Ilustrační foto: ingimage.com
22. 2. 2017
Když se řekne slovo „sýr“, málokomu v České republice se na první dobrou nevybaví „eidam“. Možná jste si dokonce kdysi mysleli, že se jedná o český sýr.
Nejspíše proto, že je u nás dlouhodobě nejoblíbenější a nejprodávanější.
Víte ovšem, jaké jsou jeho benefity kromě toho, že je chutný a velmi dobře využitelný? Tušíte, jak se vyrábí? Setkali jste se s jeho náhražkami? Podle čeho je poznáte? A co byste měli určitě sledovat na jeho etiketě?
Eidam pochází z holandského městečka Edam. Kde se ale v názvu vzalo navíc „i“? Převzali jsme totiž výslovnost z němčiny. Pokud chcete označovat tento oblíbený sýr správně, jako Nizozemci, vyslovujte jeho název „ejdam“(ne „ajdam“). Kořeny této pochoutky spadají do středověku.
Mezi 14. a 18. stoletím byl eidam na výsluní, a to díky jeho trvanlivosti. Dlouho se nezkazil a navíc skvěle chutnal i během dlouhých plaveb. U nás eidam známe zabalený ve tvaru hranolu, ale jeho původní tvar, který je zachován i dodnes, je koule v červeně voskovaném obalu.
Podle barvy poznáte jeho kvalituEidam se řadí mezi polotvrdé sýry. Na řezu smetanově až sýrově žluté barvy, která by měla být stejnoměrná po celém řezu. „Pokud je sýr moc světlý až bílý, znamená to, že nemusí být dostatečně vyzrálý.
V případě, že se vyskytuje bledá barva po okrajích, může se jednat o sůl, která neměla po vysolení eidamu dostatek času na to, aby rovnoměrně prostoupila celým sýrem a eidam je tedy méně kvalitní,“ vysvětluje Josef Pánek, ředitel závodu Madeta Řípec. „Eidam chutná a voní velmi jemně a čistě mléčně nakysle.
Uchovává se v chladných a dobře větratelných prostorách při teplotě od 2–8 °C.“
Základem je kvalitní mléko Technologie výroby eidamu vyžaduje mléko vysoké jakosti.
Základním požadavkem je, aby mléko pro výrobu sýru bylo od zdravých, správně krmených a ošetřovaných krav.
Dále musí být takto získané mléko po nadojení odborně ošetřeno a uchováno do doby odvozu do mlékárny. Uhodnete, kolik je potřeba nejkvalitnějšího mléka pro výrobu 1 kg eidamu? Celých 10,5 litru!
Na čem všem závisí kvalita eidamu? U mléka určeného k výrobě eidamu se hodnotí chuť a vůně, chemické složení a přítomnost možných mikroorganismů. Významným faktorem pro jakost eidamu je obsah bílkovin a solí rozpustných v mléce. Kromě těchto komponent závisí výroba sýrů také na mléčném tuku a cukru.
Z bílkovin je nejdůležitější kasein, jednoduché bílkoviny (albuminy a globuliny) odcházejí do syrovátky. Od sýrařského mléka se vyžaduje dobrá kvasnost a sýřitelnost. Kvasnost mléka znamená jeho schopnost rozvíjet bakterie mléčného kysání nebo jiné užitečné mikroby.
Sýřitelností zase rozumíme vlastnost mléka vytvářet působením syřidla sýřeninu.
Jak se eidam vyrábí? Při výrobě eidamu je kromě odpovídajícího složení mléka vysoké kvality také důležitý přídavek čistých mlékařských kultur. Začíná se pasterací, kdy se mléko zahřívá na teplotu 72–74 °C po dobu 20–30 sekund. Účelem pasterace je usmrcení škodlivých mikroorganismů.
Následuje standardizace mléka, při které se upravuje obsah tuku v mléce. Dále probíhá sýření a následné zpracování sýřeniny na výrobníku. Odděluje se syrovátka a napouští se sýrové zrno do forem, kde se pak lisuje. Poté dochází k solení, díky němuž se eidam konzervuje. Sýry získávají slanou chuť a zpevňuje se jejich tvar.
„Solení probíhá nejčastěji v lázni, která umožňuje rovnoměrné prosolení a tedy i nízkou spotřebu soli. Pak se eidam zabalí a probíhá zrání ve zracích sklepech minimálně 6 týdnů. Je nutné v nich udržovat optimální teplotu a relativní vlhkost.
Během zrání získává sýr svou charakteristickou vůni, chuť, vzhled a konzistenci,“ pokračuje odborník.
Obsah sušiny a tuku Podle platné legislativy je nutné u sýrů uvádět obsah sušiny a tuku (v %). Tuk se uvádí buď jako absolutní, popř. častěji jako tuk v sušině (t. v suš.). Obsah tuku v sušině je možné vypočítat podle jednoduchého vzorce (t. v suš. = tuk/sušina x 100 %).
Zajímavá je souvislost mezi obsahem tuku a vápníku. Čím je v eidamu nižší obsah tuku, tím je vyšší obsah bílkovin a také vápníku. V našich zemích má eidam nejčastěji 30, 40 nebo 45 % tuku v sušině, ale v Holandsku je standard alespoň 40 %. Nízkotučné varianty jsou „českou specialitou“.
Díky tomu se 30 % eidam hodí na smažení, protože tolik nevyteče. Nejrozšířenější použití v kuchyni má eidam 45 %. Používá se například k zapékání nebo gratinování. Díky ideální pružnosti plátků je dobře využitelný i ve studené kuchyni na obložení chlebů, do sendvičů nebo toustů.
Hodí se také do salátů nebo nastrouhaný na těstoviny.
Uzený eidam – opravdu se vždycky udí? Uzený eidam má okrově zabarvený povrch a na řezu zůstává sýrově žlutý. Na našem trhu patří k tradičním druhům přírodních sýrů. Někteří výrobci sýr přírodně udí na bukových štěpkách. Jiní klasický způsob uzení nahrazují máčením sýrů v tzv. tekutém kouři anebo přidávají do sýrů kouřové aroma.
Rostlinné náhražky sýrů V posledních letech se v obchodech objevují rostlinné alternativy k mléčným výrobkům, kdy je některá z mléčných složek nahrazena jinou. Nejčastěji se jedná o záměnu mléčného tuku tukem rostlinným, což výrobek zlevňuje.
Tyto produkty se mohou vyrábět i prodávat, ale nesmějí se označovat jako mléčné výrobky a také se nemohou nazývat sýrem. Je potřeba rozlišovat poctivé mléčné výrobky od těch vyrobených z rostlinných alternativ. Proto sledujte etikety se složením výrobku. „Složení přírodního sýru eidam je jednoduché. Je to mléko, jedlá sůl a mlékárenské kultury.
Pokud sýr kromě těchto složek neobsahuje žádnou další, např. barvivo nebo ochucující přísadu, výrobce nemusí složení sýra více rozepisovat. Sýr je považován za tzv. jednosložkový výrobek,“ informuje Josef Pánek. Rostlinné alternativy k eidamu a obecně k sýrům nesmí mít ve svém názvu slovo „sýr“ nebo „sýrový“.
Tyto analogy mívají označení například lidový smažák, směs na pizzu, eidam alternative apod. Jejich základem tedy není mléko.
Odlišujte zemi původu od země zpracování Všechny výrobky živočišného původu musí být opatřeny oválnou veterinární značkou zdravotní nezávadnosti. Konkrétního výrobce sýru je možné zjistit podle údajů uvedených uvnitř značky. Písmenná zkratka označuje zemi posledního zpracování výrobku (např.
CZ patří České republice), následující číslo je veterinární registrační číslo daného výrobního provozu, podle kterého je možné výrobce dohledat na webu SVS: http://www.svscr.cz/public/app/subjekty/web_all.php. „U některých eidamů se můžete setkat s tím, že byly vyrobeny v cizině, ale v České republice byly přebaleny. Proto mají v oválné značce označení CZ. Je proto dobré sledovat na obalech ještě další označení, viz následující bod.“
Loga kvality = záruka Na obalech některých nejen mléčných výrobků se objevují různá loga se značkou kvality. Nejznámějšími jsou Klasa a Regionální potravina. Aby eidam získal toto označení, musí splňovat náročná kritéria na svou kvalitu.
„Značka Klasa je prestižním oceněním, které si zaslouží ty nejpoctivější a nejkvalitnější výrobky. Zelenomodré logo Regionální potravina na obalech výrobků spotřebiteli zase zaručí, že produkt i suroviny použité při jeho výrobě pochází z domácí produkce,“ objasňuje odborník.
„Výrobky mohou nést dále značku České cechovní normy (ČCN), která je zárukou, že je sýr vyráběn v souladu s nadstandardními požadavky ČCN pro sýr eidam.
Označení Česká potravina, kterou garantuje Ministerstvo zemědělství, zaručuje, že je eidam vyroben z mléka, které pochází z České republiky, a zároveň jeho výroba proběhla na našem území,“ doplňuje ředitel závodu Madeta Řípec.
Benefity přírodních sýrů Přírodní sýry patří mezi nejcennější potraviny, a to díky obsahu plnohodnotných a lehce stravitelných bílkovin živočišného původu, obsahu minerálních látek a vitaminů.
Konkrétně jsou sýry důležitým zdrojem vápníku, vitaminů A, D, E a vitaminů skupiny B. „Konzumace 200 gramů 30% eidamu kryje denní potřebu bílkovin dospělého člověka,“ dodává Josef Pánek, ředitel závodu Madeta Řípec.
Hodnocení: (5 b. / 1 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
Fotogalerie
Zpět na homepage
Babiš politik přihrává Babišovi byznysmenovi: zemědělství, potraviny i umělá oplodnění — HlídacíPes.org
ANALÝZA. Do holdingu Agrofert Andreje Babiše patří více než 200 firem se zhruba 33 tisíci zaměstnanci. Nelze samozřejmě tvrdit, že jeho firmy profitují z vládních rozhodnutí všude a za všech okolností.
Příkladů, kdy byznysové zájmy premiéra těží z politiky jeho kabinetu, je ale řada. Může to být i činností, respektive nečinností některých úřadů, třeba při vyšetřování kauzy Čapí hnízdo nebo v kauze otrávené řeky Bečvy.
Když nedávno vyšlo najevo, že státní podnik Čepro nakupuje za miliardy biopaliva od holdingu Agrofert, aniž k tomu vypisuje veřejné zakázky a smlouvy ani nezveřejňuje v registru, dokonale to zapadlo do obrázku toho, jak může fungovat „stát jako firma“. Jako soukromá firma Andreje Babiše…
Čepro se tím mimo jiné vyhnulo i povinnosti prověřovat, kdo je skutečným vlastníkem Agrofertu. Jak upozornil ekonom a informatik Jiří Skuhrovec, tohle řešení zadání zakázky napřímo firma zvolila takřka přesně v době, kdy začal platit „Lex Babiš“, podle nějž veřejné zakázky nesmí dodávat firma, v níž má více než čtvrtinový podíl politik.
S nutností prokazovat skutečného majitele, neboli beneficienta firmy ucházející se o veřejné peníze, úzce souvisí i nedávno schválený zákon o evidenci skutečných majitelů firem. Podstatné ale je, v jaké verzi zákon prošel.
Poslanci letos v lednu přehlasovali verzi zaslanou Senátem; schválena byla výrazně měkčí sněmovní verze. Úřady tak mají v podstatě jen možnost prohlédnout si záznam v evidenci a doufat, že je pravdivý, v souladu s realitou.
Pravdivost evidence skutečných majitelů bude tedy v podstatě nevymahatelná, bez hrozby sankcí. Dopadlo to jako vždycky, když je ve hře osobní zájem Andreje Babiše.
Květinářství pro pietní důvody
V loňském roce naopak bez potíží a bez větší pozornosti prošel návrh Ministerstva zdravotnictví, který o rok posunul věk žen, kterým budou zdravotnické pojišťovny hradit tři cykly umělého oplodnění – nárok mají ženy až do dosažení 40 let věku.
Už o rok dříve zdravotní pojišťovny výrazně zvýšily platby za tyto cykly. Více pacientek v rámci stanovených zdravotnických úhrad logicky znamená i nové a vyšší příjmy pro firmy v oboru reprodukční medicíny.
Lídrem v oboru jsou v Česku právě společnosti Andreje Babiše.
Velký poprask letos v lednu vzbudilo plánované zavedení povinných kvót na české potraviny v tuzemských obchodech nad 200 metrů čtverečních. Už od příštího roku by měly prodat nejméně 55 procent potravin z Česka. Také v potravinářském byznysu jsou firmy Babišova Agrofertu silné.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Příkladem jsou firmy Kmotr, Kostelecké uzeniny, Krahulík, Vodňanská drůbež, Mlékárna Hlinsko, Olma, Penam, Profrost nebo United Bakeries. Ještě ale Babiš (jakkoli tvrdí, že osobně přesvědčoval poslance ANO, aby zákon nepodpořili) a další tuzemská potravinářská lobby nemá vyhráno, Evropská komise už oznámila, že český zákon prověří s ohledem na unijní pravidla volného obchodu.
Pokud lze v době covidové některý obor jinak skomírajících služeb označit za vítěze, je to prodej květin. Květinářství zůstávají otevřená – mimo jiné s ohledem na pietní důvody.
Lapidárně řečeno, pohřbů je a ještě bude v této době abnormálně mnoho.
To, že je Andrej Babiš spoluvlastníkem sítě květinářství v Česku, sice tím hlavním důvodem výjimky není, přesto jde o symbol a další z řady potvrzení, v jak velkém a nezdravém střetu zájmů premiér je.
Flamengo není obyčejné květinářství, je to největší tuzemská síť v oboru a Babišův investiční fond Hartenberg Holding, aktuálně zaparkovaný pod svěřenský fond AB Trust I., v něm má 65procentní podíl.
„Vzhledem k povaze aktivity společnosti není tato přímo zasažena opatřeními vlády v souvislosti s pandemií covid-19, respektive pro rok 2020 se neočekává propad hospodářského výsledku společnosti,“ zmiňuje vývoj roku 2020 vloni vydaný průvodní text k účetní uzávěrce za rok 2019.
V roce 2019 skončila firma v zisku 45,9 milionu po zdanění.
V samotné výroční zprávě už ale zástupci společnosti konstatují, že „omezení podnikatelského prostředí negativně zasahují do hospodaření a ziskovosti společnosti v roce 2020“ a „očekávají propad ziskovosti pro rok 2020 ve srovnání s předcházejícím obdobím“. Omezení mobility osob samozřejmě má vliv i na návštěvnost květinářství, na druhé straně výše zmíněných „pietních účelů“ je rozhodně abnormální množství.
Hlavně ať jede průmysl
Do holdingu Agrofert patří více než 200 firem se zhruba 33 tisíci zaměstnanci a nelze samozřejmě tvrdit, že Babišovy firmy profitují z vládních rozhodnutí všude a za všech okolností.
Na druhé straně holdingu hraje do karet třeba fakt, že se Babišova vláda neodhodlala k tomu, aby v rámci „tvrdého lockdownu“, jak současná opatření spojená s omezením pohybu osob nazývá, uzavřela dočasně i výrobní a průmyslové podniky.
Podívali jsme se pro ilustraci na to, jaký je průměrný počet nakažených v přepočtu na 100 tisíc obyvatel v městech, kde sídlí významné firmy z holdingu Agrofert. Údaje jsou k 27. únoru, kdy byl český průměr nakažených zhruba 1300 nakažených na 100 tisíc obyvatel.
- Hustopeče (Agrotec a.s.) 1422
- Lovosice (Lovochemie a Preol) 1369
- Lišany (Animo Žatec) 1353
- Kostelec (Kostelecké uzeniny) 991
- Vodňany (Vodňanská drůbež) 754
- Napajedla (Fatra a.s.) 753
- Valašské Meziříčí (Deza) 587
Z dat plyne, že v některých oblastech byl a je počet nakažených v místech sídel podniků z holdingu nadprůměrný (jinde ale naopak podprůměrný).
Podle dostupných studií jsou to každopádně právě továrny či velké sklady, kde se covid-19 mezi lidmi snadno a rychle šíří. „Skladník má jednu z nejvyšších pravděpodobností nakažení.
V průmyslové výrobě/dělníků se zas nakazilo absolutně nejvíce (60 tisíc). S velkou pravděpodobností na pracovišti,“ říká sociolog Daniel Prokop.
Nucené zastavení výroby, byť třeba jen na týden, by ale mělo tvrdý finanční dopad i na Babišovy firmy.
Toto není premiérova firma
Nutno dodat, že i když premiér Andrej Babiš dříve otevřeně připouštěl, že je jako politik i podnikatel setrvale ve střetu zájmů, a hlasování vlády, kde se cítil být podnikatelsky zainteresován, prý opouštěl, nyní už o Agrofertu i investičním fondu Hartenberg setrvale mluví jako o svých bývalých firmách.
Převedl je kvůli požadavkům zákona o střetu zájmů pod svěřenské fondy, stále je ale jejich zřizovatelem a uživatelem konečných výhod a má i plnou kontrolu nad tím, kdo stojí v čele jeho fondů. K podobnému závěru došla i Evropská komise při svém auditním šetření v Česku.
Sám Agrofert se ale ohrazuje i vůči svému spojování s Babišem a označení „premiérova firma“. Podle mluvčího Hanzelky premiér společnost neřídí ani neovládá a akcie holdingových firem jsou v souladu se zákonem ve svěřenských fondech a k žádnému střetu zájmů nedochází.
„Jsme apolitická soukromá společnost. Naše dceřiné společnosti jsou samostatně hospodařícími subjekty,“ říká mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.
Jak úzký je vztah Andreje Babiše a Agrofertu, by se mimochodem mělo ukázat už za necelý rok. Babiš vlastní korunové dluhopisy své společnosti Agrofert v celkové výši 1,5 miliardy korun a jejich splatnost je k 1. lednu 2022. Dalo by se čekat, že investor, který nemá s firmou nic společného, bude na vyplacení peněz trvat.
„Ve věci korunových dluhopisů jsme postupovali přesně podle zákona, což na základě svého prověřování potvrdila i Policie ČR. A i nadále podle zákona postupovat budeme.
Jsme soukromá společnost, jde o naši interní záležitost, kterou považujeme za uzavřenou a nemáme potřebu ji více komentovat,“ reagoval už dříve mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka na dotazy na to, zda firma počítá s tím, že bude muset Babišovi onu miliardu a půl vyplatit.
Na Agrofert jako na Babišův pohlíží například i časopis Forbes. Ten Babiše ve svém loňském žebříčku miliardářů zařadil na čtvrté místo s majetkem v celkové hodnotě 74 miliard korun a meziročním nárůstem ve výši čtyř miliard.
„Český premiér patří k vítězům koronavirové krize. Zemědělství, potravinářství a hnojiva se pochopitelně řadí mezi nejméně ovlivněné obory.
Široký záběr jeho podnikatelských zájmů sice letos vyvolal značné kolísání, ve výsledku je na tom ale Andrej Babiš stále lépe,“ napsal Forbes.
Politická rozhodnutí Babišovy vlády Agrofertu skutečně v mnohém vyhovují.
Například loňské nepromyšlené náhlé snížení zdanění fyzických osob: firmy díky tomu nemusí čelit takovému tlaku na zvyšování mezd, protože na výplatních páskách lidé uvidí díky státu vyšší sumu než vloni, aniž to firmy cokoli stojí. Podle odborového předáka Josefa Středuly firmy k tomu, aby se „zahojily na zaměstnancích“, navedl sám Andrej Babiš.
Peníze plynou, peníze se nevymáhají
A pak je tu jeden velký obor – zemědělství. To, že má Andrej Babiš „zjevný prospěch z politických rozhodnutí ze své vlády při získávání zemědělských dotací“, popsala nedávná studie o rozdělování evropských peněz ve státech střední a východní Evropy frakce Greens/EFA Evropského parlamentu.
Podle ní jde Česká republika dlouhodobě na ruku velkým zemědělcům, zatímco ignoruje účinné nástroje na podporu těch malých. Agrofert jen v Česku ovládá 115 000 hektarů půdy. Jak uvádí studie, jeho holding Agrofert získal jen v roce 2019 provozní dotace ve výši 63 milionů eur.
Faktem je, že Babiš za Česko jedná v Bruselu o dotacích i celkovém unijním rozpočtu a Česko při jednáních bylo tvrdě proti záměru Evropské komise omezit platby pro velké agrární podniky ve prospěch menších zemědělců. A úspěšně, protože politici se shodli, že zastropování dotací musí být pro země dobrovolné.
Navzdory auditům Evropské komise a potvrzenému střetu zájmů svého beneficienta Agrofert zemědělské dotace stále čerpá, prý ale jen ty, u kterých „není riziko možného střetu zájmů“.
Český Státní zemědělský a intervenční fond navíc uvolnil i peníze na starší projekty firem z holdingu Agrofert. Prý na základě právní analýzy, podle níž je blokace peněz v rozporu se zákonem.
Dokument ovšem odmítl zveřejnit, jak popsal server iRozhlas.
Mezi dopady současného politického vlivu Andreje Babiše lze počítat i fakt, že i když Evropská komise s konečnou platností rozhodla, že neproplatí dotaci 100 milionů korun na linku na výrobu toastového chleba společnosti Penam (prezentovanou v žádosti o dotaci jako inovativní), Česko již vyplacené peníze po firmě zpět nijak nevymáhá.
Andreji Babišovi a jeho zájmům vyhovuje i činnost, respektive nečinnost dalších úřadů. Veřejnost by například ráda po více než pěti měsících věděla, kdo otrávil řeku Bečvu a zda v tom nějak figurovala či naopak nefigurovala holdingová chemička Deza.
Již čtvrtým rokem se pak táhne vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, v níž je premiér Babiš obviněn z dotačního podvodu. Koncem února policie znovu požádala o prodloužení lhůty pro vyšetřování. Dost možná se celá věc dotáhne v této podobě i do podzimních parlamentních voleb.
Babiš by se tak mohl stát historicky prvním politikem, o jehož vydání k trestnímu stíhání bude ve stejné věci hlasovat již třetí Poslanecká sněmovna.
Tento redakční text serveru HlídacíPes.org vyšel v rámci spolupráce i v aktuální tištěné verzi ekonomického týdeníku Hrot.
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu…Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč
5 druhů potravin, které můžete s klidem jíst i prošlé
Známe to všichni. Při nákupu potravin jste měli velké oči a lednička teď doma praská ve švech. Jenomže co když všechno jídlo nestihnete sníst? Opravdu je nutné produkty ihned po datu spotřeby vyhodit? Přečtěte si, jaké potraviny můžete bez problémů jíst i poté.
Pojďme si nejprve vysvětlit dva hlavní pojmy, které se s trvanlivostí potravin pojí.
Datum spotřeby, to známé „spotřebujte do“, je maximální doba, do které je potravinu možné konzumovat, aniž by vám hrozily zdravotní potíže. Toto označení najdeme hlavně na produktech, které se rychle kazí.
Oproti tomu minimální trvanlivost je doba, ve které si jídlo uchová nejvyšší kvalitu. I po jejím vypršení je ale možné produkty jíst, pokud jste je správně uchovávali a obal není poškozený.
Je ale pravda takhle černobílá nebo existují výjimky?
Jsme si skoro jistí, že tyto produkty často vyhazujete dříve, než musíte. Věděli jste třeba, že jogurt můžete bez obav jíst i týden po uplynutí data spotřeby? Stejně tak otevřené trvanlivé mléko vydrží ve stejné kvalitě v lednici minimálně týden. Pokud chleba uchováváte v kvalitním chlebníku, nikoliv v mikrotenovém sáčku, můžete si na něm pochutnávat celých 7 dní.
I přesto, že mléčné výrobky spadají do potravin rychle podléhajících zkáze, u sýrů je situace trochu jiná. Mluvíme-li o čerstvém sýru typu cottage a měkkém camembertu, na ty si nechte po datu spotřeby zajít chuť.
Je-li vám ale líto vyhodit ten skvělý italský parmezán, klidně si jej dál strouhejte na těstoviny. Po otevření vydrží tvrdé sýry v lednici i 4 až 6 týdnů po uplynutí data spotřeby.
Pokud jste si z dovolené přivezli kolo tvrdého sýra a bojíte se, že jej nestihnete spotřebovat, můžete jej zamrazit. Jen se ujistěte, že je dobře zabalený např. v mrazícím sáčku.
Potraviny obsahující hodně soli nebo naopak hodně cukru jsou většinou dalšími bezpečnými výjimkami.
Sáček chipsů, sklenice nakládaných okurek, kterou jste zapomněli ve spíži a marmeláda z loňského léta mohou bez problémů přijít na stůl. Sůl a cukr v těchto potravinách totiž fungují jako konzervanty.
Nejstaršímu medu je například více jak 5000 let! Keramické nádoby s medem našli vědci při vykopávkách v Gruzii a věřte nebo ne, med byl stále perfektně jedlý.
Suché potraviny neobsahující vodu vydrží i roky po uplynutí data trvanlivosti. Uchovávejte je na suchém a tmavém místě a můžete z nich v klidu vařit ještě hodně dlouho. Pokud už jste však přílohy uvařili, skladované v chladu ledničky vydrží jen pár dní. Připravte si tak smaženou rýži nebo těstoviny opečte jako frittatu.
Alkoholické nápoje vydrží roky. Mikroby a bakterie v ethanolu prostě nepřežijí. Pití destilátů po uplynutí data trvanlivosti vám způsobí maximálně kocovinu. A to dost možná menší než čerstvá láhev! Hladina alkoholu se totiž u těchto destilátů postupně snižuje. Pozor si ale dejte na krémové likéry, které nepijte, pokud jsou otevřené déle než rok a půl.
Na toto ale pozor! Nikdy nekonzumujte maso po uplynutí data spotřeby. Více jak polovina syrového kuřecího masa je nakažena potenciálně smrtelnými bakteriemi kampylobakteriózy. Ty se v mase množí a jsou nebezpečné pro vaše zdraví. Pokud má maso lepivý povrch, zelenou či tmavomodrou barvu nebo dokonce páchne, držte se od něj dál.
Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz
Nové testy potravin: V pizze pro Němce je eidam a mozzarela, ve „stejné“ v Česku není ani sýr
Lišily se také broskve od Penny, které v Maďarsku byly doslazované sirupem, v Česku, Rakousku a Německu cukrem. Naopak mandarinky té samé značky byly ve všech zemích stejné. Kousky ananasu od Globusu jsou v různých zemích odlišné, podobně je tomu u obdobného výrobku od Lidlu.
V Německu a Rakousku jsou v něm kousky nakládané v ananasové šťávě, ve zbytku států v cukerném sirupu. „Ananasová šťáva je samozřejmě nákladnější složka než cukerný sirup,“ podotkl vědecký pracovník VŠCHT Jan Pivoňka. Navíc se podle ministra prodávají v Německu levněji než v Česku.
Podle mluvčí Lidlu Zuzany Holé však o identické výrobky, ač se oba jmenují Freshona ananas (jednou ve sladkém nálevu, podruhé ve vlastní šťávě), nejde. „Na etiketě produktů je též uveden jiný název. Zde se tedy jednalo o srovnání zcela odlišných výrobků. Všechny etikety našich výrobků vždy splňují náležitosti plynoucí z platné legislativy Česka,“ dodala.
Také limonáda prodávaná v Globusu se lišila na českém a německém trhu. V Česku se v ní používá pomerančové aroma, v Německu pomerančová šťáva.
„Zatímco na německém je malý obrázek pomeranče, na českém chybí, což je vlastně grafický důsledek složení výrobku, protože vůbec pomerančovou šťávu neobsahuje,“ uvedl Pivoňka. Výrobce zákon neporušuje. Složení odpovídá etiketě.
„Limonáda Korrekt s příchutí pomeranče (…) splňuje jak stanovené normy, tak i to, co je uvedeno na etiketě,“ uvedla mluvčí Globusu Pavla Hobíková.
Jahodový džem od Lidlu pak byl ve všech státech stejný, jiná byla pasírovaná rajčata.
Do hodnocení byla zahrnutá značná část obchodních řetězců působících na českém území, chybí ale například Ahold a Tesco.
„Výsledky mi v tomto případě přijdou trochu lepší, než byly výsledky značkových výrobků. Čekal jsem to horší,“ podotkl ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Připouští ale, že se objevily i excesy. „Že se na pizze místo sýra objeví takzvaná alternativa, v podstatě nějaký palmový ztužený tuk, je za hranou slušnosti,“ míní.
Důležitá je podle něj systematická výchova spotřebitele, aby se zajímal, co kupuje. „Jestliže spotřebitel výrobek podřadné kvality nekoupí, tak ho nebude nikdo vyrábět a obchodník ho nebude nabízet,“ tvrdí.
Prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Marta Nováková by pak nemluvila o tématu dvojí kvality. „Definice kvality je velmi obtížná a u potravin obzvlášť. Je to diskuse na téma různého složení, různých standardů u některých výrobků, protože se to týká jenom některých, celkově bych řekla, že je to nějaké promile ze všech výrobků,“ řekla v pořadu 90' ČT24.
„Produkty jako takové jsou zdravotně nezávadné, projdou všemi kontrolami. Co vidím jako podstatné, že bychom se měli bavit o ochraně spotřebitele a poskytnutí informací spotřebiteli tak, abychom ho nemátli.
Na výrobku máme napsáno, z čeho se skládá, a to odpovídá. Pokud ne, je to porušení zákona.
Pokud vypadá identicky, pak si můžeme říct, že ke klamání spotřebitele do jisté míry může docházet, protože mu říkáme, že vypadá stejně, ale ve skutečnosti stejný není,“ dodala.
Nová legislativa nejdříve tak za rok a půl
Ministr na začátku října uvedl, že evropskou legislativu, která by řešila dvojí kvalitu potravin, by bylo možné přijmout do roku a půl. Normy, které platí nyní, podle něj nejsou dostatečně účinné, protože se musí spoléhat na ochotu ke spolupráci jednotlivých členských států Unie.
Na problém dvojí kvality potravin, ale také dalších výrobků, třeba čisticích prostředků, upozorňují země ze střední a východní Evropy už řadu měsíců.
Například podle slovenské ministryně Gabriely Matečné se to týká třetiny států Evropské unie.
Tématem se tak intenzivně zabývají i ministři zemědělství EU a o věci se ve svém červencovém projevu v europarlamentu zmínil také šéf komise Jean-Claude Juncker.
Často je připomínán jeho výrok, že Češi mají nárok na stejné množství kakaa v čokoládě jako kdokoli jiný. Na evropském trhu jsou však podle eurokomisařky pro ochranu spotřebitele Věry Jourové nejspíš stovky výrobků, jejichž kvalita v obchodech se v různých zemích liší.
Ministerstvo také již v červenci zveřejnilo první část testů, ve kterých se ukázalo, že z 21 tehdy zkoumaných produktů, které měly podobný obal, byly ve všech zkoumaných členských státech shodné tři.
Na srovnání z července se můžete podívat zde: