Má cenu odpírat dětem na Vánoce sladkosti?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Tak pokud si pamatuju, největší průšvih v dětském kolektivu je, když se dítě liší. Každé se snaží zapadnout, takže v tomhle věku jí asi opravdu nejsou vděčné, že na otázku, cos měl pod stromečkem, musí odpovídat nic, nám dárky nosí kometa o slunovratu. A docela by mě zajímalo, co to u paní Saudkové znamená být křesťan, je to totéž, jako být pokřtěný? Já totiž taky nejsem pokřtěná, přesto se za křesťanku považuji protože dodržuji určitá pravidla, která jsou v naší společnosti vytvářená po spoustu generací výchovou, mravním kodexem, to je jedno jak tomu budeme říkat, ale křesťanské hodnoty mají určitě širší význam než jen ten křest a chození do kostela.

Tak si říkám, jak vysvětlí dětem čerta a Mikuláše. I Ježíšek je vlastně jen forma pohádky, tak proč to dětem tajit?

Myslím, že to je z extrému do extrému. My máme s dětmi krásné Vánoce, pustíme si lodičky z ořechů, rozkrojíme jablko, zpíváme koledy a jsme spolu. Do obchodních center nechodíme (nevím, o jaké štvanici mluví) a celkově se mi zdá, že tato paní spíš trpí nějakou úzkostí, než že by bylo proč se Vánoc bát. Myslím, že naši známí také tráví Vánoce stejně poklidně jako my. Dětí této paní je mi trochu líto, protože myslím, že jakkoliv mohou být hrdí „že je to u nich jinak“, tak jsou o to kouzlo Vánoc ochuzeni. Ačkoliv, ty děti asi budou mít doma více věcí „jinak“ než ostatní…

I kdyby byla jen polovina obsahu filmu o Janu Saudkovi, ve věci jeho vztahu k …) pravdivá, tak to jen těžko ohrozí získanou antipatii k paní Šárce Směšné.Ale samozřejmě, vše může být jinak, paní Směšná nemusí být parazitní typ, ale noapak nezištný člověk, který se obětoval…

Já mám zase vlastní tradici na Velikonoce: schovám se někam, kde se zatajím, objednám si pizzu, koupím flašku něčeho sladkého a koukám na film. A nikomu do toho nic není, můžou se snažit, jak chtějí.Když jsem doma, tak stejně přijde akorát strejda, protože ho mrskání tak nějak vnitřně naplňuje. Ale nedělám z toho haló. Žádný speciální úklid, žádné pečení, vaření, vstávání kvůli koledníkům v sedm. Nas.at.Sáru Saudkovou moc nemusím, ale tohle podle mě vychytala. Slavit svátky není povinnost a věřím, že originální rodinné tradice jsou mnohem víc, než davové šílenství opřené o cosi, čemu už nikdo dávno nevěří.Včera jsme tu měli kamion od Coca Coly. To radši tu kometu.

ten konzum, obžerství a komerce Vánoc mě taky odpuzuje a u nás doma se tomu bráníme . Takže dárů moc nekupujeme, jen pro děti , hlavně ty malé a dospělí jen nějakou maličkost, třeba křížovky, nějakou oblíbenou dobrotu , veselý obrázek, napíšem si vtipnou básničku nebo prostě takové prkotiny pro zábavu.takže štvanice v obchodácích se mě netýkají, ale plně mi stačí pozorovat ty ostatní na ulicích jak v běsu kupují kdejakou kra.vu , hlavně aby toho bylo hodně a bylo to cool.Jako dospělá dokážu vnímat vánoce jinak, než skrze dárky, ale taky je mi jasné, že toto je u dětí jiné a děti chtěji zapadnout do kolektivu a takovou verzi „nevánoc“ jako Sára, tak daleko bych teda nešla ..

S paní Sárou souhlasím v jediném, rovněž se mi nelíbí komercionalizace Vánoc. Duchovního svátku se zmocnil byznys. Samá blikátka, neony, nablýskaný třpyt aby z lidí vyrazil co nejvíc peněz. A hlupáci se pro to ještě zadlužují. Ovšem úvaha o „Ježíškovi“ je zcestná. To není žádné ubohé nemohoucí děťátko narozené v bídě. To děťátko umí zázraky, sbližuje lidi, odměňuje a je úplně jedno prostřednictvím koho k nim dárek dopraví. … Myslím, že paní Sára je dosti limitovaná osoba. Alespoň tak jsem ji poznal na obrazovce a soudím z jejích zveřejněných skutků.

Vidíte, a pro mě je to děťátko prachsprostý kacíř, na kterém si pár židů založilo jakousi absurdní sektu, na základě které umřela hromada lidí. Dnes ta sekta není založená na duchovnu, ani lásce k bližním, ale truchlení za to nemluvně, které se za nás údajně obětovalo. Veselé Vánoce přeju.

A nevadí vám slečno Kristýno, že nosíte jméno toho prachsprostého kacíře? Na vašem místě bych se dale dávno přejmenovat.

Hm….no nějak si nevybavuju že by mi doma kdy vysvětlovali že ježíšek je mimino……..já jako dítě o Ježíškovi neměla vlastně vůbec žádnu fyzickou představu jak vypadá prostě to bylo něco jako duch nebo tajemná energie…to že je ježíšek Ježíš jsem zjistila až v době kdy už jsem na to že nosí dárky nevěřila

Přesně. Vzpomínám jak dcera přemýšlela, jak se ten Ježíšek vlastně dostane dovnitř, když je všude zavřeno. A výsledek? Tak jestli se protáhne klíčovou dírkou, tak takového mrňavého Ježíška se vůbec nebojím, na toho se těším.

Takže Sára neslaví vánoce, ale dárky obstará. Vánoce jsou pro ni tlačenice v obchodním centru.Tady je problém v Sáře, ne ve vánocích.Ale neliší se od většiny ateistů, kterým přináší dárky „Ježíšek“, ve kterého nevěří.

Každopádně jako dítě bych nechtěla ve škole vysvětlovat, že mi dárky přinesla kometa. Ve škole dělají učitelky z dárků pomalu smysl života a ne každé dítě se může chlubit něčím drahým a módním.

Učitelky dělají z dárků smysl života??? To vám ty učitelky teda nezávidím…

Učitelky dělají z dárků smysl života? To buď máte divné učitelky, nebo si spíš myslím, že Vy máte hodně zkreslené představy o nich.

Musím říct, že fotka 6. se mi opravdu moc líbí. Jestli je/není originální, to nevím, prostě se mi líbí.Ale i tak Vánoce slavit s rodinou hodlám, bez ohledu na Sáru

Těším se na rozhovor s nějakou její ratolestí po dvaceti letech, až bude vzpomínat na dětství: „No jo, máma byla vždycky magor… Hlavně, že se lišila.“

Hlavně, ať si propána hlídá, kolik už je lidí, kteří Vánoce neslaví. Aby se jí nestalo, že se najednou stane ovcí z toho druhého stáda!

prej nejde s davem a trendy ji nezajímají.hmm, a zlatokopectví není trend? v tom je na špici!

ta je tak ……… No pozerka z Nemanic no

Na 48 vypadá výborně

Takže každý kdo drží tradice je ovce? HmmmA nejde dětem dělat „bojovky“ nebo nějaké podobné srandaakce během roku? Nebo to už je taky „ovčí“?….Na mne to působí jako potřeba lišit se „ZA KAŽDOU CENU“, což je bohužel dost v módě. Vypocené zdůvodnění nesmyslnosti stran příběhu o Ježíškovi, ale smysluplnosti toho „kometového“, mne v to utvrzuje…btw.Samozřejmě ať si každý dělá co chce. Ale už jsem fakt alergická na to, když se to povyšuje nad vše „většinové“ způsobem, že se většina označí za ovce, potažmo tupé stádo, aby si dotyční připadali jako ti „lepší“… zejména u tradic, nebo léty prověřeného atp.

Tzv. sebezvaní intelektuálové se nezastaví před ničím. Buď ovce, tupé stádo nebo „se to tak dělá v civilizovaných západních zemích“

Jaká je hranice mezi „nejít jako ovce s davem“ a „za každou cenu dělat všechno jinak“ ?

Myslí si že je to známka punku!

Rádobyintelektuální pokrytectví.Nic jiného v otm nevidím.

Ne ze bych to jeji mysleni sdilel ale nechapu ty urazky na jeji osobu. No tak to maji jinak… Neni krestanka, neni povina neco takoveho dodrzovat. Ja taky nejsem krestan ale ty darky proste davame na vanoce. Nicmene ji chapu a je mi to celkem sympaticke, ze jde takhle proti proudu 🙂

Nikoliv, výraz o pokrytectví je konstatování faktu.

tak se na ni nezlobte…že nejde se stádem….

ani jít nemůže, všichni voli z jejího stáda už statují v jesličkách!

Letos vychází slunovrat na 22.12. Tak to se vyhne tlačenici. To má logiku. Je to holka mazaná!!

Oni mají slunovrat úplně jindy. Nejsou přece ovce

Tak to jsem se pobavil,…až mi tekly slzy!!! !!

Někdo chce holt být zajímavý z každou cenu. Ještě zajímavější a výjimečnější by bylo namísto vánoc slavit ramadán.Kdo ví, je potřeba si zvykat, v Německu když budou přijímat ještě 5 let bez limitu tak budou ramadán slavit povinně.

Copak ti přinesl (těm starším cos dostal k ježíšku)? U nás byla Kometa, Ježíšek je blbost. Tak to jim nezávidím. Společenství utvářejí i tradice a kdo po nich šlape …

Tradice? A co z těch tradic kromě té povrchnosti zbylo? Nahrazovat jedno druhým je pitomost, ale hrát si i na to první vzhledem k tomu, jaký je duchovní stav české společnosti nemá moc smysl.

Že se sejdou příbuzní a těší se na to? Že chtějí udělat někomu dárkem radost? Že malé děti se nemohou dočkat, až přijde Ježíšek? To není o sumě utracených peněz, to je o sounáležitosti a lásce. Je mi vás líto.

A co je ten váš „ježíšek“? Hm? Nic, prázdný pojem, něco jako Křemílek a Vochomůrka. Když se ty svátky přestanou nazývat „vánoce“ a chudáka Ježíše z toho vynecháme, asi pro to budu mít pochopení.A my si dovolíme jakožto věřící slavit Vánoce nějakým rozumným způsobem, jehož součástí to, co jste vyjmenovala být skutečně nemusí. Ale chápu: někdo uvažuje jinak než vy a tak ho musíte litovat protože vy jste přece lepší. Jistě.

Zvláštní, že film Anděl Páně režíroval věřící křesťan a scénář napsal Žid. Ten se vám také určitě nelíbil.

Já vím – nemám nic proti židům ani křesťanům.

Je to stejné, jako třeba oslava narozenin. Každý se zařídí podle svého. To není soutěž, kdo toho dostane víc. Pokud to berete takhle, je mi Vás líto.

Děti jsou zahlcené dárky, říká psycholožka. Jde to změnit?

„Nic mi na Vánoce nedávej.“ Tuhle větu jsem dřív nesnášela.
Teď, když mám děti, ke kterým se celoročně hrnou dárky ze všech stran,
bych pro ně o tohle kouzelné „nic“ nejradši prosila sama.

Ježíšek
nosí dárky pod několik stromů a nikdy tam není jen jeden balíček. O tom,
že děti tohle všechno vůbec nepotřebují, jsem se bavila s dětskou
psycholožkou Mgr.

Kateřinou Spěvákovou, která je zároveň maminkou čtyř
dětí ve věku od 1 do 7 a půl roku.

• Máte dojem, že jsou dnešní děti zahlcovány dárečky a pozornostmi?
• Ano. 
• Zaděláváme si na průšvih do budoucna, když dáváme dětem moc
  dárků?

Myslím si, že „zavalení dary“, jak to v mnohých rodinách bývá
nejen na Vánoce, pro děti dobré není. Když budeme dětem dávat dárků
moc, hrozí, že si pak nebudou věcí vážit, nebudou skromné a nebudou se umět radovat z maličkostí.

Už jste se s takovou situací setkala?

Zrovna před pár dny mi ukazoval kamarád video z jejich loňských Vánoc.
Na něm dvě děti, jedno předškolák, druhé prvňáček. Běží
k vánočnímu stromečku a pak zběsile rozbalují a trhají papíry, které
poté odhazují. Pak podle toho, co je uvnitř balíčku, projevují radost nebo
zklamání. Video bylo zrychlené, tak působilo jako groteska, ale mně z toho
bylo víc smutno než veselo.

Měli by rodiče zasahovat při psaní dopisu Ježíškovi? Jsou dnes
děti hodně náročné?

Dnes je zvykem, že si děti píší sáhodlouhé seznamy a u některých
nestačí ani formát A4. Už tady by měli rodiče začít a v případě, že
tento zvyk drží, klidně děti v počtu darů usměrnit. Celé je to hlavně
o přístupu rodičů.

Mám jednu bohatou kamarádku, jejíž dcera by mohla
mít cokoli. Je ale vedena ke skromnosti a v dopisu Ježíškovi si jednou
přála mandarinku, dva banány a kopeček vanilkové zmrzliny.

Na druhou
stranu – něco pod stromečkem si jako malý přál asi každý, tak tam
dětem pojďme něco dát. Ale stačí pár dárků.

Jak moc se děti se spolužáky ve škole nebo školce porovnávají,
kdo dostal méně a kdo více dárků? Jak to vnímají vaše
děti?

Pokud jsou děti zvyklé být srovnávány, ať už v rodině mezi
sourozenci nebo v kolektivu, tak tento pohled na svět samozřejmě
přejímají a samy také srovnávají. Úplně se tomu vyhnout nelze.

Problém
může být u věcí, které zrovna letí mezi vrstevníky (věci s motivy
Star Wars, Pokémoni, Ledové království aj.) a děti je zákonitě chtějí
také. Ale i tomu se dá částečně odolávat, aniž by děti trpěly.

Dětem
vysvětluji, že není potřeba mít doma všechno, ale samozřejmě se nějaká
Anna s Elsou také najdou i u nás.

Jak se o dárcích bavíte s dětmi vy?

Když na to přijde řeč, vysvětlujeme jim, že v každé rodině fungují
jiná pravidla.

Někde děti dostávají k svátkům či narozeninám spoustu
darů, jinde, jako u nás doma, dostanou jen symbolický dárek nebo s rodiči
zajdou do cukrárny. S mužem se snažíme našim dětem dát svůj čas,
lásku a radost.

Samozřejmě jim také někdy něco koupíme, ale je to spíše
výjimečné, což dětem potom i říkáme. Místo darů zajdu s dětmi do divadla nebo je vezmu někam na výlet.

Kolik si dáváte dárků pod stromeček u vás doma?

My s mužem našim dětem žádné dárky na Vánoce nedáváme, ale máme
je samozřejmě moc rádi. V adventním čase si ale vždy dopřejeme nějaké
speciální dobroty, které v průběhu roku nekupujeme. V prosinci vždy
u nás pořádám pro děti a jejich kamarády různé besídky a setkání,
pečeme cukroví, vyrábíme svíčky z včelích pláství, jdeme na tradiční víkendovou akci zdobení stromečku pro zvířátka atd.

A i když
my jako rodiče dárky nekupujeme, stejně má každé z našich velkých
dětí alespoň 7 dárků – od babiček, tety, strejdy, kamarádů. To
nejmenší dítě zatím dostává balík plen, nic jiného nepotřebuje, a stejně má největší radost ze sourozenců nebo z papírů a mašlí na dárcích. Každé z dětí má nějaké přání, někdo i více, to je
jasné. Pak se snažím, aby se jim alespoň nějaký sen splnil.

Kolik dárků dostávají děti známých mama blogerek? “Starší Míma jich čeká tak 10. Realita je bohužel jinde, vzhledem k veliké rodině a nesoudným prarodičům je dárků mnohem víc a zůstávají pak ležet nepovšimnuty. Pak si hraje jen s pár hlavními dárky. Každý rok na toto téma diskutujeme, ale pokaždé to dopadá stejně. Dvouletý Agi to zatím nevnímá a nemá očekávání, jen křičí radostí při slově dárek. Ale stejně jako Míma dostane kupu nepotřebných věcí. Jen já s mužem trochu hřešíme, že ještě tolik nevnímá, že by měl dostat dárky.” Kamila z I love cake

A na svátky a narozeniny to držíte také?

K svátku vezmeme děti opravdu jen někam do cukrárny nebo do restaurace,
k narozeninám dostanou jen pár drobností od příbuzných. Babičky a dědečky prosíme, ať toho dávají jen málo. Například jedna babička
kupuje většinou knížku, druhá dělá výborný domácí dort na oslavu a k tomu přidá jen maličkost. A i tak je u nás doma spousta hraček a různých věcí.

Kdy má smysl děti začít směřovat, aby myslely i na obdarovávání ostatních?

K tomu můžeme vést děti úplně od malička. Mluvit s nimi, že je
důležité myslet na druhé. Jako dárek mohou namalovat obrázek nebo něco
vyrobit. I na různé návštěvy se vždy snažím s dětmi něco přinést,
ale nejdu to přímo koupit.

Buď něco “recyklujeme“ z domova, nebo
s dětmi upečeme třeba koláčky, tak je to většinou. Mám tak pro ně
smysluplný program, ony se něco učí a mají z toho radost.

Na návštěvu
nepřijdeme s prázdnou, neneseme však další věc do bytu, ale něco
dobrého k snědku pro všechny.

Jak vypadá nadílka u blogerky Jany? “Nepíšeme dopis Ježíškovi, vlastně o něm doma spíš nemluvíme. Děti vědí, že budou Vánoce a že pod stromkem budou dárečky. Taky mluvíme o tom, že dárky koupí máma s tátou. Starší čtyřletý konceptu Vánoc nerozumí, mladší už vůbec, tak se spíš průběžně bavíme o tom, co si kdo přeje. Nějaké dárečky jsme už koupili společně. Počet je irelevantní, po zkušenosti z narozenin vím, že stačí 1 až 2 věci. Víc nemají šanci zpracovat a jen to rozptyluje jejich pozornost.” Jana z Muffinária

Máme babičky daleko a při každé návštěvě dětem něco
přivezou, ať už mají nebo nemají narozeniny. Jak dětem vysvětlit, že
není samozřejmost dostávat dárky pokaždé, když někdo přijde? A jak to
řešit s babičkami a štědrými návštěvami?

O tom už jsem se zmiňovala výše. Doporučuji to s prarodiči vyjednat
předem, pokud je to možné a pokud to respektují. Podle mě je ideální
dárek, když děti někam vezmou.

Na výlet, do bazénu, do zoo… Pokud jim to
zdraví a životní energie dovolí. Opět se vracím k tomu, že společný
čas je pro děti nejvíc. Někteří prarodiče se přesvědčit dají,
s jinými je to těžší.

A může to být běh na dlouhou trať.

Věří vaše děti na Ježíška, nebo vědí, že dárky dávají
dospělí?

Ano, věří na Ježíška. Tohle vánoční kouzlo či tajemství držíme,
i když můj muž by jim to klidně hned prozradil. Ale mně to přijde hezké.
Až se mě pak jednou zeptají, jestli náhodou ty dárky nedávají rodiče,
lhát jim nebudu. Stejně tak jim nelžu, když říkám, že jsem Ježíška
ani zlaté prasátko sama nikdy neviděla.

Zažila jste někdy, že by ze zjištění pravdy o Ježíškovi
mělo dítě trauma a ztratilo důvěru ve své rodiče?

Otázka na téma důvěry a jejího budování by vydala na celý rozhovor.
Ale bavíme se tedy o tom, že dítě přijde na to, že dárky nenosí
Ježíšek a čert že je strejda od vedle a ne z opravdového pekla. Osobně
se snažím dětem nikdy nelhat a zároveň kouzlo Vánoc ponechávám
i s Ježíškem.

Diskuze Proč dávat 17měsíčnímu mimču cukr?

Velikost písma:

@Angua tak resumé má
logicky nalákat na koupi časopisu článek byl moc zajímavý a byla tam fakta
z různých vědeckých studií…rozhodně žádný článek typu
novinky.cz 

@Veverka1979
naprosto s tebou souhlasím.. a taky mě celkem zaskočilo v této diskuzi,
že „štěstí dětství“ pro mnohé rovná se mlsání sladkostí já to tak spojené nemám a doufám, že ani
dcera mít nebude… jsem hrozný „mlsomil“ a tak sobecky budu mlsky dceři
„odpírat“ chut na sladké je dle mého volání
organismu po energii, sacharidech nebo emočním uklidnění…ale to lze dodat
tělu i jinak než čokoládkou..možností je mnoho..a jsem přesvědčena,
že když se celá rodina stravuje zdravě, pestře, tak dítěti nějaké
sladkosti prostě nechybí a neláká je to. mám to ozkoušené na sobě. Cukr
sice člověk potřbuje, ale lze ho přijímat „chytře“. 

@zolycka píše:
@Veverka1979 naprosto
s tebou souhlasím.. a taky mě celkem zaskočilo v této diskuzi, že
„štěstí dětství“ pro mnohé rovná se mlsání sladkostí já to tak spojené nemám a doufám, že ani
dcera mít nebude… jsem hrozný „mlsomil“ a tak sobecky budu mlsky dceři
„odpírat“ chut na sladké je dle mého volání
organismu po energii, sacharidech nebo emočním uklidnění…ale to lze dodat
tělu i jinak než čokoládkou..možností je mnoho..a jsem přesvědčena,
že když se celá rodina stravuje zdravě, pestře, tak dítěti nějaké
sladkosti prostě nechybí a neláká je to. mám to ozkoušené na sobě. Cukr
sice člověk potřbuje, ale lze ho přijímat „chytře“.

@sad
1 píše:
hlavně abys to takhle hezky vysvětlila dvouletému dítěti na hřišti, až
se bude smutně koukat na jiné děti, které mlsají. Určitě mu vysvětlíš,
že už měl k obědu těstoviny, kde jsou sacharidy, tak že už Kinder
nemůže.
baví tě to tu ještě? Pročetla jsem si těch
10 stran, co jsem tu nebyla a došlo mi, že fanatismus prostě byl, je a bude.
Viz příspěvek, co jsi právě komentovala. 

@Damael Mám knížku
zdravé výživy pro děti, ale u knedlíků se s celými luštěninami
nepočítá. Asi to nedrží pohromadě. V receptech na knedlíky a noky jsou
z celých zrn zastoupeny jen pohanka a jáhly. Rýže v knedlíkových
receptech vůbec není.

Cukr a klasické sladkosti nedají malým batoletům nic. Docela mě teda
dostává, jak tchán cukrovkář dává dítěti cukr na lžičce, ale to mě
připadá typické, že lidi s nadváhou, vysokým tlakem a jinými
zdravotními problémy jsou co se týče stravy nepoučitelní.

Já zastávám názor některých tady, že není třeba cpát batolatům
sladkýdo té doby než nelze jinak. Takže starší syn neměl klasické
sladkosti docela dlouho, mnohem déle než mladší dcera, která je větší
sapan a chce to, co mají všichni okolo.

Takže syn neměl lízátka, čokoládičky atd tak cca do 1,5 až 2 let,
nechybělo mu to. Výjimka byl narozeninový dort a nějaké méně sladké
dětské sušenky, kandované ovoce. Myslím, že dětství mu to
nezkazilo 

Mně teda nedráždí lidi, co se stravují zdravěji než já, spíš
obdivuji, samozřejmě nechce to dělat nějaké extrémy…

@Svistice píše:
@Damael Co udělat
bramborové? Místo hrubé mouky tam dát tu krupici.

U nás bramory téměř nejedou, dělám místo nich dýně a obávám se,
že dýňové knedlíky.. I když.. vyzkouším

@AnonymLucka píše:
@Damael Mám knížku
zdravé výživy pro děti, ale u knedlíků se s celými luštěninami
nepočítá. Asi to nedrží pohromadě. V receptech na knedlíky a noky jsou
z celých zrn zastoupeny jen pohanka a jáhly. Rýže v knedlíkových
receptech vůbec není.

A z jaké knížky, prosím tě, čerpáš? Jáhlové knedlíky by taky
konzistenčně měly jít.. Pohanka mi teda na rozvářku přijde horší
než ta rýže, ale to je jedno, jakmile vychytám pojivo, tak už by mělo být
jednodušší pohrát si s ostatními složkami..

@zolycka šak jo, já
netvrdím, že to byl špatný článek… Ale psali tam, že se „zblbne“ po
jedné čokoládě? Nebo muselo být to množství velké? To říkám, nic
jiného.

A ty teda to máš se sladkostma jak. Mlsáš, nemlsáš? Píšeš, že jsi
mlsomil, tak počítám, že jo.

Jak to plánuješ do budoucna? Až bude třeba
dítě větší? Načneš si k filmu čokošku a děckám nakrájíš jabko,
aby nedopadly, jak ty? Chápeš, jak to myslím. Podle mě každá
rodina má nějaké stravovací návyky – stačí jeden z rodičů.

MM je
třeba mlsný hodně a bylo by prostě bláhové si myslet, že ho děti denně
uvidí něco jíst a nebudou chtít ochutnat, co to ten taťka má.

@Damael Poslala jsem ti
zprávu.

@Damael já mám doma
kuchařku pana Šmajstrly (má pohankový mlýn) a dívám se a knedlíky tu
nejsou. Jenom sladké – tvarohové se švestkama – s pohankovou moukou. Ale
jsou tu rohlíky (když někdo psal, že používá stejné těsto ), ale dává to půl na půl s polohrubou –
tak to asi nechceš, že? 

@berry4 píše:
@Kecka Nikka a proč ho
nekrmíš plnohodnotným jídlem, MYSLÍM TEPLOU VEČEŘÍ? Proč do něj cpeš
piškoty a brumíky? Ty ti přijdou fér?

To byl příklad..k večeři taky dostává polívku nebo kaši, ty brumíky
a piškoty taky nejsou pravidlem..a proti samotnému rohlíku nic nemám..prcek
ho má v ruce celý den A k těm plnohodnotným jídlům..právě
v těch je kámen úrazu..tchánovci nechápou že mu každý den vařím
jídlo které by měl mít, že kvalitní potraviny jsou dražší snad dodávat
nemusím..

@berry4 píše: baví tě to tu ještě? Pročetla jsem si těch
10 stran, co jsem tu nebyla a došlo mi, že fanatismus prostě byl, je a bude.
Viz příspěvek, co jsi právě komentovala.

ne, a proto už odcházím. Nemůžu se tady na to koukat zase někdy někde u jiných fanatiček  

@sad
1 píše:
ne, a proto už odcházím. Nemůžu se tady na to koukat zase někdy někde u jiných fanatiček

• Tak hlavně že ne „fanatyčky“ , to jsem se dočetla na diskuzi
  o očkování…
  tady by to ale sedělo líp něco jako fanatyčky- muslityčky…
• Fanatismus je ale něco jinýho, než nedávat dítěti delší dobu sladký
  nebo maso nebo knedlíky s omáčkou.
  Na výživu jsou názory různé, to by pak fanatičky musely být i ty, co
  chtěj za každou cenu dát ochutnat dětem už pomalu na 8 měsících kdeco a
  mají pocit, že ostatní to dělají blbě…
• jako jestli s dítě do 6 let živí pomalu jen zrním a sladký má jen od
  vidění, tak to pak jo, ale zas takový extrém tady snad nikdo
  nezmiňoval.

@Angua chápu jak to
myslíš postupně najíždím na zdavější
stravu a když se jí držim, tak chut na sladké nemám..samozřejmě, když ej
ěnjaký stres nebo výpadek…což je s miminkem často, tak hledám, čím
sladkým si honem zahnat hlad nebo obalit nervy..

a až bude Anetka
větší?…tak pokud budu ještě po nezdravém sladkém toužit…tak až
půjde dcerka spát a mám velké štěstí, že partnerovi ode mě
chutná i ta „zdravá“ strava, on není náročný jedlík…sní, co se mu
dá na talíř o to to bude snazší každý si nese stravovací návyky z rodiny,
tak chci, aby měla dcera stravovací návyky správné…o vlivu na její
zdraví nemluvě 

"Nemůžu dát dětem na stůl suché brambory." Jaké jsou Vánoce tam, kde na ně nemají

Více než sedm tisíc korun utratí podle agentury Nielsen Admosphere v průměru každý Čech za vánoční dárky, dalších více než pět tisíc pak dá ještě za další vánoční nákupy. V Česku však žijí stovky tisíc lidí, pro které jsou takové částky jen těžko představitelné. Kupují jen drobné dárky, protože si více dovolit nemohou. Přečtěte si, jak vypadají vánoční svátky u nich.

„Mají to být svátky klidu, ale pro mě to jsou svátky stresu. Trápím se tím, že dětem nemohu dát to, co by chtěly,“ říká se slzami v očích Karolína, matka jedenáctiletého syna a dvouleté dcery. Podobně jako další lidé vystupující v reportáži si nepřeje uvést své pravé jméno, redakce jej však stejně jako v ostatních případech zná.

Karolína vychovává v moravskoslezském městě Krnov své děti sama, každé má s jiným otcem. Oba poctivě platí výživné, ale celkově to dělá jen asi šest a půl tisíce korun. Karolína je se svou malou dcerou na mateřské a na brigádách si tak přivydělat nemůže, protože by se jí neměl kdo o dítě postarat. Rodinný rozpočet má tak dost omezený.

Na Vánoce si snaží dávat peníze bokem po celý rok. „Odkládám si třeba dvě stě korun měsíčně, abych měla dva tisíce na nakoupení dárků. Jenže je to těžké, když člověk žije opravdu z ruky do pusy. A i když chce a něco si odkládá, tak se vám pak rozbije pračka a novou stejně musíte koupit z těchto peněz,“ popisuje Karolína.

Starší syn je už ve věku, kdy se mu snaží vysvětlit, že ne všechny dárky si může dovolit mu koupit.

Snaží se tak najít alespoň takovou variantu jeho přání, která mu udělá radost, přestože to není úplně to, co by si ve svých největších snech představoval.

„Člověk se hodně trápí, aby dítěti udělal takové Vánoce, jaké si přeje. Dítě přece nemůže nést odpovědnost za to, že na něj táta kašle,“ říká Karolína.

Jí naštěstí s jedním dárkem pro syna a jedním pro dceru pomohl Klub svobodných matek. Vánoce však samozřejmě nejsou jen o dárcích. Karolíně pomohlo, že má umělý vánoční stromeček a výzdobu ještě z období, kdy žila ve vztahu a relativně finančně zabezpečená. Cukroví peče s dětmi takové, které lze zhotovit z dobře dostupných surovin.

U štědrovečerní večeře však chce dětem dopřát i něco více, než na co jsou normálně zvyklé. „Jsou tam laskominy, které si matka samoživitelka dovolit nemůže. Jdu si kvůli tomu půjčit i peníze, i když mě to pak třeba žere. Ale člověk pro děti udělá za každou cenu první poslední. Srdce mi nedá, abych jim dala na stůl suché brambory,“ říká Karolína.

Přestože mluví o půjčce, nikdy si u banky ani úvěrové společnosti kvůli Vánocům nepůjčila. Nechce se dostat do dluhů. Když už si půjčuje, tak jedině u nejbližší rodiny, jen pár stovek, u kterých ví, že je za týden bude schopná vrátit.

Přestože oba její bývalí partneři vzorně platí výživné, tím pomoc z jejich strany končí. Nepodílí se například na nákupu dárků k Vánocům či narozeninám ani sami žádný svému dítěti nedají.

Karolína si proto myslí, že mnoha matkám samoživitelkám by pomohlo, kdyby na Vánoce myslely i zákony – kdyby se prosincové alimenty o něco zvedly. „Kdyby bylo v prosinci o dva tisíce vyšší výživné, tak by matka nemusela mít stres z Vánoc. Děti by byly šťastné, protože by jim maminky mohly splnit, co si přejí,“ zamýšlí se Karolína.

Vánoce na ulici a s alkoholem

Šestašedesátiletý Vladimír z Ostravy malé děti nemá a nemusí si tak lámat hlavu s tím, čím je na Vánoce potěší. Svátky stráví v Charitním domě sv. Františka, kde už tři roky žije. A nestěžuje si. Naopak je vděčný za možnost zde být.

Vánoce tady tráví ve společnosti dalších lidí s podobným osudem. Nechybí cukroví, řízky ani drobné dárečky v podobě rukavic, teplého oblečení či hygieny. Přestože je vděčný, že zde může trávit Vánoce, byl by rád, aby ty příští zažil jinde.

Začátkem ledna se stěhuje do městského bytu, na což se nesmírně těší. S novým rokem tak dostane novou šanci žít spořádaný život a definitivně prokázat, že se ze všech svých chyb poučil. A Vladimír si je uvědomuje. Nakonec jich za svůj dosavadní život nakupil hned několik.

Patrně tu nejhorší udělal, když přišel o práci. Začal holdovat alkoholu, přišel o byt a skončil na ulici. Několikrát se dostal i do vězení. Jak sám říká, nepřepadával babičky, ale drobnými krádežemi v obchodě se snažil kvůli nouzi nějak uživit, za což dostal několikatýdenní či měsíční tresty odnětí svobody.

„A alkohol tomu dal korunu. Ten to zazdil úplně. Sice vám je po něm chvilku dobře, ale pak je to ještě horší. Problémy se tím nevyřeší, naopak ještě narůstají. Nabaluje se to jako hovnivál,“ popisuje Vladimír.

Pár vánočních svátků tak strávil i na ulici, i když to pro bezdomovce je den jako každý jiný. Vladimír se toulal městem, díval se lidem do oken, ve kterých pozoroval rozsvícené vánoční stromečky. Tyhle momenty byly pro něj zvlášť těžké.

„Je vám to na jednu stranu líto, na druhou stranu si musíte uvědomit, že jste se do toho dostal sám jako já. Já si to přiznávám,“ uznává Vladimír. Občas přece jenom ale i jako člověk bez domova pocítil, že jsou Vánoce.

To když mu seniorky donesly salát, rybu nebo řízek.

Mezitím se dál zhoršovala jeho závislost na alkoholu. Ráno trpěl abstinenčními příznaky, klepal se. „Potřeboval jsem alkohol, byl to věčný kolotoč. Ani jsem se z toho pořádně nedostal a od rána jsem v tom jel zase. To nešlo zastavit,“ vzpomíná Vladimír.

Vyhledal proto odbornou pomoc, začal se léčit. Po úspěšné léčbě mu pomohli pracovníci Charity, dostal možnost se ubytovat v azylovém domě, kde je dosud. Zde dostal odbornou pomoc. Navíc díky zdejšímu přísnému zákazu požívání alkoholu lépe odolával touze se znovu napít.

Za to je tamním lidem nesmírně vděčný. „Kdybych po léčbě zůstal na ulici nebo šel na obyčejnou ubytovnu, tak věřím tomu, že by mě to mohlo zase stáhnout. Na ubytovně se nic jiného nedělá, než chlastá a fetuje.

Tady jsem dostal takovou berličku, která mi pomohla se odrazit,“ říká Vladimír.

„Jako otec jsem selhal“

Nyní je už v pokročilém věku, možnosti přivýdělku jsou tak značně omezené. V azylovém domě ale pracuje 30 hodin měsíčně. Uklízí noclehárnu a jídelnu. Peníze za to nedostává, Charita mu však dá doklad, díky němuž se mu prý o zhruba 700 korun měsíčně zvedne sociální dávka.

Teď už o sobě tvrdí, že se z největšího bahna dostal a nyní mu zbývá ze sebe setřást jeho zbytky. Věří, že díky městskému bytu bude moct zase začít žít jako normální člověk.

K tomu mu však bude stále chybět kontakt s rodinou. Se čtyřicetiletou dcerou se nestýká. I to si vyčítá. „Rozvedl jsem se, když jí byly čtyři roky. Bydlela s manželkou, která je už bohužel deset let po smrti. A dcera žije někde na Vysočině. Bolí mě to, ale v kontaktu nejsme,“ popisuje Vladimír.

Naposledy ji viděl před dvěma lety. Rád by se s ní stýkal pravidelně, ale nechce. „Má svůj život. Já už se jí do něho nechci montovat. Nedal jsem jí to, co bych jako rodič měl, a teď nechci, aby si myslela, že když táta nic nemá, tak 'přilejzá'. Já vím, že taková třeba není, ale stejně,“ poznamenává Vladimír.

Peníze spolkne nájem, na dárky už asi nebude

Štěstí se v těžkém životě před časem usmálo i na Denisu z Kladna. Zatímco většina lidí bude rozbalovat dárky až v úterý, její rodina ten největší dostala už na začátku prosince. Po třech letech na ubytovně takzvaných obchodníků s chudobou dostala městský byt.

Místo malého pokoje, společných sprch a záchodů se štěnicemi a podobnou havětí má nyní velký a čistý byt se třemi pokoji a kuchyní. Její rodině se čtyřmi dětmi ve věku sedmnáct, patnáct, sedm a tři roky se tak výrazně zlepšil život. I tak si ale ani zdaleka nemůže dovolit dát svým dětem dárky v takové hodnotě jako průměrný Čech.

„Řekla jsem jim, že je přednější nájem. Nějaké maličkosti ode mě dostanou, ale to je všechno. Oni to chápou a počítají, že je mi přednější bydlení než nějaké Vánoce,“ říká o svých dětech Denisa. Zároveň by si do bytu ráda pořídila nezbytné vybavení.

Za dárky tak nechce zbytečně utrácet. Sedmileté dceři se chystá koupit deníček a panenku, o které stojí. Tříletému synovi nadělí nejspíš nějaké autíčko. Co koupí jejich dvěma starším sourozencům, však stále týden před Štědrým dnem nevěděla. Půjde však jen o nějakou drobnost.

„Čekám, kolik peněz mi zůstane. Musím si to propočítat. Do konce měsíce musím zaplatit nájem. A to je mi přednější, než abych kupovala drahé dárky a byla s dětmi na ulici nebo na ubytovně,“ říká Denisa.

Záležet bude také na tom, zdali její bývalý partner začne od prosince platit alimenty, jak jí slíbil. Kdyby přišly ještě před Vánocemi, část z těchto peněz by pak šla na dárky. Výživné by pro ni bylo výrazné přilepšení k rozpočtu.

Momentálně je ještě na mateřské, ale ráda by nastoupila do nějaké práce. Prozatím však nemá pro tříletého syna školku ani hlídání, což ji limituje. Od pracovnice z úřadu práce má však informaci, že od března by se pro ni mohla situace zlepšit a mohla by nastoupit někam, kde by chodila na ranní směny, tak aby si po návratu z práce mohla vyzvednout své dítě ze školky.

Na rozdíl od Karolíny však nebude Denisa ani zbytečně utrácet za štědrovečerní večeři. „Řízek a bramborový salát na stole bude, cukroví také. I nějaké ovoce, ale pojmeme to opravdu jen symbolicky. Bude to vlastně skoro jako normální všední den, jen pak půjdeme ke stromečku, kde budou nějaké maličkosti,“ popisuje Denisa.