Bechtěrevova nemoc je chronická revmatická choroba charakteristická zánětlivým procesem postihujícím klouby na obratlích, měkké tkáně podél páteře (vazy, kloubní pouzdra, šlachy), spoje mezi obratli a žebry a mezi žebry a hrudní kostí. Záněty vedou k postupnému omezování hybnosti páteře, hrudníku a snižování dechové kapacity plic. U části případů může dojít i k postižení ramenních a kyčelních kloubů.
Zánět je doprovázen bolestí zasažených míst. Může se objevit postižení i jiných orgánů, typický je např. zánět oční duhovky.
Nemoc postihuje především mladé muže, nejčastěji ve věku mezi dvacátým a třicátým rokem života. U žen má nemoc obvykle mírnější průběh a může zůstat i nerozpoznána. Příčinou nemoci je přítomnost antigenu HLA-B27. U bechtěreviků jej nalézáme ve více než 90 procentech případů.
Počáteční příznaky Bechtěrevovy nemoci
- začátek bolestí doprovázený ztuhlostí páteře a hrudníku, který postupuje v rozpětí týdnů až měsíců,
- první obtíže nastávají ve věku mezi 15 a 30 lety,
- bolest doprovázená ztuhlostí je nejsilnější v časných ranních hodinách, zmenšuje se po rozhýbání během dne,
- obtíže přetrvávají déle než 3 měsíce,
- pohyb vede ke zlepšení, klid ke zhoršení stavu.
Diagnostika Bechtěrevovy nemoci
Včasná diagnóza může mít rozhodující význam pro další osud nemocného. Čím dříve se začne s cílenou léčbou, především s pravidelným léčebným tělocvikem, tím účinněji je možné předejít ztuhnutí páteře v nepříznivé poloze.
Bechtěrevova nemoc je rozpoznána až po mnoha měsících nebo spíše po několika letech od prvních příznaků. Za jeden z důležitých faktorů se považuje přítomnost antigenu HLA-B27, která ale nepotvrzuje diagnózu Bechtěrevovy nemoci.
Hodnota sedimentace červených krvinek dává lékaři výchozí bod pro představu o aktivitě nemoci. Zcela definitivní diagnózu představují charakteristické změny viditelné na RTG (rentgenových) snímcích.
Jedná se o změny v sakrolumbálních kloubech (přechod mezi bederní a křížovou oblastí) a na hranách těl obratlů.
Změny pohybového ústrojí
Zánět oslabuje vazy křížobederních kloubů a dochází k postupnému podsazování (retroverzi) pánve. Změna polohy pánve vyvolá postupné vyrovnání bederní lordózy (zakřivení dopředu) a tím se začne posunovat těžiště těla dopředu.
Výsledkem je kromě vyrovnání bederní lordózy také zvětšení hrudní kyfózy (vyhrbení) a následující zvětšení krční lordózy (záklonu) páteře. Aby pacient posunul těžiště těla opět vzad do původní polohy, začíná pokrčovat nohy v kolenou.
Tím se deformace páteře ještě zesílí a během dalšího průběhu nemoci se kyčelní klouby začnou dostávat do trvale flekčního postavení (ohnutí).
Popsané změny ovlivní i dynamiku páteře a hrudního koše. Vzhledem k porušení statiky kvůli omezení pohyblivosti nemůže bechtěrevik při chůzi dostatečně natáhnout nohu ani dosáhnout správné vnitřní rotace v kyčelním kloubu nohy, která spočívá na podložce.
Protože kloub zůstává v částečném ohnutí a vnější rotaci, nemocný musí zkracovat délku kroku. Ztuhlá páteř navíc omezuje rotaci trupu. Bechtěrevik tedy potřebuje více energie na chůzi. Částečně se to snaží vyrovnat zvětšeným pohybem paží.
Ztuhlost páteře samozřejmě vyvolá i snížení její pružnosti.
Léčba
Bechtěrevova nemoc se zatím nedá vyléčit. Cílená terapie se snaží pouze zmírnit bolest, zlepšit pohyblivost páteře a umožnit nemocnému normální život v zaměstnání i v rodině. Terapie je tedy celoživotní.
Aktivní cvičení
Zásadní v léčbě Bechtěrevovy nemoci je aktivní cvičení. Intenzita cvičení závisí na stupni postižení i na momentálním stavu klienta. Cílem cvičení či vhodně zvoleného sportu je:
- udržení pohyblivosti celé páteře. Cviky se zvláště zaměřují na udržování bederní lordózy (zakřivení dopředu), na zabraňování zvětšení hrudní kyfózy (vyhrbení) a na rotační pohyby,
- zvýšení pohyblivosti ramenních a kyčelních kloubů,
- vyrovnání svalové dysbalance, tedy relaxace svalů ve zvýšeném napětí (hypertonu), protahování zkrácených svalů a posilování oslabených svalů,
- udržování dechové kapacity plic nácvikem hrudního dýchání, aktivity bráničního dýchání a hlubokého stabilizačního systému.
- Součástí cvičení je i trénink správného držení těla a jeho dodržování během dne.
- Vhodným doplňkem cvičení je polohování vleže na břiše nebo na zádech.
- Důležitá je pravidelnost, důslednost a úprava životního stylu.
Den by měl začínat ranním kratším rozcvičením celého těla a dechovými cviky. Velmi vhodná je teplá sprcha před cvičením pro uvolnění svalového napětí.
Při volbě zaměstnání doporučuji takovou pracovní pozici, ve které není páteř jednostranně zatěžována. Doporučujeme spíše zaměstnání, ve kterém je možné občas či pravidelně měnit polohu.
Je důležité dbát během dne na správné držení těla v sedu, stoji i v běžných denních činnostech a sportu.
V době, kdy klient provádí zdravotní cvičení, doporučuji vhodný oděv neomezující pohyb. Cvičení by mělo probíhat v teplé, dobře větrané místnosti. Na podlahu doporučuji měkkou, protiskluzovou podložku (např. podložky pro cvičení jógy mají protiskluzovou úpravu).
Při větší deformitě páteře je možné podložit hlavu nebo trup při cvicích v lehu na zádech tak, aby pozice byla pohodlná. Pestrost a účinnost cvičení můžeme zvýšit použitím cvičebních pomůcek jako je např. Thera-Band, BOSU, velký gymnastický míč, systém TRX, nafukovací podložky sloužící jako labilní plochy aj.
Nápaditost cviků a jejich variabilita je důležitá především kvůli motivaci a dlouholetému vytrvání ve cvičení.
Autor: Mgr. Iva Bílková, FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., PrahaZdroj: klinické zkušenosti ze soukromé praxe v oboru fyzioterapie
Bechtěrevova nemoc – když tuhne páteř
Bechtěrevova nemoc nebo ankylozující spondylitida patří mezi revmatická zánětlivá onemocnění s chronickým průběhem, při kterých je zasažena především páteř čili axiální skelet a někdy i jiné velké klouby. Častěji jsou postiženi muži než ženy, v poměru asi 3:1, přičemž onemocnění začíná obvykle ve věku 20 až 40 let. Předpokládá se genetická predispozice, protože v některých rodinách (s antigenem HLA-B27) se v přímém příbuzenstvu toto onemocnění vyskytuje častěji.
BOLEST, ZTUHLOST, NEPOHYBLIVOST
Bechtěrevova nemoc se obvykle projevuje bolestmi v zádech, které bývají různé intenzity a mohou se vyskytovat i v nočních hodinách. Typickou bývá ranní ztuhlost páteře a někdy i velkých kloubů, která se po ranním rozhýbání nebo rozcvičení upraví.
Bolesti a ztuhlost se však opakují, bývají různé intenzity a postižený/á se je snaží podvědomě mírnit tím, že zaujímá postoj s předkloněnou páteří a hlavou čili se hrbí.
Také dýchá mělčeji, aby šetřil žeberně-páteřní spojení (drobné klouby v oblasti obratlů páteře a žeber), která jsou při hlubším dýchání a při pohybech hrudníku více namáhaná a při Bechtěrevově nemoci bolestivá. Někdy bývá přítomna i horečka, zvýšená únava, nechuť k jídlu, hubnutí, anémie apod.
Nastávají zánětlivé změny, ztuhlost, případně vyrotování a zlomeniny obratlů, což vede k tlaku – kompresi míšních kořenů (nervů), se vznikem neurologických příznaků, jako je impotence, noční pomočování apod.
Pokud se onemocnění včas nezjistí a odborně neléčí, vede zhruba po 10 letech k výrazným strukturálním změnám obratlů a celé páteře.
Obratle, meziobratlové ploténky a celá páteř postupně znehybní, může se stát až natolik rigidní, že postižený není schopen se sehnout a rukama dosáhnout na kolena.
Znehybnění postupuje pozvolna, začíná obvykle v dolní– křížové části zad, postupuje vzhůru, až nakonec páteř může nabýt tvar bambusové tyče.
CVIČENÍ JE ČÍSLO 1
V prevenci zhoršování onemocnění i při samotné léčbě je velmi důležité pravidelné denní cvičení, správné vzpřímené držení těla, strečink, jemné masáže.
Z chemických léků se nejčastěji používají nesteroidní antirevmatika, která působí zároveň protizánětlivě, v případě akutního zhoršení stavu také glukokortikoidy, avšak pro jejich možné závažné nežádoucí účinky se používají spíše jen na nezbytně nutnou, krátkou dobu. V současnosti je již dostupná i tzv. biologická léčba, která má nejméně nežádoucích účinků.
Onemocnění významně snižuje kvalitu života tím, že omezuje mobilitu, snižuje fyzickou výkonnost a způsobuje postiženému bolesti.
Bechtěrevova choroba je chronické onemocnění, které postupně progreduje a nedá se vyléčit, protože příčinná léčba neexistuje. Lze ji však významně zpomalit a zmírnit klinické obtíže.
Pravidelným pohybem a cvičením lze dosáhnout dlouhodobě uspokojivé hybnosti, funkce i kondice páteře.
PŘÍRODA POMÁHÁ
Velmi se doporučuje podpořit zevně bylinným krémem Artrin, který se aplikuje na kůži, zpravidla 2x denně. Nanášíme ho na oblast celé páteře a na všechny bolestivé klouby, šlachy, svaly, úpony. Pomáhá odstraňovat bolesti, zánět a případné otoky. Můžeme ho využít i na reflexní masáž chodidel, přidávat do koupele.
Pro protizánětlivé působení lze zároveň využít rybího tuku, omega-3 mastných kyselin a vitaminu D. Podpůrné, relaxační a bolest uvolňující účinky mají humátové lázně v Balneolu a koupelové soli Biotermal z Podhájske. Pomáhají při regeneraci pohybového systému. Při akutním zánětu však lázeň nesmí být horká, pouze mírně teplá nebo vlažná.
Jsou vhodné zelené potraviny – spirulina , řasa chlorella, které díky obsahu minerálů, vitaminů, enzymů a chlorofylu podporují regenerační proces, působí protizánětlivě a očistně na organismus. Léčivé čaje Smilax officinalis a Lapacho najdou též uplatnění u revmatického zánětu páteře.
| BECHTĚREVOVA NEMOC (ankylozující spondylartritida) – zánětlivé onemocnění kloubů postihující zejména klouby páteře, křížové (sakroiliakální) klouby a některé větší klouby končetin (ramena, kyčle). Onemocnění se vyskytuje ve svých těžších formách převážně u mužů. Předcházejí mu někdy záněty oka (iridocyklitida) a bolesti pat (Achillovy šlachy). Později se objevuje bolest v kříži a v zádech, omezení hybnosti páteře a v neléčených případech může dojít až k jejímu naprostému ztuhnutí (ankylózy páteřních kloubů). V léčbě se používají antirevmatika, nesmírně důležitá je rehabilitace. Příčina nemoci není známa, existuje vztah k některým HLA antigenům (původ slova – Vladimír Michailovič Bechtěrev 1857–1927, ruský neurolog).Z „Praktického slovníku medicíny“, vyd. Maxdorf, 2004 |
Novinky v terapii Bechtěrevovy nemoci
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida) provází člověka již od pradávna (nejstarší nalezené kostry poškozené Bechtěrevovou chorobou pocházejí ze starého Egypta!). Své jméno tato nemoc získala v r.
1893, kdy byla pojmenována po ruském neurologovi Vladimíru Bechtěrevovi. Současné situaci v diagnostice a léčbě této choroby byla věnována tisková konference, která proběhla v Praze dne 26.4.2005. Promluvil na ní přední revmatolog prof. Karel Pavelka, DrSc.
a zástupce pacientů trpících tímto onemocněním.
Příčina Bechtěrevovy nemoci
Příčina této nemoci je stále lehce zahalena tajemstvím. Výzkum jejího původu ale stále pokračuje a přinesl řadu nových poznatků. Začátkem sedmdesátých let byl nalezen úzký vztah mezi výskytem Bechtěrevovy nemoci a přítomností antigenu HLA-B27. HLA antigeny jsou „značky“ na povrchu buněk, podle kterých náš imunitní systém rozeznává vlastní buňky od „vetřelců“.
Antigen HLA-B27 se vyskytuje přibližně u 7 procent obyvatel České republiky a u 90 procent bechtěreviků. Zjišťuje se pomocí odběru krve u nemocných. U osob s tímto antigenem je pravděpodobnost onemocnění až 300krát vyšší oproti těm, které antigen nemají.
Ale aby to nebylo tak jednoduché: samotná přítomnost antigenu neznamená, že onemocníte, jedná se pouze o zvýšené riziko.
Mechanismus onemocnění – teorie zkřížené reakce
Představte si, že Vaše tělo napadne bakterie, jejíž značky na povrchu jsou velmi podobné antigenu HLA-B27. Obranný systém vyhodnotí bakterii jako nepřátelskou, zaútočí na ni pomocí protilátek a zničí ji.
Tím se však tělo seznámí se značkou podobnou antigenu HLA-B27, a začíná tak útočit na buňky tělu vlastní, které tuto značku vystavují. Důsledkem je celková zánětlivá reakce, kde se z obránce stává útočník a z domorodce nežádoucí vetřelec. V pokročilém stadiu nemoci se postupně vyrovnávají zakřivení páteře.
Ubývá vazivové složky páteře a celý sloupec obratlů se postupně stává neohebným. Pro tento stav se vžilo označení „bambusová páteř“.
Jaké jsou příznaky nemoci?
Bechtěrevova nemoc postihuje ve velké většině muže ve věku 15 až 30 let. Příznaky nemoci přicházejí tak, jak se nemoc vyvíjí, pomalu a postupně. Jedním z nejtypičtějších příznaků Bechtěrevovy nemoci je bolest.
Počáteční bolesti se projevují hlavně v oblasti bederní páteře, ale nevystřelují do dolních končetin. Vycházejí z křížovopánevních kloubů. Pacient pociťuje největší bolesti po ránu, než vstane z lůžka a trochu si zacvičí. Po malé rozcvičce bolesti ustoupí.
Příznaky se postupem času dále rozvíjejí a trvají déle než tři měsíce, většinou několik let. Bolesti ale může pacient pociťovat i v oblasti hrudníku, zvláště při prohloubeném dýchání. Tyto bolesti nemají nic společného se srdcem nebo plícemi, ale s klouby mezi žebry a páteří.
Bolesti neudeří náhle, za dne na den. Většinou se stupňují během týdnů až měsíců, pak zase ustoupí a pacientovi se uleví.
Příčinou nemoci je zánět, který se hlásí také svými typickými příznaky. Proto na začátku nového onemocnění nebo v jeho průběhu může pacient pociťovat příznaky typické pro zánět, které jsou podobné chřipce – schvácenost, teplota, častá únava a noční pocení.
Přetrvávající zánět se může projevit také například srdečními onemocněními, bolestmi kloubů nebo zánětlivým postižením oční duhovky (iridocyklitidou). Postižené oko bolí a bělmo zčervená.
Pokud pacient svoji nemoc neléčí, choroba může končit mutilujícím ztuhnutím páteře (ankylózou).
Jak se nemoc rozvíjí, i hybnost páteře se v dalších fázích zhoršuje. Začíná to zpravidla tak, že si pacient nedokáže dosáhnout rukama v předklonu na zem. Porucha hybnosti zasahuje i velké kyčelní klouby. Právě tyto změny obtěžují často více než bolesti páteře.
Omezují pacienta i při obyčejné chůzi, natož při i jen nenáročném sportu. Pokud změny pokročí, řeší se operativní náhradou kyčelního kloubu umělým implantátem. Ale u páteře se jedná spíše o úpravy nevhodného zakřivení nebo odstranění problematických osteofytů (výrůstků na páteři). Velmi nebezpečné jsou u bechtěreviků zlomeniny.
Ztuhlá páteř je k úrazům daleko více citlivá než páteř ohebná.
Když cvičení už nepomáhá
Důležitou součástí života každého bechtěrevika je pravidelný pohyb. Doporučuje se nejen každodenní ranní rozcvička, která protáhne po noci ztuhlé klouby, ale také pravidelná rehabilitace a lázeňské pohyby. Přínosné je také cvičení ve vodě. Pacient by neměl zapomínat ani na rekreační sport jako je košíková, volejbal nebo jízda na kole.
V určité fázi nemoci mohou problémy s nemocí začít omezovat i v běžném denní životě. Masáže, cvičení, plavání, změna lůžka a sezení už přestávají stačit. Je čas k další návštěvě lékaře. Ten doporučí specialistu, nejčastěji revmatologa.
Ani specialista nemusí diagnózu hned zpočátku jednoznačně určit. K tomu je zapotřebí provést řadu nezbytných doplňujících vyšetření. Spolupráce se specialistou je přitom dlouhodobá.
Pacient dochází na pravidelné kontroly a léčba je následně upravována podle výsledků a osobních potřeb nemocného.
Léky: do popředí se dostává biologická léčba
Bechtěrevova nemoc v sobě nese stigma nevyléčitelnosti. Když se pacienti tuto diagnózu dozví, často se dalšího života s nemocí obávají. Současný stav medicíny sice neumožňuje plné vyléčení Bechtěrevovy nemoci, ale díky moderní léčbě a pravidelným cvičením však dnes pacient může vést plnohodnotný život.
Téměř 90 % všech bechtěreviků užívá pravidelně léky, které ulevují od bolestí a usnadňují život s nemocí. V počátcích či lehčích stádiích choroby se jako vhodné řešení k potlačení zánětu a bolestí osvědčilo podávat nesteroidní antirevmatika. Bohužel tyto léky mají řadu nežádoucích účinků: změny na žaludeční sliznici, náchylnost k žaludečním vředům, krvácení do zažívacího traktu.
Proto byly pro tlumení bolesti revmatiků a bechtěreviků vyvinuty i modernější léky, které se nazývají koxiby. I tyto však při dlouhodobějším užívání vykazují nežádoucí účinky. Všechna nesteroidní antirevmatika mohou mít negativní účinky na kardiovaskulární systém – zvláště u starších pacientů a u těch, kteří trpí kardiovaskulárními potížemi.
Mnohým pacientům však dokáží zlepšit kvalitu života oproti starším nesteroidním antirevmatikům. V každém případě ale nemají nesteroidní antirevmatika vliv na vlastní příčinu nemoci. Je velmi důležité, aby si pacienti uvědomili, že ač si mohou řadu z těchto léků volně zakoupit v lékárně, neměli by je užívat či dokonce kombinovat bez konzultace se svým lékařem.
Ten totiž nejlépe vyhodnotí všechny přínosy a rizika, které léčba může mít.
V pokročilejších stadiích nemoci, kdy nesteroidní antirevmatika přestávají stačit, je nutné podávat léky potlačující nepřiměřenou imunitní reakci (např. methotrexát). Tyto preparáty jsou účinné jen u periferní formy nemoci, ne při postižení páteře. Jako přelomová se v poslední době jeví biologická léčba.
Jedná se o cílenou terapii, která ovlivňuje biologickou odpověď organismu. Biologická léčba výrazně tlumí zánětlivou odpověď a má velmi rychlý nástup účinku (často se jedná o pouhých několik dní). Blokuje změny ve struktuře periferních kloubů a páteře. Tak zpomaluje nebo dokonce zastavuje postup onemocnění zjistitelný rentgenovým vyšetřením.
V České republice jsou nyní na trhu dva typy biologické léčby (účinné látky etanercept a infliximab).
Obě látky spadají do skupiny TNF alfa blokátorů. Molekula TNF alfa (tumor nekrotizující faktor alfa) je klíčovou pro vznik kloubních zánětů. Ve zvýšené koncentraci nacházíme TNF alfa právě v membránách a tekutinách kloubů postižených artritidou.
Kromě prozánětlivých účinků plní TNF alfa samozřejmě ještě fyziologické (tělu normální) funkce při řízení odpovědi imunitního systému a přispívá také k potlačení některých autoimunitních procesů a zhoubných nádorových onemocnění.
Biologická léčba je založena na cíleném zásahu proti buňkám imunitního systému a proti některým cytokinům, především TNF alfa.
Biologická léčba, tedy cílená terapie léky ovlivňujícími biologickou odpověď organismu, pronikla do rutinní klinické praxe před několika lety a má za sebou asi dvanáctileté období klinického testování. Nová léčiva byla připravena na základě znalostí o zásadním podílu TNF alfa na vzniku revmatických onemocnění s cílem zablokovat účinek tohoto cytokinu.
Bohužel je tato moderní léčba v ČR dostupná jen omezenému počtu pacientů. Všeobecná zdravotní pojišťovna pro letošní rok vyčlenila finanční prostředky, které zajistí léčbu pro 40 bechtěreviků. K dalším potřebným pacientům, kterých je více, by se léčba snad měla dostat v příštím období.
Biologická léčba navíc patří mezi velice sledované oblasti, kde lze její úspěšnost zaznamenávat průběžně. ČR patří mezi jednu z mála zemí, kde je zavedena databáze pacientů podstupujících biologickou léčbu. Ta je každé tři měsíce aktualizována a vyhodnocována. Garantem je Česká revmatologická společnost.
Lékařům i zdravotníkům databáze umožňuje průběžně hodnotit lékařskou i ekonomickou úspěšnost léčby.
Nedílnou a pravidelnou součástí léčby zůstává u bechtěreviků rehabilitační cvičení. Lékař pacienta poučí o vhodných pohybových aktivitách, které zpevňují svaly okolo páteře. Důležitý je nácvik dechového cvičení a udržování obratnosti. Rehabilitace probíhá většinou jednou týdně.
Bechtěrevik by měl každý den doma provádět předepsanou sestavu cviků. Cvičit by měl každý den do půl hodiny. Myslet je třeba také na vhodné místo k sezení a ke spaní. Během spánku je nutné myslet na neustálé tuhnutí páteře, které nesmí pacienta zakonzervovat v tísnící a nebezpečné poloze.
Bechtěrevikům hodně pomáhá cvičení ve vodě, které vede k uvolnění napětí a zlepšení pohybového rozsahu.
Pacienti v tom nemusí být sami
S Bechtěrevovou nemocí nemusíte být sami. Velkou pomoc představují různá sdružení lidí, kteří trpí stejnou nemocí, kluby bechtěreviků. Tyto kluby se věnují problematice nemoci, ale též se zaměřují na pomoc při řešení individuálních problémů pacientů.
Poskytují pomoc, zprostředkují právní poradnu, organizují rekondiční pobyty. Nejznámější je celostátní Klub bechtěreviků, který má více než 2 000 členů. Bechtěrevikům v ČR tento klub úspěšně pomáhá už 15 let.
Podle pacientů i lékařů by takto měly fungovat všechny pacientské organizace.
K pravidelným činnostem klubu patří vydávání čtvrtletníku Bechtěrevik, který je zdrojem informací a novinek o nemoci i životě pacientů s ní. Členem klubu se může stát jak sám bechtěrevik, tak i jeho rodinní příslušníci. Pomoc těchto organizací není alternativou k odborné léčbě. Kluby spíše poskytují podporu v oblastech, kam odborná lékařská pomoc nesahá.
Klub běchtěreviků zveřejnil také velmi zajímavý průzkum, který zjišťoval úroveň kvality života lidí s tímto onemocněním.
Ze získaných údajů vyplývá, že převážná většina (80 %) českých bechtěreviků je s kvalitou svého života spokojena. Připouští však, že některé aspekty a oblasti života by si přála vylepšit.
Podrobnější výsledky průzkumu si lze vyžádat v Klubu bechtěreviků, dále jsou umístěny na adrese www.klub-bechtereviku.com.
Pro další informace kontaktujte:Markéta Ostřížková, AMI CommunicationsTel. 234 124 112E-mail: [email protected]Tiskové středisko: www.amic.cz/press
pk
29.04.2005
Bechtěrevova nemoc – ankylozující spondylartritida
Bechtěrevova nemoc je chronické, celoživotní onemocnění, jehož příznaky se postupně vyvíjejí a nejsou v každé fázi nemoci stejné. Onemocnění bylo pojmenováno po slavném ruském neurologovi Vladimiru Bechtěrevovi. Klíčová slova: Bechtěrevova nemoc, zánětlivé onemocnění, bolest, rehabilitace, biologická léčba
SUMMARY Bechterev’s disease is a chronic, life long disease with gradually developing and fluctuating symptoms. The disease was named after the famous Russian neurologist Vladimir Bechterev. Key words: Bechterev’s disease, inflammatory disease, pain, rehabilitation, biological treatment
Bechtěrevova nemoc postihuje ve větší míře muže než ženy. Nejčastěji začíná mezi 15.–30. rokem života. Vzhledem k pomalu se rozvíjejícím příznakům bývá ale častokrát diagnostikována mnohem později.
Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé kloubní onemocnění, které se projevuje tuhnutím kloubů. Postihuje především klouby páteře, kyčlí, dále může postihovat ramena, kolena i klouby prstů.
V kloubech dochází k nahrazování měkkých a pružných tkání (vazivo, chrupavka) tkání tuhou (kostní). Etiologie není zcela známa. Prokázalo se, že mezi rizikové faktory patří dědičnost ve spojení s vnějšími faktory (pravděpodobně s infekcí).
V předchorobí bývá často u pacientů bolest pat, bolest kloubů, svalů, otok kloubů – nejčastěji kolen.
K rozpoznání Bechtěrevovy nemoci pomohou krevní revmatické testy a rentgen. Přesto žádnou laboratorní krevní zkoušku nelze pokládat za specifickou pro tuto chorobu.
Příznaky a komplikace
Prvním subjektivním příznakem nemoci bývá bolest v oblasti sakroiliakálních kloubů. Pacient pociťuje bolestivou ztuhlost v této oblasti, kterou zpočátku obvykle rozcvičí.
Stupňující se bolestivé příznaky bývají v horizontu týdnů až měsíců vystřídány úlevou, ale jen dočasnou. Střídání bolestivých a nebolestivých období také přispívá k tomu, že lékaře pacient s potížemi navštíví až dlouho po jejich prvním objevení.
Bolest postupně může zachvátit celou páteř a další klouby. Poté následuje postupné tuhnutí.
Bolest je běžná reakce organismu na škodlivý podnět, např. úraz, zánět a podobně. Je nepříjemným smyslovým vjemem a za normálních okolností funguje jako signál, který má upozornit na hrozící nebo již vzniklé nebezpečí. Každý člověk jistě už bolest někdy v životě zažil.
Stává se totiž příčinou utrpení nemocného. Je to čistě subjektivní příznak, který nemůže nikdo vyvrátit ani potvrdit. Může být akutní, tj. trvající krátkou dobu, nebo chronická, trvající déle, někdy dokonce celý život. U Bechtěrevovy nemoci se jedná o bolest chronickou.
Bechtěrevova nemoc je zánětlivé onemocnění, proto se projevuje i celkovými projevy zánětu, mezi které patří například únava, zvýšená teplota, nechutenství a pokles hmotnosti. Prvním objektivním znakem choroby je omezování hybnosti a tuhnutí páteře.
To vede většinou k jejímu ohnutí a pacient pak chodí shrben a předkloněn, neudělá dostatečný úklon, nedokáže dát bradu na sternum, má zmenšenou rotaci hlavy (chce-li se ohlédnout, musí se otočit celý), vleže mu zůstává hlava ve vzduchu (nedokáže se rovně položit).
Bechtěrevova nemoc může mít také různé komplikace, např. rozšíření zánětu do dalších orgánů, záněty oční duhovky, dále přidružené zánětlivé postižení srdce, plic, ledvin, šlach. Častou komplikací jsou vedlejší účinky léků na bolest, které pacient užívá (tyto léky mohou narušovat sliznici trávicího traktu, což vede ke vzniku žaludečního či dvanáctníkového vředu).
Léčba
V současné době není choroba zcela léčitelná a změny, které jsou nemocí způsobeny, jako např. ztuhnutí a deformity páteře, jsou nevratné. Ale další degenerativní změny je možné zpomalit, dokonce jim lze i zabránit pravidelným rehabilitačním cvičením.
Správné cvičení pacienty naučí fyzioterapeuté a je zaměřeno zejména na posílení zádových a břišních svalů a rozvíjení pohyblivosti páteře. Toto aktivní cvičení je nejdůležitější a pacient ho může provádět několikrát denně sám. Dále se také praktikuje cvičení s dopomocí fyzioterapeuta, cvičení ve vodě, cvičení s náčiním, např.
s tyčkou, a prospěšné jsou rovněž i masáže. Velký význam má lázeňská léčba, kde se nemocný může intenzivně věnovat rehabilitaci pod odborným dohledem.
K léčbě také patří dlouhodobé užívání léků protizánětlivých a tlumících bolest. Z moderní léčby se na Bechtěrevovu nemoc aplikuje tzv. biologická léčba, která cíleně ovlivňuje imunitní odpověď organismu. Působí většinou rychle a účinek je prokázaný.
Biologická léčba potlačuje projevy a postup onemocnění, vrací pacienta do normálního pracovního i společenského života bez bolesti a zároveň má minimum nežádoucích účinků. Nevýhodou je omezená dostupnost léčby.
Prognóza závisí na průběhu choroby, a především také na svědomitosti a cílevědomosti pacienta při léčbě.
O autorovi: Monika Broskovicsová, Martina rosenkranzová, Ortopedické oddělení, Nemocnice Most o. z., Krajská zdravotní a. s. ([email protected])