Pro předplatitele Čtěte bez omezení s předplatným HN. VYBERTE SI PŘEDPLATNÉ
Na dětskou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově svážejí děti z celé republiky. Jde o jediné pracoviště v zemi, které u dětí používá přístroj na mimotělní okysličování při selhání plic. Léčí se tu také děti se vzácnými dědičnými metabolickými onemocněními. I v tomto případě je zařízení jediným v Česku, která se na tuto péči specializuje. S výběrem financí na potřebné vybavení pomáhají vděčné maminky, jejichž dětem na klinice zachránili život. Minulou neděli zorganizovaly v blízkém kostele děkovnou mši.
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 90 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…
Související
Sedmiletá Julinka trpí těžkou formou autismu. Chová se jako roční dítě, olizuje si prsty, strká si předměty do úst, nerozumí pokynům. Rodiče ji…
Ještě si přečtěte
Investiční skupina PPF podnikatele Petra Kellnera by mohla menšinový podíl v telekomunikační divizi… 
AKTUALIZOVÁNO Zaparkovat v okolí zlínské zoo na Lešné během hlavní sezony bylo v předchozích letech téměř… 
Chronicky nemocní lidé či pacienti s rizikem těžkého průběhu nemoci covid-19 se budou očkovat… 
Evropská komise ukončila prověřování ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) kvůli možnému… 
DVTV Neslyšel jsem, že by rodiče ocenili práci učitelů. I oni mají děti a zvládají to, říká Ludvík… 
Kolínská automobilka Toyota Motor Manufacturing Czech Republic zastaví od pondělí 22. března na 14… 
Počet registrovaných osobních elektromobilů v Česku se loni zvýšil téměř o 90 procent na 7103 vozů….
Šance na život. Lékaři ve VFN poprvé v Česku použili umělou plíci u mladé pacientky s plicní hypertenzí
Umělá plíce byla poprvé použita u 36 leté pacientky s těžkou plicní hypertenzí, což je stav, při němž je průtok krve plícemi velmi omezen a dochází k srdečnímu selhání. Do VFN byla mladá žena přijata s masivním chrlením krve z plic a selháváním srdce.
Při následném zákroku byly vyřazeny plíce z oběhu, protože kriticky poškozený orgán neumožňuje normální průtok krve zprava doleva, takže je srdce přetíženo a dochází k selhání.
Pacientka zároveň byla napojena na mimotělní membránovou oxygenaci (ECMO) vybavenou pumpou, která nahrazuje klíčové orgány.
„Zavádíme to proto, abychom překonali kritickou situaci – jde o most, abychom dosáhli úzdravy pacienta, zastavili krvácení do plic, vyčistili je a obnovili jejich funkci a ideálně také funkci levé i pravé srdeční komory tak, aby byla přinejmenším tam kde předtím.
Bohužel, když se jedná o terminální selhání orgánů, ke kterému jsme u pacientky dospěli velmi záhy, pomůže jednině transplantace. Pak ECMO funguje jako most k dosažení výměny orgánů,“ popisuje vedoucí lékař intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN a 1.
LF UK docent Martin Balík.
Ve VFN běží program mechanických srdečních podpor od roku 2007. Metoda ECMO umožňuje pacientům odčerpat krev, okysličit ji a navrátit, takže může sloužit jako náhrada plic nebo dočasná náhrada oběhu. Zachraňuje tak život například lidem se srdečními zástavami.
V Česku pod taktovkou koordinátora programu mechanických podpor VFN docenta Jana Bělohlávka přitom nyní probíhá asi vůbec celosvětově největší randomizovaná studie, která se na tuto problematiku soustřeďuje. „V posledních letech ošetříme touto metodou padesát až osmdesát pacientů ročně.
Doposud naším programem prošlo necelých čtyři sta nemocných v nejkritičtějších stavech selhání srdce, plic nebo obojího dohromady.
