbitého okna) nebo Milgramův experiment. Dobrovolníci jsou při nich postaveni do neznámé a umělé situace a zkoumá se jejich jednání a adaptace.

Protože obvykle nevědí, co je cílem pokusu a jakou roli v něm hrají, pokládají to někteří kritici za neetické.[zdroj?]

Kontrolní skupina zde často není možná, slepý pokus má poněkud jiný význam a problém bývá v interpretaci výsledků.

Příklady slavných experimentů

Fyzika

  • Magdeburské polokoule (1654, Otto von Guericke) ukázaly vlastnosti vakua
  • Michelsonův-Morleyův experiment (1887) vyvrátil dosavadní teorii šíření světla éterem

Biologie

  • Pasteurovo vyvrácení abiogeneze (samoplození) (1861); Louis Pasteur ukázal, že na živném substrátu nevznikne samovolně život ani za přístupu vnějšího vzduchu

Psychologie

  • Stanfordský vězeňský experiment – demonstrace přebírání sociálních rolí, deindividuace, depersonalizace
  • Aschův experiment – demonstrace konformity
  • Milgramův experiment – demonstrace poslušnosti vůči autoritě

Odkazy

Reference

  1. Filosofický slovník Universum, str. 96.
  2. Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998, heslo Experimentum crucis.
  3. ↑ https://phys.org/news/2019-06-lawyers-prophetic-patent-applications.html – Lawyers suggest better labeling on prophetic patent applications
  4. ↑ Dostál, J. Experiment jako součást badatelsky orientované výuky. Trends in Education. 2013. s. 9 – 19. ISSN 1805-8949.. www.kteiv.upol.cz [online]. [cit. 2013-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-07. 
  5. Filosofický slovník Olomouc, str. 117.
  6. ↑ https://cze.sciences-world.com/sciencereproducibility-crisis-96532 – Vědecká krize reprodukovatelnosti – a co lze s tím udělat
  7. ↑ https://phys.org/news/2019-04-flipping-coins-animal.html – Can flipping coins replace animal experiments?

Literatura

  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Experiment.
  • Filosofický slovník Universum. Praha: Knižní klub 2009. Heslo Experiment.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Experiment. Sv. 3, str. 489

Související články

  • Pozorování
  • Slepý pokus
  • Reprezentativní vzorek
  • Teorie
  • Hypotéza

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu experiment na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo experiment ve Wikislovníku
  • (anglicky) Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Experiment in physics
  • (anglicky) Science experiments for kids
  • (anglicky) Weird experiments (s filmy)

Autoritní data: GND: 4015999-1 | PSH: 11957 | LCCN: sh85046449 | WorldcatID: lccn-sh85046449 Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Experiment&oldid=18485073“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector