Máte alergii na WiFi? Můžete to dokázat

21.01.2016 19:45 Původní zpráva

Bezdrátově s námi komunikují už i lavičky, lampy či nabíječky telefonů. Vlnová pole mobilů, vysílačů, wifin, stožárů vysokého napětí se tím nadále zahušťují. Škodí nám?

Každý večer se marně převrací v posteli a nemůže usnout. Za tenkými panelákovými zdmi blikají wifiny a jí v hlavě rejdí myšlenky a představy, které prý nejsou její.

„Nejhorší je to navečer, když sousedi začnou stahovat mraky dat,“ říká Renata Šišková, inženýrka chemie a bývalá gymnaziální profesorka z Pardubic.

Její problém má název EHS, elektromagnetická hypersensitivita, řečeno polopaticky – alergie na mobily a bezdrátový internet.

Když jí začaly vypadávat vlasy, přisuzovala to blížícímu se přechodu. Pak se přidaly bolesti hlavy a zubů. Ani tehdy doktor nic nenašel. A pak sousedi odjeli na dovolenou a wifinu vypli. „To byl ráj! Mohla jsem spát, zlepšilo se vidění, přestala mě bolet hlava a zuby, prostě znovu radost ze života. Jenže prázdniny skončily a vše se vrátilo do starých kolejí,“ povzdychne si nešťastně.

Lidí jako je ona je ve společnosti podle kvalifikovaných odhadů kolem tří procent. Na deset a půl milionů Čechů to dělá tři sta patnáct tisíc lidí, což je skoro třikrát tolik, než kolik pacientů se u nás léčí například s osteoporózou. Diagnóza Renaty Šiškové však oficiálně neexistuje.

„V současnosti existuje dost vědeckých důkazů, že jde o psychosomatickou fobickou reakci, vyvolanou neodůvodněnými obavami z vlivu elektromagnetického záření, podporovanou zkreslenými informacemi z médií. Léčba je v tomto případě otázkou pro psychologa či psychiatra,“ soudí české ministerstvo zdravotnictví.

Opravdu je tomu tak?

Invalidní kvůli mobilům

Většina z nás žije v průniku mnoha elektromagnetických polí, pro něž se zažil lidový termín elektrosmog. Ve vysokých frekvencích nás obklopují vlny bezdrátového internetu, mobilních vysílačů, mikrovlnných trub, v nízkých frekvencích pak vedení vysokého napětí, rozvody a přístroje v domácnostech.

Všudypřítomnému elektromagnetickému záření různí vědci připisují zvýšené riziko výskytu celé škály neduhů – kromě bolestí hlav a kloubů, poruch spánku, vidění, paměti a soustředění jsou to i mozkové nádory, rakovina prsu, mutace, snížená imunita, špatná kvalita spermatu, alergie, potraty či kardiovaskulární problémy.

Soud v Toulouse loni na základě příznaků připisovaných přecitlivělosti na elektromagnetické záření EHS přiznal plnou invaliditu devětatřicetileté bývalé dramaturgyni a dokumentaristce rozhlasové stanice Radio Marseille, Marine Richard. Její advokátka Alice Terrasse to ve francouzském tisku označila za precedentní rozhodnutí, které umožní cestu k odškodění tisícům podobně postižených lidí.

Máte alergii na WiFi? Můžete to dokázat

Tuto teorii zastává i francouzský professor Dominique Belpomme, onkolog na pařížské klinice Alleray-Labrouste a vůdčí persona francouzské Asociace pro boj s rakovinou ARTAC.

„Dlouhodobá expozice elektromagnetickým polím vede ke zvýšené produkci proteinů, které postupně ničí mozkové neurony, vlivem těchto polí navíc dochází k propustnosti membrány, která odděluje krev od mozku, a tím umožňuje toxickým látkám a těžkým kovům dostat se do mozku a tropit tam škody,“ vysvětlil Belpomme v rozhovoru redaktorce TÝDNE.

Vlivem záření je podle něj omezena i produkce melatoninu, který chrání organismus před demencí, elektromagnetická pole prý mohou souviset i s neduhy jako je Alzheimerova choroba nebo autismus.

Milionová výzva

Pro inženýra Lukáše Jelínka, vedoucího Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetická pole a záření spadající pod Státní zdravotní ústav, jsou podobné závěry jako rudý hadr pro býka. „Účinky na zdraví se u elektromagnetických polí systematicky zkoumají už od druhé světové války.

Současné expoziční limity jsou nastaveny tak, aby nás před těmito účinky chránily. V běžných podmínkách nemáte v podstatě možnost tyto expoziční limity překročit. A když už – tak jediná újma, kterou např. tolik diskutované radiofrekvenční pole může přivodit, je přehřátí tkáně,“ zlobí se Jelínek.

Ani se sto tisíci wifinami v jedné místnosti bychom se podle něj nedostali na hranici nebezpečné expozice.

Opírá se přitom o loni publikovanou souhrnnou zprávu Vědeckého výboru Evropské komise pro vznikající a nově zjištěná rizika SCENIHR, která konstatuje, že ač mnoho studií poukázalo na neblahý vliv elektromagnetických polí bezdrátových technologií, tak žádná dosud věrohodně neprokázala, jak konkrétně mobily škodí zdraví.

Jak se preventivně chránit? Celá řada státních i nestátních institucí mnoha zemí vydává varování a doporučení ohledně používání mobilních technologií. K těm základním patří:- Telefonovat krátce, pokud možno jen při dobrém signálu, neboť při špatném signálu je výkon telefonu nejsilnější.- Netlačit si telefon k uchu, ale udržovat největší možnou vzdálenost od ucha, používat příslušenství jako jsou hands-free, sluchátka atd.- Nenosit telefony po kapsách. Mobil i v pohotovostním režimu stále komunikuje se základnovou stanicí a vydává záření.- Mít standardně vypnuté funkce wifi, bluetooth a datové přenosy, upřednostnit kabelové připojení k internetu.- nepoužívat mobil v autě, autobuse, vlaku. Záření odražené od kovových konstrukcí zvyšuje expozici, při hledání sítí mobil navíc pracuje na plný výkon.- Neumísťovat wifi do místnosti, kde lidé pobývají, nenabíjet mobilní telefony v ložnici.- Omezit na minimum hovory po mobilu pro děti do 16 let.Zdroj: Francouzské Národní centrum pro boj s rakovinou INC, belgická vládní agentura pro zájmy dětí Kind en Gezin, britský systém zdravotnictví National Health Service, americká Mayo Clinic, Vídeňská lékařská komora a mnoho dalších.

„Ale přesto škodí zdraví!“ rozohňuje se Blanka Švarcová. Úřednice z ministerstva obrany bydlela dlouhá léta v posledním patře panelového domu v pražské Krči. Před několika lety se ona i dcera začala léčit se štítnou žlázou.

„Zpočátku jsme si toho ani nevšimli, ale pak mě někdo upozornil, že nám na střechu domu nainstalovali mobilní vysílač. Měla jsem ho pár metrů od okna, přímo nad hlavou,“ vzpomíná.

Tři roky prý žádala úřady, aby zasáhly, ale ty jí prohlásily de facto za blázna.

Lukáš Jelínek, jehož pracoviště měření provádělo, si na tento případ vzpomíná. „Jakou relevanci má výpověď paní Švarcové? Já nevím o tom, že by někde byla dělána studie na to, že elektromagnetická pole mohou způsobit disfunkci štítné žlázy. Je to hezké slovní cvičení, ale to je celé,“ říká.

Protože antény pod sebe příliš nezáří, udělali tehdy prý pokus – měřili hodnoty v okamžiku, kdy byla anténa vypnutá a kdy zapnutá, a naměřili zanedbatelné rozdíly. „Veškerá expozice té paní pocházela z antén na protějším domě, které byly namířené jejím směrem.

Ale těch antén se nebála, bála se těch nad sebou, v tom je psychika, nikoliv skutečnost,“ uzavírá.

Blanka Švarcová se cítí státem podvedena. „My jsme ten boj vzdali a odstěhovali se. Od té doby jak u mě, tak u dcery potíže se štítnou žlázou zmizely.

Hrozné ovšem je, že člověk tu nemá u nikoho dovolání,“ konstatuje trpce.

V jednom se nemýlí – všechny relevantní orgány, ať už je to ministerstvo zdravotnictví, hlavní hygienik nebo Státní zdravotní ústav, se spoléhají na úsudek a posudek jediného člověka – skeptického docenta Jelínka.

Ing. Lukáš Jelínek, PhD (35) je ovšem soupeř těžkého kalibru. Jde až tak daleko, že prostřednictvím skeptického spolku Sysifos, jehož je činovníkem, nabízí milion korun těm, kteří jsou schopni mu dokázat, že se mýlí.

Budete mít zájem:  Paralen GRIP horký nápoj pomeranč a zázvor – příbalový leták

„Já netvrdím, že nejsou lidi, kteří trpí pod vlivem elektromagnetických polí. Oni trpí, ale trpí pod vlivem strachu z těchto polí. Tomu se říká autosugesce.

Lidé mají různé fóbie, někteří mají fóbii z pavouků, jiní z antén mobilních vysílačů,“ je přesvědčen.

Pokud si někdo myslí, že dokáže vycítit elektromagnetické pole pod expozičními limity, tak je Jelínek připraven s ním udělat dvojitě zaslepený experiment a dokázat mu, že se mýlí. „Pokud prokáže něco, co vědecká obec pokládá za nemožné, dostane milion korun. A já to pokládám za naprosto nemožné.

Nejsem sebevrah,“ říká muž, který v Česku představuje nejvyšší instanci, která určuje státní politiku ohledně zdravotních limitů pro neionizující záření. A který studie poukazující na škodlivost mobilů považuje vesměs za neprofesionální, neprůkazné a zavádějící.

„Je to typické náboženství, kde vás nezajímají důkazy a kde přání je otcem myšlenky,“ tvrdí neochvějně.

Když se točí miliardy

S tímto názorem se však mnozí vědci neztotožňují. Patří mezi ně například i doc. Ing. Igor Belyaev, DrSc. (56), vedoucí Laboratoře radiobiologie Ústavu experimentální onkologie Slovenské akademie věd a a odborník na radiační biofyziku, radiobiologii a genetiku.

Jako vědec, který se podílel na výzkumech ohledně vlivu elektromagnetického záření na lidský organismus, byl přizván Světovou zdravotnickou organizací do komise Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny IARC, která v roce 2011 zařadila elektromagnetická pole do skupiny potenciálních karcinogenů 2B.

„Pracovní skupina IARC posuzovala stovky studií, z nichž některé zjistily účinky radiofrekvencí na organismus, jiné nikoliv. Oba typy studií měly svá pozitiva a negativa. IARC došla k závěru, že celá řada vysoce kvalitních studií prokázala, že radiofrekvenční záření má účinky, které nesmí být brány na lehkou váhu,“ sdělil Belyaev TÝDNU.

Máte alergii na WiFi? Můžete to dokázat

Dalším problémem podle něj je, že ačkoliv máme dostatek dat, která za specifických expozičních podmínek prokazují neblahé účinky radiofrekvenčního záření, tak ještě nedokážeme dost přesně popsat mechanismy, kterými tyto neblahé účinky působí. „To máte jako s aspirinem. U něj taky bezpečně víme, že pomáhá při různých chorobách a přitom u něj není přesně popsáno, jak to funguje, vysvětluje Belyaev.

Předběžná panika?

Možným rizikům pramenícím z všudypřítomného záření věnují pozornost také na Katedře krizového řízení Univerzity obrany v Brně.

„Zdravotní expoziční limity pro radiofrekvenční záření byly u nás před patnácti lety pod lobbistickým tlakem EU řádově desetkrát navýšeny.

Vypadá to, jako by se zdravotní limity přizpůsobovaly rozvoji techniky a nikoliv naopak,“ pozastavuje se Mgr. Roman Muselík, který na této katedře vypracovává k tématu dizertační práci.

„Náš imunitní systém je schopen se do jisté míry vypořádat s nepříznivými vlivy prostředí, ať už se jedná o elektromagnetická pole, toxické látky nebo znečištěné ovzduší.

Organismus se ovšem touto regulací dlouhodobě vyčerpává a dříve či později se objeví příznaky akutního poškození, nejohroženější jsou děti, staří lidé a elektrosenzitivní jedinci, u nichž jsou regulační mechanismy již narušeny,“ varuje Muselík. Žádné zdravotní limity podle něj nemohou pojmout ten koktejl různých negativních environmentálních vlivů, kterým jsme každodenně vystaveni.

„Pokud jde o radiofrekvenční záření, od dob televize a rádia se zdroje záření posunuly blíže k tělu – s mobilem dáváme anténu přímo k hlavě, rovněž antény vysílačů jsou k nám podstatně blíže, než byly dříve, tělem absorbovaný výkon je tedy celkově vyšší,“ říká. Vysílačů s různým výkonem a vyzařovacím úhlem navíc stále přibývá, ve městech se vytvářejí takzvané horké zóny, v nichž jsou elektromagnetická pole několikanásobně silnější než o kousek dál.

Wifiny pod zákonem Francie letos zákonem zakázala používat wifi v jeslích a omezila jejich používá na základních školách pouze pro potřeby výuky. Zákon přikazuje, aby veškerá mobilní zařízení byla vybavena jasnými instrukcemi, jak chránit hlavu před elektromagnetickými vlnami. V budovách přístupných veřejnosti musí být pokrytí bezdrátovým signálem wifi jasně označeno a pod pokutou 75 000 euro se zakazuje veškerá reklama propagující mobilní telefony přímo u hlavy.

Účinky záření se podle odborníků mohou projevit třeba až za 20 nebo 30 let – stejně tak, jako trvalo léta, než se hodnověrně prokázal škodlivý vliv radioaktivního záření, azbestu či nikotinu. „Realistické hledisko je, že v současnosti nelze na základě nekonzistentnosti vědeckých studií ani zcela vyloučit, ani potvrdit, že nám záření z bezdrátových technologií škodí,“ soudí Muselík.

Z toho důvodu jsou v mnohých zemích vydávána doporučení pro předběžnou opatrnost, jak s mobilními technologiemi zacházet. „Bohužel Česko patří v tomto ohledu k nejzaostalejším zemím, odpovědné státní orgány pod vlivem skeptických odborníků rizika EMP před veřejností i dalšími odbornými pracovníky tendenčně bagatelizují,“ kritizuje Muselík.

Lukáš Jelínek jako de facto hlavní poradní hlas státu ohledně elektromagnetických polí, má jasno: „Není nutné zavádět žádnou předběžnou opatrnost, protože tím shazujete vědecké poznání a šíříte paniku. Riziko, že jsme něco zásadního přehlédli, je natolik malé, že je zbytečné se jím zabývat.“

Co zjistili vědci…

„Ačkoliv se na věty typu „Vědci zjistili…“ dívám a priori s nedůvěrou, netvrdím, že pokud vědci dosud nezjistili, tak to neznamená, že za pět let nemůžou přijít na to, že je to jinak.

Používejte zdravý rozum,“ doporučuje předseda Akademie věd ČR, profesor Jiří Drahoš. „Mobily tu nejsou tak dlouho a nejsou lidé, kteří by je měli vědecky na uchu dvacet čtyři hodin denně po dobu pěti let.

Srovnávací experimenty v medicíně jsou velmi obtížné,“ vysvětluje.

„Za vše pozitivní platíme určitou daň. Nevíme však zatím, jak je vysoká, ani jakou má dobu splatnosti,“ varuje i docent Vožeh. Podle něj je proto nutné zacházet s digitálními technologiemi obezřetně.

„Nepoužívat je v přílišné míře a rozhodně nenechávat děti, které jsou nejzranitelnější, aby na nich visely jen tak pro zábavu. Účinek elektromagnetického záření se také nepochybně sčítá s dalšími nepříznivými vlivy životního prostředí.

Záleží na každém individuálním organismu, jak se s nimi dokáže vyrovnat,“ vysvětluje docent Vožeh.

Zatímco oficiální evropské instance stále vyčkávají, někteří velcí hráči byznysu potichu konají. Jedna z největších světových zajišťoven (instituce, která pojišťuje pojišťovny, pozn. red.), švýcarská Swiss Re, zařadila nepředvídatelné důsledky elektromagnetického záření do nejrizikovější kategorie událostí, které mohou mít největší dopad na průmysl v časovém horizontu příštích deseti let.

„Tato zpráva by neměla být chápána jako přesná předpověď toho, co nám budoucnost přinese, nýbrž jako systém včasného varování podávající první indikaci rizik ležících za horizontem,“ konstatují autoři zprávy. Nepředvídatelné dopady elektromagnetického záření jsou dle této klasifikace pro pojišťovny větší noční můrou než než kybernetické útoky, toxické látky či nově se objevující infekční nemoci.

Fakta o elektromagnetických polích • Světová zdravotnická organizace zařadila v roce 2002 nízkofrekvenční magnetická pole (tj. dráty vysokého napětí, rozvody v bytech atd.) do kategorie potenciálně karcinogenních látek 2B, kam patří mimo jiné i olovo, DDT nebo výfukové zplodiny. Důvodem byly studie poukazující na rostoucí výskyt dětské leukémie u pacientů bydlících blízko vedení velmi vysokého napětí.• Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny IARC do kategorie možných karcinogenů v roce 2011 přidala i radiofrekvenční elektromagnetická pole mobilních telefonů. Došlo k tomu na základě ambiciózního mezinárodního výzkumu Interphone, který u desetiny intenzivních uživatelů mobilních telefonů poukázal na až čtyřicetiprocentní zvýšení rizika mozkového nádoru.• Mobi-Kids – jediný výzkum zkoumající vliv mobilů na děti, stále čeká na své rozuzlení. Studie právě teď probíhá ve 14 zemích, její závěry by měly být známy na jaře 2016.• Letos publikovaná souhrnná zpráva Vědeckého výboru Evropské komise pro vznikající a nově zjištěná rizika SCENIHR zůstává i nadále ke katastrofickým scénářům skeptická. „Mnoho studií nalezlo biologický vliv jako důsledek expozice EM polím. V mnoha případech ovšem popis těchto expozic neumožnil pokus opakovat. Chybí pracovní hypotézy pro vybraná biologická východiska, stejně jako ověřené biologické nebo biofyzické mechanismy, podle nichž by expoziční hodnoty mohly škodit,“ uvádí se ve zprávě.
Budete mít zájem:  Počasí neovlivňuje průběh nemoci, pouze jeho příznaky

Můžete navrhnout cestu z Moskvy na Sibiř a návrat za 2 týdny? [Zavřeno] | 2021

Jako íránský občan mohu cestovat do Ruska prostřednictvím dvoutýdenního turistického víza bez povolení prodloužit si vízum. Jako obvykle zvolím zpáteční letenku z Teheránu do Moskvy.

Předpokládejme, že je možné cestovat z Moskvy na Sibiř a vrátit se zpět domů za 2 týdny (zvažte možnost strávit alespoň 3 dny v Moskvě a 3 dny v těchto oblastech), můžete navrhnout nejzajímavější trasy, jak to udělat vlakem nebo taxíkem?

P.S: O Sibiři toho moc nevím, proto prosím jako cíl přidejte významné město nebo města, které musím navštívit, pokud se chci cítit na Sibiři.

  • 2 Myslím si, že moderátoři jsou při uzavírání otázek tvrdí. Pro mě je to skutečná otázka. Pokud jde o cestování, žádání o návrhy jsou skutečné otázky!
  • 2 Tato otázka je příliš široká, a proto na ni neexistuje skutečná odpověď. Nejzajímavější trasa také není příliš konkrétní. Co pro vás znamená zajímavé?
  • @RicardoAcras – ano, jsou to cestovní otázky, ale toto je stránka otázek a odpovědí, NENÍ fórum. Takže typ otázky musí být konkrétní a musí odpovídat pravidlům v FAQ. Otázky, které tyto nesplňují, pravděpodobně získají těsné hlasy.
  • @MarkMayo Souhlasím, že otázka je příliš široká. Jen by mě zajímalo, jestli by TS pro příklad požádala STHM jako „Můžete navrhnout, která místa na Sibiři bych měl navštívit, abych viděl místa související s carem Nikolajem a jeho rodinou?“. Bylo by to v pořádku?
  • @nikita, záleží na znění a komunitě – ale podle nejčastějších dotazů, pokud jsou požadovány návrhy, musí být plakát VELMI specifický, jinak je považován za dotazování a mimo téma.

Pokud máte jen 2 týdny – 3 dny v Moskvě = 11-10 dní, pak zapomeňte na evropskou část Ruska a jděte rovnou na Sibiř. Nevím, proč každý navrhuje TSR, ale osobně je velmi nudné sedět týden ve vlaku.

Nejprve zkuste pocítit moskevský životní rytmus. Později uvidíte, jak je to na Sibiři jiné. Pak vám navrhuji letět z Moskvy do Jekatěrinburgu a odtud se přesunout vlakem.

Klenot IMHO Sibiř je ve svém bez hranic území s vůní divočiny. Cítíte to jen při cestování vlakem nebo autem.

Na Sibiři je cítit, že Moskva je daleko od tohoto regionu (není divu, že tam uprchlí nevolníci utekli, aby zahájili nový život).

Zkuste navštívit Tomsk v Omsku. Navštivte Kemerovo a podívejte se na průmyslovou Sibiř, i když si myslím, že je to nejhorší město v Rusku. 8) Pak jděte do Altaje. Altaj je nutností.

Krasnojarsk je také nutností (Jenisej je mohutná sibiřská řeka). Z Krasnojarsku odletět zpět do Moskvy. Nemyslím si, že byste mohli vidět Bajkal kvůli nedostatku času.

BTW Altai také potřebuje více času, ale pokud cestujete po okolí, proč ho nenavštívit ani na chvíli.

Mějte na paměti že jaro je čas, kdy se klíšťata probouzí ze zimního spánku. Sibiř byla v Rusku vždy v první linii infekcí klíšťovou encefalitidou.

  • @PersianCat Klíště ano. Příroda je vám velmi blízká 8)). Minule jsem byl v Krasnojarsku, přírodní rezervace „Stolby“ byla pro návštěvníky uzavřena kvůli medvědům. „Stolby“ se nacházejí VELMI blízko Krasnojarsku. Také můžete vidět varování před klíšťaty v městských parcích poblíž stromů.
  • Potřebuji tedy před cestou nějaké lékařské úvahy, jako jsou antihmyz nebo vakcíny?
  • @PersianCat Můžete. Ale nenechte se o nich paranoidně. Zkuste si nosit klobouk a světlé kalhoty, abyste na nich snadněji viděli klíšťata než na tmavých kalhotách. Zastrčte si kalhoty do bot.
  • Takže je vidím na kalhotách ?! Úžasný! :)) Děkujeme za užitečné rady! 🙂

Možná zřejmá otázka, ale podívali jste se na to, že děláte transsibiřský expres namísto toho, abyste cestovali tam a zpět do Moskvy?

Mohli byste přistát v Moskvě, chytit TSE do Vladivostoku a odtud letět zpět do Íránu. Doba cestování vlakem pro tuto konkrétní verzi je 6 dní.

Pokud jde o věci, které je třeba vidět na Sibiři – jezero Bajkal je to, co mi okamžitě přijde na mysl, ale než se tam dostanete, jste téměř v Mongolsku.

  • Upřímně jsem viděl štítek a četl otázky, ale bylo to pro cestující z Evropy do východního Ruska a Číny, aniž by navrhl nějakou zajímavou cestu. A určitě jsem chtěl vědět také o silnici, pokud může cestu udělat zajímavější. Každopádně děkuji za váš návrh, který mě velmi přitahuje jako nadšené dítě! O cestě do Mongolska se mi to líbí, ale jako íránský občan (mám jen svůj íránský pas) tam nemůžu cestovat z Ruska ani se vrátit. Pro Mongolsko se tam musím dostat z Teheránu zpáteční letenkou. 🙂

Navrhuji tuto trasu – Moskva, Nižnij Novgorod (velmi staré a krásné město, chrámy, architektura, muzea), Kazaň (jedno z nejstarších měst v Rusku. Doporučuji navštívit kazaňský Kreml, Kul-Sharif), Ufa (skvělá kultura a dobří lidé, bohatá baškirská národní kuchyně.

Jeden z nejlepších medů na světě, který se zde vyrábí. A v tomto městě, kde žiji.))) vám pomůže vyřešit jakékoli problémy.), Jekatěrinburg (nádherné město, které popravila rodina posledního ruského cara Mikuláše 2. a nejstarší města v zemi), Krasnojarsk, Irkutsk, Bajkalské jezero. To je to nejmenší, co dokážeme.

Myslím si však, a tentokrát toho nemáte dost.

  • Ahoj, lidi. Brzy podnikám podobný výlet, kromě toho mám spoustu času. Přemýšlel jsem o nejlevnějším a nejúžasnějším způsobu, jak se dostat z Moskvy do Vladivostoku. Udělal bych část cesty s TransSib, ale slyšel jsem, že cesta z Moskvy do Vladivstoku je asi 700 $.Může to být pravda? Také jsem slyšel o jakési stopařské komunitě, která nabízí jakési penziony po celém Rusku. Už jste o nich někdy slyšeli?

Pilnou studentku (†15) zabila »alergie na wifi«: Spáchala sebevraždu

Bezdrátový internet, zkráceně wifi, je v dnešní době všude: v kancelářích, na ulici, dokonce i v hospodách. Všechny efekty radiových vln přitom ještě nejsou odhaleny a podle některých odborníků mohou způsobovat zdravotní potíže, v nejhorším případě i rakovinu. Citlivou Britku Jenny (†15) údajně oslabení elektromagnetickými vlnami donutilo k sebevraždě.

Budete mít zájem:  Léky Na Vaginální Mykózu?

Jenny byla pilná a chytrá dívka, která ve škole vždy vynikala. V roce 2012 však na její škole zavedli wifi a její fyzické i psychické zdraví se začalo prudce zhoršovat.

Podle její matky byly na vině právě elektromagnetické vlny, které vedly k tomu, že se nedokázala soustředit, trpěla bolestmi hlavy a potížemi s močovým měchýřem. Údajně se jí trochu ulevilo, když rodina vypnula bezdrátový internet v domě.

Radiovým vlnám se však Jenny jinak neměla šanci vyhnout. Zoufalé děvče upadlo do hlubokých depresí a po dvou letech trápení svůj život ukončilo oběšením na stromě.

Podle lékařů nemá wifi na lidskou mysl žádný negativní dopad. Chybí tak jasná diagnóza, díky které by se mohli případní zasažení léčit. Jenny totiž nebyla samotná a mnoho studentů i učitelů ohlásilo náhlé zdravotní potíže podobné alergickým reakcím.

Mnoho lékařů se schoduje, že radiové vlny mohou způsobovat potíže, zvláště pak rakovinu. „Podle mě jsou stejně nebezpečné jako tabák nebo azbest,“ říká kanadský lékař Anthony Miller. „Rozhodně by to nemělo být povoleno ve školách.

Francouzi tvrdí, že existuje alergie na Wi-Fi! Hrozí i vám?

Náš svět se v mnohém liší od podoby světa minulosti. Jedna z největších změn je ale neviditelná: všudypřítomné elektromagnetické vlny.

Jsou všude: vycházejí z mobilů, počítačů, rádia i televizorů. Nikdy předtím jim člověk nebyl vystaven v takové míře jako nyní. Není divu, že si stále více vědců klade logickou otázku – jaký vliv to má na lidské zdraví, ať už to duševní nebo tělesné.

Největší přelom v množství elektromagnetického záření, jemuž je člověk vystaven, znamenala technologie Wi-Fi. Je prakticky všude – wifinami jsou dnes vybavené obytné i obchodní domy, firmy i kavárny. Je možné, že všudypřítomné záření nám ničí životy? Ano, je. Tedy alespoň podle výroku francouzského soudu, který přiznal Martine Richardové kompenzace za alergii na Wi-Fi.

Tato žena podle názoru lékařů trpí syndromem „elektromagnetické přecitlivělosti“ neboli EHS. Soud na základě analýz lékařů dospěl k názoru, že paní Richardová zaslouží invalidní důchod – protože není schopná pracovat v prostředí, kde jsou Wi-Fi. Tedy prakticky kdekoliv…

Zajímavé je, že soud na to přišel, aniž by doposud existoval jediný přesvědčivý vědecký důkaz, jenž by prokazoval souvislost mezi vystavení e-m polím a symptomy paní Richardové. Není to krapet divné? Ano je…

Co je to syndrom elektromagnetické přecitlivělosti?

EHS je složitý problém, který se vyznačuje řadou příznaků: těmi nejdůležitějšími a nejčastějšími jsou bolesti hlavy, nevolnost a nespavost v přítomnosti přístrojů, které vydávají elektromagnetické záření. Už u několika popsaných případů to znamenalo v důsledku naprostou neschopnost jakkoliv fungovat v moderní společnosti a nutnost, aby se lidé zcela přesunuli mimo civilizaci…

Bohužel zatím neexistuje žádná vědecká studie, která by byla schopná tyto příznaky přesně popsat: lidé si většinou uvědomují problémy sami – kvůli širokému spektru příznaků je na tuto „nemoc“ nebo „alergii“ zatím věda krátká. Jediné, co se dá zatím říci zcela přesvědčivě, je fakt, že případů, které popisují tento syndrom v poslední době výrazně přibývá…

Co na to věda?

Vědci pochopitelně už mnohokrát studovali, jaký je vliv elektromagnetických polí na člověka. Ale na nic nepřišli. Co když tedy samo o sobě záření není příčinou problému, ale je s ním jen nějak spojené? Jedním z vysvětlení by mohl bát efekt nazývaný nocebo. Zřejmě jste o něm nikdy neslyšeli, ale lékařům je dost dobře známý. Jak funguje?

Medicína zná případy, kdy lékař omylem diagnostikoval smrtící chorobu, pacient v příslušném termínu poslušně zemřel a následná pitva ukázala, že byl zcela zdravý.

Jde tedy o obdobu placeba, vlastně takovou odvrácenou stranu tohoto jevu.

Podle lékařů, kteří se EHS zaobírali, je možné, že v jistém počtu lidí se takto reflektují obavy z nebezpečnosti elektromagnetického záření: stačí, že se o něm někde doslechnou a pak si už příznaky problému sami přivolají…

Vědci, kteří se výzkumu tohoto problému věnují, se shodují, že je třeba dalších studií provedených na co největším vzorku obyvatel… Sami jsme zvědaví, co se z nich dozvíme.

Text: RD

Můžete mít alergii na wifi? Pacienti s EHS tvrdí, že ano. Lékaři zatím jasno nemají

Poslat fotku, zprávu, někomu zavolat. Kdykoli, odkudkoli. Bezdrátový přenos dat je stavebním kamenem technologií 21. století. Rádiové vlny létají vzduchem nepřetržitě a některým lidem se z toho doslova točí hlava. Jak se žije s takzvanou elektromagnetickou hypersenzitivitou teď v pražských kinech ukazuje dokumentární snímek Všude kolem nás promítaný v rámci festivalu Jeden svět.

Per Segerbäck žije už skoro 20 let uprostřed divokých švédských lesů. Daleko od mobilních vysílačů a elektrických drátů. „Poprvé jsem ztratil vědomí kvůli letadlovému radaru, kterým pročesávají okolí,“ vzpomíná. „Teď ho slyším v hlavě, jak se spolu bavíme.“

Natáčení jako v minulém století

„Per je inženýr, který pracoval ve společnosti Ericsson na prvních prototypech chytrých telefonů. Miluje technologie, ale nedělají mu dobře,“ vysvětluje režisérka dokumentu Všude kolem nás Bregtje van der Haaková. Její štáb proto při natáčení musel pracovat s kamerou ze 40. let s celuloidovým filmem, která nemá baterie.

„Mohli jsme natáčet jen dvě minuty na jednu roli filmu. Museli jsme nad tím hodně přemýšlet. Zvuk jsme natáčeli zdálky pomocí dlouhého kabelu a analogového mikrofonu, který Per držel,“ popisuje autorka dokumentu, jehož název odkazuje na terabyty neviditelných dat, které nás nepřetržitě obklopují.

Podobné příznaky, stejná nemoc?

„Mám závratě a nemůžu mluvit. Kůži mám citlivou na bolest, třese se mi tělo. Také mám tmavší, zúžené vidění a přestávám slyšet,“ popisuje Per svoje příznaky. „První symptomy jsem měl někdy kolem roku 1986. Vyráběli jsme čím dál modernější zařízení a já jsem začal mít problémy s kůží. Jako kdyby vám do tváře někdo píchal jehlou.“ vzpomíná.

Příběhy pacientů se v dokumentu hodně podobají. Lidem s elektromagnetickou hypersenzitivitou (EHS) se točí hlava, mají bolesti, problémy se zrakem a a zvoní jim v uších.

Nemoc těla, nebo duše?

„Je to, jako kdyby mě zasáhla neviditelná kulka,“ říká v dokumentu Asaka Kojimová. Jí a podobným lidem s takzvanou EHS vadí mobily, televize, digitální hodinky, elektrická auta. Problém, se kterým si moderní medicína zatím stále neví rady. Vědci se přou o to, zda se skutečně jedná o potíže vyvolané elektromagnetickým zářením, nebo o psychickou fobii.

„Je spousta výzkumů, které tvrdí, že radiové záření má efekt na lidi, zvířata i rostliny. Jenže je také řada výzkumů, které tvrdí opak,“ říká režisérka Haaková. Světová zdravotnická organizace považuje symptomy za skutečné, podle ní ovšem nejde o lékařskou diagnózu spojenou s neionizujícím zářením, lidem doporučuje psychoterapii.

Naopak třeba Mezinárodní úřad pro výzkum rakoviny zařadil elektromagnetická pole na seznam možných karcinogenů. Na něm je ale třeba i pití kávy nebo konzumace červeného masa.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector