Letní cestování s bechtěrevem: nepodceňte přípravy

Bechtěrevova nemoc – Chronická bolest a ztuhlost v dolní části páteře. Bolest se často objevuje v místě skloubení křížové kosti s pánví, odkud vyzařuje do hýždí nebo zadní strany stehna. Bolest je největší, pokud pacient zůstává v klidu, zmírňuje se při fyzické aktivitě. (Zdroj Wikipedia, poznámka redakce)

Radku, trpíšBechtěrevovou nemocí. Jak se při nídáběhat?

Každých šest týdnů musím na infuzi. Moje nemoc je ve stadiu dva. Díky infůzní léčbě jsem v podstatě zdravý, připadám si tak. Dokonce jsem si říkal, kdo ví, jestli tu chorobu mám. Uvědomím si ji ve chvíli, kdy se prodlouží doba mezi infuzemi, to pak začnou problémy. Pak poznám, že v těle něco je, protože zmizí protilátky.

Jsi s tou chorobou smířený?

Je milion lidí, kteří jsou na tom hůř. Já to beru v pohodě, nijak zásadně to neřeším. Když to v roce 2001 propuklo, říkal jsem si, že už asi nikdy nebudu běhat a smířil se s tím.

narozený 5.prosince 1974oddíl: SK Babice 2014 2013 1.místo MČR 100km1.místo MČR Ultratrail Silva Nortica run1.místo MČR 24 hodin25.místo MS 100km (1.místo v kat.35-39)40.místo MS SkyUltrarace2.místo MČR 100km2.místo MČR Ultratrail Silva Nortica run24.místo MS Ultratrail23.místo ME 100km rekordy10km 33:11maraton 2:33:38100km 7:08:50 24 hodin 231km

Na jakéúrovni tvoje běhánítehdy bylo?

Stovku jsem měl za sedm a půl hodiny. Maraton za 2:33, šlo to pořád nahoru.

…a pak takovárána. Jak ses s tím vyrovnával?

Asi jako každý, kdo je zvyklý denně běhat. Chybělo mi to. Moc. V tu chvíli mě všechno bolelo, tak jsem si vymazal všechno, co se běhání týkalo, přestalo mě to zajímat, přestal jsem o tom číst, sledovat výsledky.

Časem si ale zvykneš, ono to opadlo a mohl jsem zase začít. Přestože jsem na to šel pomalu, problém nemoci se mi rozjel na druhé straně těla, takže jsem zase skončil.

Pak jsem chvíli jezdil na kole, to šlo, ale byla to nuda.

Myslíš si, že ti běhání pomáhá v boji proti nemoci?

Té chorobě určitě neprospívá. Při běhání zatěžuješ klouby. Při normálním běhání je to možná v pohodě, ale nesmíš naběhat 200 kilometrů týdně. Běhám, protože mě to baví. Neskutečně baví.

Kdo neběhá, ten to stejně nepochopí. A protože mě baví běžet dlouho, běhám ultra. No a protože mi to i celkem jde, logicky u toho zůstávám. Jednou stejně přijde den, kdy to najednou zase nepůjde.

Takže teď jde o to si to užít. Na sto procent.

Co bys dělal, kdybys vůbec nemohl běhat?

Hledal bych něco jiného. Stavěl bych modely letadel a chodil na pole.

Všechno rozběhám

Většina lidí má představu, že někdo, kdo běhá takové dlouhé vzdálenosti, je samotář. Jsi?

Nejsem samotářský typ, pokud se bavíme o běžném životě, ale mám rád samotu při běhání. Celý den jsi mezi lidmi, tak pak potřebuju být sám. Prostě mi nevyhovuje s někým běžet.

Kolikrát jsem se s někým dohodnul, že spolu půjdeme běhat, pak jsem byl rád, když to nevyšlo. Jednak jsem takový zpožďovací, chodím pozdě, a to je blbý, a pak mi nevyhovuje přizpůsobovat se tomu druhému. Rád si totiž trénink přizpůsobuji momentální situaci.

Začnu třeba pomalu, pak se třeba rozeběhnu, anebo taky ne. To s někým vedle sebe nemůžeš.

• Trénuještedy pocitově?
• Každý snad trénuje pocitově, ne?
• Někdo mátréninkovýplán a jede…

No, to já nemám. Mám takovou hrubou kostru, ta je daná povinnostmi, které mám. Úterý a čtvrtek vozím syna na karate tréninky, takže místo čekání na něho mám hodinu na běhání a chci naběhat co nejvíc, takže běžím co nejrychleji. Chodím běhat každý den, vstávám ráno dřív, abych něco odběhal, než jdu do práce. Ale není to striktní plán.

Na jakérychlosti se rozbíháš?

Ráno třeba šest minut na kilák. Ráno mám tak dvacet minut na probrání, takže radši začnu pomaleji. Většinou pak běhám i večer nebo někdy ještě jednou přes den. To už jsem rozhýbaný, takže se dá začít rychleji.

Stíhášse protáhnout?

Moc ne. Koupil jsem si ale takový ten válec, takže se po něm válím. Jinak se skoro neprotahuji. Když ráno přiběhnu, je sedm, půl hodinu mám na sprchu, snídani, oblečení a vypadnutí do práce. Protahuju se při snídani, jsem opřený o bar a protahuji třeba achilovky. Po večerním tréninku se protahuji chvilku, tak 5 minut.

Jakájsi absolvoval nejvážnějšízranění?

Měl jsem zánět právě v achilovce, loni se mi udělala boule na chodidle. Chtěl jsem to během podzimu dát do hromady, tak jsem si našel doktora. Stálo to dost peněz a ve finále mi zničili druhou nohu. Takže jsem tři měsíce neběhal. Nakonec jsem i s tou bolestí začal pomalu běhat a nakonec to rozběhal. Já vlastně všechno rozběhám.

To funguje?

Zatím se mi to vždy osvědčilo. Od letní 24 hodinovky mě třeba začalo pobolívat koleno. Jak nebylo oteklý, hned jsem začal zase běhat. Ta bolest putuje, už se to posunulo od kolene výš, ale já ze svý zkušenosti vím, že pomalým dlouhý během to rozběhám.

Jakáje tvoje hranice bolesti?

Nevím.

Limity hledám

Jakébylo tvoje sportovnímládí?

Na základce jsem běhal průměrně, ale bavilo mě to. Pak jsem chodil do Sokola, byl tam Miloš Škorpil, u toho jsem začínal. Poté jsem začal chodit na atletiku na Duklu. Tam jsem běhal 1500 a 3000 metrů.

Moje představa byla, že tam zůstanu i na vojnu a budu jen sportovat, ale mám astma, tak jsem dostal modrou. Tehdy jsem přestal běhat a začal s tátou podnikat.

Najednou bylo všechno zajímavější než běhání, vydělávání, zábava, kouřil jsem, bylo mi 19. Mladý tele.

Ke sportu ses vrátil někdy ve 27 letech, že? Ano. Bylo to náhodou. Kamarád Ondra běžel kolem baráku a říkal, že trénuje na maraton, tak jsme začali běhat spolu.

Dal jsem ho pod čtyři hodiny a byl úplně vyřízený. To mě ale neodradilo a začal jsem zase pomalu trénovat. Další rok jsem ho dal za 3:10 a už to jelo. Když jsem ho dal za 2:50, chtěl jsem zkusit víc, stovku.

Běžel jsem ji tenkrát ve Stromovce kolem deseti hodin.

Jakýto bylo?

Ty vole! Když jsem doběhl, měl jsem oteklá kolena, kotníky a čůral krev. Večer jsem ležel na posteli a nemohl jít ani na záchod. Neodradilo mě to. Mám to v hlavě asi posunutý, líbilo se mi se takhle týrat. Chtěl jsem zjistit, za kolik to dám příště, když se líp připravím. Nejsem ale psychopat, abych se vědomě ničil. V závodě se však kousnout dokážu.

Přejdešpři těch sto kilometrech třeba někdy do chůze?

Nesmíš jít. Když jdeš, je to konec, protože hrozně ztratíš. Stovka je totiž relativně hrozně rychlá. Běžíš třeba po čtyřech minutách na kilometr až do 65. kiláku, prostě co vydržíš. Musíš se držet těch nejrychlejších. Pak zpomalíš, oni taky. A kdo zpomalí nejmíň, ten vyhraje. Jak jednoduchá pravidla. (smích)

To je docela fofr. Jak na to trénuješ, aby tvoje rychlost po těch cca 65 kilometrech neklesala?

Teď jsem si vymyslel speciální tréninky, možná je to hovadina ale musím to zkusit. Běhám stupňovaně, začínám na pěti minutách na kilometr a stupňuju na konečných třeba 4:20 na kilometr. A po padesáti kilometrech dám tělu co proto. Mám co zlepšovat, potřebuju se dostat na tempo pod 4:00 na šedesátým kiláku a pak to bude teprve hustý trénink.

1. Kde mášsvoje limity?
2. Netuším, ale vím, že jsem jich ještě nedosáhnul.
3. Takže je hledáš?

Každý je hledá. Mám výhodu, že jsem dlouho neběhal, že ve svých letech je můžu pořád posouvat. U toho, kdo běhá konstantně už od patnácti, je to problém, na krátké trati se už nezlepšíš, zlepšovat se můžeš jedině na té dlouhé. Myslím si, že furt trénuju málo, takže mám potencionál jít nahoru.

Botami trénink neočůráš

Je závod na 100 kilometrůzávodem o taktice?

Nějakou taktiku si uděláš, ale závod je pak o něčem jiným. Třeba minulý rok na Silva Nortica Run jsem měl jsem výbornou taktiku. Jeli jsme tam s běžkyní a psycholožkou Lídou Filipovou a ona se mě ptala, jak to poběžím. Říkal jsem jí, že to vidím tak, že do 75.

kilometru poběží ta skupinka nejrychlejších spolu. Já si pak nandám sluchátka a všem uteču. Realita však byla úplně jiná. Všem se mi podařilo utéct po deseti kilometrech a už jsem je neviděl. Tam mi to krásně sedlo, na euforii jsem dal celý závod. A bylo po taktice.

(smích)

Teďsi říkám, zda by člověk neměl spíše chodit k psychologovi a chystat se na závod hlavou?

To ti nevím. Vyzkoušel jsem si, když půjdu na závod, o kterém si myslím, že bude takový spíš tréninkový, že to není motivačně dobrý. Když máš víc závodů za sebou, bereš to automaticky. Když si dám ale cíl a směřuji k němu, nic víc mě nezajímá. Třeba teď o víkendu byl maraton v Budějovických garážích.

Bral jsem ho jako jeden z kvalitních tréninků týdne, bez ladění a podívej, 2:34:47 a minutu za osobákem? Prostě to sedlo. Každý trénink přemýšlím o tom závodě, promítám si co a jak, to je mentální příprava. Na ultra je důležitý naučit se to, že jsou momenty, kdy jsi v prdeli, ale zase se to vrátí a jsi nahoře. Naučit se překonat tu spodní hranici a čekat, až to přijde, a pak jet.

Jet dokud nebudeš zase dole. Protože tahle sinusoida se u ultra objevuje dost často.

Spousta hobíkůřešív čem vyběhnout, jakémajímít hodinky…

Botama trénink neočůráš. Chce to běhat a nezabývat se takovýma blbostma. Každýmu vyhovuje něco jinýho a běhat v minimuskách jen proto že je to moderní? Blbost. Takže spíš si najít tu správnou botu a držet se jí. Já na to mám New Balance. To je moje krev. Oblečení? To neřeším vůbec.

Mám věci z Lidlu, z Tchiba, je to fuk. Tričko za mě netrénuje. Hodinky? Můžeš běhat na pocit, někdo to tak má a vyhovuje mu to. V tomhle jsem trochu jiný. Mám rád přehled.

Vědět, kolik jsem toho odběhal, jak rychle, tepy, pocity…Tohle si eviduju poměrně přesně a detailně a v tom mi Garmin pomáhá hodně.

Mentální příprava, koučink? Já bych k psychologovi nešel. Nejlíp se všechno naučíš závodem. S každým odběhnutým závodem mám větší schopnost o tom přemýšlet.

Co těv závoděpřekvapí?

Překvapí tě dobrý soupeř, překvapí tě cokoli. Překvapí mě, když dobří běžci běží špatně a naopak. A nejvíc tě někdy překvapí vlastní tělo.

Žene tědopředu umístění, nebo to, že chcešpřekonat sám sebe?

Vždycky mě žene překonat sám sebe. Na stovce mám pořád vysněný limit sedm hodin a ten čekám. Je pro mě důležitý dát do toho všechno, vydat se, proto to dělám. Občas je lepší nebýt na bedně, namotivuje tě to víc na další trénink. Důležitější je mít z běhu dobrý pocit.

Jsou momenty, kdy se ti na trénink nechce a nejdeštam?

Na trénink jdu vždycky. Když neběhám, jedině proto, že nemůžu zdravotně. Jiné volno nemám. Běhám prostě každý den. Potřebuju to, baví mě to.

Kolik naběháštýdně?

Třeba minulý týden jsem měl 246 kilometrů, to bylo asi nejvíc. Většinou tak kolem 160.

Při takových objemech, kterénaběháš, řešíšnějak speciálněstravu?

Zkoušel jsem před maratonem sacharidovou dietu. Problém je ten, že já nevydržím ten půst, mám z toho hrozný hlad. Jsem zvyklý furt jíst. Čím víc trénuju, tím víc jím. Ráno sním mísu müsli s jogurtem, v devět mám rohlík se salámem, pak oběd, klidně dva, odpoledne svačinu, večeři, něco po večeři. Sním toho hodně. Nevyzobávám jen to zdravé. Ale určitě převládá ovoce a zelenina. (smích)

A doplňky stravy?

Z vitamínů jen vitamin C. Občas nějaký multivitamin, minerály. Když doma dojdou, klidně měsíc nic neberu. Všechno si kupuju normálně v lékárně. Ze speciální výživy používám R2 od Enervitu, je to na rychlejší regeneraci po těžkým tréninku. Naučil jsem se večer vypít bílkovinový nápoj. Odzkoušel jsem si, že to na regeneraci a schopnost druhý den dobře odběhat má velký vliv.

Všímášsi, že čím dál víc lidízkoušídelšívzdálenosti, že najednou hodnělidíchce zkusit něco ultra. Proč?

Moc tohle neřeším. Stovka a silniční ultra je záležitostí pár lidí, tady u nás možná padesáti. Na horské běhy je lidí víc, ale spousta to má jako turistiku, je to extrém, nejsou to ale běžci, jsou to extrémní outdooristi. Ty rozdíly jsou nejvíc vidět na skyrunningu. Když dáš silniční stovku, špička to půjde pod 7 hodin a ten poslední okolo 10 hodin.

Když ale půjdeš 80 kilometrů v Chamonix, tam měl vítěz 11,5 hodiny a další se tam dřou i přes 20 hodin. V těch horách je víc lidí, kteří to jdou jen zkusit, nemáš tam srovnatelná měřítka. U silniční stovky po pěti kilácích víš, jak doběhneš. Prostě si to spočítáš. V horách je každý závod jiný, nemáš srovnání.

V tom je to hezký a pro hlavu jednodušší v případě, že to nejde podle představ.

Rungo.cz pro vás nachystalo závod s domáckou atmosférou, občerstvením i medailemi (více o závodě zde).

7 nejčastějších zdravotních komplikací na cestách

Na cestách jsou nemoci a zdravotní komplikace to poslední, čím se chceme zabývat. Stačí ale věnovat trochu času přípravě, takže některým nepříjemnostem se pak můžeme vyhnout. A u dalších podstatně zkrátit trvání.

Rizika jsou různá podle cílové země, délky a způsobu cestování. Když se budete zdržovat v hotelu a na pláži v turistické oblasti, jsou rizika jiná, než když obcházíte kontinent s batohem, spíte pod širákem a vaříte si v lese. S tím souvisí i prostor a kapacita na nošení zdravotnického vybavení.

Představíme si nejčastější nemoci, které můžete při cestování prodělat. To ale neznamená, že se stávají jen cestovatelům. Úplně stejně se můžou přihodit i doma.

Začneme cestovatelským evergreenem:

Průjem

Je dobré vědět, že průjem je většinou přímá reakce na infekci nebo pozření něčeho škodlivého – právě průjmem se tělo škodlivin zbavuje, dokud nebude všechno pryč.

A co teď?

• Můžete si pomoci živočišným uhlím (Carbosorb), které na sebe škodliviny naváže. Stejným způsobem může pomoci také Smecta.
• Zkrátit dobu můžete i svačením probiotického jogurtu nebo probiotických pilulí (např. Biopron).
• Z léků můžete použít například Imodium – zastaví průjem, ale zastaví i pohyby střev, problém tedy nevyřeší, jen oddálí – což se může hodit, pokud vás chytne třeba v letadle, ve vlaku…
• Snažte se vyhnout dehydrataci – je třeba doplňovat hodně vody, ideálně obohacené o rehydratační roztok (např. Kulíšek Forte). Vyhněte se kávě a alkoholu.
• Při průjmu je potřeba jíst, abychom snížili riziko poškození střev a nestal se z toho chronický průjem. Co je nejvhodnější? Zkuste banány, rýži, jablka nebo jablkové přesnídávky, suché toasty a suchary.
• Pokud do 3 dnů neustoupí nebo se ve stolici objeví krev, upalujte k doktorovi.

České léky nemusí vždy účinkovat na infekce, které způsobují průjmy v jiných zemích (takové infekce můžou být na některé léky imunní, např.

Egypt a Mexiko jsou tím proslulé – mají pro to i super názvy „Faraonova kletba“ a „Montezumova pomsta“), proto je v takových případech nejlepší volbou místní lékárna a nechat si doporučit jejich léky. Vyhněte se pouličním prodejcům léků a zamiřte do oficiálně vyhlížející lékárny.

Zácpa

Druhý extrém, který je u cestovatelů častý. Může vznikat i z nervozity, ze změny prostředí, při nedostatku vlákniny v jídle nebo při dehydrataci.

A co teď?

• Hodně vody pomůže i tady.
• Na pomoc přichází projímadlo (např. Guttalax).
• Opravdu vážná zácpa se řeší glycerinovými čípky.

Zvracení

může mít spoustu příčin – těhotenství, závratě, „pohybová nemoc“ (na moři, v letadle nebo v autě), alkohol, otrava jídlem a další.

Při cestování často zvracení souvisí s dopravními prostředky. Jsou jedinci, kteří na to dost trpí, třeba jako já. Dobrá zpráva je, že pokud to o sobě víte, můžete si před cestou vzít prášek.

A co teď?

• Pro prevenci zvracení při cestování si vezměte v Čechách rozšířený Kinedryl. Mně ale mnohem lépe zabírá americký Dramamine. Pozor, je třeba vzít si prášek minimálně hodinu před cestou.
• Pomáhá pomalé a hluboké dýchání. Vitamin B6 (nebo rovnou B-komplex) také pomůže.
• Stejně jako u průjmu pozor na dehydrataci – rovnou si dejte rehydratační nápoj (Kulíšek Forte), pijte ho ale velmi pomalu – po lžičkách, aby nešel hned ven.

Bolest hlavy

Příčin bolesti hlavy může být hned několik, např. z dehydratace, z úpalu, únavy nebo přetížení, od krční páteře či svalů, migrény.

A co teď?

• Pro začátek je třeba hodně pít. Pokud už vám hlava třeští po celém dni bez pití, lepší než voda je rovnou rehydratační roztok (Kulíšek Forte) nebo sportovní isotonický nápoj (třeba Gatorade).
• Pomáhá také chladit hlavu (mokrým ručníkem/šátkem), odpočinek, prospat se. Pokud to nejde, dočasně pomůže kofein. Silná káva nebo kofeinové tablety (ty jsou skladnější, rychleji působí a jsou koncentrovanější). Káva vám ale nezabere, pokud ji pijete denně – tělo je na ni zvyklé. Naopak, pokud ji denně pijete a vynecháte, přijde „absťák“ spojený právě s bolestí hlavy.
• Při migrénách a silných bolestech hlavy už se asi nevyhnete lékům – základní je Paralen, pro lepší účinek se dá kombinovat s kofeinem (nebo rovnou Ataralgin, kde je kofein přidaný), další možností je Ibalgin (není však nejvhodnější v rizikových situacích, což cestování může být, protože zhoršuje srážlivost krve, takže eventuální rány více a rychleji krvácí).
• Pokud na bolesti hlavy trpíte, přibalte silnější léky na bolest – ty už ale jsou většinou na předpis.
• Pokud je nemáte, dobrého účinku dosáhnete, když si vezmete Paralen a Ibalgin najednou. Počítejte také s tím, že trvá 20 až 30 minut, než prášky zaberou.

Alergie

se dělí na několik typů. Chronické, což jsou např. alergie na pyly. Alergická reakce může být také jen lokální – třeba po štípnutí hmyzem nebo požahání od rostliny. Nejvážnější je anafylaktický šok, to už je akutní projev alergie, který může vést k zástavě dechu, bezvědomí a smrti.

A co teď?

• Chronické alergie můžete zmírňovat léky (např. Zyrtec nebo jiné od vašeho alergologa).
• Lokální (štípnutí hmyzem, požahání od rostliny) řešíme tak, že postižené místo chladíme a potíráme třeba Fenistil gelem.

• Alergie na jídlo a na různé materiály (kovy, nebo třeba latex) nemusí mít vážné projevy – třeba jen zarudnutí a natečení. Zabraňte dalšímu kontaktu, chlaďte a použijte běžné léky na alergii (Zyrtec).
• Anafylaktický šok u alergika nastává např. po bodnutí vosou/včelou nebo při závažné alergii na jídlo. Většina postižených o své vážné alergii ví a má u sebe léky. Nejčastěji používaný je EpiPen – autoinjektor pro rychlou a snadnou aplikaci. Než začne látka z autoinjektoru účinkovat, může to trvat až 15 minut, je tedy třeba dál hlídat, zda postižený dýchá, také je dobré chladit krk a dát cucat třeba kostku ledu. Tento stav je opravdu vážný, takže i po vpíchnutí EpiPenu ihned volejte záchranku.

Při cestování ve skupině je dobré vědět, kdo je alergický a kde svůj lék nosí. I já kolegům cestovatelům na začátku cesty říkám, v jaké kapse nosím ten svůj a jak ho mají použít, kdyby bylo třeba.

Alergie

Rýma, nachlazení

Pro muže smrtelná nemoc. ???? Musí se ale přečkat – průměrně trvá 7 dní.

A co teď?

• Pro zmírnění projevů použijte sprej do nosu (např. Olynth), pastilky na škrábání v krku, prášky ve formě horkého nápoje (např. Vicks SymptoMed Forte).
• Jezte hodně ovoce a přidejte ještě vitamin C (třeba tabletky nebo šumák) na posílení imunitního systému, aby si s virem poradil rychleji.
• Držte se v teple a celkově se nenamáhejte.

Zánět močových cest

se ve větší míře týká žen. Bývá hodně bolestivý a dost znepříjemňuje cestování – třeba už jen tím, že si každých pár minut musíte odskočit.

A co teď?

• Držte se v teple, při akutních bolestech pomůže horká vana.
• Musíte hodně pít (ideálně vodu – vyhněte se alkoholu a sladkému).
• Sušené brusinky nebo brusinkový džus jsou dobrá prevence. Pro léčbu je třeba větší koncentrace, hodí se brusinkové tablety.
• Při velkých bolestech sáhněte po lécích – z volně prodejných třeba Ibalgin, na předpis Algifen, který je účinnější.
• Vše uvedené je jen na zmírnění příznaků. Pokud zánět nebude ustupovat, řeší se antibiotiky.

Další nemoci

Projevy jiných nemocí jsou většinou takové, které dotyčný zná a trpí na ně – cukrovka, problémy se srdcem, astma – skoro vždy tedy bude mít s sebou léky. Doptejte se předem všech členů vaší expedice či výletu, abyste věděli, kde léky mají a jak je používat.

Některým zdravotním neduhům a komplikacím můžete na cestách předcházet dodržováním osvědčených tipů, o které jsme se podělili v článku Jak si na cestách udržet pevné zdraví?

I když podobné nemoci můžou znepříjemnit cestu, dají se poměrně jednoduše řešit, pokud jste na ně připraveni. Nepodceňujte tedy přípravu, obětujte pár stovek gramů i korun a nenechte se překvapit.

Vlasta Polách Vlasta je instruktor první pomoci s pětiletou praxí. V Čechách i v zahraničí naučil více než 900 studentů, jak zachraňovat životy, sám má na kontě 7 zachráněných lidí.

Absolvoval desítky kurzů první pomoci – jak civilní, tak vojenské, například Combat Medic.

Na svém blogu píše další tipy a návody na první pomoc a pro maminky pořádá také on-line kurz Prevence a řešení úrazů dětí.

Bechtěrev – nemoc faraonů a bambusové páteře

Nemoc nazvaná podle ruského fyziologa, neurologa a psychiatra Vladimíra Michajloviče Bechtěreva (1857 – 1927), který ji poprvé popsal, je známá také jako nemoc faraonů. Podle rentgenových snímků mumií staroegyptských panovníků jí totiž trpěli Amenhotep II. a Ramses II. A o hodně let později také Karel Čapek.

Asi to nejznámější z téměř dvou stovek různých revmatických onemocnění postihuje 2x až 3x častěji muže, především mezi 18. a 40. rokem života. Časné fáze jsou ale stejně časté také u žen.

První a hlavní příznak jsou bolesti, které se postupně stupňují, projevují se především v klidu, v noci a nedovolují nemocnému spát. Typická je ranní ztuhlost trvající víc než půl hodiny. Úlevu přináší lehké rozcvičení.

S notnou dávkou černého humoru se říká, že Bechtěrevik je ideální manžel: brzy ráno vstává, cvičí, chystá všem snídani, a ještě mu to dělá dobře.

Velká prodleva od diagnózy k léčbě

Zatím není známá jednoznačná příčina tohoto zánětlivého onemocnění postihujícího SI klouby (tzv.„esíčka“, spojující kost křížovou s kostí kyčelní) a páteř. Až polovina nemocných může mít také zánět kloubů nebo úponů, u některých se vyskytují i další příznaky jako je zánět oční (uveitida), zánět střevní (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) nebo kožní lupénka.Bohužel, nejčastější symptom Bechtěrevovy choroby – bolest zad není v naší době žádný varovný signál. V kříži bolí téměř každého, už i děti. Možná také proto je mezi prvními potížemi a diagnózou tak velký časový rozdíl. „Před několika lety odpovědělo na náš dotazník 1 008 pacientů. Průměrné zpoždění diagnózy bylo 9,3 roku,“ konstatuje MUDr. Heřman Mann z Revmatologického ústavu.

Cesta proti bolesti

Několikaletá anabáze k diagnóze čekala i na nadějného atleta Milana Dzuriaka. Vítěze mistrovství ČR ve skoku vysokém i dalších závodů a přeborů začalo před maturitou při běhu píchat v kyčli. Přetrénovanost? Přepracovanost? Nervy? Snažil se bolestí si nevšímat, ale nakonec ho do ordinace dohnaly. Jezdil za lékaři po celé republice, ten říkal to a ten zas ono. „Až po několika letech se ukázalo, že lékař, který by mi mohl hned na začátku pomoci, byl u nás v Chomutově. Po třech letech mi konečně odebral krev a z jejího vyšetření vzešlo podezření na Bechtěrevovu nemoc, která útočí i na velké klouby, jako jsou právě kyčle.“

S atletikou musel Milan skončit. Ztratil cíl, smysl. Začal pít, aby zapomněl. Kamarád ho ale po půl roce razantní domluvou „vrátil do hry“. V té době vznikla myšlenka založit nadační fond Cesta proti bolesti. Milan v něm nejen pomáhá prostřednictvím charitativních koncertů, plesů apod. sbírat prostředky na pomoc nemocným, ale každoročně se také vydává na cyklistickou expedici, aby ukázal, že s nemocí lze bojovat. „O své nemoci vím každý den, hlavně v noci, kdy se mi špatně spí. Stav se zlepšil až díky biologické léčbě. Vrcholový sport už pro mě není, ale jsem rád, že mohu dělat alespoň cyklistiku a pomáhat lidem,“ říká.

Čím dřív, tím líp

„Bechtěrev“ je velice závažné onemocnění, které nemocným zkracuje život o 5 až 7 let a podstatně ovlivňuje jeho kvalitu – 30 až 40 % pacientů bývá do 10 let od diagnózy v invalidním důchodu. Čím dřív je choroba diagnostikována a léčena, tím lepší je její prognóza. Bohužel stále ještě mnoho nemocných se k revmatologovi dostává pozdě.

Donedávna spočívala léčba téměř výlučně v mírnění příznaků. I dnes je základní pravidelné každodenní cvičení. Cviky na posílení svalů, správné držení těla, speciální masáže a dechová cvičení se snaží udržet páteř jakžtakž ohebnou, než v posledním stádiu nemoci ztuhne do podoby bambusové tyče.

Stále je nutné užívat nesteroidní antirevmatika, která potlačují zánět a zároveň tlumí bolest, byť mají vedlejší účinky. Nové naděje těm Bechtěrevikům, u kterých konveční prostředky nezabírají, přináší moderní biologická léčba.

„Poznání imunitních mechanismů v současnosti umožňuje vyvíjet léky, které působí cíleně proti určitým látkám způsobujícím zánět. Jsem rád, že tzv. Terapií k cíli (Treat to Target), biologickou léčbou, můžeme pacientům nabídnout remisi.

To neznamená úplné vyléčení, ale dobrý život bez bolesti,“

říká prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., ředitel Revmatologického ústavu.

Diagnóza z krveKromě typických příznaků, případně rentgenového vyšetření, ukáže na možnost onemocnění Bechtěrevovou chorobou i vyšetření krve.

Antigen HLA-B27 se vyskytuje přibližně u 7 % obyvatel České republiky, ale u lidí trpících Bechtěrevovou chorobou jej lze prokázat až v 90 % případů.

Pravděpodobnost onemocnění u osob s antigenem HLA-B27 je tedy až 300x vyšší než u lidí, u kterých tento antigen nebyl zjištěn.

Uložit

Uložit

Letní dovolená se blíží! Tyto věci před cestou raději nepodceňte

Sezóna letních dovolených se blíží a spousta z nás teď řeší, kam za odpočinkem vyrazit. A tak jsme si pro vás připravili pár tipů, na co si dát pozor před nákupem zájezdu, ale i během dovolené.

Než se vydáte vstříc plážím, městům, nebo horám, především se dobře informujte. Vyvarujete se toho, že vaše dovolená skončí už na hranicích.  

Platnost dokladů

Na občanku můžeme vycestovat do států Evropské unie, respektive Schengenského prostoru, nebo do zemí, se kterými má Česko uzavřenou dohodu. Jde například o Albánii, Černou horu, Srbsko nebo Gruzii.

V dalších zemích se neobejdeme bez cestovního pasu. ‚V některých zemích požadují, aby ten pas byl platný ještě šest měsíců od návratu z dovolené,‘ řekl Jan Bezděk z CK Fischer. Takovou podmínku mají například Egypt, Spojené arabské emiráty nebo Thajsko. Sto padesát dnů od návratu z dovolené musí váš pas platit při cestě do Turecka.

Zapomenout bychom rozhodně neměli na cestovní pojištění. Investice pár stovek vám v takovém případě může ušetřit statisíce.

Podmínky smlouvy  

Zpožděný let – jedna z nejčastějších nepříjemností při cestě na dovolenou. Jestli máte v takovém případě nárok na občerstvení nebo ubytování v blízkosti letiště, si zjistěte předem.

 Abyste nebyli na dovolené zaskočeni, zkontrolujte si, co vše je zahrnuto v ceně zájezdu.

Doplácet můžete například za dopravu z letiště nebo některé služby hotelu, jakými jsou například wellness nebo půjčení lehátek

Pokud cesta, hotel nebo jeho služby neodpovídají popisu cestovní kanceláře, máte dle zákona nárok na kompenzaci. ‚Zásadně tu věc řešit hned prostřednictvím delegátů, to jsou samozřejmě profesionálové, kteří jsou připraveni zdokumentovat společně s klientem situaci, a také ji na místě často vyřešit,‘ vysvětlil Ondřej Rušikvas z Blue Style.

Falešní prodejci zájezdů  

Vyhnout byste se měli také koupi zájezdu od třetí osoby. ‚Doporučuji rozhodně nenaletět na lákavě nízkou cenu například na sociálních sítích,‘ radil Petr Kostka z Exim Tours.

Bez rizika je nákup v kamenných pobočkách cestovních kanceláří. ‚Dívat se na nabídky zejména stabilních, dlouhodobě fungujících cestovních kanceláří, které mají širokou nabídku a jsou ekonomicky stabilní,‘ dodal Rušikvas.

Před odletem nezapomínejte ani na bezpečnost a zjistěte si, jaká místa kolem vašeho letoviska byste měli vynechat.

reg/Jaroslav Brousil TN.cz