Po mentolu vonící bylinka je stálicí téměř každé bylinkové zahrady. Tato výrazně vonící rostlina má silné dezinfekční vlastnosti, což se může neblaze projevit při častém užívání velmi silného nálevu.
Pokud si nechcete ohrozit svou vlastní střevní mikroflóru, pak mátu přidávejte do směsi jiných bylinek nebo si připravte jen slabý nálev, který ovšem neužívejte příliš často a dlouhodobě.
Máta je dostupná v mnoha odlišných kultivarech, oblíbená je třeba ta čokoládová, které opravdu voní po čokoládě.
Meduňka lékařská (Melissa officinalis)
Občas je potřeba i bylinka, která příjemně uklidní nebo pomůže s usnutím. Právě taková je meduňka, rostlina původem ze Středomoří, která prosperuje na plném slunci a v dobře propustné půdě. Meduňka se skvěle hodí také do nálevů užívaných při různých nemocech. Dobře vám udělá při chřipce i viróze. Její účinky se hojně využívají také v kosmetickém průmyslu.
Měsíček lékařský (Calendula officinalis)
Jednoletá bylinka se skvělými dezinfekčními a protizánětlivými účinky se snadno přesévá na každé zahradě, kde byla jednou vysetá. Žluté a oranžové květy příjemně obarví každou bylinnou směs určenou pro zlepšení nálady i pro léčbu onemocnění typických pro zimní období.
Zdroj: Lucie Peukertová
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
Se šalvějí to není úplně jednoduché, v minulosti se totiž používala jako potratová bylinka a ačkoli se dá v malém množství užívat i vnitřně optimálně v kombinaci s jinými bylinami, je doporučována spíše pro užití vnější. Na bolavý krk se používá kloktadlo, které se dá vyrobit i doma. V kosmetice pak využijete jistě šalvějový olejový macerát.
Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
Vzrůstná bylinka se žlutými květy nachází uplatnění hlavně jako léčivka pro snadné hojení jizev a ran. Sbíráme a sušíme celou kvetoucí nať, kterou před sušením nařežeme na menší kousky.
Kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
Kdo by neznal kozlíkové kapky? U této bylinky sbíráme kořen nejlépe brzy na jaře nebo na podzim, kdy jsou právě v této části rostliny obsaženy léčivé látky v nejvyšším poměru. Kozlík spolehlivě uklidňuje.
Zdroj: shutterstock.com
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Další protizánětlivou bylinkou je také jitrocel, který nejspíš nebudete pěstovat v bylinkovém záhonku, ale spíše mu dáte prostor v bylinném trávníku. Listy sbíráme nejlépe brzy na jaře a přidáváme je do směsí určených pro léčbu nachlazení, především pak kašle.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Třezalková kvetoucí nať je skvělá hlavně při psychických potížích lehčího rázu, problém ale může být v tom, že ráda interaguje s jinými léčivy. Pokud tedy některé léky užíváte, je třeba použití třezalky konzultovat, případně si ho úplně odpustit. Zvláště pokud užíváte antidepresiva, se může třezalka projevit spíše jako potížista a deprese ještě zhoršit.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare)
Skvělá bylinka do čajů i jako koření. Už samotný název bylinky napovídá, že se jedná o bylinu určenou pro navození pohody a klidu. Jako koření ji známe jako oregano, typické koření na pizzu a jiné pokrmy italské kuchyně. Dobromysl se objevuje i ve volné přírodě na slunných stanovištích.
Zdroj: shutterstock.com
Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum)
Půdopokryvná bylinka s růžovými vonnými květy obrůstá suché stráňky a okraje cest, dá se snadno pěstovat výsevem semen. Skvěle pomáhá při kašli, bolesti v krku, ale je účinná i při psychické únavě. Dá se z ní připravit bylinkový čaj či alkoholová tinktura. Výborně si odpočinete v mateřídouškové koupeli.
Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
Třapatku bychom mohli nazvat bylinkou 21. století. Podporuje imunitu, celkově působí na vitalitu organismu a byly zjištěny i její protirakovinné účinky. Kromě toho, že se dá přidávat do bylinkových směsí, jsou na trhu dostupné různé potravinové doplňky s výtažky z této severoamerické trvalky.
Jahodník obecný (Fragaria vesca)
Jahodníkové plody jsou plné vitaminů, nás ale bude z léčitelského hlediska zajímat hlavně účinek mladých jarních listů. Ty skvěle chutnají, ale zároveň i čistí organismus. Spolu s listy ostružiníku a maliníku patří jahodník k náhražkám pravého čaje.
Zdroj: Lucie Peukertová
Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)
Kvetoucí nať výrazné svíravé vůně a chutě sbíráme v plném létě. Yzop známe hlavně jako chutné koření určené k dochucení masitých a zeleninových pokrmů. Podporuje trávení.
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia)
Levandule patří mezi nejoblíbenější aromatické trvalky, se kterými se na českých zahradách setkáte. Působí proti nachlazení, bolesti hlavy i psychické únavě. Přidává se do polštářků na dobré spaní, dá se inhalovat i přidávat do koupelí a kosmetiky.
Majoránka zahradní (Origanum majorana)
Majoránku máme nejraději jako koření do tučných jídel, podporuje totiž trávení, zvláště pak trávení tučného a těžkého jídla. Právě proto se hojně přidává do jídel při zabíjačce, ale můžete ji najít i v bylinkových čajích.
Zdroj: Lucie Peukertová
Sléz lesní (Malva sylvestris)
Fialové květy sbíráme hlavně pro jejich vysoký obsah slizovitých látek. Právě ty se uplatňují při suchém kašli, kdy potahují podrážděnou sliznici a tím ji chrání.
Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla)
Heřmánkové květy patří do základní výbavy každé domácí lékárny. Hodí se dokonce i pro malé děti, kterým pomůže nejen při nemocech spojených s cestami dýchacími, je ale účinný dokonce i při zácpě.
V této souvislosti můžete v lékárně zakoupit i heřmánkový olej s aplikátorem, který nejmenším dětem pomůže při zácpě.
Květy se přidávají do směsí proti poruchám menstruace, proti nachlazení, ale mají také uklidňující účinky.
Bazalka pravá (Ocimum basilicum)
Bazalku si většina z nás spojuje s kořením, hodí se totiž nejen na ryby, ale také do zeleninových salátů. Možná vás překvapí, že se přidává i do čajových směsí, podporuje tvorbu mateřského mléka, snižuje plynatost a všeobecně podporuje trávení.
Zdroj: shutterstock.com
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Na zahradě většinou za tuto rostlinu příliš rádi nejsme, protože se jedná o urputný plevel.
Na druhou stranu by se možná vyplatilo těmto žahavým rostlinám nepříliš hezkého vzhledu přeci jenom nějakou tu plochu na zahrádce dopřát, je to totiž velice praktická bylina, kterou si takto vypěstujete v té nejvyšší čistotě.
Přidává se do směsí hlavně na očistu organismu, ale stejně tak působí protizánětlivě. Výrobci přírodních mýdel ji mnohdy používají jako přírodní barvivo.
Vřes obecný (Calluna vulgaris)
Vřes považujeme hlavně za lesní bylinku. Má protirevmatické účinky, skvěle čistí organismus a pomáhá také při léčbě špatně se hojících ran, na které přikládáme gázu namočenou v odvaru.
Zelené životabudiče. Rozmarýn roste bez péče, bazalka se používá na nervy | Dobrá chuť
V minulosti bylo mnoho rostlin ceněno nejen jako ochucovadlo, ale i pro své léčivé účinky. Nejstarší dochovaný britský medicínský text Bald’s Leechbook, napsaný mnichem v devátém století, pracuje s celou řadou bylinek a stromů.
Některé receptury působí spíš jako plané povídačky, jiné však nenechávají vědce chladnými ani dnes a čas od času se k nim vracejí. V roce 2015 se například pokusili za pomoci česneku, cibule a dalších ingrediencí porazit zlatého stafylokoka rezistentního vůči antibiotikům.
Výsledek byl ohromující, prastarý lektvar dokázal porazit 90 % infekcí vyvolaných touto bakterií.
I když vás možná netrápí žádný neduh, organismus po zimě potřebuje vzpruhu a zelené lupení dokáže spolehlivě odstranit únavu, vyčerpání a nakopnout utlumenou imunitu. Navíc doplní vitaminy a minerály. Zapomeňte tedy na exotické plody nebo sušené koření ze supermarketu (nejspíš už je stejně prošlé) a vybočte ze zajetých kolejí.
Podobně jako víno jsou totiž i bylinky obětí „kuchyňského kastování“. Bazalka do italské kuchyně, koriandr do mexické. Co začít trochu experimentovat s novými kombinacemi? Ke kouzlení s bylinkami nepotřebujete zahradu. Máte okno? Tak vidíte. Vaše květináče plné chutí a vůní mohou být právě tam. Bylinky rostou rychle. Pokud se na pěstování necítíte, vyražte do přírody.
Ledacos lahodného si můžete přinést domů z jarní procházky.
Hit z lesa: divoká pažitka
Jednou z prvních jarních bylinek, kterou najdete od března do května všude tam, kde je vlhko a stín, je medvědí česnek. Jeho čerstvé listy se dají konzumovat syrové či vařené a výborně se hodí jako přísada do omáček, salátů, polévek či pomazánek.
„Můžete je také použít do domácího pesta namísto obvyklé bazalky a péct s nimi hovězí či jehněčí maso,“ doporučuje Aneta Veselá, specialistka na zdravé recepty firmy Country Life. Jen pozor na záměnu s jedovatou konvalinkou. Ta vyrůstá sice o něco později, ale má velmi podobné listy.
Řiďte se tedy i nosem, medvědí česnek má nezaměnitelné aroma.
V celé té mánii kolem medvědího česneku se trochu zapomnělo i na další bylinkové dary přírody. Pomaloučku se dere na výsluní například lesní pažitka, lidově zvaná divoký šnytlík. Roste v tmavě zelených trsech v lesích, na pasekách či na krajích řek a potoků.
Od obyčejné trávy ji odlišíte nejen podle barvy, ale také podle dutých stonků. A zejména ji prozradí nádherné pažitkové aroma. Má v sobě soustu prospěšných vitaminů a minerálů, můžete ji dát do polévek, pomazánek, posypat jí vařené brambory s máslem a tvarohem, případně ji můžete nasekat a zamrazit.
Jedlé jsou i její květy, kterými můžete rozzářit jarní talíře.
„Pravdou je, že ze všech bylin stejně nakonec nejvíc používám právě jarní pažitku, která se objevuje jako první,“ přiznává Aneta Veselá. „Cpu ji do všech jarních zeleninových vývarů, vyrábím si také vlastní ořechový sýr ochucený zelenými kousky pažitky,“ dodává.
Poukazuje také na to, že šnytlík dokáže velmi dobře nahradit sůl, které stejně většina z nás konzumuje příliš. Při lékařem předepsané neslané dietě se pak pažitka stane vaší nejlepší kamarádkou – spolu s petrželkou, kterou díky jejím blahodárným účinkům odborníci označují jako superpotravinu.
V petrželové nati najdeme 3× více vitaminů než v pomerančích, má silné detoxikační účinky, snižuje krevní tlak, podporuje funkci ledvin a pomáhá při chudokrevnosti.
Tip naší specialistky: „Kromě,tradičního‘ využití do polévek, omáček, pomazánek nebo na vařené brambory, můžete vyzkoušet třeba salát tabouleh, ve kterém petrželová nať v podstatě supluje roli listového salátu. Já z ní dělám i pesto v kombinaci s pečeným lilkem.“ Zkrátka se starým dobrým duem pažitka a petržel nemůžete šlápnout vedle.
O mladých kopřivách už byly popsány tuny papíru v souvislosti s velikonoční nádivkou. Listy ale můžete využít také do salátů (po přelití horkou vodou, aby nepálily) nebo je uvařit jako alternativu špenátu. Výluh z mladých listů se hodí jako jarní detoxikační čaj.
Poměrně běžnou, přesto trochu pozapomenutou evropskou bylinkou je šťovík. Populární je zejména ve Francii a pomalu se vrací do moderní gastronomie i v jiných kuchyních. Najdete ho hojně po České republice na loukách, u lesa či kolem cest.
Sbírejte jen ten, jehož listy mají světle zelenou barvu a vyhýbejte se naopak těm, které jsou děravé a nahnědlé. Sezona šťovíku vrcholí v dubnu a květnu a pro svou svěže kyselou chuť je skvělým ochucovadlem polévek, omáček na těstoviny, přísadou do salátů, dipů nebo bylinkových másel.
Dobře jde dohromady také s rybami a vaječnými pokrmy. Štovík představuje mocný zdroj vitaminu C a je skvělou součástí jarního detoxu.
Další bylinkou, kterou si můžete přinést z výletu a pěstovat doma, je kerblík, příbuzný petrželky, který najdete na vlhkých loukách a okrajích lesů. Chutná lehce po anýzu, lehce po petrželce. Dnes poněkud zapomenutý, dříve hojně využívaný všude tam, kam byste přidali nať petrželky.
Jedna z prvních jarních bylinek poskytující zdroj vitaminu C. „Výborně se hodí ke středomořské kuchyni, do domácí sekané nebo karbanátků, do pomazánek, dušené zeleniny i jako ozdoba na chlebíčky,“ vychvaluje ho Aneta Veselá s tím, že má kerblík podobně blahodárné účinky jako petrželka.
Pro dobrou náladu a zdravé trávení se hodí také tymián, což je vlastně středomořská verze naší mateřídoušky.
Tato pohledná a aromatická bylinka pomáhá také při zánětech žaludku, bronchitidách a průjmech.
„V kuchyni se snítky čerstvého tymiánu uplatní při pečení masa, ryb i zeleniny, ale i francouzských slaných koláčů nebo v domácích paštikách. Skvěle funguje i v marinádách,“ říká Aneta Veselá.
Nekorunovaným králem bylinek francouzské kuchyně je estragon, který může překvapit intenzitou chuti – anýz, pepř a lehký dotek vanilky, která je typická pro francouzskou omeletu nebo omáčku bérnaise. Ta se skvěle hodí ke steakům, zelenině, chřestu nebo rybám.
Vinný ocet s estragonem je podle mnohých ta jediná správná alternativa pro přípravu tatarské omáčky. Zajímavé uplatnění najde také v letních ovocných koktejlech a dezertech.
Ve formě čaje pomáhá bojovat s nespavostí a patří mezi nejlepší zdroje antioxidantů ze všech bylin.
Ne každý ale aroma estragonu snese. Pokud patříte do skupiny lidí razících heslo „estragon nikdy“, zkuste se spřátelit s krásným a podmanivě aromatickým rozmarýnem.
Rozmarýn vám vděčně poroste za oknem dlouhé roky, aniž by vyžadoval nějakou zvláštní péči. Naopak on se dobře postará o vás. Mimo jiné podporuje činnost jater, a proto je mimořádně účinné sladit ho s těžkými a tučnými masitými jídly. Tradičně se přidává do provensálského koření.
„Pro optimální výsledky ho kombinujte s typickými středomořskými surovinami: piniovými oříšky, olivovým olejem, rajčaty, česnekem, rybami, kuřecím, jehněčím a králičím masem. Já ho mám ale stejně nejraději v obyčejném mrkvovém krému, stejně jako bazalku v tomatovém,“ říká specialistka.
Bazalka na nervy
Bazalku, tuhle zcela nepostradatelnou součást italské kuchyně, najdete na českých parapetech i záhonech poměrně běžně a oceníte ji nejen při přípravě polévek, salátů či těstovin. Působí totiž blahodárně na nervy, ulehčuje odkašlávání a podporuje činnost ledvin.
S lodí, jež dováží čaj a kávu..
Konstantin Biebl snil ve sbírce S lodí, jež dováží čaj a kávu o tehdejším Cejlonu, Sumatře či Jávě: „Vždycky jsem záviděl kuchařkám anýz, muškát, vanilku…“ Vy můžete mít exotiku na dosah v podobě cizokrajných večeří či obědů.
Díky popularizaci asijské kuchyně se i u nás začínají zabydlovat bylinky, o jejichž existenci jsme před pár lety neměli ani tušení.
Citronová tráva, koriandr, wasabi nebo kardamom už nejsou jen neznámá cizí slova, všechny tyto ingredience si můžete v Česku nejen koupit, ale i vypěstovat.
„Koriandr má silné detoxikační účinky, a proto se obzvlášť na jaře hodí zařadit jej do jídelníčku,“ říká Aneta Veselá. Čerstvé lístky tohoto příbuzného anýzu zakoupíte celoročně v každém lepším supermarketu, ale ani jeho pěstování není v našich podmínkách problém. Uplatní se hlavně v thajské, indické, arabské a mexické kuchyni.
Jeho ovocné a citrusové aroma se perfektně hodí také do zeleninových salátů, dresinků, sendvičů, k houbám, luštěninám a na restovanou zeleninu. Zmínka byla i o citronové trávě, správně česky se jmenuje voňatka citronová. Pochází rovněž z Asie, velmi ochotně ale poroste i na vašem záhonku či parapetu.
Mrazy však nesnáší, proto patří do kategorie takzvaných přenosných rostlin, které je potřeba na chladné období roku umístit někam do tepla.
Voňatka má široké možnosti využití a celou škálu pozitivních účinků. Oblíbili si ji nejen gurmáni. Také vědci se k ní upínají, pokud jde o léčbu civilizačních onemocnění.
Poslední studie totiž ukazují, že snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi, prospívá orálnímu zdraví, pomáhá proti horečce a otokům a má celou řadu dalších pozitivních účinků, které západní věda teprve objevuje. Nicméně asijská kuchyně se bez ní neobejde už nyní.
Jak ji tedy používat? Můžeme začít u čajů (obzvlášť se zeleným jde velmi dobře dohromady) a pokračovat přes marinády, saláty, linguine až po pečené kuře či krevety. Najdete ji v seznamu ingrediencí téměř všech thajských receptů a každá její část se hodí pro jiné účely.
Pokud navštěvujete thajské restaurace, víte, že stejně jako bobkový list či celý pepř se ve většině případů z výsledného jídla vyndává a nejí, protože je příliš tvrdá a nejde rozkousat. Ovoněla vám jídlo a tím její role končí. Přes všechna její plus by se citronové trávě měly vyhýbat těhotné ženy, protože podle výzkumů to vypadá, že její konzumace může vyvolávat krvácení a potrat.
Jak pěstovat wasabi
V květináči si můžete doma vypěstovat také wasabi, alfu a omegu japonské kuchyně – neboli japonský křen. Důvodů, proč ho mít stále při ruce, je hned několik. Wasabi obsahuje veliké množství vlákniny, vitaminu C, draslíku, vápníku a hořčíku a funguje jako přírodní antibiotikum. Dále posiluje imunitní systém a ochrání vás před osteoporózou, infarktem či mozkovou příhodou.
Dalším důvodem, proč se pustit do jeho domácího pěstování, je to, že v restauracích se často šidí.
„Protože je japonský křen drahý, často bývá nahrazován běžným křenem s hořčicí obarveným zeleným potravinářským barvivem,“ upozorňuje Veselá.
Kromě notoricky známého využití pasty z oddenků k suši se z listů této byliny připravuje pikantní wasabi salát. Listy můžete využít také na provonění svého domova.
Ke stejnému účelu poslouží také kardamom. Kardamovník obecný spadá do čeledi zázvorníkových a jeho domovem je Indie. Pěstuje se převážně pro své aromatické plody.
Než se však dočkáte tobolek, můžete kardamom, ke kterému se při pěstování chováme jako ke každé jiné pokojové květině s tropickým původem (hodně vody, stinné, ale světlejší místo), využít i jinak.
„Listy kardamomu se při doteku hezky rozvoní a můžete si s nimi ochutit čaj,“ doporučuje Aneta Veselá.
V celé té mánii kolem medvědího česneku se trochu zapomnělo i na další dary přírody. Na výsluní se dere například lesní pažitka, lidově zvaná divoký šnytlík. Roste v tmavě zelených trsech v lesích, na pasekách či na krajích řek a potoků.
Pomozte svému zdraví přírodní cestou. Houby a bylinky mají skrytou moc
Meduňce lékařské se dobře daří v každé zahrádce i v květináči. Je to víceletá bylinka a dokud roste a nekvete, její lístky můžeme sbírat klidně i každý den. Čím častěji, tím intenzivněji bude meduňka růst.
Meduňka obsahuje flavonoidy a bioflavonoidy (chrání buňky před oxidací a působením volných radikálů), silice (díky nim má charakteristickou vůni), kyselinu kávovou, kyselinu rozmarýnovou, kyselinu oleanolovou a vitamíny B a C.
Jak ji užívat a k čemu je vhodná?
Z meduňky je dobrý čaj (horký či studený), nebo ji můžete přidávat do domácí limonády. Tato bylinka podporuje trávení, působí proti zvracení a průjmu, křečím a nadýmání. Celkově uklidňuje, harmonizuje organismus, má silné antidepresivní účinky, zlepšuje koncentraci i myšlení.
V případě potřeby se dá použít k vyvolání pocení a snížení horečky. Je účinná při nachlazení, menstruačních potížích, migréně, závratích a šoku, ale využít se dá i v kuchyni na dochucení drůbeže či ryb. Nejúčinnější je čerstvá, následuje sušená varianta.
Přestože se dá použít i do vaření, kde spíše předá své chutě, látky prospěšné pro zdraví organismu se vařením zničí.
Náhrada cukru
Stévie cukrová je zase dobrou alternativou ke klasickému rafinovanému cukru. Je však několikanásobně sladší, takže pozor na její množství (ve vyšším množství může mít trpkou nebo nahořklou chuť).
Je vhodná pro diabetiky i pro lidi, kteří chtějí zdravě žít.
Zlepšuje hladinu glukózy, její používání snižuje kazivost zubů, náchylnost na srdečně-cévní onemocnění, zvyšuje schopnost těla spalovat tuky a zpomaluje degeneraci tkání.
Bylo prokázáno, že stévie obsahuje množství antibakteriálních, antimykotických a protizánětlivých látek, které zmírňují bolestivé štípance, ale zvládnou i boj s akné. To vše dokáží listy této bylinky. Největší moc mají čerstvé, vylouhované v nápojích, o něco méně síly mají listy sušené, rozemleté na prášek.
Královna hub
Zatímco meduňka a stévie pěkně vypadají i pěkně voní, o hlívě ústřičné se to říct nedá. Příroda jí to však vynahradila účinky, a proto jí v kategorii „pozitivní účinky na lidský organismus“ patří pomyslný trůn.
Podobně jako výše zmíněné bylinky se dá používat v kuchyni, ale díky unikátním účinkům polysacharidů se intenzivně využívá i ve farmaceutickém průmyslu.
„Polysacharidy se při vaření hlívy ústřičné neuvolní (malou část rozpustných glukanů lze varem či horkou vodou extrahovat, ale je to nevýznamné množství), ale sofistikovanou purifikací, tedy vyčištěním účinných látek, můžeme ,odemknout' zdravotní potenciál této houby,“ říká Ing. Adrián Doboly ze společnosti Natures.
„Tehdy dokážeme získat velice čisté přírodní polysacharidy nazývané beta glukany. Jejich účinky jsou ve vědecké obci dlouhodobě známé a mnohokrát potvrzeno. Fungují nejen jako prevence, ale pomáhají i rychleji se uzdravit ze začínajícího onemocnění.
“ Betaglukan vysoké čistoty je netoxický, nevyvolává závislost nebo alergické reakce a nelze se jím předávkovat. „V mnohých případech se dokázalo, že spolupracuje s dalšími léčivy, pomáhá zlepšovat jejich účinek a redukovat nežádoucí účinky.
Beta glukan je vhodné podávat i v době, kdy se užívají antibiotika, která působí i proti prospěšným mikroorganismům v těle. Nejčastěji jsou postiženy střevní bakterie, což může vést k průjmům a dalšímu oslabování imunity. Beta glukan v tomto případě působí tak, že podpoří imunitní systém, aby úspěšněji likvidoval mikroorganismy způsobující onemocnění, a zároveň podpůrně působí na takzvané dobré bakterie. Podpůrný, prebiotický vliv beta glukanu na tyto probiotické bakterie byl vědecky prokázán,“ dodává Adrián Doboly z Natures.
Jak je to možné? Mnoho studií po celém světě opakovaně prokazuje, že beta glukany dobře komunikují s imunitními buňkami, ty je umí rozpoznat a takto posílené mají pak vyšší schopnost bojovat s viry, bakteriemi či plísněmi. Hodí se tedy na každodenní podporu imunity i jako stimulant, když je imunita z různých důvodů ohrožena. Zatímco však zmíněné bylinky jsou nejúčinnější čerstvé, beta glukan je nutné z hlívy extrahovat.
Kvalita a čistota
Účinnost všech darů přírody, bylinek i hub je závislá na podmínkách pěstování i na času sklizně. V případě bylinek se můžeme spolehnout na ty, které si vypěstujeme sami. Výživové doplňky z hlívy ústřičné je potřeba vybírat podle renomé výrobce a hlavně podle čistoty beta glukanu. Čím vyšší je procento, tím bude preparát účinnější.
Jiřina Ekrt Jirušková