Často se jedná o pacienty, kteří do té doby neměli žádnou závažnou nemoc a prodělají akutně těžkou chřipku či akutní infarkt myokardu se selháním srdce,“ uvádí Jan Bělohlávek s tím, že většina pacientů, kteří přežijí toto kritické onemocnění, se vrací do plnohodnotného života.
Na VFN také vznikl multidisciplinární tým, který se stará o pacienty s akutními zástavami.
„Dnes vidíme pacienty, kteří přežili mnoho desítek minut srdeční zástavy při resuscitaci a dříve by na přežití neměli šanci,“ poukazuje přednosta II.
interní kliniky – kardiologie a angiologie Aleš Linhart, který velmi oceňuje multidisciplinární spolupráci, včetně té se záchrannou službou, ale také podporu vedení nemocnice, plátců péče i ministerstva zdravotnictví.
Větší naděje na úspěšnou transplantaci
ECMO lze ale použít jen krátkodobě, maximálně týdny – pak se objevují komplikace, které by znemožnily transplantaci. Lékaři tak na konci ledna přistoupili u mladé pacientky k dalšímu zákroku.
„Snažili jsme se několikrát ECMO podporu ukončit a připravit pacientku na transplantaci plic, bohužel se to však nepodařilo. Její stav byl tak těžký a závažný, že byla transplantace neuskutečnitelná.
Nakonec jsme se rozhodli zvolit unikátní metodu, která se za posledních deset let provedla na světě jen asi u dvaceti pacientů na pěti pracovištích. V Čechách pak úplně poprvé. Pacientce jsme implantovali unikátní bypass, který obchází její plíce.
Umožnili jsme jí žít s mimotělní plící pověšenou na hrudníku, aby její tělo mělo určitý čas se zotavit a připravit na budoucí transplantaci plic, která je její jedinou perspektivou,“ vysvětluje docent Balík.
Princip operace spočívá ve vytvoření obchvatu mezi hlavní plicní tepnou, která vede krev ze srdce do plic, a levou síní, kam za normálních okolností přitéká okysličená krev z plic. Zdroj: VFN
Metoda tak nahrazuje funkci plic, ovšem na rozdíl od ECMO i po delší období, které se podle dosavadních zkušeností ze světa může pohybovat kolem 70 dní, možná i déle.
„Princip operace spočívá ve vytvoření obchvatu mezi hlavní plicní tepnou, která vede krev ze srdce do plic, a levou síní, kam za normálních okolností přitéká okysličená krev z plic.
Obchvat tedy vede mimo tělo a plíce, a je do něj vložen přístroj, který okysličuje krev a současně ji zbavuje kysličníku uhličitého. Nahrazuje tak zkrátka plíce,“ vysvětluje princip operace přednosta II. chirurgické kliniky – kardiovaskulární chirurgie VFN a 1.
LF UK profesor Jaroslav Lindner, který s německým kolegou z Regensburgu, kde doposud metodou odoperovali čtyři pacienty, zákrok prováděl.
Umělá plíce navíc pacientce umožňuje pohyb, čímž se zlepšuje funkce pravé srdeční komory i celého organizmu. „Pacientce to umožňuje odpojení od dramatických orgánových podpor, které jsou sice život zachraňující, ale velmi zatěžující. Umožní jí to rehabilitovat v rámci přípravy na transplantaci plic. Doufáme, že to pak umožní snadnější práci týmu v Motole,“ dodává Martin Balík.
Stav pacientky a matky dvouletého dítěte by tak měl být podstatně lepší, než by byl po metodě ECMO.
„Pacient k transplantaci přichází s řadou komplikací a očekávaný výsledek transplantace je výrazně horší než u pacientů, kteří čekají doma.
My se pak dostáváme do velkých etických dilemat, protože rozdělujeme něco, čeho je málo, a je velmi těžké to udělat správně,“ poukazuje přednosta III. Chirurgické kliniky 1. LF UK a Fakultní nemocnice Motol profesor Robert Lischke.
Investice do kardiocentra VFN dosahují 50 milionů
VFN má přitom v Česku největší program zaměřený na plicní hypertenzi (v ČR existují dohromady tři centra pro léčbu tohoto vzácného onemocnění), v jehož rámci spolupracuje právě s transplantačním centrem v Motole, které je jediným centrem pro transplantace plic v České i Slovenské republice. Loni tak provedlo 42 transplantací.
Pacientka trpí těžkou plicní hypertenzí a do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze byla přijata s masivním chrlením krve z plic a selháváním srdce. Foto: VFN
„V evropském i světovém kontextu patříme mezi vysokoobjemová centra, přesto se ale potýkáme s nedostatkem vhodných orgánů.
Stále tak v České republice i na Slovensku máme vysokou mortalitu na čekací listině, takže se někteří pacienti transplantace nedočkají.
Problém je, že Česká republika není členem žádné nadnárodní organizace, takže v této situaci nemáme možnost vyhlásit něco, čemu se říká vysoká urgence, kdy je možno získat orgán z mnoha zemí Evropy,“ popisuje profesor Lischke.
Na čekací listině na transplantaci plic je momentálně 51 pacientů. Od 10.
prosince, kdy odborníci z Motola monitorují stav mladé pacientky hospitalizované ve VFN, přitom bylo provedeno již deset transplantací, žádný z orgánů ovšem pro ženu nebyl vhodný.
Díky umělé plíci se ale doba na to, než se objeví vhodný orgán, značně prodlužuje, navíc během té doby pacientka může rehabilitovat. Šance na to, že transplantace nakonec dopadne dobře, se tak zvyšuje.
Unikátní zákrok byl ovšem jen třešničkou na dortu péče, kterou lékaři v kardiocentru VFN poskytují. „Kardiocentrum a kardiovaskulární péče je prioritou VFN. Nejde jen o prioritu deklarovanou.
Během loňského roku jsme vybavili moderním přístrojem sál pro kardiochirurgické výkony, udělali jsme ambulanci srdečního selhání, která je v rámci České republiky unikátní, přebudovali jsme ambulantní trakt hlavního areálu II.
interní kliniky, chystáme obnovu angiolinky, pořídili jsme echokardiograf nejvyšší třídy – zkrátka to, že říkáme, že jde o prioritu, se snažíme přetavovat v konkrétní činy.
Je to ale všechno o lidech, přístroje a prostory jsou jen prostředky k tomu, aby se děly věci, na které jsme pyšní,“ podtrhává ředitel VFN David Feltl s tím, že investice na tuto oblast v loňském a letošním roce dosahují 50 milionů korun.
Program podporují také plátci péče. „Loni jsme se zdravotními pojišťovnami dohodli na navýšení objemu péče pro naše pacienty až o třetinu, čímž výrazně vzrostla dostupnost specializované péče,“ dodává ředitel Feltl.
Michaela Koubová
MEDICAL TRIBUNE CZ > CTEPH – nemoc, u níž centralizace zachraňuje životy
Program léčby chronické tromboembolické plicní hypertenze je něco, na co mohou být zainteresovaní čeští odborníci hrdí. Jednoznačně jde o „success story“.
Těžiště léčby spočívá v komplikovaném chirurgickém zákroku, mimořádně náročném na týmovou spolupráci. Nyní se přidává i možnost, jak farmakologicky pomoci těm nemocným, kteří operováni být nemohou anebo u nich po operaci přetrvává reziduální plicní hypertenze.
V prosinci se o tom hovořilo na sympoziu, které společně podpořily společnosti Bayer a MSD.
Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) představuje jedinou potenciálně vyléčitelnou formu plicní hypertenze. Pro osud těchto nemocných má zcela zásadní význam správně indikovaná chirurgická léčba, při které se z plicního řečiště odstraní fibrotizované tromby způsobující obliteraci.
Nyní dochází k dalšímu posunu. I do této oblasti vstupuje specifická farmakologická terapie, která má svůj význam u určité podskupiny pacientů. Na tento vývoj se zaměřilo setkání, které nedávno proběhlo v Praze. Zahájil je předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc.
: „Česká republika před lety vsadila na systematický přístup k diagnostice a léčbě chronické tromboembolické plicní hypertenze. Vydali jsme se velmi racionální cestou soustředění této péče s tím, že operativa probíhá pouze v centru v pražské Všeobecné fakultní nemocnici.
To v tomto směru dosahuje skutečně excelentních výsledků.“ Podle prof. Táborského se však stále velká část nemocných k adekvátní léčbě nedostane prostě proto, že se na tuto diagnózu v praxi málo myslí.
„Naším cílem je zlepšit screening CTEPH, což je sice proveditelné napříč Českou republikou, na řadě pracovišť tomu ale nevěnují dostatečnou pozornost.“
Při CTEPH jsou plicní cévy obliterovány organizovanými nerekanalizovanými tromby. V patofyziologii jejich vzniku je stále mnoho nejasného, zcela zřetelný je ale vztah tohoto onemocnění s plicní embolií. Tři čtvrtiny nemocných s CTEPH v minulosti prodělalo epizodu plicního embolismu.
Věnoval se tomu doc. MUDr. Martin Hutyra, Ph.D., z I. interní kliniky – kardiologické LF UP a FN Olomouc: „Plicní embolie představuje poměrně časté onemocnění, v obecné populaci má prevalenci okolo 0,4 procenta, roční incidence se odhaduje na 100 až 200 případů na 100 000 obyvatel.
V Olomouci tedy každý rok můžeme očekávat kolem stovky pacientů s akutní plicní embolií. Stále je však nedostatečně rozpoznávána a stále na ni umírá zbytečně mnoho pacientů. Jen 30 až 45 procent nemocných, kteří zemřeli v důsledku plicní embolie, bylo adekvátně léčeno,“ uvedl v úvodu doc.
Hutyra.
Z hlediska prognózy představuje akutní plicní embolie velmi heterogenní skupinu. Při správné léčbě mají excelentní prognózu pacienti bez hemodynamických změn a bez postižení pravé komory.
I u nich je však indikována důsledná antikoagulační terapie.
Na druhé straně tohoto spektra jsou nemocní s vysoce rizikovou plicní embolií, která je definována hemodynamickou nestabilitou, respektive rozvojem kardiogenního šoku.
Není zatím zcela jasno v otázce, jak dlouho by měla trvat antikoagulační léčba.
„U první příhody s tranzitorním rizikovým faktorem stačí podle posledního doporučení tři měsíce, někteří nemocní, například s vrozenou poruchou koagulačních faktorů, by ale měli být takto léčeni již trvale.
Kavální filtry jsou indikovány jen u pacientů, u nichž dochází k recidivě při antikoagulační léčbě, nebo tam, kde antikoagulancia z nějakého důvodu nemůžeme podat,“ vysvětlil doc. Hutyra.
CTEPH pak je obávanou a velmi závažnou komplikací plicní embolie, i když postihuje jen zlomek pacientů. „Perzistující tromby jsou po prodělané akutní plicní embolii relativně častým nálezem, vyskytují se u několika desítek procent nemocných.
Jiná situace nastává, když je pacient symptomatický a jeho klinický fenotyp a hemodynamický a echokardiografický nález se posune do obrazu, který je konzistentní s CTEPH. To se týká maximálně několika málo procent nemocných, kteří prodělali plicní embolii.
Měli bychom se tedy systematicky zaměřit na screening CTEPH, ne snad u všech nemocných po plicní embolii, ale zejména u těch, u nichž máme podezření na základě symptomů, především námahové dušnosti, přetrvávajících i po třech měsících antikoagulační léčby. Pro tento screening máme k dispozici echokardiografii a hlavně scintigrafii plic.
Scintigrafie plic má u diagnostiky s tímto záměrem významně vyšší senzitivitu než CT angiografie plicnice. Nemocné s prekapilární plicní hypertenzí, u nichž je předpoklad, že by mohli profitovat z plicní endarterektomie, pak posíláme k definitivnímu dovyšetření do centra ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze,“ popsal doc. Hutyra.
Největší revoluce v léčbě plicní hypertenze
Na současné terapeutické možnosti CTEPH se zaměřil doc. MUDr. Pavel Jansa, Ph.D., z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN. I on zdůraznil význam plicní endarterektomie (PEA). „Etablování tohoto výkonu u CTEPH je asi největší revolucí, ke které v oblasti léčby plicní hypertenze došlo.
Tato operace by měla být zvážena u všech pacientů s diagnostikovanou CTEPH, kteří nemají příliš závažné komorbidity a jsou v přiměřeně dobrém biologickém stavu. Zásadní efekt chirurgické léčby je dobře dokumentován. Křivka přežití operovaných se blíží křivce srovnatelné populace stejného věku, a to platí i pro výsledky pražského centra.
To je dramatický rozdíl proti tomu, jak špatně tito nemocní dopadali ještě v osmdesátých letech.“
Chirurgická léčba je metodou volby, v rukách zkušeného týmu je léčbou bezpečnou a velmi efektivní, zůstává však velká část pacientů, kteří být operováni nemohou, z nějakého důvodu nechtějí, případně z výkonu profitují jen částečně.
„Pokud po operaci přetrvává zbytková plicní hypertenze, je to velmi silný prediktor nepříznivé prognózy. Pak jsou zde nemocní, kteří z různých důvodů nejsou vhodnými kandidáty pro chirurgickou léčbu.
Inoperabilních pacientů je dvacet až třicet procent, v méně zkušených centrech to bude až polovina.“
Nelze přitom spoléhat na antikoagulační léčbu, i když její indikace je u pacientů s CTEPH dlouhodobá, prakticky doživotní. „Jen u zlomku pacientů ale antikoagulace vede k resoluci trombů.
V tom lepším případě tromby stabilizuje a brání rekurenci plicní embolie.
Antikoagulační terapie z hlediska kauzálního ovlivnění plicní hypertenze nemá žádný efekt, proto se nepovažuje za léčbu specifickou, ale za léčbu konvenční, prognózu nezlepšuje.
Jak pomoci nemocným, kteří operováni být nemohou…
Podle doc. Jansy je podstatné že CTEPH je onemocnění dvou kompartmentů. „Mechanická obstrukce velkých plicních cév tu není jediným fenoménem, který vede k nárůstu tlaku v plicnici a nárůstu plicní cévní rezistence. Kromě ní se zde uplatňuje i periferní remodelace cévního řečiště.
To vysvětluje, proč u některých pacientů odstranění obstrukce není kurativní.“ To samozřejmě vede k úvahám, zda by léky, které dokáží ovlivnit periferní remodelaci u nemocných s plicní arteriální hypertenzí, nemohly fungovat i u CTEPH.
Z rozsáhlého evropského registru pacientů s CTEPH vyplývá, že u 28,3 procenta technicky operabilních a u 53,8 procenta technicky inoperabilních nově diagnostikovaných pacientů byla v řadě zemí zahajována off‑label léčba nejméně jedním z přípravků ze skupiny prostanoidů, antagonistů receptorů pro endotelin nebo inhibitorů fosfodiesterázy 5.
„Dlouho se ale nikomu nepodařilo jednoznačně doložit, že tato léčba u inoperabilních nemocných funguje,“ upozornil doc. Jansa. Ve studiích nevyšla ani snaha ovlivnit signální cestu oxidu dusnatého prostřednictvím sildenafilu, tedy inhibicí fosfodiesterázy 5.
Sildenafil pro svůj účinek potřebuje přítomnost endogenního oxidu dusnatého (NO). U CTEPH však koncentrace NO klesá spolu s tím, jak roste tlak v plicnici a zvyšuje se plicní cévní rezistence.
Alternativní cestou, jak ovlivnit signální cestu NO a ve finále zvýšit syntézu signální molekuly cyklického guanosin monofosfátu (cGMP) v centrální cirkulaci, je pokusit se stimulovat guanylát cyklázu. Na tom je založen mechanismus účinku riociguatu.
Tato molekula dokáže zvýšit cGMP i v podmínkách nedostatku oxidu dusnatého, což je typická situace u pacientů s CTEPH.
Riociguat byl v této indikaci zkoušen v rámci randomizované multicentrické placebem kontrolované klinické studie CHEST‑1 (Chronic Thromboembolic Pulmonary Hypertension sGC‑Stimulator Trial).
Do této studie bylo randomizováno 261 pacientů s inoperabilní CTEPH nebo s perzistentní/rekurentní plicní hypertenzí po PEA. Z nich dvě třetiny dostávaly aktivní léčbu, třetina placebo.
Riociguat je velmi silný vazodilatátor a design studie to zohledňoval pečlivou titrací účinné látky do maximálně tolerované dávky (nejvíce však do 2,5 mg třikrát denně).
Primárním cílovým ukazatelem byla změna v šestiminutovém testu chůze (6MWD) po 16 týdnech. „Ten je jako endpoint studií u plicní hypertenze často kritizovaný, ale asi stále nejlepší pro hodnocení krátkodobého efektu léčby plicní hypertenze,“ poznamenal doc. Jansa.
Nemocní léčení riociguatem vykázali zlepšení 6MWD o 46 metrů (95% CI: 25–67 m, p < 0,0001) po 16 týdnech léčby v porovnání s placebem. Riociguat prokázal svou účinnost i v sekundárních cílech, jakými byly například plicní cévní rezistence, N‑terminální mozkový natriuretický peptid a funkční zařazení podle tříd WHO.
Hypotenze byla v léčené skupině častější, výskyt synkop se nelišil proti placebu. „Jenom malé procento pacientů 16týdenní program nedokončilo. Pokud je pacient správně indikován, tak po titraci dávky lék toleruje velmi dobře.“
Z 261 pacientů zařazených do studie CHEST‑1 pokračovalo po jejím ukončení 237 nemocných v otevřeném prodloužení CHEST‑2, v němž byli všichni pacienti aktivně léčeni.
Zlepšení v testu šestiminutovou chůzí přetrvávalo, respektive v původně placebové skupině se přiblížilo hodnotě dosažené v původně aktivně léčené skupině.
„Z hlediska dlouhodobé prognózy dnes víme, že riociguat patologické procesy stabilizuje, a to i u těch pacientů, kteří jsou iniciálně NYHA III a IV,“ shrnul doc. Jansa.
Po dvou letech přežilo 93 procent pacientů zařazených do studie CHEST‑1. Riociguat je v současné době jediným registrovaným přípravkem pro léčbu inoperabilní CTEPH nebo perzistentní/rekurentní plicní hypertenze po PEA.
Další přednášející, MUDr. David Ambrož z II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN, se mimo jiné zabýval problémem nedostatečného záchytu této formy plicní hypertenze. „Incidence CTEPH není zcela zřejmá.
Podle práce italských autorů by se dalo očekávat, že by se u nás mohlo objevit ročně kolem tří set pacientů, sekční studie ukazují na počty daleko nižší, tyto odhady hovoří o padesáti ročně. Tomu by odpovídal i počet operovaných.“ Bylo by ale podle něj předčasné se tím uklidnit. MUDr.
Ambrož si dal tu práci a porovnal poštovní směrovací čísla adres operovaných. Šance, že pacient bude odeslán k léčbě do centra, se až násobně liší podle regionu. Zatímco z některých krajů je referováno pět nemocných za rok na 100 000 obyvatel, z jiných jen dva. „Už z tohoto porovnání vyplývá, že někde na možnost CTEPH myslí více a jinde méně.
Je tedy pravděpodobné, že minimálně polovina nemocných uniká. Je tady mnoho pacientů, kterým bychom mohli život zásadně prodloužit, ale nedozvíme se o nich,“ uvedl dr. Ambrož.
V léčbě CTEPH má jedinečné postavení Kardiocentrum pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Celkový počet operovaných a výsledky jejich léčby je řadí k předním evropským pracovištím v této oblasti. Z pohledu kardiochirurga o tomto programu hovořil prof. MUDr. Jaroslav Lindner, CSc., přednosta II. chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN.
Organizace péče o pacienty s CTEPH v České republice podle něj odpovídá trendům v ostatních vyspělých zemích. „Tito nemocní jednoznačně profitují z centralizace, což není pouze české specifikum. Například ve Velké Británii je takové centrum jen jedno.“
Od září 2004 do konce roku 2015 bylo ve VFN operováno 269 pacientů s CTEPH, z nich bylo 44 ze Slovenska. Průměrný věk je 59 let, nejstaršímu nemocnému bylo 82 let. Většina pacientů byla NYHA třída III a IV.
U třetiny byl zároveň proveden další kardiochirurgický výkon, nejčastěji uzávěr defektu septa síní, u řady nemocných šlo také o řešení chlopenní vady, bypass nebo MAZE pro fibrilaci síní.
„Třicet procent operovaných má závažnou komorbiditu, například ischemickou chorobu srdeční, chlopenní vadu nebo renální insuficienci,“ uvedl prof. Lindner.
Plicní endarterektomie se standardně provádí s použitím mimotělního oběhu s hlubokou hypotermií s přerušovanou cirkulační zástavou a reperfuzí mezi zástavami. „Dnes víme, že při správné monitoraci je hluboká hypotermie (na 20 stupňů Celsia) superiorní z hlediska ochrany mozku.“
K řešení závažných pooperačních komplikací (např. reperfuzní edém plic nebo závažné krvácení) se používá extrakorporální membránová oxygenace (ECMO).
„Podmínkami úspěchu chirurgické léčby jsou časná a správná diagnóza, pečlivá evaluace pacientů a centralizování této operativy. PEA je metodou volby u CTEPH, mnohdy lze operovat i nemocné se závažnou komorbiditou,“ shrnul prof. Lindner.
S operací není dobré příliš dlouho otálet. „Když se indikace chirurgické léčby oddaluje, celkový stav pacientů se horší a je také větší riziko reziduálních změn. Periferní remodelace možná v řadě případů vzniká zbytečně, právě kvůli pozdržení účinné léčby,“ řekl v této souvislosti doc. Jansa.
IKEM
Нравится
Нравится
Před 55 lety v tehdejším Československu proběhla první úspěšná transplantace ledviny. Blažena Pavlíková svoji ledvinu tehdy darovala svému synovi Karlovovi. ❤️Málo kdo ale ví, že za první úspěšnou transplantací ledviny stál profesor Prokop Málek, pozdější první ředitel IKEM. ❤️
Nábory dárců kostní dřeně se kvůli COVID 19 téměř zastavily. ????Potřeba „hrdinů“ pro aktuálně smrtelně nemocné pacienty s poruchou krvetvorby je ale stále stejná, ba i vyšší! ????
Aktuálně hledáme shodného dárce pro… Ещё 49 malých i velkých pacientů.???? Proto IKEM spolu se svým registrem ČESKÝ REGISTR DÁRCŮ KRVETVORNÝCH BUNĚK rozjel kampaň zaměřenou na bezpečný nábor ve firmách. A začali jsme rovnou u sebe. Jsme hrdí na svých 20 nových hrdinů, zaměstnanců IKEM, kteří během prvního dne vstoupili do registru, a těšíme se na další. ????
Pokud se chcete i Vy nebo Vaše společnost zapojit, napište nám na [email protected] ❤️ Děkujeme ❤️
Отметки „Нравится“: 1151 комментарийKdyž jsem byl mladší pravidelně jsem daroval krev dostával jsem… Ещё za to kapičky, odznaky ale ten pocit že někomu zachránit život byl neskutečný cítil jsem se strašně důležitý bohužel už darovat nemůžu ale kdo může doporučuji vy proto uděláte málo a pomůžete neskutečně moc❤????